JUBILEJNÍ KONFERENCE CZEDER

Transkript

1 6/2012 JUBILEJNÍ KONFERENCE CZEDER DESÁTÝ ROČNÍK KONFERENCE ČESKÉ DNY PRO EVROPSKÝ VÝZKUM (CZEDER, ), BYL VĚNOVÁN PŘÍPRAVĚ DALŠÍHO RÁMCOVÉHO PROGRAMU PRO VÝZKUM A INOVACE, JENŽ POD NÁZVEM HORIZONT 2020 (H2020) POBĚŽÍ V PŘÍŠTÍM FISKÁLNÍM OBDOBÍ EU, TJ. V LETECH HLAVNÍMU KONFERENČNÍMU JEDNÁNÍ PŘEDCHÁZELO KOLOKVIUM ZAMĚŘENÉ NA PROBLEMATIKU ŘÍZENÍ VELKÝCH VÝZKUMNÝCH INFRASTRUKTUR, JEJICHŽ VÝSTAVBA JE FINANCOVÁNA Z NÁRODNÍCH PROSTŘEDKŮ A STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ. (Zpravodajství na stránkách 2 a 15) Spolupráce univerzit s průmyslem v 7. RP Problematika full cost v centru pozornosti poskytovatelů i příjemců dotací Evropské programy a činnosti v oblasti fotovoltaiky v roce 2012 Produktové inovace jako součást moderní firemní strategie

2 Stalo se JUBILEJNÍ KONFERENCE CZEDER Jde o velmi efektivní podněty k internacionalizaci českého výzkumu a vývoje, která je nezbytná, má-li ČR obstát v náročné globální konkurenci. N. Witzanyová (rovněž z MŠMT) podala hlavní charakteristiky účasti ČR v dosavadních rámcových programech. Upozornila, že přes řadu různých forem podpory, které mohou získat z veřejných prostředků čeští účastníci projektů současného 7. RP, je zapojení českých pracovišť v některých oborech nedostatečné, a proto souhrnný příspěvek EK českým týmům má nižší úroveň, než jaká odpovídá alikvotní části příspěvku ČR do rozpočtu EU. S dalšími referáty vystoupili R. Lečbychová z Evropské komise (DG Research and Innovation), A. Fiala z Evropské komise (DG CONNECT), M. Mugabushaka z Výkonné agentury Evropské výzkumné rady (ERC), která řídí program IDEAS, J. M. Leceta, ředitel EIT, a R. Allisonová z Technopolis Group. Desátý ročník konference České dny pro evropský výzkum (CZEDER, ), který stejně jako všechny předchozí ročníky organizovalo MŠMT ve spolupráci s Technologickým centrem AV ČR, byl věnován přípravě dalšího rámcového programu pro výzkum a inovace, jenž pod názvem Horizont 2020 (H2020) poběží v příštím fiskálním období EU, tj. v letech Hlavnímu konferenčnímu jednání předcházelo kolokvium zaměřené na problematiku řízení velkých výzkumných infrastruktur, jejichž výstavba je financována z národních prostředků a strukturálních fondů. Provozní náklady těchto infrastruktur budou v řádu miliard korun. Kolokvium poskytlo příležitost sdílet zkušenosti s problematikou řízení dnes běžících infrastruktur ve starých členských státech EU. V zahajovacím projevu konference CZEDER zdůraznil T. Hruda, náměstek ministra školství mládeže a tělovýchovy, příležitosti, které České republice umožňuje ze zapojení do rámcových programů. Konference poskytla prostor ke sdílení zkušeností s účastí a s přípravou na program H2020, který má posílit propojení vzdělávání, výzkumu a podnikání. V závěru konference naznačil R. Haňka, hlavní vědecký poradce premiéra ČR a člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace, že ty členské státy, které ve svém vlastním prostředí cíleně rozvíjejí takové propojení, se vesměs velmi úspěšně podílejí na řešení projektů 7. RP. Jestliže tedy dojde k navrhovanému zvýšení rozpočtu H2020, pak to svědčí o tom, že členské státy EU o takové propojení hodlají usilovat i prostřednictvím tohoto programu a ČR musí aktivně využít příležitostí, které jí v tomto směru rámcový program nabízí. (Podrobné informace a souhrn z konference, i z předcházejícího kolokvia, přednesených referátech a vystoupeních jsou přístupné na REDAKCE ECHO FOTO B. KOČ Dozazy na přednášející a živé diskuse probíhaly i o přestávkách mezi jednáními konference.

3 Vážení čtenáři, editorial skýtá příležitost, jak upozornit na důležitá témata čísla a též na to, o čem se v tomto čísle ECHA nepíše. O evropské krizi víme všichni. O tom, že nejde o krizi finanční, nýbrž o krizi nazírání na evropské hodnoty, z nichž vyrůstá EU, bylo napsáno mnoho. Jistě každý ví, že tato krize má dopad na fiskální politiku EU. Zatímco neexistuje úplná shoda v tom, zda mají členské státy přispívat do rozpočtu EU stejně jako dosud, všechny členské státy by však shodně uvítaly, kdyby z rozpočtu EU získávaly i nadále alespoň tolik, jako získávají nyní. Takové stanovisko koneckonců vyjádřila na bruselském summitu listopadu i ČR. Evropský účetní dvůr (ECA), tedy nejvyšší kontrolní úřad EU, uveřejnil 6. listopadu 2012 ve výroční zprávě Členské státy a Evropská komise musejí lépe řídit výdaje, svůj náhled na to, jakým způsobem některé členské státy spravují evropské dotace. ECA zkoumal v sedmi členských státech smysluplnost ustanovení a pravidel, podle nichž národní administrativy nakládají s evropskými dotacemi. Rozumějme: nezkoumal, jak jsou tato pravidla příjemci dotací porušována, nýbrž podle 11 kritérií zjišťoval, jak účelně a efektivně jsou koncipována. Společné evropské hodnoty se projevují v tom, že téměř u všech sedmi zkoumaných států dospěl ECA nejčastěji k závěru, že jejich národní pravidla jsou v souladu s daným kritériem či jsou zvolena účelně. Místo onoho téměř u všech sedmi států bychom měli přesněji říci s výjimkou jednoho státu, či ještě přesněji: jedině u České republiky ani podle jednoho z 11 kritérií nedospěl ECA k závěru, že její pravidla jsou v souladu či jsou zvolena účelně (3x jsou hodnocena částečně v souladu a 2x jako částečně účelná, ve zbylých 6 případech je hodnocení není v souladu či neúčelné ). Zpráva je ECHO Informace o evropském výzkumu, vývoji a inovacích ISSN Tištěná verze ISSN , on-line verze ISSN Evidenční číslo MK ČR E Vydavatel: Technologické centrum AV ČR Ve Struhách 27, Praha 6 Tel tc@tc.cz Vydávání je podporováno projektem OK MŠMT REDAKČNÍ RADA: Ing. Karel Aim, CSc. kaim@icpf.cas.cz RNDr. Vladimír Albrecht, CSc., předseda albrecht@tc.cz Ing. Miloš Hayer, CSc. hayer@kav.cas.cz Ing. František Hronek, CSc. hronekf@volny.cz RNDr. Miloš Chvojka, CSc. chvojka@tc.cz Prof. RNDr. Josef Jančář, CSc. jancar@fch.vutbr.cz Ing. Miroslav Janeček, CSc. janecek@avo.cz Ing. Karel Klusáček, CSc., MBA klusacek@tc.cz Ing. Naděžda Witzanyová nadezda.witzanyova@msmt.cz Redakce: Ing. Břetislav Koč, tel.: , echo@tc.cz Tisk: Art D Redakční uzávěrka v češtině dostupná na stránkách ECA: komentáře jistě netřeba. Ale i tento editorial chce být specifický, pokud jde o problematiku evropského výzkumu. Je-li řeč o snížení rozpočtu EU, pak je ovšem nebezpečí, že bude snížen i navrhovaný rozpočet programu Horizont Proto 44 nositelů Nobelovy ceny a 6 nositelů Fieldsovy medaile (vrcholné ocenění v matematice) zaslalo dopis představitelům EU, v němž apelují na Evropskou radu, Evropský parlament a Evropskou komisi, aby výdaje na evropský výzkum nebyly kráceny (znění dopisu na dále uvedené webové stránce). Souběžně s těmito aktivitami vznikla petice, která se dožaduje téhož, avšak s vahou 150 tis. podpisů (od do ) nejen z členských států EU, nýbrž z celé Evropy, z Argentiny, Austrálie, Číny, Ruska, USA atd., viz php?file=petition.htm. Více než 1650 podpisů petice pochází z ČR, většinou z akademických a univerzitních pracovišť. Z české strany jde zřejmě spíše o vyjádření určitého kolegiálního postoje vůči výzkumníkům z ostatních členských států, protože jak pravidelní čtenáři ECHA jistě vědí, Česko je dlouhodobě donorem evropského výzkumu, neboť do něj přispíváme různými formami více, než kolik jsme schopni svou účastí získat zpět. Jinými slovy, zatímco zmíněnou petici A top priority for Europe: secure the EU research and innovation budget podepsalo 1650 českých občanů, petici s názvem a jemu odpovídající výzvou : A top priority for the Czech Republic: double the Czech participation in the EU research and innovation programmes by zřejmě z českých pracovišť výzkumu a vývoje podepsal jen málokdo. A závěrem dvě desítková jubilea: za mimořádně velké účasti proběhly 10. české dny pro evropský výzkum, kterým předcházelo velmi zajímavé kolokvium o evropských výzkumných infrastrukturách. Kolegové mne upozornili, že ECHO v tichosti minulým číslem oslavilo 50. vydání. Obávám se, že nejméně v deseti číslech je probíráno téma málo významné účasti ČR v rámcových programech EU. Jménem celé redakce přeji čtenářům dobrý rok 2013 a hodně energie, abychom se uměli z té sebemarginalizující pozice vymanit. OBSAH str. 2 str. 3 str. 4 str. 9 str. 13 str. 13 str. 15 str. 16 Jubilejní konference CZEDER Editorial Vladimír Albrecht Spolupráce univerzit s průmyslem v 7. RP Vladimír Albrecht Problematika full cost v centru pozornosti poskytovatelů i příjemců dotací Lenka Chvojková Jednotný evropský trh se znalostmi Jana Kratěnová Evropské programy a činnosti v oblasti fotovoltaiky v roce 2012 Veronika Korittová CZEDER 2012 panelová diskuse VLADIMÍR ALBRECHT Produktové inovace jako součást moderní firemní strategie Václav Suchý 3

4 Spolupráce univerzit s průmyslem v 7. RP RÁMCOVÉ PROGRAMY EU SE DLOUHODOBĚ ORIENTUJÍ NA ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ, KTERÝM ČELÍ EVROPSKÁ SPOLEČNOST. VÝSLEDKY DOSAŽENÉ V PROJEKTECH RP MAJÍ PROKAZATELNĚ PŘINÁŠET PROSPĚCH SPOLEČNOSTI, TJ. OBČANŮM, Z JEJICHŽ DANÍ JSOU VÝZKUM- NÉ, VÝVOJOVÉ A INOVAČNÍ AKTIVITY V TĚCHTO PROGRAMECH FINANCOVÁNY. PRO DOSAŽENÍ TAKOVÉHO ZÁMĚRU JE DŮLEŽITÉ, ABY SE PROJEKTŮ ÚČASTNILY PRŮMYSLOVÉ PODNIKY, KTERÉ MOHOU VÝZKUMNÉ VÝSLEDKY VYUŽÍT PRO NOVÉ TECHNOLOGIE A NOVÉ PRODUKTY. JDE TEDY O TO, JAK V 7. RP SPOLUPRACUJÍ PRŮMYSLOVÉ PODNIKY S OSTATNÍMI ÚČASTNÍKY A V TOMTO SDELENÍ ANALY- ZUJEME SPOLUPRÁCI UNIVERZIT S PRŮMYSLEM. Evropská komise (EK) vydává databázi E-CORDA, která přibližně s jednoročním zpožděním (za momentálním současným stavem) udává informace o všech účastnících v běžících projektech 7. RP. V současnosti je k dispozici aktualizace z.listopadu tohoto roku, v tomto sdělení však vycházíme z letošního červnového vydání databáze E-CORDA, která uvádí údaje o projektech zahájených od začátku 7. RP (tj. od r. 2007) až po projekty, jejichž smlouva byla podepsána v prvních měsících roku Typ účastníka Počet účastí % UNI ,4 REC ,9 PRC ,6 PUB ,1 OTH Celkem Tabulka 1 - Zastoupení jednotlivých typů účastníků v běžících projektech 7. RP. Databáze rozlišuje tyto typy účastníků: UNI = univerzity, PRC = soukromé komerční společnosti, PUB = veřejné (často státem založené) instituce, REC = výzkumné organizace, OTH = ostatní, tj. nepatřící do žádné z předchozích kategorií. EK vždy udávala statistiky o účasti průmyslu a v hodnoceních průběhu předchozích rámcových programů uváděla indikátor průmyslové penetrace, který udával procento projektů, jichž se účastnil alespoň jeden průmyslový tým. Ani tehdy však nebyla kategorie průmyslový tým jednoznačně specifikována, což vedlo k nejednoznačnostem zvláště u podniků z oblasti průmyslu služeb. Nyní ke stejnému účelu hodlá EK zvažovat soukromé komerční společnosti, pro které nadále budeme používat anglickou zkratku PRC (Private for profit companies bez výukových institucí), a budeme je považovat za účastníky z průmyslového sektoru. Databáze E-CORDA obsahuje údaje o zahájených projektech, na jejichž řešení se podílí týmů. Tabulka 1 uvádí rozdělení typů těchto účastníků. Na řešení projektů pracují konsorcia, v nichž je zastoupen alespoň jeden průmyslový tým (tj. PRC). Spolupráci univerzit s průmyslovými týmy budeme nyní charakterizovat indexem, který udává, jak velká část z celkových účastnických nákladů univerzit daného státu připadá na účast univerzit v konsorciích, v nichž je alespoň jeden průmyslový tým. Tento index, který označíme I UcP (index spolupráce univerzit s průmyslovým sektorem), je tedy pro danou zemi definován poměrem nákladů univerzitních týmů v projektech, na jejichž řešení se podílí PRC I UcP = nákladů všech univerzitních týmů Index I UcP představuje jednu z mnoha možností, jak měřit schopnost univerzitního sektoru daného státu spolupracovat s evropským průmyslem (tj. bez ohledu na teritoriální afiliaci průmyslových týmů). Je zřejmé, že základní podobu takové míry spolupráce univerzit s průmyslem lze stanovit prostě jako podíl počtu univerzitních týmů, které v projektech 7. RP spolupracují s průmyslem. Index I UcP však vyjadřuje finanční závažnost spolupráce univerzit s průmyslem, a proto mu dáváme přednost před indexem založeným jen na počtu účastí. počet univerzitních týmů náklady univerzitních týmů mil. počet univerzitních týmů náklady univerzitních týmů mil. Graf 1 - Počty univerzitních týmů v projektech s průmyslovým partnerem a jejich výdaje na účast v těchto projektech. 4

5 4000 0,9 počet univerzitních týmů LU MT IE PT SK CZ EL AT IT SI DE RO ES DK BE SE FI PL CY FR NL HU UK LT EE LV BG 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 index I UcP počet univerzitních týmů I UcP Graf 2 Členské státy jsou seřazeny podle klesající hodnoty indexu I UcP (bodový graf škála na pravé straně, sloupce ukazují počty univerzitních týmů, které se účastní projektů s (alespoň jedním) průmyslovým partnerem. V bodové části grafu 1 jsou členské státy seřazeny podle celkových výdajů (mil. ) jejich univerzit na účast v projektech s průmyslovým partnerem, sloupce pak ukazují počty univerzitních týmů v těchto projektech. Je vidět, že počty univerzitních týmů a jejich výdaje jsou velmi silně korelovány. Největší výdaje na spolupráci s průmyslovým sektorem tedy mají univerzity Spojeného království, výdaje německých univerzit dosahují jen asi 3/4 výdajů britských, italské univerzity pak investují přibližně polovinu britských výdajů. Překvapivě málo vydávají francouzské univerzity na spolupráci s průmyslem: univerzity ze sedmkrát menšího Švédska investují do této spolupráce zřetelně více než francouzské univerzity, které investují dokonce méně než univerzity belgické. Pořadí zemí odráží do jisté míry charakter institucionální struktury výzkumu v dané zemi. Spolupráce univerzit s průmyslem má velkou tradici v UK, také švédský průmysl dlouhodobě intenzivně spolupracuje s tamními univerzitami. Ve FR jde častěji o spolupráci výzkumných institucí s průmyslem. Poznamenejme, že souhrnné výdaje univerzit z nových členských států na účast v projektech s průmyslovým partnerem představují asi 4,3 % celkových výdajů EU-27. Výdaje českých univerzit na spolupráci s evropskými průmyslovými partnery jsou na úrovni 3 % výdajů britských. Každopádně pořadí zemí v grafu 1 naznačuje, že vazba mezi počtem univerzitních týmů v projektech s průmyslovým partnerem a velikostí populace daného státu je malá např. výdaje univerzit NL, SE, BE jsou mnohem vyšší než výdaje univerzit FR. Přesto však je jasné, že výdaje menších států nemohou dosáhnout výdajů velkých států. Index I UcP závislost na velikosti populace zcela eliminuje a lze jím tedy měřit schopnost univerzitního sektoru daného členského státu spolupracovat s evropským průmyslem. Členské státy EU-27 jsou v bodové části grafu 2 seřazeny podle klesající hodnoty indexu I UcP. Sloupcový graf pak znovu udává, kolik univerzitních týmů daného státu spolupracovalo v projektech 7. RP s průmyslovými partnery. Z grafu je patrné, že v každém členském státě alespoň třetina veškerých výdajů univerzit připadá na účast v projektech s průmyslovým partnerem. Nejvyšší hodnotu I UcP má LU, v tomto případě téměř 90 % veškerých nákladů na účast univerzitních týmů z LU připadá na projekty s průmyslovým partnerem. Z předchozího grafu víme, že největší počet univerzitních účastí (v projektech s průmyslovým partnerem) má UK, avšak index I UcP pro UK má hodnotu 0,51, tedy UK patří k zemím s velmi vysokou účastí univerzitních týmů, avšak jen polovina nákladů na jejich účast připadá na projekty s průmyslovým partnerem. Jen ve čtyřech státech, tj. LT, EE, LV a BG, je hodnota indexu I UcP menší než 0,5. Graf 2 ukazuje, že CZ (ale též SK) patří k zemím, jejichž univerzity mají sice menší účast v projektech s průmyslovým partnerem (než by odpovídalo státům jejich velikosti), avšak na tuto účast připadá 69 % celkových nákladů na účast českých univerzit v 7. RP (u SK jde o 70 %). Poznamenejme, že 204 české univerzitní týmy se účastní projektů 7. RP, na jejichž řešení se podílí alespoň jeden evropský průmyslový tým. Jestliže se tedy na domácí scéně opakovaně poukazuje na slabou spolupráci univerzit s průmyslovými podniky, pak se v rámcovém programu ukazuje, že pokud se české univerzity účastní 7. RP, pak na spolupráci s průmyslem vydají větší díl ze svých celkových nákladů na účast než univerzity z většiny ostatních členských států. Index I UcP ovšem shrnuje celé spektrum projektů, v nichž účast průmyslových týmů může mít velmi rozličné důvody. Index I UcP nijak nerozlišuje, jak velký zájem na řešení daného projektu mají průmyslové týmy. Zaměříme se proto dále na spolupráci univerzit s průmyslem v těch projektech, jejichž rozpočet z více než 50 % hradí průmyslové týmy. Pro takto vybrané projekty zopakujeme konstrukci indikátoru IUcP. Tenokráte půjde tedy o to, jaký podíl univerzitních nákladů připadá na účast v projektech, v nichž na aktivity průmyslových partnerů je alokováno více než 50 % jejich celkového rozpočtu. Pro stručnost budeme hovořit o projektech 50+ a indikátor označíme I 50+. Poznamenejme, že projektů 50+ je 1 856, takže se jedná přibližně o třetinu projektů, v nichž je alespoň jeden průmyslový partner. V bodové části grafu 3 jsou státy EU-27 seřazeny podle klesající hodnoty indikátoru I 50+ a sloupcový graf udává počty univerzitních účastí v projektech 50+. I v tomto případě nejvíce univerzitních týmů, které se podílejí na řešení projektů 50+, má UK (516), na druhém místě je DE (480). Stejně jako u projektů s alespoň jedním průmyslovým partnerem i v tomto případě 5

6 600 0, ,3 počet univerzitních týmů ,25 0,2 0,15 0,1 index I ,05 0 MT LU SK EL RO IT LT ES DE PT AT HU IE SE FR DK CZ PL FI BE CY SI UK LV BG NL EE 0 počet univerzitních týmů Graf 3 - Členské státy EU jsou seřazeny podle klesající hodnoty indexu I 50+ (bodový graf škála na pravé straně), sloupce ukazují počty univerzitních týmů, které se účastní projektů 50+. s určitým odstupem následují italské univerzity a početné francouzské univerzity mají v projektech 50+ menší účast než univerzity španělské, a dokonce i nižší účast než univerzity (sedmkrát menšího) Švédska. Pokud jde o index I 50+, je vidět, že u zřetelné většiny členských států se pohybuje v intervalu 5 10 %. Z hlediska finančních ukazatelů má tedy účast univerzitních týmů v projektech 50+ spíše jen marginální význam. U čtyř států (MT, LU, SK a EL) má index I 50+ vyšší hodnotu než 20 %, tj. více než pětina veškerých nákladů jejich univerzitních týmů připadá na účast v projektech, na jejichž výsledcích má silný zájem průmysl. Naproti tomu UK má stejně jako v případě indexu I UcP jednu z nejnižších hodnot indexu I 50+ (6,4 %); britské univerzity se tedy ze všech evropských univerzit nejčastěji zapojují do projektů, jejichž rozpočet z převážné části hradí průmysl, avšak investují do těchto projektů menší díl svých nákladů na účast než univerzity v mnoha dalších členských státech EU. ČR se hodnotou indexu I % řadí do středu zemí EU-27, avšak projektů 50+ se účastní pouze 30 českých univerzitních týmů, což je mnohem menší účast, než jakou mají univerzity států s porovnatelně velkou populací (AT, EL,PT, SE atd.), či dokonce s populací výrazně menší (DK, FI, IE). Na základě pouhých statistických údajů o účasti českých univerzit v průmyslových projektech lze stěží dospět k objektivnímu hodnocení spolupráce našich univerzit s evropským průmyslem. Samotné počty účastí nenaznačují, zda univerzitní týmy přicházejí s novými originálními řešeními, o která usiluje průmysl, či zda české univerzity nabízejí metodiky (např. laboratorní či pořizování dat a jejich zpracování), jejichž implementace je pro evropský průmysl ekonomicky zajímavější než např. spolupráce s univerzitami ze starých členských států EU. Malá spolupráce českých univerzitních týmů s evropským průmyslem může být ovšem též důsledkem toho, že právě v domácím prostředí není tato spolupráce nijak rozvinuta. Často se argumentuje tím, že malý zájem českých průmyslových podniků o výzkumnou kapacitu univerzit je důsledkem vlastnické struktury průmyslových (soukromých) podniků. Z druhé strany je zřejmé, že už samotné vzdělávání v oblasti přenosu znalostí z univerzit do průmyslu není na českých univerzitách rozvinuto na úrovni, která je běžná ve starých členských státech. Z dat, které obsahuje databáze E-CORDA, lze do určité míry analyzovat vliv teritoriální afiliace soukromých podniků na jejich spolupráci s univerzitami. V tabulce 2 jsou pro všechny členské státy EU uvedeny četnosti jednotlivých typů účastníků v běžících projektech. Státy jsou seřazeny podle klesající četnosti účastí průmyslových týmů, tj. podle sloupce PRC. Lze usuzovat, že univerzity daného státu by měly nejčastěji spolupracovat s průmyslovými týmy z DE, FR, UK atd., tj. podle četnosti účasti průmyslových týmů z jednotlivých členských států. Tabulka 2 ale též naznačuje, že členské státy mají celkem dosti rozmanitou účastnickou strukturu. Typickým představitelem států, v nichž silně převažuje účast univerzit, je UK, podobně je tomu u SE, DK, IE, CY. Ve všech těchto státech mají univerzitní účastníci přinejmenším 4x častější účast než výzkumné instituce. I v případě NL, AT, LT, HU (a dalších států) převažují univerzitní týmy nad výzkumnými institucemi. Naproti tomu účast francouzských výzkumných institucí je téměř 3x častější než účast francouzských univerzit, konečně i v ES mají jasnou převahu účastníci z výzkumných institucí a též u PT lze konstatovat vyšší účast výzkumných institucí než univerzit. DE a IT jsou pak největšími představiteli států, jejichž univerzity, výzkumné instituce a průmyslové podniky mají přibližně stejně četnou účast. Do této skupiny patří i ČR. Je nanejvýš pravděpodobné, že účastnická struktura daného státu odráží institucionální strukturu jeho systému výzkumu a vývoje a ta zase vychází z určitého národního pojetí systému VaV, univerzitních tradic atd. Detailnější analýza ukazuje, že v projektech 50+ německé univerzity skutečně spolupracují s průmyslovými týmy v pořadí uvedeném v tab. 2, tedy na prvním místě s domácími průmyslovými týmy. Avšak francouzské univerzity nejčastěji spolupracují v projektech 50+ 6

7 s francouzskými průmyslovými týmy, stejně tak italské univerzity spolupracují nejčastěji s italskými průmyslovými týmy. Podobně i španělské univerzity mnohem častěji spolupracují se španělskými průmyslovými podniky, než bychom usoudili podle četností z tab. 2. Země UNI REC PRC PUB OTH DE FR UK IT ES NL BE SE AT EL DK FI PT PL IE CZ HU RO SI BG EE CY SK LU LT MT LV Tabulka 2 - Struktura účastí jednotlivých typů účastníků z členských států EU. Stejně tak lze doložit tendenci rakouských univerzit spolupracovat zejména s rakouskými podniky: z tab. 2 je sice zřejmé, že francouzských či italských průmyslových týmů se 7. RP účastní přibližně čtyřikrát více než týmů rakouských, avšak počty rakouských, francouzských či italských průmyslových podniků, s nimiž spolupracují rakouské univerzity v projektech 50+, jsou vyrovnané, pohybují se okolo 80. I v 7. RP tedy platí, že univerzity z daného státu spolupracují v projektech zejména s průmyslovými podniky z tohoto státu. Takto naznačená tendence neplatí beze zbytku, dosti zřetelně se od ní odlišují např. britské univerzity, které spolupracují častěji s německými a francouzskými průmyslovými týmy než s průmyslovými týmy z UK. Tedy v případě spolupráce britských univerzit s evropským průmyslem se do jisté míry reprodukuje zastoupení průmyslových týmů z tab. 2. Přes tyto nepočetné výjimky data naznačují, že v projektech 50+ hraje významnou roli, jak je rozvinuta spolupráce univerzit a průmyslového sektoru už v daném národním prostředí. České univerzity spolupracují v projektech 50+ s 302 průmyslovými týmy z celého světa. Graf 4 ukazuje, ze kterých zemí pochází 90 % těchto týmů. Graf 4 potvrzuje očekávání, že české univerzity budou nejčastěji spolupracovat s průmyslovými týmy z pěti zemí, které jsou v tab. 2 na prvních pěti místech. Pak už následuje 17 českých průmyslových týmů, s nimiž spolupracují české univerzity v projektech 50+, což je zřetelně vyšší četnost, než by odpovídalo celkové účasti českých průmyslových týmů v 7. RP, jak je uvádí tab. 2. Naznačuje to, že i české univerzity vykazují v 7. RP tendenci ke spolupráci s českým průmyslem, která převládá v mnoha členských státech EU. Lze se domnívat, že rozvoj spolupráce zdejších univerzit se zdejším průmyslem by pravděpodobně zvýšil účast ČR v projektech 50+. Zásadní však je, že si české univerzity vybudovaly či dostaly příležitost spolupracovat se 231 průmyslovým podnikem ze starých členských států a 24 podniky z nových členských států a s dalšími průmyslovými podniky z technologicky vyspělých států, např. s 11 švýcarskými podniky. Rámcový program tak nepochybně skýtá českým univerzitám možnost uplatnit svůj výzkumný potenciál v evropských projektech, na kterých mají velký podíl průmyslové podniky a společnosti. Výsledky těchto projektů nejspíše najdou i tržní uplatnění. Závěrem uvádíme v tabulce 3 oborovou strukturu projektů 7. RP, v nichž české univerzity spolupracují s 302 průmyslovými podniky z celého světa. Tabulka zjevně nepokrývá celou oborovou strukturu 7. RP, neboť české univerzity např. vůbec nespolupracují se soukromými podniky v projektech 50+ v medicínském výzkumu (priorita Zdraví v 7. RP), v potravinářském, zemědělském a biotechnologickém Graf 4 - Geografická distribuce četností průmyslových podniků, které spolupracují s českými univerzitami v projektech 50+. Uvedených 17 zemí zahrnuje 90 % všech takto spolupracujících podniků DE UK FR IT ES CZ PL CH NL EL BE IE DK SE TR AT 7

8 výzkumu (priorita KBBE), v oblasti energetického výzkumu (priorita Energie), v oboru životního prostředí (priorita Envi) a ovšem ani v sociálních a humanitních vědách (i když v nich existuje řada projektů 7. RP, na jejichž řešení se podílejí průmyslové týmy, nejčastěji jako koncový uživatel výsledků). Nejčastěji české univerzity spolupracují se soukromými podniky v prioritě NMP (nanotechnologie celkem 121 podniků, z toho 6 podniků z ČR) a dále v oblasti leteckého výzkumu (93 podniků, z toho opět 6 z ČR). Spolupráce v oblasti ICT (celkem 44 podniků, z toho pouze 1 z ČR) nutno nejspíše považovat za poměrně slabou, neboť jde o prioritu, na kterou je alokována daleko největší část rozpočtu 7. RP. Obor priorita 7. RP ČR EU-11 EU-15 W Celkem Informační a komunikační technologie (ICT) Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie (NMP) Transport (včetně letecké dopravy) Bezpečnost Vesmír Akce Marie-Curie Výzkum ve prospěch MSP Celkem Tabulka 3 - Počty průmyslových týmů spolupracujících s českými univerzitami v projektech 50+. EU-11 zahrnuje nové členské státy bez ČR, EU-15 jsou staré členské státy, W státy mimo EU. ZÁVĚR Rámcový program si klade za cíl zvýšit konkurenceschopnost EU. Toho nelze dosáhnout bez intenzivní spolupráce univerzit s průmyslem. Statistická data o účasti univerzit jasně ukazují, že v porovnání s ostatními členskými státy britské univerzity investují do projektů s průmyslovými partnery absolutně největší částku (přibližně o 30 % více než univerzity německé). Zde nezbývá než počkat na vyhodnocení efektu takto vynaložených prostředků. Pokud se ptáme jak závažný může být přínos spolupráce českých univerzit s průmyslovým sektorem pro zvýšení konkurenceschopnosti ČR, pak analýza ukázala, že je nutno přihlédnout k celkově malé účasti českých univerzit v projektech s průmyslovým partnerem. Analýza účasti však ukázala, že ta část celkových nákladů českých univerzit na účast v 7. RP, která připadá na projekty, v nichž je alespoň jeden průmyslový podnik, je ale skutečně významná, jde o 6. nejvyšší podíl ze všech členských států EU. Pro posílení konkurenceschopnosti ČR je nepochybně příznivé, že když se české univerzity zapojí do rámcového programu, pak jsou jejich aktivity celkem intenzivně zaměřeny na spolupráci s evropskými průmyslovými partnery. Kategorie projekty s alespoň jedním průmyslovým týmem zahrnuje ovšem velmi široké spektrum záměrů účastníků, může jít o výzkum, v němž průmyslový tým hraje vlastně marginální roli, až po průmyslový výzkum směrovaný k brzkému tržnímu uplatnění. Proto jsme analyzovali spolupráci univerzit s průmyslem v projektech, jejichž celkové náklady minimálně z jedné poloviny hradí evropské průmyslové podniky (projekty 50+). Ukazuje se však, že do těchto projektů univerzity z valné většiny členských států EU investují pouze 5 10 % ze svých celkových nákladů na účast v 7. RP, v případě ČR jde o 8 %. To ovšem vyvolává otázku, zda rámcový program vytváří příznivé podmínky pro účast univerzit v projektech, které z velké části hradí evropské průmyslové podniky. Spolupráce univerzit s průmyslovými podniky v projektech 50+ je nejspíše silně ovlivněna tím, jak je tato spolupráce rozvinuta v národním prostředí. Naznačuje se totiž, že v těchto projektech spolupracují častěji univerzity a podniky z téhož státu, než by odpovídalo zastoupení průmyslových týmů z jednotlivých států v celém 7. RP. Je tedy pravděpodobné, že spolupráce univerzity s průmyslovým sektorem v projektech 50+ je iniciována už na národní úrovni. 7. RP. České univerzity v projektech 50+ spolupracují s 285 zahraničními průmyslovými podniky a jen se 17 českými průmyslovými podniky. Bohužel se ukazuje, že v některých oborech, v nichž zdejší průmysl disponuje značným kapitálem (produkce a distribuce energie, farmaceutický průmysl, potravinářství), vůbec k žádné spolupráci v projektech 50+ mezi českými univerzitami a soukromými podniky nedochází. Naproti tomu tato spolupráce je celkem dobře rozvinuta v nanotechnologiích a nových průmyslových procesech a dále též v dopravním a zejména leteckém výzkumu. Je tedy velmi pravděpodobné, že aktivity zaměřené na posílení spolupráce univerzit s průmyslem na naší domácí scéně by mohly vyvolat i efekt vyšší účasti ČR v rámcovém programu a ČR by už nemusela být tak zřetelným donorem evropského výzkumu, jako je nyní. Přesto i bez ohledu na možnosti takové spolupráce v ČR je zřejmé, že rámcový program skýtá našim univerzitám dobrou příležitost spolupracovat s evropským průmyslem. VLADIMÍR ALBRECHT, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, ALBRECHT@TC.CZ Nová publikace: Úspěšné projekty 7. RP příběhy a výsledky Technologické centrum vydává publikaci Úspěšné projekty 7. RP - příběhy a výsledky, která formou rozhovorů shrnuje zkušenosti úspěšných řešitelů s projekty 7. rámcového programu. Jedním z důvodů, proč zmíněná publikace vychází, je alespoň trochu narušit naši evropskou laxnost a přispět k podnícení chuti pustit se už konečně do toho, jak v předmluvě zmiňuje dr. Albrecht. Z rozhovorů vyplývá, že za úspěšnou účastí stojí mj. správná volba týmu, pilná práce, orientace v daném oboru, nestát na místě, ale aktivně vyhledávat příležitosti, atd. Zejména mladí vědci často zdůrazňují vliv dobrého vedoucího, jehož prostřednictvím se k evropským projektům dostali, a často jim právě účast v projektech pomohla nastartovat úspěšnou vědeckou kariéru. Věříme, že publikace prostřednictvím rozhovorů s řešiteli přinese příjemnější a optimističtější pohled na účast ČR v 7. rámcovém programu než pohled prostřednictvím čísel publikovaných ve Zprávách o účasti ČR v 7. RP, které Technologické centrum pravidelně zpracovává. Publikace vyjde v tištěné formě koncem prosince. 8

9 Problematika full cost v centru pozornosti poskytovatelů i příjemců dotací Problematika full cost (vykazování plných nákladů projektů) patří mezi oblasti, které jsou stále aktuální v Evropě i České republice, a to především v souvislosti s řešením projektů VaVaI a vykazováním nákladů na jejich řešení. Této problematice se již podrobně věnovalo ECHO 2/2009. Full cost znamená vykazování skutečně vynaložených (plných) nákladů na projekt (zakázku), a to nákladů přímých i nepřímých. Sledování a vykazování přímých nákladů na řešení projektu nedělá organizacím potíže, odlišné to však je u nepřímých nákladů, proto se současné diskuse zaměřují především na problematiku skutečných nepřímých nákladů a metodiky jejich rozpočítávání na projekty VaVaI (metodiky full cost, FC). Jedná se o oblast, která zatím není jednotně upravena a aplikována v pravidlech národních a mezinárodních poskytovatelů ani v interních směrnicích řešitelských organizací. Pracovní skupiny pro výzkum (orgán Rady EU). Zatímco ČR a řada starých členských států v čele s Německem, Velkou Británii, Španělskem a Nizozemskem usilovaly o začlenění full cost do pravidel nového programu, většina nových členských států a např. Francie a Švédsko spíše podporovaly využití jediné flat rate. I když ještě není jasné, jak budou finální pravidla připravovaného programu vypadat, je zřejmé, že problematika full cost bude diskutovaným tématem. Nyní budou probíhat v Bruselu diskuse, na kterých se budou Rada EU, Evropský parlament a Evropská komise snažit najít společný kompromis. Podle časového harmonogramu schvalovací procedury dokumentů by projednání a schválení mělo proběhnout do konce roku 2013 tak, aby od 1. ledna 2014 mohl být Horizont 2020 zahájen. Současná situace v RP EU je znázorněna na schématu. METODIKA FULL COST A POSKYTOVATELÉ Pravidla českých poskytovatelů uplatňovaná v jednotlivých programech VaVaI se ve vztahu k problematice full cost značně liší. Častá je úhrada nepřímých nákladů pevnou procentní sazbou ve výši stanovené poskytovatelem tzv. flat rate. Existují ale také programy a poskytovatelé, kteří vyžadují nebo umožňují využívání metodik full cost. Jedná se např. o projekty Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, programy Technologické agentury ČR či Ministerstva zemědělství (NAZV) a další. Požadavky na full cost metodiky však zatím nejsou napříč všemi poskytovateli ani programy jednotné, což působí mnohé problémy příjemcům podpory i finančním kontrolám. Snaha o koordinovaný přístup na národní úrovni vyústila v organizaci konference Full cost: výzva či hrozba, která se uskutečnila v Brně dne 11. října 2012, a je detailněji popsána v samostatné kapitole tohoto článku. V Evropě v současné době probíhá komunitární program EU na podporu výzkumu, vývoje a demonstrací 7. RP ( ), ve kterém Evropská komise (EK) umožňuje úhradu nepřímých nákladů prostřednictvím flat rate i full cost (European Commission: Guide to Financial Issues relating to FP7 Indirect Actions. Brussels, Version ). Požadavky EK na metodiky full cost jsou však nepřehledné a jejich uplatňování je často považováno za příliš administrativně náročné. EK proto v současném legislativním návrhu pravidel nového rámcového programu Horizont 2020 ( ) ve snaze o administrativní zjednodušení pravidel ustupuje od využití metodik full cost a navrhuje pouze jedinou flat rate ve výši 20 % přímých nákladů (European Commission: PROPOSAL for a Regulation of the European Parliament and of the Council laying down the rules for the participation and dissemination in Horizon 2020 COM(2011) 810 final. Brussels, ). Evropský parlament v návrhu své zprávy s tímto přístupem nesouhlasí a navrhuje uplatnění flat rate i full cost (European Parliament Committee on Industry, Research and Energy: DRAFT REPORT on proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council laying down the rules for the participation and dissemination in Horizon /0399(COD). Brussels, ); v době přípravy článku bylo očekávano hlasování EP v rámci výboru ITRE. Rada EU pro konkurenceschopnost na svém říjnovém zasedání legislativní návrh EK na jedinou flat rate podpořila, navrhla však vyšší sazbu o 5 %. Zasedání předcházely ostré diskuse mezi členskými státy na setkáních Skutečné nepřímé náklady (FC) Skutečné nepřímé náklady (FC) CERTIFIKACE Legislativní návrh EK (30/11/2011) 20 % flat rate 100 % úhrada celkových nákladů (70 % proj, blízko trhu) ? HORIZONT 2020 Evropský parlament (EHLER Draft Report, 4/6/2012; 28/11/2012 hlasování v ITRE hlasování EP) Full cost 60 % flat rate 20 % flat rate 20 % flat rate 100 %, 70 %, 50 % nebo 35% úhrada celkových nákladů podle typu akce, instituce a metody vykázání nepř. nákladů % úhrada celkových nákladů podle typu aktivity, projektu a instituce Limit 7 % pro CSA 20 % flat rate pro ERC 10 % flat rate pro MC Rada EU (Rada pro konkurenceschopnost 10/10/2012) 25 % flat rate 100 % úhrada celkových nákladů (70 % proj. blízko trhu; výjimka pro neziskové organizace 100 %) Schéma - Pravidla pro vykazování a úhradu nepřímých nákladů v 7. RP a příprava pravidel pro Horizont Pravidla pro vykazování a úhradu nepřímých nákladů u dalších mezinárodních a národních programů i poskytovatelů v Evropě jsou velice různorodá. Full cost je podporován například poskytovateli ve Velké Británii, Irsku, Švédsku či Finsku, ale také některými jednotlivými institucemi a programy v dalších zemích. Detailnější analýza této problematiky neexistuje, je však zřejmé, že požadavky těchto poskytovatelů a programů i výše úhrady nepřímých nákladů se liší. METODIKA FULL COST A PŘÍJEMCI (ŘEŠITELSKÉ ORGANIZACE) Soukromé subjekty většinou nemají s realizací metodik full cost problém, protože jsou již dlouhodobě zvyklé existovat v tržním prostředí a kalkulovat skutečné přímé i nepřímé náklady svých projektů, smluvního výzkumu i dalších aktivit (výjimku mohou tvořit např. malé a střední podniky). Organizacemi, které se této problematice teprve začínají věnovat, jsou vysoké školy a veřejné výzkumné instituce. Ty jsou nuceny v posledních letech reagovat na narůstající podíl účelového financování 9

10 a pravidla poskytovatelů. Pokud organizace neznají skutečné náklady svých činností, nemohou rozhodovat, které oblasti aktivit a sektory podporovat a rozvíjet a které ne. A pokud nejsou v rámci nastaveného dotačního režimu schopny uhradit své skutečné náklady, může dojít i v případech, kdy podávají dobrý vědecký výkon, k ohrožení jejich finanční stability a udržitelnosti. Řada českých veřejných organizací již zahájila kroky k přípravě a aplikaci metodik full cost. Je to náročný proces jak z pohledu metodického, tak finančního, personálního a časového. Řada institucí, konkrétně vysokých škol, čerpá na tento účel veřejné finanční prostředky z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost (OP VK) nebo využívá podporu v rámci Rozvojových programů pro veřejné vysoké školy. Přestože většina z nich považuje metodiku full cost za důležitý nástroj řízení instituce a tvorbu metodiky tak podřizuje tomuto primárnímu cíli, zároveň se snaží vytvářet metodiky, které by byly akceptovatelné poskytovateli dotací. V ČR v tomto ohledu hrají asi největší roli požadavky programu OP VaVpI. Při pohledu na situaci v Evropě a v 7. RP zjistíme, že v současné době v 7. RP aplikuje metodiky full cost splňující požadavky programu pouze desetina vysokých škol z EU. Jak je patrné z grafu, jedná se především o instituce ze starých členských zemí. Některé z nich dokonce získaly certifikaci své metodiky od EK, např. University of Amsterdam (NL), Leiden University (NL), University of Edinburgh (UK), University of Surrey (UK) a University of Southampton (UK). Z českých vysokých škol zatím žádná metodiku full cost v 7. RP nevyužívá. interní metodiky pro sledování skutečných nepřímých nákladů, které využívá vůči národním poskytovatelům nebo pro interní potřeby. V 7. RP tyto metodiky nevyužívají, protože buď nevyhovují požadavkům EK (řada institucí však již pracuje na jejich zdokonalení), nebo jen proto, že považují za administrativně jednodušší využít standardní flat rate ve výši 20 %. KONFERENCE FULL COST: VÝZVA ČI HROZBA? ANEB FULL COST NEBO FLAT RATE? Dne 11. října 2012 se uskutečnila v Brně konference s názvem Full cost: výzva či hrozba? Aneb full cost nebo flat rate? Akce byla zorganizována Masarykovou univerzitou v Brně a Karlovou univerzitou v Praze pod záštitou ministra školství Petra Fialy, který ji podpořil slovy: Jsem velmi rád, že se konference pořádá. To téma pokládám za velmi významné. Věřím, že nám tato konference pomůže mít více jasno v tom, jakým způsobem otázku financování projektů a výzkumných institucí do budoucna řešit. V průběhu konference zazněly zkušenosti se zaváděním a využíváním metodiky full cost od národních i zahraničních poskytovatelů dotací (např. MŠMT, TA ČR, MZV ČR, RP EU, Finské grantové agentury pro technologie a inovace) i příjemců (např. MU v Brně, VŠE v Praze, ČVUT v Praze, MZLU v Brně, VŠB-TUO Ostrava, Univerzita HK, TU Liberec, Amsterdam University, Maynooth University). Velká pozornost byla věnována také vymezení pojmu full cost, jeho vazbě na financování výzkumu a vývoje v ČR a legislativnímu prostředí. Přesto, že většina vysokých škol z EU v 7. RP metodiky full cost nevyužívá, není jim tato problematika tak vzdálená, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jak ukázaly výsledky dotazníkového šetření realizovaného v roce 2011 (detailnější výsledky zmíněného dotazníkového šetření je možné nalézt ve sborníku z konference Full cost: výzva či hrozba ), téměř polovina z těchto institucí již má nějaké 10 FR UK NL ES DE IT AT BG RO PT SE EL SI HU DK CY počet VŠ s full cost v 7. RP (tj. skutečné nepřímé náklady nebo zjednodušená metodika) počet VŠ s full cost v 7. RP, ale pouze s 1 projektem (tj. možnost chyby/neznalosti pravitel) Graf Počet vysokých škol z EU využívajících v 7. RP metodik full cost [E-Corda, 6/2012; konzultace s FaL NCP, 2011] 28 Konference potvrdila, že vysoké školy, veřejné výzkumné instituce i další organizace veřejného sektoru financované především z veřejných finančních prostředků musí v posledních letech reagovat na narůstající podíl účelového financování, a proto je pro ně znalost plných nákladů zásadním faktorem pro dlouhodobou finanční udržitelnost instituce a proveditelnost jednotlivých výzkumných projektů. Jednotliví poskytovatelé nastavují pravidla pro vykazování a financování nepřímých nákladů, a tak ovlivňují modely financování institucí i podmínky hospodářské soutěže na trhu, kde se výsledky projektů uplatňují. Jak vyplynulo z diskusí na konferenci, úhrada předem stanovené flat rate pro nepřímé náklady je administrativně nejjednodušší, avšak nezohledňuje ekonomickou realitu a rozdílné zatížení nepřímými náklady u různých příjemců a často vede k nedostatečné úhradě skutečných nepřímých nákladů instituce. Oproti tomu využití metodik full cost je nezpochybnitelným nástrojem řízení instituce, přináší transparentnější vykazování nákladů, otevírá se však problém nejednotnosti pravidel jednotlivých poskytovatelů, obavy z finančních kontrol a především problém dofinancování části nepřímých nákladů nehrazených poskytovatelem účelové podpory. Tyto a další otázky byly na konferenci diskutovány více než 150 zástupci vysokých škol, veřejných výzkumných institucí i poskytovatelů. Závěry z konference jsou uvedeny dále. Tyto závěry budou sloužit i MŠMT k rozhodování o dalším postupu v oblasti full cost na národní úrovni. Podrobnější informace se nachází na webové stránce konference

11 Závěry konference Full cost: výzva či hrozba? Aneb full cost nebo flat rate? Konference s názvem Full cost: výzva či hrozba? Aneb full cost nebo flat rate? se konala v Brně dne 11. října Akce s mezinárodní účastí byla organizována Masarykovou univerzitou a Univerzitou Karlovou v Praze pod záštitou ministra školství Petra Fialy. Konference se zúčastnilo více než 170 účastníků. Na základě přednesených a diskutovaných příspěvků a průběhu panelové diskuze lze formulovat následující závěry: 1. Je žádoucí, aby se na národní úrovni vyjasnil a sjednotil přístup poskytovatelů k problematice full cost (primárně poskytovatelů podpory na výzkum, vývoj a inovace). Problematika full cost je již řadu let velice diskutovanou problematikou, avšak stále bez konkrétního obsahu, odpovědí a jasné budoucnosti. Z konference v této části vyplynulo následující doporučení: Zřídit odbornou komisi Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) pro problematiku metodiky full cost. Tato odborná komise by měla zajistit jednotný výklad tématu full cost napříč českými poskytovateli a iniciovat aktivity směřující k efektivnímu využití metodik full cost v českém prostředí. Jejím cílem by bylo zejména: - Zhodnotit možnosti a přínosy využití metodiky full cost českými poskytovateli a doporučit MŠMT a Radě pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) závazný postup. - Iniciovat (a koordinovat) proces zaměřený na upřesnění metodických principů full cost, sjednocení terminologie a potřebnou úpravu legislativních norem ČR. - Poskytovat metodickou podporu poskytovatelům při úpravě pravidel způsobilosti výdajů (nákladů) pro nově připravované výzvy a programy (programová období). - Zajistit osvětu směrem k příjemcům. - Navrhnout optimální systém kontroly nepřímých nákladů vykázaných metodikou full cost včetně případné možnosti schvalování metodiky instituce ex-ante (tzv. certifikace). 2. Modely full cost jsou nezpochybnitelným nástrojem interního řízení instituce. S narůstajícím podílem účelového financování institucí však narůstá i význam využití těchto metodik vůči externím poskytovatelům. Úhrada předem stanovené flat rate pro vykazování a úhradu nepřímých nákladů je sice administrativně zřejmě nejjednodušší, avšak často vede k nedostatečné úhradě skutečných nepřímých nákladů instituce. Respektování skutečné výše nepřímých nákladů vypočtených příjemcem podle vlastní metodiky full cost se tak jeví jako žádoucí. 3. Zároveň je potřebná další diskuse o podobě nejvhodnějšího modelu pro vykazování a úhradu nepřímých nákladů v projektech (nejen výzkumu, vývoje a inovací), tj. např. zda zachovat možnost volby mezi pevnou sazbou flat rate a skutečnými nepřímými náklady podle metodiky full cost; nebo určit pevnou sazbu flat rate a navýšit ji pouze pro instituce schopné doložit metodiku full cost; nebo vyžadovat metodiku full cost a pevnou sazbu flat rate umožnit pouze v přechodném období apod. Model by však měl být dostatečně flexibilní, měl by zohledňovat výhody i nevýhody flat rate a full cost a poskytovat příjemcům i poskytovatelům prostor pro realizaci dlouhodobých strategických rozhodnutí. Tyto diskuse by měly probíhat v rámci Odborné komise MŠMT (viz bod 1). Z konference tak vyplynuly další závěry: - V ČR v rámci probíhající novelizace zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, zohlednit skutečnosti popsané v bodech 1-3. Tím získají poskytovatelé dotací i příjemci patřičnou právní jistotu. - Čeští poskytovatelé by měli v nově vyhlašovaných výzvách umožnit příjemcům volbu full cost pro vykazování nepřímých nákladů. 4. V dlouhodobé perspektivě je možné očekávat, že zavedení full cost přispěje k zajištění lepší finanční udržitelnosti českých vysokých škol a dalších výzkumných organizací. Aby však tento cíl byl naplněn, musí být zavedení full cost doprovázeno i některými technickými úpravami národní legislativy, které umožní pokrýt nefinancované nepřímé náklady z některých zdrojů instituce. Z konference proto vzešla následující doporučení: - Pro účely implementace full cost v prostředí vysokých škol a veřejných výzkumných organizací provést technickou úpravu pravidel poskytování příspěvku na vzdělávací činnost ze strany MŠMT a dalších pro jejich použití i na kofinancování nepřímých nákladů projektů z důvodu nastavení pravidel některých poskytovatelů. 5. Požadavky poskytovatelů i finanční kontroly metodiky full cost by měly do co nejvíce respektovat obvyklou účetní a manažerskou praxi příjemce. Aplikace metodiky full cost musí primárně odrážet interní potřeby příjemce, a tak by neměly být požadavky poskytovatelů na metodiku příliš limitující a komplexní a měly by respektovat praxi finančního řízení příjemců. Požadavek na stanovení celkových nákladů (včetně nepřímých) vyplývá i z pravidel státní pomoci (zamezení přenosu tzv. nepřímé podpory). Z konference vzešla dále následující doporučení příjemcům: - I mplementovat metodiku full cost, protože přispívá k větší transparentnosti a efektivitě finančního řízení institucí a omezuje rizika plynoucí z pravidel státní podpory. - Současně však ponechat na rozhodnutí každé instituce příjemce, zda se přikloní k uplatnění flat rate či full cost při vykazování nepřímých nákladů do projektů. 11

12 Klady a zápory uplatňování Full cost a Flat rate v prostředí VŠ a V. V. I. Flat Rate + administrativně jednoduchá příprava rozpočtu, vykazování nákladů i následná finanční kontrola + kontroly ze strany poskytovatele v případě použití flat rate nemusí kontrolovat uplatněné náklady ve stanoveném limitu flat rate (i když tyto náklady musí být doložitelné účetními doklady pro kontroly finančních úřadů z hlediska účetnictví) Full Cost - příprava rozpočtu, vykazování nákladů i následná finanční kontrola musí odrážet požadavky poskytovatele i interní metodiku příjemce - nutnost kontroly metodiky a uplatňovaných nákladů ze strany poskytovatele (riziko nálezů auditu a vracení finančních prostředků; nároky na poskytovatele), a tím větší administrativní náročnost + lehce využitelné všemi příjemci - nemožnost využití institucemi, které zatím metodiku full cost nemají + není nutný koordinovaný přístup napříč poskytovateli účelové podpory - nezohledňuje rozdílné zatížení nepřímými náklady u různých příjemců a tak se účast v daném programu stává pro jedny více výhodná, zatímco jiné může od účasti v programu odradit - nízká sazba nutí příjemce dotovat účast v projektu z jiného zdroje (např. i z jiných veřejných zrojů), což může vést k ohrožení finanční stability a udržitelnosti institucí, k převádění nepřímých nákladů do přímých a zkreslování tak věrného obrazu účetnictví - vysoká sazba vede k potenciální ziskovosti projektu a využití financí vůči jiným zdrojům příjemce, což může být interpretováno jako neoprávněné použití dotace - způsobuje v případě nízké sazby porušování podmínek hospodářské soutěže, neboť dofinancování nepřímých nákladů z jiných veřejných (dotačních) zdrojů může zejména při komercializací výsledků vést jednak k veřejné podpoře a jednak k porušování rovných podmínek hospodářské soutěže a k dumpingovým cenám - neumožňuje nákladové porovnávaní žadatelů o veřejné (dotační) zdroje ZÁVĚR Z konference vyplynulo, že uplatňování úplných nepřímých nákladů je důležitým metodickým principem finančního řízení. Schopnost instituce alokovat úplné náklady (včetně podílu režijních / nepřímých nákladů) k jednotlivým činnostem je přitom základní podmínkou pro zajištění transparentnosti financování institucí. Uplatnění pevné sazby (flat rate) na podíl nepřímých nákladů na celkových nebo přímých nákladech (dle uplatněného modelu) v případě její nedostatečné výše vede k netransparentnosti v alokaci nákladů v důsledku tendence k přesouvání nadlimitních nepřímých / režijních nákladů vůči jiným zdrojům financování, násilné transformaci nepřímých nákladů na náklady přímé aj. V případě přesouvání nadlimitních nepřímých / režijních vůči jiným dotačním zdrojům financování však současně vede k možnému neoprávněnému použití takových dotací. Kromě toho může docházet ke skryté veřejné podpoře, pokud se komercializují výstupy projektů financované zcela či částečně s podporou dotací a porušování rovných podmínek hospodářské soutěže z důvodu dumpingových cen takových výstupů. - odlišné požadavky poskytovatelů na metodiku full cost komplikují využívaní metodik příjemci, protože je jednak nutí vytvářet více účelových metodik k vykazování nepřímých nákladů a jednak neumožňuje jednotné nákladové srovnávání institucí + umožňuje vykazovat a hradit skutečné náklady takže zohledňuje rozdílnou nákladovou náročnost aktivit realizovaných různými příjemci a tak žádné instituce finančně nezvýhodňuje + zohledňuje skutečnost, že instituce musí být schopné uhradit své skutečné náklady a, zajišťuje nákladovou transparentnost instituce + omezuje riziko výskytu veřejné podpory a cenového dumpingu při žádostech o účelovou podporu či kalkulaci cen smluvního výzkumu, zamezuje přelévání veřejné podpory do soukromého sektoru + umožňuje nákladové porovnávání s obdobnými institucemi v oboru Určitou demotivující informací konference bylo sdělení, že není jisté, zda bude v rámcovém programu Horizont 2020) full cost uplatněn. Rámcové programy původně metodu full cost předpokládaly a zaváděly, ve snaze o administrativní zjednodušení však nyní EK v legislativním návrhu pravidel nového programu od problematiky full cost ustupuje a navrhuje pouze jedinou flat rate. Rada EU pro konkurenceschopnost na svém říjnovém zasedání tuto myšlenku podpořila. Postoj Evropského parlamentu ještě není jasný, v návrhu své zprávy však požaduje podporu flat rate i full cost. Nyní budou probíhat v Bruselu diskuse, na kterých se budou Rada EU, Evropský parlament a EK snažit najít společný kompromis a pravidla nového programu EU by měla být definitivně schválena nejpozději do konce roku Není však vyloučené, že se již v programu Horizont 2020 problematika full cost neobjeví. Tato informace však nemá žádnou souvislost ani žádný vliv na princip full cost jako princip transparentního financování veřejných institucí. Mělo by být obecně samozřejmým zájmem veřejných institucí umět alokovat úplné náklady ke svým činnostem. Pokud pak poskytovatel prostřednictvím nedostatečné výše flat rate poskytne pouze část finančních prostředků na krytí skutečných nepřímých/režijních nákladů, pak se tím pouze říká, že pokud jsou tyto nepřímé režijní náklady vyšší, musí příjemce takové dotace zajistit jejich spolufinancování z jiných zdrojů. Příjemce se pak může rozhodovat, zdali je schopen takové spolufinancování zajistit a může transparentně a lépe plánovat a řídit svoje finanční prostředky. V případě uplatnění nedostatečně vysoké flat rate pak také ale rozhodně neplatí, že deklarované 100% financování projektu z dotace poskytovatelem je skutečně 100%, nýbrž vyžaduje spolufinancování do výše dofinancování skutečných nepřímých / režijních nákladů alokovaných na takový projekt. Mělo by rovněž být proto v zájmu poskytovatelů, aby hospodaření příjemců s poskytovanými prostředky bylo transparentní. (Zdroj: LENKA CHVOJKOVÁ, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, CHVOJKOVA@ TC.CZ 12