Psychologie a komunikace pro 2.ročník oboru ZA

Transkript

1 Psychologie a komunikace pro 2.ročník oboru ZA

2 Obsah Strana Úvod do psychologie Psychologie jako věda 3 Systém psychologických disciplín 4 Determinace psychiky 6 Funkce psychiky 8 Psychické jevy Třídění psychických jevů 9 Čití, vnímání 10 Pozornost 11 Představy a fantazie 16 Myšlení a řeč 19 Myšlenkové operace 21 Paměť 23 Učení 25 Emoce 27 Vůle 30 Poruchy psychických jevů 32 Psychologie osobnosti Komplexní pojetí osobnosti 33 Vlivy utvářející osobnost 34 Psychická struktura osobnosti 35 Motivace 36 Rysy osobnosti 41 Charakter 43 Temperament 45 Sebepoznávání 49 Schopnosti 51 Inteligence 53 Poznávání osobnosti 55 Osobnost zdravotníka 59 Teorie osobnosti 61 Základy sociální psychologie Úvod do sociální psychologie 62 Sociální podstata osobnosti 63 Socializace 65 Sociální učení 67 Sociální vnímání 69 Sociální skupiny 70 Sociální vztahy 74 Partnerské vztahy 76 Týmová práce 78 2

3 Téma: Psychologie jako věda Psychologie je jednou z věd o člověku, předmětem jejího zkoumání je psychika člověka. Novodobá psychologie je věda, která zkoumá prožívání a chování živých bytostí. Prožívání a chování jsou dvěma stránkami lidské psychiky. Psychika (neboli duševno) je nejvyšším stupněm schopnosti živé hmoty reagovat na podráždění. Je vázána na přenos informace (signálu). Lidské vědomí je tedy složitou signální soustavou. Lidská psychika je určena: a) dědičností (biologickým stupněm vývoje) b) společenskými podmínkami (sociálním stupněm vývoje) PROŽÍVÁNÍ je vnitřní život člověka, který není přímo přístupný druhým lidem. Je příznačné jen pro člověka. Nezahrnuje celý duševní život člověka. Uvědomujeme si jen to, co je teď v našem vědomí a ne např. najednou všechny vědomosti a vlastnosti, které máme. Prožívání je bohatší než chování (nelze je chováním a jednáním celé vyjádřit) a nedá se ani vždy celé vyjádřit řečí (ačkoliv se navenek vyjadřuje zejména řečí).i když se prožívání člověka navenek projevuje v jeho chování, není to výraz prožívání celého. Obsah svého prožívání člověk nedokáže zcela sdělit ani řečí. Obsah lidského prožívání se psychologii obyčejně rozděluje do tří základních druhů psychických jevů: 1. Psychické procesy: prostřednictvím nich člověk odráží (poznává) objektivní vnější a vlastní vnitřní svět. Jsou to tzv. poznávací procesy. Výsledkem jejich činnosti jsou ve vědomí počitky a vjemy (zrakové, sluchové, pohybové), představy (vzpomínkové, fantazijní) a myšlenky zachycené v pojmech a vyjádřené v řeči. 2. Psychické stavy: celkové duševní rozpoložení, únava, roztržitost, neklid 3. Psychické vlastnosti: charakterové a temperamentové vlastnosti CHOVÁNÍ je vnější projev duševního života člověka. Je to aktivita jedince, kterou může pozorovat druhá osoba nebo ji mohou registrovat laboratorní přístroje. Chování je vnějším projevem psychiky, lze jej vidět, zjistit, změřit. Rozlišujeme chování : Instinktivní vrozené, má biologický význam, např. sex, uspokojování potřeby jídla, mateřský instinkt. Zautomatizované chování konáme je bezděčně, bez úsilí, jde o činnosti mnohokrát opakované, např. chůze, jízda na kole, mytí rukou po WC, hygiena, pozdrav. Rozumné chování činnost, která se děje v souladu s okolními podmínkami, posouzení situace, zhodnocení, cílené jednání. Mezi projevy chování patří: 1) jednání tedy všechna uvědoměle vykonávaná činnost 2) vnější výraz změny tváře, gestikulace, vegetativní změny 3) řeč verbální chování (co a jak člověk říká) Chování bývá: - expresivní: je bezprostředním výrazem prožívání (např. skákání radostí) - adaptivní: je v rozporu se skutečných prožíváním je však přizpůsobeno okolnostem (např. potlačení hněvu, zklamání z daru, potlačení smutku hranou veselostí). Něco málo z historie: První psychologické poznatky se objevují ve filosofii už ve starověku. Psychologie je chápána jako věda o duši. Starověcí filosofové kladou velký důraz na život v souladu s přírodou, jejíž zákonitosti umožňuje duše pochopit. Ve středověku je názor na duši ovlivněn církví, která lidský rozum považuje za nedokonalý ve srovnání s božským. S příchodem novověku pojem duše ustupuje do pozadí a vede se spíše spor o důležitost rozumu, či smyslů pro poznání skutečnosti. René Descartes /dekárt/ větou: Myslím, tedy jsem! dokázal svou vlastní existenci. K odhalení pravd o světě je podle něj tedy vždy potřeba využít rozum. John Locke /lok/ zase považuje za 3

4 důležitější smyslové poznání. Podle něj se člověk rodí jako nepopsaná deska tabula rasa, kterou až naše smysly po celý život popisují. Psychologie vzniká jako samostatná věda v roce 1879, když Wilhelm Wundt založil v Lipsku první psychologickou laboratoř. Psychologie se orientuje na zkoumání duševních pochodů, vnímání a paměti. Na počátku 20. století se rozpadá na jednotlivé psychologické směry: Úkol pro tebe: PROŽÍVÁNÍ A CHOVÁNÍ (podtrhněte a označte správnými čísly části textu odpovídající definici pojmů) Shafer vycouval z příjezdové cesty a rozjel se po Tracy Place. O blok dál směrem k Dvacáté čtvrté ulici už měl na tachometru osmdesát. Že by čas pro další sebevražednou jízdu? Napadlo ho. Ve vedlejší ulici zablikalo červené světlo. K němu si to pomalu šinulo policejní auto. K čertu! Zastavil u chodníku a čekal. Hlava mu hořela. Kreténi! Hnusný, otravný kreténi! A ty jseš taky kretén! šeptal nahlas. Ovládej se, Geoffe. Dej se dohromady. Hned! Jeden z nich pomalu vystoupil z auta a došel k jeho jaguáru. Naparoval se při to jak polda ve filmu. Shafer ho chtěl zabít. Věděl, že by to dokázal. Pod sedadlem měl nabitou pistoli. Dotkl se pažby a vychutnával ten pocit. Řidičský průkaz a doklady o vozidle, pane, nařídil policista nafoukaně. Hlas v Sheferově hlavě ječel? Zastřel ho! Když zabiješ dalšího poldu, budou všichni zírat jako blázni. Podal mu ale požadované doklady a podařilo se mu připitoměle usmát. Došly nám doma pampers, tak jsem vyrazil nějaké sehnat. Vím, že jsem jel moc rychle, ale znáte to. Máte doma děti, strážníku? (James Patterson: Tanec smrti) Pojmy k přiřazení: 1 prožívání 2 jednání 3 vnější výraz 4 - řeč 2, 3, 4 = chování? Kontrolní otázky: 1. Ze kterých slov vznikl název psychologie? 2. Jaký je podle tvého názoru význam psychologie jako vědy? 3. Definujte pojem psychika. 4. Jaký je rozdíl mezi prožíváním a chováním člověka? Téma: Systém psychologických disciplín Z psychologie se v průběhu 20.století stala rozvinutá věda, která se začala členit na řadu odvětví: Základní - teoretické Mají nejobecnější charakter, jsou teoretické. dějiny psychologie - vývoj psychologického myšlení během času od nejstarších dob sociální psychologie zabývá se psychikou člověka ve vztahu k sociálnímu prostředí psychopatologie zkoumá chorobné změny psychických jevů psychologie osobnosti studuje strukturu, vývoj a dynamiku osobnosti 4

5 vývojová psychologie - studuje fylogenetický (dějiny lidstva) i ontogenetický (život jednotlivce) vývoj lidské psychiky, sleduje změny psychiky od početí do smrti obecná psychologie- přináší obecné poznatky o psychice člověka, studuje chování i prožívání, význam při zpracování základních teoretických otázek Speciální Mají specifický předmět zkoumání, odvozují se od základních a aplikovaných disciplín. psychometrie- zabývá se konstrukcí testů, měření mentálních schopností, testy inteligence farmakopsychologie - sleduje účinky chemických látek, drog, léků, atd. na psychiku zoopsychologie - zabývá se psychikou zvířat různého stupně vývoje biopsychologie - shromažďuje poznatky o biologicko-fyziologické determinaci psychiky Aplikované - užité Zkoumají psychické jevy, které se projevují v souvislosti s určitou praxí, podávají však jen obecnější poučky, které je nutno užít (aplikovat). Oborů aplikované psychologie je velké množství, dalo by se říci, že na skoro každý obor lidské činnosti by šla použít aplikovaná psychologie. Zde jsou jen některé. forenzní psychologie - zkoumá chování a prožívání lidí v situacích regulovaných právem (např.znásilnění) poradenská psychologie - pomáhá lepší orientaci v složitějším životě, vychází z lepšího poznání sebe sama, usiluje o optimalizování rozvoje lidské osobnosti klinická psychologie - stará se o diagnózu, terapii i prevenci duševních poruch a chorob, zabývá se vztahem lékaře a pacienta, i pacienta k nemocnici pedagogická psychologie - zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vzdělávání a vyučování vojenská psychologie - zabývá se podmínkami výcviku vojáků, interpersonálními vztahy v armádě, zkoumá odolnost vůči zátěži v podmínkách válečných konfliktů, potažmo chování celých vojsk (armád) na bitevním poli. Matení nepřítele, diverze a jejich psychologické dopady na civilní obyvatelstvo psychologie reklamy - efektivita jednotlivých druhů reklam. Užití barev, log a značek a jejich působení na koncového uživatele (zákazníka) psychologie sportu - zabývá se tréninkem, výkonností sportovce, osobností trenéra zdravotnická psychologie zkoumá osobnost měnící se nemocí, vztahy mezi zdravotníky a pacienty, atd. Které ze psychologických disciplín mají uplatnění ve zdravotnictví? Přiřaď k sobě správné dvojice: 1. psychologická metodologie A zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování a vzdělávání 2. psychometrie B zkoumá psychiku zvířat na různých stupních vývoje 3. forenzní psychologie C zkoumá vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí 4. poradenská psychologie D zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti 5. klinická psychologie E sleduje účinky chemických látek, léků, drog atd. na psychiku 6. biopsychologie F zkoumá utváření a projevy psychických jevů v sociální interakci (vzájemné působení) 7. dějiny psychologie G zkoumá vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob 8. sociální psychologie H řeší problémy úzce související s pochopením metodologických přístupů nebo výzkumných projektů, teorií apod., a jejich užití v psychologii 9. farmakopsychologie CH orientuje se na konstrukci testů 5

6 10. psychopatologie I zabývá se chováním a prožíváním lidí v situacích regulovaných právem 11. psycholingvistika J pomáhá jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě, vycházet z lepšího poznání sebe sama, a tak optimalizovat rozvoj lidské osobnosti 12. psychologie osobnosti K řeší otázky diagnostiky, terapie (léčení) i prevence duševních poruch i chorob, vztahů lékaře k pacientovi, pacienta k nemoci 13. zoopsychologie L zabývá se chorobnými změnami psychických jevů, vycházejících z nejrůznějších příčin neurologických, endokrinologických či společenských 14. pedagogická psychologie M zpracovává základní teoretické otázky a přináší obecné poznatky o psychice člověka zahrnuje tedy studium chování a prožívání 15. inženýrská psychologie N studuje jak fylogenetický (dějiny lidstva) tak ontogenetický (život jednotlivce) vývoj lidské psychiky, zabývá se změnami v psychice člověka v průběhu jeho vývoje od početí do smrti 16. vývojová psychologie O zabývá se konstrukcí strojů a strojních zařízení ve vztahu k psychologickému založení člověka, který má stroj obsluhovat 17. obecná psychologie P shromažďuje poznatky o biologicko-fyziologické determinaci psychiky 18. psychologie práce R studuje vliv pracovního prostředí na pracovní výkon, otázky bezpečnosti práce, mezilidské vztahy na pracovišti? Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete rozdíl mezi skupinou základních, aplikovaných (užitých) a speciálních disciplín. 2. Čím se zabývá obecná psychologie? 3. Čím se zabývá sociální psychologie? 4. Čím se zabývá vývojová psychologie? 5. Co zkoumá psychologie osobnosti? 6. Čím se zabývá psychopatologie? 7. Co zkoumají dějiny psychologie? 8. Uveďte příklad jedné aplikované disciplíny. Čím se zabývá? 9. Uveďte příklad jedné speciální disciplíny, čím se zabývá? Téma: Determinace psychiky 1. Pojem determinace znamená podmíněnost, závislost věcí a jevů. Princip determinace platí také v oblasti duševního života. Faktory, které ovlivňují psychiku člověka jsou velmi rozmanité, složité, jak do kvality, tak i míry působení. Pokus se formulovat, které vlivy působí na naši psychiku. 2. Schéma determinace psychiky: Nervová soustava Společenské zvyky Žlázy endokrinní Mravní zvyklosti Biologické determinanty Růst Momentální organismu tělesný stav Psychika člověka Zákony Společenská tabu Biologické potřeby a pudy Výtvory lidí Dědičnost, vrozenost Sociální skupiny Sociální determinanty Vzhledem ke značné komplikovanosti celé psychiky je působení vlivů velmi individuální, tzn. že prochází individuálním lomem. 6

7 U jednotlivého člověka může ta či ona determinace působit různou měrou. Např. u mentálně zaostalého člověka má rozhodující úlohu determinace biologické, zatímco sociální vlivy mají na formování psychiky vliv mnohdy zanedbatelný. Obecně platí, že biologičtí činitelé mají výraznější vliv v raném dětství, s postupem věku ustupují vlivům sociálním. Ve stáří pak mohou opět převládat vlivy biologické. Vyber z tabulky ty vlivy, které se podílejí na chování a prožívání 6měsíčního kojence Nyní se pokus vybrat ty vlivy, které momentálně motivují tvé chování a prožívání. 3. Vztah biologické a sociální stránky determinace. Dvojí základní determinanty mohou působit v souladu nebo protikladu. O souladu hovoříme tehdy, když jedny vlivy podporují druhé. O protikladu tehdy, jestliže jedny působí opačně či naprosto protichůdně. Např. nemůže-li jedinec jednat podle svých biologických potřeb. V psychice zdravého člověka tak vzniká často mnoho rozporů mezi biologickou a sociální stránkou.? Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete pojem determinace, determinace psychiky. 2. Najdi rozdíl mezi pojmy dědičnost a vrozenost. 3. Popiš hlavní determinanty psychiky člověka. 4. Najděte příklady souladu a protikladu v působení hlavních determinačních činitelů na psychiku člověka. 5. Doplň tabulku: Co se v naší společnosti sluší? Např. při jídle. Co se naopak nesluší? Co je u nás morální ve vztahu k rodičům? Co je nemorální? Co je v naší společnosti přípustné ve vztahu k cizímu majetku? Co je nepřípustné a co se trestá? Co je v naší společnosti tabu? Co naopak tabu není? 7

8 Téma: Funkce psychiky 1. Prohlédněte si učebnu a řekněte 10 věcí, které ji charakterizují. 2. Podle čeho poznáme, že má člověk velkou radost? 3. Podle čeho poznáme hudební nadání člověka? Ve všech úlohách jsou přítomny některé psychické jevy. Ke splnění úloh jsme zapojili vlastní psychické procesy vnímání, myšlení, řeč, paměť. Psychické jevy jsou nezbytné pro život, pro jeho činnost a vlastní existenci.. Jsou nezbytné proto, že: - Dávají člověku informaci, co se děje v jeho těle, či v okolí, umožňují se mu orientovat v prostředí a situaci. Mají tedy funkci informační a orientační. - Umožňují mu správně řídit, regulovat své pohyby, svou činnost, mají tedy funkci regulační. - Umožňují člověku se přizpůsobit, adaptovat se na situaci, vyrovnat se s měnícími se podmínkami, mají tedy funkci adaptační. Doplň tabulku a napiš konkrétní příklady, které dokazují hlavní funkce psychiky: Funkce informační a Funkce regulační Funkce adaptační orientační Cítím vůni jablka Vezmu si peníze a zajdu si jablko koupit. Uskladním si jablka ve sklepě, abych je měla, když budu mít chuť. Aktivita k opakování. Diskutujte na následující témata: - Psychika je funkcí mozku. - Psychika je determinována. - Psychika jsou psychické jevy prožívání a chování. - Psychiku zkoumají psychologické disciplíny. - Psychologii (moderní) založil W. Wundt. - Psychologie se vyvíjela od starověku. - Význam psychologie v životě člověka ( pro jedince a jeho osobní život, pro profesní život). Od počátku existence života na zemi se začala vyvíjet nervová soustava a na jejím základě potom psychika.. Fylogeneze je historický vývoj živých bytostí od jednodušších ke složitějším, fylogenezí psychiky rozumíme historický vývoj psychiky od jednoduchých živočichů po člověka. Ontogeneze psychiky znamená rozvoj psychiky od početí po zánik organismu.zabývá se jím vývojová psychologie. 8

9 Dílčí psychické předpoklady Psychické vlastnosti Psychické stavy Psychické procesy Téma : Třídění psychických jevů Přehled hlavních psychických jevů. Skupina psychických jevů Podskupina psychický jevů Příklady Název Charakteristika Děj, část průběhu - poznávací procesy: vnímání, - vnímání krajiny, poslech hudby, činnosti, má jen krátké představy a fantazie, myšlení zraková kontrola při psaní, trvání. a řeč představa budovy naší školy, představa obyvatele jiné planety, myšlení při slohové nebo matematické úloze; - procesy paměti: zapamatování, uchování, vybavení - zapamatování a vybavení básně, slov cizího jazyka, matematického vzorce; Stav, charakteristika člověka po určitou dobu. - motivační procesy: citové a volní - stavy pozornosti - citové stavy - radost, smutek, strach, tréma, hněv, obdiv, soucit, rozhodování mezi dvěma programy ve volném čase, úsilí o překonání překážek na cestě k cíli - soustředěnost nebo rozptýlenost - radostná nebo smutná nálada Předpoklad k většímu počtu činností, méně proměnlivý než dílčí psychický předpoklad. - schopnosti - rysy osobnosti - temperament - matematické, hudební - aktivnost, plachost - klidný, výbušný - charakter - odpovědnost, vytrvalost Předpoklad k jedné nebo několika málo činnostem, proměnlivější než psychická vlastnost. - vědomosti - dovednosti - návyky - poznatky z jednotlivých učebních předmětů; - kreslení, jízda na kole, dovednost vcítit se; - kouření, čištění zubů; - zájmy - o sport, hudbu, přírodu; - postoje - k učení, práci. Lidé se liší jeden od druhého nejen svých vzhledem a vlastnostmi osobnosti, ale i způsobem vnímání a myšlení, řečí, představami, citovými prožitky, tím, co a jak dlouho si pamatují, jak rychle dokáží dospět k vytýčenému cíli. Psychický jev je jedním ze základních pojmů psychologie. 1. Psychické procesy: části lidské činnosti, výseky složitého lidského fungování. Dělíme je na poznávací, paměťové a motivační (citové a volní). Od psychických stavů a vlastností se liší tím, že procesy mají kratší trvání. Jednotlivý psychický proces proběhne třeba ve zlomku sekundy a je vystřídán jiným psychickým procesem. Např. při poslechu oblíbené hudby se střídají sluchové vjemy, vybavují se zrakové představy, prožíváme city radosti. 9

10 2. Psychické stavy: mohou mít delší trvání a působení (hodiny, dny i déle). Např. příjemný zážitek z poslechu oblíbené hudby v nás může vyvolat radostnou náladu, může nás povzbuzovat hodiny, den i déle. Také smutná nálada po neúspěchu nebo po smutné události může mít dlouhé trvání. 3. Psychické vlastnosti: charakterizují jedince ve více či méně trvalých znacích, působí ještě déle než psychické stavy. 4. Dílčí psychické předpoklady: jsou proměnlivější než vlastnosti, jsou získané a upevněné v učení, při vykonávání různých činností. Při řešení následujících úloh se pokuste najít jednotlivé druhy psychických procesů a stavů. 1. Zadívejte se po třídě nebo oknem ven a napište, co všechno vidíte, slyšíte či jinak vnímáte Podle představy popište vašeho sourozence (rodiče) Zkuste si představit, co budete dělat nejbližší neděli odpoledne Vzpomeňte si na nějakou říkanku nebo básničku, kterou jste se učili v mateřské nebo základní škole a pokuste se ji přednést.. 5. Co můžete pozorovat v chování člověka, který má velkou radost, a v chování člověka, který je rozzloben? (Každého z nich charakterizujte nejméně pěti slovy) Co můžete sledovat v chování člověka, který se soustředěnou pozorností sleduje televizní pořad?... Téma: Čití a vnímání ZÁKLADNÍ POJMY PODNĚTY - zprávy, které přicházejí ze zevního i vnitřního prostředí POČITEK - výsledný efekt činnosti analyzátorů. Je to odraz jedné vlastnosti předmětů nebo jevů, které působí na analyzátory člověka (např. počitek červené barvy, nakyslé chuti, počitek tepla, počitek chladu). ČITÍ - je projevem citlivosti, důležité biologické vlastnosti živé hmoty, je první formou psychického spojení organismu s prostředím. 10

11 VNÍMÁNÍ - smyslový odraz vnějšího světa, uskutečňuje se prostřednictvím součinnosti analyzátorů, výsledkem procesu vnímání jsou vjemy (např. vjem jablka tvar, barva, vůně, chuť). VJEM - odraz předmětů a jevů jako celku. I když je vjem většinou výsledkem součinností několika analyzátorů (např. vjem jablka vzniká součinností zrakového, hmatového, případně čichového analyzátoru), může vzniknout i v oblasti jediného analyzátoru, a to spojením více počitků, resp. syntézou několika odražených jednotlivých vlastností. Např. vjem knihy vzniká pouze v zrakovém analyzátoru syntézou odrazu jejího tvaru, velikosti, listů, obalu atd. Vjemy, stejně jako počitky, vznikají pouze přímým působením předmětů a jevů na receptory. Dominující postavení při vnímání má u člověka zrakové vnímání. ANALYZÁTORY Vnímání se uskutečňuje pomocí orgánů, které se nazývají analyzátory (receptory, smyslové orgány). Za základní smyslové orgány lze považovat orgány zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu. K nim lze přičíst dojmy rovnováhy, pohybu (kinestezie) a tzv. kožní čití (teplo, chlad, bolest a vibrace). O stavu vnitřních orgánů nás informují citlivé buňky uložené v jejich stěnách. Analyzátory dělíme na: 1.vnější analyzátory (exteroanalyzátory) dálkové zrakový, sluchový, čichový, bolesti dotykové chuťový, hmatový, tepelný, bolesti 2. vnitřní analyzátory (interoanalyzátory) pohyby, rovnováha, polohy vnitřní trávení, dýchání, krevní oběh, vylučování, sexuální, bolest Zrakové vnímání umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost, s velkou přesností. Při mnoha činnostech (např. psaní) závisí kontrola a regulace pohybů z velké části právě na zraku. Sluchové vnímání poskytuje nám informace také o předmětech značně vzdálených a má také výstražnou funkci. Velký význam má sluch pro vnímání řeči (poruchy sluchu ztěžují osvojení řeči). Čichové a chuťové vnímání mají význam v odlišování potravy od látek nevhodných nebo životu nebezpečných. Pohybový analyzátor umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby. Kožní analyzátor vnímáme např. bolest, chlad nebo teplo. Tyto kožní smysly slouží k ochraně před nebezpečím. Hmat vnímání, které slučuje informace kožního a pohybového analyzátoru při ohmatávání předmětů. Vnímání času: Při vnímání času se mnohdy skutečný fyzikální čas liší od času vnímaného. Je to tím, že každý z nás prožívá čas subjektivně, podle toho, co v daném okamžiku dělá, prožívá, očekává atd. Jedny hodiny jsou na čekání, druhé na loučení. Ty na čekání se vždycky zpožďují. Alejandro Casona Čas vnímáme zrakem (na hodinách, podle světla v právě probíhající denní a roční době), ale také vnitřními pochody (uvědomujeme si, že uplynula určitá dob od posledního jídla atd.). V mládí se zdá, že čas utíká pomalu, ale čím je člověk starší, tím se mu zdají dny, týdny, měsíce, roky kratší. Jinak plyne čas vyplněný zajímavou činností a čas provázený silnými citovými zážitky, jinak čas strávený jednotvárnou činností, čekáním, prací, která nás nezajímá. Vnímání prostoru: Pro poznávání okolního světa a pro praktickou činnost je důležité vnímání prostoru jaký tvar mají jednotlivé věci, jak jsou velké, jak daleko jsou od nás vzdáleny. Prostor vnímáme především zrakem, ale také sluchem, hmatem, pohybem. (Dosáhnu tam?, Kolik kroků udělám, než tam dojdu?) Kvalita vjemu záleží na souhře různých receptorů (zraku, sluchu, hmatu i čichu), na souhře párových orgánů (obou očí, uší, rukou) i na souhře pravé a levé hemisféry mozku. Poškození některé části mozku nebo nedostatky ve vývoji mohou vést k obtížím ve vnímání prostoru. Sociální vnímání: Člověk nevnímá jen věci a jevy, ale i lidi, s nimiž se stýká. Učí se rozlišovat, vytváří si k nim určitý vztah. Počátky sociálního vnímání se objevují již u kojenců. Všimněte si, jak kojenec vítá úsměvem a celým tělem známého člověka a jak se odtahuje od člověka, kterého nezná. 11

12 PODNĚTOVÉ PRAHY Jestliže má vzniknout počitek, musí mít podnět určitou intenzitu (sílu). - Dolní podnětový (počitkový) práh nejmenší intenzita podnětu, která už vyvolává počitek. - Horní podnětový (počitkový) práh nejvyšší intenzita podnětu, která ještě vyvolává příslušný počitek. - Podprahové podněty podněty nižší intenzity, které již nepociťujeme. - Nadprahové podněty podněty vyšší intenzity, které nepociťujeme příslušným receptorem nebo které již pociťujeme jako bolest (např. chvění vzduchu vzniklé při jiskření, oslepující světlo apod.) - Rozdílový podnětový (počitkový) práh nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty téhož druhu, který ještě umožňuje postřehnout rozdíl mezi počitky. Mezi dvěma podněty téhož druhu (např. světla, tlaku) nerozeznáváme rozdíl, jestliže se od sebe liší pouze nepatrně. Například těžko rozlišíme hmotnost dvou předmětů, když jeden váží 100 kg a druhý 101 kg. Podněty rozlišujeme až tehdy, když rozdíl v intenzitě dosáhl určité velikosti. SMYSLOVÁ ADAPTACE Analyzátory se přizpůsobují, adaptují se podnětům, které na ně právě působí. Např. při přechodu z osvětlené místnosti do tmavé (při vstupu do kina během promítání) vidíme zpočátku velmi špatně, postupně však stále lépe. Malá adaptace je k podnětům sluchovým a nepatrná k podnětům bolestivým. ZÁKON KONTRASTU Vyjadřuje se jím skutečnost, že při náhlé změně intenzity podnětu se nám zpočátku intenzita nového podnětu zdá větší nebo menší, než jaká je ve skutečnosti. Např. jestliže přemístíme ruku ze studené vody do teplé, zdá se nám zpočátku teplá voda daleko teplejší než skutečně je. Zákon kontrastu se uplatňuje při tepelném, světelném, čichovém a chuťovém čití. VLASTNOSTI VNÍMÁNÍ 1. Výběrovost vnímání schopnost vybrat z mnoha podnětů, které na nás působí ty, které jsou pro nás důležité. Význam spočívá v tom, že umožňuje člověku plně se soustředit na vnímání takto vyčleněného objektu, čímž se zvyšuje jeho přesnost. Výběrovost vnímání je podmíněna zejména vlastnostmi vnímajícího člověka (např. zájmy, potřeby apod.) a jeho citovým vztahem k tomu, co vnímá. Např. netrpělivě vyhlížíme autobus a přehlédneme známého, který kolem nás prochází. 2. Zaměřenost vnímání schopnost odlišit vnímaný objekt (tzv. figuru) od pozadí, na kterém se nachází. 3. Apercepce - závislost vjemu na zkušenosti člověka. Čím větší zkušenosti má člověk o objektech, které vnímá, tím přesnější a bohatší je obsah jeho vjemů. Např. o příznacích nemoci, které udává nemocný, se lépe orientuje lékař než zdravotní sestra a ta zase lépe než laik, automechanik dokáže určit poruchu motoru podle jeho zvuku, laik nikoli. Minulá zkušenost také koriguje nepřesnost vjemů. Např. hůl ponořenou do vody vnímáme jako nalomenou, vědomosti nám však tento vjem korigují. Podobně vzdálené předměty vnímáme jako malé, avšak v důsledku minulé zkušenosti umíme správně odhadnout jejich velikost. 4. Pregnantnost vnímání dotváření vjemu (tj. doplnění chybějících částí celku na úplný celek). 5. Konstantnost vnímaných objektů schopnost zachytit podnět jako identický vjem i v jiné poloze (půdorys, nárys, bokorys) 6. Transpozice vnímání schopnost vnímat vjem, který se jeví v jiné podobě, ale zachovává si strukturu. Např. auto po havárii. SMYSLOVÉ KLAMY Smysly nás mohou někdy klamat a dát o podnětu poněkud jinou informaci. Smyslové klamy vznikají zejména tak, že jsme z praxe zvyklí vnímat věci a události jako celky, doplňovat si neúplné a nezřetelně zachycené části, vnímat podle toho, co o věci víme. Mnoho smyslových klamů vzniká také pod vlivem citů. Tak např. za šera můžeme na neznámém místě mylně vnímat pokřivený strom jako shrbenou postavu. Člověk je zpravidla schopen a ochoten opravit svůj klamný vjem, pokud ho může překontrolovat a srovnat s jinými údaji. OVLIVNĚNÍ VNÍMÁNÍ Kvalitu vnímání tj. jeho správnost, přesnost a zřetelnost mohou ovlivnit tyto okolnosti: 1. stav analyzátorů Úplné nebo částečné poškození některého analyzátoru má za následek úplný výpadek příslušných vjemů nebo snížení jejich kvality. Při poškození analyzátoru se objevuje tzv. jev kompenzace. To znamená, že chybějící nebo méně kvalitní čití poškozeného analyzátoru částečně nahrazuje činnost ostatních analyzátorů. 12

13 2. stav CNS Lidé s poruchami mozku vnímají neúplně nebo nevnímají vůbec. 3. změny stavy organismu Odpočatý organismus vnímáme zřetelně i podrobnosti. Při velké únavě, při horečce, pod vlivem alkoholu, drog vjemy jsou neúplné, nepřesné. PORUCHY VNÍMÁNÍ 1. kvalitativní a) iluze - zkreslené deformované vjemy skutečných podnětů, doprovázené subjektivním přesvědčením o objektivním vnímání (např. nemocný slyší v úderech kladiva střelbu nebo v malbě na stěně vnímá znetvořené tváře) - jsou podmíněny chorobným stavem organismu (tělesným nebo duševním) - mohou se projevit v činnosti kteréhokoliv analyzátoru (iluze zrakové, sluchové ) b) halucinace - vjemy bez současného vnějšího podnětu - jde o chorobnou záměnu představy za vjem - vyskytují se zejména u duševně chorých - např. známou halucinací v deliriu tremens je vidění lezoucích myší, slyšení různých hlasů apod. 2. kvantitativní - snížená vnímavost způsobená nemocí, únavou, depresivními stavy, drogami apod. - vjemy ztrácejí přesnost, intenzitu, trvanlivost - zvýšenou vnímavost mohou dočasně vyvolat drogy nebo psychofarmaka A: Symboly smyslových orgánů B: Vjemy modré nebe šumící les pach tlejícího listí melodie písně zvuk letadla vůně rozkvetlých růží kyselost citrónu chladný povrch sklenice 13

14 Kompenzace vnímání: Většinou se říká, že slepota zostřuje schopnost sluchu. Nemyslím, že to je pravda. Mé uši neslyšely lépe než předtím, nýbrž já jich dokázal lépe využít. Byl jsem odkázán na to, poslouchat a znovu poslouchat. Nechal jsem zvonit zvonky, vrážel jsem prstem do všech stěn, zkoumal jsem jak znějí dveře, nábytek, kmeny stromů, zpíval jsem v prázdných místnostech, odhazoval jsem na pláni daleko od sebe oblázky, abych uslyšel, jak zasviští ve vzduchu a dopadnou. Nechal jsem své kamarády opakovat nejrůznější slova a přitom jsem je zvolna, velmi zvolna obcházel J. Lusseyran: Nalezené světlo Obr. 1: Optické klamy ( dokresli ) Téma: Pozornost Člověk žije v prostředí, které se vyznačuje menší nebo větší proměnlivostí. Liší se množstvím a intenzitou podnětů. POZORNOST - psychický stav, který zajišťuje po určitou dobu soustředění člověka na jeden jev nebo jednu činnost. Zaměřenost vědomí: člověk ve svém vědomí neodráží všechny podněty, které na něho v určitém okamžiku působí, ale vybírá si pouze některé. Ty se pak dostávají do centra našeho vědomí, v něm se odrážejí přesněji a úplněji. Ostatní podněty, které v dané chvíli také působí na naše receptory, zůstávají jakoby na okraji našeho vědomí. Podněty, na které se naše vědomí zaměřuje nazýváme předměty pozornosti. Předmětem pozornosti se mohou stát: - jevy vnějšího světa (např. přednáška, obraz) - podněty z vlastního organismu (např. bolest) - vlastní prožívání (obsah vzpomínek, citů). Pozornost člověka se tedy může zaměřit navenek i dovnitř. Soustředěnost vědomí: je stupeň aktivity naší psychické činnosti. Tato "stupnice" aktivity má rozpětí od naprosté nesoustředěnosti až po cílené soustředění. DRUHY POZORNOSTI 1. Neúmyslná (mimovolní) pozornost: - udržují ji vnější podněty - označuje se jako prvotní forma pozornosti (např. výstřední model šatů, hrom, výstřel, napínavý děj filmu, románu, kontrast - vysoký muž x malá žena) 2. Úmyslná (záměrná) pozornost: - udržuje ji vlastní vůle - je to proces vědomého soustředění na určitý předmět - vyskytuje se často při takových činnostech, které nás "samy o sobě" nezajímají, ale musíme je vykonávat - její rozvoj souvisí s rozvojem vůle, myšlení a charakteru - v ontogenezi se objevuje později - u jednotlivých lidí zjišťujeme zřetelně větší rozdíly v její úrovni než u mimovolní pozornosti 14

15 VLASTNOSTI POZORNOSTI Intenzita pozornosti: stupeň aktivity naší psychické činnosti (např. když očima "kloužeme" po řádcích učebnice, ale neuvědomujeme si, co čteme x při čtení napínavé detektivky nevnímáme, co se děje kolem nás). Stálost (koncentrovanost): délka soustředění pozornosti na určitý předmět, zvyšuje se volním úsilím nebo motivací. Rozsah pozornosti: je dán počtem jevů, které najednou obsáhneme (dospělé osoby mohou postřehnout najednou nejvýše 6 7 prvků) Rozdělování pozornosti: schopnost věnovat najednou pozornost dvěma nebo více předmětům. Přenášení pozornosti: schopnost rychle přenášet pozornost z jednoho předmětu na druhý ČINITELÉ OVLIVŇUJÍCÍ POZORNOST Činitelé zvyšující pozornost a) zájem b) pozitivní motivace k činnosti c) psychické stavy (veselost, svěžest, a kladné city v přiměřené míře) d) vůle e) drogy (káva, čaj) Činitelé snižující pozornost a) únava b) špatný zdravotní stav c) nedostatek odpočinku, spánku d) alkohol, některé léky PORUCHY POZORNOSTI ROZTRŽITOST: neschopnost soustředit se ROZPTÝLENOST: neschopnost přeladit pozornost UMÍTE SE PLNĚ SOUSTŘEDIT? 1. Nejdelší slovo přeškrtněte a nejkratší zakroužkujte: olovo, velbloud, ano, kravata, fyzika, kombajn 2. Ze slov, která mají lichý počet písmen, přeškrtněte ta, která mají méně písmen než čtyři: mozoly, rak, osoba, lep, jaro 3. Napište první písmeno dne, který následuje po úterku a poslední písmeno dne předcházejícího sobotu: 4. Přeškrtněte všechna slova začínající písmenem z, l, pokud mají méně písmen než pět: laso, hovorna, zrcadlo, velitel, brak, zrak, vrch, kozel, losos 5. Přeškrtněte všechna čísla menší než 18 a větší než 8: 5, 23, 15, 14, 26, 16, 11, 21, 18, 17, 4, 7, Ve třech ze čtyř slov se vyskytuje stejné písmeno. Podtrhněte slovo, kde se nevyskytuje: stěna, mravenec, vzor, pruh 7. Podtrhněte všechna slova, která představují řemeslníka: učitel, kovář, spisovatel, horník, truhlář, sekretářka, sklář, řidič, dispečer, prodavačka 8. Napište pátou číslici od konce před druhé písmeno od konce a za první číslo zleva napište prostřední písmeno: k, l, o, c, q, r, h 8, 4, 2, 1, 3, 5 9. Přeškrtněte všechny násobky šesti, pokud jsou menší než 50: 6, 23, 30, 24, 54, 40, 12, 28, 60, 36, Podtrhněte čísla menší než 45, ale jen ta, která jsou o tři větší, než liché násobky devíti: 48, 17, 56, 12, 39, 18, 30, 22, 25, 40 15

16 ? Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete co je pozornost. 2. Jaké rozlišujeme druhy pozornosti? 3. Kdy hovoříme o neúmyslné pozornosti? 4. Kdy mluvíme o přenášení pozornosti? 5. Na příkladu vysvětli, co znamená zaměřenost. 6. Uveď, co pozornost zhoršuje a co ji zlepšuje? 7. Co znamená, když se o někom říká, že je roztržitý? Téma: Představy a fantazie PŘEDSTAVA (vzpomínková představa) je odraz předmětu nebo jevu, který v přítomném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány. Vjemy zanechávají v naší psychice stopy, jejichž obsah si můžeme vybavit po určité době bez přítomnosti původních působících podnětů. Představy však bývají méně úplné, méně živé a méně přesné než vjemy. Vjemy mají periferní vznik, zprostředkovaný receptory, zatímco představy vznikají v mozkovém centru. Vybavování představ je provázeno změnami fyziologických funkcí, které se podobají těm, jež nastávají při skutečné situaci, např. představa zkoušky může vyvolat bušení srdce a pocení, představa citrónu vede ke stažení svalů obličeje. Existují značné rozdíly mezi lidmi v živosti představ (děti a umělci mají velmi živé představy). Druhy představ: 1. Jedinečné představy: představy celkem určitého předmětu jevu, osoby (např. vlastní matky, šatů, bytu). 2. Obecné představy: schematické obrazy předmětů, jevů, atd. jistého druhu (např. představa psa jako takového, domu ). Tvoří přechod k pojmovému (abstraktnímu) myšlení (savec - pes, kočka, lev, kůň ). Typy představivosti: Dovedeme si představit to, co jsme vnímali zrakem, ale také hudební skladbu, vůni a chuť ovoce, složitou soustavu pohybů gymnastické sestavy aj. Podle druhů analyzátorů a podle forem vnímání rozlišujeme představy zrakové, sluchové, pohybové, čichové atd. 1. Zrakový: lidé zrakového (vizuálního) typu si lehce vytvářejí zrakové představy, které zpravidla dominují nad ostatními druhy představ (tváře, vzhled předmětů, oblečení). Za výrazné představitele se pokládají malíři. 2. Sluchový: u lidí sluchového (auditivního) typu se lehce vytvářejí a vybavují zvukové představy, např. melodie, zvuk hlasu známých lidí. Výraznými představiteli jsou hudebníci. 3. Pohybový: u lidí pohybového (motorického) typu se lehce vytvářejí a vybavují pohybové představy (např. pracovní, taneční, sportovní pohyby). Výraznými představiteli jsou tanečníci a sportovci. Lidé se velmi liší ve schopnosti vybavovat si představy co do obsahu (např. pohyb, zvuky, tváře apod.). Vyhraněné typy se vyskytují výjimečně, většina lidí je smíšeného typu. ASOCIACE PŘEDSTAV - spojení představ nebo jiných psychických jevů. Např. strom, zelený, mech, šumí. Jedna představa vyvolá druhou, ta pak třetí, někdy je jich celý řetěz. Říkáme, že jsou představy spojeny asociací. Asociace podle dotyku v prostoru a čase: spojeny jsou představy věcí (osob, událostí), které vnikly do našeho vědomí na témže místě nebo v témže čase. Např. při opakované návštěvě kina si vzpomeneme na některý film, který jsme v něm už viděli. Vzpomínka na špatnou známku vybavuje vzpomínku na zákrok rodičů, který po ní následovat. Asociace podle podobnosti: např. při setkání se neznámým člověkem si vybavíme představu našeho známého, který je mu podobný. Různí lidé mají spojeny se stejným slovem různé představy a city (to se ukázalo i v naší úloze). Toho se využívá v některých psychologických metodách k poznání (k diagnóze) individuálních rozdílů mezi lidmi. 16

17 FANTAZIE (fantazijní představa) je odrazem předmětů a jevů, které jsme v dané podobě nikdy nevnímali (např. vodníka, tornádo, vlastní budoucnost). Druhy fantazie: 1. Neúmyslná fantazie: neúmyslné fantazijní představy vznikají ve snech, ale i v bdělém stavu pod vlivem emocí. 2. Úmyslná fantazie: chce-li člověk vytvořit fantazijní představu. a) rekonstrukční: její činnost utvářejí představy předmětů a jevů na základě jejich slovního popisu, grafického nebo symbolického zobrazení. Např. při četně knihy nebo při poslechu vyprávění si představujeme jednající osoby, podle střihu a technického výkresu si dovedeme představit budoucí výrobek. b) tvůrčí (konstrukční): její činností se utvářejí nové, originální názorné obrazy, které dosud neexistovaly. Tvořivá fantazie je součástí tvořivého procesu a svým výsledkem často přináší originální, pro společnost významné materiální a duchovní hodnoty (vynález nového stroje, návrhář navrhne nové šaty). c) bdělé snění: je vytváření představ o vlastní budoucnosti, kterou si člověk přeje (snění o cestování po všech světadílech, o velké lásce, o tom, že je člověk všemi obdivován a ctěn). Takové snění přináší hezké chvíle a může obsahovat zárodek zajímavého nápadu, ale měli bychom vědět, že žádnou situaci nevyřešíme pouhým sněním, bez jednání. Někdy je bdělé snění vytváření neskutečného světa, do kterého člověk utíká a v němž jsou vyřešeny jeho problémy, jsou tam splněna jeho přání. SNĚNÍ VE SPÁNKU Podobá se snění v bdělém stavu, bývá však často ještě více iracionální (nerozumné). To proto, že ve spánku je pravděpodobně většina nejvyšších částí ústředního nervstva v útlumu, chybí vědomí kontrola psychické činnosti. Sny se zdají každému člověku, a to několikrát za noc. Vyprávět je ale umí jen tehdy, když se mu zdály krátce před probuzením. I my můžeme poměrně dobře prozkoumat svoje sny. Víme, že sny se nám zdají v REM fázi spánku. Ta se objevuje přibližně každých 90 minut po usnutí, proto se můžeme nechat probudit v okamžiku, ve kterém právě sníme. Pravděpodobnost, že si vybavíme sen i se všemi podrobnostmi, je pak nejvyšší. Lidé vždy přemýšleli o tom, odkud sny přicházejí a k čemu jsou. Formulace jako "sen je sen, probudíš se, je den" zdůrazňují jejich náhodnost a nesmyslnost. Většinou byly ale sny považovány za významné, dokonce za život určující. Nejlepším příkladem je prorocký sen, tedy takový sen, jehož obsah se později uskuteční. Výkladem snů se zabýval Sigmund Freud. Podle něj jsou zdrojem snů na jedné straně dětské vzpomínky, tělesné podněty a prožitky působící na spícího a přání z uplynulého dne ("zbytky dne"). HALUCINACE (přeludy) neskutečné představy jsou prožívány jako skutečné vjemy, vznikají při nezvyklých stavech organismu (např. při horečce, otravě alkoholem, při duševní poruše)? Kontrolní otázky: 1. Vysvětli rozdíl mezi vjemem a představou. 2. Slovo AUTO může vyvolat představu obecnou i jedinečnou. Objasni tuto skutečnost. 3. Je důležité, aby dítě umělo vyvolávat představy? Jak tuto činnost můžeme podpořit? 4. Jaký je rozdíl mezi fantazijní a pamětní představou? 5. Jsou pro člověka důležité fantazijní představy? Pokud ano, tak proč? 17

18 Pětilístek na prvním řádku je napsáno slovo les, na druhý řádek doplňte dvě slova (přídavná jména), která vyjádří, jaký les může být. Na třetí řádek doplňte tři slova (slovesa), která budou popisovat, co les může činit, jak se může projevovat. Na čtvrtý řádek vyjádřete čtyřmi slovy svůj vztah k lesu (různé slovní druhy) a na pátý řádek napište synonymum, které vás v souvislosti se slovem les napadne. Les Příběh: Pozoruhodná příhoda Dnes ráno, když jsem za sebou zavírala domovní dveře, náhle Můj víkend Představa Skutečnost? Kontrolní otázky: 1. Jaký je rozdíl mezi představou a vjemem? 2. Čím se od sebe liší vzpomínkové a fantazijní představy? 3. Co znamená asociace představ. Uveď příklady dvou základních druhů asociací. 4. Který druh fantazie potřebuje ke své činnosti: spisovatel, inženýr architekt, kuchař, posluchač rozhlasu? 5. Vysvětli pojem bdělé snění. 6. Uveďte příklady rekonstrukční fantazie. 7. Na příkladech vysvětlete tvůrčí fantazii. 18

19 Téma: Myšlení a řeč ÚVODNÍ AKTIVITA: Myslíte logicky? Váš úkol je jednoduchý ze čtveřice pojmů vybrat ten, který do ní logicky nepatří. 1. a) vlak b) automobil c) parník d) autobus 2. a) učitel b) hasič c) lékař d) poslanec 3. a) kočka b) pes c) šakal d) hyena 4. a) meč b) sekera c) mušketa d) kopí 5. a) Jan b) Matouš c) Lukáš d) Jiří 6. a) Kozoroh b) Mečoun c) Labuť d) Kočka 7. a) kmín b) cukr c) pepř d) skořice 8. a) meruňka b) švestka c) hruška d) broskev 9. a) koule b) čtverec c) kruh d) trojúhelník 1. MYŠLENÍ Všechny vlastnosti věcí kolem nás a všechny jevy nemůžeme poznat prostřednictvím našich smyslů. (Nemůžeme změřit vzdálenost Země od Marsu, vidět pohyb elektronů či proces látkové výměny). Přesto je můžeme poznat, a to zprostředkovaně myšlením. Myšlení je poznávací proces, kterým získáme zprostředkované a zobecňující poznání skutečnosti, postihneme její podstatné znaky. Pomocí myšlení řešíme problémy (úlohy) novým, originálním způsobem. FORMY MYŠLENÍ Slovní podoba, do které člověk zachycuje a v níž vyjadřuje výsledky svého myšlení, ke kterým dospěl myšlenkovými operacemi. 1. Pojem - vystižení obecných a podstatných znaků jevů. Pojem se označuje slovem. Vymezuje se (definuje) větou. Věta, která stručně vymezuje pojem se nazývá definice pojmu. 2. Soud - je to vyjádření vztahu mezi dvěma pojmy (např. velryba není ryba, Jan je smělý). Soudy obyčejně něco tvrdíme nebo popíráme. 3. Úsudek - je vyjádřením vztahu mezi dvěma nebo více soudy. Soudy ze kterých vycházíme se nazývají premisy, vyvozený soud je závěr. Úsudkem je tedy vyvození závěru ovoce obsahuje vitamíny z premis: jablka obsahují vitamíny, hrušky obsahují vitamíny atd. ZÁKLADNÍ DRUHY MYŠLENÍ: Podle abstraktnosti nebo konkrétnosti: 1. praktické uplatňuje se tehdy, když úlohu, resp. problém řešíme bezprostředně praktickou činností (tzv.metodou omylů a pokusů), opírá se o fakta ze zkušenosti (oprava stolní lampy); 2. konkrétně-názorné problém řešíme využíváním názorných představ (jak nejlépe docestovat na určité místo); 3. abstraktní pracuje převážně s abstraktním materiálem (abstraktní pojmy, symboly). Uplatňuje se zejména při teoretické činnosti, vyžaduje vyšší stupeň myšlení (vědecká teoretická činnost). Podle toho, k jakému řešení problému směřuje: 1. konvergentní (sbíhavé) uplatňuje se u úloh, které mají jen jediné možné řešení (např. při řešení matematických úloh), cílem je najít toto řešení. Jsou typická a snadno pochopitelná. 2. divergentní (rozbíhavé) při řešení úloh, které mohou mít více řešení, hledá všechna možná řešení a vybírá z nich ta nejvhodnější. Jsou kreativní, alternativní, často překvapivé, kuriózní. Brainstorming (mozková bouře): je to metoda dobře použitelná pro řešení nějakého problému ve skupině. V první fázi jsou členové skupiny vedeni k tomu, aby navrhovali pokud možno neobvyklé, dokonce groteskní řešení. Tato instrukce a vliv příkladů jednotlivých členů skupiny na ostatní členy povzbuzuje kreativitu. Přitom platí pravidlo, že nesmí být řečena žádná kritická poznámka a nikdo se nesmí vyjadřovat negativně k jakémukoli 19

20 návrhu. Toto pravidlo má velký význam! Ve druhé fázi jsou vyřazeny všechny nepoužitelné návrhy. Vždycky je překvapivé, kolik dobrých návrhů nakonec zůstane! Schéma: Znázornění vztahů nadřazenosti, podřazenosti a souřadnosti pojmů živočich savec pes německý ovčák komisař Rex ŘEŠENÍ PROBLÉMU V kterémkoli povolání, v každodenním životě vznikají rozmanité problémové situace. Řešení problému má různé podoby, např.: 1. Využití předchozí zkušenosti: nejjednodušší případ řešení problému je ten, kdy je nám hned jasné, že jde o úlohu, kterou jsme již řešili, pro kterou známe postup. Je chybou nevyužít zkušeností tam, kde jde o problém téhož druhu. Je však také chybou, řešit podle známého schématu takovou úlohu, která se shoduje se známou úlohou jen v něčem nepodstatném, tam je nutno upravit schéma řešení, nebo najít schéma jiné. 2. Metoda pokusu a omylu: zkoušení různých způsobů, když jeden nevede k výsledku, zkoušíme další. Někdy je to postup značně nahodilý a neuspořádaný. Metoda pokusu a omylu je zdlouhavý postup. Člověk s rozvinutým myšlením na rozdíl od zvířat užívá této metody zpravidla jen v některých situacích: když si neví rady, když mu je problém zcela nejasný (tehdy to může být užitečné), popř. když je v silně vzrušeném stavu (např. ve spěchu hledáme klíč, když ztratíme orientaci v lese apod.). 3. Podrobný rozbor problémové situace: při tomto způsobu řešení problémů užíváme myšlenkových operací. Nejdříve si ujasním, o jakou úlohu jde analyzujeme, vyčleňujeme jednotlivé znaky úlohy a podmínky řešení. Z paměti si vybavujeme, zda jsme již řešili nějakou úlohu, která má stejné znaky. Srovnáváme novou úlohu s jinými úlohami, které jsme již řešili. Ptáme se: Řešili jsme již někdy něco podobného? Kterého zákona, vzorce, schématu apod. bychom mohli užít Tím se usnadňuje a zkvalitňuje řešení úloh či problémů. 4. Tvořivost (kreativita): někdy musíme řešit problém, který je pro nás docela nový. Neznáme schéma jeho řešení a nedaří se ani rozložení problému na několik známých částí. Potřebujeme najít nový způsob řešení, a to vyžaduje tvořivost, tvůrčí myšlení a fantazii. 2. ŘEČ Jedině člověk dokáže vytvářet pojmy a třídit je do smysluplného systému. Využívá k tomu řeč, která u něj není jen prostředkem komunikace (vzájemné dorozumívání sociální, společenská stránka řeči), ale i nástrojem myšlení. Řeč a myšlení není totéž. Myšlenky někdy napadají člověka ve zkratce a rychleji, než je stačí vyjádřit. A nakonec - často v afektu (rozrušení) řekneme něco, co bychom s rozmyslem neřekli. Komunikaci dělíme na verbální (slovní mluvenou a psanou) a nonverbální (mimoslovní sem patří zejména: mimika pohyb obličejových svalů, gestika pohyb rukou a kinezika postoje). 20

21 OBSAH A FORMA ŘEČI 1. obsah řeči (obsahová stránka) co říkáme. 2. forma řeči (formální stránka) jak to říkáme. Formou řeči se projevují hlavně city toho, kdo mluví: vyjadřujeme je zabarvením hlasu, jeho silou a rychlostí, ale také ještě výrazem tváře, pohybem ruky apod. Obsahová a formální stránka řeči se nemusejí vždy shodovat. DRUHY ŘEČI 1. Vnitřní řeč: je řeč "pro sebe", kterou si myslíme. Člověk prostřednictvím vnitřní řeči formuluje své myšlenky. Vnitřní řeč je stručná a zkrácená. Často v ní mnoho chybí, protože pro sebe člověk nemusí všechno vyslovit. Tím se stává, že má někdy potíže, když chce přenést myšlenky z vnitřní řeči do vnější. Častější příčinou těchto potíží však bývá, že člověk někdy nemá myšlenky dost ujasněné ani ve vnitřní řeči. 2. Vnější řeč: je sdělovací systém, kterým člověk vyjadřuje své myšlenky navenek, ať už ve zvukové (mluvená řeč) nebo v písemné podobě (psaná řeč). Psychologický rozdíl mezi mluvenou a psanou řečí spočívá především v tom, že mluvená řeč má své doprovodné projevy, které ji doplňují, a tím pomáhají mluvícímu přesněji vyjádřit, co prožívá, resp. chce povědět. Naslouchajícímu zase tyto projevy pomáhají řeč lépe vnímat. Psané řeči tyto doprovodné jevy chybějí, proto psaná řeč vyžaduje přesnější stylizaci myšlenek, aby je čtenář nechápal zkresleně. Psaná řeč je proto psychologicky náročnější jak pro pisatele, tak pro čtenáře. PORUCHY ŘEČI AFÁZIE: ztráta řeči v důsledku poškození mozku (úrazu, krvácení apod.) a) motorická afázie (expresivní): neschopnost řeči při dobré schopnosti rozumět mluvenému, b) senzorická afázie (percepční): neschopnost rozumět mluvené řeči se ztrátou kontroly nad vlastní mluvou.? Kontrolní otázky: 1. Srovnej myšlení s vnímáním a představami. 2. Vysvětli pojmy: pojem, soud, úsudek a uveď příklad. 3. Jak probíhá řešení problémů? Objasni na příkladu. 4. Co je to kreativita? 5. Čemu slouží řeč? 6. Shoduje se vždy obsahová a formální stránka řeči? Uveď příklad. 7. Srovnej řeč vnější a vnitřní. 8. Srovnej řeč mluvenou a psanou. 9. Vysvětli pojem afázie. Téma: Myšlenkové operace Myšlenkové operace slouží ke zpracování pojmů při myšlení. Jsou to: 1. Řazení: již batolata řadí kostky od největší k nejmenší a v dalším vývoji se v řazení předmětů podle velikosti zdokonalují. Jedinec dojde k pochopení vztahu v řadě (jestliže A je větší než B a jestliže B je větší než C, pak také A je větší než C). Tyto a další zkušenosti z řazení a příbuzných operací jsou základem pro pochopení číselné řady, matematických a logických operací. 2. Třídění: seskupování předmětů podle velikosti, barev, tvaru, podle druhu apod. 3. Analýza: myšlenkové rozdělení celku na části nebo rozlišení jeho jednotlivých vlastností. 4. Syntéza: je opakem analýzy. Jde o sloučení, opětovnou skladbu částí do celku, ale již s poznáním jeho zákonitostí. Analýza a syntéza se vzájemně doplňují. Např. při vyšetřování nemocného provádíme nejen jednotlivá vyšetření, ale tato vyšetření pak hodnotíme, dáváme je do souvislosti a pomocí této syntézy můžeme stanovit diagnózu nemocného. 5. Srovnávání: myšlenková operace, kterou se zjišťuje podobnost a odlišnost mezi více předměty nebo jevy. 21

22 6. Abstrakce - myšlenková operace, jíž vyčleňujeme podstatné a obecné vlastnosti předmětů a jevů a nevšímáme si ostatních (nepodstatných). Abstrakcí docházíme k obecným pojmům (např. hledáme podstatné znaky, na základě nichž poznáme, které živočichy zařadit mezi psovité šelmy). 7. Konkretizace - je to opačná operace než abstrakce. Je to aplikace podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů určité třídy na konkrétní předmět nebo jev patřící do této skupiny předmětů a jevů. Když jsme vyzýváni, abychom uvedli příklady na obecné pojmy (např. savec, jehličnan, román, vnitřní orgán), je to výzva ke konkretizaci. Konkretizací přecházíme od velmi obecných pojmů k pojmům, které jsou jim podřazené, až k jednotlivým jevům a k jejich názorným představám (např. živý organismus obratlovec savec šelma pes). 8. Zobecňování - myšlenkové zjišťování a spojování společných vlastností jednotlivých předmětů a jevů určité skupiny, určování společných zákonitostí, které se vztahují na předměty a jevy určité skupiny (např. při posuzování různých druhů ovoce zjišťujeme, že je možno je jíst, že jsou to plody stromů atd. Spojením těchto znaků vytváříme pojem ovoce ). 9. Indukce je vyvozování obecného závěru z jednotlivých faktů (železo, měď jsou vodivé, z toho vyplývá, že kovy jsou vodivé). 10. Dedukce - je opakem indukce. Aplikace obecného poznatku na konkrétní případ. 11. Analogie vyvozování poznatků o nějakém předmětu a jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty nebo jevy. Např. usuzování o existenci života na Marsu na základě podobnosti některých podmínek na povrchu Marsu s podmínkami na povrchu Země. Indukci, dedukci a analogii nazýváme také úsudky. Obecně platí, že se jednotlivé myšlenkové operace navzájem kombinují a prolínají, jedna navazuje na druhou. Zvlášť důležité je to, že analýza a syntéza, abstrakce a konkretizace (ale také početní operace sčítání a odčítání, násobení a dělení apod.) tvoří dvojice, které se navzájem doplňují. Když přejdeme od jedné z nich ke druhé, vrátíme se tím k původnímu začátku jsou to operace vratné.? Kontrolní otázky: 1. Na příkladech objasněte tyto myšlenkové operace: a) analýzu a syntézu b) srovnávání a třídění c) abstrakci a konkretizaci Druh myšlenkové operace Řazení Třídění Analýza Myšlenkové operace Příklad 1 Příklad 2 Promyšlení postupu práce při pečení bábovky. Rozdělování psychologických disciplín na základní a aplikované. Z jakých částí se skládá počítač. Syntéza Stanovení diagnózy. Charakteristika. Srovnávání Porovnání 2 jevů, např. vnímání a představ. Abstrakce Shrnutí děje knihy. Konkretizace Zobecnění Indukce Dedukce Analogie Uvádění příkladů, např. které léky ovlivňují bolest. Uvedení definice, vysvětlení pojmu, např. psychologie. K odběru biolog. materiálu potřebuji rukavice, protože moč, krev, výtěry, stolici odebírám v rukavicích. Studenti SZŠ Karviná jsou inteligentní. Studenti 2.ZA jsou tedy taky inteligentní. Umím připravit desinfekční roztok chloraminu, umím tedy připravit i roztoky jiné. 22