Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické a dřevařské techniky

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické a dřevařské techniky Stanovení kvality technologických prostupů s využitím Blower Door testu Diplomová práce 2014 Tomáš Kocfelda

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Stanovení kvality technologických prostupů s využitím Blower Door testu zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: podpis studenta

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. et Ing. Janu Klepárníkovi za odborné vedení při zpracování diplomové práce a za cenné technické a realizační rady a panu Miroslavovi Balabánovi za poskytnutý objekt k měření a potřebnou dokumentaci.

4 Jméno Tomáš Kocfelda Název práce Stanovení kvality technologických prostupů s využitím Blower Door testu Abstrakt Tato práce se zabývá stanovením kvality provedení vzduchotěsnicích opatření hlavní vzduchotěsnicí vrstvy stavby ze dřeva. Diagnostika vzduchotěsnosti obálky budovy byla provedena termografickým měřením termokamerou Flir S65 při uměle vyvolaném podtlaku uvnitř prostoru vymezeného hlavní vzduchotěsnicí vrstvou. Dále bylo provedeno měření vzduchotěsnosti obálky budovy pomocí Blower door testu. Z výsledků testu je stanovena intenzita výměny vzduchu, která je porovnána s požadavkem pro hodnocení energetické náročnosti budov. V práci je také nastíněn vliv kvality vzduchotěsnicích opatření na hodnotu intenzity výměny vzduchu a na životnost stavby ze dřeva. Klíčová slova Termografie, termokamera, Blower door test, vzduchotěsnost, intenzita výměny vzduchu, tepelný most, pasivní dům

5 Name Tomáš Kocfelda The title of work Test Determination of the quality of technological penetrations using a Blower Door Abstract This work deals with the determination of the quality of implementation measures airtightening main airtightening layer wooden building. Diagnostics of air tightness of the building envelope was conducted thermography measurement thermal imager Flir S65 in artificially induced pressure inside the space defined by the main airtightening layer. Further measuring was performed air tightness of the building envelope using Blower door test. The results of the test determine intensity of air exchange, which is compared with the requirement to assessment the energy performance of buildings. The paper also outlines the influence of the quality airtightening measures to the air exchange rate and the life of wooden buildings. Key words Thermography, thermal imager, blower door test, air tightness, intensity of air exchange, thermal bridge, passive house

6 Obsah 1 Úvod Cíl práce Teorie Požadavky na stavby Vzduchotěsnost (neprůvzdušnost) stavby Fyzikální souvislosti Tlakový rozdíl Měření vzduchotěsnosti Vyjádření výsledků Termografie Emisivita (ε) Reflexe (ρ) Transmise (τ) Termogram Charakteristika hlavní vzduchotěsnicí vrstvy staveb ze dřeva Metodika Požadavky na stavbu Požadavky na diagnostiku netěsností Požadavky na stanovení průvzdušnosti Výsledky měření Předmět měření Diagnostika netěsností Stanovení vzduchotěsnosti obálky budovy Diskuse Závěr Summary... 67

7 1 Úvod Stále intenzívněji je v oblasti stavebnictví skloňováno sousloví úspora energií. Nejedná se pouze o energie pro provoz různých spotřebičů a zařízení, ale nemalou měrou také o energie spotřebované na vytápění. Čím více rostou ceny energií, tím více rostou požadavky na energeticky úspornou výstavbu. Stále intenzivněji se setkáváme s projekty výstavby v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu. Průběžně se měnící legislativní požadavky již nyní posouvají hranice ještě dále a to v požadavku na výstavbu tzv. nulových domů což jsou domy s téměř nulovou spotřebou energie. Podpora výstavby budov s nízkou spotřebou energie je také v poslední době podporována státními dotačními programy, zejména pro výstavbu tzv. pasivních domů. A právě množství energie potřebné na vytápění je funkcí nejen správného konstrukčního návrhu obálky budovy, ale i funkcí odpovědného přístupu při realizaci výstavby. Zatímco vlastní návrh konstrukce je prováděn v kanceláři projektanta a důmyslně prověřován inženýrskými výpočty zaměřené na prostup tepla konstrukcí a modelování konstrukčních detailů, samotná realizace tohoto návrhu je prováděna na staveništi stavebními dělníky a montéry s individuálním přístupem. Podíl spotřeby energie na vytápění budov je rozdělen mezi úniky tepla prostupem konstrukcí a úniky tepla průvzdušností konstrukce. Vlastnosti konstrukce z pohledu prostupu tepla při výstavbě nejsou samotnými dělníky, při dodržení materiálové skladby, výrazně ovlivnitelné. Naopak průvzdušnost konstrukce již daleko více závisí na kvalitě provádění samotných prací. Jelikož stavby ze dřeva obsahují spoustu konstrukčních spár vlivem skládaných obvodových konstrukcí než stavby zděné, je žádoucí u staveb ze dřeva průvzdušnost obálky budovy kontrolovat. V mnoha případech se takto neděje a kvalita správného provedení spár a detailů napojení konstrukcí je pouze na přístupu samotných dělníků ke kvalitě práce a vizuální kontrole. Průvzdušnost obálky budovy není pouze zdrojem úniků tepla filtrací vzduchu z vnitřního prostředí budovy do prostředí vnějšího a tím zvýšeným požadavkům na tepelnou pohodu vnitřního prostředí vyžadující zvýšení spotřeby energie na vytápění. Místa netěsností jsou také zdrojem tepelných mostů. Filtrace vlhkého teplého vzduchu z vnitřního prostředí do dřevěné konstrukce může být příčinou navlhání dřevěných prvků a izolací což může mít postupem času negativní vliv na životnost a statiku stavby. Navlháním se snižují tepelně-technické parametry materiálů, a proto v těchto místech 1

8 může docházet k povrchové kondenzaci vodních par a tím výskyt různých plísní, což je nežádoucí pro kvalitu vnitřního prostředí a zdravotní nezávadnost. Nadměrná průvzdušnost technologických prostupů a funkčních spár otvorových výplní může být příčinou nežádoucího proudění chladného vzduchu ve vnitřním prostředí, které je lidským organismem citlivě vnímáno. 2

9 2 Cíl práce Cílem práce je diagnostika kvality provedení vzduchotěsnicích opatření spár stavby ze dřeva vzniklých prostupem technologických zařízení, otvorovými výplněmi, napojováním jednotlivých konstrukčních prvků a samotných konstrukcí obálky budovy v průběhu výstavby pomocí termografické kamery. Součástí je také stanovení průvzdušnosti obálky budovy a vliv na její výši případným odstraněním nedostatků vzniklých nekvalitní prací v oblasti vzduchotěsnicích opatření tzv. Blower door testem. 3

10 3 Teorie 3.1 Požadavky na stavby Tepelně technické požadavky pro navrhování a ověřování budov s požadovaným stavem vnitřního prostředí při jejich užívání, které zajišťují plnění základních požadavků na stavby, zejména hospodárné splnění základního požadavku na úsporu energie a tepelnou ochranu budov podle Zákona č. 183/2006 Sb. O územním plánování a stavebním řádu, a zajištění ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí stanovuje norma ČSN Tepelná ochrana budov Část 2: Požadavky. Dodržení tepelně technických požadavků zajišťuje zejména prevenci tepelně technických vad a poruch budov, tepelnou pohodu uživatelů, ochranu zdraví a zdravých životních podmínek, požadovaný stav vnitřního prostředí pro užívání a technologické procesy a základ nízké energetické náročnosti budov. Z hlediska průvzdušnosti spár a netěsností ostatních konstrukcí obálky budovy se v obvodových konstrukcích nepřipouští netěsnosti a neutěsněné spáry, kromě funkčních spár výplní otvorů. Všechna napojení konstrukcí mezi sebou musí být provedena trvale vzduchotěsně podle dosažitelného stavu techniky. Požadavek se zejména vztahuje na spáry v osazení výplní otvorů, spáry a netěsnosti ve skládaných konstrukcích (montovaných suchým procesem). U skládaných konstrukcí se požadavek obvykle zajišťuje souvislou vzduchotěsnicí materiálovou vrstvou u jejich vnitřního líce. Parozábrany a jiné vrstvy s parotěsnicí funkcí musí být navrženy a provedeny tak, aby byla zajištěna jejich celistvost po dobu životnosti konstrukce, a to co nejlepším způsobem podle aktuálního stavu techniky. Prvky prostupující přes parozábrany a jiné vrstvy s touto funkcí musí být osazeny s co nejlepší těsností proti difuzi vodních par a proudění vzduchu. Napojení parozábran a jiných vrstev s touto funkcí na okolní konstrukce musí být provedeno co nejtěsněji. Pouhý přesah pruhů foliových parozábran nestačí ke spolehlivému zabezpečení požadované funkce. Parozábrany a jiné vrstvy s touto funkcí je obvykle vhodné navrhovat před vnitřním povrchem (při pohledu z interiéru) účinné tepelněizolační vrstvy. U montovaných konstrukcí je třeba zajistit vhodným způsobem její vzduchotěsnost. Styky a spoje montovaných konstrukcí musí být utěsněny účinnými těsnicími materiály s požadovanou životností, odolávající vlivu povětrnosti, dilatačním pohybům a objemovým změnám. 4

11 Požadavek na minimalizaci průvzdušnosti konstrukcí se tedy doporučuje zajistit: a) návazností vzduchotěsnicí roviny v napojovaných konstrukcích; b) minimalizací počtu a rozsahu styků a spár, prostupů a připojení ve vzduchotěsnicí rovině; c) trvalým těsněním vzduchotěsnicí vrstvy ve stycích a spárách, prostupech a připojeních; d) ve stavební dokumentaci dokladováním takového konstrukčního a materiálového řešení, které umožní záruku dlouhodobé těsnosti. Celková průvzdušnost obálky budovy nebo její ucelené části se ověřuje pomocí celkové intenzity výměny vzduchu n 50 při tlakovém rozdílu 50 Pa, v h -1, stanovené experimentálně podle ČSN EN Tepelné chováni budov Stanoveni průvzdušnosti budov Tlaková metoda. Obálka budovy je dle ČSN definována jako soubor všech teplosměnných konstrukcí na systémové hranici celé budovy nebo zóny, které jsou vystaveny přilehlému prostředí, jež tvoří venkovní vzduch, přilehlá zemina, vnitřní vzduch v přilehlém nevytápěném prostoru, sousední nevytápěné budově nebo sousední zóně budovy vytápěné na nižší návrhovou teplotu. U průvzdušnosti obálky budovy se doporučuje splnění podmínky:, kde: n 50,N je doporučená hodnota celkové intenzity výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa, v h -1, která se stanoví podle tabulky 1 uvedené v ČSN ). Hodnoty na úrovni I se doporučuje splnit vždy, hodnoty na úrovni II se doporučuje splnit přednostně. Větrání v budově Tab. 1 Doporučené hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu n 50,N Doporučená hodnota celkové intenzity výměny vzduchu n 50,N [h -1 ] Úroveň I Přirozené nebo kombinované 4,5 3,0 Nucené 1,5 1,2 Nucené se zpětným získáváním tepla 1,0 0,8 Nucené se zpětným získáváním tepla v budovách se zvláště nízkou potřebou tepla na vytápění (pasivní budovy) Úroveň II 0,6 0,4 5

12 TNI Zjednodušené výpočtové hodnocení a klasifikace obytných budov s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění Rodinné domy stanovuje jednotný postup pro výpočet a hodnocení rodinných domů s velmi nízkou energetickou náročností, zejména nízkoenergetických a pasivních domů podle přílohy A ČSN Dle klasifikačního schématu TNI , jsou požadavky na neprůvzdušnost obálky budovy stanoveny následovně v tabulce 2: Neprůvzdušnost obálky budovy A. ve fázi přípravy stavby B. po dokončení stavby Tab. 2 Hodnocení domů s velmi nízkou energetickou náročností Požadavek n 50 [h -1 ] = 0,6 pro energeticky pasivní dům; = 1,5 pro nízkoenergetický dům 0,6 pro energeticky pasivní dům; 1,5 pro nízkoenergetický dům Způsob prokázání Kontrola projektové dokumentace, zejména úplné celistvosti vzduchotěsnicího systému Měření metodou tlakového spádu a výpočet n 50 v souladu s ČSN EN metoda B 3.2 Vzduchotěsnost (neprůvzdušnost) stavby Vzduchotěsnost je schopnost určitého prvku z určitého materiálu propouštět vzduch. U budov se jedná o prvky tvořící jejich obálku nebo dílčí část. V závislosti na konstrukci stavby jsou ve skladbách obvodových konstrukcí používány různé materiály plnící svou funkci (nosnou a staticky spolupůsobící, tepelně izolační a ochrannou), které mají různou propustnost pro vzduch. Konstrukce vymezující prostor, který má být chráněn před nežádoucím propouštěním vzduchu vnějšího okolí dovnitř vymezeného prostoru jsou opatřeny tzv. hlavní vzduchotěsnicí vrstvou (dále jen HVV) viz obr 1, jak uvádí Novák (2006) Tato vrstva není nikdy dokonale vzduchotěsná, a vždy do jisté míry vzduch propouští. Aby došlo k propouštění vzduchu daným prvkem, musí být splněny dvě základní podmínky: prvek musí obsahovat netěsnosti; prvek musí být vystaven tlakovému rozdílu. S přítomností klimatizačních zařízení a zařízení pro nucené nebo řízené větrání ve stavbě roste požadavek na co nejlepší vzduchotěsnost HVV, jelikož se zvyšující se propustností HVV pro vzduch klesá účinnost těchto zařízení. 6

13 kde: Obr. 1 Příklady řešení hlavní vzduchotěsnicí vrtvy A statická funkce bednění (F je vodorovné zatížení působící na stěnu); B bednění z OSB desek plní jen statickou funkci, funkci HVV plní fóliová parozábrana (bednění je umístěno na vnějším líci konstrukce); C bednění z OSB desek plní statickou a zároveň i funkci parozábrany a HVV (bednění je umístěno na vnitřním líci konstrukce) Fyzikální souvislosti Čím větší je tlakový rozdíl na protilehlých stranách prvku, tím více vzduchu prvkem protéká. Jak uvádí Novák (2008), v případě stavebních dílů, jejich spojů i v případě budovy jako celku se závislost průtoku vzduchu na působícím tlakovém rozdílu zpravidla vyjadřuje tvz. empirickou rovnicí proudění V = C. p n kde V je objemový tok vzduchu v [m 3 /h]; C je součinitel proudění v [m 3 /h.pa n ]; p je tlakový rozdíl v [Pa]; n je exponent proudění [bezrozměrný]. Parametry rovnice proudění C a n přímo popisují vzduchotěsnost zkoumaného prvku. Určují kolik vzduchu a jakým způsobem netěsností protéká. Součinitel proudění C odpovídá objemovému toku vzduchu při tlakovém rozdílu 1 Pa a v podstatě podává informaci o velikosti netěsnosti. Exponent proudění n popisuje charakter proudění, jeho 7

14 hodnota leží v intervalu 0,5 (turbulentní proudění) až 1,0 (laminární proudění). Pokud nejsou známy bližší údaje o zkoumaném prvku, používá se často (např. v předběžných výpočtech) hodnota n = 0,67. Parametry rovnice proudění se zjišťují experimentálně měřením Tlakový rozdíl Proudění vzduchu netěsnostmi v obálce budovy je vyvoláno tlakovým rozdílem vzduchu mezi vnitřním a vnějším prostředím. K vyvolání tlakového rozdílu dochází zpravidla kombinovaným účinkem působení větru, teplotního rozdílu mezi vnitřním a vnějším prostředím a případně tlakovým účinkem vzduchotechnických zařízení. Tlakový rozdíl vyvolaný účinkem větru dochází při proudění vzduchu okolo budovy. Velikost tlakového rozdílu na jednotlivé plochy budovy závisí na jejím tvaru, poloze v terénu, stínícím efektu okolní zástavby, směru a síle větru, atd. Zpravidla dochází na návětrné straně k tlaku (přetlaku) a na závětrné straně k sání (podtlaku). Tlakový rozdíl vyvolaný rozdílem teplot mezi vnitřním a vnějším prostředím je způsoben odlišnou hustotou vnitřního a vnějšího vzduchu. Tento jev je známý jako tzv. komínový efekt. Jelikož má teplý vzduch nižší hustotu než chladný, vzniká zvláště v zimních podmínkách, kdy venkovní vzduch je chladnější než vnitřní, v nižších částech budovy podtlak a ve vyšších částech přetlak. Vliv vlhkosti vzduchu je zpravidla zanedbatelný a barometrický tlak se uvnitř budovy také zpravidla nemění, proto v takovém případě závisí tlakový rozdíl pouze na rozdílu teplot a výšce budovy. Tlakový rozdíl vyvolaný účinkem vzduchotechnických zařízení je ovlivněn především činností mechanických větracích systémů. Při použití podtlakových nebo přetlakových systémů je vliv na tlakový rozdíl mezi vnitřním a vnějším prostředím výraznější, zatímco u rovnotlakých systémů může být vliv zanedbatelný v porovnání s účinkem větru nebo rozdílu teplot Měření vzduchotěsnosti Jak uvádí Novák (2008), vzduchotěsnost obálky budovy nebo jejich částí lze spolehlivě určit pouze měřením. Jelikož netěsnosti obálky budovy vznikají v průběhu projekční přípravy a vlastní realizace nahodile a nelze dopředu odhadnout jejich četnost a vlastnosti, není možné použít výpočtové metody. I když bylo pro měření vzduchotěsnosti budov vyvinuto několik metod, je nerozšířenější používanou metodou 8

15 tzv. blower door test. Tato metoda spočívá ve vyvolání tlakového rozdílu mezi vnitřním a vnějším prostředím pomocí ventilátoru, s vysokým objemovým průtokem vzduchu, umístěným v otvoru obálky budovy, nejčastěji ve dveřích viz obr. 2. Obr. 2 Umístění zařízení Blower door ve vnějších vdeřích Měření vzduchotěsnosti budov a vyhodnocení výsledků probíhá v souladu s normou ČSN EN Norma stanovuje postupy určení průvzdušnosti (vzduchové propustnosti) budov nebo jejich částí měřením na budovách (in-situ). Nestanovuje však postupy pro určení průvzdušnosti jednotlivých stavebních prvků. 9

16 Použije se především pro: a) kontrolu splnění požadavků na vzduchotěsnost budov nebo jejich částí, zpravidla vyjádřených nevyšší přípustnou intenzitou výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa; b) porovnání průvzdušnosti budov nebo jejich částí mezi sebou; c) lokalizaci netěsností v obvodovém plášti budov; d) určení poklesu průvzdušnosti při dotěsňování obvodového pláště pomocí opakovaných měření. Norma určuje postupy měření objemového vzduchového toku vyvolaného ventilátorem, zpravidla osazeným do okenního nebo dveřního otvoru, v závislosti na zvoleném rozdílu statického tlaku vzduchu mezi vnitřním a vnějším prostředím budovy a popisuje použití přetlakové a podtlakové metody. Tlaková metoda se nepoužívá k měření výměny vzduchu v budově za přirozených podmínek, ale výsledky získané tlakovou metodou je možné použít k výpočtovému odhadu přirozené výměny vzduchu. K měření průvzdušnosti se v současné době používají vyspělá zařízení, která disponují vlastní řídící jednotkou nebo jsou ovládána pomocí osobního počítače a celé měření tak může probíhat automaticky. Osoba provádějící měření zpravidla pouze zadá do řídící jednotky nebo softwaru v PC požadované vstupní údaje popř. provede korekci pro automatické řízení dle aktuálních podmínek a požadavků a celé měření včetně vyhodnocení je záležitostí automatizovaného systému zařízení. Rozsah měření Rozsah měření prováděných na budově nebo její části je definován jako: 1. část budovy určená k měření, která zahrnuje všechny vytápěné nebo klimatizované prostory; 2. ve zvláštních případech může být rozsah měření definován ve smlouvě se zákazníkem; 3. pokud je cílem měření shoda s hodnotou vzduchotěsnosti deklarovanou stavebním řádem nebo normou a rozsah měření tímto řádem nebo normou není definován, postupuje se podle bodu 1. 10

17 Podmínky měření Měření vzduchotěsnosti budovy se provádí, pokud je obálka testované budovy kompletní. Pro identifikaci míst úniku vzduchu v HVV a jejich následnou opravu ještě před kompletním dokončením obálky domu, je vhodné provádět předběžný test. Aby bylo měření spolehlivé, vyjma předběžného testu, je nutností dodržet určité meteorologické podmínky: výsledek součinu rozdílu vnitřní a venkovní teploty v K a výšky obálky budovy v m je menší než 500 m.k; rychlost meteorologického větru nepřesáhne 6 m/s nebo nedosáhne 3. stupně Beaufortovy stupnice. Metody měření Měření se provádí dvěma metodami, které zahrnují různou přípravu budovy pro měření a jejich výsledky mají různá uplatnění. Metoda A (test užívané budovy) stav obálky budovy odpovídá stavu během sezóny, kdy je používáno topení nebo chladicí klimatizační zařízení. Provede se uzavření všech záměrně vytvořených otvorů budovy (okna, dveře mříže), nebo její části, která se bude testovat, ale žádná následná opatření snižující vzduchovou propustnost se neprovádí. Otvory ventilačního nebo klimatizačního systému se utěsní a ostatní otvory ventilace, např. přirozené ventilace, se uzavřou. Uplatňuje se především při výpočtech reálných energetických ztrát průvzdušností při běžném provozu budovy. Metoda B (test obálky budovy) každý záměrně vytvořený otvor v obálce budovy je uzavřen nebo utěsněn. Všechny uzavíratelné otvory se uzavřou a zbývající úmyslné otvory se utěsní. Taktéž otvory ventilačního nebo klimatizačního systému a ostatní otvory ventilace, např. přirozené ventilace, se utěsní. Uplatňuje se především při hodnocení průvzdušnosti budovy s požadavky legislativních předpisů. Celá budova nebo její část se podrobuje zkoušce jako celek, tzn., že všechny propojovací dveře v části testované budovy musí být otevřené, aby byl zajištěn rovnoměrný tlak v celé měřené části. 11

18 Průběh měření Pro správné změření množství vzduchu procházejícího ventilátorem a vyjádření výsledků je potřeba měřit vnitřní a venkovní teplotu a absolutní barometrický tlak před zkouškou, v průběhu zkoušky nebo po zkoušce. Zkouška se provádí měřením objemového toku vzduchu a tlakového rozdílu vnějšího a vnitřního prostředí. Tlakové rozdíly prostředí jsou odstupňovány po 10 Pa a minimální tlakový rozdíl může být 10 Pa nebo pětinásobek tlakového rozdílu při nulovém toku vzduchu. Největší tlakový rozdíl může záviset na velikosti budovy. U malých budov by měl být největší tlakový rozdíl minimálně 50 Pa, ale pro dosažení větší přesnosti výsledků se doporučuje až 100 Pa. U rozsáhlých staveb (s objemem větším než cca 4000 m 3 ) by měl být, pokud je to možné, největší tlakový rozdíl stejný jako u malých budov, minimálně však 25 Pa. Tato skutečnost musí být v protokolu o zkouškách uvedena Vyjádření výsledků Výpočet netěsnosti Odečtením tlakového rozdílu při nulovém toku vzduchu od každé naměřené hodnoty tlakového rozdílu, p m, podle vzorce (1), dostaneme uvedený tlakový rozdíl p. = (1) Měrný objemový tok vzduchu V r se koriguje nastavením teploty a tlaku na měřicím zařízení dle pokynů výrobce podle vzorce (2). = (2) Z objemového toku vzduchu V m se vypočte objemový únik vzduchu obálkou budovy, V env, pro podtlak podle vzorce (3). = (3) pro přetlak podle vzorce (4). = (4) kde: ρ i je hustota vzduchu v interiéru v kg/m 3 ; ρ e je hustota vzduchu v exteriéru v kg/m 3. 12

19 Hodnoty objemového toku vzduchu v m 3 /h přetlaku a podtlaku a rozdíl tlaků v Pa se zaznamenají do logaritmického grafu průvzdušnosti, jako na obr. 3. Obr. 3 Příklad grafu průvzdušnosti kde: 1 objemový tok vzduchu, v m3/h; 2 podtlak; 3 přetlak; 4 tlakový rozdíl, v Pa. Zjištěné hodnoty se použijí pro stanovení součinitele průvzdušnosti, C env a intenzity výměny vzduchu n, podle vzorce (5) s použitím metody nejmenších čtverců. =! (5) kde: V env je objemový tok vzduchu obálkou budovy v m 3 /h; p je tlakový rozdíl v Pa. Pro odvozený součinitel průvzdušnosti obálky C env a intenzitu výměny vzduchu n, se vypočte interval spolehlivosti zvlášť pro přetlak a podtlak. 13

20 Součinitel průvzdušnosti obálky C env se upraví na standardní podmínky (20 ± 1) C a 1,013 x 10 5 Pa podle vzorce (6) pro podtlak: " = # (6) a podle vzorce (7) pro přetlak: " = # (7) kde: ρ e je hustota vzduchu v exteriéru v kg/m 3 ; ρ i je hustota vzduchu v interiéru v kg/m 3 ; ρ 0 je hustota vzduchu při standardních podmínkách v kg/m 3. Objemový tok vzduchu netěsností V L, se vypočítá podle vzorce (8) " = "! (8) kde: C L je součinitel průvzdušnosti v m 3 /(h.pa n ); p je tlakový rozdíl v Pa; n je intenzita výměny vzduchu ze vzorce (5). Odvozená množství Obestavěný prostor, V, je vnitřní objem vzduchu měřené budovy, nebo části budovy. Obestavěný prostor je vypočten jako násobek podlahové plochy a průměrné výšky podlaží. Objem nábytku se neodečítá. Plocha obálky, A E, budovy nebo její měřené části je celková plocha všech podlah, zdí, stropů ohraničujících testovaný obestavěný prostor. To včetně zdí a podlah pod úrovní země. K výpočtu plochy se použijí vnitřní rozměry objektu. Plocha vnitřních zdí se neodečítá. Plocha obálky hrubé stavby zahrnuje příčky. Plocha obálky bytu v bytovém domě zahrnuje podlahy, zdi a stropy přilehlých bytů. 14

21 Celková podlahová plocha, AF, je součet všech podlahových ploch patřících do testovaného obestavěného prostoru. Podlahová plocha se uvažuje, jako celková vnitřní viz obr. 4, dle TNI Obr. 4 Soustava půdorysných rozměrů vnitřní, vnější a celkové vnitřní Objemový tok vzduchu při referenčním tlakovém rozdílu pr, obvykle 50 Pa, V pr je stanoven rovnicí (9). = "! (9) Intenzita výměny vzduchu n pr při tlakovém rozdílu např. 50 Pa se vypočte jako podíl průměrného objemového toku při 50 Pa a vnitřního obestavěného objemu V podle vzorce (10). = $ %& $ (10) Průvzdušnost při 50 Pa, q50, je vyjádřena jako podíl průměrného objemového toku při 50 Pa a plochy obálky AE. (11). ' = $( )* 15 (11)

22 Specifická rychlost úniku w 50 je vyjádřena jako podíl průměrného objemového toku při 50 Pa a celkové podlahové plochy A F. (12). + = $ ( ), (12) 3.3 Termografie ČSN EN Tepelné chování budov Kvalitativní určení tepelných nepravidelností v pláštích budov Infračervená metoda, 1999 stanovuje kvalitativní metodu pro určení tepelných nepravidelností v pláštích budov pomocí termografické zkoušky. Metoda se používá především k určení šíře odchylek v tepelných vlastnostech, včetně vzduchotěsnosti, jednotlivých prvků obvodového pláště budovy. Nepravidelnosti v tepelných vlastnostech prvků tvořících obálku budovy mají za následek teplotní odchylky na povrchu stavby. Povrchová teplota je také ovlivněna prouděním vzduchu kolem a/nebo skrz plášť budovy. Rozložení povrchových teplot může být tedy použito k určení tepelných nepravidelností způsobených např. poruchami izolace, obsahem vlhkosti a/nebo pronikáním vzduchu v jednotlivých prvcích, které tvoří obálku budovy. Jak uvádí Testo AG (2012) je termografie, neboli měření teploty termokamerou, pasivní bezdotyková metoda měření teploty. Jelikož každý předmět s teplotou vyšší než absolutní nula, což znamená 0 Kelvinů = -273,15 C, vydává infračervené záření, které není lidským okem viditelné, vytváří se obraz rozložení teploty na povrchu předmětu. Dlouhovlnné infračervené záření lze měřit pomocí termokamery, která jej pomocí detektoru snímá a převádí jej na elektrický signál. S ohledem na stupeň emisivity povrchu měřeného předmětu a míry kompenzace odražené teploty probíhá výpočet povrchové teploty. Termokamerou lze z principů snímání záření měřit pouze povrchovou teplotu předmětu, nikoliv však teplotu uvnitř předmětu nebo teplotu za předmětem, např. sklem. Výsledkem měření termokamerou je termogram. Záření, které vstupuje do termokamery, viz obr. 5, se zpravidla skládá z více složek: záření vyzářené emisivita (ε); záření odražené reflexe (ρ); přenesené složky infračerveného záření transmise (τ). 16

23 Součet těchto složek je vždy roven 1 ε + ρ + τ = 1 Obr. 5 Záření vstupující do termokamery Emisivita (ε) Emisivita vyjadřuje schopnost materiálu pohlcovat a tedy i vyzařovat infračervené záření. Závisí na charakteru povrchu materiálu a, u některých materiálů, také na teplotě měřeného tělesa. Maximální emisivita ε = 1 je stav, kdy objekt absorbuje všechnu energii z dopadajícího infračerveného záření, převede ji ve vlastní infračervené záření a 100 % této energie opět vyzáří. V praxi se objekty se 100 % emisivitou prakticky nevyskytují. Jelikož reálná tělesa zároveň záření odrážejí, případně přenášejí, mají hodnotu emisivity ε < 1. Protože mnoho nekovových materiálů má vysokou, na teplotě nezávislou emisivitu a naopak kovy, především s hladkými povrchy, mají nízkou, na teplotě závislou emisivitu, má správné určení emisivity materiálu vliv na konečný výpočet teploty povrchu měřeného předmětu. Hodnotu emisivity je možné v termokameře manuálně nastavit dle tabulkové hodnoty, viz tab. 3, jak uvádí Testo AG, která udává hodnoty emisivity vybraných běžných materiálů. Jelikož se emisivita mění s teplotou, a vlastnostmi povrchu, jsou tyto hodnoty pouze informativní pro porovnávací měření. Pro měření absolutní teploty by měla být emisivita nastavena pomocí srovnávacího měření s kontaktním teploměrem nebo pomocí jiné metody. Emisivita se takto nastaví na takovou hodnotu, která odpovídá stejné naměřené teplotě jak termokamerou, tak kontaktním teploměrem. 17

24 Tab. 3 Tabulka emisivit vybraných materiálů Materiál Teplota materiálu Emisivita Beton 25 C 0,93 Cihly, malta, omítka 20 C 0,93 Dřevo 70 C 0,94 Guma, měkká, šedá 23 C 0,89 Guma, tvrdá 23 C 0,94 Hliník, nezoxidovaný 25 C 0,02 Hliník, vysoce lesklý 100 C 0,09 Korek 20 C 0,70 Lak, bílý 90 C 0,95 Lak, černý, matný 80 C 0,97 Led, hladký 0 C 0,97 Měď, válcovaná 40 C 0,64 Papír 20 C 0,97 Plasty: PE, PP, PVC 20 C 0,94 Sádra 20 C 0,90 Sklo 90 C 0,94 Zinek, zoxidovaný 0,10 Železo, broušené 20 C 0,24 Železo, s válcovaným povrchem 20 C 0, Reflexe (ρ) Reflexe udává schopnost tělesa odrážet infračervené záření a je specifická pro každý materiál. Jelikož závisí na charakteru povrchu materiálu a, u některých materiálů, také na teplotě měřeného tělesa, odráží zpravidla hladký a lesklý povrch záření mnohem lépe než hrubý a matný povrch stejného materiálu. Reflexi je možné v termokameře manuálně nastavit pomocí kompenzace odražené teploty tzv. RTC, která v mnoha případech odpovídá teplotě okolí. Pokud se na povrchu měřených objektů odráží záření z rušivých zdrojů, je zapotřebí teplotu tohoto odraženého záření změřit např. pomocí Lambertova zářiče. Největší vliv na přesnost výpočtu teploty měřeného předmětu má správné nastavení hodnoty kompenzace odraženého záření u objektů s nízkou emisivitou, naopak u objektů s vysokou emisivitou má vliv malý. 18

25 3.3.3 Transmise (τ) Transmise neboli prostup, je schopnost materiálu propouštět infračervené záření. Tato schopnost závisí na druhu materiálu a jeho tloušťce. Jelikož je naprostá většina materiálů pro dlouhovlnné infračervené záření nepropustná, proto v praxi nehraje žádnou roli a při měření se zanedbává. Faktory ovlivňující správnost a přesnost měření Při praktickém měření existuje mnoho faktorů, které mohou více či méně ovlivnit výsledek naměřené teploty povrchu měřeného předmětu. Mezi zdroje těchto faktorů zejména patří: Měřený objekt; Teplota okolí; Počasí; Vzduch. Měřený objekt Jelikož se termokamerou snímá obraz rozložení teploty na povrchu měřeného předmětu, hraje velkou roli správné určení emisivity povrchového materiálu. Přesné nastavení emisivity je zvláště důležité při vysokém rozdílu teploty měřeného tělesa a teploty okolí. Měřený povrch musí být proto zbavený všech nežádoucích znečištění a cizích těles. Prach, sníh, námraza atd. mohou výsledek měření ovlivnit a vyhodnocení může být zkreslené. Struktura povrchu ovlivňuje zejména emisivitu, která je zpravidla u hladkých lesklých a leštěných povrchů nižší než u matných, strukturovaných, hrubých a poškrábaných povrchů ze stejného materiálu. Barva materiálu nemá na vycházející infračervené záření z předmětu výrazný vliv. Vliv má pouze skutečnost, že tmavé povrchy absorbují více infračerveného záření než povrchy světlé, a proto se rychleji zahřívají působením okolních zdrojů. Teplota okolí Vedle emisivity je potřeba dbát na správném nastavení kompenzace odražené teploty. I když v mnoha případech odpovídá odražená teplota teplotě okolí, je důležité posoudit především objekty v okolí, které mají teplotu výrazně odlišnou od teploty 19

26 měřeného objektu a mohou měřené infračervené záření rušit svým vlastním vyzařováním. Pokud nelze tyto objekty vyzařující nežádoucí záření odstranit, vypnou nebo odstínit, je potřeba odražené záření od měřeného předmětu změřit jelikož neodpovídá teplotě okolí. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat odraženému záření při měření ve venkovním měření. Zvláštností na kterou je třeba dát si pozor je tzv. zrcadlová reflexe. Je to jev kdy se na měřeném předmětu objeví viditelný odraz okolního záření, který primárně nezávisí na emisivitě, ale na struktuře povrchu. To znamená, že i u povrchů s vysokou hodnotou emisivity může dojít k odražení okolního záření od např. lakované plochy. Jelikož každé záření se odráží pod stejným úhlem, jako dopadá, často se může stát, že se na měřeném povrchu zachytí odražené infračervené záření osoby provádějící měření. Počasí Počasí ovlivňuje měření infračerveného záření ve venkovních podmínkách. Pro odstranění vlivu okolního záření jasné oblohy a slunce jsou nejlepší podmínky při oblačné obloze. Dešťové a sněhové srážky mohou silně ovlivnit výsledky měření, jelikož voda, sníh a led jsou pro infračervené záření nepropustné. Neměří se proto teplota povrchu žádoucího předmětu nebo je tento povrch ovlivněn odpařováním, které povrch předmětu ochlazuje. Vzduch Relativní vlhkost vzduchu by měla být dostatečně nízká, aby nedocházelo ke kondenzaci vodních par ve vzduchu, na měřeném předmětu nebo na optice termokamery, která by byla příčinou nižší propustnosti infračerveného záření a vedla by tak k větší chybě. Proudění vzduchu může způsobit ochlazování měřeného povrchu a vést k dalším nepřesnostem. Znečištěný vzduch např. prachem nebo kouřem může vytvořit clonu mezi měřeným předmětem a termokamerou, a může dojít měření záření této clony nikoliv žádaného předmětu Termogram Termogram je termografický snímek zobrazující pomocí různých barev rozložení teploty na povrchu předmětu viz obr. 6. Kvalita termogramu závisí na rozlišení snímače infračerveného záření, správném zaostření na měřenou oblast a 20

27 volbě správného výřezu, resp. vzdálenosti od měřeného předmětu při měření. Rozložení teploty měřené oblasti lze sledovat přímo na displeji termokamery nebo po uložení později vyhodnotit v příslušném softwaru. Aby se na snímku vizuálně projevilo rozložení teplot na povrchu měřeného předmětu, je zapotřebí zvolit vhodnou teplotní stupnici s vhodným rozsahem. Jelikož termogram může být v závislosti na nastaveném rozsahu teplotní stupnice hodně kontrastní a rozdíl teplot se v jednotlivých místech může zdát velmi odlišný je zapotřebí ke správné interpretaci znát přesný teplotní rozsah této stupnice, protože rozdíly mohou být v desetinách stupňů Celsia, ale i v desítkách stupňů Celsia. Při měření budov je většinou předmětem měření oblast, kde se mísí povrchy materiálů s různou emisivitou. Protože lze v termokameře nastavit pouze jedna hodnota emisivity je důležité této situaci věnovat velkou pozornost. Většinou je nastavena ta hodnota emisivity, která je charakteristická pro plochu předmětu měření a ostatní plochy jsou zatíženy určitou větší nebo menší chybou. Termogram může bít v tomto případě vysoce kontrastní, ale nelze bez znalosti skutečného stavu provést jeho správnou interpretaci. Obr. 6 Termografický snímek 3.4 Charakteristika hlavní vzduchotěsnicí vrstvy staveb ze dřeva Hlavní funkcí hlavní vzduchotěsnicí vrstvy je zabránit proudění vzduchu konstrukcí. Jak uvádí Tywoniak (2005), vzduchotěsné vrstvy musí být nepropustné 21

28 pro vzduch v celé ploše, tedy i v místech prostupů a napojení na vzduchotěsné vrstvy přiléhajících konstrukcí a na přiléhající prvky. Další důležitou funkcí HVV je chránit vrstvy izolace před vnikáním vlhkosti, která by znehodnotila jejich tepelně izolační vlastnosti. Dle Havířové (2005) se vlhkost v obvodové konstrukci může šířit difuzí vodní páry nebo prouděním vlhkého vzduchu konstrukcí. K difuzi vodní páry dochází vlivem rozdílných částečných tlaků vodních par ve vnitřním a vnějším prostředí. Každý materiál má jinou schopnost propouštět vodní páru a tato schopnost je vyjádřena faktorem difuzního odporu µ, který udává, kolikrát méně je daný materiál schopný propouštět vodní páru než suchý vzduch. Aby se bránilo průniku vodních par do obvodové konstrukce, kdy převážně v zimním období mohou v této konstrukci kondenzovat, doporučuje se ve skladbě umísťovat vrstvy s vysokým difuzním odporem co nejblíže vnitřnímu líci. Naopak při vnějším líci by měli být umístěny vrstvy materiálu s co nejnižším difuzním odporem, aby případná vlhkost, která do konstrukce pronikne, mohla projít konstrukcí vnějšího pláště. Pro účely HVV se u dřevostaveb rámové konstrukce používají převážně dva typy materiálů: PE fólie, která se vyskytuje především v difuzně uzavřených konstrukcích umístěná co nejblíže vnitřnímu povrchu konstrukce a vytváří tzv. parozábranu, přičemž OSB deska tvořící prostorové ztužení konstrukce jsou situována z venkovní strany; OSB deska s případným zvýšeným difuzním odporem, která se vyskytuje především v difuzně otevřených konstrukcích umístěná co nejblíže vnitřnímu povrchu konstrukce a vytváří tzv. parobrzdu, vzduchotěsnou vrstvu a zároveň tvoří prostorové ztužení konstrukce. Správné upevnění a napojování v místech styků jednotlivých konstrukčních dílců je velice důležité. Nesprávné nebo neodborné provedení těchto styků může být důvodem znehodnocení tepelné izolace a dřeva ve stavbě vlhkostí, která se do konstrukce dostane. Pokud je navíc na vnější straně pláště vrstva s vysokým difuzním odporem, zůstává vlhkost uvnitř konstrukce uzavřena. 22

29 4 Metodika 4.1 Požadavky na stavbu Pro diagnostiku je vybrána stavba ze dřeva, která je ve stádiu výstavby. Stavba má dokončenou hlavní vzduchotěsnicí vrstvu obvodového pláště a stropů, která ještě není překryta vnitřními vrstvami při dokončovacích pracích. Na stavbě jsou přístupné všechny detaily připojení jednotlivých konstrukcí tvořících HVV a technologických prostupů HVV procházejících: připojení stavby na základní desku, tj. před aplikací vrstev podlahy; připojení otvorových výplní k HVV; připojení prostupujícího potrubí pro vzduchotechniku a kanalizaci k HVV; připojení prostupů pro vodoinstalaci, elektroinstalaci a ostatní kabeláže k HVV; připojení komínového tělesa k HVV. 4.2 Požadavky na diagnostiku netěsností Diagnostika netěsností je provedena termografickým snímkováním termokamerou Flir S65 a termogramy jsou vyhodnoceny v softwarovém programu ThermaCAM Researcher. Termografické snímkování je prováděno z vnitřního prostředí při udržovaném podtlaku 50 Pa uvnitř diagnostikovaného prostoru stavby. Aby bylo možné termogramy vyhodnotit, je pro diagnostiku stanoven termín, kdy je teplotní rozdíl mezi vnitřním a vnějším prostředím alespoň 10 C. Chladnější vzduch, proudící z exteriéru do interiéru netěsnostmi v HVV, způsobuje ochlazování míst netěsnosti a jejího blízkého okolí, které se na termogramu projeví jako tepelné nepravidelnosti. V kritických místech netěsností je změřena rychlost proudění vzduchu anemometrem se žhaveným vláknem. 4.3 Požadavky na stanovení průvzdušnosti Průvzdušnost obálky budovy je stanovena dle ČSN EN metoda B. Pro stanovení průvzdušnosti je použito zařízení Blower Door Mineapolis model 4.1 se softwarem Tectite Express. Stanovení rychlosti větru je provedeno na základě 23

30 Beaufortovi stupnice. K měření teploty vnějšího a vnitřního prostředí a absolutního atmosférického tlaku je použit digitální termohygrobarometr se záznamem Comet D

31 5 Výsledky měření 5.1 Předmět měření Předmětem měření je stavba ze dřeva, prováděná výstavbou na místě v obci Olomučany. Výstavba je prováděna částečně dodavatelskou firmou a částečně svépomocí. Dřevěná konstrukce je realizována ve dvou nadzemních podlažích na zděné části částečně umístěné pod úroveň terénu. Stavba je navržena jako pasivní dům s elektrickým vytápěním a jednotkou nuceného větrání se zpětným získáváním tepla. Měření je provedeno v průběhu výstavby, kdy je zcela přístupná HVV dřevěné konstrukce, aby bylo možné identifikovat případné netěsnosti nebo nedostatky a doporučit jejich odstranění. Pro účely měření je vymezen prostor pouze v části s dřevěnou konstrukcí, který je od prostor zděné části vzduchotěsně uzavřen v místě otvoru pro schodiště ve stropní konstrukci. Hranice měřeného prostoru budovy jsou vyznačeny na obr. 10, 11 a 12. Po identifikaci netěsností v HVV pomocí termografického měření je stanovena průvzdušnost obálky budovy pomocí Blower Door testu. Veškeré výkresové podklady pro vyznačení hranic HVV, označení míst netěsnosti a výpočet odvozených množství vzduchotěsnosti byly dodány majitelem budovy. Obr. 7 Pohled jižní, severní, výhodní a západní 25

32 Obr. 8 Pohled uliční Obr. 9 Pohled uliční 26

33 hranice HVV lokace termografického snímku Obr. 10 Vyznačení hranice měřeného prostoru v 1. NP 27

34 hranice HVV lokace termografického snímku Obr. 11 Vyznačení hranice měřeného prostoru ve 2. NP 28

35 hranice HVV Obr. 12 Vyznačení hranice měřeného prostoru v řezu A-A 29

36 5.2 Diagnostika netěsností Dne byla provedena diagnostika netěsností v HVV termografickým měřením povrchových teplot. Pro vyvolání proudění vzduchu konstrukcí, byl v měřeném prostoru udržován podtlak 50 Pa za účelem ochlazení povrchových ploch v místech netěsností. Pro termografické měření byl dostatečný teplotní rozdíl mezi vnějším a vnitřním prostředím, vnější teplota 6 C, vnitřní teplota 17 C, aby se místa netěsností na termogramu dostatečně projevily. SNÍMEK 1 Rohový spoj obvodových stěn Obr. 13 tepelný most v koutě napojení obvodové dřevěné konstrukce na zděnou Graf 1 Teplotní profil průběh teploty přímky vedené v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 10,2 14,3 4,1 30

37 Přímka LI01vede přes detail připojení rohové obvodové konstrukce k betonovému stropu. Je zde tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním spojení asfaltových pásů s konstrukcí stěny. SNÍMEK 2 Napojení příčky na obvodovou konstrukci Obr. 14 tepelný most v místě přerušení asfaltového pásu Graf 2 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 11,1 14,9 3,8 Přímka LI02 12,9 14,9 2,0 Přímka LI01 vede přes detail připojení vnitřní příčky k obvodové konstrukci, kde je přerušen asfaltový pás těsnicí připojovací spáru dřevěné konstrukce k betonovému stropu. Je zde tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností. Za příčkou je otvor pro schodiště utěsněný OSB deskou. Přímka LI02 naznačuje stejný problém i z druhé strany příčky. 31

38 SNÍMEK 3 Napojení obvodové dřevěné konstrukce na zděnou Obr. 15 tepelný most v místě porušení přilepení asfaltového pásu Graf 3 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 11,1 15,2 4,1 Přímka LI02 12,7 15,2 2,5 Přímka LI01vede přes detail připojení obvodové konstrukce k betonovému stropu. Je zde tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním spojení přesahu asfaltových pásů a spojení s konstrukcí stěny. Přímka LI02 vede přes připojovací spáru okna s konstrukcí stěny, kde je tepelný most charakteristický pro tento detail. 32

39 SNÍMEK 4 Prostup pro ventilační jednotku obvodovou konstrukcí Obr. 16 kvalitní napojení potrubí k obvodové konstrukci Graf 4 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 14,9 16,3 1,4 Přímka LI02 15,4 16,2 0,8 Přímky vedou přes detail napojení potrubí, pro připojení ventilační jednotky, kde není žádný výrazný tepelný most a zajištění vzduchotěsnosti je provedeno kvalitně. 33

40 SNÍMEK 5 Prostup pro ventilační jednotku obvodovou konstrukcí Obr. 17 kvalitní napojení potrubí k obvodové konstrukci Graf 5 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 15,5 16,5 1,0 Přímka LI02 15,9 16,7 0,8 Přímky vedou přes detail napojení potrubí, pro připojení ventilační jednotky, kde není žádný výrazný tepelný most a zajištění vzduchotěsnosti je provedeno kvalitně. 34

41 SNÍMEK 6 Stropní trám zabíhající do obvodové konstrukce Obr. 18 tepelný most v místě prostupu stropního trámu do obvodové konstrukce Graf 6 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 13,2 15,6 2,4 Přímka LI02 13,6 15,6 2,0 Přímky vedou přes detail prostupu stropního trámu přes HVV do obvodové konstrukce. Je zde tepelný most pro tento detail charakteristický a zajištění vzduchotěsnosti je provedeno kvalitně. 35

42 SNÍMEK 7 Kout napojení šikmé stříšky na obvodovou konstrukci Obr. 19 tepelný most v místě průrazu OSB desky od chybějícího hřebíku Graf 7 Teplotní profil průběh teploty přímky vedené v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 12,5 15,9 3,4 Přímka vede kapsou ve stropě v místě napojení konstrukce stříšky k obvodové konstrukci. Je zde zjištěn tepelný most vzniklý prouděním vzduchu otvorem po hřebíku. 36

43 SNÍMEK 8 Stropní trám zabíhající do obvodové konstrukce Obr. 20 tepelný most v místě prostupu stropního trámu do obvodové konstrukce Graf 8 Teplotní profil průběh teploty přímky vedené v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 10,8 14,8 4,0 Přímka vede přes detail prostupu stropního trámu přes HVV do obvodové konstrukce. Je zde tepelný most vzniklý prouděním vzduchu skrytou vadou za fošnou stropní konstrukce. 37

44 SNÍMEK 9 Napojení okna na obvodovou konstrukci Obr. 21 tepelný most v místě porušení okenní připojovací pásky Graf 9 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 7,1 11,7 4,6 Přímka LI02 8,9 11,9 3,0 Přímka LI01 vede přes detail připojení okna k obvodové konstrukci, kde je patrný tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním přilepení parotěsné pásky na okenní rám. Přímka LI02 vede taktéž přes detail připojení okna k obvodové konstrukci, kde je patrný tepelný most způsobený ochlazením rámu netěsností okna, což je v tomto případě pro tento detail charakteristické. 38

45 SNÍMEK 10 Napojení okna na obvodovou konstrukci Obr. 22 tepelný most v místě porušení okenní připojovací pásky Graf 10 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 7,0 11,7 4,7 Přímka LI02 8,9 11,0 2,1 Přímka LI01 vede přes detail připojení okna k obvodové konstrukci, kde je patrný tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním přilepení parotěsné pásky na okenní rám. Přímka LI02 vede taktéž přes detail připojení okna k obvodové konstrukci, kde je patrný tepelný most způsobený ochlazením rámu netěsností okna, což je v tomto případě pro tento detail charakteristické. 39

46 SNÍMEK 11 Napojení okna na obvodovou konstrukci Obr. 23 tepelný most v místě porušení okenní připojovací pásky Graf 11 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 7,7 11,5 3,8 Přímka LI02 8,8 11,4 2,6 Přímka LI01 vede přes detail připojení okna k obvodové konstrukci, kde je patrný tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním přilepení parotěsné pásky na okenní rám. Přímka LI02 vede taktéž přes detail připojení okna k obvodové konstrukci, kde je patrný tepelný most způsobený ochlazením rámu netěsností okna, což je v tomto případě pro tento detail charakteristické. 40

47 SNÍMEK 12 Napojení okna na obvodovou konstrukci Obr. 24 tepelný most v místě porušení okenní připojovací pásky Graf 12 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 8,0 11,4 3,4 Přímka LI02 7,7 11,5 3,8 Přímky vedou přes detail připojení okna k obvodové konstrukci, kde je patrný tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním přilepení parotěsné pásky na okenní rám 41

48 SNÍMEK 13 Napojení stropu na obvodovou konstrukci Obr. 25 tepelný most v místě sloupku uvnitř obvodové konstrukce Graf 13 Teplotní profil průběh teploty přímky vedené v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 16,5 18,1 1,6 Přímka vede přes odvodovou a stropní konstrukci. Je zde patrný malý tepelný most přes sloupek v obvodové konstrukci, vzduchotěsná opatření styků hran OSB desek tvořící HVV je v pořádku. Vnitřní napojení stropu na obvodovou konstrukci bez nutnosti průchodu HVV, vyjma kotevních šroubů, netvoří žádné tepelné mosty 42

49 SNÍMEK 14 Napojení stropu na obvodovou konstrukci Obr. 26 tepelný most v místě sloupku uvnitř obvodové konstrukce Graf 14 Teplotní profil průběh teploty přímky vedené v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 16,9 18,6 1,7 Přímka vede přes odvodovou a stropní konstrukci. Je zde patrný malý tepelný most přes sloupek v obvodové konstrukci 43

50 SNÍMEK 15 Napojení okna na obvodovou konstrukci Obr. 27 tepelný most v místě spojení okna a balkónových dveří Graf 15 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 9,6 15,8 6,2 Přímka LI02 13,8 15,5 1,7 Přímka LI01 vede přes detail připojení okna k obvodové konstrukci. Je zde patrný tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v místě nekvalitního zajištění spojovacího profilu pevně zaskleného okna a otevíravých balkónových dveří. Přímka LI02 vede přes detail spojení okna a balkónových dveří kde je patrný tepelný most způsobený ochlazením rámu netěsností balkónových dveří, což je v tomto případě pro tento detail charakteristické. 44

51 SNÍMEK 16 Napojení obvodové dřevěné konstrukce na zděnou Obr. 28 tepelný most v místě porušení přilepení asfaltového pásu. Graf 16 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 10,8 15,7 4,9 Přímka LI02 12,4 15,9 3,5 Přímky vedou přes detail připojení obvodové konstrukce k betonovému stropu. Je zde tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním spojení přesahu asfaltových pásů a spojení s konstrukcí stěny 45

52 SNÍMEK 17 Napojení okna na obvodovou konstrukci Obr. 29 tepelný most v místě porušení okenní připojovací pásky Graf 17 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 7,8 16,5 8,7 Přímka LI02 11,7 16,3 4,6 Přímky vedou přes detail připojení okna k obvodové konstrukci, kde je patrný tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním přilepení parotěsné pásky na okenní rám. 46

53 SNÍMEK 18 Napojení stropu na obvodovou konstrukci Obr. 30 tepelný most v koutě obvodové konstrukce a stropu Graf 18 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 13,5 15,8 2,3 Přímka LI02 14,5 16,0 1,5 Přímky vedou přes detail koutu obvodové konstrukce a napojení stropu. Je zde tepelný most pro tento detail charakteristický. 47

54 SNÍMEK 19 Napojení stropu na obvodovou konstrukci Obr. 31 tepelný most v koutě obvodové konstrukce a stropu Graf 19 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 12,7 15,6 2,9 Přímka LI02 13,8 15,7 1,9 Přímky vedou přes detail koutu obvodové konstrukce a napojení stropu. Je zde tepelný most pro tento detail charakteristický. 48

55 SNÍMEK 20 Napojení stropu na obvodovou konstrukci Obr. 32 tepelný most v koutě obvodové konstrukce a stropu Graf 20 Teplotní profil průběh teploty přímky vedené v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 15,1 16,7 1,6 Přímka vede přes detail napojení obvodové konstrukce a stropu. Je zde tepelný most, který může být v místě sloupku v obvodové konstrukci a je pro tento detail charakteristický. 49

56 SNÍMEK 21 Prostup komínového tělesa přes strop Obr. 33 kvalitní napojení komínového tělesa ke stropu Graf 21 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 17,1 23,5 6,4 Přímka LI02 18,2 20,2 2,0 Přímky vedou přes detail připojení komínového tělesa ke stropní konstrukci. Plocha komínového tělesa je ohřátá provozu v topeništi v 1. PP. V místech vzduchotěsného opatření připojení komínu není shledán žádný defekt, připojení je provedeno kvalitně. 50

57 SNÍMEK 22 Napojení půdního výlezu ke stropu Obr. 34 tepelný most v místě porušení okenní připojovací pásky Graf 22 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 11,8 15,1 3,3 Přímka LI02 12,2 14,8 2,6 Přímky vedou přes detail připojení půdního výlezu ke konstrukci stropu, kde je patrný tepelný most vzniklý vzduchovou netěsností v nekvalitním přilepení parotěsné pásky na rám půdního výlezu. 51

58 Dne bylo provedeno kontrolní měření po opravě kritických míst, která představovala hlavně mnoho míst netěsností způsobených nekvalitním přilepením asfaltového pásu k betonovému stropu a dřevěné obvodové konstrukci nebo samotným napojováním jednotlivých kusů. Jelikož byla vadou identická místa opravena a při měření nebyly patrné žádné větší nedostatky, bylo provedeno jen pár snímků. Při měření byla teplota vnějšího prostředí -2 C a teplota vnitřního prostředí 11 C. SNÍMEK 23 Rohový spoj obvodových stěn Obr. 35 tepelný most v koutě napojení obvodové dřevěné konstrukce na zděnou Graf 23 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 8,0 9,4 1,4 Přímka LI02 7,9 9,3 1,4 Přímka vede přes kout obvodové stěny a betonového stropu. Vzduchotěsná opatření opravena. Patrný malý tepelný most pro tento detail charakteristický. 52

59 SNÍMEK 24 Napojení obvodové konstrukce na strop Obr. 36 tepelný most v koutě napojení obvodové dřevěné konstrukce na zděnou Graf 24 Teplotní profil průběh teploty přímky vedené v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 8,5 9,5 1,0 Přímka vede přes připojení obvodové stěny a betonového stropu. Vzduchotěsná opatření opravena. Patrný malý tepelný most pro tento detail charakteristický. 53

60 SNÍMEK 25 Napojení okna na obvodovou konstrukci Obr. 37 tepelný most v místě spojení okna a balkónových dveří Graf 25 Teplotní profil průběhy teplot dvou přímek vedených v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 8,0 12,0 4,0 Přímka LI02 8,4 10,3 1,9 Přímka LI01 vede přes detail připojení okna k obvodové konstrukci. Místo nekvalitního zajištění spojovacího profilu pevně zaskleného okna a otevíravých balkónových dveří opraveno. Přímka LI02 vede přes detail spojení okna a balkónových dveří kde je patrný tepelný most způsobený ochlazením rámu netěsností balkónových dveří, což je v tomto případě pro tento detail charakteristické. Patrná malá netěsnost v jednom místě přilepení parotěsné pásky k rámu okna. 54

61 SNÍMEK 26 Prostup odvětrávacího potrubí konstrukcí stropu Obr. 38 tepelný most v místě napojení potrubí na konstrukci stropu Graf 26 Teplotní profil průběh teploty přímky vedené v místě tepelného mostu Min. ( C) Max. ( C) Rozdíl ( C) Přímka LI01 9,1 10,8 1,6 Přímka LI01 vede přes detail napojení odvětrávací roury kanalizačního rozvodu na konstrukci stropu, které je kvalitně provedeno. Teplotní rozdíl může být způsoben kombinací materiálů na snímku, které mohou mít odlišnosti v emisivitě. 55