UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI HIPOTERAPIE LÉČBA POMOCÍ KOŇSKÉHO HŘBETU. Diplomová práce

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálně pedagogických studií HIPOTERAPIE LÉČBA POMOCÍ KOŇSKÉHO HŘBETU Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Eva Urbanovská, Ph.D. Vypracovala: Ivana Tománková OLOMOUC 2016

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci s názvem Hipoterapie Léčba pomocí koňského hřbetu vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucí práce a pouţila jen uvedených pramenů a literatury. Na Bouzově Ivana Tománková

3 Poděkování Děkuji Mgr. Evě Urbanovské, Ph.D., za odborné vedení práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci, ale i celému kolektivu občanského sdruţení Ryzáček v obci Vyšehorky, kde jsem prováděla výzkum.

4 Obsah I/ ÚVOD... 6 II/ TEORETICKÁ ČÁST ZOOTERAPIE Vymezení pojmu zooterapie Rozdělení zooterapie dle Delta Society Found Činnost za účasti zvířat Terapie pomocí zvířat Vývojové faktory ovlivněné zooterapií Oblast emočně sociální Oblast kognitivní Oblast tělesná Oblast řečová Rozdělení zooterapie dle pouţití zvířete HIPOREHABILITACE Rozdělení hiporehabilitace Hipoterapie Psychologické, pedagogické a psychoterapeutické jeţdění Parajezdectví Základní výcvik koně Výcvik koně pro terapeutické jeţdění Terapeut a jeho tým Léčebné principy fyzioterapie Léčebné principy psychoterapie STANOVENÍ ZPŮSOBU LÉČENÍ V HIPOTERAPII Vstupní prohlídka Neurologická indikace CKP... 47

5 3.2.2 DMO Léčba DMO Paréza brachiálního plexu Ortopedická indikace Ostatní zdravotní postiţení s moţností léčby pomocí hipoterapie III/ EMPIRICKÁ ČÁST LÉČBA POMOCÍ KOŇSKÉHO HŘBETU Úvod do problematiky Cíle výzkumu Výzkumné předpoklady Metody výzkumu Charakteristika výzkumného vzorku Průběh výzkumu a analýza dat Metoda pozorování a interview Diskuze ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY SENAM TABULEK A GRAFŮ ANOTACE PŘÍLOHY

6 I/ ÚVOD Téma hipoterapie jsem si pro svou diplomovou práci zvolila z více důvodů. Hlavním důvodem je upozornit na moţné účinky této terapie v oblasti zařazení dětí s různým handicapem do běţných neboli základních škol mezi zdravé děti. Dalším důvodem výběru tohoto tématu je moje láska ke koním, obdiv a vše co je s nimi spojeno. Během svého studia na škole s pedagogickým zaměřením, jsem se dozvěděla další, pro mě nové informace nejen o tom, jak zdokonalit jemnou a hrubou motoriku dětí, ale také o tom, jak vylepšit jejich komunikační schopnosti a pomoci jim při začlenění se do kolektivu a právě nejen to jsou také záměry hipoterapie. Cílem diplomové práce je tedy zjistit nebo poukázat na moţný pozitivní vliv a moţnosti léčby dětí s pomocí koní. Za úkol práce jsem si stanovila obstarat informace a zachytit v osobnosti klienta změny takové, jaké vnímají jeho příbuzní a nejbliţší okolí. Výzkum v rámci praktické části je zaměřen kvalitativním směrem. Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění zaloţený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách. 1 Za kvalitativní metody výzkumu jsem si zvolila: 1/ Metoda pozorování jejíţ vlastností je delší období kontaktu se sledovaným jedincem a její výhodou je pochopení subkultury. 2/ Metoda textu a dokumentu jejíţ vlastností je rozbor významu, organizace a pouţití získaných různých typů textů, výhodou je teoretické porozumění. 3/ Metoda interview vlastností této metody je, ţe v interview lze zaznamenat i to, co bylo a umoţňuje kontrolu situace dat. Otázky doplňujeme sondáţními otázkami. 2 1 Hendl Jan, Kvalitativní výzkum, Praha, 2008, s Tamtéţ. 6

7 Teoretická část je rozdělena do tří kapitol. První kapitola vysvětluje termín zooterapie, která se dále rozděluje do několika cílových skupin v souvislosti s hiporehabilitací. Druhá kapitola je nejrozsáhlejší. Popisuje hlouběji význam hiporehabilitace, její členění, působení, četnost a historii hiporehabilitačních sdruţení v ČR, dále v této kapitole charakterizuji tým pracovníků, kteří se zabývají hiporehabilitací. Definuji pojem hipoterapie a podmínky pro poskytování hipoterapie, dále podmínky výběru koně pro terapeutické jeţdění, výcvik koně, objasňuji čtenářům vstupní diagnostiku dítěte, léčebné principy fyzioterapie, léčebné účinky psychoterapie, zásady bezpečnosti při terapeutickém vyuţití koně a popis místa výkonu práce. Třetí kapitola se věnuje objasnění a popisu konkrétních zdravotních postiţení sledovaných jedinců, které mají spojitost s výzkumným šetřením. Poznatky z teoretické části jsou aplikovány v rámci části výzkumné. Praktická část diplomové práce komplexně sleduje a popisuje samotné výzkumné šetření zaměřené na působení hipoterapie a její ověření, na poukázání moţného příznivého vlivu léčby dětí s poruchami učení a chování, dětí s narušenou komunikační schopností, s mentálním postiţením, se smyslovými vadami, klientů s duševním onemocněním, s opoţděným vývojem a vývojovými vadami. 7

8 II/ TEORETICKÁ ČÁST 1 ZOOTERAPIE 1.1 Vymezení pojmu zooterapie Zooterapie je metoda, která je zaměřena na vzájemnou interakci mezi zvířetem a člověkem. Jedná se tedy o celkový terapeutický přístup za přítomnosti zvířete a ten můţe probíhat aktivním nebo pasivním způsobem. Záleţí na aktivitě, zájmu a schopnosti jednotlivých klientů. Zvířata jsou nabitá obrovským mnoţstvím energie a tu můţeme při terapiích vyuţít. Vzájemným kontaktem člověka se zvířetem, vzniká příznivé působení na jedince při psychických, psychosomatických a somatických problémech. Terapie za účasti zvířat na člověka však funguje odedávna. Jiţ v 8. století zvířata působila v léčebných zařízeních jako zvířecí terapeuti v oblasti pozitivního duševního účinku na člověka. Mniši jiţ před 200 lety hovořili o pomoci zvířat lidem s onemocněním psychické nebo fyzické stránky osobnosti. Dále ve 40. letech 20. století byla zvířata v USA vyuţívána k léčbě vyslouţilých vojáků nejen ke zlepšení duševní stránky, ale také při rehabilitaci fyzicky zraněných. V současné době se setkáváme s terapiemi za účasti zvířat ve spoustě sociálních, vzdělávacích a zdravotních zařízeních. Jsou to například protidrogové léčebny, léčebny dlouhodobě nemocných, hospicové léčebny a další. Mimo těchto zdravotnických zařízení se můţeme s terapií za účasti zvířat setkat také v domovech pro seniory, v dětských domovech, ve školách a školkách a ve věznicích. Všechny výzkumy se shodují v tom, ţe zooterapie působí příznivě na člověka po stránce fyzické, psychické a sociální, kdy dlouhodobým vzájemným kontaktem a působením dokáţou zlepšit celkové zdraví osob, dokáţou upravit psychiku a tím zkvalitnit ţivot člověka. S. A. Smoyak poukazuje čtenářům ve svých studiích projekt, ve kterém se nemocní lidé setkávali se zvířaty. Tato setkání jim přinášela rozvoj důvěry ke zvířatům a díky tomuto kontaktu i k sobě samým a k okolnímu světu. 3 3 Černá Rynešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním,

9 1.2 Rozdělení zooterapie dle Delta society found Delta society Found (USA) jedná se o společnost, která určila pravidla k provádění AAA a AAT s jednotlivými zvířaty a způsob, jakým se testují jejich majitelé. Zooterapii dělíme na: - činnost za účasti zvířat AAA ( Animal Assisted Activities) - terapie pomocí zvířat AAT ( Animal Assisted Therapy) Činnost za účasti zvířat AAA jsou sportovní rekreační aktivity se zvířaty bez indikace lékařem, které jsou prováděny vyškoleným fyzioterapeutem, psychologem, či pedagogem. Je zde potřeba pravidelného kontrolování a zapisování záznamu ve zdravotnické dokumentaci s pravidelným a objektivním vyhodnocením procesu léčby. Činnosti za účasti zvířat kladně působí v oblasti motivace, rekreace, výchovy nebo terapie, kde se kůň jako terapeut pokouší o zlepšení kvality ţivota klienta. Terapie se provádí v různém prostředí za asistence speciálně vyškolených pracovníků s odpovídajícím vzděláním v oblasti fyzioterapie, psychologie nebo pedagogiky podle zvoleného odvětví terapie prostřednictvím koně. Samozřejmostí je dobrá znalost koně, kterého pouţívá terapeut k terapii, je prevencí proti rizikům vzniku poškození klienta, proto je dalším důleţitým krokem absolvování specializačního kurzu v dané oblasti. Tento kurz nezahrnuje pouze teoretickou, ale i praktickou část přípravy k vlastnímu výkonu práce. Výsledkem takového kontaktu zvířete s klientem by měla být spokojenost a radost Terapie pomocí zvířat AAT jedná se o všechny aktivity indikované lékařem, kde je potřeba pravidelného kontrolování a zapisování záznamu ve zdravotnické dokumentaci s pravidelným a objektivním vyhodnocením procesu léčby. Pomocí této formy léčby bylo prokázáno velké zlepšení a pokroky u lidí s duševním onemocněním. Úkolem a cílem této terapie je podpořit sociální, fyzické, emocionální a kognitivní funkce. Provádí se skupinovou nebo individuální formou. K dosaţení stanovených cílů je třeba odborná způsobilost terapeutického pracovníka a správně vybraný kůň. 4 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

10 1.3 Vývojové faktory ovlivněné zooterapií Zvířata, která jsou vyuţívána při zooterapii, ovlivňují všechny psychomotorické vývojové oblasti člověka 5 1/ Oblast emočně sociální 2/ Oblast kognitivní 3/ Oblast tělesná 4/ Oblast řečová Oblast emočně sociální - zahrnuje: sociální chování (chování ve skupině), sociální vztahy a interakce (první kontakt), emocionální stabilitu a adaptivní chování (přizpůsobení se situaci i prostředí) Oblast kognitivní (poznávání / učení) - zahrnuje: vnímání (somatická stimulace stimulace těla), schopnost porozumění, vizuální stimulaci (vnímání okem), akustickou stimulaci (vnímání zvuků), vestibulární stimulaci (změny polohy těla), mentální předpoklad (inteligence) Oblast tělesná - zahrnuje: jemnou motoriku (jemná práce rukou), hrubou motoriku (pohyb těla), koordinaci oko-ruka (pohyb ruky sleduje oko), sebeobsluhu, grafomotoriku (psaní, kreslení) a kříţové cviky (činnost končetin do kříţe pravá ruka / levá noha, ) Oblast řečová - zahrnuje: orofaciální stimulaci (stimulace úst a obličeje), aktivní řeč a rozvoj slovní zásoby. Veškeré tyto oblasti nám pomáhá rozvíjet právě zooterapie, která je velkým pomocníkem v komunikaci s klientem. 5 PhDr. Petra Černá Rynešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním,

11 1.4 Rozdělení zooterapie dle použití zvířete Zooterapie můţe být dále členěna podle toho, jaké je v ní v rámci terapeutického působení na klienta pouţito zvíře. Mezi nejznámější a nejvíce pouţívané patří: - canisterapie vyuţití psů - felinoterapie vyuţití koček - delfinoterapie vyuţití delfínů - hiporehabilitace vyuţití koní Jsou i jiná zvířata, která se při zooterapii vyuţívají, ale uţ nejsou tak častá, např. ovce, kozy, lamy, morčata, ptactvo a dokonce i hmyz. Canisterapie Jedná se o praktické vyuţití psů k podpoře terapeutických procesů u lidí. U nás je první vzniklá a dodnes celosvětově uznávaná metodika - vyuţívání skupiny saňových psů v interakci s velkou skupinou dětí, kterou aplikovalo brněnské Sdruţení Filia. Toto sdruţení vyuţilo s úspěchem metodu jiţ na 21 ozdravných pobytech pro děti. Velký význam má terapie za pomoci zvířete (především psa) při nástupu epileptického záchvatu. Pes je vyuţíván také jako psí partner při pomoci lidem se smyslovým a tělesným postiţením, při sociální stimulaci u osob s autismem nebo s mentálním postiţením. Psi jsou mnohdy běţnou součástí léčeben, domovů důchodců, dětských domovů, věznic a škol vyuţíváni rovněţ pro práci ke správnému sociálnímu rozvoji a to i u zdravých lidí. Felinoterapie Patří podobně jako canisterapie mezi zooterapie. Jedná se o léčbu psychických poruch a zátěţí. Principem felinoterapie je přímý kontakt člověka s kočkou domácí. Felinoterapii dělíme na terapie za pomocí zvířat na AAA a AAT. AAT - (Animal Assisted Therapy) kočka je nedílnou součástí terapeutického procesu, kontakt s pacientem je řízený a výsledky terapeutického procesu a interakce jsou objektivně pozorovatelné (např. zlepšení motoriky rukou apod.) AAA ( Animal Assisted Activites) kočka svojí přítomností navozuje příjemnou atmosféru, její kontakt s pacientem není nucený a nikým řízený. Pacient volí sám své aktivity s kočkou.(např. česání srsti atd.) 11

12 Cílem felinoterapie je navodit pozitivní verbální i neverbální kontakt, kde jsou kočky prostředníky mezi klienty a ostatními lidmi. Při kontaktu kočky s klientem dochází k oboustrannému uvolnění a ujištění se, ţe mají pro okolí svou hodnotu. Velký význam mají také hmatové vjemy a pocit tepla. 6 Delfinoterapie Terapie za pomocí delfínů. Delfíni vysílají blahodárné elektromagnetické signály, dotyk nebo pohlazení delfína zbavuje pacienta bolesti a stresu. Přítomnost delfínů působí jako ultrazvuková terapie. Důleţitou roli hraje i příznivé psychické rozpoloţení, protoţe setkání s delfíny je silným emotivním záţitkem. Příznivě působí také proudění vody. Děti, které začaly terapii s delfíny, měly také lepší výsledky ve škole. Delfíni pomáhají dětem s Downovým syndromem, autismem a s dalšími tělesnými a psychickými problémy. Delfíny mají děti přiděleny podle věku. Terapie se provádí v umělých delfináriích nebo ve vyhrazených prostorách v moři. Jedna terapie trvá asi hodinu. Nejblíţe české republice se delfinoterapie provádí v rakouském Klagenfurtu nebo v Chorvatsku. Na Slovensku se delfinoterapií zabývá agentura, která se jmenuje Slnko dětom a která pořádá zájezdy za delfíny do světa. Hiporehabilitace Hiporehabilitaci se budeme podrobněji věnovat v následujících kapitolách. Všechny tyto druhy zooterapií mají společný proces a cíl, jimiţ jsou ucelená rehabilitace za dohledu speciálně zaměřeného pracovníka, koordinovaný a cílený proces, jehoţ hlavní náplní je co nejvíce minimalizovat přímé i nepřímé důsledky trvalého nebo dlouhodobého postiţení jedince. Vyuţívají se přitom léčebné, sociální, pedagogické nástroje a aktivity se spoluprací zvířat. U malých dětí učí terapie pomocí zvířat respektovat běh ţivota a uctívat všechny ţivé bytosti. Problémy, se kterými se v zooterapii můţeme shledat, jsou především finanční zátěţ klientů nebo strach ze zvířete. 6 PhDr.Adéla Mojţíšová, Valérie Tóthová, Pravda o zooterapii,

13 2 HIPOREHABILITACE Hiporehabilitace je komplexní pojem pro všechny formy vyuţité v léčbě či rehabilitaci klienta pomocí koně, jako nástroje k dosaţení zlepšení v oblasti kognitivní, tělesné, řečové a emočně sociální. Člověk, který tedy tuto formu rehabilitace vyuţívá, je stimulován v mnoha oblastech. Historie rehabilitačního využití koní lidmi Počátky léčebného vyuţití koně se uvádějí zhruba od sedmnáctého století, kdy Thomas Sydehman předepsal jízdu na koni jako prostředek léčby. Na počátku osmnáctého století Friedrich Hoffmann jako první uvádí souvislosti kroky koně a přenosy pohybující se koňského hřbetu na člověka jako léčebný proces. V druhé polovině osmnáctého století to byl například Diderot, který kladl důraz na zodpovědnost lékaře tím, ţe jeho hlavním úkolem bylo odhadnout schopnosti pacientů k jízdě na koni a také povaţoval tělesné cvičení za nejdůleţitější způsob léčby nemocných lidí. V e stejném období Samuel Quellmaz popsal pohyb koně jako trojrozměrný na čemţ dodnes není co měnit. V devatenáctém století se zkoušely pokusy o nahrazení jízdy na koni nějakým přístrojem, ale ukázaly se jako nefunkční. Léčbou pomocí jízdy na koni se zabývalo mnoho dalších známých osobností jako například J.W. Goethe, který hovořil o splývání koně a člověka. Další zajímavou osobností z historického hlediska je první československý prezident Tomáš Garrygue Masaryk. Ještě v osmdesáti letech jezdil na koni a říkal: Je to nejrychlejší tělocvik, to cvičí najednou celé tělo, ruce, nohy, plíce jen to zkuste 7 Dle Nerandţiče vše funguje na principu dráţdění prostřednictvím nervových čidel zakončených v oblasti kůţe, svalů, kloubů, šlach, čichu, zraku, sluchu. Tím dochází k ovlivňování mozku a míchy tzn., ţe kůň kdyţ kráčí, svým pohybem dráţdí řídící centra a nutí člověka ke snaze udrţet své těţiště v těţišti koně. Takto se aktivují svaly a klouby, probouzí se vedení v nervových drahách a mozek se učí hodnotit a zpracovávat informace o vztahu těla k prostoru a zpětně ho řídit. Aktivizují se spící neurony a trénováním se fixují. Klinicky se zlepšuje uvědoměle uskutečňovaný pohyb a drţení těla člověka. 7 Hana Hermanová, Daniela Munichová, Zoran Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, Praha, 2014, s

14 Při správné stimulaci klientova těla se prohlubuje i dech. Rytmus pohybu koně můţe přispívat i k rytmizaci dýchání, které je důleţité pro edukaci řeči. Kromě fyzioterapeutických aspektů má jeţdění na koni také velký vliv na psychiku člověka, jelikoţ je spojena se spoustou záţitků z jízdy, péče o něj a z moţnosti učit se ho ovládat a rekreačně sportovat Rozdělení hiporehabilitace Rozdělení hiporehabilitace přesně do skupin je poměrně obtíţné. V České republice se v současné době rozděluje do tří skupin. - hipoterapie - pedagogické, psychologické a psychoterapeutické jeţdění ( PPK a AVK) - parajezdectví Hipoterapie Hipoterapie je interaktivní, komplexní, facilitačně inhibiční metoda, vyuţívající vzájemného působení dvou různých biologických druhů, člověka a koně, v léčebném rehabilitačním procesu, především v oblasti fyzioterapie, ergoterapie, psychoterapie, logopedie, sociální rehabilitace. 9 Hipoterapie - je svým všeobecným zaměřením nenahraditelná. Pro své všeobecné působení dosahuje hipoterapie vyšších kvalit a lepších výsledků, neţli ostatní rehabilitační metody. 10 Hipoterapie je účinná metoda v léčbě motorických poruch, při které dochází k optimalizaci svalové aktivizace. Hlavně se to týká hipoterapie, která je vedena dle vývojových poloh, tím značně dochází k facilitaci vzpřimovacích a lokomočních mechanismů a jako taková přispívá proti motorickým poruchám PhDr. Petra Černá Rynešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním, Hana Hermanová, Daniela Munichová, Zoran Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, Praha, 2014, s Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, Česká hiporehabilitační společnost, 8. konference o hiporehabilitaci,

15 Dle Kulichové je význam pouţití této stimulace dán tím, ţe chůze koně svým pravidelným střídáním s odlehčováním končetin je podobný krokovému mechanismu člověka. Pohyb koně aktivuje u jezdce momentální změny ve stavu rovnováhy, u jezdce tím dochází k rotaci střídavého poklesávání pánve a k rotaci v kyčelních kloubech. Tento pohyb je přenášen na páteř a ta se tím napřimuje a aktivují se zádové svaly. Má li člověk sedavé zaměstnání, pak tyto svaly mají tendenci se oslabovat. 12 Dle Nerandţiče funguje vše na principu dráţdění prostřednictvím nervových čidel, která jsou zakončena v oblasti kůţe, svalů, šlach, kloubů, zraku, čichu a sluchu. Kůň při chůzi nutí člověka ke snaze se udrţet v těţišti koně, tím aktivuje svaly a klouby a probouzí se vedení v nervových drahách, a mozek zpracovává informace o vztahu těla k prostoru a ještě ho řídí. Mění se stav centrální nervové soustavy, zlepšuje se uvědoměle uskutečňovaný pohyb a drţení těla. 13 Jestliţe je jezdcovo tělo správně stimulováno, je prohlubován i dech, který je zapotřebí při edukaci řeči. K tomu přispívá rytmizace chůze koně. Účinky hipoterapie lze vysvětlit těmito teoriemi: a) Mechanická teorie - vychází z facilitace mozkových funkcí, ke které dochází za pomoci třídimenzionálního pohybu koně. Nezáleţí zde na délce terapeutické jednotky, ale na intenzitě jízdy, která je dána pohybem koně a reakcemi klienta na tuto chůzi. b) Sociálně rehabilitační teorie zvířata působí na klienty především po stránce sociálně psychologického začlenění, nejlepší výsledky v oblasti léčebného jeţdění jsou u klientů ve věku do 6 let. Po 11. roce jde spíše o udrţení fyzické kondice a obnovení získaných pohybových aktivit u klientů po úrazech, u psychiatrických pacientů atd. c) Kombinace sociálně rehabilitační a mechanické teorie bez dostatečného pohybu, síly a svalové koordinace nelze dosáhnout ideomotorického rozvoje a není moţné ani cíleně pečovat o koně, ani úspěšně provádět sociální rehabilitaci. Důleţitou roli hraje 12 Kulichová, Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

16 společenský kontakt, respektování potřeb druhého, formování emočního intelektu. Klient se zdravotním postiţením musí mít zájem komunikovat, musí chtít překonávat ţivotní překáţky a bariéry v oblastech společenské, psychologické a technické. d) Teorie bazální stimulace opírá se o poznatek, ţe pro biologický systém je nezbytným předpokladem vnímání vnějších podnětů a je nezávislé na naši vůli a vědomí. Klient vnímá prostřednictvím sluchu, chutě, čichu, zraku, svalů, kloubů, šlach a uvědomování si polohy. Dráţděním těchto senzorů je aktivován nervový systém a tím dochází k postupnému zlepšení výměny informací mezi ústředním nervovým systémem a s vědomím spojeným s aktivním pohybem. 14 Podmínky pro poskytování hipoterapie Jednou ze základních podmínek pro poskytování hipoterapie je dodrţování přesně stanovených legislativních podmínek terapie ve všeobecném slova smyslu. Terapii musí vţdy předepsat lékař a tu můţe provádět jen proškolený a vzdělaný terapeutický odborník. Ten potom odpovídá za správné a bezpečné provedení terapie. Za další a neméně důleţitou podmínku je povaţováno technické, kulturní a hygienické zázemí, kde se terapie provádí a zdraví, dobře připravení, vycvičení a vybraní koně, které dle jejich kondice terapeut přiřazuje ke konkrétnímu pacientovi. Poškození klienta koněm se povaţuje za trestněprávní a zodpovědnost za koně má jeho majitel a terapeut, jenţ vede hipoterapii. Můţe ji provádět jen terapeut, který je vzdělaný v oboru lékařském nebo i nelékařském, ale s indikačním podkladem odborného, rehabilitačního lékaře. Je to především fyzioterapeut, ergoterapeut, klinický psycholog a speciální pedagog. Ti musí mít ukončené odborné vzdělání, nejméně s tříletou praxí na lůţkovém oddělení pod odborným dozorem. Odborný terapeut musí mít kurz hipoterapie, který je většinou časově rozloţen na 100 hodin teoretické části a 100 hodin praktické. Odborný fyzioterapeut před samotnou realizací hipoterapie klienta vyšetří, navrhne plán hipoterapie a cíl léčby. Na základě vyšetření určí vhodného koně a navrhne intenzitu hipoterapie. Během terapie si 14 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

17 klienta zve na kontrolu a znovu přehodnocuje cíl a plán terapie. Fyzioterapeut je jediný, kdo z legislativního hlediska můţe provádět hipoterapii. 15 Technické a materiální podmínky Pro realizaci terapie jsou potřebné takové prostory, kde je světlá, prostorná a pro klienty při ošetřování koní bezpečná stáj. Pro hipoterapii je potřebný rovný a pevný terén, pokud stav klienta vyţaduje intimitu prostředí, je ideální hala, která rovněţ zajistí nezávislost na počasí. Ovšem nejdůleţitější součástí výbavy je rampa, bez které se při poskytování fyzioterapie nebo psychoterapie neobejdou dospělí klienti. Výška rampy je velice důleţitá, odvíjí se dle průměrné výšky místních koní. Jestliţe bude rampa příliš nízko, pacient s omezenou obdukcí na koně nenasedne, pokud bude plošina rampy pro změnu příliš vysoko, dosednutí na koně se změní v tvrdý dopad. Pacientům bez pohybových poruch postačí jednoduchá, menší nástupní rampa se schůdky chráněná zábradlím. Pro klienty s berlemi nebo pro vozíčkáře je potřeba rampu, která je konstrukčně sloţitější. Její povrch je protiskluzový a širší pro invalidní vozík a dvě osoby, které pacienta nakládají. Vjezd na rampu je nakloněn tak, aby bylo moţné bezpečně pacienta na rampu dopravit. Po obou stranách rampy je zábradlí pro chodící pacienty, to musí být umístěno tak, aby klientům pomohlo co nejsnadněji na koně nasednout. nebo sedlo. Podle zdravotního stavu terapeut určí, zda budou zapotřebí u daného klienta madla Sedla se pouţívají především u pacientů s psychickými poruchami při psychoterapii. Mohou se pouţívat westernová i anglická sedla. Ta se vybírají tak, aby se pacientovi na sedle pohodlně sedělo a aby rozloţil celou svoji váhu rovnoměrně na koňský hřbet. Madla se v psychoterapii pouţívají pouze v případě, ţe by pacientův fyzický stav nedovoloval sed v sedle, dále při překonání strachu z koně a při voltiţním cvičení. 15 Hana Hermanová, Daniela Munichová, Zoran Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, Praha,

18 Hlava pacienta při terapii na koni musí být vţdy chráněna certifikovanou helmou. Děti, které na koni leţí, jezdí bez helmy, jelikoţ by jim helma neumoţnila drţení páteře v ose. Další skupinkou klientů jsou batolata, kterým jsou, pro jejich malý objem hlavy a krční svalstvo, helmy velké, v tomto případě je důleţité, aby jim bylo zajištěno zvýšené zabezpečení, tzn. spolehlivý kůň a jištění klienta z obou stran. 16 Podmínky výběru koně pro terapeutické využití Terapie není jezdectví. Je to léčebný proces, při kterém kůň vykonává prostředníka mezi terapeutem a pacientem. Je postaven do role léků a jako lék musíme koně vnímat, vybírat, trénovat a vyuţívat. 17 Výběr koně je především dán sloţením klientů v daném středisku, protoţe na prvním místě musí být vţdy klient, druh a stupeň postiţení, jeho potřeby, moţnosti sedu, váha, výška a schopnost koordinace pohybů. Dále se musíme s výběrem koně zaměřit na pacientův stupeň mentální úrovně a soběstačnosti. Neţ-li se tedy kůň vybere, musí být známo, pro koho bude určen, zda pro dospělého pacienta nebo pro dítě a také jak bude metodicky vyuţíván, zda v psychoterapii nebo ve fyzioterapii. Koně vybíráme takového, u kterého nebyly člověkem změněny přirozené pohybové a komunikační schopnosti. Tyto změny mohou být způsobeny nepřirozeným odchovem (chov hříběte mimo stádo), špatným zacházením (nedůslednost a krutost, která můţe přejít v agresivní chování k člověku) a nevhodným výcvikem (uspěchaný můţe narušit pohybový systém a způsobit labilitu koně). Určité plemeno koní, jako jediné vyuţívané v hipoterapii neexistuje. Vyuţívána jsou všechna plemena a velikosti. U vybraného koně se posilují a vylepšují takové vlastnosti, pro které je přirozeně nejlepší. Na výběru koně se podílí celý tým terapeutů, kteří dle své specializace budou konkrétního koně ovlivňovat. Koně se zařazují do hipoterapie po ukončeném fyzickém a psychickém vývoji, to je od pěti let. Terapeutický kůň musí splňovat další podmínky. Všichni klienti se mohou pohybovat kolem koně ze všech stran, kůň se nesmí ohnat a nesmí být lechtivý. Jestliţe se při terapii objeví neznámý, rušivý element, kůň musí zůstat v klidu. Dále musí být ochoten pracovat sám a nesmí být 16 Tamtéţ 17 Hana Hermanová, Daniela Munichová, Zoran Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, Praha, 2014, s

19 nervózní ze samoty. Při nasedání a sesedání klientů, musí vydrţet v klidu stát u rampy, dokud nedostane povel od cvičitele k odchodu. Na koně se musí brát ohledy a nesmí se příliš vyčerpávat. Váha klienta by neměla přesáhnout 1/8 váhy koně. Kůň není stroj, proto by se k němu tak nemělo přistupovat. Je potřeba si uvědomit, ţe je to ţivý tvor a jeho práce, kterou v hipoterapii zastává, by mu měla být vrácena péčí svých majitelů. Kůň se stále musí maximálně koncentrovat na povely a tato zátěţ mu musí být nějakým způsobem kompenzována. Aby byl v dobré psychické kondici, musí mu být umoţněn běh po pastvině bez jezdce (pro něho nejpřirozenější prostředí), také si potřebuje protáhnout zatíţené svaly, vyválet se dle své chuti a napást se mezi svými druhy. Povinností majitelů je, s koňmi zacházet korektně a dopřát jim oplátkou pobyt v jejich přirozeném prostředí i volnost pohybu. 18 Výběr koně pro fyzioterapii Fyzioterapii umoţňuje krok koně, jelikoţ má shodné prvky pohybu jako člověk. Kůň je kvadruped, protoţe k pohybu vpřed vyuţívá dva páry končetin. Pánevní končetiny jsou impulzem pro pohyb a končetiny hrudní posunou tělo dopředu. Člověk je bipedál, protoţe impulz i posun mu zajišťuje pár dolních končetin. Svalové řešení člověka a koně je rozloţen po stranách páteře, člověk i kůň mají tedy strukturu a funkčnost svalů při pohybu v pravé i levé části těla shodnou. Hřbet koně při pohybu je fyzioterapeutem vyuţíván jako lék. Balanci hřbetu koně dopředu a dozadu vnímá klient jako kontrapohyb, jeho pánev je rotována okolo osy páteře vpřed a vzad. Balanci pohybu koně dolů a nahoru vnímá klient také jako kontrapohyb, ale jeho pánev je nakláněna nahoru a dolů. Kdeţto balanci pohybu koně doprava a doleva vnímá klient jako jednostranný pohyb a jeho trup je tímto pruţením vychylován z těţiště. Pohyb hřbetu a beder koně rozhoduje o pohybu těla klienta, proto není kaţdý kůň pro fyzioterapii vhodný. Pro fyzioterapeutické, léčebné účely vybíráme pouze koně se správným pruţením hřbetu, tzv. konvexní pruţení, kdy hřbet koně klene a bedra, záď a kořen ohonu klesají. Za nevhodné pruţení hřbetu se povaţuje tzv. konkávní pruţení, 18 PhDr. Petra Černá Rynešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním,

20 v tomto případě hřbet koně klesá a bedra, záď a kořen ocasu se zvedají, takovéto koně je nutné z fyzioterapie vyřadit. K posouzení vhodnosti a nevhodnosti koně slouţí jednoduché, vizuální testy. Bez zásahu do přirozeného pohybu necháme koně volně kráčet za vodičem. Jestliţe je hřbet koně při kroku klidný a pruţnost hřbetu koně je pod pomyslnou přímkou nebo podél přímky, je moţné koně pro fyzioterapii pouţít. Ale pokud je pruţení při kroku koně pod přímkou a nad ní, je takový kůň pro fyzioterapii absolutné nevhodný. Pacienti nemohou aktivovat takové funkce, které potřebují k léčebnému procesu. Kůň je ten, kdo při fyzioterapii rozhoduje o výsledku léčby. Určité dítě můţe jezdit na dvou různých koních a jeho reakce bude u kaţdého koně jiná a to z toho důvodu, ţe kaţdý kůň je originál a od ostatních se liší. Pokud je jezdec zdravý, jeho tělo se adaptuje na pohyb koňského hřbetu a přizpůsobí se a rozdíly v pruţení nevnímá. Ovšem jezdec, který má zdravotní problémy, není schopen se okamţitě adaptovat, protoţe funkce, které jsou na adaptaci přizpůsobeny, má poškozené. Správně reagovat a adaptovat se pomůţe klientovi se zdravotním postiţením pouze kůň vybraný na míru a to je práce terapeuta, který posoudí vlastnosti koně pro konkrétního pacienta a jeho zdravotní stav. Kůň se můţe u pacientů během léčby měnit, protoţe se předpokládá, ţe se změní i pacientův stav Psychologické, pedagogické a psychoterapeutické ježdění Tato oblast je v hiporehabilitaci velmi rozšířená, proto se v České republice v roce 2009 rozčlenila do těchto odvětví: 1/ Aktivity v pedagogice a v sociálních sluţbách (AVK) 2/ Terapeutické vyuţití koně pomocí psychologických prostředků (TVKPP). Další změna nastala v roce 2011 TVKPP se pojmenovalo na přesnější název Psychoterapie pomocí koní (PPK). Výběr koně pro psychoterapii Kůň pro práci v psychoterapii musí splňovat určitá kritéria, aby mohl být pouţit pro léčbu. Musí mít dobré charakteristické rysy, musí poslouchat, jeho chůze musí být 20

21 pravidelná a musí mít zdravé nohy a zdravý hřbet. Charakter koně poznáme podle nonverbálních i verbálních prostředků řeči. Nonverbální řeč hra těla, mimika. Pokud kůň zaujme bojový postoj, to znamená, ţe klopí uši, mává ohonem a zvedá nohu, cítí se být ohroţen a nesmí být v terapii vyuţíván. Opačný případ, kdy jsou koně neteční, rezignující a vůbec nereagují - jsou sice bezpeční, ale pro psychoterapii jsou také nevyuţitelní. Verbální řeč kůň je schopen porozumět komunikačním povelům a reaguje na ně. Pro psychoterapii je vhodný ten kůň, který je schopen výcviku metodiky, kterou vyuţije a svými charakteristickými rysy umoţní terapeutům bezpečný a kvalitní průběh terapie s plněním daných cílů. Vyloučeni jsou koně, kteří jsou nepředvídatelní a málo odolní proti stresovým situacím. 19 Kůň nevhodně zvolený můţe více klientovi ublíţit, neţli pomoci. Principy pohybů využívané v psychoterapii Na léčbu klientů při terapiích působí trojrozměrné pohyby koně. Kůň představuje soustavu dvouramenných pák, jejichţ vzájemný pohyb vytváří balanční rovinu, kterou vyuţíváme při terapii. Konečný pohyb hřbetu je formulován individualitou koně (tělesná stavba, jeho momentální fyzický a psychický stav, rychlost a směr pohybu, četnost kroků a další ovlivňující faktory). Krokem koně vznikne kolem pohybových podnětů ve třech rovinách. Rovina sagitální, frontální a transverzální. 1/ Sagitální rovina procházející našim tělem ho rozděluje na pravou a levou polovinu, pohybem koně dochází u klienta k pohybu dopředu a dozadu, tím vychyluje pánev. Pravá a levá polovina pánve jdou do protisměru. 2/ Frontální rovina rozděluje naše tělo na přední a zadní část. Při pohybu koně dochází k pohybu, kdy se pánev kloní doprava a doleva. Tím se sloţí pohyby nahoru a dolů a do 19 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

22 stran k vlnivému pohybu pánve zprava doleva a naopak. Při pohledu na koně zezadu, připomíná pohyb koně leţatou osmičku. 3/ Transverzální rovina prochází lidským tělem napříč a tím ho rozděluje na horní a dolní část. Jedná se o spletitý pohyb, představující rotaci v pánvi, následně kontrarotaci ramen, dále rotaci páteře a tím také dochází ke střídavému pohybu pánve doleva a doprava., jedná se o 3D pohyb, který se také uplatňuje při reedukaci chůze. 20 Různí klienti jedoucí na stejném koni nemají stejný pohyb pánve, tato skutečnost poukazuje na nutnost vybrat klientovi vhodného koně, který bude pozitivně působit na jeho léčebný proces a nevyvolá moţný patologický pohyb jeho pánve. Náročnost klientů očima koně Nejnáročnějšími klienty bývají ti, kteří začnou být při terapii motoricky rozrušeni a nedokáţou vydrţet v klidu. Kůň potom reaguje tak, ţe má problém udrţet rovnoměrnou chůzi a špatně se soustředí na svoji práci. Dále je potřeba, aby kůň udrţel pomalý a rovnoměrný krok, aby klient zvládal stíhat impulzy přenesené z koňského hřbetu. Pokud není náročnost klienta příliš velká, kůň se méně unaví a vydrţí pracovat déle. Avšak zdravotní stav se musí respektovat, a pokud je to nutné, raději terapii odloţit, aby nedošlo k negativnímu působení koněm (který není zrovna ve své kůţi ) na klienta Parajezdectví Oblast parajezdectví pro hendikepované je na rozdíl od ostatních hiporehabilitačních přístupů zaloţeno na aktivním ovládnutí koně klientem. Jezdec se zdravotním postiţením /oslabením/ hendikepem se s ohledem na svoje postiţení za pouţití speciálních pomůcek či změněné techniky jízdy učí aktivně jezdit na koni, voltiţní cviky nebo vede koně v zápřeţí, eventuálně se zúčastňuje sportovních soutěţí Bc.Veronika Kroupová, Bc.Hana Bednáříková, Alena Fritscherová, Hipoterapie, Zuzana Šperlichová, Alena Fritscherová, Aktivity s vyuţitím koní, PhDr. Petra Černá Rynešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním, 2008, s

23 Klient dokáţe i přes svůj hendikep ovládat koně za pomoci speciálních pomůcek nebo speciálně upravené jezdecké techniky. Klienti se nejen učí jezdit samostatně, ale zúčastňují se i různých soutěţí na koni. Jestliţe si klient vybere rekreační jeţdění, učí se být jezdcem a aktivně ovládá koně. Klient většinou nezačíná parajezdectvím a rekreačním jeţděním. Těmto oblastem se klient věnuje, aţ zvládne hipoterapii. Parajezdectví a rekreační jeţdění slouţí jako atraktivní způsob udrţování si či zvyšování fyzické i psychické kondice. Umoţňuje klientovi moţnost lépe se vyrovnat se svým postiţením a zařadit se mezi zdravé vrstevníky. Citace jedné klientky postiţené DMO: Jakmile jsem na koni, jsem jako Ty, mám nohy, které kontroluji, a ačkoliv to nejsou moje nohy, mohu s nimi dělat, co chci, něco, co nemohu dělat se svýma vlastníma nohama Základní výcvik koně Pro dosaţení vhodného a dobře vychovaného koně k rehabilitačnímu vyuţití, musí majitel začít s prací na něm jiţ od hříběte. Koně si můţeme ověřit tím, ţe vyzkoušíme jeho reakce na různé podněty. Pro rehabilitaci se vyţaduje kůň, který si nechá sáhnout na všechny jeho části těla, není lechtivý, nebojí se o uši ani o hlavu a nechá si dát ohlávku, nechá se uvázat a vodit. Pokud má kůň tyto základy a dovednosti jiţ od hříběte, můţe se navázat cíleným výcvikem vedeným k terapeutickému vyuţití. Důleţitou rolí je i pobyt ve výběhu. Kůň by neměl být izolovaný ve stáji ani ve výběhu od ostatních koní, ale měl by být zvyklý být ve skupině a učit se tím sociálnímu chování. Stejně jako u výchovy dětí, funguje i výcvik koně. Ten by měl začít přirozenou komunikací a nenásilnou formou. 23 PhDr. Petra Černá Rynešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním, 2008, s

24 Patt Parelli vytvořil výcvikový systém sestávající z tzv. sedmi her, které zahrnují základní oblasti komunikace s koněm: - přátelská hra - přetlačovaná hra - řídící hra - jojo hra - hra na kruh (lonţování) - hra do stran (ustupování) - prostorová (stlačovací) hra. 24 Prostřednictvím těchto her si zajistíme u koní jejich důvěru, respekt a pozornost, kterou při práci s koněm a později při terapii potřebujeme. Přátelská hra jedná se o hru, kterou si získáme důvěru koně. Začínáme tím, ţe si získáme nejdříve pozornost koně, to je, ţe kůň se na nás dívá oběma očima a my jeho pohled opětujeme, vzniká vzájemný komunikační kanál a rozhovor potom probíhá příjemněji. Jestliţe kůň natáčí hlavu do boku a dívá se na nás jen jedním okem, určitě nemáme jeho pozornost, protoţe druhým okem sleduje okolí. Následuje přátelská hra, která spočívá v tom, ţe koně hladíme v rytmu po celém jeho těle. Touto hrou ukáţeme koni, ţe tady je v bezpečí, otevřeme mu dlaň srdce na dlani, a hlazením mu dáme najevo, ţe ho máme rádi. Pomocí této hry se kůň zklidňuje a sniţuje se jeho citlivost. Zbavuje se strachu z neznámého, neustále ho hladíme v rytmu a ukazujeme mu otevřenou dlaň aţ do té doby, do kdy si to kůň nezafixuje a nezbavíme ho klaustrofobie, splašenosti a dokud nezíská dostatek sebevědomí, které potřebuje v práci, aby nereagoval na vnější podněty a nelekal se. 25 Přetlačovaná tato hra spočívá v tom, ţe vyvíjíme fázovaný tlak na určité místo na jeho těle, dokud kůň neustoupí tlaku ruky a neudělá pohyb v jeho směru sám. Touto technikou zvyšujeme u koně jeho citlivost a učíme ho, aby ustoupil na co nejmenší tlak. Tím, ţe tlak rozčleníme na několik fází, pracujeme s mozkem koně, pozorujeme jeho chování, snaţíme se přečíst jeho myšlenky a snaţíme se o to, aby všechno pochopil. Není umění donutit 24 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, 2014, s Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

25 koně k nějakému výkonu nebo pohybu tím, ţe ho budeme bičovat, ale uměním je přimět ho k tomu co chceme, aby to udělal sám. Toho dosáhneme právě tím, ţe nejdříve vyvíjíme jemný tlak na část jeho těla, ten tlak pomalu stupňujeme doté doby, neţ kůň vyhoví. Jakmile vyhoví, tlak hned odejmeme a koně pochválíme. Čím rychleji tlak odnímáme, tím rychleji a dříve kůň pochopí, co po něm chceme a dříve se to naučí. 26 Řídící hra při této hře na koně působí mentální a rytmický tlak cvičitele, který opět fázujeme na části. Tato hra je rozčleněna do několika částí. Při učení koně např. k pohybu jeho zádí, probíhá výcvik takto: Cvičitel si stoupne k jeho lopatce a dívá se upřeným pohledem na jeho záď. Jestliţe kůň neustoupí cvičitel zvýší tlak pohybem rytmickým rukou, dále lonţí a ve čtvrté a poslední části klepne koně lonţí přes záď. Kdyţ kůň ustoupí, cvičitel ihned odejme tlak. Jestliţe s koněm pravidelně pracuje a dodrţuje tyto postupy, začne kůň za nějaký čas reagovat pouze na pohledy cvičitele. Touto hrou se docílí toho, aby kůň byl klidný, sebevědomí a vyrovnaný. Po dokonalém zvládnutí těchto předchozích tří her, můţe cvičitel přistoupit k dalším hrám. 27 Jojo hra po zvládnutí této hry, dokáţeme koně odeslat od sebe a přivolat zpět k sobě. Kůň je na lonţi, cvičitel si stoupne před něj a vlněním lonţe pod dolní čelistí, který také stupňujeme do chvíle, neţ kůň ustoupí dozadu, přimějeme koně k ústupu. Stejně jak tomu bylo v předchozích hrách, jakmile kůň provede to, co chceme, a ustoupí, ihned musíme přestat s vlnění lonţe a koně pochválíme. Jestliţe chceme, aby kůň šel dopředu, nevyvíjí před ním cvičitel ţádný tlak pomocí vln, ale rukama přitahuje lonţe k sobě, pokud kůň nevykročí, tlak na lonţ stupňuje, kdyţ krok vpřed udělá, ihned přestane vyvíjet tlak a koně pochválí. Pravidelným a důsledným opakováním se cvičitel dobere všech kvalitních cviků. 28 Hra na kruh hra na kruh, jinými slovy hra na lonţování není totéţ jako klasické lonţování, kdy se kůň nutí k třiceti kolečkům doprava a k třiceti doleva. Chceme přimět 26 Tamtéţ 27 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, Tamtéţ 25

26 koně k tomu, aby o všem sám přemýšlel a aby věděl, proč zadaný úkol dělá. Opět pracujeme s mozkem koně, vyuţíváme jiţ známých her, kdy posíláme koni povely pohledem např. na záď koně. Koně vysíláme doprava i doleva, ze začátku jen dvě aţ tři kolečka. Cílem této hry je, aby kůň dokázal dobře reagovat na vysílání, které je potřebné například pří nakládání koní do vozíku, abychom je tam nemuseli tlačit a nahánět je. 29 Hra do stran - jedná se o ustupování na holeň. Výuka spočívá v tom, ţe si stoupneme zády ke zdi a koně posíláme v půlkruhu doprava a doleva. Působíme na něj mentálně tím, ţe jakmile se začne přibliţovat ke stěně, my ho mentálním tlakem na předek a záď posuneme doprava a doleva. 30 Prostorová hra jedná se o pouţití všech her dohromady. Hry procvičujeme například tím, ţe si postavíme překáţkovou dráhu a všechny hry do ní zařadíme. Mezi prostorovou hru patří také obsedání koně. 31 Dle Parelliho 32 se jedná o systém výcviku lidí i koní, kde z 80 % procent závisí na schopnosti člověka, jak dovede koně vést. Dále Parelli vysvětluje výcvik koně jako sounáleţitost mezi ním a člověkem, který ho cvičí. Kdyţ si člověk koupí koně, tak si koupil jen maso, ale ne jeho duši a srdce. Tu si musí kaţdý získat svým chováním a přístupem. Při získání duše koně, nezáleţí na tom, jaké máme dovednosti a zkušenosti s těmito zvířaty, ale na tom, jak se k němu chováme právě teď v tuto chvíli. Je třeba koně vychovávat a cvičit s citem (cit třikrát podtrhuji), protoţe kdo je citlivý, můţe přitvrdit, ale kdo je příliš tvrdý, většinou zjemnit neumí. Koně nesou velice těţko přílišnou tvrdost a nespravedlivé potrestání Výcvik koně pro terapeutické ježdění Neţ začneme s tréninkem koně, musíme vědět, na jakou práci ho budeme v budoucnu konkrétně potřebovat. Při fyzioterapii se vyuţívá pohyb hřbetu koně. Pruţení hřbetu je hlavním měřítkem kvalitního koně pro fyzioterapii. Při výběru koně pro fyzioterapii, nemůţeme posuzovat podle fotografie, ale při pohybu, jelikoţ pacienta léčí 29 Tamtéţ 30 Tamtéţ 31 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, Tamtéţ 33 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, 2014, s

27 jeho pruţící hřbet ve spojení s jeho délkou a rychlostí kroku. Fyzioterapeut určí vodiči tempo, ve kterém má drţet koně. Tempo a rytmus nesmí kůň v průběhu terapie změnit. Tento cvik si musí kůň upevnit k dokonalosti, jelikoţ se tímto cvikem zatěţuje jeho CNS a kaţdý jedinec ho nezvládne. Kůň pro fyzioterapeutické jeţdění musí zvládnout přizpůsobení se kroku vodiče z důvodu klinického stavu pacienta. Zásady a postupy výcviku koně pro fyzioterapii Mezi důleţité zásady patří individuální přístup, který respektuje aktuální stav CNS koně a mnoţství zátěţe podle terapeutické aktivity. S koněm pracujeme beze spěchu. Při zařazování mladého koně do výcviku začínáme tím, ţe budujeme jeho kondici a u těch starších se snaţíme kondici udrţovat. Snaţíme se koně dostatečně osvalit, aby se zvýšila jejich odolnost proti fyzickému zatíţení. Kůň ukončuje svoji terapeutickou činnost většinou z důvodu psychické únavy neţli fyzické. Důleţité je koně správně rozchodit. Krok je základna pro veškeré navazující aktivity (sport, rekreace, terapie) a zdraví koně. Často je tato část práce v kroku bohuţel podceňována a to i přesto, ţe má vliv na vyuţitelnost koně při fyzioterapii. Při krokování v kopcovitém terénu si mladý kůň rozvíjí a ve stáří udrţuje pruţnost hřbetu. Hřbet protahuje a tím posiluje zádové svalstvo pánevních končetin. Terapie se provádí na rovném terénu, ale také na trasách mimo jízdárnu, musíme tedy koně připravit na různé rušivé okolní vlivy. Kůň musí dostat příleţitost a dostatek času na seznámení se z prostředí venku, kde bude při fyzioterapii chodit s klienty, tím ho vystavíme rušivým vlivům, na které si později zvykne (auta, kola, kočárky, psi, kočky atd.). Pokud je součástí areálu nastupovací rampa, nasedáme z ní na koně i během denního výcviku. Někteří koně přistoupí k rampě okamţitě a bez problémů, ale většinu koní musíme přistupování k rampě naučit. Další dovedností koně vyuţívaného pro fyzioterapeutické jeţdění je jeho vodění a adaptace na klienty. I kdyţ vodění je běţnou záleţitostí, musí být také nacvičováno, aby se stalo pro koně pracovním návykem. Kůň musí mít terapeutické trasy předem prohlédnuté a projité, aby při terapii byl klidný a aby se nekoukal po novém prostředí. Vedení koně nacvičujeme i s asistenty vedle koně, aby si kůň zvykal na skupiny lidí okolo sebe. Kůň připravený na fyzioterapii jde s vodičem dobrovolně, rovně, s volným hřbetem, krkem a hlavou. Nikam nespěchá a netlačí do 27

28 udidla. Respektuje vodičem určený rytmus a na povel rytmus změní. Na všechny povely reaguje jemně a postupně. 34 Jakmile koně skončí kondiční a základní trénink jsou označeni za tzv. hodné koně. To však neznamená, ţe jsou připraveni na fyzioterapii. Kůň přichází do konečné fáze výcviku a tou je adaptování se na léčebné aktivity s klienty. Tyto aktivity jsou zapojeny aţ za pochodu tedy v přímém procesu terapie. Bez pacientů tedy nelze výcvik koně dokončit. Kůň není zvyklý na pomalé a jednotvárné krokování v rytmu, které je dané člověkem a mnozí koně to psychicky nevydrţí. Tuto dovednost a psychickou výdrţ koně můţeme zjistit aţ při přímé terapii. S tímto dalším krokem výcviku začínáme pomalu a opatrně. Koně, který se tomuto výcviku teprve učí, necháme jít za jiţ zkušeným vycvičeným koněm. Tím u koně sníţíme několik stresujících faktorů, jako jsou např. sledování okolí, samota, nejistota. Nejdříve přidělujeme koni takové klienty, kteří mají schopnost stabilizovat svůj sed a koně svojí nestabilitou neznervózňují a neruší. Nejdříve s koněm pomalu prodluţujeme jeho krok, později můţeme koni přiřadit klienty s niţší svalovou poruchou. Tlak klienta jiţ kůň vnímá jako rušivé elementy a začíná si zvykat. V poslední fázi výcviku koni přiřadíme klienta s těţkou motorickou poruchou. Kůň musí přijmout tlak a narušování rovnováhy. Po vyřazení neadaptovaných jedinců získáme koně profesionály, kteří jsou lehce voditelnými koňmi, vhodnými pro fyzioterapii. Zásady a postupy výcviku koně pro psychoterapeutické ježdění Léčba klientů probíhá formou komunikační interakce. Klient komunikuje řečí těla a kůň dává zpětnou vazbu svojí reakcí. Nemůţeme vychovat koně universálního na všechny druhy psychoterapie, proto koně specializujeme na některou z metod. Kůň vhodný pro psychoterapii musí stejně jako kůň pro fyzioterapii pruţit konvexně, také musí zvládat stejně jako kůň ve fyzioterapii stání u rampy a musí být také dobře voditelný. Hlavní metody a aktivity v psychoterapii jsou nejezdecké činnosti. Kůň si zvyká na více osob, na jejich přímé doteky, kontakt, ošetřování a na jejich přímou komunikaci. Jednou z metodik je aplikace prvků ovládání koně. Cílem této metodiky není, aby ho pacient ovládl, ale aby ovládl své vlastní tělo na koni. Zásady výcviku koně pro psychoterapie jsou stejné jako u výcviku koně pro fyzioterapii, tzn. individuální přístup 34 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

29 a zátěţ koně respektující jeho plemeno, temperament a věk. Při psychoterapii není kůň voděn jako u fyzioterapie zkušeným vodičem, ale klientem, proto kůň musí být důvěřivý a spolehlivý. Kvalitu a bezpečnost této terapie zajistíme tím, ţe si prověříme vlastnosti a chování jednotlivých koní a dokonale je připravíme na metodické postupy, které zvládají dobře a bez stresu. Při práci pod sedlem je cílem klasická přijeţděnost, kůň by měl být klidný, ovladatelný a aby nezneuţil nezkušenosti klientů, nejdůleţitější je zachování jejich citlivosti na pomůcky potřebné pro jezdce. Jestliţe výcvik koně předimenzujeme, nebude potom reagovat na klientovi nevýrazné pobídky. Pokud ovšem je kůň naopak předráţděný, bude reagovat na jakýkoliv nekoordinovaný pohyb pacienta ustoupením do stran nebo se můţe dát do pohybu vpřed či vzad. Úroveň jeho výcviku tedy musí být regulována podle reakcí koně na pacienta a jeho reflexy musí být vybaveny lehce. Kůň se musí při práci s klienty stále koncentrovat a reagovat na jejich podněty a to je pro koně psychicky velice vyčerpávající, hrozí tím u nich vyhoření, proto je důleţitá práce v terénu, která na koně působí jako relaxace a jejich regenerace. Jestliţe kůň začne projevovat únavu z pacientů, která můţe dojít aţ k jeho apatii, vyloučíme takové aktivity, které vyţadují koncentraci koně, a zajistíme mu pohyb pouze s relaxačním zaměřením. Do výcviku koně pro psychoterapii patří také vodění koně. Při vodění je důleţité, aby kůň vodiče poslouchal a respektoval, protoţe při psychoterapii jej budou jeho vodiči klienti. Při psychoterapii vodí klienti více koní, seřadíme je dle temperamentu. Spolehlivé koně, tzv. rodilé vodiče, dáme na první pozici, za ně dáme takové, kteří jsou rádi chránění a schováni mezi jinými koňmi a na konec zástupu zařadíme takové, kteří nereagují na dění. Klienty učíme, aby si udrţovali rozestupy za sebou (mezera na jednoho koně). Při psychoterapii pracují klienti s koňmi mimo jiných metodik také s lonţováním. Kůň musí respektovat povely klienta, který ho má na lonţi, nesmí zmenšovat kruh, pokud se zastaví, musí stát, nesmí jít k lonţérovi. Kůň musí být citlivý, temperamentní, ne však cholerik. Apatický kůň nesplňuje účel terapie. Jako součást výcviku je také vyuţívána přirozená komunikace koní a klientů. Kůň si buduje důvěru k člověku, pro výcvik musí být zajištěny podmínky, aby kůň i klient byli 29

30 beze stresu. Cílem této terapie je učinit z klienta a koně partnery pro vzájemnou komunikaci. Koně postupně navykáme na různé pomůcky a hračky. Nejdříve začneme s nepohyblivými předměty, které rozmístíme po zemi (např. kuţely, pneumatiky, kruhy, atd.). Kdyţ se kůň přestane bát, zmenšujeme vzdálenost koně a předmětů a předměty s koněm překračujeme. Po zvládnutí těchto dovedností, začneme zvykat koně na pohyblivé předměty. Nejčastějším předmětem bývá balon. Různě s ním kolem koně pohybujeme, pohazujeme jej kolem trupu i hlavy, nikdy však nesmíme pohazovat proti hlavě koně. Poslední fází navykání koně na předměty je fáze s klientem sedícím na koni. Balon mu podáváme z boku, pokud nereaguje, můţeme začít balon klientovi házet. Při různých hrách bývá rušno, snaţíme se zároveň koně navykat na různé pokřiky, povzbuzování, hudbu atd., aby si kůň zvykl a nevyplašil se nám. Po zvládnutí všech těchto metodik je kůň testován na adaptaci na klienty. Nejdříve začneme s takovými klienty, kteří neznejistí chování koní, kůň si pomalu zvyká na více osob ve stáji a na ruch kolem. Pak mohou přijít na řadu pacienti s odlišným chováním. Kůň začíná posilovat svoji psychickou odolnost a trpělivost. Konečnou a poslední zátěţovou skupinou jsou klienti s výraznými odchylkami chování. Výsledkem všech těchto cviků a práce s koněm vyřadíme všechny nevyhovující jedince a získáme koně profesionála pro terapeutické jeţdění, který je důvěřivý, komunikativní, psychicky odolný, reagující na signály klientů, zvyklý na rušivé elementy prostředí a na terapeutické pomůcky. Je bezpečný (ne apatický) při různých aktivitách ze země a při jeţdění. 35 Rizika výcviku Při výběru koně se nezaměřujeme na jeho exteriér a vzhled. Můţe se stát, ţe i kůň s drobnými vadami můţe být překvapivě vhodný na fyzioterapii. Důleţité jsou jeho pohybové vlastnosti hřbetu a jeho charakter. Při výběru koně vyhledáme jedince na základě poţadavků terapeuta, zaměříme se na výšku koně a šířku jeho hřbetu. Vhodný je kůň vychovaný ve stádě, sledujeme jeho chování ve stádě, zjistíme, jak byl kůň vychován 35 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

31 a k čemu byl vyuţíván a jeho zlozvyky. Vyloučíme koně apatické a choleriky. Při výcviku koně je zásadní chybou to, ţe nerespektujeme účel, pro který byl kůň určen. Dalšími rizikovými faktory při výcviku koně jsou spěch, nedůslednost, přetěţování činnostmi, pro které není fyzicky ani psychicky ještě připraven. Možné rizikové faktory při využívání koní v terapiích Prvním rizikovým faktorem je moţný pád pacienta z koně. Jestliţe k tomu dojde, musíme ihned zjistit zapříčinění tohoto pádu. Jestliţe se jedná o důvod předčasného zařazení koně do terapie, lze pokračovat dál ve výcviku a koně zařadit jakmile bude dostatečně připraven. Pokud je, ale pád zapříčiněn povahovými vlastnostmi koně a jsou-li neodstranitelné, musíme koně z výcviku vyřadit. Druhým rizikovým faktorem je pohyb hřbetu koně. To však rozpoznají pouze terapeutové a je tedy na nich zda tohoto koně z terapie vyloučí či nikoliv. Nevhodné pruţení hřbetu koně znemoţní efektivně ovlivnit motorické funkce klienta, ten si při jízdě na koni sám neuvědomuje, zda jsou jeho reakce účelné. Zdravotní rizika pro koně Terapie nejsou pro koně odpočinkovými aktivitami. Prvním rizikem je podcenění koně. I kdyţ kůň při terapiích jen chodí, musí mít dobrou kondici. Fyzickou přípravou ho ochráníme před bolestmi hřbetu, kloubů a před únavou. V opačném případě, kdy koně zase přeceníme tím, ţe ho přetrénujeme a zařadíme do výcviku hodně aktivit, můţeme koně zranit nebo předčasně opotřebíme jeho pohybový aparát. Psychická únava můţe způsobit vyhoření koně. Abychom udrţeli koně do vysokého věku zdravého, je potřeba citlivý výcvik a nepřetěţování při terapiích Terapeut a jeho tým Přirozeným základním poţadavkem je odpovídající vzdělání v oboru, tedy ukončená profesní příprava v oblasti fyzioterapie, psychologie nebo pedagogiky podle zvoleného odvětví terapie prostřednictvím koně. Dalším krokem je absolvování 36 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

32 specializačního kurzu v oblasti terapie prostřednictvím koně, který zahrnuje nejen teoretickou, ale i praktickou přípravu na vlastní výkon terapie. 37 Jaké vzdělání, kurzy a znalosti by měl mít terapeut je zmíněno jiţ v úvodu 2. kapitoly v části Podmínky pro poskytování hipoterapie. Nebudeme se tedy jiţ zabývat specializačními poţadavky na terapeuta, ale v této podkapitole se zaměříme na osobnostní poţadavky terapeuta. Zeig uvádí několik charakteristických rysů, které by měl terapeut podle významného terapeuta A. Ellise mít: 1/ Zájem o sebe - sám k sobě je upřímný, pomáhá jiným, ale nesnaţí se přehnaně neobětovat druhým. Ví, ţe se musí sám o sebe postarat a musí stavět občas své zájmy před ostatní, protoţe jeho práci za něj nikdo jiný neudělá. 2/ Společenský zájem - rád se zapojuje do společnosti, ţije v kontaktu s jinými, je pro něj důleţitý pocit sounáleţitosti. 3/ Sebesměřování - přijímá zodpovědnost za svůj ţivot, je pro něj důleţitý souhlas druhých, ale dokáţe se rozhodnout a pracovat i bez něj. 4/ Tolerance - toleruje občasné chyby jiných, i kdyţ má výhrady k chování a jednání k ostatním lidem, neodsuzuje je a nezavrhuje. Je duševně otevřený změnám, dokáţe obhájit své myšlenky, ale také přijmout nové důkazy o skutečnostech. 5/ Vědecké myšlení - je přiměřeně objektivní, vědecký s racionálním myšlením. Vytváří hypotézy o tom, jaké chování by rád viděl u sebe a u ostatních. Potom s těmito hypotézami dále pracuje s vyuţitím logických pravidel, aby zhodnotil vlastní ţivot a mezilidské vztahy. 6/ Zájem - zajímá se o své okolí, o osoby v něm, věci a myšlenky. Mívá nějaký směr v ţivotě a zájem o něco a kolem toho potom soustřeďuje velkou část svého ţivota. Je schopen nést riziko, stanovuje si cíle, kterých chce dosáhnout s uvědoměním si, ţe podstupuje riziko neúspěchu. 37 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, 2014, s

33 7/ Sebepřijetí - je na světě rád, uţívá si ţivot a štěstí jen proto, ţe je. Hledá do budoucna stále nové moţnosti, které by mohl vyuţít. Má poţitkářské pocity z kaţdého okamţiku přítomnosti i budoucnosti, je dlouhodobý hédonista. Přemýšlí nad budoucností, není posedlý okamţitým pocitem spokojenosti na úkor budoucnosti. 8/ Absence perfekcionismu a utopismu - je si vědom, ţe on ani nikdo jiný nebude nikdy jednat dokonale. 9/ Odpovědnost za vlastní emoční poruchy - neobviňuje druhé za své vlastní chyby, špatné myšlenky, pocity a chování. 38 Dle PhDr. Petry Černé Rubešové to jsou ještě tyto osobnostní poţadavky na terapeuta, které sama zformulovala na základě vlastních zkušeností při psychoterapeutickém jeţdění: 1/ Sociální citlivost empatie - terapeut se musí dokázat vcítit do klientových pocitů (radost, strach) a podle toho určit terapii pro klienta nejúčinnější. 2/ Flexibilita - terapeut musí být schopný přizpůsobit vývoj hodiny dle momentální situace, jestliţe nastane nějaký problém, únava, strach, nepředvídatelná událost aj. 3/ Otevřenost a přirozená autorita - terapeut je v psychoterapii expertem, dokáţe manipulovat s koňmi a zná dobře problematiku jezdectví. Je důleţité, aby s klienty jednal jako normální člověk např. při pozdním příchodu na terapii se omluví, dokáţe před klienty přiznat, ţe udělal chybu, atd. Měl by mít přirozeně obdivovanou autoritu. Z projevů terapeuta by měla na klienta působit jistota a ne autoritářství a suverenita, tyto projevy jsou známky osobní nezralosti. Klienti se musí cítit jako akceptované a důstojné lidské bytosti se svými právy. Projevovat stabilně úctu a respekt jako profesionálně ţádoucí postoj není snadné a samozřejmé, protoţe nejde pouze o tzv. slušné chování a atributy vlídnosti, zdvořilosti, 38 PhDr. Petra Černá Rynešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním,

34 trpělivosti a ohleduplnosti. Jde o mnohem více, totiţ o pohled na pacienta jako na plnohodnotnou bytost nám principiálně rovnou, jíţ si váţíme, ačkoliv s ní nemusíme ve všem souhlasit, dokonce nám můţe být nesympatická v běţném slova smyslu. I k nesympatickému člověku se lze vztahovat s respektem k jeho lidské jedinečnosti. 39 4/ Sebereflexe- terapeut by měl mít náhled sám na sebe. 40 Terapeutický tým se skládá ze všech, kteří se účastní léčby. Do týmu terapeutů patří: - Lékař člověk, který terapii klientovi doporučí, určí cíl léčby a provádí průběţná kontrolní vyšetření, aby posoudil efektivitu terapie. Lékaři mohou být z oboru ortopedie, psychiatrie, neurologie a z rehabilitačního lékařství. - Terapeut volí správný postup a jeho provedení. Vybírá vhodné zvíře a řídí práci ostatních členů terapeutického týmu. - Fyzioterapeut jeho povinností je důkladně prostudovat klientovu indikaci lékařem, vyšetřit klienta a rozhodnout o postupu hipoterapie. Fyzioterapeut je plně odpovědný za průběh hipoterapie, musí vést protokol s průběţným hodnocením výsledků léčby. - Ergoterapeut má za úkol naučit klienta jeho zbytkové schopnosti v kaţdodenním ţivotě. - Logoped komunikace patří k nejhůře ovlivnitelným odvětvím rehabilitačního procesu. Aţ 70% lidské komunikace je neverbální, lze se proto o zlepšení komunikace pokusit právě tímto odvětvím. Hipoterapie má v této oblasti velký přínos, protoţe pravidelný a rytmický pohyb koně pomáhá klientovi zlepšit jeho dechové funkce, které jsou základem pro správnou fonaci a artikulaci. - Speciální pedagog výuka pod jeho vedením je zefektivněna, jelikoţ zná problematiku léčebného vyuţití terapie pomocí koní. - Psycholog a psychoterapeut jeho hlavním úkolem je působení v psychoterapii prostřednictvím koně. Pracuje také s rodinnými příslušníky klienta, určuje hranice psychických schopností klienta v dané fázi nemoci a rehabilitace, napomáhá klientovi v osobním růstu. 39 PhDr. Petra Černá Rubešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním, 2008 (Vymětal, 1994) s PhDr. Petra Černá Rubešová, Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním,

35 - Zdravotní sestra význam sester je v léčebném vyuţití koní pouze okrajový. Zdravotní sestry jsou spíše asistentkami klientů, které s nimi sdílejí jejich záţitky. - Hipolog zodpovídá za odpovídající přípravu koně. Připravuje koně na rehabilitaci podle potřeb terapie. - Vodič koně poţadavky na vodiče jsou plnoletost a odpovídající příprava pro všechny metodiky. Dbá na pokyny terapeuta a odpovídá za zvládnutí koně. - Ostatní pomocníci musí splňovat stejně jako vodič plnoletost a proškolení dle poţadavků na jednotlivé terapie. Dále tito pomocníci musí mít ke klientům vstřícný přístup, nesmí provádět terapie sami, pouze za přítomnosti terapeuta a vodiče, počet pomocníků závisí na poţadavků klienta. Mezi členy týmu mohou patřit dobrovolníci, studenti atd. Celkové sloţení týmu je poměrně sloţité. Hiporehabilitace je oblast velmi specifická hlavně proto, ţe je zde zapojeno spousta pracovníků z odlišných oblastí lidské činnosti. Důleţitá pro fungování a spokojenost klientů je schopnost kooperace a dohody všech účastníků týmu Léčebné principy fyzioterapie A) Principy fyzioterapie s pomocí koně Rozdíly mezi zdravým jezdcem a pacientem: - Jezdec má sed na koni charakteristický pro nějakou disciplínu (např. drezurní, dostihový, parkurový, atd.). Díky těmto sedům je kůň schopen vyvinout maximální výkon. Jezdec ovlivňuje koně aktivně svým sedem a pokynům vybízející koně k pohybu. Koně ovládá vědomě. Jezdec je v sedle schopen vědomě reagovat na své motorické reakce a dokáţe se přizpůsobit projevům neposlušnosti koně. Aktivně nutí koně k výkonům a svými znalostmi a dovednostmi se přizpůsobí potřebám koně. Jezdec se učí pracovat s koněm. - Klient je na koni v takové poloze, která odpovídá jeho klinickému zdravotnímu stavu. Je-li klient sedící na koni ve vzpřímené poloze, nepovaţujeme tento sed za jezdecký. Nesmíme klienta násilím tvarovat do správného sedu, jelikoţ jemu to 41 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

36 neumoţňuje jeho narušený pohybový systém. Klient je na koni pasivní, kůň je ovládán vodičem. Klient nereaguje na pohyb koně aktivně svojí ovládanou vůlí, ale na pohyb hřbetu koně reaguje koněm vynucená hybnost. Klient nemá schopnost vědomě reagovat a kontrolovat své motorické reakce, má poškozený CNS a jeho kontrola motorických reakcí je omezena. Klient na hřbetě koně nenutí koně k aktivitám, ale reaguje na jeho pohyb. Kůň se pod dozorem terapeuta přizpůsobí potřebám klienta. Kůň se učí pro práci s klientem. Fyzioterapie pomocí koně je určena lidem v kaţdém věku. U dětí se jedná především o dosaţení cíle vývoje motorických funkcí. Vliv koně je nejúčinnější v batolecím a kojeneckém věku dítěte. U starších dětí, kdy je vývoj ukončen, a mají poruchu motoriky, je vliv koně zaměřen na kondiční jeţdění, kdy hybné projevy udrţuje v nejvyšší moţné kvalitě. U těchto klientů se terapie zaměří spíše na oblast psychickou a sociální. Terapeut doporučuje (pokud to stav dovoluje) aktivní jeţdění. Pro fyzioterapii je vliv koně na klienta povaţován jako rychlý tělocvik. Klient musí rytmickým krokem a pohybem hřbetu koně balancovat a snaţit se vyváţit svoje tělo v prostoru. Rytmem kůň reguluje kontrakci a uvolnění svalu. Fyzioterapeut má moţnost navodit u klienta normotonus (fyziologický stav) sníţením svalového napětí u zvýšeného (hypertonického) svalového tonusu nebo zvýšení svalového napětí u sníţeného (hypotonického) svalového tonusu. Řídící činnost CNS podněcuje tělo ke stabilizaci a udrţení rovnováhy těţiště klienta při balancování na hřbetu koně. Tento pohyb probouzí cit pro orientaci v prostoru. Laterální krok koně povzbuzuje. 42 B) Způsoby polohování klientů při fyzioterapii koněm Jedná se o klientem aktivně drţené a centrální nervovou soustavou kontrolované schéma těla. Polohování umoţňuje fyzioterapeutovi navodit motorické reakce podle aktuálního stavu klienta a podle potřeb terapie. 42 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

37 POLOHA V LEŢE NA ZÁDECH Klient je v kontaktu s koňským hřbetem prostřednictvím zadní části hlavy a trupu. Trup je uprostřed hřbetu, týl leţí na bedrech, nesmí viset ze zad koně dolů, nohy jsou volně nad lopatkou koně a ruce jsou poloţeny podél těla klienta. Pro tuto polohu vybíráme koně, který má široký hřbet a bedra. Tato poloha vyvolává pocit nestability a děti mohou mít strach. Pokud tomu tak je a dítě má strach, pak tuto metodu nevyuţíváme. Leh na zádech podporuje funkci senzomotorických procesů klienta. (viz příloha č. 1) POLOHA V LEŢE NA BŘIŠE Klient je v kontaktu s koňským hřbetem prostřednictvím přední části těla, hlavu má klient poloţenou na bedrech otočenou do strany, nohy jsou volně zavěšeny dolů, u dětí spastických leţí nad lopatkou. Ruce jsou poloţené na bedra koně. Trup klienta kopíruje pohyb hřbetu koně. Tento pohyb je snazší a dítětem lépe vnímán. Kůň pro tuto polohu musí mít širší hřbet. Tyto polohy jsou určeny pro děti, které nemají zapojeny vzpřimovací reflexy, na relaxaci u neklidných dětí nebo jako odpočinek u dětí sedících. LEH S OPOROU O PŘEDLOKTÍ Klient pololeţí obráceně směrem k zádi koně. V kontaktu s koněm je prostřednictvím vnitřních stran stehen, břicha a předloktí. Nohy jsou pokrčeny a ruce jsou poloţeny na bedrech koně dlaněmi dolů. Kůň musí mít široký hřbet a bedra, aby byl dostatek prostoru pro předloktí. Klient se vzpřimuje do prostoru, trénuje rovnováhu a vyvaţovací reflexy, připravuje dítě na stabilizaci těla při lezení. Klient s obrnou poloviny těla je přinucen zapojit svalstvo, které bojkotuje. Jestliţe klient křečovitě zaklání hlavu, není ještě dostatečně na tuto polohu připraven a vrátíme ho zpět do polohy leh na břiše. SED A KLEK S OPOROU O DLANĚ Klient je v poloze sed nebo poloklek na hřbetě koně směrem k zádi, dlaně jsou opřeny o bedra koně a hlava se nesmí zaklánět. Kůň musí mít široký hřbet a bedra s výrazně rotujícím trupem. Tato poloha je vyuţívána u dětí, které nedokáţou sedět vzpřímeně, bortí se do stran nebo se jim kulatí záda. Klient nesmí zaklánět hlavu do zadu. 37

38 SED S OPOROU O MADLA Klient sedí na hřbetě koně na sedacích hrbolech, v kontaktu s koněm je také pomocí vnitřních stran stehen. Trup musí mít kolmo k páteři koně, nohy objímají hřbet koně, klient se drţí za madla. Úchop musí být jemný, nesmí svoji silou bránit aktivitě svalstva. Kůň musí mít silnější hřbet, pro lepší stabilizaci klienta. Pokud má klient sníţenou schopnost roztáhnout nohy, můţeme mu vybrat koně uţšího. Díky madlům je klientům odbourán strach a mohou se více soustředit na pohyb hřbetu koně. Drţení se madel, klientům nesmíme zakazovat, dáme jim čas, aby si sami rozhodli, zdali jsou jiţ připraveni se pustit. Madla musí být stabilní a pevná, aby poskytla klientům dostatečnou oporu. SED BEZ OPORY Klient je v kontaktu s koněm prostřednictvím pánve (sedacích hrbolů) a vnitřních stran stehen. K této poloze potřebujeme koně s odlišnými vlastnostmi. Kůň se širokým hřbetem je ideální pro nestabilní pacienty. Kůň s úzkým hřbetem je vhodný pro klienty spastické. Cílem je vzpřímený trup klienta. Klient se nesmí na koni přelévat nebo bortit, musí se snaţit udrţovat rovnováhu, klientova pánev musí kopírovat pohyb hřbetu koně, trup reaguje předozadním kmitáním. OBRÁCENÝ SED Klient sedí na koni v protisměru jízdy. Trup je ve vzpřímené poloze, ruce jsou volně spuštěné na stehnech, klient se dívá dopředu před sebe. Dopředu zahnuté zakřivení páteře pomáhá trup vzpřimovat a kupředu pruţící hřbet koně usnadňuje trup v této poloze udrţet. Vyváţit trup v protisměru je obtíţnější, vybíráme koně s dlouhým a pomalým krokem. Kůň s rychlým krokem vyvolává u klienta v opačném směru jízdy strach, proto takové koně na tuto polohu jízdy nikdy nevybíráme. Účelem této polohy je vzpřímení trupu u dětí, které jsou stabilní, ale mají špatné drţení těla, tím, ţe pánev reaguje opačně, se trup vzpřimuje. SED S ASISTENCÍ Dospělá osoba sedí na koni tak, aby před sebou měla dostatek místa na posazení klienta. Asistent nesmí bránit ve vyvaţování trupu klienta. Na tuto terapii vybíráme koně, který má dostatečně dlouhý trup, šířka koně musí vyhovovat klientovi, asistent se přizpůsobí. Polohu vsedě s asistencí vyuţíváme u dětí, které se bojí sedět na koni samy, 38

39 dále ji vyuţíváme u dětí, které přechází z lehu do vertikálního sedu. Tento asistovaný sed se vyuţívá také u nechodících dětí, které mají těţší stupeň postiţení. Zprostředkujeme jim takto záţitek ze vzpřímení. Dalším důleţitým efektem u nich je zvýšený rytmus smršťování svalstva trávicího ústrojí. Při realizaci tohoto sedu musíme dát pozor, aby dítě bylo na aktivní vzpřímení funkčně zralé. CNS by v jiném případě neměla tuto funkci pod kontrolou. LEH NA KRKU KONĚ Klient sedí a objímá krk koně nebo má ruce poloţené na jeho lopatkách. Tato poloha účinně aktivuje pánev a stehna k následnému vzpřímení. Objímání koně se pouţívá také jako odpočinková pozice nebo mazlení se s koněm. 43 C) Postup při práci První důleţitou věcí před zahájením fyzioterapie pomocí koně je, ţe si ověříme přítomnost fyzioterapeuta orientovaného v oboru a přítomnost správného koně, kterého má k dispozici. Terapeut přijme klienta, kterému léčbu doporučil lékař a ověří si jeho klinický stav. U malých dětí zjišťuje aktuální motorické dovednosti, kterými demonstruje zralost a funkci CNS otočení se na bříško, leh, lezení, sed, vzpřimování a chůzi. Zdali je dítě schopné tyto pohyby vykonat a v jaké kvalitě. U starších dětí a dospělých klientů se terapeut zaměří na správné drţení těla, kvalitu chůze a stabilitu pohybu. Terapeut si dle zjištěných skutečností určí, které funkce a v jakém pořadí bude ovlivňovat a vybere si koně, který mu svými biomechanickými vlastnostmi bude nejvíce vyhovovat. Při nesprávném výběru můţe být kůň pro pacienta zcela nevhodný a můţe dojít ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Pokud je kůň neutrální, klientovi neublíţí, ale jeho léčba nemá ţádné účinky. 43 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

40 Záměrem fyzioterapie je změna patologické hybnosti na fyziologickou hybnost. Jízda na koni se pro klienta mění v léčbu na koni. Terapeut ovlivňuje léčbu postiţených funkcí postupně a v návaznosti na sebe nebo prostřednictvím terapie umoţní aktivaci jiné funkce. Léčba probíhá u všech věkových kategorií ve stejném pořadí. Nejdříve se terapeut zaměří na oblast psychickou (aby klient dokázal akceptovat koně), následuje oblast fyzického přizpůsobení (aktivace funkcí) a poslední oblast je zaměřená na tréninkovou zátěţ klienta (zafixování a zkvalitnění funkcí klienta). Doba jednotlivých oblastí je u kaţdého klienta individuální. Psychická adaptace klienta Klient musí být připraven na hipoterapii psychicky, jestliţe není připraven a je v nepohodě, jsou tím negativně ovlivněny jeho motorické funkce. Klient nedovolí z důvodu strachu svým svalům správně reagovat. U dítěte pomáhá přítomnost rodičů a u dospělých se snaţíme odbourat myšlenky na nepříjemné pocity strachu společnou konverzací s nimi. Důvěru vzbuzuje také upravený areál. Terapeut klienta i rodiče dětí seznámí s principem léčby, vtáhne je a přiměje ke spolupráci. Terapii na koni zahájí terapeut opatrně, bez ohledu na fyzické předpoklady klienta. Strach klienta můţe vyvolat i maličkost jako je například prudké zvednutí hlavy koně. Psychicky připravený pacient je klidný a jeho emoce jsou neutrální. Fyzická adaptace klienta Na začátku terapie není klient schopen fyziologicky reagovat. Přípravu na motorické reakce provádí kůň. Zasahování fyzioterapeuta nebo rodičů dětí jsou rušivými elementy. Smyslem aktivace nervosvalového systému je dát moţnost klientovi správně reagovat na pohyby koně. Práci svalu určuje terapeut pomocí pohybu koně. Pomalý rytmus a leh na koni svalový tonus utlumí, rychlejší tempo svaly zpevní. Upravený tonus pánve klienta je předpoklad dobrých reakcí. Klient je pohybem koně připraven na stabilizaci své polohy a kontroly nad svým tělem. 40

41 Tréninková zátěž Je-li klient v poloze sed a v pomalém kroku koně stabilizován bez fixace za madla, můţe fyzioterapeut zvyšovat nároky na činnost CNS a přidávat nové poţadavky na klienta (obrácený sed, pruţnější nebo rychlejší kůň, zařazování mírných svahů ke zvýšení stabilizační funkce). 44 Pracovní postup fyzioterapeuta má zásady, kterých je třeba se drţet a které platí pro všechny klienty. Fyzioterapii pomocí koně provádíme dostatečně dlouho. Ranná péče a rehabilitace se provádí minimálně 2krát týdně do doby, neţ se upraví stav klienta. Kondice a rekondice 1krát aţ 2krát týdně celoţivotně. Doba jedné léčebné jednotky je individuální, minut. Jestliţe je klient unaven, terapeut léčebnou jednotku ukončí nebo zařadí relaxační polohy. Výsledek terapie není dán dobou jízdy na koni,ale tím, jak dlouho je CNS schopna koordinovat práci svalů. Jestliţe je mozek unavený, nepomůţe nám v odstraňování chyb. Důleţité je trvalé zlepšení reakcí. Terapeut neruší a nezasahuje do biomechanického dialogu mezi klientem a koně. Klienta násilně netvaruje, nechá jeho svaly reagovat volně na pohyb koně i kdyţ jsou z počátku nepřesné. Také nenutí klienta na koni cvičit, vytvořil by u něj stabilizační základnu pomocí statické pánve a tím by přerušil biomechanickou synchronizaci, která je základem léčebné podstaty fyzioterapie koněm. V ranné péči terapeut musí respektovat probíhající vývoj dítěte. Dítě vertikalizuje do polohy sedu aţ v době, kdy aktivně samo drţí hlavičku. U dospělých klientů jsou odlišná specifika, jelikoţ stereotypy drţení těla jsou silně zafixované, dospělý neumí svalstvo uvolnit a nechat se synchronizovat koněm. U dospělých klientů se snaţíme docílit správného výsledku pomocí aktivního uvědomování si motorických reakcí, které navozuje kůň v pohybové koordinaci Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

42 2.5 Léčebné principy psychoterapie Psychoterapeutické a pedagogické působení pomocí koně je dost mladým oborem, tudíţ ještě neexistují přesvědčivé důkazy jeho působení zaznamenané ve vědeckých dokumentech. Psychoterapie a pedagogika pomocí koně Psychoterapie pomocí koně působí na klienty především s psychickými poruchami a na jedince se sociálním znevýhodněním. V pedagogice potom působí na celkové vzdělávání, pomáhá při poruchách učení i chování. Přístupy k terapii lze rozčlenit na terapeutický přístup a na pedagogický přístup, avšak jedná se o rozdělení neformální, jelikoţ základní přístupy nejsou přesně definovány. Terapeutický přístup klientovi se v tomto přístupu musí věnovat vyškolený terapeut na základě doporučení lékaře. Přístup je zaměřen na přímý kontakt klienta s koněm a s terapeutem. Pracuje se s materiálem, který vzniká v daný okamţik na daném místě. Terapeut se věnuje pocitům klienta, zkoumá dialog mezi ním a koněm a posuzuje vzniklé situace. Pedagogický přístup je zaměřen na kognitivní funkce, učení. Cílem je edukace klienta, něco nového ho naučit. Klient potřebuje více času na osvojení si nových dovedností, jedna časová jednotka nestačí. Pomocí koně lze provádět i činnosti, které přímo s terapií nesouvisí. Pedagogicky můţeme působit na klienty s různými poruchami v oblasti psychiatrického spektra. Mohou to být např. klienti s ADHD, poruchami chování, děti sociálně znevýhodněné nebo se zaměřením na problémové třídní kolektivy. Po vstupním vyšetření se volí skupinová nebo individuální forma terapie. Klienta začleníme do individuálního plánu, pokud není schopen se z jakéhokoliv důvodu začlenit do kolektivu. Mohou to být klienti, kteří svým chováním neustále narušují průběh terapie. Klient, jenţ ze skupinových terapií nemá uţitek, klient s poruchami pozornosti (bývá rušen a rozptylován děním kolem sebe), klient - autista, agresivní klient vůči ostatním účastníkům terapie. Patří sem také klienti, kteří vyţadují intimitu - např. klienti, kteří prošli šikanou. 42

43 Základní oblast působení terapie Otázkou nám zůstává, co můţeme prostřednictvím koně ovlivňovat. Zpětnou vazbou pro nás jsou reakce klientů a jejich výpovědi. Kontakt s tak velkým zvířetem vyvolává u klientů emoční reakce, jestliţe jsou emoce kladné povahy, máme sklon je stále opakovat a tato skutečnost v terapii pomáhá a je jiţ částečným úspěchem terapie. Další oblast, kde můţeme pomocí terapií pomoci, je oblast sociálních vztahů a dovedností. Základním vztahem je vztah mezi klientem a koněm. Později se rozvíjí dále k terapeutům a k ostatním členům skupiny, kteří spolu spolupracují při práci s koňmi, dělí se o jeho přízeň, vzájemné jištění, dopomoc a psychickou podporu. Pohyb na koni je úzce spojen s kognitivními funkcemi. Ke kognitivní stimulaci dochází spontánně a prostřednictvím vhodných úkolů můţeme tyto funkce ještě podpořit. Jsou to zejména pozornost, paměť, orientace v prostoru a logická posloupnost činností. Nejvíce o nás prozrazuje našemu okolí náš styl pohybu. Lidé se lví elegancí na nás působí harmonicky a elegantně. Jiní lidé na nás působí neuroticky, apaticky a podobně. Někteří klienti chtějí koně pochválit a plácají ho otevřenou dlaní se zaťatými zuby, v jiném případě se shrbenými rameny křičí a očekávájí, ţe je bude někdo respektovat. Lidé často očekávají od ostatních chování, které ovšem vůbec neodpovídá jejich stylu pohybu. Většinu pohybových vzorců si fixujeme uţ od dětství, proto je tato terapie jednou z nejnáročnějších, musíme tedy postupovat po malých krůčcích. První, co nás na člověku zaujme, je jeho drţení těla a postoj, kterými vyjadřujeme svůj postoj k okolí. Postoj můţe být otevřený nebo uzavřený, vyjadřuje dominaci nebo submisivitu, klid nebo nervozitu. Přímé fyzické dotyky jsou ve společnosti tolerovány jen velmi málo. Úplně neomezeny jsou pouze ve vztazích matka dítě, manţelé nebo milenci. Jiţ dotyková komunikace otec-dítě není od určitého věku zcela adekvátní. Dotyk má v terapii několik významů. Jedná se o proţitek z dotyku druhého tvora, o důvěru v něj, přímé sdělení pokynů dotykem, situace, při kterých dochází k zasycení dotykového hladu člověka. Hlazením se zklidňujeme a zbavujeme stresu. 43

44 Rytmus určuje faktor lidského ţivota. Mezi problémové oblasti patří poruchy rytmu v řeči, v chůzi a pohybu a poruchy přizpůsobení se rytmu jinému jedinci. S klienty začínáme na zemi, klient se učí sladit rytmus dechu s koněm. Další krok se jiţ provádí ze hřbetu koně. Rytmus kroku koně měníme pomocí povelů, tím dochází k pobízení pohybem i verbální sloţkou zároveň. Tímto způsobem se aktivuje více částí mozku. Jako pomůcka je výborná hudba a vysedání dle jejího rytmu nebo rytmus říkanky. 46 Dále se mezi základní oblasti působení terapie koněm řadí strach, radost, hněv, smutek, pozornost a paměť. Strach je v určité míře při práci s koněm uţitečný k odstranění ohroţujících situací. Pokud klientovi chybí strach, je to nebezpečné a vede to k přeceňování vlastních sil a mohou tak vzniknout vyhrocené a nebezpečné situace nejen pro konkrétního klienta, ale také pro ostatní účastníky terapie včetně koně. Se strachem pracujeme dvěma způsoby. Prvním způsobem je neprojevovat ţádnou reakci a nechat ho odeznít, nebo zjistit jeho příčinu a řešit ji. Trvalý a silný strach mimo terapeutické hodiny vyţaduje komplexní a časově náročnější terapie. Radost z terapie je příjemný pocit pro klienta i pro terapeuta. Radost se projevuje v různých intenzitách. Pokud se jedná o bouřlivý projev, můţe být nebezpečný, protoţe můţe vylekat koně a vyvolat negativní reakce. Jestliţe se jedná o neprojevení pocitu radosti klienta, kůň znejistí. Bouřlivé projevy mívají klienti impulzivní nebo s omezenou kontrolou. Radost z výkonu neprojevují klienti vyhořelí, v depresích, nebo ti, kteří na sebe kladou příliš vysoké nároky. Při bouřlivých projevech klienta poukazujeme na nebezpečné reakce koně, v druhém případě poukazujeme klienty na radost koně z výsledků práce. Hněv se liší svoji intenzitou podle objektu, či subjektu, z něhoţ vystupuje. Projev hněvu můţe být agresivní chování fyzické nebo slovní podoby, nebo také vysoké úsilí, kdy se klient hněvá sám na sebe, na koně nebo na terapeuta. Hněv není pouze 46 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

45 negativním vlivem klienta, můţeme ho vyuţít i v situacích, kdy má klient nevýrazné chování k tomu, aby se trochu rozčílil. Smutek se v terapii s koňmi u klientů objevuje většinou při vyvolání nějakých vzpomínek, mohou být také součást zdravotního stavu. Při terapii se soustředíme pouze na pozitivní emoce a situaci, mluvíme jen, kdyţ klient vyšle podnět k rozhovoru ze své strany. Zaměříme se spíše na pozorování, neţ na přímé otázky, násilně nerozveselujeme. Situaci můţeme nechat volný průběh, klienta necháme se vyplakat, poskytneme mu bezpečné, soukromé prostředí. Pozornost je velmi důleţitá, její poruchy bývají příčinou neúspěchu v rehabilitaci i v dalších kognitivních funkcích. Kůň velice rychle zareaguje na nepozorného klienta a přestane s ním spolupracovat. Pozornost procvičujeme postupně. Začínáme krátkými časovými intervaly s jednoduchými úkoly, stačí i 5 minut. Nejdřív se zaměříme na to, aby se klient soustředil na činnost po zadanou dobu, později se zaměříme na správný postup provedení. Paměť je schopnost organismu zaznamenat, uchovat a znovu si vybavit určitou informaci. V terapii role paměti spočívá ve schopnosti fixovat a reprodukovat úlohy z předchozích terapií a postupně na ně navazovat Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

46 3 STANOVENÍ ZPŮSOBU LÉČENÍ V HIPOTERAPII 3.1 Vstupní prohlídka Základem vstupní diagnostiky je kvalitní anamnéza a klinické vyšetření lékařem nebo kvalifikovaným terapeutem. Rehabilitace vychází z příčinné diagnózy nemoci a zjišťuje funkční dopady na kvalitu ţivota pacienta. 48 Vyšetření klienta je zahájeno vţdy vstupní anamnézou. Anamnéza je soubor informací, které se dozvídáme od klienta nebo jeho rodičů či zákonných zástupců a jiných blízkých osob o zdravotním stavu, který souvisí se začátkem nemoci a všem co předcházelo vlastní nemoci. Anamnéza je řízená komunikace, kterou se člověk můţe naučit jen z malé části, z větší části je to umění vrozené. Dialog terapeuta a klienta má etický, morální a psychologický význam. Je důleţité navodit s klientem partnerský vztah a vytvořit si vzájemnou důvěru. Spolupráce s rodinou, eventuálně se zaměstnavatelem je cesta k úspěchu. Terapeut musí zjistit, jaké nemoci klient prodělal od nejútlejšího věku. U dětí se zjišťuje, jak probíhalo těhotenství, porod, problémy s vývojovým aparátem, pohybové potíţe, různá onemocnění (např. časté angíny, záněty močového ústrojí, ledvin, jater, infekční záněty, atd.), jak probíhala léčba těchto onemocnění, zdali je klient v evidenci (např. kardiologa, neurologa, psychologa, atd.). Zajímá nás celkový vývoj v oblasti pohybových aparátů a psychického rozvoje dítěte. U starších dětí se zjišťuje prospěch ve škole, zájmy, koníčky a jejich aktivity ve volném čase. U dospělých terapeut zjišťuje, zda se léčí na vysoký krevní tlak, cholesterol, zvýšenou hladinu tuků, cukrovku, štítnou ţlázu, Dále se terapeut informuje, zdali prodělali nějaké závaţné úrazy a operace, jak probíhala léčba. Důleţitým údajem u dospělých klientů je jejich dosaţené vzdělání, v jakém oboru pracují, jaké mají vztahy 48 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie, 2014, s

47 s nadřízenými, podřízenými, kolegy a s přáteli. Ptáme se na jejich fyzickou a psychickou zátěţ, na jejich nároky a výkony. U ţen se terapeut zajímá o počet porodů a komplikace s nimi spojenými, menstruační problémy, gynekologické problémy, operace, hormonální léčby, atd. Po 30. roce terapeut preventivně zjišťuje udrţení stolice a moči. Anamnéza klienta by měla být doplněna informacemi o uţívání léků a o alergiích. Zdali se v rodině vyskytují určité nemoci, případně na jaké nemoci rodinní příslušníci zemřeli. Terapeut provede objektivní vyšetření klienta. Změří výšku, váhu, krevní tlak a pulzové frekvence. Během dialogu s pacientem sleduje terapeut klientovu orientaci v prostoru a čase, jeho vyjadřovací schopnosti, šíření a intenzitu myšlenek a psychický stav. Následné rehabilitační šetření se provádí na klientovi svlečeném do spodního prádla. Při vyšetření se sleduje, jak se klient sám obléká a svléká, jak se pohybuje s pomůckami i bez nich, aby se zjistila dynamika jeho pohybu. Terapeut sleduje, který pohyb působí klientovi bolest, dušnost, motání hlavy, kdy se unaví. Součástí vyšetření je orientační posouzení neurologické a fyzické stránky klienta. Na podkladě podpůrných zjištění specialistů, příčinné i funkční diagnózy pacienta, terapeut indikuje metody a stanoví cíle pro rehabilitační plán Neurologická indikace Jedná se o nejčastější indikaci, se kterou se v hipoterapii setkáváme. Jedná se o stavy s poškozením CNS a s poškozením periferního nervového systému Centrální koordinační porucha (CKP) Jedná se o poruchu dětí ve správném vývoji motoriky, hlavně v kojeneckém věku. Nejedná se o diagnózu, ale o část objektivního nálezu, který klasifikuje pohyb dítěte v 1. roce ţivota. CKP často vzniká jako důsledek poruchy CNS, ale také můţe k CKP dojít 49 Hermanová, Munichová, Nerandţič a kolektiv, Základy hipoterapie,

48 při nesprávném zacházení s dítětem v ranném věku. Podle stupně závaţnosti stavu motorického vývoje dítěte, určujeme nejvhodnější postup při realizaci terapie. První čtvrtletí kojence je ve znamení rozvoje motoriky, vypnutí páteře, zdvihání hlavičky, opírání se o předloktí. Kojenec v tomto období experimentuje, nejdříve s prstíky na rukou a později s hračkami. 50 Vývoj hrubé motoriky 51 1/ Novorozenec je asymetrický. Hlava otočená k jedné straně, ukloněná k opačné, trup v záklonu celý. Spontánní hybnost na břiše, primitivní kopání. 2/ věk 4 týdny minimálně 50 % dětí jiţ dokáţe navázat optický kontakt, menší záklon páteře. Otočí hlavu a dokáţe ji lehce zvednout napřimování páteře. 3/ věk 6 týdnů 75 % dětí jiţ dokáţe navázat optický kontakt. Typická je pozice šermíře. 4/ věk 8 týdnů 100 % dětí má jiţ optický kontakt, současně ustupuje primitivní kopání, souhra prstů dokáţe spojit prsty, hemisféry jsou jiţ funkčně propojeny. 5/ věk 3 měsíce v poloze na bříšku jiţ dokáţe kojenec mít hlavičku pevně zvednutou, s oporou o předloktí (pase koníčky ), v poloze na znak leţí jiţ v symetrické poloze. Souhra ruka ruka, dlaně se dotknou, dokáţe uchopit oběma rukama. 6/ věk 4 měsíce dozrává koordinace pro úchop, dosáhne si na kyčle, překládá hračku z ruky do ruky, kontaktuje se vnitřní hranou chodidel. 7/ věk 5 měsíců dítě se začíná otáčet na bok, přetočí se, dosáhne si na kolena. 8/ věk 6 měsíců spontánně se dokáţe přitáhnout do sedu, s oporou sedí, bez opory sedí v předklonu ( ţabí pozice ). V poloze lehu se dokáţe aktivně převrátit z břicha na záda. 50 Kolektiv autorů, Šimíčková-Číţková, Binarová, Holásková, Petrová, Plevová, Pugnerová, Přehled vývojové psychologie, Tamtéţ 48

49 9/ věk mezi měsícem dítě se začíná v poloze na bříšku zvedat na kolena s oporou o dlaně. Nebo se zvedá na plosky nohou a tím se připravuje na lezení. 10/ věk 9. měsíců dítě jiţ leze po čtyřech, dokáţe si samo sednout a sedí pevně bez opory. Vzpřimuje se do stoje s oporou např. nábytku nebo při drţení za ruku. 11/ věk 12 měsíců dítě dokáţe chodit za ruku nebo s oporou kolem nábytku. 52 Vývoj jemné motoriky Pro vývoj motoriky ruky platí pravidlo - pohyb horních končetin začíná aktivně od ramenních kloubů přes zápěstí, aţ k prstům. Důleţitou roli zde má rozvoj hry, který současně ovlivňuje rozvoj poznávacích procesů, zkušeností a myšlení. 1/ věk 3 měsíce aktivní úchop dítěte, prozatím nekoordinovaných pohybů rukou při spatření podnětu, např. chrastítka., zatím je vyspělejší uchopování předmětů zrakem, dítě se točí za sledovanými předměty. 2/ věk 3 aţ 6 měsíců spontánně pohybuje rukama, ve čtvrtém měsíci záměrně uchopuje jednu rukou tou druhou, dítě si tak často s nimi pohrává. Začíná předměty chápat, zkoumá jejich tvar, velikost, polohu, vzdálenost. 3/ věk 6 měsíců uchopuje hrabavým dlaňovým úchopem, tj. čtyřmi prsty s vyloučeným palcem, rozvoj manipulace s předměty. 4/ věk 9 měsíců zapojuje při uchopování palec, tzv. klešťový úchop. Dokáţe uchopit i menší předměty jako jsou korále, drobky, atd. 5/ věk 12 měsíců rozvoj jemné motoriky jiţ na takové úrovni, ţe se zmocňuje prostředí způsobem manipulace s předměty, hračkami, atd Kolektiv autorů, Šimíčková-Číţková, Binarová, Holásková, Petrová, Plevová, Pugnerová, Přehled vývojové psychologie, Kolektiv autorů, Šimíčková-Číţková, Binarová, Holásková, Petrová, Plevová, Pugnerová, Přehled vývojové psychologie,

50 3.2.2 Dětská mozková obrna Jde o narušení a vývoje hybnosti na základě poškození mozku v období prenatálním, perinatálním nebo postnatálním. DMO vylučuje stav progresivní, pokračující, ale není neměnný. K poruchám hybnosti se často připojuje epilepsie (33%), poruchy učení (40%), vnímání a smyslů, poruchy komunikace, kognice, chování nebo mentální retardace, zrakové postiţení je u (19%). DMO se podle anatomické topografie postiţení klasifikuje na (hemiparetickou formu, diparetickou formu a kvadrapeutickou formu). - hemiparetická forma- jedná se o nejčastější formu, zasaţena je 1 polovina těla. Často bývá více postiţena horní končetina, typické je přitaţení paţe k trupu další variantou je končetina pokrčena aţ úplně ohnutá v lokti, dalším charakteristickým zakřivením horní končetiny je, ţe předloktí je otočeno hřbetní stranou směrem nahoru. Postiţené končetiny bývají obyčejně slabší a většinou kratší ve srovnání s končetinami zdravých jedinců. - diparetická forma- jedná se o symetrické postiţení obou dolních končetin, ty bývají slabší, méně vyvinuté. U této formy DMO je nápadný nepoměr mezi velikostí trupu a dolních končetin, zvýšené svalové napětí, vadné drţení dolních končetin a pánve. Inteligence zde bývá zachována. - kvadrapeutická forma jde o těţší případ diparetické formy, kdy jsou postiţeny všechny čtyři končetiny. 54 V současné době lékaři klasifikují jednotlivé druhy DMO dle charakteru hybné poruchy do čtyř kategorií. (Spastická forma, dyskinetická forma, ataktická forma, smíšené formy DMO). 55 Spastická forma postihuje aţ 80 % nemocných s DMO. Jejich svaly bývají v postiţených částech ztuhlé a navţdy staţené (spastické). Bliţší charakteristika těchto forem nemoci vychází dle toho, které končetiny jsou spastické. Název bliţšího popisu potom vychází autor MUDr. Boris Ţivný, Zdroj Dětská mozková obrna. 50

51 z latinského názvu postiţené partie těla v kombinaci s označením paréza (oslabení) nebo plegie (ochrnutí). - Spastická diparéza / diplegie, kdy jsou postiţené obě dolní končetiny. - Spastická hemiparéza, jedná se o postiţení končetin na jedné straně těla. - Spastická triparéza je postiţení obou dolních a jedné horní končetiny. - Spastická kvadruparéza, v tomto případě jsou postiţeny všechny čtyři končetiny. 56 Při postiţení obou dolních končetin vzniká pravděpodobnost, ţe se nohy budou vtáčet dovnitř a při chůzi můţe postiţený jedinec kříţit kolena přes sebe. Jeho chůze bývá nemotorná, při chůzi se jeho kolena dotýkají, vzniká tak typický obraz chůze, který je popisován jako nůţkovitá chůze. Nemocní spastickou hemiparézou mohou mít navíc hemiparetická třes, při kterém dochází na jedné polovině těla k pohybům končetin, které jedinec nemůţe vůlí ovládat. Často tyto třesy mohou postiţenému narušovat jakýkoliv jiný pohyb. Dyskinetická forma jedná se o samovolné, pomalé, kroutivé pohyby. Jedinec mívá obvykle těmito pohyby postiţeny ruce, nohy, případně celé horní nebo dolní končetiny. Někdy také bývá postiţeno svalstvo tváře a jazyka čímţ nemocný vytváří různé grimasy, ţmoulavá gesta úst, mlaskání atd. Tyto pohyby se často zvýrazňují při silnějším emočním stresu a ve spánku naopak mizí. Postiţení jedinci touto formou DMO mohou mít problémy se svalovou koordinací, která je potřebná při mluvení. Ataktická forma jedná se o vzácnou formu, která postihuje především vnímání rovnováhy a hloubkovou citlivost. Postiţení jedinci mají často chybnou pohybovou koordinaci, jejich chůze není vyrovnaná, o široké bázi (je podobná opilecké chůzi), chodidla dávají neobyčejně daleko od sebe. Problémy těmto jedincům způsobuje rychlý a přesný pohyb ( např. psaní a zapínání knoflíků). Často se také u těchto nemocných setkáváme s tzv. intenčním tremorem, coţ je třes projevující se při volní hybnosti (např. při snaze uchopit knihu se můţe ruka roztřást a přibliţováním ruky ke knize třesot graduje a sílí.) Ataktickou formou trpí asi 5-10 % nemocných s DMO autor MUDr. Boris Ţivný, Zdroj Dětská mozková obrna. 51

52 Smíšené formy DMO často se u nemocných DMO výše uvedené formy různě kombinují. Mezi nejčastější kombinace patří spastická forma s dyskinetickými pohyby Léčba DMO Dětská mozková obrna se nedá vyléčit, ale mohou se podstatně zlepšit ţivotní podmínky a kvalita postiţeného jedince. V současné době se jiţ mnozí z těch, kteří zahájili léčbu včas a správně zařadili téměř do normálního ţivota. Není léčebná metoda, která by byla efektivní u všech nemocných. Nejdříve se musí rozpoznat individuální porucha a posléze se na jejím základě vytvoří terapeutický plán. Mezi přístupy, které lze zapojit do léčebného programu zahrnují léky pro léčbu epilepsie, uvolňující svalové spasmy, dlahy kompenzující svalovou nerovnováhu, mechanické pomůcky k překonávání handicapu, uspokojování emocionálních a psychologických potřeb, rehabilitaci, pracovní terapii, logopedickou péči a výchovu. Pokud se začne s léčbou včas, dítě má velkou šanci lépe překonat vývojovou poruchu. U dětí s DMO probíhá vývoj nerovnoměrně, sled vývoje pohybových a duševních schopností není plynulý. Nejdůleţitější je začít s dětmi postiţenými DMO co nejdříve, jelikoţ plasticita CNS je ještě velká a tím je i velká šance na úspěch. Děti navštěvují často ještě společně s hipoterapií další rehabilitace, a to např. Vojtovu metodu reflexní lokomoce, Bobath koncept a další. Pomocí hipoterapie děti lépe zvládají orientaci v prostoru, uvědomují si své tělo a učí se ho ovládat. Tím, ţe vychylují tělo z těţiště při chůzi koně, je klient nucen drţet posturu a pomocí působení biotepla koně se klientovi uvolňuje spazma ve svalech Integrace dětí s DMO mezi vrstevníky Spousta nemocných dětí s DMO bez těţkého mentálního postiţení má moţnost se integrovat mezi své vrstevníky, můţe chodit do mateřské školy i do normální školy. Dítě při školní výuce a při hrách se svými vrstevníky získá podněty a motivaci, které jsou důleţité pro jeho duševní i fyzický rozvoj. Získává zkušenosti, jak se pohybovat v kolektivu a jak uplatňovat svůj názor. Tento souhrn znalostí a dovedností jsou pro budoucí ţivot potřebné nejen pro nemocné děti, ale i pro děti zdravé. Děti s DMO potřebují 57 Tamtéţ. 52

53 zvláštní přístup, který bude přizpůsobený jeho pohybovým schopnostem a moţnostem. Postiţenému dítěti by se mělo dát najevo, čím se vyrovná svým vrstevníkům nebo v čem je můţe i předčít. Neměli bychom zdůrazňovat jeho hranice moţností. Dále je potřeba těmto dětem opatrně pomáhat při překonávání jejich handicapů, ale vyvarovat se přitom jakýchkoliv soucitů a lítostivých poznámek. Děti musí sami poznávat postupně své hranice moţností a to tak, ţe si je samy vyzkouší, pedagog, lékař ani rodič by neměli děti na jejich moţnosti preventivně upozorňovat. Učitel musí být informován o případných poruchách chování, které se mohou u nich objevit, jedině dobře informovaný učitel, který zná všechna specifika dítěte, ho můţe naorientovat tím správným směrem. Běţný problém lidí s hybnou poruchou, je jejich pracovní zařazení. Pro ně je jakákoliv práce vţdycky lepší neţ invalidní důchod. 58 Nejčastější strádání dětí s DMO Mnozí lidé si myslí, ţe největší strádáním a traumatem pro děti s DMO je jejich samotné hybné postiţení. Avšak nejvíce tyto děti traumatizuje sociální izolovanost vycházející z jejich nemoci anebo nadměrná ochrana (i kdyţ je dobře míněná), která děti svazuje ve spontánních činnostech, v jejich přirozeném projevu a v rozvoji osobnosti. Jejich největším přínosem je maximální integrace do společnosti mezi zdravé děti Paréza brachiálního plexu 60 Paréza brachiálního plexu můţe být buď poúrazová, nebo poporodní. Poúrazová se můţe přihodit například při autonehodě, při sportu, výjimečně ji můţe zapříčinit i meningitida. Poporodní paréza, neboli poranění paţní nervové pleteně, je zapříčiněna tlakem nebo tahem za horní končetinu. Poranění plexus brachialis dělíme na tyto typy: Kompletní postižení jedná se o postiţení všech tří primárních svazků nervů. Klient má ztrátu citlivosti na celé horní končetině, má moţnost pouze pozdvihovat rameno. Paréza horního typu bývá označována jako dobrá ruka na ochrnutém rameni. Funkce ruky je zachovaná, funkce ramene a paţe je oslabena MUDr. Boris Ţivný, Zdroj Dětská mozková obrna. 59 Tamtéţ. 60 Bc.Veronika Kroupová, Bc.Hana Bednáříková, Alena Fritscherová, Hipoterapie,

54 Paréza středního typu jedná se o omezenou moţnost propnout loket, natahovat prsty a zápěstí. Paréza dolního typu bývá označována jako ochrnutá ruka na zdravém rameni. Svalstvo paţe a ramene je v pořádku, oslabení svalů je v oblasti ruky a předloktí. Vhodný kůň pro terapii takto postiţených klientů je takový, který dokáţe stimulovat tonus horní končetiny tak, aby se bylo moţno dostat do vyšší vývojové polohy. Střídáním obou poloh oslabená končetina zesiluje, při jejím optimálním zatěţováním se přiblíţí svými schopnostmi ke zdravé končetině. 3.3 Ortopedické indikace Patří sem především skoliózy a hyperkyfózy. Skoliózy jedná se o trojrozměrnou deformaci páteře. S klienty s touto diagnózou nacvičujeme především správné drţení těla. Klient jezdí vsedě ve směru jízdy nebo v kontrasedu s oporou o horní končetiny. Při terapii kontrolujeme narovnaná záda a staţené břicho. Můţeme jezdit v jednom směru, a jestliţe jde o skoliózu levostrannou, vyuţijeme jízdu na levou ruku, tím podnítíme vydutost páteře doprava jako vyrovnání skoliózy. Při chůzi do kruhu vystavuje centrifugální síla námahu více vnější části těla a podmiňuje vydutost páteře směrem ven z kruhu. Nejezdíme však jen jedním směrem, mohli bychom přetíţit pohybový aparát a způsobit opačný efekt terapie. Terapii začínáme s klientem nejdříve na stranu, kdy je postiţená strana dovnitř kruhu a aţ po dosaţení souměrného drţení těla je moţné přejít na jízdu s centrifugálním efektem. Kyfózy jedná se o ohnutí hrudní páteře, které se z přirozené kyfotické polohy začne zvětšovat a prohlubovat, čímţ ovlivňuje celé tělo. Nejčastějšími příznaky je vzhled vadného drţení těla s velkým hrbem na zádech. Hyperkyfóza jedná se o patologicky vystupňovanou kyfózu hrudní páteře. Z důvodu zkrácení povrchových svalů zad, postupujeme s klienty od menší zátěţe i v případě, ţe se jedná jiţ o větší děti. Klient nesmí být v křečovitém drţení z důvodu udrţení si správné 54

55 polohy. Klient musí být uvolněný, musí klidně dýchat, protoţe hyperkyfózy často souvisí se špatnou dechovou jednotvárností. Zpravidla bývá přítomna i sníţená kapacita plic, z tohoto důvodu zařazujeme cviky horních končetin a korekční polohy, opět kladem důraz na správné dýchání Ostatní zdravotní postižení s možností léčby pomocí koňského hřbetu Autismus jedna ze závaţných poruch dětského mentálního vývoje. Autismus je vrozená porucha některých mozkových funkcí. Příznaky autismu mohou být odhalena jiţ u dětí ve věku 6-18 měsíců (pokud je dítě fixováno na určité objekty nebo nereaguje na lidi kolem sebe.) Odlišnosti v komunikaci - starší děti a batolata nemusejí reagovat na svá jména, mohou se vyhýbat očnímu kontaktu, nereagují na pokyny, na rozloučenou nemávají a působí dojmem, ţe neslyší. Odlišnosti v chování s hračkami si hrají raději samy, ale neví jak si s nimi hrát, zaměří se spíše na část hračky, neţli na její celek, mívají záchvaty vzteku, jsou hyperaktivní, nerady spolupracují, mají negativní přístupy. 62 Sluchové postižení hodnotí se jako jedno z nejtěţších postiţení. Helena Kellerová, známá hluchoslepá Američanka řekla: Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí. 63 Sluchově postiţené můţeme rozdělit dle variability, která je dána různou strukturou a hloubkou sluchové vady, dobou, kdy došlo k poškození, celkovým rozvojem osobnosti a z úrovní sociokulturních podmínek, v nichţ probíhala časná a navazující surdopedická intervence (zásah oboru zaměřeného na poruchy sluchu). Z hlediska kvantity se rozlišují různé stupně sluchových poruch. o lehká sluchová porucha (26-40dB) o střední sluchová porucha ( db) 61 Bc.Veronika Kroupová, Bc.Hana Bednáříková, Alena Fritscherová, Hipoterapie, Viktor Lechta, Základy inkluzivní pedagogiky, 2010, s

56 o středně těţká sluchová porucha (56-70dB) o těţká sluchová porucha (71-91 db) o úplná ztráta sluchu. 64 Afázie ztráta jiţ nabyté schopnosti komunikovat z důvodu poškození mozku. Poškození mozku můţe být např. důsledek úrazu, následek meningitidy apod. Nejvíce postihuje lidi v produktivním věku. Afázie se dá rozdělit do tří základních typů: 1/ expresivní motorická Brocova afázie klient má zachovanou vnitřní řeč, dokáţe psát diktát, ale není schopen výkonu řeči, v jeho slovníku zůstává pouze několik slov. 2/ impresivní senzorická afázie Wernickeova klient slyší, mluví, ale nemůţe psát diktát, protoţe nerozumí slyšené řeči, nedokáţe dekódovat zvuky lidské řeči. 3/ klienta spojují oba výše uvedené typy, v tom případě se jedná o totální afázii. 65 Zrakové postižení slepota můţe být od narození, nebo k její ztrátě můţe dojít následkem nemoci či úrazu. S těmito klienty často mluvíme, hlavně, kdyţ se pohybujeme, popisujeme jim, kde jsme. Zvýšená pohyblivost je hlavním cílem, kterého chceme dosáhnout. Například odpočítáváním kroků na jízdárně si klient můţe vybavit, blíţící se konec a roh jízdárny. Slepý klient se nenaučí nic příkladem, musí si objevovat vše sám prostřednictvím dotyků a komunikace s druhými. Poruchy chování a emoční poruchy Poruchy chování na bázi hyperaktivity a poruch pozornosti se označují (Michalová, 2007) jako specifické poruchy chování. Při poruchách chování se zdůrazňuje jejich socializační aspekt, vţdy jde totiţ o chování, které nerespektuje sociální normy, vyznačuje se problémovými vztahy, často i agresivitou Marie Renotiérová, Libuše Ludíková a kolektiv, Speciální pedagogika, 2004, s Marie Renotiérová, Libuše Ludíková a kolektiv, Speciální pedagogika, Viktor Lechta, Základy inkluzivní pedagogiky, 2010, s

57 Pokud nepochopíme podstatu problému a nebudeme znát cestu, jak jim pomoci, např. moţnost zařazení terapeuticko-výchovných postupů a poskytnutí odborné péče, mohou se tyto děti stát dětmi ohroţenými. Svalová dystrofie jedná se o onemocnění, které je způsobené genetickou vadou, spočívá v ochabování a v ubývání svalové tkáně. Průběh tohoto onemocnění se liší podle typu je různě váţné a většinou nevyléčitelné. Projevuje se uţ v dětském věku, často do tří let a častěji postihuje chlapce. V průběhu dospívání se stav zhoršuje ubýváním svalstva a tím je jedinec omezován v pohybu. Tito lidé mohou mít problémy s chůzí, někteří potřebují berle nebo invalidní vozíky. Svaly musíme cvičit opatrně a pod dohledem fyzioterapeuta J. Kulichová, Průvodce jeţděním Středisko pro handicapované jezdce Diamond. Vyškov, Piafa. 57

58 III/ EMPIRICKÁ ČÁST 4 LÉČBA POMOCÍ KOŇSKÉHO HŘBETU 4.1 Úvod do problematiky Podobným tématem z oblasti hipoterapie se zabývají: Doc. MuDr. František Véle, CSc., se zabýval terapií funkčních poruch páteře, manipulační terapií. Je nositelem medaile J.E. Purkyně, medaile Palackého University v Olomouci, stříbrné medaile Karlovy University v Praze a pamětní medaile k výročí zaloţení UK. Podle prováděných výzkumných šetření Doc. Véleho, hipoterapií zasahujeme přímo do funkce centrálního nervového systému (CNS), bez instrukcí, kterým by nemocný klient nemusel vţdy rozumět. Informace mezi koněm a jezdcem se mezi sebou přenáší jazykem pohybu těla. Mozek tyto informace chápe ihned bez překladu řeči. Taktilní, ale i optická aference (přenos vzruchů z periférie do centra), přivádí do CNS podněty, na které CNS sám reaguje vhodnými pohyby metodou pokus-omyl, která vede k adaptaci a k rozšíření motorických schopností dítěte. Schopnost adaptace alespoň nějakého stupně je základ pro získávání zdraví, při poruchách somatických i mentálních. Proto je hipoterapie léčebnou metodou ke zlepšení motorických i mentálních funkcí. 68 Mgr. Petr Bitnar je odborným fyzioterapeutem na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství ve FN Motol. Spolupracuje na řadě výzkumů zaměřených na poruchy trávicího traktu. Dle jeho výzkumných šetření se hipoterapie významně dotýká optimalizace a facilitace funkce pohybového systému a zprostředkovaně také funkce GIT (gastrointestinální trakt = dutina ústní). Účinně ji lze vyuţít také k léčbě funkčních poruch trávicího traktu a přispět tak v jejich léčbě konference o hiporehabilitaci, Česká hiporehabilitační společnost, konference o hiporehabilitaci, Česká hiporehabilitační společnost,

59 The National Center for Equine Facilitated Therapy (NCEFT), American Hippotherapy Association, jedná se o Americké asociace hipoterapií, které poskytují hipoterapie ke zlepšení ţivota dospělých a dětí s postiţením, či se specifickými potřebami. Za více neţ 40 let pomohli tisícům dětí a dospělým s neurofyziologické, kognitivní, senzorické a psychosociální oblasti. Podle nich je např. u dětí s autismem jednou z výhod hipoterapie, stimulace hmatových smyslů. Kůţe koně, nos, hříva a ocas poskytují dítěti pocity, které mu pomáhají a vedou k vývoji stimulace verbální komunikace tak jako v oblasti fyzické. Motorické dovednosti dítěte jsou rozvíjeny tím, jak se dítě učí jezdit na koni. Schopnost interakce autistického dítěte je lepší díky interakci s pracovníky na terapiích. Hipoterapie je spolehlivá a bezpečná léčba vzhledem k tomu, ţe pracovníci nebo terapeut jsou povinni být v blízkosti pacienta, neţ se naučí novým dovednostem. Nové dovednosti získané stejně jako vývoj dítěte mu zvyšuje sebedůvěru včetně touhy a ochoty učit se dalším dovednostem mimo terapie doma i ve škole. Učení jiţ děti nestraší, ale stává se zajímavou, obohacující a především zábavnou činností. Z oblasti fyzického vývoje, pohyb koně umoţňuje pacientům zaměřit se na hnutí, které učí dítě, aby se nepřímo lépe soustředilo, hipoterapie má také uklidňující účinek. 70 Hipoterapie přispívá ke zlepšení motorické koordinace, ke správnému drţení těla, rovnováhy, ke zlepšení svalového tonusu, k lepší koncentraci, ke zvýšení sebevědomí a sebedůvěry klientů se speciálními potřebami Cíle výzkumu Základním cílem výzkumu diplomové práce je zjistit, zdali je výsledek hipoterapie odlišný u dětí, jejichţ onemocnění je neomezuje v komunikaci od dětí s DMO. Dalším krokem bylo zaznamenat v jakém procentuelním počtu je hipoterapie u dětí úspěšná, jaký má vliv na jejich postiţení a co jim vzhledem k jejich postiţení přináší z oblasti jemné a hrubé motoriky, komunikačních schopností a integrace

60 4.3 Výzkumné předpoklady, hypotézy Na základě stanovených cílů, byly sestaveny dva dotazníky. Dotazník č. 1 ( úvodní dotazník) má poskytnout čtenářům bliţší informace o klientech s DMO a o klientech s méně závaţným omezením hybnosti. Druhý dotazník č. 2 je navazující dotazník na č. 1, který má potvrdit či vyvrátit účinky hipoterapie a dále má zjistit, zdali hipoterapie působí stejně na klienty s DMO jako na klienty s méně závaţným omezením hybnosti. HYPOTÉZY Na základě stanovených cílů výzkumu jsem si určila tyto hypotézy: H1/ Při srovnání dětí postiženích DMO s dětmi méně závažným omezením hybnosti, působí hipoterapie u obou skupin ve stejné míře, kvalitě a se stejnými výsledky. H2/ Děti se dokážou pomocí hipoterapií lépe začlenit do kolektivu. H3/ Hipoterapie má pozitivní vliv na rozvoj motoriky dětí. 4.4 Metody výzkumu Jako metodu výzkumu jsme zvolili kvalitativní výzkum. Kvalitativní výzkum je především terénní výzkum s poţadavkem zúčastněného pozorování. Rozhodovala jsem se na základě informační tabulky odlišností mezi kvalitativním způsobem a kvantitativním způsobem dle Hendla. 72 Vztah výzkumníka k subjektu je formou kvalitativního prostředku těsný, naopak dle kvantitativního výzkumu má výzkumník k subjektu vztah odstupný. V kvalitativním výzkumu teorie často vzniká a u kvantitativního výzkumu jde o potvrzení a ověření teorie. Data jsou při kvalitativním výzkumu bohatá, hloubková a při kvantitativním výzkumu tvrdá a spolehlivá. Kvantitativní výzkum se často zajímá o dokumentaci sociálních směrů 72 Jan Hendl, Kvalitativní výzkum,

61 větších rozměrů (např. ve státních institucích), zatímco kvalitativní výzkumníci se zajímají hlavně o děj v menších sociálních útvarech (např. interakce ve třídě), coţ je případ této studie. Kvalitativní výzkum pouţívá induktivní formy vědeckých metod, hloubkové studium jednotlivých případů, nejrůznější formy rozhovorů a kvalitativní pozorování. Cílem je získat popis zvláštností případů, generovat hypotézy a rozvíjet teorii o fenoménech světa. Kvalitativní výzkum je orientován na explorování a probíhá nejčastěji v přirozených podmínkách sociálního prostředí. 73 Protoţe ve výzkumné části jde o zachycení velkého mnoţství dat od několika málo jedinců, vybrala jsem si z přístupů kvalitativního výzkumu případovou studii. Případová studie se zaměřuje na podrobný popis a analýzu jednoho nebo menšího počtu jedinců. Jde o zachycení sloţitosti případu, o popis vztahů v jejich ucelenosti. 74 Metody výzkumu zpracování plánu, metody, kterými budu sbírat, shromaţďovat a analyzovat informace a data, jsem si zvolila: metoda pozorování patří mezi nejdůleţitější metody kvalitativního výzkumu (Jorgesen, 1989). Můţeme popsat co se děje, kdo, kde a kdy se zúčastňuje dění. Pozorovatel je v přímém kontaktu s pozorovanými a sbírá data. Výhodou jsou zkušenosti z první ruky. Pozorování je vhodné při prozkoumávání témat, která nejsou vhodná zmiňovat v rozhovoru. Nevýhodou je, ţe výzkumník můţe ovlivňovat dění, o některých soukromých záleţitostech nelze informovat, s některými účastníky jsou potíţe při navazování vztahu (děti) metoda textu a dokumentu - můţe být jediným datovým podkladem pro studie a lze tuto metodu doplnit daty získanými pozorováním či rozhovorem. Výhodou jsou pečlivě zpracované a časově zachované informace. Nevýhodou se stává tato metoda, pokud se jedná o chráněné informace, materiál nemusí být kompletní a přesný, vyţaduje přepis nebo skenování. 73 Jan Hendl, Kvalitativní výzkum, 2008, s Jan Hendl, Kvalitativní výzkum,

62 metoda interview je uţitečná pokud nemůţeme výzkumníka pozorovat, můţeme zaznamenat i to co bylo dříve. Nevýhody interview jsou často prováděné v uměle vytvořených podmínkách, lidé neumějí vyprávět Charakteristika výzkumného vzorku Klienty tvoří děti různého pohlaví, různé věkové kategorie od 2 roků do 6 let, s odlišným onemocněním. Cílová skupina byla záměrně vybrána z dětí s různými typy postiţení, aby se dala lépe potvrdit či vyvrátit zadaná hypotéza výzkumu. Výzkumné šetření probíhalo od dubna 2015 do listopadu 2015, s tím, ţe v období červenec, srpen děti měly terapeutické prázdniny a terapie v této době neprobíhaly. Respondenti na terapie dojíţděli 2krát týdně. Během této doby jsem se pravidelně zúčastňovala všech terapií, které děti podstupovaly, vedla jsem rozhovory s jejich zákonnými zástupci i s terapeuty, kteří terapie s dětmi vedli. Také jsem během těchto 8 měsíců rozdala rodičům respondentů 2 dotazníky. První dotazník - úvodní byl určen k seznámení se více se sledovanými jedinci, s jejich rodinou a s prostředím, kde ţijí. Zaznamenat účinky hipoterapie po prvním kurzu hipoterapie (první 3 měsíce). Druhý dotazník byl určen k vyhodnocení výsledků po absolvování druhé tříměsíční části hipoterapie a k doplnění informací k potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz. Terapie byly prováděny v Občanském sdruţení Ryzáček (dále jen O.s. Ryzáček), ve Vyšehorkách v nedalekém okolí města Mohelnice. O.s. Ryzáček je nestátní nezisková organizace, zaloţena v roce O.s. Ryzáček se zabývá hiporehabilitací dětí i dospělých. Všechny koně mají Specializační zkoušky pro koně zařazené pro hiporehabilitaci. Posláním sdruţení je poskytovat sluţby v oboru hiporehabilitace, pomáhat integraci zdravotně postiţených jedinců do společnosti, rozvíjet dovednosti dětí i seniorů. Ryzáček napomáhá lidem, kteří se ocitli v těţkých ţivotních situacích, pokouší se jim pomoct při začlenění do běţného ţivota a zlepšit jejich psychickou a fyzickou kondici. 75 Tamtéţ. 62

63 Členové týmu O.s. Ryzáček jsou: Alena Fritscherová zakladatelka sdruţení, cvičitel a vodič koní pro hiporehabilitaci. Bc. Eliška Hekelová pedagog volného času, asistent pro hiporehabilitaci, vodič koní pro hiporehabilitaci. Mgr. Hana Bednáříková fyzioterapeut, lektor volného času. Jana Krejčová vedoucí sociálního programu, psychoterapeut. Spoustu poznatků a informací bylo získáno právě od členů týmu O.s. Ryzáček. Všichni byli velice vstřícní a snaţili se pomáhat se získáváním potřebných dat. S písemným souhlasem všech rodičů sledovaných dětí, jsme měli moţnost nahlédnout do lékařských dokumentací týkajících se průběţných výsledků terapií a bylo nám umoţněno, opět s písemným souhlasem rodičů, pořizovat fotografie při terapiích. O.s. Ryzáček realizuje terapie většinou ve venkovní jízdárně, která je spojena s uzavřenou halou, která zajišťuje rychlý přesun v případě nepředvídaného špatného počasí. Součástí vybavení jízdárny je rampa pro vozíčkáře a pacienty s berlemi. SEZNAM SLEDOVANÝCH DĚTÍ Celkem bylo sledováno 6 klientů. Tři holčičky a tři chlapci. Ze zdravotního hlediska jsme sledovali tři děti s postiţením DMO a tři s jinými, méně závaţnými nemocemi. Sledovaným jedincům jsou ve výzkumné části přiřazena smyšlená jména, která nekorespondují s jejich pravými jmény. Klient A/ Adam (dále jen Adámek) Narození: 2010 Pohlaví: chlapec Důvod účasti na hipoterapiích: špatné vzpřimování, předčasně narozený (8. měsíc), opoţděný vývoj, mírná skolióza, problémy se stravováním, fobie z lékařů. 63

64 Klient B/ Boris (dále jen Borisek) Narození 2009 Pohlaví: chlapec Důvod účasti na hipoterapiích: DMO dystonicko-dyskinetická forma z důsledku porodní asfyxie (chlapeček je odkázán na invalidní vozík). Borisek nemluví, komunikuje neverbálně, ukazuje předměty, potřeby očima, na otázky odpovídá kývnutím hlavy ANO NE. Nesedí sám, nechodí, nestojí. Narozen v termínu. Klient C/ Cecílie (dále jen Cecilka) Narození: 2013 Pohlaví: holčička Důvod účasti na hipoterapiích: DMO - dystonicko-dyskinetická forma z důsledku HIE hypoxicko- ischemická encefalopatie tj. těţký následek nedostatku kyslíku při porodu (hypoxii), často se rozvíjí v kombinované postiţení. Cecilka nemluví, má problém s koordinací, nespojí ruce, proměnlivé svalové napětí. Narozena v termínu. Klient D/ Denisa (dále jen Deniska) Narození: 2012 Pohlaví: holčička Důvod účasti na hipoterapiích: DMO spastická diparéza (postiţení zejména šedé kůry mozkové, nejčastěji se vyskytuje u předčasně narozených dětí v důsledku poporodních komplikací např. lehčí stupeň krvácení do mozku nebo nedokysličení, čímţ odumírají nervové buňky a nacházejí se v šedé kůře mozkové). Extrémně nedonošená, narozená ve 26. týdnu. Klient E/ Eliška (dále jen Eliška) Narození: 2012 Pohlaví: holčička Důvod účasti na hipoterapiích: Vývojová vada kyčlí. Narozena v termínu. 64

65 Klient F/ František (dále jen František) Narození: 2010 Pohlaví: chlapec Důvod účasti na hipoterapiích: Lehký cerebrální syndrom - opoţdění hrubé motoriky. Špatná stabilita v horším terénu, dopomoc ve školce na procházkách. Špatná jemná motorika. Narozen v termínu. PRVNÍ SETKÁNÍ S RODIČI KLIENTŮ První setkání s rodiči se realizovalo za účasti fyzioterapeutky z Ryzáčka, která nás nejdříve představila a já všem následně vysvětlila podrobnosti a seznámila je s cílem mé diplomové práce. Zároveň byli poţádáni o vyplnění úvodního dotazníku, spolu s jejich písemným souhlasem k pořizování fotografií, které budou publikovány v DP a se svolením nahlédnutí do lékařské dokumentace jejich dětí. Se vším všichni rodiče souhlasili aţ na jednoho tatínka, který dle jeho slov, nedůvěřuje nikomu ohledně fotografií jeho rodiny. Později tatínek s dítětem začali jezdit na terapie v jiný čas neţ ostatní moji respondenti, tak byl výzkum tohoto dítěte ukončen. 4.6 Průběh výzkumu a analýza dat Výzkum diplomové práce probíhal formou vlastního pozorování, dotazníku a interview. Vlastní pozorování probíhalo v Občanském sdruţení Ryzáček ve vesnici Vyšehorky, nedaleko města Mohelnice. Frekvence a délka terapie jednotlivých klientů byly 2x týdně, minut, (v závislosti na aktuálním stavu klienta), dva turnusy v roce. Podle reakcí klienta fyzioterapeut měnil polohy dětí, střídal krok koně, snaţil se o pravidelné střídání směru a plynulosti koně, aby se nezastavil. Průběh terapie byl u kaţdého klienta odlišný. Bylo to z důvodu různého postiţení dětí, podle aktuálních psychických i fyzických stavů a také podle změn počasí, kdy se někdy jezdilo v terénu (to se dětem více líbilo), jindy pro nepřízeň počasí musely do uzavřené haly, atd. 65

66 4.6.1 Metoda pozorování a interview Výsledky pozorování Na začátku terapií, po vzájemném seznámení se s dětmi, začalo prvotní pozorování jejich pohybů. Psychické stavy, někteří jedinci bývali zpočátku vystrašeni a báli se velkého zvířete (občas se stávalo, ţe klient na koni stále plakal a z toho důvodu, musela být terapeutická jednotka ukončena třeba i po 5 minutách). Postupem času si na jízdu na koni všechny děti zvykly a uţ při vystupování z auta se usmívali, těšili se, aţ je fyzioterapeutka přivítá, posadí na koně a budou se ho moct dotýkat. Na koni se potom děti usmívaly a z jejich výrazů bylo patrné, ţe jsou šťastné, spokojené a ţe se jim hipoterapie líbí. Z oblasti psychického rozvoje dětí, mohu tedy konstatovat, ţe dle prováděného výzkumného šetření, metodou pozorování působily hipoterapie na všechny děti příznivě. V oblasti fyzického vývoje není u všech klientů příznivý vliv viditelný a lze jej vyhodnotit pouze lékařskými zařízeními např. RTG. Adámek jeho fyzickou změnu lze zaznamenat pouhým okem. U Adámka se jedná o zlepšení koordinace pohybů. Při prvních terapiích byl velice opatrný a při rychlejším pohybu, nebylo moţné s ním vyjet na koni do nerovného terénu bez přidrţování. Po několika terapiích Adámek jiţ běhal s větší jistotou a terapie v terénu jiţ byly bez přidrţování terapeuta. Borisek Boriskovi hipoterapie pomohla v oblasti motoriky se zaměřením na úchop pastelky. Při terapii byl šťastný, kdyţ mu maminka dala pastelku do ruky, aby se o novou dovednost spolu s maminkou pochlubili i členům O.S. Ryzáček. Boriskova radost se přenesla na celý kolektiv zaměstnanců a také na mě. Bylo to dojemné a zapůsobilo to na všechny. Cecilka Cecilce se uvolnily ručičky, nemá je tak sevřené v pěst, dokáţe ukázat na nějaký předmět přesněji. Na začátku hipoterapie, její tělíčko leţelo na koni a ruce měla volně spuštěné nebo poloţené na koni a po několika hipoterapiích se začala o ručičky opírat. 66

67 Deniska - v úvodu terapií nebyla schopna chůze, maminka ji vozila v kočárku nebo nosila. Na začátku prvního turnusu uţ začala chodit s oporou maminčiny ruky a na konci prvního turnusu jiţ dokázala chodit bez opory, udělalo to na mě velký dojem, osobně mě to přesvědčilo o účinnosti hipoterapie. Maminka Denisky mi řekla, ţe ještě mimo hipoterapie dělá s Deniskou Vojtovu metodu, ale ţe je přesvědčena, ţe Deniska začala sama chodit důsledkem hipoterapie, jelikoţ pokrok v této oblasti se projevil bezprostředně po několika málo absolvovaných hipoterapiích, kdeţto Vojtovu metodu dělají uţ déle. Eliška u Elišky nelze posun v oblasti motoriky zaznamenat pouhým pozorováním. Její léčebný proces je zaměřen na zacentrování kyčelního kloubu do správného postavení, čehoţ se dle RTG výsledků, pomocí hipoterapie, dosáhlo. František František bohuţel často hipoterapie vynechával, tudíţ jeho efekt nebyl tak zřetelný, dle lékařů však došlo k rozpojení pohybu pánve a páteře, nepohybuje se páteř a pánev jako celek, ale jako funkční jednotka. František je po hipoterapiích pevnější a stabilnější. Z oblasti fyzického vývoje dětí mohu konstatovat, ţe dle prováděného výzkumného šetření metodou pozorování působila hipoterapie na 4 děti u nichž lze posun zaznamenat viditelným pozorování příznivě, u zbývajících dvou dětí, byl pokrok potvrzen lékařskými zprávami. Výsledky metody interview Od Adámkové maminky bylo řečeno, ţe: Adámek je více upovídaný, baví se o koních i s dětmi na pískovišti. Adámek má fobii z doktorů a hipoterapie je léčebná metoda, která je mému synovi velice příjemná. Před hipoterapiemi jsme v hračkárně nakupovali bagry a traktory, teď uţ to jsou jen koně. Vyuţila jsem jeho nové záliby a lásky ke koním k tomu, abychom procvičovali motoriku a myšlení tím, ţe jsem mu koupila puzzle s obrázkem koně a nyní pořád dokupujeme a skládáme. Dříve ho puzzle nebavilo, nevydrţel u něj, neskládal, neměl snahu, takţe i tohle je pro nás velkým přínosem. Ač si to třeba spoustu lidí neuvědomují, hipoterapie se 67

68 můţe propojit se spoustou dalších aktivit, které mohou mít přínos pro dítě. Koníčkům posílá pusinky ( přes dlaň), je tam vţdy šťastný a já vím, ţe mu to také pomáhá, tímto bych ráda poděkovala celému týmu O.s.Ryzáček. Výpověď maminky Boriska, jednoznačně svědčí také o úspěšném a vlivném působení hipoterapie v oblasti psychiky dítěte. Borisek jezdí ke koním rád. U Boriska jsem zaznamenala neuvěřitelnou interakci mezi ostatní děti. Vţdy, kdyţ jsme navštívili moji sestru, která má dvě děti 7 a 9 let,tak se její děti snaţili na Boriska mluvit, hrát si s nim, ale on je úplně ignoroval, neprojevoval ţádné emoce ani radost ani smutek, byl velice uzavřený, neměl zájem. Od doby, kdy jezdíme na hipoterapie, má potřebu se zapojit, vydává zvuky a usmívá se, věřím, ţe je to zapříčiněno hipoterapiemi, jelikoţ tam se začal hodně projevovat a usmívat, vím, ţe tam je šťastný a svoji radost si dokáţe udrţet déle neţ jen v době hipoterapie a dokáţe se integrovat mezi ostatní děti. Maminka Cecilky se vyjádřila o vlivu hipoterapie na psychický stav takto: Hipoterapie určitě ovlivní psychiku. Kontakt s velkým zvířetem přidal Cecilce na sebevědomí, posílil jí vnímání okolního světa. U Cecilky kůň funguje k překonání strachu. Z koňského hřbetu se na nás a na svět dítě můţe chvíli dívat se shora a moţná je to pro ně taky zajímavý, inspirující pohled. Denisčina maminka spojila také hipoterapii s lepší psychickou stránkou dcery. Jak se zmínila jiţ v dotazníku, tak také vyprávěla o tom, jak Deniska začala více komunikovat a často si i prozpěvuje. Nejvíce elánu má, kdyţ jí řeknu, ţe se pojedeme zase podívat na koníčky, hned se jí změní nálada, přirovnala bych to k radosti dětí, kdyţ čekají na dárky od Jeţíška, tak moc jí koně oslovili. 68

69 Výpověď Eliščiny maminky: Eliška nemá takové postiţení, které by ji na pohled odlišovalo od ostatních zdravých dětí. Co se týká komunikace Elišky, od povahy je málomluvná, je to tiché dítě, ale ano myslím, ţe na ni hipoterapie z části zanechaly nějaké pozitivní změny v oblasti komunikace. Určitě si rozšířila slovní zásobu, doma má o čem povídat babičce, prohlíţí si obrázky v kníţkách a povídá o koních, dokonce si je pojmenovala podle koní z O.s. Ryzáček, má je ráda, změnil se její vztah k velkým zvířatům, nebojí se jich tolik. Maminka Františka vypověděla: Jsem vděčná za hipoterapie, František je často vyčleňován z kolektivu a mě to velice trápí, kdyţ nemohu vidět, ţe si hraje s ostatními dětmi, ţe ho vyčleňují a on většinou zůstane sám v koutku. Všechno je to dobou a výchovou rodičů. Nechápu, proč nevysvětlí svým dětem, jaké mohou mít pocity děti takové, jaký je můj syn (a to ještě není aţ tak výrazně postiţen, jako spoustu jiných dětí). Nechci, aby je nutili hrát si s mým synem, jen chci, aby měl stejnou moţnost volby jako ostatní vybírat si přátele podle jejich povahy. Oni ho vyřadili, aniţ by mu dali moţnost, aby se projevil, jaký vlastně je. Velice mě to trápí. František má velikou podporu v O.s. Ryzáček, má tam přátele ( zaměstnanci O.s. Ryzáček, seznámil se tam i s některými dětmi, které také dojíţdějí na hipoterapie, a miluje koně, s těmi tam tráví nejvíce času.) František se vţdycky na hipoterapie moc těší a já také, protoţe ho vidím šťastného. Je to velice smutné nikomu bych nepřála se dostat do takové situace, kdy vidí své děti stále vyřazeny z kolektivu ostatních dětí a nešťastny. Tato výpověď působí dojímavě a nabývá důleţitosti a síly působení hipoterapie na děti z oblasti psychické. Všichni rodiče se zúčastňují hipoterapií rádi, je to pro ně záruka chvilky štěstí a radosti pro jejich děti. V interview s maminkami jsme se přesvědčili a ujistili v názoru z pozorování klientů, ţe hipoterapie má blahodárné účinky jak ve vývoji motorickém, tak ve vývoji psychickém. Všechny maminky potvrdily zlepšení psychických stavů svých dětí z účastí na hipoterapiích. 69

70 Výsledky dotazníku č. 1 OTÁZKY č. 1, 2 a 3. (Vzdělání rodičů, bydliště, počet dětí) - odpovědi na tyto otázky byly z důvodu uzavřených odpovědí sloučeny. Adámek - oba SOŠ s maturitou, ve městě v paneláku, jedno dítě. Borisek - matka vysokoškolské, otec SOŠ s maturitou, ve městě v paneláku, 3 děti. Cecilka - oba vysokoškolské, ve městě v paneláku, 3 děti. Deniska - matka VŠ, otec VOŠ, ve městě v paneláku, 1 dítě. Eliška - oba vysokoškolské, ve městě v paneláku, 2 děti. František - matka SOU bez maturity, otec SOU bez maturity, ve městě v paneláku. OTÁZKA č. 4 (Jak ovlivnila nemoc vašeho dítěte Váš život?) Adámek - vzhledem k tomu, ţe Adámek má jen mírné zdravotní problémy, tak jeho nemoc náš ţivot nijak neovlivnila. Borisek - Boriskovi sestry se musí více zapojovat do péče o domácnost i o postiţeného bratra takţe mají asi více práce neţ ostatní vrstevníci. Přátelé a rodina zůstali jen pár, ale asi jen ti opravdoví, protoţe času je málo a dokonce jsme se setkali 70

71 s nepochopením, proč jsme si nechali postiţené dítě doma, kdyţ by se o něj postarali v ústavu lépe, coţ znamená, ţe uţ si s nimi nemám co říct. Cecilka - Máme výrazně méně času na vlastní koníčky, maminka na pracovní seberealizaci, denní reţim se přizpůsobil potřebám postiţeného dítěte podle frekvence cvičení, návštěv terapeutů, lékařů apod. na starší děti je o něco méně času. Sloţitěji plánujeme a realizujeme víkendové pobyty, dovolené balíme mnohem víc věcí (speciální polohovací ţidlička, zdravotní kočárek, chodítko, podloţka na cvičení). Vzhledem k tomu, ţe malá špatně usíná a spí, tak nejvíc asi trpí partnerský ţivot - udělat si volný večer, zajít do kina, na koncert, na večeři - to uţ v podstatě neznáme. Rodina a přátelé se k nám chovají víceméně stejně, snaţí se pomáhat. O pár přátel jsme moţná přišli, ale zase získali nové, takţe tady problém nevidíme. Snaţíme se Lucii brát všude s sebou na pěší výlety (kočárek, krosna), na cyklovýlety (cyklovozík), v zimě aspoň pod svah Deniska - Myslím, ţe hodně, např. cvičení Vojtovky 4krát denně do 2 let, pokud ho chce člověk dělat pořádně, znamená, ţe nemáte moc času na jiné aktivity, společenský ţivot, atd. Ale samozřejmě to stojí za to, a kdyţ je to potřeba, tak to rodiče udělají. Rodina a přátelé k nám mají pořád dobrý vztah, pomáhají nám. S některými vzdálenějšími známými a příbuznými nás to asi ještě víc sblíţilo. Mrzí mě, ţe má Deniska některé následky na celý ţivot, ale jinak beru její nemoc jako samozřejmost. Eliška - Neovlivnilo. František - Vyřadilo nás to z některých činností s mými přáteli se zdravými dětmi. Přišlo hloupé deptání ze strany mých přízemních rodičů ve smyslu, ţe uţ bych neměla mít další dítě. 71

72 OTÁZKA č. 5 (Jaké byly vaše první myšlenky a pocity, když jste se o nemoci dozvěděli?) Adámek - Nejdřív jsem měla strach, asi jako by měla kaţdá jiná matka s dalšími obavami, kam se to můţe dále vyvíjet, ale později mě lékaři ujistili, ţe to na Adámkovi, nezanechá ţádné viditelné známky. Borisek - Zoufalství, smutek, bezmoc. Byly to nejhorší okamţiky mého ţivota. Stále jsem hledala příčiny, proč zrovna my, ale později jsem si řekla, ţe to tak asi bůh chtěl, musel se někdo o toto dítě postarat a zřejmě usoudil, ţe já to dokáţu a budu mu dobrou mámou. Jsem ráda, ţe jsem jeho máma a ţe ho mám. Cecilka - První myšlenka proč právě Cecilka a my, kdyţ bylo všechno celé těhotenství v pořádku strach z budoucnosti, jak to budeme zvládat, co všechno to bude obnášet nikdo nemohl předpovědět, jak přesně se bude postiţení vyvíjet a do teď nemůţe nikdo říct, kam aţ se Cecilka dostane, co zvládne a co ne. Zda bude alespoň částečně soběstačná, jestli zvládne školu to jsou pořád otevřené otázky a nejasná budoucnost. Od začátku se střídají pocity naděje, ţe to nějak rozcvičíme, zvládneme a pak zoufalství, ţe to nejde dost rychle, snadněji, dost často člověk zahání beznaděj. Deniska - Kdyţ se schylovalo k předčasnému porodu, bála jsem se a neuměla jsem si tak malinké miminko ani představit. Měla jsem v hlavě černo. Lékaře jsem prosila, aby neresuscitovali za kaţdou cenu, ale naštěstí byli zkušení a vysvětlili mi, ţe u dětí nad 800g jsou dobré vyhlídky (Deniska měla porodní hmotnost 1070g). Ţe bude mít DMO, jsem poprvé pochopila, kdyţ jsem byla na vyšetření RL Corpus v Olomouci, to bylo Denisce 7 měsíců korigovaného věku (Vojtovu metodu jsme začali cvičit uţ v porodnici ve Zlíně a pokračovali jsme na fyzioterapeutickém odd. v Prostějově, ale potom jsme přešli do Corpusu). Byl to pro mě tehdy šok, nějakou dobu jsem se nedokázal smířit se slovem postiţená. Kdyţ se oficiálně v roce věku mění 72

73 diagnóza centrální koordinační porucha na DMO a paní doktorka na neurologii nám to sdělovala, uţ to pro mě nebyla novinka. Eliška - Můţe to potkat kaţdého. František - Nepřipouštěla jsem si nic váţného a věřím v to, ţe syn bude úplně v pořádku. OTÁZKA č. 6 (Jaké mají vztahy vrstevníci vašeho dítěte s vašim dítětem?) Adámek - Dobré, děti si na synovi (vzhledem k jeho nepatrné diagnóze) ničeho nevšimly a berou ho stejně jako kaţdé jiné dítě. Borisek - Velmi dobré malé děti netrpí předsudky, vysvětlím jim, proč syn nemluví a nechodí a tím to pro ně skončí. Normálně mu vypráví a podobně. Cecilka - Zatím bezproblémové. Malé děti jsou bezprostřední a kolem druhého, třetího roku jim rozdíly nepřijdou aţ tak divné. Ty starší si nechají vysvětlit, ţe Cecilce nejde všechno tak, jako jim a ţe potřebuje pomoct. Deniska - V kolektivu podobně starých dětí je Cecilka spíše neprůbojná, ale je s nimi ráda a např. se svou sestřenicí, která je o 2 roky starší a vídá se s ní častěji, dokáţou pořádně řádit. Spíše o něco starší děti se jí snaţí zapojit do hry. Eliška - Stejně jako s ostatními dětmi, bez omezení. 73

74 František - Děti ho neberou příliš mezi sebe, dle mého názoru i díky přístupu rodičů, ţe své děti nevedou k větší toleranci a ohleduplnosti. Rodiče vytváří u svých zdravých dětí ten odlišný přístup komunikace k dětem postiţeným. OTÁZKA č. 7 (Jaké negativní/pozitivní změny ve vašem životě se staly od té chvíle?) Adámek - Díky bohu, nepociťujeme ţádné negativní změny. Pozitivní jsou ty, ţe jsem získala bliţší vztah ke koním a seznámila se spoustou skvělých lidí. Borisek - Prvních 5 let bylo opravdu náročných, ale nyní jsme se uţ naučili ţít ţivot takový, jaký je. Člověk si zvykne na vše a přizpůsobí se podmínkám potřebným k ţivotu. Cecilka - Pozitivní změny člověk se přestane zabývat hloupostmi, přehodnotí priority, víc si váţí zdraví starších dětí. Navíc jsme díky finanční sbírce pro Cecilku zjistili, ţe máme kamarády ochotné pomoct a přispět, ţe na to všechno nejsme sami. - Negativní nevyspání, únava, zanedbatelné mnoţství volného času pro sebe, nejistota ohledně moţnosti zaměstnání (nejistý termín, potřeba zkráceného úvazku). Deniska - Denisčin předčasný porod a nemoci mi pomohli srovnat si ţebříček hodnot, seznámili jsme se spoustou skvělých lidí, které bychom jinak nepoznali, naučila jsem se spoustu nových věcí o vývoji dětí apod., dokáţu lépe porozumět maminkám nemocných dětí, občas jim i něco poradím. Negativa to s sebou samozřejmě také nese, nejhorší byl asi strach, kdyţ jí v porodnici přestala fungovat jedna plíce a bála jsem se, ţe umře. A od té doby průběţně strach a obavy, jak na tom ve výsledku bude. Jestli ji bude někdo ubliţovat, šikanovat jim jestli bude mít radost ze ţivota. Ale kdyţ začala chodit (ve 3 letech) a mluvit, strachu výrazně ubylo, vynoří se jen zřídkakdy, podobně jako výčitky svědomí. Dřina navíc mi nevadí, kdyţ je to potřeba k posunutí ve vývoji, ráda to pro svoje dítě udělám. 74

75 Eliška - Negativní trochu více péče o dítě, únava. Pozitivní rozšíření obzoru v hiporehabilitaci a poznání. Širší okruh přátel. František - Negativa trápení při cvičení Vojtovou metodou (synovo i mé, honění se, abychom zvládli denní dávku synova cvičení ( první 2 roky 4krát denně), méně času na obyčejné hraní, únava. Klady učí nás to větší pokory a také vděku. OTÁZKA č. 8 (Můžete stručně popsat typický den vašeho života?) Adámek - Standard odvedu syna do školky, zaměstnání a potom ho zase vyzvednu. Hrajeme si, povídáme, kdyţ je hezké počasí, jdeme ven. Koupání, večeře, pohádka (kolem 19. hod). Kdyţ syn usne, udělám nějaký úklid a jdu také spát. Borisek - Ráno odvezu syna do školy, pak mám chvilku pro sebe, pak nakoupím a uvařím. V hod. musím synka vyzvednout ve škole a do večera se věnuji uţ jen jemu (děláme úkoly, cvičíme, logopedie, krmení, případně koně, plavání, apod.). Cecilka - Ráno vstanu, připravím snídani, nakrmím Cecilku a vypravím syna do školy, zavedu s Cecilkou dcerku do školky, nakoupím. Po návratu cvičíme vojtovku, zbytek dopoledne si hrajeme nebo jdeme ven, případně něco vyřídit / na kontrolu atd., předpolednem většinou cvičíme podruhé, naobědváme se, jdeme vyzvednout dcerku z MŠ, dám Cecilku spát a mám čas jen na druhou dcerku (hraní, malování, čtení). Po probuzení svačinka, další cvičení, dopolední procházka (v létě koupání u babičky, příprava večeře a vaření oběda na druhý den. Kontrola synovy přípravy do školy. Holky si pohrají s tátou, večerníček, pomazlit, umýt a spát (mezi 20 21,00 hod). Cecilka se budí minimálně 3krát za noc, často, ale také víc neţ 5krát a do toho musím najít přes den chvilku na prádlo, ţehlení, úklid, velký nákup, vyřízení mailů, 1krát týdně zajet na terapii do Ostravy, v pondělí dopoledne na hipoterapii. Velice náročný a únavný. 75

76 Deniska - Spíme, jíme, hrajeme si, pracujeme, asi jako normální dny u maminek, které jsou na mateřské dovolené, ale mu přitom navíc třikrát denně cvičíme vojtovku (ale uţ bez pláče, netrvá dlouho) a úkoly z rané péče a z SPC, víc pomáhání při oblékání, chození na nočník, při jídle. Eliška - Asi standardní, jako u většiny rodin s dětmi: snídaně, hraní dopoledne, vaření oběd, uspání dětí, mezi tím domácí práce úklid, praní ). Odpolední procházka, návštěva známých atd. Trávení času s dětmi, přes den cvičení s dětmi, Vojtova metoda, večer koupání, večeře, pohádky, spánek. František - Vstávání, cvičení, školka (4 hod), oběd, cvičení, procházka, hraní venku večeře, cvičení, ukládání ke spánku, jedním slovem náročný. OTÁZKA č. 9 (S jakými problémy se nyní v souvislosti nemocného dítěte setkáváte?) Adámek - Odklad školní docházky. Borisek - Neustálé shánění peněz na pomůcky a lázně. Pomůcky jsou příliš drahé a o jednání zástupců distributorských firem Patron, Otto Bock se nechci ani bavit. Připadá mi, ţe se k nám chovají jako bychom byli dobytek, který si pomůcku stejně koupí, protoţe jí potřebuje. (nepřeháním, mé zkušenosti jsou opravdu katastrofální). Cecilka - Je velké mnoţství pomůcek, informací, ale chybí čas to všechno zjistit, nastudovat, vyzkoušet a s někým prokonzultovat. Jde sehnat peníze od nadací, sponzorů, ale všechno to obnáší spoustu času s vyplňováním dotazníků, vyřizováním korespondence čas potřebujete hlavně trávit s dětmi, ale kvůli těmto zbytečným 76

77 průtahům musíte děti o čas okrádat. Je to hodně o papírování, byrokracie jen kvete Deniska - Vybíráme školku a doufáme, ţe vezmou Denisku do normální školky. Eliška - Nesetkáváme se takřka s ţádnými problémy. František - František uţ nepůsobí na okolí jako postiţený, ale přitom jsou nám ze strany školek stále v některých oblastech házeny klacky pod nohy (nemůţe do krouţků předškoláků, nemůţe ve školce zůstat i po obědě, z důvodu, ţe uţ tam není asistentka, jsem ţádaná pokaţdé, kdyţ asistentka není ve školce, abych si syna nechala doma. OTÁZKA č. 10 (Kdo Vám nejvíce pomáhal?) Adámek - Rodina. Borisek - Ze začátku jsem si pomáhala nejvíce sama a to četbou knih z Vědecké knihovny, protoţe informace nám nedal nikdo ţádné. ( V LR Corpus jsem se zeptala na nějakou literaturu ohledně Vojtovy metody a bylo mi řečeno, ţe bych to stejně nepochopila, tak na co by mi to bylo. Pediatrička vůbec nic, neurolog výborný, ale jen jednou za půl roku. Sociálka rovná se také tragédie, informace z internetu nekonečné a nechutné hádání a to, na co má borisek nárok). - Kdyţ měl Borisek 3 roky, rozšířilo se Středisko rané péče v Olomouci o péči o děti s kombinovaným postiţením, takţe k nám tak jednou za měsíc docházela konzultantka a opravdu nám někdo pomáhal. Začali jsme s alternativní komunikací, pomohla mi synka integrovat do klasické mateřské školky, nosila nám speciální pomůcky a hračky. 77

78 Cecilka - V první řadě rodina, přátelé, máme štěstí i na výborné lékaře a terapeuty, kteří zprostředkují důleţité kontakty a informace. Od Cecilčeného 1 roku jsme klienty společnosti pro ranou péči (SPRP Olomouc) poradkyně mívá k dispozici potřebné informace, půjčuje nám hračky pro rozvoj motoriky i komunikace, tak nemusím vše kupovat, SPRP pořádá různé semináře pro rodiče, terapie pro děti, společná setkání rodičů a sourozenců postiţených dětí touto cestou člověk načerpá spoustu nových rad od jiných rodin tipy na rehabilitační pobyt, pomůcky, atd. stát pomáhá finančně, formou příspěvku na péči a mobilitu, ale je to vše zase o papírování o tom, jak lékaři připraví podklady a revizní lékař je posoudí, nic není automatické a vše se musí ţádat a na vše čekat. Deniska - Rodina, to jsou nejbliţší lidé, umí podpořit v těţkých chvílích, také přátelé. A třeba i babičky v kostele, které se za denisku modlí, a kdyţ jí vidí, je poznat, ţe jí mají rády, také je trochu beru jako rodinu. Lékaři pomohli velice, hlavně v začátcích, kdybychom nebyli na tak vynikajícím neontologickém odd., mohl být celkový stav horší. V současnosti absolvujeme spíše lékařské kontroly neţ léčbu, léčbu převzali lidé jiných odborností fyzioterapeutka, logoped, speciální pedagogové, I kdyţ jednou za čas je potřeba i pediatrická léčba a to máme štěstí na velmi pečlivou a hodnou paní doktorku. Stát se myslím také stará, jsou země, kde nepomáhá vůbec, u nás moţná není aktivním zřizovatelem, ale pomáhá podpořit širokou síť podpůrných organizací, pojišťovna hradí nemalé částky za léčbu. Eliška - Rodina, někteří lékaři se také snaţí pomáhat. František - Fyzioterapeutka, u které cvičíme Vojtovu metodu, babičky a můţu říct i stát, který poskytuje podporu, z které můţeme hradit náklady na léčbu. 78

79 OTÁZKA č. 11 (Doporučila byste hipoterapii ostatním a proč?) Adámek - Ano, doporučila. Syn se zbavil strachu ze zvířat, je to nenásilná forma terapie, příjemná dítěti i rodičům. Borisek - Určitě doporučila, protoţe má na syna výborný vliv, jak tělesně, tak i psychicky. Důleţité je, ţe se ke koním těší, nikdy se nestalo, ţe by nechtěl jet. Velmi záleţí na přístupu lidí, kteří hipoterapii aplikují a v našem případě jsem se setkala jen s ryzí profesionalitou (proto asi Ryzáček ) Umí Boriska správně nemotivovat, ale také pokárat. Cecilka - Ano, je to typ terapie, u kterého rodič není krotitel/cvičitel, ale dítě má kontakt se zvířetem a dalšími lidmi, nenásilně překonává strach z cizího, neznámého, velkého Rytmus kroku koně se nedá nahradit ani napodobit, měl by synchronizovat rytmus těla dítěte, aktivizovat svaly a zároveň uvolňovat klouby, spasmy Na hřbetě koně je to práce, cvičení posilování, ale částečně nevědomé a rozhodně není nepříjemné (osobně jsem si to vyzkoušela). Deniska - Ano, doporučila, ale není hipoterapie jako hipoterapie, pokud není prováděna kvalitně, můţe dítěti ublíţit, v Ryzáčkovi je kvalitní a je pěkné celkové prostředí klem koní (další hladící zvířátka apod.). A je dobré před začátkem hipoterapie probrat ji s kvalitním fyzioterapeutem, např. pro děti s mozečkovými poruchami není vhodná. Eliška - Ano, doporučuji. Příjemný přístup při vlastní práci s dětmi. Záţitky dítěte spojené s koněm a kladným přístupem s prostředím kolem koní. 79

80 František - Myslím si, ţe ano, ale nejsem odborník, abych dělala universální závěr pro kaţdého. OTÁZKA č. 12 (Jaké máte pocity z výsledků hipoterapie?) Adámek - Velmi dobrý, výsledky se promítají i do jiných sportů jízda na kole, lyţování, atd. Borisek - Výborný, došlo k celkovému zpevnění těla a myslím si, ţe díky ní začal uchopovat tuţku a začal si malovat. Cecilka - Po třech měsících je brzy mluvit o výsledcích, ale z průběhu a dílčích pokroků mám radost. Cecilka začala víc ţvatlat, míň si kříţí noţičky, méně se leká velkých věcí, celkově nám přijde uvolněnější a komunikativnější, i kdyţ nemluví. Teď mám měsíční pauzu a mám pocit, ţe uţ jí hipoterapie chybí. Deniska - Nedokáţu oddělit výsledek hipoterapie od jiných způsobů léčby, které jsme tou dobou absolvovali (lázně, Vojtova metoda), ale v době, kdy jsme jezdili na hipoterapie, udělala Deniska obrovské pokroky. Začala chodit, běhat, mluvit i zpívat. Eliška - Celkový výsledek hodnotím kladně s ohledem na výsledek a průběh vlastní hipoterapie také a vlivu jednak na dítě jako přístup ke zvířatům, ale i to, ţe se celkově lépe začleňuje do okolí. Dále musím zdůraznit velice pozitivní přístup personálu k nám, co se týče zdravotního stavu, naše vada není nijak zásadní a hipoterapie určitě dětem pomáhá, nejen s ohledem na vadu, ale dítě se celé fyzicky zpevnilo a zmobilizovalo. Takţe závěrem hodnocení vřele doporučuji i ostatním. 80

81 František - Pozitivní, kdyţ vidím syna spokojeného a natěšeného na kaţdou jízdu. Ale nedokáţu se vyslovit hlediska prospěšnosti na vývoj hrubé motoriky, s kterou má náš syn problém. A to proto, ţe syn uţ nedělá rychlé pokroky a za celou doby hipoterapie bych řekla, ţe je v tomto směru na stejné úrovni. Pro hodnotnou odpovědny bylo lepší vhodné odborné posouzení např. fyzioterapeutky Mgr. Bednáříkové. Záznam dat do tabulky z prvního dotazníku č. 1 (Tabulka č. 1 - Bližší informace o klientech) Adámek Borisek Cecilka Deniska Eliška František Klient Ne Ano Ano Ano Ne Ne s DMO Vzdělání SŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ rodičů Bydliště město město město Město město vesnice Sourozenci Ne Ano Ano Ne Ano Ano Vliv nemoci na život rodiny Ţádný Ztráta přátel Ztráta přátel Ţádné os.volno ţádný Ztráta přátel Kdo Vám Rodina Literatura, Rodina, Rodina, Rodina, Rodina, nejvíc Středisko lékaři, lékaři stát lékaři lékaři, stát pomáhal ranné péče Středisko ranné péče První pocity z informace o nemoci Vztahy zdravých Strach, Strach, Strach, Strach, zoufalství zoufalství zoufalství zoufalství Nenechali Nenechali jsme se jsme se ovlivnit pocity ovlivnit pocity Dobré Dobré Dobré Dobré Dobré Vyřazen z kolektivu 81

82 dětí k vašim Negativní Ţádné Náročná únava Strach o únava Únava změny péče dítě v životě Pozitivní změny Noví přátelé Ţádné Noví přátelé Noví přátelé Noví přátelé Jiné priority v životě Současné problémy Odklad školní docházky Finance Komunikace s úřady Zařazení do běţné školky Ţádné Zařazení do běţné školky Doporučila byste hipoterapii Pocit z hipoterapie Ano Ano Ano Ano Ano Myslím, ţe Velmi dobrý Výborný Na vyhodnocení je brzy Nedoká-ţu říct Vřele doporučuji ano. Pozitivní Analýza dat prvního dotazníku V tabulce jsou barevně rozlišeny děti s DMO (červeně) a děti s méně závaţným onemocněním (černou barvou). Dotazník č. 1 byl prováděn za úmyslem zjistit: 1/ Bliţší informace o klientech s DMO a o klientech s méně závaţným onemocněním. 2/ Určit účinky hipoterapie po prvních třech měsících hipoterapie u dětí s DMO a u dětí s méně závaţným onemocněním. 1/ Z dotazníku vyplívá, ţe rodiče dětí s DMO mají 100% vysokoškolské vzdělání a rodiče dětí s méně závaţným onemocněním mají vysokoškolské vzdělání v 67 % a 33% má vzdělání středoškolské. 82

83 2/ Ve městě bydlí 100% zkoumaných klientů s DMO a klientů bez DMO bydlí ve městě 67% a 33% na vesnici. 3/ 67% dětí s postiţením DMO má sourozence a stejně tomu je i u druhé zkoumané skupinky dětí bez DMO, kdy nějakého sourozence má také 73% dětí. 4/ Čtvrtá otázka byla zaměřena na to, zdali má nemoc dítěte vliv na ţivot rodiny. Tato otázka je v dotazníku uvedena k hlubšímu poznání ţivota rodin s dětmi, které jsou postiţeny DMO a rodin s méně postiţenými dětmi. Dle výsledků 100% klientů má postiţení DMO negativní vliv na celou rodinu a to zejména ve smyslu ztráty starých přátel z důsledků velké časové vytíţenosti se starostí o své nemocné dítě. A u dětí s menším stupněm postiţení jsou negativní dopady na rodinu 33% z absolutní četnosti zkoumaných jedinců. 5/ Pátá otázka je také zaměřena k bliţšímu poznání rodinných ţivotů s nemocnými dětmi a k rozlišení prvních pocitů a dojmů mezi rodinami dle váţnosti postiţení. Rodiny dětí s postiţením DMO ovládl 100% z absolutní četnosti strach a zoufalství. U rodin s dětmi méně postiţenými se liší početnost pocitů strachu a zoufalství na menší podíl, a to na 33%, z toho 67% rodičů se snaţilo nepřipustit si problémy spojené s nemocí a nenechali se ovlivnit negativními pocity. 6/ U šesté otázky jsem se zaměřila na přímý vztah klientů s jejich vrstevníky. Děti s DMO jsou se 100% absolutní četnosti v dobrém vztahu s dětmi, které netrpí ţádným postiţením. Naopak děti s méně závaţným postiţením jsou z absolutní četnosti v dobrém vztahu se svými vrstevníky v 67% a zbývajících 33% je vyřazováno z kolektivu. 7/ Tato otázka je zaměřena na získání podrobnějších informací o vlivu nemoci dítěte na ţivot jejich rodiny. Otázka byla rozdělena na dvě podotázky, respondenti měli vyjádřit pozitivní a negativní změny v jejich ţivotě. Rodiny s dětmi s DMO jsou 100% ovlivněny nemocí negativně a to ve smyslech náročnost o péče dítěte, strach o dítě, únava. Rodiče dětí s méně závaţným onemocněním jsou negativně ovlivněni v 67 % z celkového počtu respondentů (ve smyslu únava) a 33% 83

84 nepocítilo ţádné negativní změny ve svém ţivotě. Pozitivní změny rodin s dětmi postiţenými DMO pocítilo 67% rodin (získání nových přátel) a 33% ţádné pozitivní změny nepocítilo. 100% sledovaných rodin dětí, s méně závaţným onemocněním, pocítilo pozitivní změny a to ve smyslu získání nových přátel a uvědomění si svých ţivotních priorit. 8/ Osmá otázka pomůţe hlouběji proniknout do kaţdodenního reţimu sledovaných jedinců. Typický den rodiny s dětmi postiţenými DMO Rodiče sledovaných klientů s DMO popisují ve všech případech svůj denní reţim, jako standardní den jiných lidí s tím rozdílem, ţe jejich kaţdodenní pracovní náplní jsou různá cvičení s dětmi, více práce s oblékáním, chozením na nočník a při jídle. Jejich vytíţenost dětmi je neustálá, téměř bez moţnosti si odpočinout. Ale rodiče to přijali jako běţnou součást svého ţivota. Někdy jim pomohou s dětmi jejich další děti (sourozenci postiţeného jedince). Rodiče dětí s méně závaţnou nemocí jsou podle výzkumu stejně vytíţené jako rodiče dětí s DMO, jejich denní reţim je srovnatelný (snídaně, oblékání dítěte, školka, vyzvednutí dítěte ze školy, cvičení, hraní, svačinka, návštěva známých, cvičení, večeře a spánek). Obě skupiny s dětmi cvičí Vojtovu metodu nebo jiné terapeutické cviky. 9/ V deváté otázce jsou zachyceny problémy, se kterými se rodiny setkávají v současné době nejvíce. Rodiny s dětmi s DMO mají 100% v současné době problémy, které musí řešit (zařazení dítěte do běţné školky, zdlouhavá komunikace s úřady, finanční problémy). Rodina s dětmi bez DMO 67% v současné době řeší problém (odklad školní docházky, zařazení do běţné školky) a 33% neřeší v současné době ţádný specifický problém. 10/ Otázka č. deset zjišťuje, kdo rodině nejvíce pomáhal po stránce psychické, fyzické, finanční, informační, atd. Rodinám s dětmi postiţenými DMO se pomoc naskytla ve všech případech ze strany rodiny, z toho ještě 33% si muselo vyhledávat informace z odborné literatury a našlo pomoc od státu a 67 % označuje za své velké pomocníky, lékaře a Středisko ranné péče. Rodiče dětí s méně závaţným onemocněním našli pomoc 100% rodina, z nich ještě 67% lékařská pomoc a 33% stát. 84

85 11/ a 12/ Poslední dvě otázky byly zaměřeny na zjištění spokojenosti klientů s dosavadní hipoterapií. Všichni klienti hipoterapii doporučují a jsou s ní spokojeni. Na otázku, jaké jsou jejich pocity po první tříměsíční hipoterapii, 67% rodičů dětí s DMO odpovědělo, ţe je brzy na vyhodnocení výsledku, 33% tázaných hipoterapii chválí. 100% tázaných rodičů dětí s méně závaţným odpovědělo na pocity z hipoterapie kladně. Vyhodnocení dat z prvního dotazníku Vzhledem ke stanoveným hypotézám, nelze z dotazníku č. 1, z důvodu krátké doby působení hipoterapie, určit ţádné závěry. Toto tvrzení dokládají rozbory výsledků u otázky č. 12. U této otázky nedokáţou 2 respondenti ze tří vyhodnotit výsledky hipoterapie, protoţe je příliš brzy na vyhodnocování a proto, ţe změny nejsou viditelné pouhým okem a musí se počkat na výsledky odborných lékařů. Cílem tohoto dotazníku bylo také poznat podrobněji rodiny respondentů. Pro zjištění skutečnosti a potvrzení hypotézy, poslouţil dotazník č. 2, který respondenti vyplňovali po ukončení druhé tříměsíční etapy hipoterapie, která následovala po terapeutických dvouměsíčních prázdninách. Analýza dat druhého dotazníku OTÁZKY č. 1, 2 a č. 3 (Jak dlouho jste navštěvovali hiporehabilitační sdružení Ryzáček?, Jak dlouho jste měli terapeutické prázdniny?, Kterou oblast hiporehabilitace při terapiích využíváte?) Adámek Cca 2 roky, 2 měsíce prázdniny ( červenec- srpen 2015) terapie září říjen oblast hipoterapie. Borisek 2,5 měsíců, prázdniny 2 měsíce, terapie září listopad 2015, oblast hipoterapie. Cecilka 2,5 měsíců (březen květen), 2 měsíce prázdniny, 2,5 měsíců terapie (září listopad), oblast hipoterapie. 85

86 Deniska 2,5 měsíců, (prázdniny červenec, srpen), terapie (září listopad 2015), oblast hipoterapie. Eliška Navštěvovali jsme takto: ,(prázdniny ), hipoterapie. František Před terapeutickými prázdninami jsme byli na hipoterapii třikrát v měsíci květen, po prázdninách (červenec srpen), jsme byli na hipoterapii v období září - říjen 2015, 8krát. Oblast hipoterapie. OTÁZKA č. 4 (Jaké si myslíte, že byly pocity dítěte a jeho reakce na fakt, že nemusí jezdit na hiporehabilitace v době terapeutických prázdnin?) Adámek Smutek, pláč, stesk. Borisek Smutek, stesk. Cecilka Smutek, stesk. Deniska Cecilka jezdila na koně moc ráda, těšila se na ně, ale má i jiné aktivity, které se jí líbí. Určitě pociťovala smutek. Eliška Eliška se často během terapeutických prázdnin ptala, kdy pojedeme zase na koníčky. František Smutek, stesk. 86

87 OTÁZKA č. 5 a 6 (Změnila se verbální/neverbální komunikace dítěte s okolím, s rodinou?, Pokud ANO o jakou změnu se jedná?) Adámek Ano, je více komunikativní, zrychlil tempo v komunikaci, pokládá otázky Borisek Ano, pouţívá více mimiku, vydává častěji zvuky, snaţí na sebe více upozornit. Cecilka Ano, Cecilka se snaţí více komunikovat a upozorňovat na různé předměty pomocí neverbální komunikace Deniska Ano, stále se zlepšuje v řečových projevech, je ukecanější, tvoří sloţitější věty, lépe skloňuje a časuje, je zvídavější a více se ptá. Eliška Ano, její slovní zásoba se rozšířila o nové pojmy týkající se koní, ptá se na to, co koníčci papají, ráda jim vozí jablka a sama je krmí (hází jim je). Má kladná přístup ke zvířatům (koním). František Ne. Hipoterapie jsme často museli z rodinných důvodů vynechat. OTÁZKA č. 7 a 8 (Zaznamenali jste změnu v jeho psychickém rozpoložení? Pokud ano, popište prosím tuto změnu) Adámek Ano, hipoterapie je Adámkovou jedinou terapií, kterou navštěvujeme, a jeho stav se zlepšuje. Má lepší vztah ke zvířatům, dříve neměl ţádný nebo alespoň nedával nic najevo, ţádné pocity ani emoce. Nyní zvířata aktivně hladí a nejen koně, začal mít vřelý vztah ke všem zvířátkům a chce je všechny hladit, koním naznačuje pusinku 87

88 Borisek Ano, při kaţdé hipoterapii se jeho emocionální stav změní, je veselejší, vydává radostné zvuky, je prostě šťastný a tím jsem velice šťastná i já Cecilka Ano, Cecilka se zlepšila po stránce fyzické i psychické, dříve se bála velkých zvířat, nyní se na koníky moc těší a je tam s nimi šťastná, pocitově ji velmi nabíjí energií a radostí. Deniska Ano, a dává to najevo častým zpíváním. Dříve vůbec nezpívala a v současné době není den, aby si něco nezazpívala. František Ano, syn je natěšený více na koních, neţ kdyţ je ve školce, kde ho děti neberou příliš mezi sebe, koníčci mu to tedy alespoň občas trošku vykompenzují a on je s nimi opravdu šťastný. OTÁZKA č. 9 a 10 (Zpozorovali jste u dítěte změny ve vývoji hrubé či jemné motoriky? Pokud ANO, popište prosím tuto změnu.) Adámek Ano, je u něj velký posun v oblasti hrubé i jemné motoriky. Borisek Ano, snaţí se koordinovat své pohyby, dokáţe uţ i uchopit pastelku. Cecilka Ano, v oblasti hrubé motoriky se snaţí dostat do polohy kleku (na čtyři). Deniska Ano, hrubá motorika se nadále zlepšuje, chodí stabilněji, méně padá. Jemná motorika se asi také postupně zlepšuje, ale není to tolik viditelné, ani původně nebyl výrazně problém s jemnou motorikou 88

89 Eliška Ano, dle lékařů jsme udělali na hiporehabilitaci pokroky. Její diagnóza není tak závaţná, abychom na to přišli pouhým okem. František Ano, při chůzi je František stabilnější a jistější. OTÁZKA č. 11 (Jaký máte celkový názor na změny, kterých Vaše dítě dosáhlo pomocí hiporehabilitace?) Adámek Zlepšení v hrubé motorice, vzpřimování při sezení atd., při běhu zapojuje ruce k tělu, dříve ruce jako batole, při chůzi dříve nohy více od sebe, nyní viditelné přiblíţení. Borisek Po psychické stránce je aktivnější, veselejší a sebevědomější. Tělesně je pevnější, lépe se vyprazdňuje. V oblasti jemné motoriky došlo k výraznému posunu. (jiţ zmiňovaný úchop tuţky). Cecilka Cecilka se zlepšila po stránce psychické i fyzické. Dříve se bála velkých zvířat, nyní se jich nebojí a ráda s nimi tráví čas. Deniska Deniska udělala veliké pokroky, začala samostatně chodit, je více komunikativní, není uţ tolik úzkostlivá. Jsem nesmírně ráda, za to, čeho jsme s Deniskou a se všemi pracovníky z Ryzáčka na hipoterapiích dosáhly. Eliška Hipoterapie přispěla Elišce k celkové změně těla, po návštěvě ortopeda bylo potvrzeno, ţe naše vada - kyčelní kloub je jiţ stabilizován a v pořádku. František Velkou výhodu vidím v tom, ţe syna hipoterapie obohacuje po psychické stránce, je pro syna příjemná, pohodová, těší se na ni a není ve stresu, tak jako např. při cvičení Vojtovou metodou. 89

90 OTÁZKA č. 12 (Pokud by Vás někdo oslovil, doporučila byste mu hiporehabilitaci pro jeho dítě? A jaké máte pro to důvody?) Adámek Ano, hipoterapii bych určitě doporučila a to z důvodu zlepšení vztahu ke zvířatům, viditelné zlepšení lokomočních pohybů. Borisek Ano, hipoterapii doporučuji všem dětem a nejen těm nemocným, protoţe hipoterapie má blahodárný vliv jak na tělo, tak i na duši. Borisek se na hipoterapii, vţdy moc těší a i ve svém komunikačním programu velmi často zmiňuje, ţe má rád hipoterapii. Je úţasné, ţe je moţné propojit tělesné cvičení s tak příjemným emocionálním proţitkem, jakým je jízda na koni. Cecilka Ano, já jsem sama s hipoterapií spokojená více, neţ jsem čekala. Kdyţ je šťastné mé dítě, jsem šťastná i já a Cecilka je na hipoterapiích velice šťastná. Kdyby nebyla nemocná, nikdy by mě nenapadlo chodit s ní jezdit na koně a asi bych této formě léčby ani moc nevěřila, ale v současné době jsem přesvědčená o jejich účincích. Deniska Určitě ji doporučuji všem maminkám, protoţe není to jen o cvičení, dětem to dá víc, neţ si sami uvědomujeme. Pokud to člověk nezaţije u vlastního dítěte, tak to asi nepochopí, opravdu nám to dává hodně a jsem ráda, ţe na hipoterapie chodíme. Eliška Doporučila, co se týká Ryzáčka, tak jsme se tady setkali s příjemným přístupem personálu s příjemným prostředím. Hipoterapie rozvíjí u dětí spoustu dovedností najednou a příjemnou formou. František Doporučila, i kdyby děti byly zdravé. Je velmi naplňující, kdyţ vidím syna jak je spokojený a natěšený. 90

91 Záznam dat z druhého dotazníku (Tabulka č. 2 Záznam účinků hipoterapie) Adámek Borisek Cecilka Deniska Eliška Františe k Četnost 2 roky 5 měsíců 5 měsíců 5 měsíců 5 měsíců 3 měsíce hipoterapií Délka TP 2 měsíce 2 měsíce 2 měsíce 2 měsíce 2 měsíce 2 měsíce Oblast hiporehabil itace Hipotera pie hipoterapi e hipoterapi e hipoterapie hipoterapie hipoterap ie Reakce dětí smutek smutek smutek smutek smutek smutek na TP Změnila se u dětí komunikac e? Ano ano ano ano ano ne O jakou změnu se jednalo? Změnila se u dětí psychika? Více komunik uje, pokládá otázky, rychlejší tempo v kom. Pouţívá více mimiku, vydává častěji zvuky. Více komunikuj e, upozorňuj e na předměty pomocí neverbální komunikac e. Zlepšuje v řečových projevech, tvoří sloţitější věty, lépe skloňuje a časuje, je zvídavější a více se ptá. Slovní zásoba se rozšířila o nové pojmy, ptá se na to, co koníčci papají. Má kladný přístup ke zvířatům. Ano ano ano ano ano ano Hipotera pie jsme někdy museli z rodinný ch důvodů vynechat. 91

92 Popis psychické změny Má lepší vztah ke zvířatům, dříve neměl ţádný, nedával nic najevo, ţádné emoce, teď koním naznačuj e pusinku. Je veselejší, vydává radostné zvuky, je prostě šťastný. Zlepšila se po stránce fyzické i psychické, dříve se bála zvířat, nyní se těší a je s nimi šťastná, velmi jí nabíjí radostí. Dává to najevo častým zpíváním. Je veselejší, těší se na kaţdý den, kdy jedeme na hipoterapie, od rána je natěšená a po hipoterapii jí radost z jízd přetrvává aţ do večera. Je natěšený více na koních, neţ ve školce, kde ho děti neberou mezi sebe, koníčci mu vykompe nzují a on je s nimi opravdu šťastný. Změnila se motorika? Ano ano ano ano ano ano Popis motorické změny Můj názor na změny, kterých mé dítě během hipoterapie dosáhlo. Velký posun v oblasti hrubé i jemné motoriky. Zlepšení v hrubé motorice, vzpřimo vání při sezení atd., při běhu zapojuje ruce k tělu, dříve ruce jako batole, při chůzi dříve Snaţí se koordinov at své pohyby, dokáţe uţ i uchopit pastelku Po psychické stránce je aktivnější, veselejší a sebevědo mější. Tělesně je pevnější, lépe se vyprazdňu je. V oblasti jemné motoriky došlo k výrazné mu V oblasti hrubé motoriky se snaţí dostat do polohy kleku Kdyţ se ohlédnu zpátky do časů kdy jsme ještě hipoterapi e nenavštěv ovali, mohu hipoterapi i popsat jako jednu z nejlepšíc h metod je nenásilná, Cecilka se Začala samostatně chodit. Začala samostatně chodit, je více komunikativn í, není uţ tolik úzkostlivá. Jsem nesmírně ráda, za to, čeho jsme s Deniskou a s se všemi pracovníky z Ryzáčka na hipoterapiích dosáhly. Dle lékařů jsme udělali na hiporehabi litaci pokroky. Hipoterapi e přispěla Elišce k celkové změně těla, po návštěvě ortopeda bylo potvrzeno, ţe naše vadakyčelní kloub je jiţ stabilizová n a v pořádku. Při chůzi je František stabilnějš í a jistější Velkou výhodu vidím v tom, ţe syna hipoterap ie obohacuj e po psychické stránce, je příjemná, pohodov á, těší se na ni a není ve stresu, 92

93 Doporučuj e-te hipoterapii? Uveďte, prosím, důvody k doporuče ní, či nedoporuč ení terapií. nohy více od sebe, nyní viditelné přiblíţen í. Ano, z důvodu zlepšení vztahu ke zvířatům, viditelné zlepšení lokomoč ních pohybů. posunu. Ano, a nejen nemocným, hipoterapi e má blahodárn ý vliv na tělo i na duši. Borisek se na hipoterapi i, vţdy moc těší a i ve svém komunika čním programu velmi často zmiňuje, ţe má rád hipoterapi i. na koníčky těší, nepláče, je šťastná a má své výsledky Ano, já jsem sama s hipotera pií spokojená více, neţ jsem čekala. Cecilka je na hipoterapi ích velice šťastná. Kdyby nebyla nemocná, nikdy by mě nenapadlo chodit s ní jezdit na koně a asi bych této formě léčby ani moc nevěřila, ale v současné době jsem přesvědče ná o jejich účincích Určitě ji doporučuji všem maminkám,p rotoţe není to jen o cvičení,dětem to dá víc, neţ si sami uvědomujem e. Pokud to člověk nezaţije u vlastního dítěte, tak to asi nepochopí, opravdu nám to dává hodně a jsem ráda, ţe na hipoterapie chodíme Doporučila, co se týká Ryzáčka, tak jsme se tady setkali s příjemný m přístupem personálu s příjemný m prostředím. Hipoterapi e rozvíjí u dětí spoustu dovedností najednou a příjemnou formou. tak jako např. při cvičení Vojtovou metodou Doporuči la, i kdyby děti byly zdravé. Je velmi naplňujíc í, kdyţ vidím syna jak je spokojen ý a natěšený. 93

94 Rozdělení výsledků a názorů respondentů, dle míry postižení sledovaných jedinců (Tabulka č. 3 - Členění výsledků dle míry postiţení sledovaných jedinců). Reakce dětí na terapeutické prázdniny Změnila se u dětí komunikace Změnila se psychika? Změnila se motorika? Názor rodičů na změny v hipoterapii, odpověď na otázku, zdali by hipoterapii doporučili ostatním. Děti s DMO Děti s méně závažným onemocněním 100 % smutek 100 % smutek 100 % ano (více mimických projevů, častější vydávání zvuků, častější upozorňování na předměty pomocí neverbální komunikace, lepší řečové projevy, skloňování a časování). 100 % ano (veselejší, vydávání radostných zvuků, zbavení se strachu ze zvířat, častěji zpívá). 100 % ano (snaha o koordinaci pohybů, úchop pastelky, snaţí se dostat do polohy kleku, samostatná chůze). 100 % ano (děti jsou na hipoterapiích šťastné, uţívají si ji jako by tam jezdili na dovolenou a ne se záměrem léčby. Hipoterapie má blahodárný vliv na tělo i duši). 67 % ano (více komunikuje, pokládá otázky, rychlejší tempo řeči, rozšíření slovní zásoby). 100 % ano (lepší vztah ke zvířatům, dítě je veselejší, šťastnější a tyto pocity přetrvávají většinou po celý den - před hipo. je dítě natěšené a po, je plné záţitků a příjemných emocí). 100 % ano (velký posun v oblasti jemné i hrubé motoriky, zlepšená stabilita při chůzi). 100 % ano lepší vztah ke zvířatům, rozvoj dovedností a schopností, děti jsou šťastné a rády na hipoterapie jezdí). Platnost hypotézy H1 Na základě výzkumného šetření a zjištění výsledků z dotazníku č. 2, lze říci, ţe hypotéza H1 byla potvrzena. H1- Při srovnání dětí postiženích DMO s dětmi méně závažným omezením hybnosti, působí hipoterapie u obou skupin ve stejné míře, kvalitě a se stejnými výsledky. 94

95 Výzkumné šetření stanovené hypotézy H1, mělo za cíl prokázat stejné působení hipoterapie u dětí s DMO, jako u dětí s méně závaţným onemocněním, a to jak v emocionálních a sociálních proţitcích, tak v oblasti fyzické. Kvalita ţivota dětí s DMO v čase tráveném s koňmi je stejná jako kvalita ţivota dětí s méně závaţným onemocněním. Téměř ve všech otázkách se všichni respondenti shodli na stejném závěru. Pouze u otázky, která zněla: Změnila se komunikace dítěte s okolím, s rodinou, s blízkými v době TP? jedna respondentka z celkového počtu šesti dotazovaných uvedla, na rozdíl od všech ostatních, ţe nezaznamenala ţádnou změnu v této oblasti, ale dodala, ţe to můţe být způsobeno častou absencí na terapiích. Šest respondentů z šesti se shodlo na stejných účincích hipoterapie ve čtyřech zkoumaných oblastech působení. V druhé oblasti působení hipoterapie se na stejných účincích tedy shodlo 5 respondentů a u jednoho (viz, vysvětlení jiţ výše) byly zjištěny jiné výsledky. Toto tvrzení je doloţeno tabulkou č. 3 a grafem č. 1 (Graf č. 1 Shodnost účinků hipoterapie dětí s DMO s dětmi s méně závaţným onemocněním.) 1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 Výsledky výzkumu v různých oblastech hipoterapie Reakce na TP - shoda respondentů 100 % Komunikace - shoda respondentů 67 % Psychika - shoda respondentů 100 % Motorika - shoda respondentů 100 % Doporučení hipoterapi rodiči 100 % Vyhodnocení hypotézy H2 a H3 zpracované na základě závěrečných zpráv fyzioterapeutky z Občanského sdruţení Ryzáček: H2 Děti se dokážou pomocí hipoterapie lépe začlenit do kolektivu. H3 Hipoterapie má pozitivní vliv na rozvoj motoriky dětí. 95

96 1/ Adámek - na hipoterapie reaguje velmi dobře, v současné době jsou hipoterapie jeho jedinou terapií a přesto se dále jeho stav zlepšuje. Je u něj patrný posun v oblasti hrubé i jemné motoriky. Svalstvo trupu a kořenových kloubů má zpevněné, při chůzi i běhu je stabilnější. Při běhu zapojil do souhry také horní končetiny. Zvládá vyšší zátěţ ve smyslu rovnováhy nyní chodí při hipoterapii do terénu, kde se střídají nerovnosti podloţí s chůzí koně do/z kopce. Je více komunikativní, opakuje slova, pokládá otázky. Změnil se také jeho vztah ke zvířatům nebojí se jich, koně aktivně hladí. 2/ Borisek je při jednotkách hipoterapie motivovaný především přítomností dalších osob (starších sourozenců, babičky). Jedním z velkých přínosů viditelných po několika jednotkách hipoterapie, bylo zlepšení vyprazdňování (stolice) a sníţení plynatosti. Borisek se učí postupně diferencovat pohyby (dříve se při vzporu o ruce stáhl celý reagovaly dolní končetiny prudkým nataţením a ztuhlostí), nyní dokáţe postupně diferencovat pohyby trupu a končetin. V denních aktivitách zapojil do činnosti více horní končetiny úchop pastelky atd. Je více komunikativní. 3/ Cecilka se posunula dopředu po stránce fyzické i psychické. Po stránce psychické není jiţ tak úzkostná v přítomnosti velkých zvířat (dříve plakala, bála se, nyní si koně i pohladí, nechá si foukat vzduch na ruku, usmívá se, kdyţ se ptáme, kdo to za ní přišel ). Snaţí se více o neverbální komunikaci, pomocí zvuků a ukazování. Po stránce fyzické je u Cecilky patrné především zpevnění svalů trupu a sníţení kříţení dolních končetin při asistované chůzi. Cecilka má i na koni snahu jít do opory o nataţené ruce. Po jednotkách hipoterapie se snaţí dostat do kleku na čtyřech. 4/ Deniska v průběhu prvních lekcí hipoterapie začala samostatně chodit, chůze diferencovaná, střídá končetiny. Postupně se zpevnilo svalstvo trupu, zlepšila se koordinace pohybů. V současné době je schopna i samostatného běhu (ten je ještě poměrně nestabilní). Na kontrolních RTG snímcích jsou kyčelní klouby v lepším nastavení, nehrozí subluxace kyčlí. V průběhu terapií začala být více komunikativní opakuje slova, říká jednoduché věty. Poznává základní barvy. Je méně úzkostná a fixovaná na maminku. 5/ Eliška je pacientka s diagnózou, která na první pohled nijak neovlivňuje její pohybový vývoj. Hlavní snahou při hipoterapii bylo ještě více zacentrovat kyčelní kloub do 96

97 správného postavení a posílit celkově svalstvo kořenových kloubů a trupu. Na RTG bylo potvrzeno, ţe po terapiích je kloub zacentrovaný a stabilní. Eliška je povahou klidné, tiché dítě, na koních se však vţdy více rozpovídá, hladí si je, nosí jim jablka a povídá záţitky doma babičce. 6/ František František na terapii bohuţel často prokládá delšími pauzami. Efekt terapie tedy u něj není tak patrný. V průběhu jednotek hipoterapie je František na koni pevnější a více stabilní. Dochází k rozpojení pohybu pánve a páteře, kdy páteř na pohyb pánve přirozeně reaguje, nepohybuje se teď pánev a bederní páteř jako celek, ale jako funkční jednotka. Pro viditelnější afekt hipoterapie by bylo třeba soustavné terapie bez delších pauz. Platnost hypotézy H2 H2 Děti se dokážou pomocí hipoterapie lépe začlenit do kolektivu. Dle kolektivu autorů knihy Přehled vývojové psychologie nastává počátkem druhé poloviny předškolního věku prudký rozvoj řeči a narůstá řečová aktivita. Řeč se odráţí v emočních projevech a v sociálním chování. Z vyšších citů se rozvíjí city sociální, intelektuální, estetické a etické. 76 komunikace. Potvrzení či vyvrácení hypotézy H2, je tedy zjišťováno přes vývoj v oblasti Na základě vyhodnocení, mohu konstatovat, ţe hypotéza č. 2 je potvrzena. Pět dotazovaných respondentů uvedlo, ţe pomocí hipoterapie, začalo jejich dítě více komunikovat, pokud jim to zdravotní stav umoţnil. U dětí s DMO, které nejsou schopny verbální komunikace, se účinky hipoterapie projevily pomocí neverbální komunikace. Klíčová otázka: Udělalo dítě v době hipoterapie nějaké pokroky v oblasti komunikace? 76 Kolektiv autorů, Šimíčková-Číţková, Binarová, Holásková, Petrová, Plevová, Pugnerová, Přehled vývojové psychologie,

98 (Tabulka č. 4 Děti se dokáţou pomocí hipoterapie lépe začlenit do kolektivu.) Adámek Borisek Cecilka Deniska Eliška František Ano ano ano ano ano ne (Graf č. 2 Záznam zlepšení v oblasti komunikace) Zlepšení v oblasti komunikace 5 respondentů, žádné změny v komunikaci 1 respondent Zlepšení v oblasti komunikace Žádné změny v oblasti komunikace Platnost hypotézy H3 H3 Motorická stránka dítěte se pomocí hipoterapie posune dopředu. Základem zkoumání třetí hypotézy jsou stanoveny otázky č. 9 a 10. Všech šest respondentů odpovědělo na otázku č. 9, ţe zaznamenali pokroky v oblasti hrubé či jemné motoriky. V souvislosti s těmito odpověďmi mohu prohlásit hypotézu č. 3 za potvrzenou. Účinnost hipoterapie v této oblasti lze vyvozovat také na základě otázky č. 10, kde se respondenti více rozepsali o podrobnějších účincích a pokrocích svých dětí v oblasti motoriky. Klíčová otázka: motoriky? Udělalo dítě v období hipoterapie nějaké pokroky v oblasti hrubé či jemné 98

99 (Tabulka č. 5 - Pokroky dětí v oblasti jemné a hrubé motoriky.) Adámek Borisek Cecilka Deniska Eliška František Ano ano ano ano ano ano (Graf č. 3 Záznam rozvoje hrubé či jemné motoriky.) Rozvoj jemné/hrubé motoriky u 6 respondentů z Pokroky v oblasti motoriky Žádné změny v oblasti motoriky Diskuze Závěrečné šetření mé práce souhlasí s předpokládanými výsledky, kterých jsem se snaţila dosáhnout a tím potvrdit stanovené hypotézy. Nemohu však s jistotou tvrdit, ţe všechny psychické i fyzické pokroky sledovaných jedinců, byly způsobeny pouze z důsledku působení hipoterapie. Klienti zároveň s hipoterapiemi absolvovali také jiné léčebné metody (Vojtova metoda, ). Potvrzení hypotéz jsem dosáhla pomocí výpovědí rodičů, fyzioterapeutů a na základě vlastního pozorování. Rodiče, fyzioterapeut a já také, jsme přesvědčeni o pozitivním vlivu hipoterapie, ale neznamená to, ţe výsledky výzkumu jsou dosaţeny pouze pomocí hipoterapie. Výzkum z určité části podléhal vnějším podmínkám a ty mohly ovlivnit celkový výsledek. Inspirovala jsem se zahraniční asociací - The National Center for Equine Facilitated Therapy (NCEFT), American Hippotherapy Association, která se zabývá hipoterapií jiţ více neţ 40 let. Vyuţiji tuto asociaci ke srovnání výsledků s jiţ zrealizovanými výzkumy na stejné nebo podobné téma. Podle týmu odborníků je vliv koně 99

100 na klienty z fyzické i psychické stránky v oblasti zlepšení motorické koordinace, drţení těla, rovnováhy, koncentrace, sebevědomí a sebedůvěry jezdců se speciálními potřebami. V oblasti řeči a rozvoje dovedností se hipoterapie účinně projeví u dětí, které např., obtíţně hovoří. Vlastní slova se děti naučí pouţívat na základě pouţívání povelů koňům a při volání koně. Správná interakce dítěte s koněm slouţí také jako základní nástroj pro zlepšení sociálních dovedností dítěte. Hipoterapie je příjemný nástroj jak pomoct dětem s jejich zdravotním postiţením bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou schopny verbální komunikace, zdali sedí připoutány na vozíku nebo jsou schopny samotné chůze. Proces pouţití koně pro terapie je neobyčejný a nemůţe být stimulován ţádným nástrojem nebo zařízením. 77 K odpovědi na klíčové otázky: Udělalo dítě v době hipoterapie nějaké pokroky v oblasti komunikace? a Udělalo dítě v období hipoterapie nějaké pokroky v oblasti hrubé či jemné motoriky? Dle výzkumu (NCEFT) mohu konstatovat, ţe bylo dosaţeno podobných výsledků. Hypotézu H1- Při srovnání dětí postiženích DMO s dětmi méně závažným omezením hybnosti, působí hipoterapie u obou skupin ve stejné míře, kvalitě a se stejnými výsledky, lze povaţovat za potvrzenou na základě jejich výroku, ţe: Hipoterapií můţeme pomoct dětem s jejich zdravotním postiţením bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou schopny verbální komunikace, zdali sedí na invalidním vozíku nebo jsou schopny samotné chůze. Jedná se tedy o vzájemně podobné, výzkumné šetření. Výzkumná část DP, která se zabývala H1, byla směřována na určení rozdílů v hipoterapii mezi dvěma skupinami odlišnými mírou jejich postiţení. Podle informací americké asociace můţeme povaţovat účinky hipoterapie za stejně pozitivní u dětí s DMO jako u dětí s méně závaţným omezením hybnosti, jelikoţ uvádějí, ţe hipoterapie působí kladně na obě skupiny

101 Dle výrokové logiky: V1 / Hipoterapie působí blahodárně na děti s DMO. V2/ Hipoterapie působí blahodárně na děti s méně závaţným onemocněním. Mohu předpokládat, ţe hipoterapie působí stejně blahodárně na obě skupiny, tím mám potvrzenou hypotézu H1. Další, kteří se zabývali účinky hipoterapie, jsou Doc. Mudr. František Véle, CSc. a Mgr. Petr Bitnar. Mgr. Petr Bitnar se ve svých výzkumech zaměřil na poruchy trávicího traktu. Podle jeho výzkumných šetření se hipoterapie významně podílí na funkci pohybového systému a zprostředkovaně také na funkci dutiny ústní. V tomto případě mohu ke srovnání výsledku uvést klienta Boriska, u kterého byl zaznamenán pozitivní vliv hipoterapie v oblasti vyprazdňování (stolice) a sníţení plynatosti. Doc. Mudr. František Véle, CSc., pracoval na výzkumu, který se zabýval terapií funkčních poruch páteře. Jeho jedním z výsledků výzkumu je zjištění, ţe schopnost alespoň nějakého stupně je základ pro získávání zdraví při somatických i mentálních poruchách, proto je hipoterapie léčebnou metodou ke zlepšení motorických i mentálních funkcí. Na základě těchto dvou zrealizovaných výzkumů, byl potvrzen shodný pozitivní vliv hipoterapie s výše uvedenými vědci, kteří se touto nebo podobnou problematikou zabývali. Konstatuji potvrzení hypotéz č. 2 a č. 3. H2 - Děti se dokážou pomocí hipoterapie lépe začlenit do kolektivu. H3 Motorická stránka dítěte se pomocí hipoterapie posune dopředu. 101

102 5 ZÁVĚR Jedním z cílů diplomové práce bylo upozornit na moţné účinky této terapie v oblasti zařazení dětí s různým handicapem do běţných neboli základních škol mezi zdravé děti. Zjistit, zdali je výsledek hipoterapie odlišný u dětí, jejichţ onemocnění je neomezuje v komunikaci od dětí s DMO a poukázat na moţný pozitivní vliv a moţnosti léčby dětí s pomocí koní. Dále jsme se pokusili zaznamenat v jakém počtu je hipoterapie u dětí úspěšná, jaký má vliv na jejich postiţení a co jim k jejich postiţení přináší z oblasti jemné či hrubé motoriky, komunikačních schopností a integrace. V průběhu získávání informací bylo vstoupeno aţ do nitra práce hipoterapeutů a do ţivotů rodin s méně či více postiţenými dětmi. Díky tomu jsem získala nový názor na začlenění dětí s mnoha typy postiţení do běţného ţivota mezi běţné děti. Do doby, neţ jsem se začala zabývat touto problematikou podrobněji, jsem tíhla k předsudkům, ţe těmto dětem je lépe mezi dětmi sobě podobnými jsou na stejné psychické i fyzické úrovni s ostatními ve svém okolí, nikdo se jim nevysmívá, necítí se méně cenné, je jim věnován všem stejný čas, mohou se cítit bezpečněji, mohou cítit porozumění atd. Ale tyto děti také mohou vnímat odlišnosti mezi světem, ve kterém se pohybují a ve kterém ţijí a světem tam venku. Je tu nebezpečí ptáčků, narozených v klecích, kteří se pak budou bát své klícky opustit. Z pohledu druhé strany, z pohledu zdravých dětí, ty mohou tíhnout k názorům, ţe se s postiţenými dětmi nedá bavit, kamarádit, hrát si, ţe jsou jiné a nemohou se spolu domluvit. Jak zmínila v dotazníku maminka jednoho dítěte: Je natěšený více na koních, neţ ve školce, kde ho děti neberou mezi sebe, koníčci mu to vykompenzují a on je s nimi opravdu šťastný. 102

103 Další výpověď: František uţ nepůsobí na okolí jako postiţený, ale přitom jsou nám pod nohy ze strany školky stále v některých oblastech házeny klacky pod nohy (nemůţe do krouţků předškoláků, nemůţe ve školce zůstat i po obědě- z důvodu, ţe uţ po obědě nemá asistentku, jsem ţádaná pokaţdé, kdyţ asistentka není ve školce, abych si syna nechala doma. Spoustu dětí s postiţením je schopno ţít ţivot jako my všichni, někdy i lépe, jestliţe mají dobrý základ v rodině a vstřícný přístup na základní škole. Z těchto dětí mohou vyrůst dospělý lidé se středoškolským vzděláním nebo mohou studovat dále, mohou mít kvalifikované zaměstnání i rodinu s vlastními dětmi. Jejich handicap nám přináší moţnost učit sebe, své děti a ţáky větší toleranci k odlišnosti ve společnosti, i oni mají nárok a šanci na šťastný ţivot jako my. Určitě jsou i takové děti, pro které není integrace vhodná (např. děti s nízkofunkčním autismem, mentální retardací, kombinovanými vadami.), pro tyto děti jsou speciální zařízení a to je dobře. Nechci je škatulkovat, ale tyto děti, jak jsem také osobně poznala, potřebují odlišné vzdělávání, které má i rehabilitační cíle, potřebují opravdu individuální přístup a speciálně upravené prostředí. Z výsledků diplomové práce jsem se také přesvědčila o vlivu hipoterapie v oblasti komunikace a o působení na rozvoj hrubé či jemné motoriky. Obdivuji lidi, kteří se věnují těmto dětem je to práce náročná psychicky i fyzicky, ale výsledky práce vidět děti, jak jsou šťastné, sledovat jak se smějí, za to stojí. Ráda vyuţiji své poznatky a budu je dále šířit svým studentům, nadále bych si chtěla vědomosti týkající se hipoterapie dětí s DMO i s méně závaţným postiţením prohlubovat. 103

104 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. ČERNÁ - RYNEŠOVÁ: Kdyţ kůň léčí duši, aneb metodika hiporehabilitace zaměřená na klienty s duševním onemocněním, 2008, ISBN ČESKÁ HIPOREHABILITAČNÍ SPOLEČNOST: 8. konference o hiporehabilitaci, 2009, ISBN: HENDL J.: Kvalitativní výzkum, Praha 2008, ISBN: HERMANOVÁ H., MUNICHOVÁ D., NERANDŢIČ Z. A KOLEKTIV: Základy hipoterapie, Praha 2014, ISBN: KOLEKTIV AUTOR; U, ŠIMÍČKOVÁ ČÍŢKOVÁ, BINAROVÁ, HOLÁSKOVÁ, PETROVÁ, PLEVOVÁ, PUGNEROVÁ: Přehled vývojové psychologie, 2010, ISBN: KROUPOVÁ V., BEDNÁŘÍKOVÁ H., FRITSCHEROVÁ A.: Hipoterapie, 2013, vydavatelství Křupka V., Mohelnice. 7. KULICHOVÁ J.: Průvodce jeţděním, překlad z orig. publikace Quide to Riding. 8. LECHTA V.: Základy inkluzivní pedagogiky, Vydání první, Praha 2010, ISBN: MOJŢÍŠOVÁ A., TÓTHOVÁ V.: Pravda a zooterapii, 2003, ISBN: RENOTIÉROVÁ M., LUDÍKOVÁ L. A KOLEKTIV: Speciální pedagogika, 2004, ISBN: ŠPERLICHOVÁ Z., FRITSCHEROVÁ A.: Aktivity s vyuţitím koní, 2013, vydavatelství Křupka v., Mohelnice INTERNETOVÉ ZDROJE autor MUDr. Boris Ţivný, Zdroj Dětská mozková obrna

105 7 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ 1. Tabulka č. 1 Bliţší informace o klientech 2. Tabulka č. 2 Záznam účinků hipoterapie 3. Tabulka č. 3 Členění výsledků dle míry postiţení sledovaných jedinců 4. Tabulka č. 4 Děti se dokáţou pomocí hipoterapie lépe začlenit do kolektivu 5. Tabulka č. 5 - Pokroky dětí v oblasti jemné či hrubé motoriky 6. Graf č. 1 Shodnost účinků hipoterapie dětí s DMO s dětmi s méně závaţným onemocněním. 7. Graf č. 2 Záznam zlepšení v oblasti komunikace 8. Graf č. 3 Záznam rozvoje hrubé či jemné motoriky 105

106 8 ANOTACE Jméno a příjmení: Ivana Tománková Katedra: Ústav speciálněpedagogických studií Vedoucí práce: Mgr. Eva Urbanovská, Ph.D. Rok obhajoby: 2016 Název práce: Hipoterapie Léčba pomocí koňského hřbetu Název v angličtině: Hippotherapy Treatment with horseback Anotace práce: Tématem diplomové práce je hipoterapie. V teoretické části se zabývám vznikem a vývojem zooterapie, neboť z ní se hipoterapie vyčleňuje. V další kapitole více rozvádím pojem hipoterapie, opět se zabývám jejími historickými etapami. Dále ji pak rozčleňuji na formy, metody, cíle a techniky a pak poukazuji na hipoterapeutický tým. V praktické části jsou vypsány dotazníky, rozhovory s rodiči klientů a s fyzioterapeuty, které mají poukázat jaký vliv má hipoterapie u dětí s DMO a u dětí s méně závaţným pohybovým postiţením.. Klíčová slova: Anotace v angličtině: Klíčová slova v angličtině: Zooterapie, hipoterapie, dětská mozková obrna, oblast psychického rozvoje, oblast fyzického rozvoje, klient. The theme of my work is hippotherapy. The theoretical part deals with the emergence and development of zootherapy, hippotherapy, because it excludes. In the next charter more divorcing the concept of hippotherapy, again deals with its historical stages.furthermore it then broken down to the forms, methods, objectives and techniques and I than charter will point out hippotherapy team. The practical part are listed questionnaires, interview with parents of clients and physiotherapists to highlight the impact hippotherapy for children with cerebrál palsy and children with less serious illnes. Zootherapy, hippotherapy, cerebral palsy, area of mental development, the area of physical development, klient. 106

107 Přílohy vázané v práci: Počet příloh -12 (fotografie klientů.) Rozsah práce: Jazyk práce: 108 stran + 12 příloh CZ 107

108 9 PŘÍLOHY 1/ Příloha č. 1 - Adámek 2/ Příloha č. 2 Adámek 3/ Příloha č. 3 - Borisek 4/ Příloha č. 4 Borisek 5/ Příloha č. 5 Cecilka 6/ Příloha č. 6 Cecilka 7/ Příloha č. 7 Deniska 8/ Příloha č. 8 Deniska 9/ Příloha č. 9 Eliška 10/ Příloha č Eliška 11/ Příloha č. 11 František 12/ Příloha č. 12 František 108

109 Příloha č. 1 Adámek (posun v hrubé i jemné motorice, je komunikativnější.) Adámek (chůze koně z kopce) 109

110 Příloha č. 2 Adámek (změna vztahu ke zvířatům, nebojí se jich) 110

111 Příloha č. 3 Borisek (Vyprazdňování stolice, diferencování pohybu, úchop pastelky, více komunikativní.) Borisek 111

112 Příloha č. 4 Borisek Borisek 112

113 Příloha č. 5 Cecilka (Posun po stránce fyzické i psychické) Cecilka (Snaha jít do opory o nataţené ruce.) 113

114 Příloha č. 6 Cecilka (Dříve plakala, bála se, nyní si koně i pohladí.) 114

115 Příloha č. 7 Deniska (Začala samostatně chodit.) Deniska (Zpevnění svalstva trupu, lepši koordinace pohybů.) 115

116 Příloha č. 8 Deniska (Dle RTG kyčelní klouby v lepším nastavení.) Deniska (Více komunikativní, méně fixovaná na maminku.) 116

117 Příloha č. 9 Eliška (Diagnóza, která na první pohled nijak neovlivňuje pohybový vývoj.) Eliška (dle RTG je kloub stabilní.) 117

118 Příloha č. 10 Eliška Eliška 118

119 Příloha č. 11 František (Hipoterapie často prokládány pauzami.) 119

120 František (Na koni, více pevnější a více stabilní.) Příloha č. 12 František (Dochází k rozpojení pohybu pánve a páteře.) 120

121 František 121