Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Bakalářská diplomová práce 2013 Anna Rottová

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura Anna Rottová Folklor a ideologie v Epitafiu Jannise Ritsose Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Tereza Keslová 2013

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury....

4 Zde bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Tereze Keslové za její vedení při psaní práce a za cenné rady a připomínky.

5 Obsah 1. Úvod Úvodní kapitola Jannis Ritsos: Od narození k Epitafiu Epitafios Formální stránka básně Epitafios Metrum Rým Epiteton Přirovnání Tropy Symbol Stylistické figury Jazyk Dějová linie v Epitafiu Závěr Bibliografie Resumé... 38

6 1. Úvod Ve své bakalářské práci s názvem Folklor a ideologie v Epitafiu Jannise Ritsose chci komplexně představit báseň Epitafios, kterou Jannis Ritsos napsal v roce 1936 jako reakci na krvavě potlačenou demonstraci dělníků v Soluni. Dílo bude rozebráno z hlediska formy, obsahu a zdrojů inspirace. Z větší části se dílo pokusím představit pomocí zdrojů inspirace, které v něm můžeme najít. Za dva hlavní lze považovat řeckou lidovou poezii a komunistickou ideologii, proto jim v této práci věnuji nejvíce pozornosti a snažím se ukázat, jak a v čem se tyto vlivy projevují. V úvodní kapitole přibližuji život Jannise Ritsose od jeho dětských let po rok 1936, ve kterém napsal Epitafios. Prvních 36 let života autora a začátek jeho literárního působení jsou zde zařazeny především pro ucelenější pohled na báseň, protože politické přesvědčení je spjato s autorovým životem a jeho názory potom s obsahem samotné básně. Dále je v úvodní kapitole představena samotná básnická skladba Epitafios, jsou přiblíženy okolnosti jejího vzniku, vydání a přijetí ve společnosti. Druhá kapitola se věnuje Epitafiu po jeho formální stránce. Rozebírám zde použitý verš, básnické stylistické prostředky a inspiraci lidovou poezií. V této kapitole jsou představeny jednotlivé básnické prostředky, které Ritsos v Epitafiu využil, a porovnány s prostředky, které využívá lidová poezie. Cílem bylo zjistit, do jaké míry se Ritsos lidovou poezií inspiroval, v čem se lidová píseň a Epitafios shodují a v čem rozcházejí. Ve třetí kapitole rozebírám báseň z hlediska jejího obsahu. Přestože jde o lyrickou poezii, má Epitafios dějovou linii, kterou popisuji a zároveň se v ní snažím najít vlivy lidové písně i komunistické ideologie. V závěru se snažím zjistit, která z inspirací byla pro obsah básně klíčová. Při představení děje se pokusím přiblížit verše, které nesou dějovou linii nebo jsou hodné pozornosti právě z hlediska inspirace lidovou písní nebo ideologií. Co se lidové poezie týče, je ještě na místě poznamenat, že se Ritsos v Epitafiu především inspiroval určitým typem lidové poezie, a tím jsou miroloja, tedy žalozpěvy za mrtvé. Miroloja tvoří významnou součást národního folkloru a jejich tradice je v Řecku dosud živá. Řeckou lidovou poezií, včetně žalozpěvů, se zabývalo mnoho řeckých i zahraničních literárních vědců, většina z nich také tyto písně sbírala a pomohla tak vytvořit rozsáhlý korpus řecké lidové poezie, která díky tomu vyšla v mnoha sbírkách. Já jsem pro svou práci využila oddíly o žalozpěvech ze sbírek od E. Lüdekeho 1, D. Petropulose 2, G. Joannose 3, N. Politise 4 a G. Sauniera 5. Co se Epitafiu týče, vycházím z jeho 1 LÜDEKE, Hewig. Eλληνικά δημοτικά τραγούδια, Εκλογή και μεταφράσεις εις την γερμανική, část 1. Athény: Ellinika keimena, PETROPULOS, Dimitrios Α. Ελληνικά δημοτικά τραγούδια Β, Εκλογή κειμένων, σχόλια και εισαγωγή. Athény: Ε. & Μ. Zacharopulu, JOANNOS, Jorgos. Τα δημοτικά τραγούδια μας, εκλογή εισαγωγή σχόλια. Athény: POLITIS, Nikolaos G. Δημοτικά τραγούδια του ελληνικού λαού. Athény: Paradosi. 5 SAUNIER, Guy. Eλληνικά δημοτικά τραγούδια, Τα Μοιρολογια. Athény: Nefeli,

7 knižního vydání nakladatelstvím Kedros z května U přepisu ukázek z básní ponechávám ortografii originálu, ale pro jednotnost všech řeckých textů vypouštím použití polytonického přizvukování a používám jen monotonické. 7

8 1. Úvodní kapitola 1.1 Jannis Ritsos: od narození k Epitafiu Jannis Ritsos se narodil 1. května v Monemvasii jako čtvrté dítě rodičům Elefteriosovi a Elefterii Ristosovým. Syn Dimitris a dcera Anna se narodili o deset let dříve a jeho sestra Stavropula byla o rok starší než Jannis. Oba jeho rodiče měli dobré finanční zázemí, díky majetku, který nashromáždil otec Elefteria Ritsose. Na rozdíl od svého otce neměli však jeho synové vlohy pro rozšiřování majetku a ani pro jeho udržení. Přestože první ztenčení majetku způsobila již Venizelova zemědělská reforma, narodil se Jannis Ritsos ještě do dobrých poměrů. Asi dva roky po jeho narození se rodina přestěhovala do dvoupatrového domu s deseti pokoji a zahradou. Kvůli finančním potížím, které se následující roky jen zvětšovaly, jej ale rodina později musela opustit. Dům zůstal bez obyvatel a dal podnět vzniku motivu mrtvého domu v Ritsosových básních 7. Kromě finančních potíží zasáhla rodinu Ritsosových těžce i nemoc. Jako první onemocněl tuberkulózou nejstarší syn Dimitris, který v té době studoval na vojenské akademii. Díky finanční pomoci matčina bratra Leonida, žijícího v Londýně, proběhla první léčba úspěšně. Na jaře roku 1921, půl roku před nástupem Jannise Ritsose a jeho sestry Luly na gymnázium v Gythiu, onemocněla i jejich matka. Ještě před koncem roku 1921 zemřel Dimitris i Elefteria Ritsu. Básník si byl se svou matkou velmi blízký a v jeho životě i smýšlení jej pravděpodobně hodně ovlivnila. Elefteria Ritsu se zajímala o literaturu i hudbu a zájem o kulturu se snažila vypěstovat i u svých dětí. Zejména u Jannise se jí to podařilo, na základní škole začal studovat cizí jazyky i hudbu. Díky místu svého narození přišel básník do těsného kontaktu s prostými lidmi, jejich lidovou tradicí, kulturou, jazykem, písněmi a tancem, které měly velký vliv na jeho pozdější literární tvorbu 8. Tanec se stal jeho velkou vášní, později i zaměstnáním. Již v raném věku se také seznámil s komunistickou ideologií, opět skrze svoji matku, která o sobě sama říkala, že je bolševik 9. V roce 1925 se Jannis Ritsos, společně se svou sestrou Lulou, která mu vedle matky byla a je nejbližší z rodiny, stěhuje do Athén. Zpočátku se věnuje především literatuře, mnoho čte, dále se zabývá také hudbou, kreslením a píše první vlastní básně. Finančních prostředků ale mají málo a Ritsos si stejně jako jeho sestra musí najít práci. Je zaměstnán v advokátní kanceláři a později v bance jako písař. Na začátku roku 1926 se u Ritsose objevují první příznaky tuberkulózy. Na radu rodinného lékaře si odjíždí odpočinout do rodného kraje, ale již na podzim je zpět v hlavním městě. Brzy je však jasné, že musí nastoupit léčbu v nemocnici nebo na klinice, od března 1927 tedy po tři roky žije v nemocnici Sotiria mezi dalšími chudými nemocnými, na pokojích je jich až čtyřicet. Tady se 6 Podle juliánského kalendáře, který se v Řecku používal až do roku Tento motiv můžeme nalézt i v Epitafiu, kde proti sobě stojí opuštěný smutný domov, kterého se postava matky obává, a vzpomínky na domov jako přívětivé, teplé místo plné lásky, jímž byl díky jejímu synovi. 8 VOLIOTIS, Nikolaos Α. Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου. Cambridge, 1995, s V tomto odstavci vycházím z: KOTTI, Angeliki. Γιάννης Ρίτσος, Ένα σχεδίασμα βιογραφίας. Athény: Ellinika grammata, Α. Ε., 2009, s

9 básník podruhé intenzivně setkává s myšlenkami marxismu, který byl mezi lidmi té nejchudší třídy, jež se v sanatoriu sešli, nejrozšířenější. V období jeho pobytu v sanatoriu mu také začínají vycházet první básně, především v encyklopedii Megali Elliniki Egkyklopedia. Výrazným počinem byl krátký prozaický text s názvem Από το ημερολόγιο ενός φθισικού, zveřejněný v novinách Paratiritis, zpravující veřejnost o poměrech v sanatoriích pro nemocné touto chorobou, v té době tolik rozšířenou. Díky tomu byl on i mnoho dalších pacientů přesunut do nového sanatoria Agios Joannis, odkud byl v říjnu roku 1931 propuštěn s tím, že je zdráv. Lula se mezitím vdala, nikoli z lásky, ale z nutnosti. Její manžel má peníze, což pro rodinu Ritsosových představuje na jistou dobu určité odlehčení. Manželství však dlouho nevydrží, neboť u Luly se objevuje psychická nemoc, která se již dřív projevila u jejich otce. Po návratu do Athén Ritsos pracuje v divadle jako herec, tanečník a režisér. V roce 1934 je Ritsos editorem v nakladatelství Govotis. V tomto roce dochází v jeho životě ke dvěma důležitým událostem: v nakladatelství Govotis mu vychází první ucelená sbírka básní s názvem Τρακτέρ a vstupuje do Komunistické strany Řecka. Brzy začíná spolupracovat s komunistickým časopisem Rizospastis. Následující rok vychází sbírka Πυραμίδες. Básně v těchto sbírkách jsou psané tradičním lidovým veršem, patnáctislabičným jambem, který je pro první období jeho tvorby typický. Toto období, kdy se inspiruje tradiční lidovou poezií a které můžeme označit za první období jeho tvorby 10, je zakončeno právě básnickou skladbou Epitafios. Toto období také ovlivnily prožité těžkosti (chudoba, nemoc, smrt blízkých), které Ritsos vkládá do veršů. 10 VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου, s. 10 9

10 1.2. Epitafios Epitafios je básnická skladba napsaná v patnáctislabičném jambu, která ve dvaceti slokách popisuje žal matky nad jejím zabitým synem. Přestože báseň se sama o sobě nevěnuje žádné historické události a nemá ani konkrétní časové zařazení, je inspirována skutečnými událostmi. Řecko se v roce 1936 nacházelo v nesnadné politické situaci. Poté, co padla republika a v listopadu 1935 byla znovu nastolena monarchie, se v dubnu 1936 dostal do vedení země pravicový extremista Joannis Metaxas. Tento obdivovatel režimů Hitlera a Mussoliniho brzy nastolil v Řecku krutou diktaturu, jejíž součástí bylo tvrdé potírání komunismu, ale i jen provenizelovského politického smýšlení. Evropská hospodářská krize po první světové válce zasáhla samozřejmě i Řecko, kde výrazně vzrostl počet nezaměstnaných. Právě tito nezaměstnaní spolu s odbory často pořádali demonstrace a stávky, které ani neměly politický cíl. Tyto aktivity byly Metaxasovým režimem vydávány za počiny komunistické a důkaz o hrozící bolševizaci národa. Metaxas, který byl zastáncem pořádku a disciplíny, se proto nebál proti těmto protestům tvrdě zakročovat. Jedním z těchto jeho zásahů bylo právě krvavé potlačení demonstrace na podporu požadavků stávkujících pracovníků tabákového průmyslu v Soluni devátého května 1936, což je právě ta událost, na kterou reaguje Epitafios. Konkrétně je to fotografie naříkající matky klečící uprostřed ulice nad tělem mrtvého syna, která byla zveřejněna na titulní straně časopisu řecké komunistické strany Rizospastis. Fotografie byla pořízena během střetů protestujících a státní policie, které byly vyvrcholením stávky dělníků, jež vzešla od zaměstnanců tabákového průmyslu, kteří o svou práci přišli, a rozšířila se celou dělnickou třídou 11. Střet protestujících a policie, jež bez varování zahájila ostrou palbu do davu protestujících, měl za následek několik desítek mrtvých a mnoho raněných. Mezi zabitými byl i mladý muž jménem Tasos Tusis, toho času nezaměstnaný řidič. Právě jeho matka je zachycena na oné fotografii. Jak Ritsos sám sdělil Zeraru Pierovi, francouzskému znalci a překladateli Ritsosova díla, byla tato událost a fotografie v novinách přímou inspirací pro napsání Epitafiu 12. Dne 12. května vychází v časopise Rizospastis první tři sloky básnické skladby Epitafios, původně pod názvem Μοιρολόγι. Prvních čtrnáct dokončených slok vychází v nakladatelství Laiko Vivliopulio v nákladu kusů, což je náklad na tehdejší dobu velký. Z tohoto nákladu se zachovalo asi jen 250 knih, neboť báseň se záhy ocitla na seznamu zakázané komunistické literatury. Kompletní báseň i se zbývajícími šesti slokami, které básník nestihl do prvního vydání dopsat, vyšla až o dvacet let později. Rychlé vydání díla a rozprodání nákladu dokazuje, že báseň si ihned našla početný zástup čtenářů. S postavou matky i bojovníkem za svobodu se mohlo ztotožnit mnoho lidí. Báseň byla a doteď je velmi známá v řecké společnosti a hluboce se dotýká její duše 13. K její ještě větší oblibě a rozšíření přispěl v padesátých letech velkou měrou Mikis Theodorakis, který ji zhudebnil. Epitafios byl přeložen i do cizích jazyků. 11 VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσο, s VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου, s VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου, s. 7: είναι πολύ γνωστός στο ελληνικό κοινό και έχει συγκινήσει βαθιά τη ψυχή του. 10

11 V Epitafiu lze najít mnoho různých vlivů, každý se však projevuje jiným způsobem. Za jeden z nejpatrnějších vlivů v celé básnické skladbě můžeme považovat právě lidovou píseň, a to především žalozpěvy za mrtvé, tzv. miroloja. Tento vliv je znát, co se formy týče: Ritsos použil tradiční patnáctislabičný jamb s pomlkou po osmé slabice a rozdělení verše na dva řádky, přičemž druhý řádek často nějakým způsobem významově doplňuje řádek první. Rovněž je rozpoznatelný i v motivech, báseň je plná živých obrazů ze života na venkově a z přírody. Kromě samotného faktu, že báseň je nářkem matky nad mrtvým synem, ji k tradičním žalozpěvům váže i použití stejných výrazů a slovních obratů jako v lidové poezii. Ritsosovo komunistické přesvědčení ovlivnilo báseň především v dějové linii a jejím závěru, kde matka nachází útěchu v rozhodnutí pokračovat v boji svého mrtvého syna. Dalším zřetelným zdrojem inspirace je Επιτάφιος Θρήνος, Velkopáteční žalm, který se o Velikonocích zpívá v ortodoxních kostelech a který je vlastně nářkem Panny Marie nad ukřižovaným Ježíšem. Co se týče vlivu jiných autorů na toto Ritsosovo dílo, je pravděpodobné, že inspirace mohla pocházet ze sociálně-politického románu Matka od Maxima Gorkého, v tomto románu také přechází matka pod vlivem svého syna k revolučnímu socialistickému hnutí. Markos Avgeris se ve své studii Ο Επιτάφιος του Ρίτσου 14 domnívá, že značný vliv měl na Ritsose řecký spisovatel Kostas Varnalis, zejména pak jeho báseň Μάνας του Χριστού. 14 AVJERIS, Markos. Θεωράμτα, Ο «Επιτάφιος» του Ρίτσου. Athény: IKAROS,

12 2. Formální stránka básně Epitafios 2.1. Metrum V Epitafiu Ritsos používá verš sylabotónický, konkrétněji patnáctislabičný jamb. Jamb je pro řečtinu přirozeným metrem, neboť klade přízvuk na jednu z posledních tří slabik slova, na rozdíl od češtiny, pro kterou je naopak jamb nevhodný, protože přízvuk se zpravidla nachází na první slabice. Pro patnáctislabičný jamb, známý také pod názvem politický verš, je typický povinný přízvuk na čtrnácté slabice a povinná pauza po osmé slabice. Graficky bychom mohli tento verš znázornit takto: / / / // / / / _ 15 Που-λά /κι της / φτω-χειάς / αυ-λής // αν-θέ / της ερη- / μι-άς / μου. (I, 1b) Εί-σουν/ κα-λός/ κ εί σουν/ γλυ-κός // κ εί-χες/ τις χά-/ρες ό-/λες. (VII,1a) Που-λά- / κιν εί- / χα στο / κλου-βί // και το / χα ημε- / ρω-μέ- / νο. (Petropulos. s čl. 55) 16 Na výše uvedených řádcích je znázorněno, jak patnáctislabičný jamb funguje u Epitafiu a u lidové písně. Na všech příkladech navíc můžeme vidět, že polovina verše po povinné pauze po osmé slabice nějakým způsobem doplňuje či rozvíjí myšlenku poloviny první. Prvním a nejdůležitějším prvkem, který Ritsos přebírá z lidové poezie, je tedy metrum. Miroloja taktéž používají jako metrum rýmovaný patnáctislabičný jamb s pomlkou po osmé slabice. Pauza po osmé slabice dělí verš na dva půlverše, tak vzniká analogie v metru i myšlence takto rozděleného verše, což je jedním z hlavních rysů lidové písně. Hlavní myšlenka se nachází v prvním půlverši, zatímco druhý verš tuto myšlenku rozvíjí nebo naopak může stát v opozici. Toho pravidlo se nazývá zákon souměrnosti 17 a díky němu znějí lidové písně velmi harmonicky. Toto opakování můžeme najít i ve formě dvouverší. Lidový patnáctislabičný verš má čtyři typické znaky: povinný přízvuk na čtrnácté slabice, povinnou pauzu po osmé slabice, vyhýbání se přesahu myšlenky z jednoho verše do druhého a dodržování principu zákonu souměrnosti 18. Všechny tyto čtyři prvky Ritsos v Epitafiu dodržuje 19. Není to poprvé, co Ritsos patnáctislabičný jamb ve své tvorbě používá, naopak tradiční verš řecké poezie je typický pro začátky jeho tvorby. Veludis se však domnívá, 20 že Ritsosovo použi- 15 Pomlčky znázorňují jednotlivé slabiky, přízvuk slabiku s přízvukem, lomítka konec každé dvouslabiky, kterých je v patnáctislabičném jambu celkem sedm s jednou samostatnou slabikou na konci řádku. Dvě lomítka symbolizují povinnou pomlku po osmé slabice. 16 Tučně označená písmena znázorňují přízvučnou slabiku. 17 V řečtině Αρχή της ισομετρίας. 18 VELUDIS, Jorgos. Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου. Athény: Kedros, 1984, s VELUDIS, Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου, s VELUDIS, Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσο, s

13 tí patnáctislabičného jambu se v Epitafiu liší od způsobu, jakým jej použil ve svých dvou předchozích sbírkách Τρακτέρ a Πυραμίδες. V Epitafiu se Ritsos mnohem více drží tradiční lidové podoby. Je zřejmé, že volba této formy není náhodná. Sám Ritsos také tvrdí, že použití formy lidové písně bylo jeho cílem, protože tím chtěl v těžkých chvílích národ podpořit a připomenout tradici řecké kultury 21. Dokazuje to i fakt, že takto přesné napodobení lidového verše použil ještě ve dvou svých pozdějších básních, a to v Δεκαοχτώ λιανοτράγουδα της πικρής πατρίδας a v Ύμνος και θρήνος για την Κύπρο. Epitafios je rozdělen do osmnácti slok po šestnácti verších, které se dělí do osmi dvouverší. Poslední dvě sloky mají o jedno dvouverší navíc, skládají se tedy z osmnácti veršů. Miroloja většinou nejsou nijak rozsáhlá, jejich průměrná délka je cca 8 15 veršů. Můžeme se samozřejmě setkat i s delšími skladbami nebo naopak s velmi krátkými žalozpěvy. V některých oblastech Řecka jsou oblíbené žalozpěvy, které mají formu pouze jednoho dvouverší 22. Mnoho žalozpěvů tvoří pouze jedna strofa, jiné jsou pak děleny na několik strof, nicméně počet veršů v jednotlivých slokách se může lišit píseň od písně. Naproti tomu je Epitafios důsledně dělen na strofy se stejným počtem veršů, není proto pravděpodobné, že by se Ritsos v tomto případě lidovou poezií inspiroval Rým Rým dodržuje Ritsos v Epitafiu velice důsledně, nenajdeme dvouverší, které by se nerýmovalo. Jde o rým úplný shodují se všechny samohlásky a souhlásky konců slov počínající přízvučnou samohláskou a rým ženský těžká doba je na poslední slabice rýmujících se slov. Ve všech slokách je bez výjimky použit rým střídavý. Κορώνα μου, αντιστύλι μου, χαρά των γερατειώ μου, A ήλιε της βαρυχειμωνιάς, αγνοκυπάρισσό μου A Πως μ άφησες να σέρνουμε και να πονώ μονάχη B χωρίς γουλιά, σταλιά νερό και φως κι ανθό κι αστάχυ; B (II, 1 2) 23 Γιέ μου, αν πονάς την ορφανή που στέκει έξω απ τη θύρα, A Άνοιξε τα ματάκια σου και μια στιγμούλα τήρα A Τούτη τη γριά την άμοιρη, τη γριά τη διακονιάρα B π ούδε άνθρωπος κι ούδε θεός την ρίχνει μια δεκάρα B (XII, 1 2) 21 VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου, s SAUNIER, Eλληνικά δημοτικά τραγούδια, Τα Μοιρολογια, s V celé této práci používám v závorkách za citovanými verši z Epitafiu římskou číslici pro označení sloky, latinskou číslici pro označení dvouverší, a případně písmeno a nebo b pro označení, zda se jedná o první, nebo druhý řádek dvouverší, pokud není citováno celé. 13

14 Pokud jde o rým a inspiraci žalozpěvy, jak bylo řečeno výše, verše v Epitafiu se striktně rýmují a je použit rým sdružený. V žalozpěvech se také nejčastěji objevuje rým sdružený pokud se ale vůbec rýmuje, vždy tomu tak být nemusí. Velmi často je sice použito patnáctislabičného verše, ale není rýmovaný. V mnohých případech se tu také dva verše rýmují a následující dva zase ne. Na následujících ukázkách jsou vidět dvě varianty rýmu u žalozpěvů, první stejně jako Epitafios používá sdružený rým, druhá se nerýmuje. Ώρα καλή, πουλάκι μου, και μένα που μ αφήνει;, A Κρύο νερό θενά γενώ στο δρόμο να με πίνεις. A - Κρύο νερό και αν γενείς στο δρόμο να σε πίνω, B γω πάλι εις την ξενιτιά, μόνος μου θενά μείνω. B (Joannos, s. 282, čl. 180) 24 Όλα να ντόπια τα πουλιά έχουν φωλιές και μένουν, A κι εγώ το ξένο το πουλί το που να πάω να μείνω; B Να πάω να μείνω στα βουνά φοβάμαι απ τους κλέφτες C να μείνω στ ακροπέλαγο, φοβάμαι από το κύμα D να πάω να μείνω σε χωριό, και μέσα δε με βάζουν. E Το που να πάω ο έρημος, το που να πάω να μείνω; F (Joannos, s. 283, čl. 181) 2.3. Epiteton Ritsos v Epitafiu používá básnický přívlastek, především pak epiteton constans, které je charakteristické především pro lidovou poezii a značí vlastnost implicitně obsaženou v substantivu 25. Ve velké míře se jedná o epiteta, která se vztahují k hlavní postavě syna, případně k matce. Μάτια γλαρά που μέσα τους αντίφεγγαν τα μάκρη πρωινού ουρανού, (III, 3) Στήθεια πλατιά σαν τα στρωτά φτερούγια της τρυγόνας (III, 5a) Στη στράτα εδώ καταμεσίς τ άσπρα μαλλιά μου λύνω (I, 6a) V těchto případech by se dalo mluvit i o charakteristice postav jistou obdobou epiteta, neboť i charakteristika může být automatizována 26. To je především typické pro lidovou poezii, které je vlastní pohlížet na realitu skrze ustrnulé charakteristiky, jako ovečka je nevinná a hodná a vlk je zlý a proradný. I v prvních dvou výše uvedených příkladech lze mluvit o epitetonu, které nám připadá 24 Toto označení používám pro verše citované ze sbírek žalozpěvů. Jméno označuje sbírku, ve které lze konkrétní báseň najít, a protože žalozpěvy nemají názvy, je pro přesnější označení použita strana sbírky, na které je konkrétní báseň, případně číslo, pod kterým je uvedena toho číslo zde označuji jako čl. tedy článek. 25 HRABÁK, Josef. Poetika. Praha: Československý spisovatel, 1977, s HRABÁK, Poetika, s

15 charakteristické pro popis pěkného, charakterově kladného mladíka. Třetí příklad, který se vztahuje k matce, zase asociuje starou osobu. Lze říci, že Ritsos používá i takzvané vzácné epiteton, což je přívlastek, který používá moderní poezie a který dává substantivu nějaký nový význam: και σου σκεπάζω της μορφής το μαραμένο κρίνο (I, 6b) Με τα χεράκια σου τα δυό, τα χιλιοχαϊδεμένα (II, 4a) 2.4. Přirovnání Přirovnání je velmi oblíbeným a frekventovaným básnickým prostředkem a i v Epitafiu jej nalezneme na mnoha místech. Ritsos především používá přirovnání pro charakteristiku postavy syna, přitom členem, ke kterému je syn přirovnán comparantem, je často nějaký přírodní motiv, jak ukazují následující příklady. Κορώνα μου, αντιστύλι μου, χαρά των γερατειώ μου, Ήλιε της βαρυχειμωνιάς, αγνοκυπάρισσό μου (II, 1) Τώρα οι παλάμες σου οι αχνές, μονάκριβέ μου κρίνε ( XVI, 5a) Σου πήρα το ντουφέκι σου, κοιμήσου, εσύ, πουλί μου (XX, 9b) Και κεί που σε καμάρωνα, πλατάνι, παλληκάρι ( X, 5a) Βασίλεψες αστέρι μου, βασίλεψε όλη η πλάση (XVII, 1a) Druhým případem, pro který je často v Epitafiu použito přirovnání, je vykreslení bolesti a osamělosti matky, která po synově smrti zůstává sama. Πως δε θωρείς που δέρνουμε και τρέμω σαν καλάμι; (I, 5b) απόμεινα ξερό δεντρί σε χιονισμένο κάμπο (II, 6b) Právě o přirovnání se dá říci, že je pro žalozpěvy charakteristické. Přirovnávána je především osoba zemřelého, a to nejčastěji k přírodním motivům, případně k motivům ze společenského života. To je logicky dáno prostředím, ve kterém takové písně vznikaly a vznikají, tedy vesnicí, životem mezi prostými lidmi, kteří byli s přírodou úzce spjati. Většinou se tedy přirovnává k nějakým zvířatům, častý je pták a zvířata domestikovaná, ke stromům, zahradám, plodům, moři a pak k astronomickým jevům, slunci, hvězdám, měsíci. Všechna výše uvedená přirovnání najdeme i v lidových 15

16 žalozpěvech: κυπαρίσσι (Petropulos, s. 33), κρίνο (Petropulos, s. 39), πουλί (Petropulos, s. 55), πλατάνι (Petropulos, s. 36), αστέρι (Petropulos, s ) 27. K přirovnání řazený paralelismus se dotýká i tematické stránky díla, neboť často prostupuje celou jeho strukturou, dobrým příkladem je postavení kladné postavy do kontrastu k záporné 28. Takto celým Epitafiem prostupuje kontrast syna kladná postava, a těch, kteří jsou zodpovědní za jeho smrt negativní prvek. 29 Paralelismus se také používá k dokreslení atmosféry děje, Ritsos v Epitafiu používá záporný paralelismus, smrt staví do kontrastu k jarní přírodě. Μέρα Μαγιού μου μίσεψες, μέρα Μαγιού σε χάνω, Άνοιξη, γιέ, πού αγάπαγες κι ανέβαινες απάνω (VI, 1) Podobné paralelismy lze najít i v žalozpěvech, jak ukazuje toto dvouverší: Μές ς τα μπα του καλοκαιριού και ς τα βγα του χειμώνα, Τήρα καιρό που διάλεξε να πάρη να μισσέψη (Politis, s. 239, čl. 205) 2.5. Tropy Jako většina básníků i Ritsos používá v básnickém vyjádření metaforu a metonymii. Na těchto básnických prostředcích však Epitafios stojí mnohem méně než na již výše zmíněném přirovnání. Nejčastěji najdeme použití personifikace: Και δε μαντεύες τις πληγές που τρώνε μου τα σπλάχνα; (I, 4b) Ποια Μοίρα στόγραφε και ποια μου τόχε γράψει (IV, 1a) Σήκω, γλυκέ μου, αργήσαμε, ψηλώνει ο ήλιος, έλα (V, 1a) Θα καρτεράει το κρύο νερό το δροσερό σου στόμα (V, 3a) Několikrát pak najdeme třeba synestézii: Και αν κουραστείς, στον κόρφο μου, γλυκά θα σε κρατήσω (II, 8b) Ιστορούσες με φωνή γλυκειά, ζεστή κι αντρίκια (VI, 7a) 27 VELUDIS, Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου, s HRABÁK, Poetika, 1977, s V básni není jmenován nikdo konkrétní, kdo by byl označen za synova vraha, nicméně po rozebrání tematické stránky v následující kapitole lze říct, že za onu zápornou postavu můžeme považovat kapitalismus. 16

17 Dále hyperbolu: Με τα χεράκια σου τα δυο, τα χιλιοχαϊδεμένα (II, 4a) Το πόδι ελαφροπάτητο σαν τρυφερούλι ελάφι (VII, 2a) Κι ο ίσκιος σου σαν αρχάγγελος πλημμύριζε το σπίτι. (XV, 2a) Pro popis některých situací je použito perifráze: Στη μάτια σου διάβαζα της ζωής την αλφαβήτα (XI, 1b) pro vyjádření toho, co vše pro matku syn znamenal, Έσβησε το φέγγος κ η φωτιά μας (VI, 8b) značí synovu smrt Symbol V Epitafiu najdeme symboly především takové, které označují smrt, nebo naopak život, a pak symboly pro osamělost matky po synově smrti. Το φως světlo se tu, stejně jako u mnoha jiných autorů, objevuje jako symbol života, případně ve spojení, které říká, že světlo již nesvítí, pak zastupuje smrt. Opuštěné hnízdo symbolizuje to, že syn odešel, již není v blízkosti matky. Spojení tohoto charakteru, kde někde něco chybí, najdeme ještě několikrát. Obecně lze říci, že většina symbolů je nějakým způsobem spojena s přírodou a přírodními motivy, což opět vychází z žalozpěvů. και τώρα εσβήστης κ έσβησε το φέγγος κ η φωτιά μας (VI, 8b) Χωρίς πουλάκι το κλουβί, χωρίς νεράκι η κρήνη (VIII, 1b) Είχα να φως που μου φεγγε απ το πουρνό ως το βράδυ Τώρα το έχασα κι αυτό κι έμεινα στο σκοτάδι. (Lüdeke, s. 236, čl. 168) Πουλάκι είχα στο κλουβί και μου φυγε τ αηδόνι. (Petropulos, s. 242, čl. 55) 2.7. Stylistické figury Ritsos v Epitafiu využívá mnoha různých básnických stylistických figur, díky kterým je báseň vel mi melodická a rytmická. Využito je stylistické figury založené na hromadění hlásek, tedy zvukosledu. Η μπλέ σου η μπλούζα της δουλειάς στην πόρτα κρεμασμένη Θα κρατεράει τη σάρκα σου τη μαρμαρογλυμμένη. (V, 2) Μέρα Μαγιού μου μίσεψες, μέρα Μαγιού σε χάνω, Άνοιξη, γιέ, πού αγάπαγες κι ανέβαινες απάνω (VI, 1) 17

18 Και πάλι τόσο ανάλαφρος σα φως και σαν αγέρας. (X, 4b) Ναχα τ αθάνατο νερό, ψυχή καινούργια ναχα, Να σούδινα, να ξύπναγες για μια στιγμή μόναχα. (XIX, 1) Především ale Ritsos využívá těch stylistických figur, které fungují na principu hromadění slov. V Epitafiu nalezneme epizeuxis opakování téhož slova za sebou: Γιε μου, σπλάχνο των σπλάχνων μου, καρδούλα της καρδιάς μου (I, 1a) Dále anaforu, opakování slov na začátku sousedních celků: Θα καρτεράει το κρύο νερό το δροσερό σου στόμα, Θα καρτεράει τα χνώτα σου τ ασβεστωμένο δώμα (V, 3) A epiforu, tedy opakování slov na konci celků. Použití epifory usnadňuje pro řečtinu typické časté používání přivlastňovacích zájmen, které se dle gramatických pravidel staví za substantivum, a proto velmi často tvoří právě poslední slovo jednoho celku. V případě Epitafiu jde především o zájmena μου, σου. Ποια Μοίρα στόγραφε και ποια μου τόχε γράψει (IV, 1a) Γιε μου, σπλάχνο των σπλάχνων μου, καρδούλα της καρδιάς μου (I, 1a) Dále Ritsos ve velké míře využívá hromadění celých struktur, tedy paralelismus gramatický, 30 a hromadění významů. Nejde tedy o opakování stejných slov, ale podobných gramatických struktur s významy, které se vzájemně podporují, doplňují, stupňují nebo také vylučují. Podle Veludise 31 najdeme v Epitafiu čtyři typy tohoto hromadění struktur: opakování významu z první poloviny verše ve druhé polovině, opakování myšlenky první poloviny verše ve druhé s opačným významem, opakování první poloviny ve druhé s doplněním nebo rozšířením významu, opakování s rozšířením nebo doplněním významu prvního verše ve verši druhém, následujícím. Tento typ hromadění struktur vychází z velké míry právě z lidové poezie a Veludis na něm dokazuje, že Ritsos ze žalozpěvů vychází, jak ukazují následující příklady. 1) Opakování významu z první poloviny verše v druhé 32 Γιέ μου, ποια Μοίρα στόγραφε και ποια μου τόχε γράψει (IV, 1a) Μέρα Μαγιού μου μίσεψες, μέρα Μαιγού σε χάνω (VI, 1a) Κάθε φορά που ορμήνευε, κάθε φορά που εμίλει (IX, 4b) 30 HRABÁK, Poetika, s VELUDIS, Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου, s Následující příklady z Epitafiu ve všech čtyřech bodech jsou převzaté z Veludise (Veludis, Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου, s ). 18

19 Για δε γελάς, δε χαίρεσαι, δε χαίρεται η καρδιά σου; (Joannos, s. 298, čl. 196) Κι αυτού στον Άδη πού θα πας, στον Άδη π θα κατέβεις (Joannos, s. 344, čl. 235) Καλότυχά ναι τα βουνά, καλότυχοί ναι οι κάμποι (Lüdeke, s. 233, čl. 160) 2) Opakování první poloviny verše v druhé s opačným významem Σαν το λιοντάρι δυνατός κ ήρεμος σαν πιτσούνι (XIII, 2a) Κόσμος περνά και με σκουντά, στρατός και με πατάει (XVII, 2a) Για όλους είναι ξαστεριά και συννεφιά για μένα (Lüdeke, s. 238) Σέρνεις λιθάρια ριζώτα, πεύκα ξεριζωμένα (Petropulos, s. 240, čl. 52A) Αν είσαι μπρός καρτέρα με, κι αν είσαι πίσω στάσου (Joannos, s. 369, čl. 260) 3) Opakování první poloviny verše v druhé s doplněním významu první poloviny Γιε μου, σπλάχνο των σπλάχνων μου, καρδούλα της καρδιάς μου (I, 1a) Και γώ η φτωχειά κ η ανέμελη, και γώ η τρελλή η σκύλα ( IV, 5a) Χωρίς πουλάκι το κλουβί, χωρίς νεράκι η κρήνη (VIII, 1b) Να χα τ αθάνατο νερό, ψυχή καινούρια να χα (XIX, 1a) Μάνα με τα πολλά παιδιά, με τους πολλούς λεβέντες (Joannos, s. 298, čl. 196) Για σήκω, κόρη, από την γήν, για σήκω από το χώμα (Petropulos, s. 234, čl. 37D) Παν τα πουλάκια στες φωλιές και τα παιδιά στες μάννες (Petropulos, s. 234, čl. 38A) Κλάψετε και να κλάψουμε, θλιφήτε να θλιφτούμε (Lüdeke, s. 234, čl. 162) Τώρα η μηλιά μαράθηκε, το δέντρο ξερριζώθη (Politis, s. 233, čl. 187) 4) Opakování jednoho verše ve druhém následujícím s doplněním významu prvního Θα καρτεράει το κρύο νερό το δροσερό σου στόμα, θα καρτεράει τα χνώτα σου το ασβεστωμένο δώμα (V, 3) Κι όλα τα πλούτια σου, γλυκέ, στον κόσμο εχάριζες τα κι όλα τα χάρισες, κ εμέ μ άφηκες δίχως ζέστα (VIII, 6) Κρύο νερό θενά γενώ στο δρόμο να με πίνεις. - Κρύο νερό και αν γενείς στο δρόμο να σε πίνω. (Joannos, s. 282, čl. 180) Δεν καρτερούν τον θάνατο, δεν λέν πως θα πεθάνουν, μόν καρτερούν την άνοιξη, το Μάη με τα λουλούδια (Lüdeke, s. 233, čl. 160) Z figur řečnických je mnohokrát využita apostrofa, matka svého syna v básni často oslovuje, odpověď však již dostat nemůže, a řečnická otázka. Πουλί μου, πώς δε θωρείς που δέρνουμαι και τρέμω σαν καλάμι; (I, 5) 19

20 Πού πέταξε τ αγόρι μου; (VIII, 1a) I v žalozpěvech jsou tyto řečnické figury často využity, mohou však přecházet i do dialogu, k čemuž v Epitafiu nikdy nedojde. Παράγγειλέ μου, μάτια μου, το πότε θέλεις να ρθης, να στρώσω ρόδα ς τα βουνά, τριαντάφυλλα ς τους κάπμους - Κι α στρώσης ρόδα, μάζω τα, τριαντάφυλλα, μύρισέ τα, κ εγώ πίσω δεν έρχομαι και πίσω δεν γυρίζω. (Politis, s. 232, čl. 184) 2.8. Jazyk Epitafios je napsaný v dimotiki a po jazykové stránce je evidentně ovlivněný lidovou poezií. Jazyk Epitafiu je zcela jasně ovlivněn typickou slovní zásobou lidové poezie 33. Použitím výrazů z lidového jazyka je v Epitafiu dosaženo dalšího přiblížení k tomuto typu poezie a Ritsos tak vytváří ucelený dojem lidové písně. Pro ilustraci slovní zásoby, která je z lidové poezie přebírána, uvádím několik příkladů. Και δε σαλεύεις, δε γροικάς τα που πικρά σου λέω (I, 2b) Φυσάει αγέρας, δεν γροικώ, βροχή είναι και δεν βλέπω (Lüdeke, s. 234, čl. 163) Θα καρτεράει το κρύο νερό το δροσερό σου στόμα (V, 3a) Η θάλασσα σε καρτερεί να εργαστής ακόμα (Lüdeke, s , čl. 159) Γιε μου, καλά μου τάλεγε το γωνστικό σου αχείλι (IX, 4a) Ν άνοιξη τ αχειλάκι του, της μάννας του να κρένη. (Lüdeke, s. 234, čl. 163) Άνοιξε τα ματάκια σου και μια στιγμούλα τήρα (XII, 1b) Τήρα μη μοιάσης του λαγού, όπου γεννάει κι αρνειέται. (Politis, s. 231, čl. 182) Oslovení, která matka pro svého zemřelého syna používá, jsou taktéž inspirována osloveními ze žalozpěvů. Και γώ, μη μου βασκάνουσε, λεβέντη μου, τέτοιο άντρα (III, 7a) 33 VELUDIS, Προσεγγίσεις στο έργο του Γιάννη Ρίτσου, s. 89: Η γλώσσα του Επιτάφιου είναι καταφάνερα μπολιασμένη με το τυπικό λεξιλόγιο του δημοτικού τραγουδιού. 20

21 Τι σου λειπε, λεβέντη μου, πού πας στον Κάτω κόσμον (Petropulos, s. 235, čl. 38B) Δεν έμενες, καρδούλα μου, στ άσπρο, μικρούλι σπίτι (VIII, 2a) Μη βαργωμάς, καρδούλα μου, μη βαργωράς παιδί μου. (Petropulos, s. 233, čl. 38A) Σου πήρα το ντουφέκι σου, κοιμήσου, εσύ, πουλί μου. (XX, 9b) Πουλί μου, τα λουλούδια σου και τα μυριστικά σου (Petropulos, s. 233) V Epitafiu jsou využita složená přídavná jména a slovesa, což je jazykový jev, který najdeme také v lidové poezii. Φρύδι μου, γαϊτανόφρυδο και κοτνυλογραμμένο (Ep. III, 2a) Χείλι μου μοσκομύριστο που ως λάλαγες άνθιζαν (Ep. III, 4a) Θα καρτεράει τη σάρκα σου τη μαρμαρογλυμμένη (Ep. V, 2b) Το θώρι σου στο θώρι τους μυριοζωγραφισμένο. (Ep. XX, 3b) 34 Στη ρίζα βγαιν ένα νερό, βγαίνει μια κρυοβρυσούλα (Petropulos, s. 232, čl. 35G) το δέντρο δέντρο πάηνες, το πυκνοφυτεμένο (Petropulos, s. 234, čl. 38F) Μοιάσε της πετροπέδικας, της αηδονολαλούσας (Politis, s. 231, čl. 182) Myslím si, že za poznámku ještě stojí, že při vzniku žalozpěvů hraje velkou roli improvizace. Výslednou píseň pak tvoří charakteristické znaky a motivy, které jsou v souladu se sociálním postavením mrtvého, pro kterého je žalozpěv vytvářen, texty starších žalozpěvů a prvky typické pro žalozpěvy samotné, jako například přírodní motivy. Důležité jsou ale i nové prvky, vytvořené pro dotyčného mrtvého. Tento způsob tvorby žalozpěvů je odlišuje od jiných lidových písní 35. Míra improvizace je samozřejmě u jednotlivých písní rozdílná. V některých případech je spíše vytvořena píseň nová (s použitím ustálených motivů), jindy mirolojistra 36 pouze přizpůsobí některý ze starších žalozpěvů konkrétnímu mrtvému. Tento tvůrčí proces samozřejmě nelze nijak srovnávat s tím, jakým způsobem psal Ritsos svůj Epitafios, ale svým způsobem i on, obdobně jako mirolojistry, využil inspirace z již existujících žalozpěvů a vložil ji do vlastního textu. 34 Příklady převzaty z Veludis, 1984, s SAUNIER, Eλληνικά δημοτικά τραγούδια, Τα Μοιρολογια, s Výraz mirolojistra je do češtiny velmi těžko přeložitelný, proto jej ponechávám v řečtině. Jde o výraz označující ženu, která se zabývá tvorbou a následnou interpretací žalozpěvů. 21

22 4. Dějová linie v Epitafiu Epitafios je v první řadě poezií lyrickou, neboť primárně jde o žalozpěv matky nad tělem mrtvého syna, vyjádření lásky k dítěti a bolesti nad jeho ztrátou. Epitafios je složen z velké části z pocitů a obrazů, které tvoří nedělitelný celek, v duševním vývoji postavy matky však můžeme sledovat velkou přeměnu. Právě tato duševní proměna dodává Epitafiu i dějovou linii, které se bude tato kapitola věnovat. Na základě tohoto pocitového vývoje lze rozdělit skladbu na tři hlavní části 37. První a nejdelší část skladby tvoří nářek matky, která pociťuje pouze zármutek, beznaděj a osamocení. V následující druhé části se zármutek nešťastné matky stává energií a ona žádá pomstu za nespravedlivou smrt svého syna. Ve třetí, poslední části matka nachází ve svém zármutku naději, víru v lidstvo a jistotu, že oběť jejího syna nepřijde nazmar. Věří, že jeho sny budou uskutečněny, a to vše jí dává sílu, aby sama pokračovala v jeho úsilí. Tato dějová linie, především pak její závěrečná třetí část, je ovlivněna komunistickou ideologií. Jako literát a příznivec komunistických myšlenek, v té době tak potlačovaných, tedy Ritsos přirozeně využil možnosti vložit tyto své názory do díla, které reagovalo na událost, jež se řeckého národa velmi dotkla. Na začátku najdeme malý odstavec s informací, ve které nás básník seznamuje s tím, kde, kdy a co se stalo, takže jsme připraveni na to, s čím se potkáme, jinými slovy, víme, že zabitý mladík byl nezaměstnaný pracovník tabákového průmyslu a že byl zabit při protestech 38. V úvodu Epitafiu je představen obraz žalem zachvácené matky, která klečí nad tělem svého zabitého syna a oplakává jeho smrt. V několika prvních slokách je matčin žal nejintenzivnější, matka jako by nebyla s to pochopit, že její syn, který pro ni představoval v životě téměř vše, už není mezi živými. Domnívám se, že právě matka je v básni hlavní postavou, přestože jde v podstatě o žalozpěv za mrtvého syna po vzoru lidových žalozpěvů, ve kterých hlavní postavu představuje zesnulý, za kterého je píseň zpívána. Epitafios se soustředí spíše na matčino osamění, do kterého ji synova smrt uvrhla, na její strach a bolest, než na samotný fakt, že dotyčný je po smrti, a na starost o jeho posmrtný život. V pohledu na posmrtný život je jeden z prvních větších rozdílů mezi Epitafiem a žalozpěvy po tematické stránce. V lidových žalozpěvech se otázka, co se s člověkem stane po smrti, řeší velmi často. Už od starověku věří řecký národ v podzemní říši mrtvých Κάτω κόσμος. Velmi mnoho žalozpěvů je vystavěno na kontrastu světa živých, Απάνω κόσμος a tohoto světa mrtvých Κάτω κόσμος. Ve světě živých najdeme všechno pěkné, příjemné, teplé: světlo, slunce, krásy přírody, ptáčky, lidskou soudržnost, ve světě mrtvých opaky těchto skutečností: tmu, noc, zimu, hady, osamění. Dle 37 AVJERIS, Θεωράμτα, s VASILAKAKOS, Jannis. Μελέτες στη νεοελληνική λογοτεχνία; Ο Επιτάτιος του Ρίτσου. Athény: Gutenberg, s. 1.: Αρχικά, αρκετά χρήσιμο, βρίσκω το μικρό πληροφοριακό κομματάκι στην αρχή του ποιήματος πού μας κατατοπίζει για το πού, πότε και τι έγινε, έτσι ώστε είμαστε προετοιμασμένοι κάπως για ό,τι θα συναντήσουμε, μ άλλα λόγια, δηλαδή, ξέρουμε τουλάχιστον ότι ο σκοτωμένος νέος ήταν αποργός καπνεργάτης και ότι σκοτώθηκε σε διαδήλωση. 22

23 zvyklostí je svět mrtvých popisován pomocí záporů, jako tady se ne-rozednívá, ptáci tu ne-zpívají, slunce tu ne-svítí apod. Tento záporný způsob vyjadřování se váže ke skutečnosti, že řecká lidová tradice, ač po staletí ovlivňována křesťanstvím, nevěří v žádný život po smrti 39. Pro řecký národ je smrt nejtěžší a totální forma zla 40. V Epitafiu se neobjevuje Κάτω κόσμος ani jiné vazby na řeckou mytologii, které jsou u lidových žalozpěvů obvyklé. Ritsos otázku toho, co bude po smrti, neřeší. Matka si neklade otázku, kam teď přijde synova duše, jestli vůbec někam. Důvod, proč se zde tato otázka nevyskytuje, může být, dle mého názoru, dvojí. Jednak se Ritsos v Epitafiu snaží rozvinout a předat myšlenku, že ideály nemusí zemřít s tím, kdo byl jejich nositelem, tedy spíše ideu toho, jak něčí odkaz dále zůstává ve světě živých, než myšlenku, co se s dotyčným po jeho smrti děje. Druhým důvodem může být, že Epitafios staví do centra dění spíše postavu matky, soustředí se na její pocity, ne na pocity zesnulého syna. V popisu osamělosti matky se ale naopak Ritsos přibližuje motivům ze žalozpěvů, protože i v nich může hrát motiv osamělosti blízkých zesnulého velkou roli. Především jednalo-li se o člena domácnosti, na kterém byla rodina ekonomicky závislá, jako otec nebo manžel. V Epitafiu se konkrétně jedná o žalozpěv matky nad ztrátou dítěte. Miroloja s tématem matky oplakávající ztrátu dítěte mají v lidové poezii především emocionální charakter, neboť dítě pro fungování rodiny přece jen nehrálo tak důležitou roli. Pokud však je tak jak je tomu v Epitafiu dítětem mladý muž, který je oporou rodiny, nacházíme v žalozpěvu i motiv ztráty opory 41. Matky v takových žalozpěvech pak často oplakávají svůj osud, neboť jejich muž již například nežije, a syn byl tudíž jejich jedinou oporou v životě. Což je pravděpodobně i případ matky v Epitafiu, neboť v žádné z dvaceti slok nenalezneme jedinou zmínku o otci. Matka tedy zůstává sama, bez podpory, bez člověka, který pro ni v životě představoval všechnu radost, a bojí se o svoji budoucnost. Tuto osamělost vyjadřuje Ritsos pomocí živých obrazů, často ovlivněných přírodní tematikou, velmi podobných, jaké najdeme v lidové poezii, což ukazují i následující příklady. πως δε θωρείς που δέρνουμαι κια τρέμω σαν καλάμι (I, 5b) κι έμεινα η μαύρη μοναχή, σαν καλαμιά στον κάμπο (Joannos, s. 298, čl. 196) Εσύ παιδί μου εκίνησες, να πας ς τον Κάτου κόσμο, κι αφήνεις τη μαννούλα σου πικρή, χαρομένη. (Politis, s. 237, čl. 199) 39 KAPSOMENOS, Eratosthenis. Ο θάνατος στο δημοτικό τραγούδι. Αρχαιολογία, č. 11, květen 1984, s , s SAUNIER, Eλληνικά δημοτικά τραγούδια, Τα Μοιρολογια, s. 9: Για τον ελληνικό λαό,, ο θάνατος είναι η πιο βαρειά και ολοκληρωμένη μορφή του κακού. 41 SAUNIER, Eλληνικά δημοτικά τραγούδια, Τα Μοιρολογια, s

24 Τώρα δε με παρηγοράς και δε μου βγάζεις άχνα (I, 4a) Για ενθυμήσου, Κώστα μας, σα μας παρηγορούσες (Lüdeke, s. 232, čl. 159) Κορώνα μου, αντιστύλι μου, χαρά των γερατειώ μου, ήλιε της βαρυχειμωνιάς, αγνοκυπάρισσό μου (II, 1) Ήσουνε στο σπιτάκι σου στύλος μαλαματένιος (Petropulos, s. 232, čl. 37Α) V žalozpěvech, které matky věnují svým dětem, je velmi častou formulí měla jsem ptáčka v hnízdě a obecně přirovnání dítěte k ptáčku, který odletí nebo je chycen lovcem. Tento motiv je hned několikrát využit také v Epitafiu. Πουλάκι της φτωχειάς αυλής (I, 1b) Που πέταξε τ αγόρι μου; που πήγε; που μ αφήνει; Χωρίς πουλάκι το κλουβί, χωρίς νεράκι η κρήνη (VIII, 1) Πουλάκιν είχα στο κλουβί και το χα ημερωμένο, μου σκανταλίστη το κλουβί και μου φυγε τ αηδόνι (Petropulos, s. 242, čl. 55) Ve třetí sloce se matka dostává skrze vzpomínky na svého syna k jeho charakterovým i tělesným kladům, které jsou opět popsány velmi intenzivními a živými obrazy. I zde se Ritsos inspiruje žalozpěvy, neboť popis kladných tělesných i charakterových vlastností zesnulého tvoří významný motiv těchto lidových zpěvů za mrtvé. Miroloja se v první řadě věnují popisu fyzických vlastností, především jedná-li se o někoho, kdo zesnul v mladém věku, a ve druhé řadě charakterovým vlastnostem. K popisu vlastností jsou nejčastěji použita přirovnání k přírodním motivům a zesnulý je tedy přirovnáván k rostlinám, květinám, zvířatům nebo i astronomickým jevům. Tento popis není samozřejmě omezen pouze na třetí sloku, ale najdeme jej ještě na dalších místech v Epitafiu. V následujících příkladech jsou opět příklady takového popisu jak z Epitafiu, tak ze žalozpěvů. Μάτια γλαρά που μέσα τους αντίφεγγαν τα μάκρη πρωινού ουρανού, και πάσκιζα μην τα θαμπώσει δάκρυ (III, 3) Στήθεια πλατιά σαν τα στρωτά φτερούγια της τρυγόνας (III, 5a) Είχες τα μάτια σκοτεινά, σφιγμένο το σαγόνι κ είσουν στην τόλμη σου γλυκός, ταύρος μαζί κι αηδόνι (IV, 4b) που το ψηλός σαν αγγέλος, λιγνός σαν κυπαρίσσι, που χε το Μάη ς τοις πλάταις του, την άνοιξη ς τα στήθη, τάστρα και τον αυγερινό ς τα μάτια και ς τα φρύδια (Politis, s. 236, čl. 197) 24

25 ήσουν καλή, από τις καλές κι τις διαλεγμένες, ήσουνε στο σπιτάκι σου στύλος μαλαματένιος και στο γλυκί τ αιταίρι σου καράβι αρματωμένο (Petropulos, s. 232, čl. 37A) Ve čtvrté sloce matka vzpomíná na osudové ráno, kdy její syn odešel, aby se zúčastnil protestů, a tam potkal svoji smrt. Říká, že kdyby věděla, co se stane, sama by ho zadržela. Je celkem přirozené, že člověk, který ztratil svého blízkého, má pocit, že mohl udělat něco, aby smrti bylo zabráněno. Proto motiv snahy zabránit smrti můžeme najít i v žalozpěvech. τα στήθεια μου να βάλω μπρός τα βόλια να κρατήσω. Κ έφρασ αργά κι, ω, που ποτές μην έφτανε τέτοια ώρα (IV, 7b 8a) Παρακαλώ σε, κόρη μου, τη σκάλα μη κατέβης, Γιατί σαν τήνε κατέβης, δεν θα την ξανανέβης (Lüdeke, s. 236, čl. 168) V první části básně nacházíme nejméně ideologických odkazů, nicméně, najdeme je. Vasilakakos se domnívá, že první ideologicko-politický prvek, který v básni najdeme, se nachází již v páté sloce, 42 kde matka prosí syna, aby se vrátil k ní, a vypočítává různé drobnosti z každodenního života, které na něj doma čekají. Například το φαγάκι (1a), η μπλούζα (2a), το κρύο νερό (3a), η γάτα (4a), ο ήλιος (5b), τα συντρόφια του (7, 8). Myšlenka komunistické ideologie se objevuje především ve dvouverších 7 a 8, ve kterých je obsažena idea lidské pospolitosti v boji za spravedlnost a podporu požadavků příslušníků dělnické třídy 43. Και τα συντρόφια σου, καλέ, που τις Βραδιές ερχόνταν Και λέαν και λέαν κι απ τα ίδια τους τα λόγια εφλογιζόνταν (V, 6) Και μπάζανε στο σπίτι μας το φως, την πλάση ακέρια Παιδί μου, θα σε καρτεράν να κάνετε νυχτέρια (V, 7) Ve dvouverší vidíme obraz syna a jeho druhů, kteří u nich doma vedli dlouhé diskuze o boji za svá práva a věci, které pro ně byly důležité, takže jim zapalovala srdce (6b). Ritsos popisuje mrtvého syna jako ideálního představitele dělnické třídy, který se společně se svými druhy nespokojuje jen se současnou situací, ale chce bojovat za lepší život 44. Vidí jej jako bojovníka za společenskou spravedlnost takovou, jaká je v souladu s komunistickou ideologií 45. Také použití slova συντρόφια σου místo φίλοι σου poukazuje na záměr vnést do vyznění básně ideologický postoj. 42 VASILAKAKOS, Μελέτες στη νεοελληνική λογοτεχνία; Ο Επιτάτιος του Ρίτσου, s VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου, s VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου. s VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου s

26 V motivu touhy po synově návratu můžeme ale najít i vliv lidové poezie, který je také patrný v osmém verši, kdy matka říká, že pokud on se nemůže vrátit k ní mezi živé, ona naopak bude čekat na smrt a jejich znovushledání. Motiv touhy po návratu zesnulého mezi živé, touha po znovushledání, ať už ve světě živých, nebo mrtvých, je jedním z velmi obvyklých v lidových žalozpěvech 46. Και γώ θα καρτεράω σκυφτή βραδύ και μεσημέρι ναρθεί ο καλός μου, ο θάνατος, κοντά σου να με φέρει (V, 8) Βοριάς βουίζει, θάνο μου, σκοτάδ απλώθη γύρω, Τέντωσε τα χεράκια σου μαζί σου για να φύγω. (Joannos, s. 456, čl. 340) Šestá sloka začíná dvouverším, ve kterém je zdůrazněno, že mladík zemřel právě v květnu, na jaře, kdy se příroda probouzí. Tady je patrný vliv lidové poezie, ve které je smrt často stavěna do kontrastu s jarním, případně letním ročním obdobím. Μέρα Μαγιού μου μίσεψες, μέρα Μαγιού σε χάνω, άνοιξη, γιέ, που αγάπαγες κι ανέβαινες απάνω (VI, 1) Μές ς τα μπα του καλοκαιριού και ς τα βγα του χειμώνα, Τήρα καιρό που διάλεξε να πάρη να μισσέψη (Politis, s. 239, čl. 205) Dále postava matky uvádí detaily z jejího a synova života, v čemž můžeme rozpoznat také ideologický prvek, zejména ve vyjádření přesvědčení mrtvého syna o sociální spravedlnosti, a to ve verších 7 a 8. Και μου ιστορούσες με φωνή γλυκειά, ζέστη κι αντρίκια Τόσα όσα μήτε του γιαλού δε φτάνουν τα χαλίκια (VI, 7) Και μούλεες, γιε, πως όλ αυτά τα ωραία θάναι δικά μας Και τώρα εσβήστης κ εσβησε το φεγγος κ η φωτιά μας (VI, 8) Pozornost je třeba věnovat hlavně verši 8a. Mezi všechno tohle krásné můžeme kromě přírodních motivů, které této sloce dominují, zařadit i πλάτια, což odkazuje k myšlence společného vlastnictví, které je jedním ze základních požadavků socialismu 47. Ideologický postoj se tak začíná pomalu rýsovat, například již víme, že postavy matky a syna představují dělnickou třídu, byli chudí a ptají se, jakým způsobem se jim podaří uskutečnit všechno to pěkné, τα πλάτια. Básník ovšem tuhle myšlenku uvádí zcela přirozeně mezi dalšími prvky z jejich života, jako moře, stromy, ptactvo, ve kterých naopak rozeznáváme spíše vliv lidové poezie. Díky tomu je sociální myšlenka jen součástí celku a nevyčnívá z něj ani se nezdá nepatřičnou. 46 KAPSOMENOS, Ο θάνατος στο δημοτικό τραγούδι, s VASILAKAKOS, Μελέτες στη νεοελληνική λογοτεχνία; Ο Επιτάτιος του Ρίτσου, s. 3 26

27 Báseň dále pokračuje opět obrazy osamění, které prostupují celou skladbou od začátku do konce. Osamělost, ale i další témata básně, jako popis mrtvého syna, vzpomínky na společný život před synovou smrtí či touha po jeho návratu, jsou popisována pomocí živých obrazů a přírodní tematiky. Právě v této přírodní tematice můžeme najít jeden z největších vlivů lidové poezie, pro kterou jsou tyto motivy naprosto typické. Úzké spojení s přírodou bylo pro obyvatele Řecka, především pak pro lidi, kteří žili na venkovech, přirozené. Slunce, moře, květiny, zvířata, to vše pro ně představovalo samozřejmou součást jejich života. Je proto přirozené, že výskyt těchto motivů je v lidových básních tak častý. Přírodní motivy jsou velmi často využity k přirovnání. Člověk v nich může být sluncem, hvězdami, měsícem, které září. Smrt naopak symbolizuje tma, zima, sníh. Často v nich najdeme obrazy stromů, buď může jít o vzrostlý strom, pokud se hovoří například o kladných tělesných vlastnostech, nebo naopak o strom osamělý či suchý, pokud má obraz vyznívat negativně. Obvyklé druhy jsou platan, osika, jabloň, ale i jiné. Ze zvířat se nejhojněji objevuje motiv ptáka, buď obecně, nebo jde většinou o slavíka nebo orla. Můžeme se ovšem setkat například i s ovečkou nebo mláďaty domácích zvířat. Vlk zobrazuje naopak zlé zvíře, smrt. Výběru ani využití přírodních motivů se v podstatě meze nekladou. Mohou být použity k popisu vlastností člověka, k znázornění kontrastu mezi světy živých a mrtvých, k vykreslení osamělosti apod. Πως μ άφησες να σέρνουμε και να πονώ μονάχι χωρίς γουλιά, σταλιά νερό και φως κι άνθο κι αστάχυ; (II, 2) Πού απόμεινα ξερό δεντρί σε χιονισμένο κάμπο (II, 6b) Χείλι μου μοσκομύριστο που ως λάλαγες άνθιζαν, λιθάρια και ξερόδεντρα κι αηδόνια φτερουγίζαν (III, 4) κ είσουν στην τόλμη σου γλυκός, ταύρος μαζί κι αηδόνι (IV, 4b) κι έμεινα η μαύρη μοναχή, σαν καλαμιά στον κάμπο (Joannos, s. 298, čl. 196) Είχα τον ήλιο ς τα βουνά και τον αιτό ς τους κάμπους μα ο ήλιος εβασίλεψε, κι ο αιτός αποκοιμήθη. (Politis, s. 231, čl. 181) Έμπηκε ο λύκος στο μαντρί και μπήκε στο κοπάδι μόν διάλεξε και πήρεκε το πρώτο μας κριάρι (Lüdeke, s. 235, čl. 165) V úvodu deváté sloky pochybuje matka dokonce o existenci a spravedlnosti Boha a mateřských citech Panny Marie. Básník tak v podstatě vkládá do úst matky své vlastní pochyby, ovlivněn marxistickým myšlením, které je přesvědčeno, že hodnoty víry lze nahradit hodnotami sociální spravedlnosti a rovnosti 48. Tyto pochybnosti ve víře však představují také jen přirozenou reakci velice zarmouceného člověka. Navíc křesťanská víra je velmi úzce spjata s řeckou lidovou tradicí, kterou 48 VOLIOTIS, Προσεγγισεις στον Επιτάφιο του Γιάννη Ρίτσου, s