Český jazyk a literatura Obrazná pojmenování tropy a figury

Transkript

1 Výukový materiál zpracován v rámci operačního projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Český jazyk a literatura Obrazná pojmenování tropy a figury Šablona: III/2 Číslo materiálu: VY_32_INOVACE_255 Jméno autora: Mgr.Lucie Nováková Datum vytvoření materiálu:

2 Název školy Registrační číslo projektu Název projektu Číslo a název klíčové aktivity Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Benešov, Husova 742 CZ.1.07/1.5.00/ Jsme moderní! III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vazba na podporovanou aktivitu Cílová vzdělávací skupina Název předmětu Název vzdělávacího materiálu Autor seznámit žáky s druhy Obrazných pojmenování (tropy a figury) a naučit je najít je v uměleckém textu Podnikání 1. ročník Český jazyk a literatura Obrazná pojmenování tropy a figury Mgr. Lucie Nováková Datum vytvoření Datum ověření Formát přílohy na CD/DVD (PDF nebo PPT) prezentace PPT Počet listů/snímků 18 Číslo v digitálním archívu školy Vzdělávací oblast Tematická oblast Anotace NOVAKOVA_VY_32_INOVACE_255 Jazyk a jazyková komunikace Literární terminologie, úvod do literatury Vyučovací předmět Popis způsobu využití, případně metodické pokyny Klíčová slova Druh učebního materiálu Český jazyka a literatura zápis, prezentace Metafora, metonymie personifikace, zvukomalba, synekdocha, anafora, epiteton. Prezentace

3 Tropy a figury Tropy x figury Epiteton a přirovnání Tropy Závěrečné otázky Řešení Zdroje informací

4 Figurou se rozumí odchylka od norem sdělovacího jazyka nebo specifické využití jeho forem. Tropy přesahují z roviny označujícího do roviny označovaného, tedy významu. Tropy, nebo-li obraty řeči (z řeckého tropos = obrat), jsou založeny na užití slov v přeneseném nebo obrazném významu.

5 Rozdíl mezi tropy a figurami spočívá v tom, že tropy jsou založeny na přenášení významu slov, kdežto figury jsou sousloví, založená na opakování slov, hromadění slov a popřípadě jejich zvláštním pořádkům.

6 Epiteton: básnický přívlastek Epiteton constans (stálé): zautomatizované, uvádí vlastnost obsaženou implicitně v substantivu např. zelený trávníček, bílé husičky nebo obvykle k němu asociovanou např. vraný koníček, rychlonohý Achilles Epiteton ornans: rovněž zautomatizované, ale vlastnost se vyjadřuje ozdobným způsobem např. smaragdová tráva, tyrkysové nebe

7 Oxymóron: zvláštní druh epiteta, kde je logický rozpor mezi lexikálním významem substantiva a lexikálním významem adjektiva např. menší polovina, živá mrtvola, mrtvé milenky cit (jedno vylučuje platnost druhého) Přirovnání: výraznější označení základního pojmu, slouží k tomu, aby se méně známý objekt nebo představa osvětlily např. mamut je velký jako dvojposchoďový dům (jde zde pouze o funkci praktickou), např. rychlý jako blesk, zlý jako satan, hluchý jako pařez (funkce afektivní)

8 Paralelismus: dva přirovnávané jevy jsou položeny souběžně vedle sebe bez vysloveného porovnání např. v básni F.L.Čelakovského Bohatýr Muromec obraz sokola a obraz tří jestřábů, Kuře melancholik J.Šlejhar dítě x kuře Antiteze: záporné přirovnávání např. kvítečko to není je to moje milá

9 Metafora: vztah podobnosti, tíhne k lyrice např. padání listí pršení = pohyb směrem dolů, nohy člověka nohy u stolu= podobnost Personifikace: zosobnění, spočívá v tom, že se přenáší vlastnost živé bytosti na věc např. dveře se otevřely, slunce vyšlo (v hovorovém jazyce), tíživý svět kolem nás poletuje jak ten prach (Nezval), po modrém blankytu páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje (Mácha) Synestézie: zaměňují se zde počitky různých smyslů např. sladká vůně, ostrá chuť (v hovorovém jazyce), ta hudba jemná sladkobolná (Nezval příklad z básně)

10 Metonymie: věcná souvislost, tíhne k epice např. dívka, která nosí červený čepec se nazve Červená karkulka Synekdocha: vztah části k celku nebo vztah jedince a kategorie, do které patří např. živit pět krků = živit pět lidí, mladému starý nevěří = staří lidé nevěří mladým Hyperbola: nadsázka např. už jsem to stokrát říkal, nemá ani deka rozumu Litotes: zjemnění, opak hyperboly, místo myšleného pojmu popře pojem opačný, často jsou to dva zápory, ale není to nutné např. nemohu nepochválit, není zrovna hloupí

11 Eufemismus: jde o zeslabení významu, snaha říci nepříjemnou věc mírnějším způsobem, často jde o projev jazykového tabu např. místo zemřel řekneme zesnul nebo opustil nás navždy nebo už na něm roste zelená travička Ironie: úsměšek, vyjadřuje záporný vztah vyslovením pravého opaku toho, co máme na mysli (říkáme jedovatým tónem) např. vy dnes výborně umíte, tobě to dnes, ale sluší Perifráze: opis, vzniká tím, že předmět nepojmenujeme přímo, ale vyjmenujeme jeho znaky např. místo básník =kdo v zlaté struny zahrát zná

12 Asyndeton: vynechání spojek, většinou vypuštění spojky a,např. a byla cesta nížinou, přes vody, luka, bažinou. (Erben) Polysyndeton: opak asyndeta, nadbytek spojek, nejčastěji spojky a nebo i, např. Ten lká snivě a ten kvílí a ten láskou šílí. (Vrchlický), Ve jménu života i radosti i krásy. (Neumann)

13 Anafora: opakování slov na začátku sousedních celků Nehrajte na klavír, když v parku kos zpívá. Nehrajte na klavír, když se připozdívá. (K.Biebel)

14 Epifora: opak anafory, opakují se slova na konci celků Epanastrofa: opakuje se slovo na konci jednoho celku a na začátku celku následujícího: Mou upřímnost znala, znala divné moci božské (Rosa)

15 Onomatopoie (zvukomalba): napodobuje se hláskovým složením některý zvířecí nebo přírodní zvuk, často citoslovce, např. bum, bouch, bác, sloveso brnkat, substantivum kukačka

16 1)mrtvé milenky cit 2)o lásce šeptal tichý mech 3)bělavé páry 4)hrdličin zval ku lásce hlas 5)břeh jej objímal kol a kol

17 1)oxymoron (mrtvý člověk nemůže mít cit) 2)personifikace (mech nemůže šeptat) 3)epiteton (bílé bělavé) 4)metonymie (hrdlička vnitřní souvislost s láskou) 5) kol a kol- zvukomalba

18 HAMAN, A. Úvod do studia literatury a interpretace díla.jinočany: H&H, ISBN HRABÁK, J. Poetika. Praha: SPN, PETRŮ, E. Úvod do studia literární vědy.olomouc: Rubico, 2000.ISBN X. Závěrečné otázky: autor