Nikdy si před matematikou nezabouchněte dveře, už nemusíte najít klíč

Transkript

1

2 02 / Editorial /

3 / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 03 Nikdy si před matematikou nezabouchněte dveře, už nemusíte najít klíč Již poměrně dlouho přemýšlím nad tím, co bych mohla napsat do úvodníku matematického GYMu, který si právě začínáte číst. Matematika je pro mě něco jako brána do květinové zahrady, od které jsem na konci první třídy ztratila klíč. Desátým rokem chodím kolem té zahrady a zalévám květiny přes plot. Ty, na které dosáhnu, jsou krásně rozkvetlé, ale ty za nimi už tam spíš nejsou než jsou, neboť za těch deset let bez vody splynuly se zemí. Řešení mého zahradnického problému je naprosto triviální. Stačilo by požádat o pomoc zámečníka, který by ten zámek mohl pomocí svých nástrojů a zkušeností otevřít, má na takovéhle věci totiž vzdělání. Jenže já si pořád úplně neuvědomuji, proč jsem ho o pomoc nepožádala. Možná jsem si myslela, že ty květiny budu vždycky nějakým způsobem schopna zalít, ale ono to najednou nešlo. Řekla jsem si, že to jsou jen květiny, které stejně nikdy nebudu potřebovat, že mi nikdy k ničemu nebudou, ale přímo uprostřed té zahrady kdysi rostla jedna květina, která v žádné jiné zahradě nikdy nebyla. Když jsem o ni v první třídě pečovala, měla jsem vždycky nesmírnou radost, když na ní vyrostl nový lístek nebo květ. Měla jsem radost, neboť to pro mě byla jakási odměna za práci, kterou jsem vynaložila jejím pěstováním. Když jsem se o ni starala míň a míň, přišla jsem jednoho dne do zahrady a ona tam ležela uschlá na zemi. To byl ten okamžik, kdy jsem za zahradou zabouchla bránu, a ztratila k ní klíč. Za čas jsem si uvědomila, že uhynutí té vzácné květiny je moje chyba. Přestala jsem se o ni starat, ale pořád jsem od ní čekala, že bude stejně krásná, jako vždycky byla, a to byl nejspíš i ten důvod, proč jsem nikdy zámečníka nepožádala o pomoc, neboť jsem věděla, že bez toho, aniž bych sama chtěla, mi on bránu do zahrady odemknout nikdy nemůže. Ať už jste to pochopili jakkoli, tak přesně takový je můj vztah k matematice. Je mou milou povinností přivítat nové členy redakce, kteří zkoumali, jaký vztah máte k matematice vy, a sdělovali, jaký mají oni. Jmenovitě to jsou terciáni Dušan Vančura s Janou Kučerovou, třeťák Jan Vitoň, kvartánky Alžběta Prášilová, Michaela Krynická, Radka Francová,, sextánka Lucie Hejlová, kvintánka Kateřina Mašková a kvartán Jan Chaloupka. Do filmové rubriky se pustil prvák Šimon Arnošt. Recenze počítačových her převzali po bývalém šéfovi kvintáni Jaroslav Balcar a Matěj Šimeček. Dalším nováčkem je druhačka Natálie Petroušková, která se od příštího čísla pustí do psaní úvah, a jako poslední mohu přivítat druhačku Kláru Štangelovou, která doplní náš fotografický tým. Nesmírně mě těší, jak velký zájem máte o psaní do GYMu, a i když o redakčních radách musíme pomalu postávat na chodbě, přivítáme každého, kdo bude mít o GYM zájem, a bude ho mít rád, to je na tom totiž úplně nejdůležitější. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, za celou redakční radu Vám přeje příjemné čtení a pohodový start do nového školního roku Martina Marková, šéfredaktorka

4 04 / Obsah / Posbíráno / Editorial Obsah Posbíráno Projektárium Kam to dotáhli s Milošem Velemínským TÉMA Studentská anketa Nejlepší matikáři na škole Tak trošku ztracen Učitelská anketa Bradavice? Raději ne. Soutěž o číslo zdarma Dekahovor s Karlem Pazourkem Matikáři na škole Rozhovor s matematickým géniem Ondrou Knoppem Sport Škatulata (o)hýbejte se Hry Filmy Knížky Rozhovor s Ivanou Ahmad Zapomenuté zápisky Jazykový koutek Chocolate, Chocolate, Chocolate... Na Závěr Realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko casopisgym CZ.1.07/1.1.14/ Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. Šéfredktorka: Martina Marková Zástupce šéfredaktorky: Pavel Mráček Šéfilustrátorka: Anežka Papáčková Redaktoři: Martin Rosocha, Anežka Papáčková, Karin Večeřová, Tereza Stehlíková, Filip Otepka, Marek Čáp, Anna Kohoutová, Eva Zavadilová, Marie Oušková, Eva Klímová Externisté: Dušan Vančura, Jan Vitoň, Alžběta Prášilová, Michaela Krynická, Radka Francová, Natálie Petroušková, Jana Kučerová, Jaroslav Balcar, Matěj Šimeček, Lucie Hejlová, Kateřina Mašková, Jan Chaloupka, Šimon Arnošt Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková, Eva Klímová Foto: Anežka Pithartová, Klára Štangelová Grafika & web: Jan Kurš Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na martina1markova@gmail.com. Náklad 110 výtisků. Vydáno

5 / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 05 Nikomu jistě nemusím připomínat, že začal nový školní rok, což znamená, že za sebou máme letní prázdniny, které jste si všichni, doufám, užili a načerpali o nich síly do dalšího roku, kdy budete nabírat vědomosti a stávat se ještě kvalitnějšími lidmi, než jste teď. S novým školním rokem přichází i nové šance, díky nimž můžeme všichni začít od znova. Znova bojovat o známky, nabírat zkušenosti, utvářet si názory a vydat se vstříc novým příležitostem. π Příchodem nového školního roku přichází i velká spousta změn. Mezi ty nejvíce viditelné patří zrekonstruovaná praktika fyziky. Dle mého názoru se tahle proměna opravdu povedla, neboť teď už nepadáme ze židlí, které se lepily k podlaze, a praktika díky nově zakoupeným pomůckám neprovádíme s měřícími přístroji, které by již teď mohly sloužit jako exponáty v muzeu. Je již pravidlem, že každým rokem nastane i několik personálních změn. Z mateřské dovolené se k nám vrátila angličtinářka Lenka Kopečková a nově nastoupila španělštinářka Adéla Janušová. S oběma si můžete přečíst rozhovory, ve kterých se jistě dozvíte to, co o nich ještě nevíte. Od poloviny srpna jsem doufala, že letos nebudu muset být naštvaná hned první školní den. Doufala jsem marně. Přivítání všech tříd a vyučujících je milá záležitost, která byla dokonale doplněna projevem pana profesora Velemínského. Tyto skutečnosti byly následně naprosto zazděny jakousi hrou, kterou pro prváky a primány připravil čtvrtý ročník. Celá ta podivnost neměla ani hlavu ani patu, natož úroveň, kterou by mělo mít přivítaní nového roku na gymnáziu. Nezbývá nám nic jiného, než jen doufat, že příští rok nic takového nikoho nenapadne. Již třetím rokem se můžete zúčastnit šifrovací soutěže, kterou nadšeně vymýšlí Karel Pazourek. Nebojte se a zkuste si zasoutěžit, zapojit se může každý. Ω

6 06 / Posbíráno / Anketa / Σ Stává se již tradicí, že se v termínu kolem 28. září jezdí na Svatováclavské exkurze. Tentokrát jsme se vydali 26. září do osmi míst naší republiky, poznávali jsme nová místa a dovídali se nové informace. Na začátku září vyvezla Štěpánka Otepková společně s Hanou Buškovou 44 studentů našeho gymnázia do Švýcarska, kde navštěvovali švýcarské historické i přírodní památky. Oběma jim patří velký dík za perfektní organizaci celého pobytu. β Ι Ipřes nešťastné přivítání doufám, že se u nás primánům a prvákům líbí. Za celou redakci jim přeji, aby na naší škole získali přesně to, kvůli čemu sem šli, aby se stali kvalitními, charakterními a cílevědomými lidmi. Poslední týden v září se skupina nadšenců vydala na výměnný pobyt do německého Uetersenu. O všem, co těchto 24 studentů pod dozorem paní Benedové s panem Kopečkem dělalo, se můžete dočíst na ρ α Vrána přiletěla i do rodiny paní profesorky Dvořákové. Narodila se jí holčička Barunka, ke které jí moc gratulujeme, a také přejeme hodně zdraví a radosti. Určitě jste si všimli, že naše školní psycholožka Terka Maříková už u nás nějakou dobu nepsycholožkuje. Nemusíte se však bát, dává si mateřskou pauzu, protože se jí narodila dcera Markétka. Celá redakce posílá obrovskou gratulaci a přeje hodně zdraví a radosti. ν Mame jeden novorozency chlapec: jmenuje se Mark. Je zdravy a kuriózní. Jeho maminka byla unavena ale dobra. Hmotnost: 3540 g, velikost: 49 cm. Má tmavy zeleny oko, krasna ústa, špičatý hlavička... Ale perfektní kluk! -Anna Steinbachné Bobok

7 Vokální skupina složená z nadšených kvartánek má za sebou již několik velmi vydařených vystoupení na třeboňských akcích. My všichni jsme velmi rádi za uchu tolik lahodící prezentaci naší školy, a doufáme, že v ní holky budou ještě intenzivněji pokračovat. / / Říjen 2014 / Ω07 casopisgym.cz Celá redakce Vám přeje, ať si tento školní rok co nejvíce užijete. Primánům a prvákům pevné nervy při hledání jich samotných. Maturantům nervy ještě pevnější při připravování se na zkoušku dospělosti. A ty nejpevnější nervy pedagogickým i nepedagogickým zaměstnancům školy, již budou všem studentům k jejich cílům pomáhat. Autorka Martina Marková Jak viděli zahájení školního roku nováčci Dalším položkou na seznamu změn naší činorodé paní ředitelky je i každoroční uvítání nových žáků. Minulý rok nováčky přivítala (místo krátkého představování v aule, které zažila asi většina z nás) opičí dráha, která hlavně v nižších ročnících přinesla vesměs pozitivní reakce. Mně osobně se stále jasně vybavuje moment, kdy běželi Anežka. P. (tehdy z prváku) společně s tehdejším primánem Alešem.V., a já jsem marně přemýšlela, kde se stala chyba. Tento rok akci žáci čtvrtého ročníku pod vedením pana Krynického ještě vylepšili a připravili aktivitu, do které se zapojili všichni studenti. Díky ní měli noví žáci možnost seznámit se s námi, znalými mazáky. Podívejme se tedy, jak se jim to líbilo. I přesto, že se u primánků sem tam objevovaly komentáře typu Bylo to moc dlouhé..., nebo Hezké, ale trochu chaos..., se téměř většina žáků shodla na tom, že si za jejich přivítání škola zaslouží výbornou. Myslím, že na tom má nemalou zásluhu i jejich sympatická třídní učitelka Kateřina Janů. Blazeovaný první ročník se hodnocením od ještě nadšených šesťáčků nápadně lišil. Více než polovina lidí by známkovala za dvě, a třetina by udělila dokonce známku horší. Připomínky měli prváci (až na výjimky) každopádně podobné jako prima (samozřejmě se zde našlo i pár komentářů typu Jediný světlý bod této šaškárny bylo rapování třídnímu... ). Za sebe s našimi nováčky plně souhlasím a letošní zahájení bych shrnula asi takto: Dobrý nápad, ale pro příště by to chtělo lepší organizaci. Autorka Michaela Krynická Autor Jan Chaloupka

8 08 / Vítáme nově Studentská příchozí / anketa Projektárium / / Lenka Kopečková Lenka Kopečková a našem gymnáziu už paní NLenka Kopečková vyučovala a nyní se sem po šestileté mateřské dovolené opět vrátila. Během této,,dovolené stačila ještě studovat na vysoké škole a úspěšně také studia dokončit. Tímto rozhovorem u nás usměvavou angličtinářku vítáme a přejeme stále dost energie i síly do dalších let. Těšila jste se do práce? Upřímně řečeno, návrat do práce byla moje velká černá noční můra. Nebylo to způsobeno tím, že bych svoji práci neměla ráda, ale tím, že jsem se na rodičovské dovolené měla tak báječně, že se mi z ní prostě nechtělo vracet. Předně jsem byla, pokud to umožnil zdravotní stav dětí, naprostým pánem našeho času. Změnilo se na gymnáziu během Vaší nepřítomnosti něco? Přestože šest let by se nezdála tak dlouhá doba, tak pro mne se změnila spousta věcí. O většině z nich jsem se dozvídala již na rodičovské dovolené, protože jsem se každý den měla možnost zeptat svého manžela tedy pokud jsem chtěla něco vědět. Příjemně na mě působí řada novinek např. způsob pořádání zahraničních výjezdů pro studenty, přítomnost zahraničních lektorů ve výuce, elektronická třídnice apod. A to jsem si řady dalších věcí určitě ještě ani nestihla všimnout. Chtěla jste být vždycky kantorka? Nebylo to mé přání, spíše to vyplynulo z okolností. Při studiu na gymnáziu jsem spíše vyřazovala obory, u kterých bylo jasné, že je studovat nemohu, jelikož na ně nemám buňky - např. veškeré přírodovědné obory (paradoxem bylo, že jsem studovala přírodovědnou větev). Než jsem se pustila do studia na pedagogické fakultě, tak jsem si vyzkoušela několik let práci průvodce, au-pair, pár měsíců na obchodním oddělení a jeden školní rok také jako učitelka. Nikdy jsem vlastně neměla přesnou vizi toho, co bych ráda dělala. Bylo hodně náročné studovat při mateřské dovolené vysokou školu? Pro mne osobně ano. Byla jsem přijata k dennímu studiu na pedagogické fakultě v Plzni (obor angličtina - ruština) a měla jsem upravený individuální plán. Studovat jsem začala už několik let před nástupem na mateřskou dovolenou a po narození našeho syna jsem zažádala o přerušení studia. Během prvních tří let rodičovské dovolené se mi podařilo studium dokončit.

9 / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 09 Nebýt velké podpory mé rodiny a okolí, asi bych to vůbec nezvládla. Předně díky pomoci a podpoře mého manžela, mé maminky, která syna pravidelně při mých cestách do Plzně hlídala, dále pak díky paní profesorce Fundové, bez které bych nikdy nezvládla vystudovat ruštinu, a mé kamarádce a spolužačce Aleně, která byla po celou dobu našeho studia mým velkým tahounem (při studiu se starala dokonce o čtyři malé děti ) Zbývá Vám vůbec čas na sebe? V současné době mám pro sebe času málo, čemuž asi většina maminek rozumí. Rozhodně toho ale nelituji, protože tuším, že jednou se mi bude po současném kolotoči stýskat. Pokud je to jen trochu možné, tak stále hodně čtu a dobrou knihu jsem ještě nedávno odkládala až k ránu Mé další koníčky bych shrnula takto: veškeré činnosti vztahující se k vlastním dětem, makrobiotické vaření, cestování po České republice i zahraničí (na které mi už nezbývá moc peněz ), tanec (na který právě teď postrádám energii ), ruční práce (na které už nemám čas ), zahradničení (zahradu ale stále nevlastním ), dlouholetý zájem o exotické ptactvo (zbyly mi už jen prázdné voliéry a klece ) Jaký máte vztah k matematice? Pokud se to dá stručně říci, tak kladný. Respektuji ji jako důležitý a jistě i zajímavý obor, kterému ovšem já osobně nerozumím. Autorka Tereza Stehlíková Projektárium a ještě něco navíc Není snadné plánovat, stejně jako skládat účty. Nejdříve k těm účtům: jedním z viditelných výsledků naší loňské práce je dokončení nového prostornějšího a komfortnějšího kolostavu, stejně jako realizace další fáze obnovy fyzikálního komplexu rekonstrukce fyzikální laboratoře. Povedlo se nám do investice zahrnout i prostředky projektu Nové výzvy pro Třeboňsko, díky kterému jsme zrealizovali elektrifikaci stolů a zakoupili drahá fyzikální čidla, tablety a několik notebooků. Zbytek (téměř 300 tis. korun) jsme platili z peněz, které jsme vyšetřili v rozpočtu naší školy. Stejně tak bychom v letošním roce chtěli pokračovat při obnově areálu biologického. Chybí biologická laboratoř, stejně jako by si zasloužila nové vybavení odborná učebna. Když se mě kdokoliv zeptá, na co jsem ještě za loňský rok pyšná, odpovídám, že na dvě nové kvalitní třídy primu a 1. ročník. Měla jsem radost, že se k nám v loňském roce přihlásilo dost studentů na to, abychom měli z čeho vybírat. Snad tomu bude úroveň studia v těchto třídách odpovídat a snad bude tento trend pokračovat i v letošním školním roce. A co plány? Těším se na nově rozjetý projekt Zdravý životní styl na kolečkách naplnili jsme dvě party nadšenců, kteří budou v úterý a pátek odpoledne trénovat v tělocvičně jízdu na kolečkových bruslích. Díky tomuto projektu jsme jim mohli koupit nové brusle, chrániče, helmy a další vybavení pro jejich tréninky, vše nám po skončení realizace projektu zůstane a bude moci sloužit pro další zájemce. Stále také realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko v rámci něho i nadále vychází GYM, pokračují šifrařské aktivity Karla Pazourka, organizujeme prožitkové kurzy a exkurze, vzniká nová metodika inovované výuky fyziky. I nadále využíváme služeb školní psycholožky (i když ještě několik týdnů jen na dálku prostřednictvím u a telefonu), stejně jako Petera Dunna, Angličana, který je jako rodilý mluvčí i nadále přítomen na hodinách anglické konverzace u vyšších ročníků. Jsem přesvědčená o tom, že pro zdravé rozšiřování nových obzorů je nutné i cestování a budu ho vždy ve zdravé míře podporovat. Máme za sebou další poznávací zájezd do Velké Británie, plný autobus studentů jsme vypravili do Švýcarska, v druhé polovině září bylo 24 žáků na výměnném pobytu v Německu. I do budoucna chystáme zajímavé akce, vrcholem bude zřejmě poznávací zájezd do španělské Andalusie na podzim příštího roku. Kvalitní školu ale nedělají jen krásná budova, projekty, nové vybavení, elektronika, pomůcky, zájezdy není nic důležitějšího, než správně nastavený učební program, kvalitní učitelé, kteří ho dokážou spolehlivě, efektivně a nápaditě realizovat, a hlavně žáci, kteří se chtějí učit. Že se o tomto dnes a denně v naší škole přesvědčuji, mě naplňuje spokojeností asi nejvíce. Ať je nám tu společně i v letošním školním roce dobře, ať pro nás není žádný den ani hodina promarněným časem. Autorka Anna Kohoutová

10 10 / Vítáme nově Projektárium příchozí / / Adéla Janušová edagogický sbor hned na Pzačátku školního roku přivítal novou posilu. Je jí mladá Adéla Janušová. V následujícím rozhovoru se například dočtete, že se sympatická španělštinářka ve volném čase věnuje hlavně tanci, a má i svou taneční skupinu. Slečnu Janušovou u nás vítáme a přejeme hodně štěstí. Na jaké škole jste studovala? Studovala jsem čtyřletý studijní program na Biskupském gymnáziu J.N.Neumanna v Českých Budějovicích. Následujících 6 let jsem věnovala studiu španělštiny na Jihočeské univerzitě. První tři roky to byl bakalářský obor Španělština pro evropský a mezinárodní obchod a ty poslední tři jsem studovala španělskou filologii se zaměřením na odbornou lingvistiku. Součástí těchto studií byla i stáž ve Španělsku v krásném univerzitním a turistickém městě Alicante, kde jsem bydlela 6 měsíců. V současné době si ještě dodělávám doplňující pedagogické studium na VŠTE v Českých Budějovicích. Určitě jste v rámci studií na VŠ kromě stáží prošla i různými jazykovými kurzy. Který vás obohatil nejvíce? Vzhledem k tomu, že jsem na univerzitě studovala přímo jazyk, tak jsem absolvovala skutečně velký počet jazykových kurzů. Nejvíce mne bavila historická španělština, je skutečně zajímavé zjistit různé jazykové souvislosti v návaznosti na dřívější vnímání světa a různé události. V rámci studia španělštiny jsem chodila na předměty jako je obchodní španělština, právní španělština, administrativní španělština, zkrátka všechny možné obory aplikované na španělštinu. Také jsem se věnovala studiu angličtiny a italštiny, to byl vždycky můj sen. U italštiny jsme bohužel zůstala pouze u základů, což se snad někdy změní. V Alicante jsem navštěvovala i výborný kurz pro Erasmus studenty. Nejlepším kurzem je mi ovšem sám život, používáním jazyka v běžném životě se člověk naučí nejvíce. Je naše gymnázium první školou, kde vyučujete? Učila jsem předtím na jedné soukromé škole v Českých Budějovicích. Rozdíl mezi těmito dvěma školami je neskutečný, a to ve všech ohledech. Mnohem snáz se zde pracuje se studenty a vedení jedná se svými zaměstnanci naprosto jinak, což velice oceňuji. Přestože zde učím jen pár hodin a dostanu se sem jen dva dny v týdnu, tak se doopravdy cítím být součástí této školy a kantorského týmu, což mi na minulé škole trošku chybělo. Jednoduše se mi zde moc líbí.

11 Jak jste se dostala k tanci? K tanci jsme se dostala ve 4 letech. Začala jsem baletem a následně několik let tančila a učila disco dance. Z této éry si nejvíce cením výhry na Mistrovství ČR malých skupin. V 15 letech jsem přesedlala na street dance, tam je mým asi největším úspěchem 4. místo na Mistrovství ČR a to, že jsem v neskutečné konkurenci tanečníků vedla úspěšně své vlastní lekce. Po pěti letech jsem se ovšem chtěla osamostatnit od mé tehdejší skupiny, a tak jsem začala vést vlastní hodiny, kde jsem učila hlavně dancehall, waackin a vogue (dámské street dance styly). K salse mě pak přivedla španělština a můj přítel. Věnuji se jí přibližně 3 roky a absolutně mě pohltila. Musím to zaklepat, ale naše lekce mají stále více a více návštěvníků a také pravidelně pořádáme taneční latinskoamerické večery v Českých Budějovicích. Salse se na závodní úrovni nevěnuji, největším oceněním jsou tak pro mne noví a stávající spokojení tanečníci v našich kurzech. Ovšem nezanevřela jsem ani na street dance, který i nadále vyučuji a věnuji se mu a dalším tanečním stylům s mojí dívčí taneční skupinou. / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 11 Měla jste ještě ve školních lavicích dobrý vztah k matematice? Víceméně ano. Musím přiznat, že matematika byl předmět, který mi šel na gymnáziu nejméně a musela jsem vynaložit trochu úsilí, aby mi nezkazilo vyznamenání. Učila nás ovšem výborná kantorka, které vděčím především za to, že jsem si k matematice vždycky nějak cestu našla, i když mi moc nešla. Autorka Tereza Stehlíková

12 12 / Kam to dotáhli s... / Milošem Velemínským řinášíme vám rozhovor s Pvýjimečným člověkem, jehož profesní kariéra byla nastartována maturitou na našem gymnáziu v roce Na naší škole později úspěšně maturovali i jeho děti, v roce 1979 dcera Milada, v roce 1988 syn Miloš, dnes také uznávaný lékař. Pan profesor Velemínský letos v plné svěžesti zahájil školní rok na naší škole, jeho projev si můžete přečíst na našich webových stránkách. Je prakticky nemožné najít vhodná slova pro zásluhy, které má pan doktor na svém kontě samozřejmě výhradně jako pediatr, dále ale také jako pedagog či příkladně angažovaný člověk. V naší rubrice Kam to dotáhli se snažíme naše čtenáře inspirovat, motivovat životními osudy našich významných absolventů. Troufám si říci, že rozhovor s prof. Milošem Velemínským stojí na pomyslném žebříčku mezi všemi předchozími nejvýše - díky morální autoritě zpovídaného a hlavně díky množství práce, kterou má za sebou. První otázka směřuje poněkud mimo Váš obor, ale pro vysvětlenou, číslo GYMu, ve kterém vychází rozhovor s Vámi, se věnuje matematice. Mohl byste proto prosím popsat Vás vztah k této vědě? Můj vztah k běžně užívané matematice, především ke statistice, je kladný a jsem přesvědčen o jeho potřebnosti. Některé kapitoly matematiky jsem bohužel nikdy nepochopil. Studoval jste na našem gymnáziu a maturoval ve složitých padesátých letech. Jak na své studium vzpomínáte? Jací byli učitelé, jaké prostředí vás tehdy obklopovalo? Na dobu svého studia na třeboňském gymnáziu nemám pěkné vzpomínky. Na gymnázium jsem byl přijat pro špatný třídní původ až v druhé polovině prvního ročníku a tato skutečnost poznamenala v podstatě celé mé gymnaziální studium. Učitelé mě neměli rádi, spolužáci rovněž ne. Byla to asi také moje chyba. Špatně jsem zvládal své dospívání. Naopak velice významné pro mě v té době bylo to, že jsem se seznámil se svou současnou manželkou. Jen poznámka na okraj: jeden z profesorů, který měl ke mně nejvíce připomínek, si pak v nemocnici, když umíral, vyžádal moje návštěvy i takový je, prosím, život. Po studiu jste se rozhodl studovat lékařství, jaká cesta vás

13 dovedla až k pediatrii? Můj otec byl veterinář, tudíž i moje první předběžná přihláška se týkala právě tohoto oboru. Jeden významný veterinární lékař mi vysvětlil krizi veterinární medicíny a přemluvil mě ke studiu humánní medicíny. Výběr pediatrie pak byl ovlivněn primářem dětského oddělení v Mladé Boleslavi. Co si musí uvědomit student, který chce jít studovat medicínu - jaké předpoklady musí mít? Na tuto otázku se těžko odpovídá medicína je vlastně dvojí: na jedné straně skutečná, praktická, a na druhé teoretická. Proto ten, kdo chce studovat medicínu, musí vědět, jakou chce studovat. Musí být supernadaný (měřeno prospěchem)? Odpověď zní ne, především zajímá-li se o praktickou medicínu. V prvé řadě musí mít o věc zájem, získat základní orientaci a musí být empatický, tzn. musí mít pochopení pro trpící lidi jak v oblasti zdravotnické, tak sociální. Rozhodne-li se pro teoretickou medicínu, musí mít v prvé řadě předpoklady pro vědeckou práci. Pokud bychom ještě chvíli zůstali u vzdělání, co pro Vás znamená? Končí vysokoškolským diplomem? Vysokoškolský diplom měl v dřívější době velikou společenskou vážnost. Nikdy však zcela automaticky nevyjadřoval stupeň vzdělanosti. Tato skutečnost se projeví až v průběhu dalšího života. V současné době má vysokoškolský diplom, bohužel, menší vážnost. V současnosti jste sám učitelem - co je pro vás na této profesi nejdůležitější, jací jsou vlastně současní učitelé? Vysokoškolští pedagogové mají stejně jako středoškolští různou úroveň. Vysokoškolští by však měli více vědecky pracovat, ale Myslím si však, že jsou v podstatě stejní, jako tomu bylo kdysi. Krom studia a výuky, co pro vás znamená kultura - knížky, film, hudba a jsou mezi nimi některé, které Vás výrazně ovlivnily? Zajímají mě hlavně knihy. V posledních letech mě z historického hlediska zajímá 2. světová válka, její vznik, průběh a následky. Ostatních kulturních nabídek využívám málo, v poslední době především ze zdravotních důvodů. Pokud zůstaneme ještě chvíli u ovlivňování, dennodenně potkáváte desítky lidí - jaké typy, popř. které z nich máte nejraději? / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 13 Potkávám, bohužel, čím dále méně svých současníků. Ti jsou většinou nemocní a mnozí další už nejsou mezi námi. Rád ale potkávám některé i mladší spoluobčany, s nimiž, ač o generace mladšími, jsme přátelé a rozumíme si. Ponejvíce se však setkávám s rodiči (převážně s matkami) v ordinaci. Mám je rád, i když už mám jisté zkušenosti a nepoznám, zda jsou spokojené s péči o jejich dítě. Nu a ovlivňování - tentokrát z druhé strany - sám jste příkladně angažovaným člověkem. Měli by se podle vás i mladí lidé více angažovat? Angažuji se odborně, ale i politicky. Zvláště politická angažovanost je velmi problematická a často mám pocit beznaděje. Mladí lidé především středního věku by se měli více ve prospěch společnosti angažovat. Hlavním mottem jejich činnosti by měla být pomoc občanům a nikoliv touha po moci či majetku. Dovolte nám položit na závěr dvě otázky poněkud osobnějšího rázu Tou první je otázka na Třeboň: čím pro vás Třeboň je? Třeboň miluji a pouze jedenkrát v životě jsem ji chtěl opustit. Bylo to v době, kdy jsem získal místo v Praze. Třeboň je mým domovem. Jaké je Vaše životní motto? Abych mohl ještě co nejdéle žít, a to plnohodnotným životem. Autorka Anna Kohoutová

14 14 / Téma / ΜaτΣ m aτiκa Matematika je jako vůně benzínu. Buď ji milujete, nebo nenávidíte. Když ji milujete, není co řešit, užíváte si ji kdykoliv a kdekoliv se vyskytne. Pokud ji však nenávidíte, pronásleduje vás na každém kroku, neschováte se před ní a jen z každé zmínky o ní se vám zatají dech. Tak to zkrátka je a nikdo s tím nic nenadělá. Už ne kvůli tomu, že lidé se svými ideály jaksi nemohou, nebo spíše nechtějí pochopit tu druhou skupinu, protože je prostě špatná a tečka. A taky děsně rádi škatulkují. Milovníci matematiky jsou prostě šílenci a odpůrci zas blbci. Přitom věc je mnohem komplikovanější. Zarytí matematikové jsou obdivuhodní géniové, ne však moc použitelní pro běžný život. Pak následuje skupina lidí, kteří se tolerují, pomáhají si, uvědomují si navzájem své nedostatky a nezneužívají svých dovedností na úkor druhého. Těch je bohužel velmi málo. Je zde totiž třetí skupina, a to ta nejpočetnější. Lidé, kteří nemají sílu na obdiv, jelikož je matematika topí hlavou v záchodě. To si pak snadno vytvoří úhlavního nepřítele. Ať už jste v jakékoliv skupině, vězte, že ti druzí to s vámi nemají lehké, a že pokud budete bojovat, stejně prohrajete. Takže jeden poznatek na závěr. Matematika je všude. Ve vašem obýváku, ve škole, v práci, ve sportu, v muzice.. Ona královna věd je totiž tím, co nás všechny (ať se nám to líbí, nebo ne) spojuje. Autorka Eva Zavadilová

15 / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 15 Klára Štangelová

16 16 / Studentská anketa / Nejlepší matikáři na škole Prima Tereza Janečková 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Matematice se věnuji velmi málo (max. 30 min. týdně), někdy vůbec. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Z matematiky mě nejvíc baví logické úlohy a trochu geometrie. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept žádný nemám, snad jenom chuť a dobrou náladu. Jan Prokeš 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Přibližně půl hodiny denně 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Zatím asi geometrie a písemné počítání. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Nemám, musí se hodně učit. Sekunda Michaela Beníšková 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Moc času jí nevěnuji. Když se ale naskytne matematický problém, ráda se pokusím mu porozumět a vyřešit ho. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Baví mě úplně všechno. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Nejdříve ji musíte poznat a vžít se do ní. Pak uvidíte, že vás pomalu začne bavit. A když děláte vše s chutí, hned vám to jde líp. Potom už se stačí trochu zamyslet a vše půjde samo! Adéla Kambová 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Když nepočítám učení na hodiny nebo psaní úkolů, tak matematiku neberu jako nějaký svůj velký koníček. Pokud mě ale něco zaujme, tak nemám problém zjistit si o tom více. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Není určitá část kterou bych milovala, nebo naopak nenáviděla. Když mě nějaká část baví, tak to tak je a nemám pro to důvod. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Asi ne. Jen možná to, že by se neměli učit něco, o čem vědí, že tomu stejně bez pomoci neporozumí. Já si třeba věci přirovnávám k něčemu vtipnému, díky čemu si to lépe zapamatuji. Tercie Jana Kučerová Σ 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Podle toho, co se počítá jako matematika. Podobně jako většina lidí dělám domácí úkoly a popřípadě se učím na písemky, ale jinak, snad až na nějaké příležitostní příkládky, kdy mě zajímá, "jestli to takhle jde" a praktické, každodenní příklady, se matematice příliš nevěnuji. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Docela mě bavily zlomky, většinou když se něco počítá a používá se logika, zato geometrii nemám moc ráda. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Myslím si, že když člověka něco baví, tak mu to pak (v rámci jeho schopností) i poměrně jde. Takže

17 / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 17 největší problém mnoha lidí možná bude ten, že na matematiku okamžitě zanevřou, nemají ji rádi, a to se nepochybně může odrazit i na jejich prospěchu. Jiří Čapek Nejvíc mě asi baví slovní úlohy a občas i nějaká ta rovnice. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Doopravdy nevím, co bych měla mít za trik Možná tak nepít alkohol aby, vám neodumíraly mozkové buňky. Nemám žádnou oblíbenou část v matematice, bavila mě trojčlenka 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Žádný mě nenapadá. Ondřej Knopp Magdalena Oušková 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Někdy si o matematice čtu knížky, ale to je tak asi všechno takže skoro vůbec 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Baví mě celá matematika 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Hlavní je téma pochopit, takže pokud ho nepochopím, nechám si to znovu vysvětlit Kvarta Lupita Papáčková 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? No, matematice moc času nevěnuji. Ve svém volném čase se spíše zajímám o jiné věci. Matice se věnuji jen při dělání olympiád a domácích úkolů. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Nanejvýš luštím sudoku a řeším olympiády (matematická a logická). 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Zatím jsem nezaznamenala nic, co by mě nebavilo, ale nejvíc mě asi baví rovnice a výrazy. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Stačí dávat pozor při hodině. Kvinta Emma Poláková 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Skoro vůbec, jen když se učím do školy. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Matematice se vždy věnuji společně s fyzikou a to je vždy alespoň 1 hodina předmětu samotného, ale pokud zpracovávám řešení do nějaké soutěže, tak většina z času stráveného nad řešením není počítání samotné. Dále si zařizuji různé akce s těmito předměty spojenými, k tomu přidat trochu školy a moje rutina volného času je hotová. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Cokoliv, co bylo pro mě v té chvíli nového, anebo také části, ve kterých jsem lepší a rychlejší než ostatní. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Co se matematických problémů týče, je nutná nějaká matematická intuice, projevující se rychlým promyšlením, zkrácením atd. Člověk by měl s její pomocí dokázat nějaký problém zanalyzovat a vytvořit pár rovnic, které se dají spolu vyřešit. Toto není nic vrozeného a člověk musí s matematikou hodně pracovat a hrát si s ní, tím myslím pokládat si k školou povinnému nějaké další otázky (např. co se stane pokud sem dosadíme nulu, nebo jakými dalšími způsoby se dostanu k tomuto řešení). Takto by pak člo-

18 18 / Studentská anketa / věk měl dané látce rozumět, nebo alespoň rozumět o něco více. Není-li tohoto žák schopen, pak by se měl na sto procent učit to, co je mu vykládáno, a znát na každý příklad přesný postup na řešení, nebo řešení nazpaměť, aniž by tomu rozuměl - a to by mu mělo stačit. A pokud si představujete nějaký kouzelný super-trik, s pomocí nějž byste uměli matiku bez učení, nebo bez toho, abyste tomu opravdu rozuměli, tak vám můžu poradit to, že návod na něj můžete najít v základech brněnského orloje (mám na mysli ten velký černý ). Sexta Anežka Papáčková Natálie Vítová 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Moc ne, spíš jen na olympiádách a tak dále. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Myslím, že geometrie. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Nesmíte se na příklady dívat jako na něco složitého, protože většinou je to jednodušší, než si myslíte. podkapitol, které mě kdy v průběhu mého studia bavily. Ale na co si vzpomínám, tak mě už na základní škole bavily slovní úlohy a úlohy trénující logické myšlení, a to mi vydrželo až dodnes. V poslední době mě nejvíce oslovily goniometrické funkce. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Já jim, když dovolíte, raději nic neporadím, protože se necítím kompetentním a dostatečně schopným k tomu, abych už mohl rozdávat rady ostatní. Jana Tetíková 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Téměř vůbec, pouze nárazově když mě něco zaujme. Jelikož bych se však do budoucna chtěla matematice částečně věnovat i profesně, tak bych určitě chtěla více, jen potřebuji najít jakým zajímavým způsobem toho dosáhnout. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Myslím si, že to nejzajímavější teprve přijde, ale z toho co jsme se učili až do teď, mě asi nejvíce bavily výroky. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept asi žádný nemám, a pokud někdo nějaký má, tak by mě opravdu hodně zajímal. Řekla bych, nehledat v tom žádnou velkou vědu, ale sama vím, že to je někdy absolutně nemožné. Septima Dominik Šarman 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Čas, který matematice doma věnuji, se nedá zprůměrovat. To se odvíjí od toho, jak mi na daném tématu záleží a do jaké míry mě baví. V neposlední řadě také na tom, kolik práce na doma dostáváme - jak z matematiky, tak z ostatních předmětů. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Nemám asi žádné téma, které by pro mě bylo vyloženě top, a asi nebudu schopen takhle na rychlo vyjmenovat seznam všech kapitol a 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Matematice se věnuji tak akorát, jak je potřeba, ale myslím si, že i když si to neuvědomuji, tak se jí věnuji skoro celý den, je všude kolem mě. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? V matematice mám ráda geometrii, ale baví mě nejspíše úsekově. To co mi jde. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept? Ten nemám. Matematiku se musíš naučit ψa chápat. Musíš pro ni mít vlohy.

19 Oktáva Zdeněk Chaloupka Prvák Kateřina Jonáčková / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 19 Druhák Lydie Ceháková 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Ve volném čase se matematice věnuji pouze, když se připravuji do školy na testy, zkoušení apod. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Nejvíc mě bavila stereometrie. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? To nevím... Mně vždycky pomůže si znovu spočítat něco, co jsme počítali ve škole. Nikola Nguyen 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? No, ve svém volném čase se matematice moc nevěnuju, učím se spíš na testy... 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Kuželosečky a komplexní čísla. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Asi se vyplatí dávat pozor při hodinách a vypočítat si pár příkladů doma. 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Vůbec. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Mnohočleny, rovnice. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Jde o to, jestli toho dotyčného matematika baví; když ho nebude bavit, asi mu ani nepůjde. Ondřej Chalupa 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Matice se ve volném čase nevěnuji. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Rovnice, trojčlenka. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept bohužel neznám. ξ 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Co se týče volného času a matematiky, tak se zabývám matematickou olympiádou, kterou se pokouším řešit. Pokud jde o přípravu na hodiny matiky ve škole, je to jenom takové to běžné zopakování, pokud se nepíše čtvrtletka. Jinak že bych ve svém volnu nadšeně počítala stovky slovních úloh atd., to zatím asi nehrozí. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Baví mě hodně částí, třeba rovnice. Ty mi přijdou celkem jednoduché, ale trochu mi vadí systém nasazení taktiky, a pak jenom strojové opakování jedné a té samé věci. Proto dávám přednost oborům, ve kterých se stále vymýšlí nové postupy, což kolikrát přináší radost z toho, že se mi podařilo vyřešit něco zdánlivě nevyřešitelného. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept na matiku asi neexistuje, je to hodně otázka logického myšlení. Ale určitě bych doporučila nehledat ve věcech zbytečné složitosti. Podívat se na věc z různých úhlů a vybrat nejlogičtější řešení, to je podle mě to nejdůležitější. A možná ještě dokázat si věci představit, když mi něco nejde do hlavy, zkusím to graficky, poměrně často mi to pomůže.

20 20 / Studentská anketa / Úvaha / Libor Dvořák 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Určitě to není tak, že bych si řekl: "Teď nemám co dělat, jdu si započítat". Nicméně vzhledem k tomu, že se ve svém volném času věnuji hlavně astrofyzice, potažmo astronomii, a matematika je s těmito vědami relativně úzce spjata, dá se říci, že poměrně často. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? To je velmi obtížná otázka. Prozatím jsem z matematiky poznal jen málo, a nedá se úplně říci, která část mě bavila nejvíce. Kdybych měl přece jen něco vybrat, tak asi funkce a rovnice. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Matematika patří mezi ty vědy, které je třeba hlavně pochopit, a ne nadarmo se říká, že matematikem se člověk už rodí. Ale osobně si myslím, že bez toho, aniž by člověk sám chtěl, toho příliš nedosáhne. Třeťák Jonáš Budín 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Moc ne, myslím, že bych si pro ma- tematiku mohl nechávat více času. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? V poslední době funkce. Mam raději, když je látka obtížnější, a musím přemýšlet. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Je třeba pochopit principy, učení se nazpaměť mi připadá bezvýznamné. Aneta Samcová 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Minimálně. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Těžko říct, ale spíš obecné počítání, než třeba geometrie. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Žádný recept nemám, chce to logické myšlení. Čtvrťák Magda Trepková 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Většinou u mě probíhá spíš příprava do školy. Poslední dobou není moc čas, ale dříve (hlavně na základce) jsem často zkoušela trochu obtížnější věci. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Nejvíc mě bavily asi různé funkce a kreslení jejich grafů a různé logické úlohy. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Důležitá je praxe, praxe a praxe. Matematika se bez počítání do hlavy nevpraví a samotné čtení v sešitě taky nikomu nepomůže. Martin Mikuda 1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Ve volném čase se matematice věnuji méně, než bych někdy sám chtěl. Hlavně se věnuji přípravě do školy na hodinu nebo na písemku, dopočítám nějaký příklad, nebo se snažím lépe pochopit princip postupu. Někdy se i snažím pomáhat spolužákům, kterým se nedaří. Pokud mě požádají o pomoc s pochopením látky, neodmítnu. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Nejraději jsem dříve měl stereometrii, kvůli snadné představě objektu se kterým pracuji. Dnes mám nejradši komplexní čísla - líbí se mi na nich ta možnost spočítat si pomocí čísla které reálně neexistuje, příklad, který nemá řešení. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Můj recept je mít k matematice kladný vztah, já ho mám, a zatím to vychází. Ale za nejdůležitější považuji, NEVZDÁVAT SE, je ve-

21 / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 21 lice snadné říct: Mně to nejde, já to dělat nebudu. Často když něco vysvětluji některým spolužačkám, tuto větu slyším, ale když je přesvědčím aby to nevzdaly, vždy se nějaký výsledek dostaví. Autorka Alžběta Prášilová Sečteno a podtrženo, na matematiku ti nejlepší... Tak trošku ztracen Stále obklopeni neúprosnou množinou času. Je tomu tak i při každé hodině matematiky. Jenže ač se to může zdát nereálné, čas najednou plyne poněkud jinak, a hodiny tikají naprázdno. Jako kdyby rafičky na nich svíraly stále stejný úhel. Přitom je kontrolujeme častěji než v jiných hodinách. Stejně se téměř nepohnou. Prostor kolem je vyplněn pouze známými neznámými. Realita reálného čísla je pod těmito neznámými zcela skryta a uschována pod písmeny. Jen obtížně si pod těmito písmeny představujeme (ne)konkrétní čísla. Podobně složité je představit si pod určitými symboly slova a symboly pak poskládat tak, aby vznikla srozumitelná věta. Navíc vše navazuje na sebe. Vynecháním jednoho kroku se uzavírá cesta k dalšímu, a následně k úspěšnému vyřešení celého příkladu. Někdo v tom vidí právě ono kouzlo matematiky. Pro někoho je naopak tohle její nebezpečí, její největší zákeřnost. Možná, že je to jen její,,pomsta za to, že je námi tolik odsuzována. Možná je to jen její odveta za to, že je námi tak neoblíbena. Σ Nevím proč, ale skoro při každé hodině matematiky mám najednou zvláštní pocit. Není to přímo pocit strachu. Není to ani pocit nenávisti nebo zloby vůči matematice. Je to jakýsi pocit ztracení. Najednou se zdá, jako by nic nedávalo smysl, a já byl sám. Úplně sám a ztracen jen s prázdnými myšlenkami v hlavě. Ponechán napospas nerovnému a nevyrovnanému souboji s rovnicí. S rovnicí, která možná nebude mít ani řešení. Ale i když řešení mít bude, může se stát, že bude prázdné. Stejně prázdné, jako jsou ony myšlenky, co se mi honí hlavou.

22 22 / Úvaha / Studentská anketa / Zcela nesoustředěn na výklad, a s hlavou sklopenou přemýšlím. Snaha o pochopení konce nekonečna se střetává se snahou o pochopení jeho začátku. Naprosto ztracen a ponechán s vlastními myšlenkami. Může mít nekonečno začátek? S tím, že nemá konec, jsem se smířil, ale kde začíná? A pokud nemá konec, může mít vůbec potom začátek? Začátek bez konce a konec bez začátku přeci nemohou existovat. Vždyť bez konců prostě nejde začít od začátku. Nebo ano? Autor Jan Vitoň Oblíbenost matematiky ve třídách Matematika - pro někoho horší než noční můra se zmutovaným Voldemortem. Pro někoho jiného lepší než procházka rájem, kde jsou čokoládové fontány a tráva je měkčí než peřinka. Studenti vyplňovali anketu, ve které měli odpovídat na otázky ohledně matematiky a jak to dopadlo? Ať je hodina matematiky noční můra nebo ráj, většina studentů se shodla na tom, že matematika by se měla vyučovat 3-4 hodiny týdně. Ale našli se i takoví milovníci, kteří by chtěli 7 a více hodin týdně. Jejich zvýšená koncentrace byla registrována v oktávě a v menší míře i ve čtvrtém ročníku. Zajímavé je, že se v obou třídách najde pár jedinců, kteří by nejrad- ši matematiku pohřbili 100 metrů pod zem a už nikdy o ní neslyšeli. Dále jsme se ptali, zda studenty matematika baví a jestli ji považují za nejdůležitější předmět. Všimněte si, že prakticky polovinu studentů matematika baví a polovinu ne, ale jen pro 1/3 je to nejdůležitější předmět. A třída s největším množstvím studentů, kteří při hodině matematiky prožívají noční můry, div napadají pod stůl hrůzou? Třeťák. Za ním je s o něco menším počtem mučených sexta, čtvrťák a sekunda. Naopak kvartáni, primánci a kvintáni jsou spíše milovníky matematiky. Tak ať jim to dlouho vydrží! A je tu poslední otázka. Tentokrát jsme se ptali, kolik hodin studenti Σ matematice věnují mimo školu. A která třída věnuje tomuto předmětu nejmíň času? Prvák, za ním těsně v závěsu kvarta a na třetím místě oktáva. Otázkou zůstává, zda jsou studenti daných tříd natolik geniální, že se matematice nemusí věnovat, nebo se chtějí vyhnout psychické újmě. Jak se ukázalo, jsou velké rozdíly ve vztazích studentů k matematice a můžeme jen popřát pevné nervy těm kteří horečně hypnotizují hodiny, aby už zvonění ukončilo jejich utrpení."

23 / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 23 Autorka Kateřina Mašková Autor Martin Rosocha

24 24 / Učitelská anketa / Matematická kvarta? YESSS! Minulý měsíc odpovídali studenti naší školy na několik otázek ohledně jejich postoje k matematice. Kupodivu moje třída, kvarta, hodnotila matematiku nejkladněji ze všech, dostal jsem tedy za úkol pokusit se přijít na to, proč je u nás matematiky tak oblíbená. Pro mě je to nelehký úkol, protože osobně matematiku považuji za nezajímavý a únavný předmět. Pokud bych se ale měl pokusit přijít na to, proč je u nás matematika tak oblíbená, napadlo by mě asi následující: jedním z nejvýznamnějších důvodů kladného hodnocení je asi to, že mí spolužáci jsou dle mého názoru velmi schopní matematici, a to co jim jde, to je také baví a rádi tomu věnují i svůj volný čas - a samozřejmě jsou všemi deseti pro, aby se matematice mohli více věnovat i ve škole. Druhým, neméně významným důvodem, je určitě i naše učitelka Ivana Čurdová, která je schopná vysvětlit probíranou látku přijatelným způsobem i takovým odpůrcům matematiky a počítání obecně, jako jsem já, a necpe studentům do hlav vzorečky, ale necháva je, aby se přinejmenším pokusili přijít na řešení. Není potom divu, že třída dobrých žáků - vyučovaných dobrou učitelkou, má k předmětu kladný vztah. Podle mě je tedy k tomu, aby žáci měli rádi některý z předmětů třeba dvou věcí. Za prvé dobrý učitel, který žákům pomůže k tomu, aby předmětu rozuměli a neměli ho naučený jako dětskou říkanku, a za druhé je důležitá alespoň trocha zájmu a nejspíš i talentu ze strany žáků. Autorka Σ Alžběta Prášilová

25 Učitelská anketa Jana Havlová Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Na základní škole jsem matematiku milovala, učila mě skvělá Mirka Hrubešová, která nenechala v hodině nikoho ani vydechnout, všem nám ta čísla do hlavy napěchovala a díky ní základní počty umím. Později, na střední pedagogické škole, jsme měli jen množiny, nic obtížného. Václav Pražák Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Během svých studijních let jsem měl možnost poznat dva vynikající učitele matematiky, kteří byli jak odborně na výši, tak schopni předávat své vědomosti žákům. Na lomnické základní škole to byla R. Beterová a v prvním ročníku třeboňského gymnázia V. Beneda. Zpětně musím říci, že šlo o jedny z nejlepších pedagogů, kteří mě učili. Romana Veselá Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Nikdy jsem neměla ráda matematiku a představa, že bych se jí v budoucnu v jakékoliv spojitosti se zaměstnáním měla věnovat nad rámec běžného života, byla nemyslitelná. Můj studijní zájem se vždy ubíral humanitním směrem a nebýt báječné Libušky Kašparové, tak bych snad ani neodmaturovala. Skaláry a vektory jsou dodnes pro mne přímo imaginárním pojmem. Nicméně, profesní život mě zavál jiným směrech, než byly mé původní představy a dnes jsem moc ráda, že ovládám procenta, zlomky a dokážu vyřešit i složitější rovnici. To vše totiž ta správná účetní potřebuje a musí umět. Kateřina Janů Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Můj vztah by se dal popsat asi jako zoufale zoufalý. Dokud jsem nemusela myslet prostorově, vše bylo dobré. Jakmile nastoupily slovní úlohy a řez tělesy - pravidelnými i nepravidelnými, už bylo vše pouze dostatečné. Petr Kopeček Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Matematika byla v mých očích vždy jakousi ďábelskou hrou, ovšem pouze pro vyvolené, ke kterým jsem se nemohl řadit. Vztah tedy jiskřil, dnes už jen lehce doutná - to když obsluhuji kalkulačku, dar od kolegy Martina Krynického. Ivana Kubínová Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Vztah k matematice byl a je pozitivní. Matematiku jsem spolu se zeměpisem vystudovala na PřF UK a když jsem nastoupila na gymnázium, tak jsem ji také učila. Pak jsem si dodělala další aprobaci IKT a na matematiku už nezbýval prostor, ale matematika je nedílnou součástí IKT i dalších oborů. Krátce řečeno matematika je královna věd. / Říjen 2014 / casopisgym.cz / 25 Σ Zdeněk Kučera Jaký je (byl) váš vztah k matematice? V 1. a 2. třídě jsem "počty " přímo miloval. To mi vydrželo i na druhém stupni ZŠ. Na gymnáziu se můj vztah k matematice poněkud změnil. Tuším, že to bylo někdy v druháku, kdy jsem matematiku začal vnímat jako nutné (a nudné) zlo, z něhož jsem nakonec i maturoval. Dnešní vztah je čistě neutrální. Štěpánka Otepková Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Můj vztah k matematice byl řadu let zcela neutrální. Nijak jsem ji nemilovala, ale ani mi na rozdíl od občanské nauky nevadila. Dokonce jsem z matematiky úspěšně odmaturovala. A dobrovolně. Matematiku jsem pak měla krátce i na přírodovědě, ale tam už jsem pomalu cítila, že mi dochází dech. Ale zvítězila jsem. A dnes? Občas se doma u vlastních dětí divím, co že jsem se to vlastně kdysi také učila. Osobně jsem ale ráda, že se matematice u nás věnuje tolik hodin. Prostě rozvíjí logické myšlení a udržuje mozek v kondici. Vilém Roženský Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Kdybych nebyl výtvarníkem, byl bych určitě výborným matematikem, třeba takové guinejské domorodce by mé umění počtů mohlo nadchnout. Mohly bychom vymýšlet příklady jako třeba, když se potkají jeden a jeden člověk, tak