Dobře rozvinutá grafomotorika je podmínkou pro psaní

Transkript

1 Dobře rozvinutá grafomotorika je podmínkou pro psaní Převzato z rozhovoru s Mgr. Martinou Simonidesovou ( vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor pedagogika, zabývá se nápravou grafomotorických obtíží u dětí předškolního a školního věku. Zaměřuje se na nápravy grafomotorických obtíží) Píšeme nejen rukou, ale na to, jak dítě kreslí a píše, má vliv mnoho věcí. Přípravou na psaní tak podle ní nejsou pouze pracovní listy, ale třeba také skákání snožmo nebo jízda na koloběžce. Co si můžeme představit pod pojmem grafomotorika? Grafomotorika je soubor psychomotorických činností, které vykonáváme při kreslení a psaní. Patří do ní hrubá motorika, tedy motorické funkce paže, ramene a lokte, a jemná motorika, motorika prstů a dlaně. Náleží sem též motorika očních pohybů a motorika mluvidel, tedy artikulačních orgánů, a vizuomotorika neboli souhra mezi okem a rukou. S grafomotorikou také souvisí zrakové a sluchové vnímání, koncentrace pozornosti a lateralita. Při výčtu jednotlivých činností, které jsou zapotřebí pro grafi cký projev, je jasné, proč má tolik dětí obtíže se psaním v počátku školní docházky. Stačí, aby jedna z funkcí nebyla dostatečně rozvinutá, a kreslení v předškolním věku a psaní ve škole je ztížené. Grafomotorika je velmi komplexní záležitost. Proč rozvíjet grafomotorické schopnosti už v předškolním věku? Je to důležité, protože se tyto schopnosti později stanou základem pro získávání dovedností, jako je psaní a čtení. V předškolním věku je vhodné zaměřit se na rozvoj řeči, zrakového a sluchového vnímání, prostorové orientace a celkové motorické obratnosti. Na tomto podkladě se později budou utvářet dovednosti a vědomosti. Tyto schopnosti a dovednosti by nejpozději kolem šestého roku měly dosáhnout úrovně školní zralosti, aby dítě mohlo bez obtíží zvládnout nároky školy. Grafomotorika je jedním z kritérií pro posuzování zralosti dítěte pro školu. Dobře rozvinutá grafomotorika je podmínkou pro psaní. Mnohé děti předškolního věku potřebují, abychom jejich grafomotorický vývoj podpořili. Jsou to zvláště ty děti, u nichž pozorujeme nerovnoměrný vývoj jednotlivých složek psychomotoriky. Tyto děti mívají různé grafomotorické obtíže, které vedou k tomu, že téměř veškerou energii spotřebují na samotný akt psaní a nezbývá jim energie na obsah

2 psaného. Bývají pomalejší než jejich vrstevníci, obtížně se koncentrují na to, co dělají. Které schopnosti a dovednosti potřebují děti pro budoucí psaní? Pro budoucí psaní dítě potřebuje mít dostatečně rozvinuté zrakové a sluchové vnímání, prostorovou orientaci, řeč a koncentraci pozornosti. Mělo by mít také dostatečně uvolněnou paži v oblasti hrubé i jemné motoriky. Dítě by mělo být schopné současně pohybovat ramenem, loktem, zápěstím a prsty. Pokud má dítě tyto schopnosti dostatečně rozvinuté, dá se předpokládat, že s psaním ve škole nebude mít větší obtíže. Co ovlivňuje a formuje grafomotoriku? Grafomotoriku ovlivňuje celkový psychomotorický vývoj dítěte. Po celé předškolní období by dítě mělo mít dostatek příležitostí a podnětů ke grafickému projevu. Souvisí grafomotorika se smyslovým vnímáním dítěte? Ano, velmi úzce. Smyslové vnímání je prostředkem pro vnímání světa. Čím více smyslů dítě zapojí, tím je jeho zážitek komplexnější. Dítě je tak schopné poznat vlastnosti nějakého předmětu nebo situace, kterou bude graficky ztvárňovat. Smyslová výchova pomáhá dětem v předškolním i školním věku rozvíjet a prohlubovat smyslové vnímání - zrak, sluch, hmat, čich a chuť. Není podstatná kvantita, ale kvalita. Stačí jeden namalovaný obrázek zajímavou technikou nebo technikami, kterému předchází podrobné zkoumání jevu, objektu. Malování, kreslení může být jako cíl samo o sobě, ale může být také prostředkem k poznávání světa, může to být cesta. Dítě je nastaveno vnímat všemi smysly a je na nás, zda mu to umožníme. A to je podle mého názoru podstatné. Jaké psací náčiní máme dítěti nabídnout? Podle toho, jak uchopuje psací náčiní. Pokud u něj přetrvává dlaňový úchop, dítě nedokáže tužku udržet v prstech, pořád mění způsob, jak ji drží, nabídneme mu pomůcku, kterou může držet v dlani. Dlaňové pastelky, fixy nebo štětce vyplní dlaň a umožní i dětem nacházejícím se na nižší vývojové úrovni hodnotný grafi cký projev. Tyto pomůcky jsou vhodnou přípravou na další období. U některých dětí přetrvává dlaňový úchop ještě po čtvrtém roce, což už je samo o sobě alarmující. Pokud dítě začne spontánně uchopovat kreslicí náčiní do prstů, měl by se hned začít nastavovat špetkový úchop. Na této vývojové úrovni dítěti nabízíme kvalitní trojhranné pastelky s měkkou tuhou, trojhranné štětce a fixy. Pomůcky jako trojhranné tužky, pastelky, štětce, pera a další ergonomické pomůcky jsou báječné,

3 je to jen podpora, nevyřeší se jimi grafomotorické obtíže. Jaký význam má rodina pro rozvoj grafomotorických schopností dítěte? Rodina může velmi významně ovlivnit grafomotorický rozvoj dítěte tím, že mu poskytne různorodé podněty, které odpovídají aktuální úrovni jeho vývoje. Děti potřebují získávat různé zkušenosti, které jim pomohou rozvíjet jemnou i hrubou motoriku. Musí mít dostatek příležitostí k volnému pohybu, kdy se učí koordinovat pohyby těla. U rozvoje jemné motoriky se někdy setkávám s tím, že rodiče upřednostňují kresbu pastelkami, která je ale pro děti vzhledem k uchopování psacího náčiní poměrně náročná. Jak diagnostikovat a hodnotit úroveň grafomotorických schopností dítěte? Jako diagnostický prostředek se nabízí kresba, u níž můžeme hodnotit obsah, tedy co je nakresleno, a pak formu, tedy jak je to nakresleno, a cestu, jak to vzniklo. Existují určité varovné signály, které nás můžou upozornit, že by nemuselo být vše v pořádku. Patří sem nerovnoměrný a opožděný vývoj dítěte - dítě se nachází na nižší úrovni psychomotorického vývoje a málo a nerado kreslí. Pokud dítě do konce pátého roku života nezačne samo intenzivně vyhledávat kreslení, praxe ukazuje, že takové dítě má většinou grafomotrické obtíže. Rodiče někdy argumentují, že dnes existují tablety nebo počítače. Ale v první třídě si dítě sedne s tužkou k psacímu stolu a přibližně dvě až tři hodiny denně se bude nějak grafi cky projevovat. Psát na počítači je jednodušší? Jaký má podle vás psaní význam? Podle některých výzkumů psaní vede k vyšší intenzitě mozkové činnosti a k lepšímu vyjadřování. Někteří studenti říkají, že když píšou klasicky, ne na počítači, je to pro ně lepší, více si zapamatují. Nemyslím si, že vždy, když se něco zjednoduší, je to také automaticky lepší. Jak rozpoznat obtíže v grafomotorickém projevu dítěte? Na obtíže nás může upozornit i to, že dítě mění při kreslení polohu těla nebo si otáčí papírem. Také obtíže s řečí mohou signalizovat obtíže v grafomotorice, protože motorika mluvidel a motorika paže jsou propojené. U dítěte, které má logopedické obtíže, je proto dobré sledovat i jeho grafomotorický vývoj. Signálem mohou být také obtíže s prostorovou orientací, rozpoznáváním, co je nahoře a dole nebo vpravo a vlevo. Dále to je nevyhraněná lateralita a zkřížená lateralita, která se bohužel nedá úplně snadno rozpoznat. Pokud zaznamenáme, že dítě kreslí obrázky zdola nahoru nebo není schopné napodobit tvar či ho zrcadlově obrací, může to také signalizovat možné obtíže. Musíme se též věnovat dětem-levákům. Leváctví samo o sobě samozřejmě není problém, ale protože píšeme

4 zleva doprava, je to pro ně náročnější. Znovu zdůrazním, že se můžeme setkat s výtvarně nadaným dítětem, které má grafomotorické obtíže. Malé děti mají své počítače nebo tablety Ano, a nejen lateralizace, ale i rozvoj grafomotoriky bývá u těchto dětí opožděný. Není to úplně pozitivní trend. Setkávám se s dětmi, které například v šesti letech ještě neumějí stříhat. Souvisí úroveň grafomotorických schopností dítěte s tím, jak se dokáže koncentrovat, jakou má úroveň pozornosti? Může, ale nemusí. Některé děti mají úroveň pozornosti ovlivněnou z neurologických příčin a nemají obtíže s grafomotorikou. Takže dítě, které má třeba ADHD, nemusí mít grafomotorické obtíže? Samozřejmě že ne. Ale setkávám se s dětmi, které mají obtíže s koncentrací pozornosti a zároveň s grafomotorikou. Grafi cký projev je pro ně náročný, stojí je spoustu energie, a ony pak nejsou schopny se na činnost soustředit po delší dobu. Takovým dětem kreslení nepřináší žádnou radost a není se čemu divit. Někdy je při něm bolí rameno nebo zápěstí, ruka se potí. Můžeme už v předškolním věku podle úrovně grafomotorických dovedností odhadnout, jestli dítě nebude trpět dysgrafií? Dysgrafi e je specifická vývojová porucha učení, která postihuje schopnost dítěte naučit se běžným způsobem psát. Je to porucha jedné nebo více psychických funkcí, které jsou potřeba k řeči v písemné podobě. A nelze předpovědět, zda dítě bude dysgrafi k. Specifické poruchy učení se obvykle diagnostikují od konce druhé třídy, ale setkala jsem se s prvňákem, který měl psychologem diagnostikovanou poruchu učení. Někdy se stává, že dítě má grafomotorické obtíže projevujjící se stejně jako dysgrafi e. Po absolvování programu rozvoje grafomotoriky obtíže ustanou, v takovém případě hovoříme o pseudodysgrafi i. Dítě může být současně dysgrafi k a může mít i grafomotorické obtíže. I tady je grafomotorický program vhodný, zvláště proto, že se dítě zbaví fyzických obtíží a grafi cký projev bude pro něj snažší. Jak by měly vypadat grafomotorické schopnosti dítěte, které nastupuje do školy? Dítě by mělo mít rozvinutou motoriku paže a mělo by mít určité grafomotorické schopnosti, které si nenatrénovalo při nějakém nácviku, ale dospělo k nim. Mělo by umět nakreslit postavu člověka -

5 trup by měl být napojen na hlavu, postava by měla mít končetiny a měla by být bohatá na detaily. Postava by také měla mít správné proporce. Při zjišťování školní zralosti se někdy používá kresba domu. Dítě by mělo být schopné nakreslit jednotažný tvar, například čtverec. U domečku se může objevit kouř, což je tvar smyček, které jsou obtížné na prostorovou orientaci. Příklady konkrétních činností k rozvíjení grafomotorických schopností Dítě by mělo mít dostatek volného pohybu, umět jezdit na kole, koloběžce, skákat snožmo a po jedné noze, běhat, házet míčem. Rozvíjení jemné motoriky zahrnuje širokou škálu možností. Patří k nim sebeobsluha: dítě by se mělo umět samo obléknout a svléknout, zapnout knoflíky, zavázat boty. Nyní je trend nahrazovat boty s tkaničkami za boty se suchým zipem, a tak si dokonce někteří školáci neumějí zavazovat tkaničky. Využíváme rukodělné činnosti zahrnující například modelování, kdy se střídá tlak a uvolnění, stejně jako při stříhání. Rodiče mají někdy obavy, že si děti při stříhání ublíží, ale to není namístě. Děti si ublíží spíše tehdy, když s nůžkami neumějí pracovat, takže je na učitelích a rodičích, aby to dítě naučili tak, že mu umožní stříhat proužek na jedno stisknutí a pokračovat ve stříhání geometrických tvarů. Po tomto tréninku bude dítě schopné konečně vystřihnout třeba čertíka. V předškolním období je vhodné naučit dítě krájet nožem, držet nůž pevně a koordinovat současně i druhou ruku. Děti mohou malovat prstovými, vodovými a temperovými barvami, mačkat, trhat a lepit papír a též skládat z papíru lodičky a origami. Také by měly mít k dispozici různé stavebnice. Nejen lego, ale i kostky nebo mozaiky. Mohou navlékat korálky, oblékat panenky, pomáhat při každodenních činnostech doma i ve školce, například zalít květinu, zamést drobečky, zamykat, odemykat, rozsvěcet, pracovat s nářadím Je to spousta činností a všechny rozvíjejí schopnosti potřebné pro kreslení a psaní.