PROBLÉMY ČESKÝCH RODILÝCH MLUVČÍ VE VÝSLOVNOSTI RUSKÝCH SAMOHLÁSEK. Bakalářská práce. Brno 2015

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra ruského jazyka a literatury PROBLÉMY ČESKÝCH RODILÝCH MLUVČÍ VE VÝSLOVNOSTI RUSKÝCH SAMOHLÁSEK Bakalářská práce Brno 2015 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Irina Hobzová Vypracovala: Zuzana Lázničková

2 Anotace Cílem práce je zjistit, jaké problémy mají rodilí mluvčí s výslovností ruských samohlásek. Tato práce má dvě části: teoretickou a praktickou. V praktické části se nejdříve věnujeme jazyku všeobecně a dále přecházíme k naukám, které zkoumají zvukovou stránku jazyka. Následně je popsán český a ruský vokalický systém, je zmíněn negativní vliv českého jazyka na rodilé mluvčí a v závěru teoretické části jsou tyto dva vokalické systémy porovnány. V praktické části byly analyzovány nahrávky českých rodilých mluvčí, kteří přečetli vybraný text. Údaje o výslovnosti byly vloţeny do tabulek a následně vyhodnoceny. Takovýmto způsobem bylo zjištěno, jaké samohlásky a jevy dělaly mluvčím největší problémy, a která naopak nejmenší. Na konci bakalářské práce je porovnání očekávaného výsledu s výsledkem, ke kterému jsme došli pomocí výzkumu. Abstract The goal of this bachelor thesis is to find which problems the Czech speakers have with pronunciation of Russian vowels. The thesis has two parts: theoretical and practical. First, we aim on the language in general. Then we talk about phonetics and phonology. Czech and Russian vowel systems are described. In the practical part we analyse audio records taped at the Department of Russian Language and Literature. The information gained is put in tables. Most problematic vowels are evaluated from this tables. In the end of the thesis a conclusion is made including the comparison of awaited resolution with resolution we got.

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedených pramenů a literatury. V Brně dne

4 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Irině Hobzové za odborné vedení, vstřícnost a cenné rady. Mé poděkování patří také rodině a přátelům, především Almíře Ahmedzyanové za korekci ruského textu.

5 OBSAH ÚVOD... 9 TEORETICKÁ ČÁST JAZYK FONETIKA, FONOLOGIE A ORTOEPIE Fonetika Druhy fonetiky Disciplíny fonetiky Artikulační fonetika Základní fonetické jednotky jazyka Segmentální jednotky Suprasegmentální jednotky Fonologie HLÁSKY Konsonanty Vokály Český vokalický systém Popis jednotlivých samohlásek Ruský vokalický systém Modifikace samohlásek v přízvučných pozicích Modifikace samohlásek v přízvučné pozici po sykavkách Přechod [и] v [ы] na začátku slova Samohlásky v přízvučných a nepřízvučných pozicích Ruský konsonantický systém JAZYKOVÁ INTERFERENCE POROVNÁNÍ ČESKÉHO A RUSKÉHO VOKALICKÉHO SYSTÉMU PRAKTICKÁ ČÁST VÝZKUM Zkoumaná skupina SAMOHLÁSKA a Samohláska a v přízvučné pozici Samohláska a v pozici po souhlásce

6 Samohláska a v pozici po měkké souhlásce ч Samohláska a v pozici na začátku slova Samohláska a v první předpřízvučné pozici a v pozici na konci slova Samohláska a v pozici po tvrdé samohlásce Samohláska a v pozici po měkké souhlásce ч Samohláska a v popřízvučné pozici Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky a SAMOHLÁSKA e Samohláska e v přízvučné pozici Samohláska e v pozici po souhlásce Samohláska e v pozici po souhláskách ж a ц Samohláska e v první předpřízvučné pozici Samohláska e v pozici po souhlásce Samohláska e v pozici po souhlásce ж Samohláska e v pozici na začátku slova Samohláska e v druhé předpřízvučné a popřízvučné pozici Samohláska e v pozici po souhlásce Samohláska e v pozici po měkkém ь nebo tvrdém znaku ъ Samohláska e na začátku slova Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky e SAMOHLÁSKA ѐ Samohláska ѐ v pozici po souhlásce Samohláska ѐ v pozici po souhlásce ш Samohláska ѐ v pozici po samohlásce Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky ѐ SAMOHLÁSKA и Samohláska и v přízvučné pozici Samohláska и v pozici po souhlásce Samohláska и v pozici po souhlásce ш Samohláska и v první předpřízvučné pozici Samohláska и v pozici po souhlásce Samohláska и v popřízvučné pozici Samohláska и v popřízučné pozici po souhlásce

7 Samohláska и v pozici po souhlásce ш Samohláska и v pozici po samohlásce Samohláska и v pozici mezi dvěma slovy Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky и SAMOHLÁSKA o Samohláska o v přízvučné pozici Samohláska o v první předpřízvučné pozici a v pozici na začátku slova Samohláska o v druhé předpřízvučné a popřízvučné pozici Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky o SAMOHLÁSKA y Samohláska y v přízvučné pozici Samohláska y v přepřízvučné pozici Samohláska y v popřízvučné pozici Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky у SAMOHLÁSKA ы Samohláska ы v pozici po souhlásce Samohláska ы v pozici po souhlásce ц Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky ы SAMOHLÁSKA э Samohláska э v přízvučné pozici Samohláska э v první předpřízvučné pozici Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky э SAMOHLÁSKA ю Samohláska ю v první předpřízvučné pozici po souhlásce Samohláska ю v popřízvučném postavení po samohlásce Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky ю SAMOHLÁSKA я Samohláska я v přízvučné pozici Samohláska я v pozici po souhlásce Samohláska я v pozici po samohlásce Samohláska я v první předpřízvučné pozici a pozici na konci slova Samohláska я v pozici po tvrdém znaku, na začátku slova a po samohlásce

8 Samohláska я na konci slova Samohláska я v druhé předpřízvučné a popřízvučné pozici Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti samohlásky я VYHODNOCENÍ PROBLÉMŮ ČESKÝCH RODILÝCH MLUVČÍ VE VÝSLOVNOSTI RUSKÝCH SAMOHLÁSEK ZÁVĚR РЕЗЮМЕ SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ PŘÍLOHY

9 ÚVOD Bakalářská práce se bude věnovat tématu Problémy českých rodilých mluvčí ve výslovnosti ruských samohlásek. Toto téma bylo vybráno proto, ţe pokládáme zvukovou stránku jazyka za jednu z hlavních dovedností jedince, který se ruský jazyk učí. Zvuková stránka jazyka je v dnešní době povaţována za velmi důleţitou. Komunikačním dovednostem je přidělováno důleţité postavení. Práce je rozdělena do dvou částí: teoretické a praktické. V teoretické části práce je cílem zjistit, jaké jsou rozdílnosti mezi českým a ruským vokalickým systém. Jaké problémy ve výslovnosti mohou dělat českým rodilým mluvčím ruské samohlásky. Aby bylo tohoto cíle dosaţeno, práce bude nejdříve pojednávat o jazyce a vědě, která jazyk zkoumá. Dále bude pozornost věnována naukám, které zkoumají zvukovou stránku jazyka, tedy fonetice a fonologii. Přitom bude zmíněna i nauka, která se zabývá správnou výslovností jazyka. Popsány budou druhy a disciplíny fonetiky. Věnovat se budeme především artikulační fonetice. V této části bude popsáno dechové, hlasové a artikulační ústrojí. Následně se zaměříme na základní fonetické jednotky: segmentální a suprasegmentální. Posléze přejdeme k popisu hlásek a především samohlásek. Bude popsán jak český, tak ruský vokalický systém, artikulační charakteristiky jednotlivých samohlásek, redukce samohlásek, změny, které nastávají v přízvučných a nepřízvučných pozicích a jaký vliv mají na samohlásky sousedící hlásky. Bude objasněn pojem jazyková interference. Jako poslední v této části bude kapitola věnující se rozdílům českého a ruského vokalického systému. V praktické části budeme zkoumat nahrávky, které byly pořízeny na Katedře ruského jazyka a literatury Masarykovy univerzity, ve skupině studentů druhého ročníku. Studentům byl předloţen k přečtení krátký text, který byl nahrán na diktafon. Tyto nahrávky budou zaznamenány do tabulek, které budou následně vyhodnoceny. Po vyhodnocení jednotlivých samohlásek v různých pozicích ve slově zjistíme, které samohlásky dělají českým rodilým mluvčím největší problémy, a které jsou naopak pro mluvčí snadné. V závěru práce bude vypracováno porovnání výsledků, které byly zjištěny v praktické části, s výsledkem, které jsme předpokládali po vypracování teoretické části práce. 9

10 Práce můţe slouţit těm, kteří se zajímají o ruský jazyk a chtějí se zaměřit na to, jaké chyby mohou být při výslovnosti samohlásek dělány. Můţe být pouţita jako pomůcka pedagogům, kteří vyučují ruský jazyk. Díky této práci se mohou lépe soustředit na samohlásky, které dělají českým rodilým mluvčím problémy, naopak nemusí věnovat tolik pozornosti samohláskám, které budou vyhodnoceny jako málo problémové. 10

11 TEORETICKÁ ČÁST 11

12 1. JAZYK Každý přirozený jazyk slouží členům příslušného jazykového společenství především k dorozumívání, tj. jinými slovy ke vzájemnému předávání či sdělování informací. 1 Základní funkcí jazyka je tedy funkce dorozumívací. Aby byl moţný proces dorozumívání, tj. vzájemné poskytování či sdělování informací, je nutné především to, aby mluvčí i posluchač ovládali stejný jazyk. 2 Většina rozvinutých jazyků má dvě podoby, a to psanou a mluvenou. Mezi oběma podobami jsou značné rozdíly. Primárně pouţívaná je podoba mluvená, která se rozvíjí od počátků lidské existence. Naproti tomu písmo je poměrně nový vynález lidstva, který můţeme povaţovat za jeden z doposud nejdůleţitějších. Písemná podoba jazyka existuje přibliţně pět tisíc let. 3 Studiem jazyka se zabývá lingvistika, neboli jazykověda, kterou můţeme rozdělit do řady dílčích disciplín. Tyto disciplíny dělíme podle dvou hledisek: a) disciplíny, které se zabývají určitým jazykem, b) disciplíny, které zkoumají určitou sloţku jazyka. Mezi disciplíny podle prvního kritéria řadíme například bohemistiku, rusistiku, anglistiku, sinologii. Podle druhého kritéria můţeme rozdělit lingvistiku do řady dílčích oborů, které je dále moţné rozdělit na hlavní a pomocné nebo doplňkové obory. Mezi hlavní lingvistické disciplíny řadíme: fonetiku a fonologii zkoumající zvukovou stránku jazyka. morfologii a syntax zkoumající gramatiku. lexikologii a sémantiku věnují se především studiu slovní zásoby jazyka. 4 V naší bakalářské práci se budeme věnovat disciplínám, které zkoumají zvukovou stránku jazyka. 1 ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. 2. vyd. Olomouc: Rubico, s. 2 Tamtéţ, s. 3 Tamtéţ, s. 4 Tamtéţ, 72 s. 12

13 2. FONETIKA, FONOLOGIE A ORTOEPIE Fonetiku a fonologii řadíme mezi jedny z hlavních disciplín lingvistiky. Tyto disciplíny studují zvukovou stránku jazyka. 5 Ortoepie, z řeckých slov orthos (správný) a epos (řeč) oddíl lingvistiky, studující pravidla spisovné výslovnosti jazyka. 6 Tato pravidla můţeme najít v ortoepických slovnících Fonetika Slovo fonetika pochází z řeckého slova phōnē = zvuk. 7 Jde o jazykovědnou disciplínu, která se zabývá materiální stránkou zvukových výrazových prostředků jazyka. 8 В фонетике изучаются артикуляционные и акустические свойства звуков, их закономерные чередования, а также ударение, интонация, членение звукового потока на слоги и более крупные отрезки речи. 9 Fonetika je samostatný oddíl, který se odlišuje od lexikologie a gramatiky tím, ţe studuje takové jednotky jazyka, jejichţ podstata je materiální, ale tyto jednotky nemají ţádný smysl (například nemůţeme říct, co sami o sobě znamenají zvuky [а], [б]) Druhy fonetiky V závislosti od toho, co daný oddíl studuje, se rozlišují: Speciální fonetika Speciální fonetika studuje zvukovou stavbu konkrétního jazyka, například fonetika českého jazyka, fonetika ruského jazyka. Bere v úvahu všechny formy mluvené podoby konkrétního národního jazyka. 11 Obecná fonetika 5 ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. 2. vyd. Olomouc: Rubico, s. 6 МУСАТОВ, В. Н. Русский язык. Фонетика. Фонология. Орфоэпия. Графика. Орфография. [Электронный ресурс] : учеб. пособие. 2-е изд.,стер. Москва:. ФЛИНТА, с. 7 БУЛАНИН, Л. Л. Фонетика современного русского языка. Москва : Высш. шк., с. 8 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 33 s. 9 МУСАТОВ, В. Н. Русский язык. Фонетика. Фонология. Орфоэпия. Графика. Орфография. [Электронный ресурс] : учеб. пособие. 2-е изд.,стер. Москва:. ФЛИНТА, с. 10 Tamtéţ, 11 s. 11 KRČMOVÁ, Marie. Fonetika a fonologie. Elportál [online]. Brno : Masarykova univerzita, [cit ]. Aktualizováno: Září Dostupné z: < 13

14 Obecná fonetika se zabývá pravidly, která jsou společná pro různé jazyky a jsou spojená se zvukovou stránkou jazyka. Mezi ně můţeme například zařadit pravidla vzniku zvukové stránky jazyka, pravidla spojování a změny hlásek, členění toku řeči. 12 Obecná fonetika zpracovává základní problémy a utváří obecné zákony, jak vzniká lidská řeč. 13 Popisná fonetika Описательная фонетика рассматривает звуковую систему какого-либо конкретного языка в ее современном состоянии. 14 Historická fonetika Zkoumá rozvití konkrétního zvukového systému jazyka v průběhu dlouhých epoch. 15 Neoddělitelně spolupracuje s historickou fonologií. Dnešní poznatky o hláskách starých jazyků a jejich proměnách jsou vlastně jen předpoklady, které vznikly na základě znalosti moţností práce mluvních orgánů a současné výslovnosti v centru i regionech. 16 Srovnávací fonetika Porovnává dvě nebo více zvukových staveb různých jazyků a zkoumá jejich podobu a rozdílnost. 17 Poznatky srovnávací fonetiky jsou vyuţívány mimo jiné při výuce cizích jazyků. 18 Aplikovaná fonetika Má široké vyuţití a uvádí poznatky fonetiky do praxe. Fonetických poznatků vyuţívá například logopedie Disciplíny fonetiky Fonetika se tradičně dělí na tři disciplíny. V závislosti od toho, které hledisko zkoumá, rozlišujeme fonetiku artikulační, akustickou a auditivní БУЛАНИН, Л. Л. Фонетика современного русского языка. Москва : Высш. шк., с. 13 МУСАТОВ, В. Н. Русский язык. Фонетика. Фонология. Орфоэпия. Графика. Орфография. [Электронный ресурс] : учеб. пособие. 2-е изд.,стер. Москва:. ФЛИНТА, с. 13 Tamtéţ, 11 s. 15 Tamtéţ, 12 s. 16 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 35 s. 17 МУСАТОВ, В. Н. Русский язык. Фонетика. Фонология. Орфоэпия. Графика. Орфография. [Электронный ресурс] : учеб. пособие. 2-е изд.,стер. Москва:. ФЛИНТА, с. 18 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 35 s. 19 Tamtéţ, 36 s. 14

15 Fonetika artikulační je nejpropracovanější z disciplín. Zabývá se popisem artikulačních orgánů a sloţitým procesem tvoření jednotlivých hlásek i větších celků. Kromě mluvení je kaţdý z artikulačních orgánů určen i k dalším účelům. Lze dokonce tvrdit, ţe vyuţívání řečových orgánů je sekundární funkcí. 21 Výsledkem zkoumání artikulační fonetiky je především popis hlásek a způsob jejich spojování. 22 Fonetika akustická zkoumá zvukové vlny, vyuţívá poznatků akustiky. 23 Orientuje se na rozbor vytvořeného signálu. Jejím předmětem je výsledek výslovnostní práce mluvčího, aniţ bychom brali ohled na to, jak tohoto výsledku bylo dosaţeno. Zájem o akustickou fonetiku roste a díky současnému rozvoji techniky se dosahuje významných výsledků. 24 Fonetika auditivní studuje sloţení a funkci sluchového orgánu, rozsah slyšitelnosti, způsob percepce, atd. Auditivní fonetika je doposud nejméně propracovanou z těchto disciplín Artikulační fonetika Jak jiţ bylo zmíněno, primární funkcí většiny mluvních orgánů, tzv. mluvidel není vytváření zvuků. Tato mluvidla můţeme rozdělit do tří skupin: ústrojí dýchací, ústrojí hlasové a ústrojí artikulační. 26 Obr. 1 Mluvidla (Krčmová 2010) 1 horní ret 2 horní řezáky 20 ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. 2. vyd. Olomouc: Rubico, s. 21 Tamtéţ, s. 22 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 34 s. 23 ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. 2. vyd. Olomouc: Rubico, s. 24 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 35 s. 25 ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. 2. vyd. Olomouc: Rubico, s. 26 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 41 s. 15

16 3 alveolární výstupek (alveoly) 4 tvrdé patro 5 měkké patro 6 čípek 7 horní zby 8 dolní ret 9 dolní řezáky 10 hrot jazyka 11 hřbet jazyka 12 kořen jazyka 13 dolní zuby 14 spodní čelist 15 jazyční kost 16 hrtanový příklůpek 17 vchod do hrtanu 18 hlasivky 19, 20 chrupavky hrtanu 21 průdušnice 22 směr výdechového proudu 23 krční obratle 24 jícen 25 vchod dutiny nosní I ústrojí dýchací (na obrázku nezakresleno) II ústrojí hlasové III ústrojí artikulační A dutina ústní C dutina hrdelní B dutina nosní 16

17 Ústrojí dechové Primární funkcí dechového ústrojí je fyziologické dýchání. 27 Pro řeč je pohyb vzduchu při dýchání základním zdrojem energie. 28 Ústrojí dechové se skládá z přívodní dýchací cesty a vlastního dýchacího orgánu, jímž jsou plíce. 29 Existují tři typy dýchání hrudní, brániční a smíšené. Smíšené dýchání je nejvhodnější pro řečový výkon. Na takovém dýchání se podílí jak pohyb meziţeberních svalů, tak pohyb bránice. 30 Při řeči se oproti fyziologickému dýchání nápadně zkracuje dech a prodluţuje se výdech (při klidovém dýchání je poměr asi 2:3, při mluveném projevu 1:7). Ústrojí hlasové Toto ústrojí se nachází v hrtanu. Je to první místo, kde se můţe vytvářet zvuk, tzv. základní tón, který se dále upravuje, čímţ vzniká normální řeč. Přítomnost či nepřítomnost základního tónu ovlivňuje témbr řeči. 31 Základní tón je při průchodu částí hrtanu nad hlasivkami a soustavou dutin nad hrtanem doplněn zesílením svrchních harmonických tónů. Vzniká složený zvuk, kterému říkáme hlas. 32 Základem hlasového ústrojí jsou hlasivky, skládající se ze dvou hlasových válů. Jsou napjaty mezi chrupavkou štítnou a chrupavkami hlasivkovými, umístěnými na zadní rozšířené části chrupavky prsténcové. Mezi hlasivkami se vytváří hlasivková štěrbina. 33 Během dýchání vzduch volně prochází rozevřenou hlasovou štěrbinou. Při řeči se hlasivky sevřou a hlasová štěrbina se zcela uzavře. Výdechový proud je pod hlasivkami pozastaven a začne se zhušťovat, pruţné hlasivky se pod tlakem vzduchu na krátkou 27 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 41 s. 28 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 45 s. 29 Tamtéţ, 47 s 30 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 41 s. 31 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 45 s. 32 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994,. 45 s. 33 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 42 s. 17

18 chvíli pootevřou, většina nahromaděného vzduchu se tak dostane ven a dále pokračuje dýchací cestou. Tento proces se při řeči neustále opakuje. 34 Obr. 2 Působení proudu vzduchu na sevřené hlasivky (Palková 1994) Obr. 3 Postavení hlasivek (Palková 1994) a) v klidu b) při fonaci ( tvoření nebo vydávání hlasu 35 ) A B Mluvní projev je však moţné uskutečnit i bez účasti hlasu, jako příklad si můţeme uvést šeptání. Takový projev je srozumitelný jen na malou vzdálenost. 36 Hlas se dále uplatňuje jako diferencující prvek. Především jde o to, ţe kvalita hlasu je u samohlásek a souhlásek rozdílná. Ústrojí artikulační Jsou to všechny mluvní orgány, které jsou umístěny v prostoru nad hrtanem. Jedná se o dutiny a orgány, které je obklopují nebo jsou v nich uloţeny. Rozlišujeme tři nadhrtanové dutiny ústní, hrdelní a nosní. 34 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 54 s. 35 Slovník cizích slov pro nové století: základní měnové jednotky : abecední seznam chemických prvků : jazykovědné pojmy : hesel. Litvínov: Dialog, 2002, 412 s. 36 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 44 s. 18

19 Obr. 4 Fonetické dělení nadhrtanových dutin (Palková 1994) I dutina ústní II dutina hrdelní III dutina nosní α měkké patro v klidové pozici β měkké patro zvednuté Nad hlasivkami se rozkládá dutina hrdelní, která při řeči slouţí jako rezonátor. 37 Spolu s dutinou ústní tvoří prostor, který je díky činnosti jazyka a svalů hrdla proměnlivý. Těmito dvěma hlavními dutinami vydechovaný vzduch při řeči vţdy prochází. Dutina ústní je nejvíce proměnlivá, můţe vytvářet překáţky různého typu, které se podílejí na tvorbě souhlásek. 38 Dutina nosní je při artikulaci většiny hlásek uzavřená, měkké patro je zvednuté a přitisklé k zadní straně dutiny ústní (viz. obrázek Fonetické dělení nadhrtanových dutin, bod β). Jako rezonátor slouţí také dutina nosní, která je oproti zbylým dvěma dutinám dutinou neměnnou jak velikostí, tak tvarem. 39 Aktivní a pasivní artikulační orgány Rozlišujeme pohyblivé, tzv. aktivní orgány, které modifikují výdechovou cestu a orgány a jejich části, které slouţí jako jejich nezbytný protějšek, takové orgány nazýváme pasivními. 40 Většina aktivních orgánů se nachází v dutině ústní nebo na jejím okraji (ústa), mimo ni se nachází pouze hlasivky KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 46 s. 38 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 60 s. 39 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 46 s. 39 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 62 s. 41 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 48 s. 19

20 Mezi aktivní orgány řadíme rty, měkké patro, dolní čelist, jazyk, hlasivky a čípek. 42 Jazyk je nejaktivnější artikulační orgán. 43 Pasivními orgány jsou zuby, alveoly (dásně), tvrdé patro, vrchní čelist Základní fonetické jednotky jazyka V proudu řeči se rozlišují segmentální (lineární) a suprasegmentální (nelineární) jednotky jazyka. 45 Под линейными единицами понимаются звуки языка или их сочетания, располагающиеся последовательно друг за другом. 46 Lineární jednotky můţeme rozloţit jako linii. Rozlišujeme takové lineární jednotky jazyka, jako jsou hláska, slabika, fonetické slovo, řečový takt a fráze. Hláska je nejmenší lineární jednotkou a fráze naopak největší. Объединение сегментных единиц в более крупные сегментные единицы осуществляется благодаря суперсегментным, или просодическим, единицам, которые как бы накладываются на сегментные. К таким супрасегментым единицам относятся слоговость/неслоговость звуков, ударение и интонация. 47 Segmentální jednotky jazyka můţeme vyslovit zvlášť, suprasegmentální pouze dohromady se segmentálními Segmentální jednotky Hláska minimální a dále nedělitelná zvuková jednotka jazyka. Jde o část slabiky, která je vyslovena během jedné artikulace. Slabika jedna nebo několik hlásek vyslovených proudem vydechnutého vzduchu. Slabiky se dělí na hlásky. 42 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < 43 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, s. 44 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < > 45 МАТУСЕВИЧ, М. Н. Современный русский язык. Фонетика: учеб. пособие для пед. ин-тов по специальности «Русский язык и литература». Москва : Просвещение, с. 46 Tamtéţ, s КАСАТКИН, Л. Л. Современный русский язык. Фонетика. Москва: Издательский центр «Академия», с. 48 МАТУСЕВИЧ, М. Н. Современный русский язык. Фонетика: учеб. пособие для пед. ин-тов по специальности «Русский язык и литература». Москва : Просвещение, с. 20

21 Fonetické slovo úsek mluvené řeči, který je spojen jedním slovním přízvukem. V řečovém taktu je tolik fonetických slov, kolik je v něm slovních přízvuků. Fonetická slova se dělí na slabiky. Řečové takty (fonetické syntagmy) jsou to části, na které se dělí fráze pomocí pauz, jeţ jsou menší neţ pauzy, které jsou mezi frázemi. Je pro ně charakteristická zvláštní intonace nedokončenosti a taktový přízvuk. Hranice mezi řečovými takty jsou pouze mezi fonetickými slovy a jsou relativní, protoţe kaţdý mluvčí můţe povaţovat za důleţitou jinou část věty a vydělit jí podle svého uváţení. Fráze jde o smyslově zakončené vyjádření sjednocené intonací ukončenosti (intonace otázky, vyprávění atd.), které je oddělené pauzami od ostatních stejných částí řeči. Fráze můţou být různě dlouhé, nelze je však ztotoţňovat s větami, jejich hranice nemusí vţdy odpovídat Suprasegmentální jednotky Suprasegmentální jednotky zahrnují dynamiku (závisející na relativní síle sousedních jednotek, především samohlásek), rytmus (závisející na relativní délce sousedních jednotek) a melodii (závisející na relativní výšce tónu sousedních jednotek). 50 Přízvuk vyděluje v mluvené řeči jakoukoli z fonetických jednotek s pomocí určitých fonetických prostředků. Rozeznáváme tyto druhy přízvuků slovní (vyděluje slabiku ve slově), syntagmatický/taktový (vyděluje celé slovo silnějším přízvukem v rámci jedné syntagmy), frázový (vyděluje silnějším přízvukem jednu syntagmu ve frázi), logický (vyděluje v syntagmě jakékoliv slovo, na kterém mluvčí dělá důraz). V ruském jazyce je přízvuk pohyblivý, to znamená, ţe můţe být na jakékoli slabice ve slovu a na jakémkoli morfému předponě, kořenu, sufixu i koncovce, například выйти, повар, досуха, скука, школа, погода, начало, источник, отдохнуть, подписать, белизна, вечера, смешной, города. Takový typ přízvuku nazýváme volným. Přízvuk v ruštině můţe vyplňovat významotvornou funkci, například ve slovech зáмoк зaмóк, мукá мýка, гóрод городá, дом домá ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < l> 50 Tamtéţ. 21

22 Ruský přízvuk je převáţně nepohyblivý (okolo 96 % slov), avšak často pouţívaná slova mají přízvuk pohyblivý. To znamená, ţe při vytváření forem jednoho slova se přízvuk můţe přesouvat na různé slabiky. Toto můţeme sledovat například ve slovech водá вóду, рукá рýки, хочý хóчешь, певéц певцá. 52 Ruský přízvuk je oproti českému silnější a dynamičtější. Samohlásky se v nepřízvučné pozici redukují, to vede k různorodosti v jejich výslovnosti. 53 Klitika některá slova v ruském jazyce nemají přízvuk, tudíţ se přidruţují ke slovům sousedícím, čímţ vytvářejí fonetické slovo. Slovo, které se přidruţuje k sousednímu slovu zepředu, se nazývá proklitikou. Většinou jsou těmito slovy předloţky, spojky a částice: не хочу, на вогзале, со мной, в Египет. Slovo, které se přidruţuje k přízvučnému slovu zezadu, se nazývá enklitika, většinou to jsou částice: куда-то, куда же, хочет ли, давай-ка. Některé jednoslovné předloţky a částice mohou převzít přízvuk na sebe, a tím pádem se následné plnovýznamové slovo stává enkliktikou: на руки, не был, из дому, за ночь. 54 Intonace так называются все просодические явления в синтаксических единицах словосочетаниях и словах. Интонация состоит из следующих 5 элементов, два первых из которых - основные компоненты интонации: мелодика речи (движение голоса по высоте тона); ударение; пауза; темп речи; тембр голоса Fonologie Раздел языкознания, изучающий звуковую сторону языка в ее функциональной значимости КАСАТКИН, Л. Л. Современный русский язык. Фонетика. Москва: Издательский центр «Академия», с. 52 КАСАТКИН, Л. Л. Современный русский язык. Фонетика. Москва: Издательский центр «Академия», s. 53 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < > 54 КАСАТКИН, Л. Л. Современный русский язык. Фонетика. Москва: Издательский центр «Академия», с. 55 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < > 56 МУСАТОВ, В. Н. Русский язык. Фонетика. Фонология. Орфоэпия. Графика. Орфография. [Электронный ресурс] : учеб. пособие. 2-е изд.,стер. Москва:. ФЛИНТА, с. 22

23 Podle Černého (2008, s. 93) je zakladatelem fonologie především ruský emigrant Nikolaj S. Trubeckoj, který v jeho nedokončeném díle popsal všechny hlavní myšlenky fonologie. Musatov (2012, s. 119) se domnívá, ţe fonologie vznikla v Rusku v sedmdesátých letech 19. století. Za zakladatele fonologie povaţuje polské jazykovědce Baudouin de Courtenay, který zavedl pojem foném, kdyţ od sebe rozlišil pojmy zvuk a foném. Zvuk je jednotkou fonetiky a foném je jednotkou fonologie. Fonologie, jako samostatný oddíl lingvistiky, existuje od třicátých let 20. století. Studuje, jakou funkci v procesu komunikace vyplňují zvuky. 57 Fonologie se zabývá pouze takovými zvuky, které mají distinktivní funkci. Takové zvukové jednotky slouţí k rozlišování významu. Fonologie se dále zajímá o poznání a popis zákonitostí, jimiţ se řídí tyto jednotky při spojování, a o jejich uplatnění v konkrétní řeči. 58 Jak jiţ bylo zmíněno, základní jednotkou fonologie je foném: Foném je zvukový jazykový prostředek sloužící k odlišení morfému, slov a tvarů slov téhož jazyka s různým významem (lexikálním, gramatickým). Liší se od ostatních fonémů téhož jazyka nejméně jednou fonologickou distinktivní vlastností МУСАТОВ, В. Н. Русский язык. Фонетика. Фонология. Орфоэпия. Графика. Орфография. [Электронный ресурс] : учеб. пособие. 2-е изд.,стер. Москва:. ФЛИНТА, 2012, 119 с. 58 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 95 s. 59 Tamtéţ, 95 s. 23

24 3. HLÁSKY Hláska je základní zvukový segment (jednotka) jazyka, který přijímáme jako úryvek, jenţ je dostatečně odlišitelný a poznatelný od jiných. 60 Jedná se o nejmenší zvukovou jednotku, která je jiţ dále mluvidly nedělitelná. 61 Hlásky se tvoří buď při otevřeném mluvním ústrojí samohlásky, nebo pomocí překáţek souhlásky. Mezi samohlásky řadíme i diftongy (dvojhlásky), které se v ruském jazyce oproti českému nevyskytují Konsonanty Souhlásky jsou takové zvuky, v kterých je přítomen šum, jenţ vzniká na místě překáţky. Překáţky se nachází v dutině ústní. 63 Согласные звуки - это те шумы, которые производит выдыхаемый воздух, упираясь в преградивший ему полностью или отчасти выдох из полости рта тот или иной орган речи (язык, зубы, губы). 64 V souhláskách můţe být kromě šumu v různé míře přítomen i hlas. Můţeme je rozdělit podle: a) podílu šumu a hlasu; b) místa vzniku šumu; c) způsobu vzniku šumu d) přítomnosti nebo nepřítomnosti palatalizace Vokály Jsou to takové hlásky, při kterých je mluvní ústrojí otevřené, vzduch volně prochází dutinou ústní, aniţ by narazil na překáţku, síla vydechovaného vzduchu je malá. Při výslovnosti samohlásek je vţdy přítomen hlas. 66 Akustické vlastnosti samohlásek jsou určeny rozloţením orgánů v dutině ústní, která slouţí jako rezonátor. Dutina ústní při výslovnosti kaţdé souhlásky získává zvláštní tvar typický pro jednotlivé samohlásky určité výšky PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 118 s. 61 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 39 s. 62 Tamtéţ, 51 s. 63 ГАЛКИНА-ФЕДОРУК, Е. М., К. В. ГОРШКОВА и Н. М. Шанский. Современный русский язык: лексикология, фонетика, морфология. Изд. 3. Москва: УРСС, 2009, 115 с. 64 Tamtéţ, 115 s. 65 Tamtéţ, 116 s. 66 КАЛИТА, И. Фонетика русского языка. Изд. 1. Усти-над-Лабем: Университет Я. Е. Пуркине в Усти-над-Лабем, 2002, 18 с. 24

25 3.3. Český vokalický systém Český vokalický systém obsahuje 5 nejjednodušších typů samohlásek, které jsou neutrální, coţ znamená, ţe nejsou ani zavřené, ani otevřené, ani zaostřené, ani zaokrouhlené, ani napjaté, ani povolené. 68 Klasifikace samohlásek v češtině (Palková, 1994) Podle polohy jazyka přední střední zadní vysoké středové nízké í i é e a á o ó u ú Podle postavení rtů nezaokrouhlené zaokrouhlené Popis jednotlivých samohlásek Monoftongických vokalických fonémů má čeština deset: a, á, e, é, i, í, o ó, u, ú a tři diftongické vokalické fonémy au, eu, ou (první dva diftongy se však objevují pouze v cizích slovech). 69 Fonémy a, á ústa: rozevřená rty: nejsou zaokrouhlené jazyk: ve střední, spodní části, hrot jazyka je oproti neutrální pozici zploštěn měkké patro: zdviţeno ГВОЗДЕВ, А. Н. Современный русский литературный язык. Изд. Izd. 6., исправленное и дополненное. Москва: URSS, 2009, 22 с.. 68 HÁLA, Bohuslav. Fonetické obrazy hlásek českých, slovenských, francouzských, německých: spolu se srovnávacím popisem výslovnosti. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960, 62 s. 69 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 128 s. 25

26 Při vyslovování dlouhého á je jazyk nepatrně níţe a zadněji, neţ při vyslovování krátkého a. Hlavní rozdíl je v kvantitě zvuku. 71 Fonémy e, é ústa: mírně rozevřená rty: zaostřují se, nejsou zaokrouhlené jazyk: posunut lehce vzhůru a vpřed, hrot jazyka se zvedá ke kořenům horních řezáků měkké patro: zdviţeno 72 Rozdíl mezi e a é je hlavně v kvantitě. 73 Fonémy i, í ústa: přivřená rty: štěrbina je velmi úzká, výrazný pohyb do stran jazyk: zdviţen vpřed a vzhůru. Přední část jazyka je přiblíţena k oblasti přechodu alveol v tvrdé patro, špička jazyka směřuje dolů měkké patro: zdviţeno 74 Rozdíl mezi krátkou a dlouhou variantou je jak v kvalitě, tak v kvantitě. 75 Přiblíţení jazyka při výslovnosti dlouhého í je výraznější. 76 Fonémy o, ó ústa: mírně rozevřená rty: zaokrouhleny, mírně vyšpuleny 70 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 183 s. 71 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 134 s. 72 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 182 s. 73 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 134 s. 74 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 181 s. 75 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 135 s. ISBN PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 181 s. 26

27 jazyk: zasunut lehce dozadu, střední část hřbetu se zvedá k zadní části tvrdého patra, špička jazyka směřuje dolů měkké patro: zvednuto 77 Rozdíl mezi o a ó je v kvantitě, při výslovnosti dlouhého ó je jazyk posunut více dozadu, ústa jsou uzavřenější. Tento foném se vyskytuje v češtině jen zřídka, především v přejatých slovech. 78 Fonémy u, ú ústa: téměř uzavřená, ústní otvor je malý rty: zaokrouhlují se a jsou vysunuty vpředu jazyk: posunut výrazně dozadu 79 měkké patro: zdviţeno 80 Fonémy se od sebe liší kvalitou, dlouhé ú je hlubší a zadnější. 81 (Obrázky k fonémům: Pálková 1994) 3.4. Ruský vokalický systém Ruský vokalický systém se českému velice podobá, avšak v některých případech se výrazně liší. 82 Oproti českému systému rozlišujeme v ruském jazyce 6 samohlásek: а, о, у, ы, э, и (v českém jazyce rozlišujeme 5 samohlásek a, e, i, o, u ). Pro označení samohlásek v různých postaveních má ruština 10 písmen: а, е, ѐ, и, о, у, ы, э, ю Tamtéţ, 184 s 78 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 136 s. ISBN Tamtéţ, 137 s. 80 PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 185 s 81 KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Vyd. 3. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 137 s. ISBN HÁLA, Bohuslav. Fonetické obrazy hlásek českých, slovenských, francouzských, německých: spolu se srovnávacím popisem výslovnosti. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 83 KOPECKIJ, Leontij Vasil'jevič. Výklady z ruské fonetiky a morfologie: určeno pro posluchače fakulty společenských věd v Praze. 2., opr. a dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 27

28 V češtině máme písmena i, y, která se liší v psané podobě, ale jejich výslovnost je totoţná. Mnozí čeští studenti ruského jazyka díky podobnosti s rodným jazykem chybují při výslovnosti hlásek и, ы. Písmena е, ѐ, я, ю vyplňují tři funkce: a) Označují měkkost předchozí souhlásky, příklady: песня, ребѐнок, няня, нюхать b) Označují dvě hlásky: e [j+e] Елена ѐ [j+o] ѐлка ю [j+u] юбка я [j+a] ягода Písmena е, ѐ, я, ю označují dvě písmena, pokud jsou na začátku slova (Египет, ягуар, ѐжик, юноша), předchází jim samohláska (еѐ, слоѐв, поют, твоя) nebo po ь, ъ (платье, соловьѐв, статья, пью, субъект). c) Pokud jsou v pozici po písmenech ж, ш, ц, označují jeden zvuk а neukazují na měkkost předchozí souhlásky. Příklady: жѐсткий, шедевр, центр. 84 V ruštině můţeme samohlásky definovat podle následujících specifik: a) Poloha rtů. Rty se buď mohou vytáhnout dopředu a tím se prodlouţí rezonátor. Tak vznikají samohlásky labializované ( o, y ). 85 Při výslovnosti labializovaných (z latinského slova labium rty) samohlásek se rty zaokrouhlují a vytahují se dopředu. 86 Nebo se rty mohou více či méně roztáhnout do stran, čímţ se rezonátor zkracuje a vznikají nelabializované samohlásky. b) Šířka rozevření dutiny ústní, která se odvíjí od pohybu čelisti. V závislosti, jak je široká dutina ústní, je široký i rezonátor. Rozlišují se tři šířky rozevření: úzké samohlásky ( и, ы, у ), střední samohlásky ( e, o ) a široké samohlásky ( a ). c) Místo na hřbetě jazyka, které se zdvihá. Jestli se přední část hřbetu nadzvedá k tvrdému patru, vznikají přední zvuky ( и, е ); pokud se nadzdvihá hřbet jazyka k střední části tvrdého patra, jedná se o střední samohlásky ( ы ); jestli se zadní 84 КАЛИТА, И. Фонетика русского языка. Изд. 1. Усти-над-Лабем: Университет Я. Е. Пуркине в Усти-над-Лабем, 2002, c. 85 ГВОЗДЕВ, А. Н. Современный русский литературный язык. Изд. Izd. 6., исправленное и дополненное. Москва: URSS, 2009, 22 с. 86 БУЛАНИН, Л. Л. Фонетика современного русского языка. Москва : Высш. шк., с. 28

29 část hřbetu jazyka nadzvedá k měkkému patru, vznikají samohlásky zadní ( y, o ). 87 Klasifikace ruských samohlásek 88 : Подъем Ряд передний средний задний верхний и ы у средний э о нижний а нелабиализованые лабиализованые Лабиализация Ряд určujeme podle vodorovného posunu jazyka, rozlišujeme tyto typy samohlásek: a. Přední do této skupiny řadíme samohlásky и а э b. Střední do této skupiny řadíme samohlásky ы a а c. Zadní do této skupiny řadíme labializované samohlásky у a о Samohlásky přední se vyslovují v poloze, kdy je jazyk posunutý více v přední části dutiny ústní, neţ při vyslovování samohlásek zadních. Подъем určujeme podle svislého pohybu jazyka, rozlišujeme tyto typy samohlásek: a. Vrchní do této skupiny řadíme samohlásky и, ы a у b. Střední do této skupiny řadíme samohlásky э a о c. Spodní do této skupiny řadíme samohlásku а Samohlásky vrchní se vyslovují tehdy, jestli se jazyk nachází blízko u paterní klenby, u spodních samohlásek je jazyk dále od paterní klenby. 89 Ruské samohlásky v bezpřízvučné pozici podléhají redukci. Nejsilnější redukce se projevuje u samohlásek а, о, е, я ГВОЗДЕВ, А. Н. Современный русский литературный язык. Изд. Izd. 6., исправленное и дополненное. Москва: URSS, 2009, 22 с. 88 БУЛАНИН, Л. Л. Фонетика современного русского языка. Москва : Высш. шк., с. + ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < > 89 БУЛАНИН, Л. Л. Фонетика современного русского языка. Москва : Высш. шк., с. 90 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < > 29

30 Modifikace samohlásek v přízvučných pozicích Kvalita samohlásek závisí od kvality souhlásek sousedících. Podle toho na jaké pozici se samohláska nachází, rozlišujeme šest základních pozic: I na začátku slova před párovou tvrdou souhláskou: át (a označuje jakoukoli samohlásku, t jakoukoli souhlásku) II na začátku slova před párovou měkkou souhláskou: áť III po párové tvrdé souhlásce na konci slova nebo mezi dvěma párovými tvrdými souhláskami: tá, tát IV po párové tvrdé souhlásce před párovou měkkou souhláskou táť V po párové měkké souhlásce před párovou tvrdou souhláskou nebo na konci slova: ťát, ťá VI mezi párovými měkkými souhláskami ťáť Samohlásky v první pozici jsou v základním postavení. V druhé pozici se přední samohlásky při artikulaci pod vlivem následující měkké souhlásky posouvají nepatrně vpřed. Ostatní samohlásky se posouvají o něco dopředu a dovrchu ve své rekursi. V třetí pozici není samohláska e moţná (s výjimkou přejatých slov), samohláska и výrazně mění svoji kvalitu, mění se na střední samohlásku [ы]. Samohlásky, které nejsou přední, si zachovávají svoji kvalitu. 91 Ve čtvrté pozici můţou být pouze jiné neţ přední samohlásky, které se pod vlivem následné měkké souhlásky ve své konečné fázi stávají více předními i vrchními. V páté pozici se přední samohlásky stávají v počáteční fázi své artikulace více vrchními, ostatní samohlásky se pod vlivem předchozí měkké souhlásky stávají více předními a vrchními ГАЛКИНА-ФЕДОРУК, Е. М., К. В. ГОРШКОВА и Н. М. Шанский. Современный русский язык: лексикология, фонетика, морфология. Изд. 3. Москва: УРСС, 2009, 135 с. 92 ГАЛКИНА-ФЕДОРУК, Е. М., К. В. ГОРШКОВА и Н. М. Шанский. Современный русский язык: лексикология, фонетика, морфология. Изд. 3. Москва: УРСС, 2009, 136 s. 30

31 В шестой позиции, между парными мягкими согласными, передние гласные продвигаются в своем образовании в более верхнее положение на всем протяжении образования звука, звуки становятся более узкими, напряженными. Непередние гласные под влиянием мягких согласных довольно значительно продвигаются вперед и вверх, причем это изменение охватывает артикуляцию звука и в ее начале и в конце, т. е. звук изменяется на всем своем протяжении Modifikace samohlásek v přízvučné pozici po sykavkách Po tvrdých sykavkách, před párovou tvrdou i měkkou souhláskou se samohlásky а, о, у, и mění v pozicích III a IV. Звук [е] в данном положении изменяется по месту образования: он претерпевает передвижку назад и выступает в разновидности [э]. Перед мягким согласным этот звук является более передним и верхним в своей рекурсии [э ]. 94 Příklady: [шык], [шок], [шак], [жыр], [жэст] Přechod [и] v [ы] na začátku slova Začíná-li slovo na písmeno и a předchozí slovo končí na tvrdou souhlásku, mění výslovnost [и] na [ы]. Spojka и se po tvrdých souhláskách vyslovuje také jako [ы]. Příklady: сын и ([ы]) отец, орел и ([ы]) петух, кот и ([ы]) лисица, в и([ы])тоге, к и([ы])ностранцу Tamtéţ, 136 s. 94 Tamtéţ, 136 s. 95 ГВОЗДЕВ, А. Н. Современный русский литературный язык. Изд. Izd. 6., исправленное и дополненное. Москва: URSS, 2009, 22 с. 31

32 Samohlásky v přízvučných a nepřízvučných pozicích Samohlásky v pozici po souhlásce nebo na začátku slova (Hobzová, 2011): Znak Foném а a [a] Varianty podle pozice v slově [^], a také na začátku slova о о [о] [^] [ъ] я 'а ['а] ['и], [^] na konci slova ['ь] е 'э ['э] ['и] ['ь] ѐ 'о ['о] э э [э] [ы] [ъ] у у [у] [у] [у] ю 'у ['у] ['у] ['у] и 'и ['и] ['и],[ы] ['и], [ы] ы ы [ы] [ы] [ы] 3 přízvučná pozice (silná, dynamická, dlouhá) 2 první předpřízvučná pozice (první stupeň redukce) 1 druhá předpřízvučná a popřízvučná pozice (druhý stupeň redukce) [ъ] V přízvučné pozici samohlásky nepodléhají ţádné redukci, jsou silné a delší neţ samohlásky v nepřízvučných pozicích. Samohláska а se v první předpřízvučné pozici a také na začátku slova redukuje na zvuk [^], který je nelabializovaný, jazyk se při výslovnosti nachází mezi [а] a [o]. 96 Hlásku v této pozici můţeme najít například ve slovech: значение, начало, страна, глагол. V druhé předpřízvučné а zapřízvučné pozici se vyslovuje jako [ъ], vyskytuje se například ve slovech мавзолей, машина, мужчина, карамель. Samohláska o se v první předpřízvučné pozici a na začátku slova redukuje na zvuk [^]. Samohláska se v této pozici nachází například ve slovech повод, моѐ, котѐнок, вода. V druhé předpřízvučné а zapřízvučné pozici se vyslovuje jako [ъ], vyskytuje se například ve slovech молоко, холостяк, цыплѐнок. Samohláska я se v první předpřízvučné pozici vyslovuje jako ['и], na konci slova jako [^]. V takové pozici se samohláska nachází například ve slovech обязательно, 96 КАСАТКИН, Л. Л. Современный русский язык. Фонетика. Москва: Издательский центр «Академия», c. 32

33 пяти, вязать, лягушка, дядя, тѐтя. V druhé předpřízvučné а zapřízvučné pozici se vyslovuje jako ['ь]. Příklady slov: пятьдесят, мягкошѐрстый, лягушонок, деталях. Samohláska е se v první předpířzvučné pozici redukuje na ['и] (příklady slov: лететь, певец, семья, лепѐшка), v druhé předpřízvučné pozici se čte jako ['ь] (příklady slov: легковой, мебель, теплоход, море). Samohláska ѐ je vţdy přízvučná, příklady: пѐс, крѐстный, лѐгкий, пѐстрый. Samohláska э se v první předpřízvučné pozici vyslovuje jako [ы] v takové pozici se samohláska například nachází ve slovech эсэсовец, эпоха, экран v druhé předpřízvučné pozici se redukuje na [ъ], například ve slovech эякуляция, эсперанто, эстрагон, электричка. Samohlásky у, ю, и, ы redukci téměř nepodléhají, v nepřízvučných pozicích se pouze zkracuje jejich délka. 33

34 я, е, ѐ, ю, и v pozici po samohláskách, na začátku slova nebo po měkkém či tvrdém znaku (Hobzová, 2011) Znak Foném Varianty podle pozice v slově я j + а [jа] [ṷи], [ṷ^] na konci slova [ṷь] е j + э [jэ] [ṷи] [ṷь] ѐ j + о [jо] ю j + у [jу] [ṷу] [ṷу] и j + и [jи] [ṷи] [ṷи] Samohlásky я, е, ѐ, ю, и se v přízvučné pozici po samohlásce, měkkém nebo tvrdém znaku vyslovují společně se souhláskou [j]. Příklady slov, kde jsou tyto samohlásky pod přízvukem: объѐм, приехать, мяч, юг, вьюга, мои. Samohláska я se v první předpřízvučné pozici vyslovuje jako [ṷи] a na konci slova jako [ṷ^] (příklady slov: яйцо, ягнѐнок, появиться, объявить, Япония, фея, молодая), v druhé předpřízvučné nebo zapřízvučné pozici jako [ṷь]. (příklady: осенняя, пояс, синяя) Samohláska e se v první předpřízvučné pozici redukuje na [ṷи] (příklady: Египет, Елена, объективный, объедаться), v druhé předpřízvučné a zapřízvučné pozici na [ṷь] (příklady: объединить, соединить, более, смелее, индиец). Samohláska ѐ se v ţádné jiné neţ přízvučné pozici nenachází. Samohláska ю se ve všech nepřízvučných pozicích vyslovuje jako [ṷу] (příklady: юмористический, ювелирный, моюсь, юла). Samohláska и se ve všech nepřízvučných pozicích, kromě začátku slova, vyslovuje jako [ṷи] (příklady: аист, преимущество, мои) Ruský konsonantický systém Ruština má 37 konsonantních foném: [б], [б ], [п], [п ], [в], [в ], [ф], [ф ], [д], [д ], [т], [т ], [з], [з ], [с], [с ], [ж], [ш], [щ], [ц], [ч], [г], [г ], [к], [к ], [х], [х ], [м], [м ], [н], [н ], [л], [л ], [р], [р ], [j], [й]. Souhlásky rozdělujeme podle: a) místa vzniku (retoretné, retozubné, zubné, dásňové, tvrdopatrové, měkopatrové) b) způsob vzniku c) podílu činnosti hlasivek d) přítomnosti palatalizace 34

35 Souhlásky podle místa vzniku Místo artikulace se určuje: a) pojmenováním aktivního orgánu (například středojazyčné) b) pojmenováním pasivního orgánu nebo pasivního í aktivního orgánu Obouretné ([п] [п'], [б] [б'], [м] [м']), retozubné ([в] [в'], [ф] [ф']), zubné ([т] [т'], [д] [д'], [н] [н'], [л] [л'], [ц], [з] [з'], [с] [с']), dásňové ([ш], [ч'], [ж], [р] [р']), tvrdopatrové ([й]), měkopatrové ([к] [к'], [г] [г'], [х] [х']). Souhlásky podle způsobu vzniku Rozlišujeme explozívy orální a nazální, afrikáty, frikativy, likvidy a vibranty. Souhlásky podle podílu činnosti hlasivek Při vzniku šumu, který je typický pro souhlásky, se můţou hlasivky buď oslabovat (neznělé souhlásky), nebo napínat (znělé souhlásky). Znělé a neznělé souhlásky tvoří v ruštině 12 párů. Souhlásky podle přítomnosti palatalizace Palatalizace je doplňující nadzvednutí střední části jazyka k tvrdému patru a způsobuje měkkost souhlásek. Nepalatalizované souhlásky jsou tvrdé. Tvrdé a měkké souhlásky v ruštině tvoří 15 párů. Souhlásky ж, ш, ц jsou vţdy tvrdé, souhlásky ч, щ, й jsou vţdy měkké ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка [online] [cit ]. Dostupné z: < 35