MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra ruského jazyka a literatury Intonační konstrukce tázacích vět v ruském jazyce a nejčastější chyby českých studentů v jejich užití Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: PhDr. Irina Hobzová Vypracovala: Petra Lopuchovská

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Intonační konstrukce tázacích vět v ruském jazyce a nejčastější chyby českých studentů v jejich užití vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Iriny Hobzové a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Petra Lopuchovská

3 Děkuji PhDr. Irině Hobzové za její cenné rady a připomínky, které mi v průběhu zpracování této práce poskytla, a obzvláště za její osobní a přátelský přístup, s nímž tuto práci vedla.

4 OBSAH ÚVOD... 6 TEORETICKÁ ČÁST FONETIKA A FONOLOGIE FONETIKA FONOLOGIE ELEMENTY FONETICKÉHO SYSTÉMU Segmentální prvky SUPRASEGMENTÁLNÍ PRVKY DYNAMIKA A RYTMUS Přízvuk TAKT TEMPO ŘEČI PAUZA SYNTAGMATICKÉ ČLENĚNÍ ŘEČI MELODIE Klesající melodie Stoupající melodie INTONACE INTONACE ČESKÉ VĚTY Intonace v otázkách doplňovacích Intonace otázek zjišťovacích INTONACE RUSKÉ VĚTY FUNKCE INTONACE TÁZACÍ INTONAČNÍ KONSTRUKCE Druhá intonační konstrukce IK Třetí intonační konstrukce IK Čtvrtá intonační konstrukce IK Tázací otázky s tázacím slovem Tázací věta bez tázacího slova Tázací otázky se spojkou a Tázací otázky se ztotožňující spojkou и nebo částicí тоже PRAKTICKÁ ČÁST CHARAKTERISTIKA VYBRANÉHO VZORKU STUDENTŮ DIALOGY... 32

5 2.1. DIALOG Č DIALOG Č DIALOG Č DIALOG Č ANALÝZA REPRODUKOVANÉHO TEXTU ANALÝZA DIALOGU Č IK IK Shrnutí analýzy dialogu č ANALÝZA DIALOGU Č IK IK IK Shrnutí analýzy dialogu č ANALÝZA DIALOGU Č IK IK Shrnutí analýzy dialogu č ANALÝZA DIALOGU Č IK IK IK Shrnutí analýzy dialogu č SROVNÁNÍ ÚSPĚŠNOSTI INTERPRETACE JEDNOTLIVÝCH DIALOGŮ CELKOVÁ ANALÝZA DIALOGŮ Č ZÁVĚR РЕЗЮМЕ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČESKOJAZYČNÁ LITERATURA RUSKOJAZYČNÁ LITERATURA ELEKTRONICKÉ ZDROJE SEZNAM TABULEK PŘÍLOHY... 60

6 ÚVOD Tato bakalářská práce Tázací intonační konstrukce v ruském jazyce a nejčastější chyby českých studentů v jejich užití spadá do oblasti fonetiky a fonologie ruského jazyka. Je známo, že čeští rodilí mluvčí mají problémy se správnou intonací v ruštině. Pokud ovšem chceme ovládat ruský jazyk na vyšší úrovni, je nezbytné znát nejen slovní zásobu, gramatiku, syntax atd., ale také správnou melodii, rytmus, dynamiku, intonační konstrukce. Jestliže některý z těchto elementů neužíváme správně, může docházet k různým nedorozuměním, např. špatným užitím intonačních konstrukcí můžeme pozměnit i význam celé věty. Cílem této práce je zjistit, jaké nejčastější chyby dělají čeští studenti při užívání tázacích intonačních konstrukcích v ruském jazyce. Oslovili jsme studenty Katedry ruského jazyka Pedagogické fakulty MU, s jejichž pomocí jsme mohli tyto nejčastější chyby odhalit. Tato práce se dělí na dvě části část teoretickou a část praktickou. V teoretické části se budeme zabývat nejen intonačními konstrukcemi, ale i vším co s nimi souvisí. Začneme stručnou charakteristikou fonetiky a fonologie, poté se zaměříme na suprasegmentální prvky, tj. dynamiku, rytmus, takt, tempo, pauzu, syntagmatické členění, melodii atd. Další kapitolu budeme věnovat intonačním konstrukcím v ruském jazyce se zaměřením na ty, které se používají v tázacích větách. V praktické části budeme analyzovat nahrávky čtyř dialogů. Tyto dialogy jsme sami sestavili tak, aby co nejvíce vyhovovaly našim potřebám. S pomocí studentů prvního ročníku oboru Lektorství ruského jazyka Pedagogické fakulty pořídíme zvukový záznam těchto dialogů. Na základě těchto nahrávek se pokusíme zjistit, jaké nejčastější chyby čeští studenti dělají v užití tázacích intonačních konstrukcí. Analýzu nahrávek přehledně zpracujeme do tabulek, v nich barevně označíme správnou či špatnou intonaci. V závěru práce provedeme celkovou analýzu, v níž se pokusíme určit nejčastější chyby českých studentů v užití intonačních konstrukcí tázacích vět v ruském jazyce. Na tuto práci bychom rádi navázali prací diplomovou, v níž bychom se soustředili na cvičení, která by napravovala tyto nejčastější chyby českých studentů. 6

7 TEORETICKÁ ČÁST 7

8 1. FONETIKA A FONOLOGIE Fonetika i fonologie jsou jazykovědné disciplíny, které se zabývají zvukovou stránkou jazyka Fonetika Fonetika může být definována různými způsoby. Většinou bývá popisována jako раздел языкознания, предметом которого является звуковой строй языка. Звуковой строй языка составляют в первую очередь звуки, а также слоги, ударение и интонация. 1 Ve starší literatuře se můžeme setkat s definicí, ve které jsou zahrnuty pouze zvuky lidské řeči, tj. hlásky. To ale není úplně přesné, protože fonetika zkoumá весь план выражения в его акустической (звуковой) форме, т. е. фонетическую систему языка, включающую все звуковые средства языка во всех их проявлениях и функциях. 2 Fonetika se zabývá zvukovou stránkou jazyka ze tří hledisek: akustického a auditivního, artikulačního a funkčního. Предметом артикуляционной фонетики является работа органов речи при образовании звуков речи (колебание голосовых связок, движения и положения разных органов, напр. языка и губ) в резултате чего изменяется форма резонаторов (ротовой и носовой полости). 3 Naopak akustická a auditivní fonetika se zaměřuje na výsledný zvuk a nehledí na jeho vznik. Zabývá se výškou, intenzitou, hlasitostí zvuku a jeho trváním. Posledním typem je tzv. funkční fonetika, jejíž druhý název je fonologie. Fonologie se vyděluje z fonetiky jako samostatná vědní disciplína, a proto se s ní blíže obeznámíme níže Fonologie Fonologie se vydělila ve 20. letech 20. století z fonetiky. Fonologie neboli funkční fonetika изучает собственно лингвистическую сторону звуков, а именно 1 ПОГОРЕЛОВА, М. В. Современный русский язык: введение в изучение курса. Фонетика. Воронеж : Издательско-полиграфический центр Воронежского государственного университета, с OЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s Tamtéž s KRČMOVÁ, M. Fonetika a fonologie [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < > 8

9 то, какую функцию выполняют они в процессе коммуникации как знаки для образования и различения слов. 5 Fonologie se vyděluje jako samostatná vědní disciplína, ale je velmi úzce spjatá s fonetikou, protože po počátečních rozpacích a jistých rozporech mezi představiteli obou vědních disciplín dochází asi od 60. let 20. století k vzájemnému propojení; většina fonologických škol opírá své závěry o poznatky získané fonetiky a naopak fonetikové využívají fonologických zobecnění pro interpretaci poznatků získaných fonetickými metodami Elementy fonetického systému Základní jednotkou fonetiky je hláska. Hláska je nejmenší možnou jednotkou, kterou už dále nemůžeme rozdělit. Hlásky se dělí do dvou základních skupin samohlásek a souhlásek. Základní jednotkou fonologie je foném. Это минимальная дискретная единица плана выражения, составляющая звуковую оболочку значимых единиц языка (морфем), способная различать звуковые оболочки разных морфем (или их вариантов). 7 V současném ruském jazyce je možné vydělit dva typy fonetických prostředků, tj. segmentální a suprasegmentální prvky Segmentální prvky Segmentální prvky jsou takové prvky, které se vyslovují jeden za druhým. Mezi ně se řadí гласные и согласные фонемы в их многочисленных вариантах. 8 Mezi tyto prvky jsou začleněny proto, že není možné pronést dvě hlásky najednou. Někdy k nim bývá přiřazována i slabika, kterou tvoří jednotlivé hlásky. 9 5 ИВАНОВА, В. В., НОВИКОВА, Л. А. Современный русский язык. Теоретический курс. Фонетика. Москва : Русский язык, с KRČMOVÁ, M. Fonetika a fonologie [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 7 OЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s Tamtéž s ИВАНОВА, В. В., НОВИКОВА, Л. А. Современный русский язык. Теоретический курс. Фонетика. Москва : Русский язык, с

10 2. SUPRASEGMENTÁLNÍ PRVKY Suprasegmentální prvky zahrnují dynamiku, přízvuk, rytmus, melodii a intonaci. Na rozdíl od segmentálních prvků se týkají mnohem větších celků a nikdy se nemohou pronášet odděleně. Tyto prvky присущи не одному сегменту (одному гласному или согласному), а всему предложению; эти явления как будто бы накладываются сверху на последовательность сегментов. 10 Na jejich základě se vytvářejí jednotlivá slova a věty, přičemž se zároveň formuje i zvuková stavba souvislé řeči Dynamika a rytmus Každý jazyk má svůj typický rytmus a dynamiku. Zároveň se v něm rozlišují slabiky přízvučné a nepřízvučné. Pokud bychom porovnali ruský jazyk s jazykem českým, dojdeme k závěru, že se od sebe velmi liší. Velký rozdíl je v samotném přízvuku. Oproti češtině jsou přízvučné slabiky v ruštině delší a silnější a nepřízvučné slabiky jsou o mnoho slabší a kratší Přízvuk Přízvuk je выделение одного слога из такта. 12 Podle zdůraznění přízvučné slabiky rozlišujeme tři typy přízvuků dynamický, kvantitativní a melodický. Pro dynamický přízvuk je typické zesílení přízvučné slabiky. S tímto typem přízvuku se můžeme setkat v českém či anglickém jazyce. Pro kvantitativní přízvuk je důležitá délka přízvučné slabiky. Naopak přízvuk melodický je založen na průběhu tónu, který je v přízvučné slabice odlišný. Takový přízvuk můžeme najít v čínštině, korejštině či litevštině. Velmi často se stává, že pro určitý jazyk není charakteristický pouze jeden typ přízvuku, ale jejich kombinace. Tak je to i v ruském jazyce, kdy se spojuje dynamický přízvuk s přízvukem kvantitativním. 13 Podle umístění přízvuku se rozlišují jazyky s přízvukem stálým a s přízvukem volným. Jazyky se stálým přízvukem mají přízvuk vždy na určité slabice, např. český 10 OЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s Tamtéž s Tamtéž 13 Tamtéž 10

11 jazyk má přízvuk vždy na první slabice, francouzský jazyk na poslední slabice a polský jazyk na předposlední slabice. Různé postavení přízvuku existuje v jazycích s volným přízvukem. V těchto jazycích se může přízvuk vyskytovat jak na první slabice, tak i na druhé, třetí, čtvrté, páté či poslední slabice. Tento přízvuk je charakteristický pro ruský jazyk. 14 Volný přízvuk se dále dělí na dva typy. Oдни слова могут иметь неподвижное (постоянное) ударение, т.е. при изменении формы слова ударение не перемещается на другой слог, другие имеют подвижное (переходящее) ударение, т.е. при изменении формы слова ударение перемещается на другой слог Takt Takt je základní zvukovou jednotkou vyslovované řeči, jenž bývá někdy označován jako fonetické slovo. Takt je skupina slabik, které mají jeden slovní přízvuk. Tato jednotka může být shodná se slovem, ale může být také mnohem větší. 16 Такт русского языка характеризуется одним словесным ударением, все слоги перед ним и после него редуцируются по правилам редукции, несмотря на то, относятся ли эти слоги к одному или больше словам такт надо произносить как одно слово. 17 Pojítkem taktu je síla. V českém jazyce po silné, přízvučné slabice následuje několik slabších, nepřízvučných slabik. Rytmické uspořádání mluvy v českém jazyce je sestupné a čeština se tak jeví jako monotónní jazyk. Naproti tomu dynamika a rytmus ruského jazyka je velmi odlišná. Mnoho českých studentů, kteří se začínají učit ruský jazyk, mají velké problémy se správnou dynamikou a rytmem ruského jazyka a je pro ně typická rozvláčná mluva a monotónnost v ruském jazyce КАЛИТА, И. Фонетика русского языка. Ústní nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, s ГОЛОВНЯ, А. И. Фонетика. Фонология: курс лекций для иностранных студентов-филологов. Минск : БГУ, с KRČMOVÁ, M. Fonetika a fonologie [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 17 OЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s HÁLA, B. Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, s

12 2.3. Tempo řeči V různých situacích lidé mluví rychleji či pomaleji, ale existuje tzv. průměrné tempo, které je charakteristické pro daný jazyk. Časový průběh řeči (řečové tempo) je dán rychlostí artikulační práce a určuje se počtem hlásek (přesněji slabik) za jednotku času. 19 Některé jazyky bývají řazeny k rychlejším jazykům (např. italština), jiné k pomalejším (např. čeština). Kromě průměrného tempa existuje i tzv. individuální návyk tempa řeči, kdy zvolené tempo řeči závisí na zvyku mluvčího. Tempo řeči se mění také v závislosti na různých proměnných, tj. na obsahu sdělení, jeho délce a vztahu mezi účastníky komunikace. Bývá zvykem, že při sdělování důležitých částí výpovědi nebo při sdělování informace méně chápavému posluchači, se používá pomalejší tempo. Rychlejší tempo se často používá při vyslovování mnohoslabičných slov, přestože může dojít k méně přesné artikulaci. Mimořádně rychlé či pomalé tempo se může také objevovat při emočních sděleních Pauza Pauza se tvoří při přerušení řeči. Většinou vzniká při potřebě doplnit dech či při oddělování řečových celků. Při oddělování větších řečových celků vzniká pauza komunikativní. Z hlediska trvání pauzy se rozlišují dva typy pauza absolutní a pauza relativní. Absolutní pauza má délku neomezenou, kdežto relativní pauza je pouze krátkodobějšího charakteru. Pauza bývá někdy potencionální, tj. může či nemusí proběhnout její realizace. Potencionální pauza může oddělovat jednotlivé slova či věty. Tato pauza slouží také jako komunikační prvek, který nám ukazuje hranici řečových celků Syntagmatické členění řeči Синтагма - ритмико-мелодическая единица слитной речи, грамматически оформленная и выражающая в пределах более сложного целого (предложения) относительно законченную мысль. С помощью мелодики 19 KRČMOVÁ, M. Fonetika a fonologie [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 20 Tamtéž 21 Tamtéž 12

13 (основного тона) реализуется как объединение, так и членение высказывания. Членение текста на синтагмы связано с его синтаксической структурой. 22 Syntagmata většinou zahrnují dvě až čtyři přízvučné slabiky. Syntagmatické členění věty je velmi důležité pro správné pochopení věty, protože jedna věta se může dělit na jednotlivá syntagmata různě v závislosti na kontextu, situaci či citovém zabarvení. Větu Старые мужчины и женщины должны были эвакуироваться. můžeme rozdělit různým způsobem na jednotlivé syntagmy. Různým syntagmatickým členěním této věty se mění i její význam. Старые мужчины и женщины должны были эвакуироваться. (т. е. не все мужчины, а только старики, но все женщины...) Старые мужчины и женщины должны были эвакуироваться. (т. е. не все мужчины, не все женжины, а только старые мужчины и старые женщины...) Melodie Melodie závisí na výšce tónu sousedních segmentů (především samohlásek). Melodie ruského jazyka se velmi liší od melodie českého jazyka, především svou výrazností. Hlasové pásmo, ve kterém se pohybuje melodie ruské věty, je mnohem širší než hlasové pásmo české melodie. V současném ruském a českém jazyce se rozlišují dvě základní melodie - stoupající a klesající Klesající melodie Klesající melodie je charakteristická pro emocionálně neutrální oznamovací věty, emocionálně neutrální rozkazovací věty (jestliže obsahují sloveso v rozkazovacím způsobu) a tázací věty s tázacím slovem. Klesající melodie v ruském jazyce se liší od klesající melodie v českém jazyce. V českém jazyce tón pozvolna klesá (od intonačního centra až do konce věty), kdežto 22 КЕДРОВА, Ф.Е. Русская фонетика [online]. [цит ]. Доступный из WWW: < 23 OЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s Tamtéž s

14 v ruském jazyce je to odlišné. V ruštině dochází k prudkému snížení tónu na slově s větným přízvukem (většinou na posledním slově věty) nebo na přízvučné slabice slova s logickým přízvukem (na konci, uprostřed, na začátku věty) a postcentrová část se pronáší nízkým tónem Stoupající melodie Stoupající melodie je charakteristická pro zjišťovací otázky (na něž můžeme odpovídat ano-ne), neukončená syntagmata (tj. části jednoduchých vět či souvětí před pauzou). Stoupající melodie v ruském jazyce se velmi liší od stoupající melodie v českém jazyce. V českém jazyce může mít tázací věta bez tázacího slova dvě možné melodie. První možnost je charakteristická zvýšením tónu na poslední slabice slova s frázovým přízvukem; předchozí slabiky tohoto slova jsou pronášeny nízkým tónem. V druhé možnosti se slovo s frázovým přízvukem také pronáší nízkým tónem, ale ke zvýšení tónu dochází už na druhé slabice tohoto slova, ostatní slabiky (do konce věty) se pronáší postupně klesající melodií. V ruském jazyce existují také dvě varianty stoupající melodie v tázacích větách. První varianta je charakteristická prudkým zvýšením tónu na přízvučné slabice, který je vyčleněn frázovým nebo logickým přízvukem; v postcentrové části tón postupně klesá. Druhá varianta je charakteristická postupným zvyšováním tónu. Toto zvyšování začíná na slabice, na které je frázový nebo logický přízvuk, a pokračuje až do konce věty OЛИВЕРИУС, З. Ф. Фонетика русского языка. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s Tamtéž s

15 3. INTONACE V každém souvisle mluveném projevu se nevyjadřují myšlenky oddělenými slovy, ale zákonitě uspořádanými skupinami slov do vět. Tak jako mluvnická stavba věty má svá závazná pravidla, tak také zvuková podoba věty není libovolná, ale řídí se jistými závaznými pravidly, má svoji závaznou zvukovou osnovu. Tato zvuková osnova věty nezávisí na emocionálním zabarvení věty, ale je spojena s její výstavbou významovou. Zvuková osnova každé věty se v podstatě opírá o tři základní složky: o frázování (tj. dělení věty na větné úseky), intonaci (melodický průběh věty) a větný přízvuk. Zvuková osnova věty je přítomna v každé větě a tvoří její základní kostru. 27 Intonace bývá někdy spojována s pojmem větná melodie. Větnou melodií rozumíme střídání výšky hlasu v průběhu věty. Výška hlasu se mění buď směrem nahoru, nebo dolů Intonace české věty V českém jazyce nejsou jako v jazyce ruském rozlišovány jednotlivé intonační konstrukce. Základním intonačním průběhem v českém jazyce je intonační průběh klesavý, a proto se může zdát, že český jazyk je jazyk monotónní. Vzhledem k našemu tématu práce se dále zaměříme pouze na intonace v tázacích větách Intonace v otázkách doplňovacích V otázkách doplňovacích, jež jsou uvedeny tázacím slovem (kdy, kdo, v kolik, atd.) a proneseny neutrálně, bývá základní intonační průběh klesavý. 28 Kdo chce přijít? Kdy přijde domů? _ _ _ 27 HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, J., ŠRÁMKOVÁ V. Mluvený projev a přednes. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s Tamtéž s

16 Intonace otázek zjišťovacích Otázky zjišťovací neobsahují tázací slovo a odpověď na ni bývá ano ne. Tyto otázky se velmi liší intonačním průběhem oznamovacích, rozkazovacích vět i otázek doplňovacích. Odlišují se především v závěrečné části věty od slabiky, která je jádrem výpovědi. Vyznačují se snížením tónu poslední přízvučné slabiky. V jednoslabičném slově tón na poslední slabice obloukovitě stoupne, v dvouslabičném slově je tón na poslední slabice nepřízvučné vyšší než na přízvučné. 29 Přišel sám? Přišel domů? / _ 3.2. Intonace ruské věty Intonací se rozumí změna základního tónu, tj. jeho zvýšení či snížení. Intonaci tvoří tyto prvky: 1. Melodie řeči zvýšení či snížení tónu hlasu ve frázi; 2. Rytmus řeči střídání přízvučných a nepřízvučných slabik; 3. Intenzita řeči síla nebo slabost hlasu při výslovnosti; 4. Tempo řeči rychlost při vyslovování, délka pauz; 5. Zabarvení hlasu zvukové zabarvení, které přidává hlasu různé odstíny; 6. Frázový i logický přízvuk slouží k vyčlenění slov ve frázích či k vyčlenění větných úseků. 30 Při změně základního tónu, jeho intenzity a délky věty vznikají různé intonace. V ruském jazyce rozlišujeme sedm základních typů, neboli intonačních konstrukcí (IK): IK-1, IK-2, IK-3, IK-4, IK-5, IK-6, IK-7. Tyto intonační konstrukce se sice navzájem od sebe odlišují, ale mají spoustu společných prvků, jako např.: a) Každá z intonačních konstrukcí je schopna rozlišit různé významy vět se stejnou syntaktickou konstrukcí a lexikálním obsahem. 29 HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, J., ŠRÁMKOVÁ V. Mluvený projev a přednes. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s СИМАКОВА, Е. С. Сборник основных правил фонетики и лексики русского языка. Москва : Аст Астрель, с

17 1 3 Антон стоит на мосту. Антон стоит на мосту? b) Tatáž intonační konstrukce může být chápána různě podle toho, jakou má věta syntaktickou konstrukci a lexikální obsah. Díky tomuto se věty, které vyjadřují otázku, prosbu, intenzitu aj., mohou pronášet s pomocí IK Окно закрыто? Закройте окно! c) V každé intonační konstrukci se vyčleňuje slabika, na níž se projevuje změna v intonaci. Tato slabika je intonačním i obsahovým centrem intonační konstrukce. Kromě intonačního centra se ještě rozlišuje předcentrová a postcentrová část. Podle toho, kde se nachází centrum IK, můžeme vytvořit čtyři typy vět: 2 центр: Кто? 2 предцентровая-центр: Что пьет Наташа? 3 предцентровая-центр-постцентровая: Саша был там? 2 центр-постцентровая: Что ты ешь? d) Každý mluvčí má svůj typický střední tón, se kterým většinou pronáší části před intonačním centrem. Tento tón se ve schématech vyobrazuje pomocí rovné čáry. Významné při porovnávání s tímto tónem je snížení či zvýšení tónu v centru IK, díky čemuž rozlišujeme jednotlivé intonační konstrukce. e) Každý typ intonační konstrukce má své charakteristické zvláštnosti, díky kterým je možné rozpoznat typ IK. Tyto charakteristické rysy bývají uváděny při bližším zkoumání u jednotlivých typů intonačních konstrukcí БРЫЗГУНОВА, Е. А. Звуки и интонация русской речи. Москва : Русский язык, с

18 3.3. Funkce intonace Intonace je velmi úzce spjata se smyslem výpovědi, a proto je jedním z nejdůležitějších faktorů komunikace. Intonace může mít šest různých funkcí, které jsou mezi sebou propojené: 1. Funkce komunikační. Díky této funkci je možné realizovat různé typy výpovědí (kladnou větu, otázku, pobídku, atd.). Často díky intonaci můžeme rozlišit i smysl věty, a to zejména v případě, kdy výpověď obsahuje shodný lexikogramatický materiál: Наташа дома. // Наташа дома? 2. Funkce rozdělující. V tomto případě se jedná o vyčlenění úseků s různou smyslovou důležitostí, tzn. dělení výpovědi na rytmické skupiny a syntagmata, na tému a rému. Kromě toho je možné použít intonaci ke zdůraznění jakéhokoli elementu výpovědi: Завтра (произносится с нажимом) ты купишь это. 3. Funkce spojovací. S pomocí intonace je možné výpověď zformovat do jednoho celku. 4. Funkce emocionální. Je známo, že intonace odráží náladu mluvčího i jeho přání určitým způsobem zapůsobit na posluchače. Citová zabarvenost závisí na komunikační situaci, v níž mají posluchač i mluvčí určitou emotivní náladu. 5. Funkce stylistická. Intonace různě stylisticky zabarvuje výpověď v různých stylech i žánrech. 6. Funkce estetická. Správně zvolená intonace dá naší řeči správnost či přesnost, což pro posluchače může znamenat určitý druh krásy Tázací intonační konstrukce V ruském jazyce se rozlišuje sedm základních intonačních konstrukcí. Každá z nich má své vlastní schéma i číslo, které se zapisuje nad centrum intonační konstrukce. Vzhledem k tématu práce se zaměříme pouze na intonační konstrukce tázacích vět. Ruská otázka (na rozdíl od české) má obvykle pouze jeden intonační vrchol; připadá na přízvučnou slabiku slova, které je pro tazatele nejzávažnější. 32 МАЛЫШЕВА, Е. Г. Современный русский язык. Фонетика. Орфоэпия : учебное пособие. Омск : Изд-во Ом. гос. ун-та, с

19 Základní druhy otázek jsou dva: zjišťovací a doplňovací. Zjišťovací otázkou zjišťujeme, zda něco platí či nikoli. Očekáváme tedy odpověď ve smyslu ano ne. Doplňková otázka má v odpovědi mluvčímu doplnit tu část skutečnosti, kterou zatím nezná. Uvozuje se tázacím zájmenem nebo tázacím příslovcem, v ruštině obdobně jako v češtině. 33 Tázací věty v ruštině se objevují ve třech typech intonačních konstrukcí: v IK-2, IK-3, IK Druhá intonační konstrukce IK-2 \\ S druhou intonační konstrukcí se nejčastěji setkáváme v otázkách s tázacím slovem, na kterém většinou bývá i intonační centrum této konstrukce. Předcentrová část věty se vyslovuje středním tónem mluvčího. Intonační centrum se vyslovuje snížením středního tónu. Postcentrová část se vyslovuje tónem, který je nižší než střední tón mluvčího. 34 IK-2 se používá: 1. Pro vyjádření otázek s tázacími slovy: 2 Что вы делаете? 2 О чём вы говорите? 2. Při vyjádření alternativní otázky: 3 2 Они придут в четверг или в субботу? 3 2 Вы идёте в театр или в кино? 3. Při vyjádření otázky, která upřesňuje obsah zjišťovací otázky (upřesnění se nevztahuje k predikátu otázky): 33 BAUER, J. Školní mluvnice ruského jazyka: pomocná kniha pro žáky škol 2. cyklu. 11. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, s БРЫЗГУНОВА, Е. А. Звуки и интонация русской речи. Москва : Русский язык, с

20 3 2 а) Ты хочешь к нам приехать? В субботу? Да, хочу. 2 3 б) В субботу? Ты хочешь к нам приехать? Да, хочу. 4. Při vyjádření otázky se slovy НЕУЖЕЛИ nebo ЧТО ЗА: 2 Неужели это ложь? 2 Что он за человек? Třetí intonační konstrukce IK-3 / S třetí intonační konstrukcí se nejčastěji setkáváme v otázkách bez tázacího slova. Předcentrová část věty se vyslovuje středním tónem mluvčího. Na intonačním centru dochází k prudkému zvýšení tónu. Naopak v postcentrové části věty dochází k prudkému snížení tónu, který je nižší než střední tón mluvčího. IK-3 se používá: 1. Při vyjádření otázky bez tázacího slova: 3 Вы пойдёте в школу? 3 Папа остался дома на обед? 3 Ты хочешь пить? 2. Při jednoslovném zopakování otázky či upřesnění: а) Мама пошла в магазин. 35 ОДИНЦОВА, И. В. Звуки. Ритмика. Интонация : учеб. пособие. 3-е изд. Москва : Флинта, с

21 3 3 Куда? В магазин? б) Завтра к нам приедут гости. 3 3 Когда? Завтра? в) Я поеду с Мишей в бассейн. 3 3 С кем? С Мишей? 3. Při opakování otázky v odpovědi: а) Где наши друзья? 3 Где наши друзья? В парке. б) Бабушка приедет в субботу? 3 В субботу приедет бабушка? Нет, уже в пятницу. 4. Při vyjádření prosby se slovy ДАЙ, ДАВАЙ, НЕ, МОЖНО: 3 Давай я пойду с тобой? 3 Не пойти ли нам гулять? 3 Можно купить мороженное? Při vyjádření alternativní otázky: 3 2 Они придут в четверг или в субботу? 3 2 Вы идете в театр или в кино? 36 ГОБЗОВА, И. Практические упражнения по фонетике русского языка, [online]. [цит ]. Доступный из WWW: < 21

22 6. Při vyjádření údivu se slovy НЕУЖЕЛИ, РАЗВЕ. a) V otázkách se slovem НЕУЖЕЛИ mluvčí připouští možnost, která je v otázce obsažena: Кто это так хорошо играет на гитару? Андрей. 3 Неужели Андрей? Вот молодец! Таких успехов мы от него не ожидали. b) V otázkách se slovem РАЗВЕ mluvčí pochybuje o pravdivosti informace, která je obsažena v odpovědi na otázku: Кто играет на гитару? Андрей. 3 Разве Андрей? А я думал Наташа. 7. Při vyjádření upřesňující otázky (upřesnění se vztahuje k predikátu otázky): 3 Когда вы придёте? В четверг? Да, в четверг Čtvrtá intonační konstrukce IK-4 / \ / Se čtvrtou intonační konstrukcí se nejčastěji setkáváme v neúplných tázacích větách s porovnávací spojkou a nebo v otázkách anketního typu. Předcentrová část věty se vyslovuje středním tónem mluvčího. Na intonačním centru dochází nejdříve 37 ОДИНЦОВА, И. В. Звуки. Ритмика. Интонация : учеб. пособие. 3-е изд. Москва : Флинта, с

23 ke snížení, a hned poté ke zvýšení tónu. Tento zvýšený tón je vyšší než střední tón mluvčího a zůstává i v celé postcentrové části věty. 38 IK-4 se používá: 1. V neúplných větách tázacích se spojkou A: Павел уже приехал. 4 А Андрей? 2. Při vyjádření otázky s odstínem žádosti: 4 Ваше удостоверение? 4 Ваша зачётка? 3. Při vyjádření otázek anketního typu: 4 Ваша гражданство? 4. V otázkách při uvítání či loučení (spolu s IK-2), které mají oficiálnější charakter: 4 Как дела? 4 Как живёте? 5. Při zopakování otázky s odstínem údivu, nechápavosti: Наташа из Праги. 4 4 Откуда? Из Праги? Странно. 6. Pro vyjádření poučení, nespokojenosti, výčitek (výslechu s předpojatostí) v tázacích větách s tázacím slovem: 4 Где ты гуляешь? 38 БРЫЗГУНОВА, Е. А. Звуки и интонация русской речи. Москва : Русский язык, с

24 4 Почему ты не занимаешься? Tázací otázky s tázacím slovem Za pomoci tázací věty dochází k objasnění něčeho neznámého. Neznámé může představovat buď celou řadu možných příznaků, činností či stavů, nebo může představovat nositele těchto příznaků či představitele, který završuje děj atd. Objasnit něco neznámého znamená vybrat něco určitého z této řady různých příznaků, dějů, atd. Vztahy mezi jednotlivými možnými příznaky mohou být různé. Podle nich se rozlišují významy tázacích vět. Pro vyjádření významu tázacích vět se používá: syntaktická konstrukce, typ intonace a místo intonačního centra, potenciální možnosti tematických nebo antonymních vztahů slov. (Tematické vztahy existují tehdy, když jsou slova spojená společným příznakem, např. denní doba ráno, den, večer, noc; jména lidí Nataša, Anton, Zoja. Antonymní vztahy existují tehdy, když jsou slova spojené příznakem protikladnosti, např. byl-nebyl, milovat-nemilovat). Pro vytváření významu tázací otázky jsou důležité hlavně antonymní vztahy, které se tvoří za pomoci částice не. Jestliže možné příznaky (děje,..) jsou neznámé shodným způsobem, používá se tázací věta s tázacím slovem (кто, что, какой, когда, atd.). Každé z těchto slov zastupuje řadu možných, ale stejně neznámých příznaků (dějů) a vyjadřuje to, na co se ptáme, neboť se jeví jádrem otázky: 2 Кто стоит на мосту? (Анна, Антон, Наташа?) 2 Что пьёт Наташа? (сок, кофе?) V otázce se objevuje i doplňující význam typu: právě toto; toto a ne tohle. Tento význam vzniká přemístěním intonačního centra IK-2 na to slovo, které chceme zdůraznit. 2 Что пьёт Наташа? (добавочное значение не возникает) 39 ОДИНЦОВА, И. В. Звуки. Ритмика. Интонация : учеб. пособие. 3-е изд. Москва : Флинта, с

25 2 Что пьёт Наташа? (именно Наташа, а не Антон) 2 Что пьёт Наташа? (пьёт, а не ест) 40 Co se týče melodií otázek s tázacím slovem, tak v ruském jazyce se vždy jedná o melodii klesavou. Předcentrová část je pronášena středním tónem mluvčího. Na intonačním centru dochází k prudkému snížení a postcentrová část věty je pronášena nízkým tónem. V českém jazyce je to poněkud složitější, protože melodie může být klesající, stoupající či stoupavě-klesající podle toho, které slovo se jeví jádrem otázky a je zdůrazněno. 2 Когда ты отправишь открытку? Kdy pošleš pohlednici? \\ _ 2 Когда ты отправишь открытку? Kdy pošleš pohlednici ty? \\ _ 2 Когда ты отправишь открытку? Kdy (tu) pohlednici pošleš? \\ 2 Когда ты отправишь открытку? Kdy pošleš pohlednici? \\ 40 БРЫЗГУНОВА, Е. А. Звуки и интонация русской речи. Москва : Русский язык, с

26 Tázací věta bez tázacího slova Rozlišují se dva typy tázacích vět bez tázacích slov, ve kterých a) jeden z možných příznaků, dějů je nejpravděpodobnější; b) neznámým může být přítomnost či nepřítomnost příznaku, děje. Oba typy otázek se pronášejí s IK-3. Rozdíly mezi nimi vyjadřují tematické nebo antonymní vztahy jádra otázky. V tázacích otázkách prvního typu se jádrem jeví slovo, které vyjadřuje nejpravděpodobnější příznak (děj), který se srovnává s ostatními: 3 Наташа поёт? (Наташа или не Наташа: Зоя, Анна, Антон) Toto smyslové srovnávání není slovně vyjádřeno, ale vzniká jako výsledek vzájemných vztahů syntaxe, lexika a intonace. Nejpravděpodobnější příznak (děj) může být vyjádřen synonymními konstrukcemi, které se používají při upřesnění: Кто поёт? Наташа? = Кто поёт? Наташа поёт? V otázkách druhého typu, ve kterých se neznámé jeví jako přítomnost či nepřítomnost příznaku (děje), může být jádrem slovo s antonymními vztahy: 3 Наташа поёт? (поёт или не поёт) Oba členy antonymního srovnání, jež jsou taktéž vyjádřeny vzájemnými vztahy syntaxe, lexika a intonace, jsou ve stejné míře neznámí. V ruském jazyce je to jediný druh otázky, ve kterém se používá jádro s antonymními vztahy slova. 41 Co se týče melodií otázek bez tázacího slova, tak v ruském jazyce se vždy jedná o melodii stoupavě-klesající. Předcentrová část je pronášena středním tónem mluvčího. Na intonačním centru dochází ke zvýšení tónu a poté ke snížení. Postcentrová část se pronáší nižším tónem než je střední tón mluvčího. Naopak v českém jazyce se jedná o melodii klesavě-stoupající. Předcentrová část se pronáší středním tónem mluvčího. Na intonačním centru dochází ke snížení tónu a postcentrová část se pronáší vyšším tónem, než je střední tón mluvčího. 41 БРЫЗГУНОВА, Е. А. Звуки и интонация русской речи. Москва : Русский язык, с

27 3 Наташа осталась дома на ужин? Zůstala Nataša doma na večeři? _ / _ 3 Наташа осталась дома на ужин? Zůstala Nataša na večeři doma? / 3 Наташа осталась дома на ужин? / Zůstala Nataša doma na večeři? _ 3 Наташа осталась дома на ужин? Zůstala doma na večeři Nataša? _ / _ Tázací otázky se spojkou a Jestliže se neznámý příznak (děj) určuje pomocí předchozího, už známého příznaku (děje), potom se používá neúplná otázka se srovnávací spojkou A. 4 3 Я иду. А вы? Саша был там? Я тоже иду. Да, Саша был. 4 А Наташа? И Наташа была. 27

28 Jádro takovéto otázky se vyděluje na intonačním centru IK-4 a je vyjádřeno slovem, které je tematicky spojeno s některým z předchozích vět. Díky těmto vztahům ruská spojka a získává srovnávací význam. 42 Co se týče melodií tázacích vět se spojkou a, tak v českém i ruském jazyce se jedná o melodii klesavě-stoupající. V obou jazycích intonace začíná středním tónem mluvčího, na intonačním centru dochází nejdříve ke snížení a poté ke zvýšení tónu. Postcentrová část se pronáší vyšším tónem, než je tón střední. Я пойду в библиотеку. 4 А ты? Já půjdu do knihovny. A ty? / _ / \ / _ Tázací otázky se ztotožňující spojkou и nebo částicí тоже Tázací otázky se ztotožňující spojkou и se používají, jestliže neznámý příznak (děj) se určuje pomocí předešlého příznaku (děje), který je už známý a předpokládá se, že je i totožný. Jádro takové věty je po spojce и, má tematický vztah s jakýmkoli slovem z předešlé věty a vyčleňuje se jako intonační centrum IK-3. Spojka и může být jak na začátku věty, tak i uprostřed: 3 3 Саша был там? Саша был там? Был. Был. 3 3 И Наташа была? Там была и Наташа? И Наташа. И Наташа. Kromě otázek se spojkou и na začátku může být význam ztotožnění v otázkách vyjádřen také příslovcem тоже : 42 БРЫЗГУНОВА, Е. А. Звуки и интонация русской речи. Москва : Русский язык, с

29 vypuštěn: И Наташа была? = И Наташа тоже была? = Наташа тоже была? Jestliže podmět tázací věty je zmiňován v předešlém dialogu, může být Это папа. Он музыкант. А это Антон Тоже музыкант? = Антон тоже музыкант? = И Антон музыкант? Otázky, které se spojkou и i příslovcem тоже, obsahují předpoklad, čímž se odlišují od otázek se srovnávací spojkou а : 3 Саша был там? Был. 4 А Наташа? (если у спрашивающего нет предположения) 3 И Наташа? (если у спрашивающего есть предположения) Díky tomuto se může po otázce se spojkou a objevit otázka se spojkou и nebo příslovcem тоже, protože udávají předpoklad: 4 3 А Наташа? Наташа тоже была там? 4 3 А Наташа? И Наташа была там? БРЫЗГУНОВА, Е. А. Звуки и интонация русской речи. Москва : Русский язык, с

30 PRAKTICKÁ ČÁST 30

31 1. CHARAKTERISTIKA VYBRANÉHO VZORKU STUDENTŮ V praktické části bakalářské práce budeme analyzovat zvukovou nahrávku, kterou jsme pořídili se studenty 1. ročníku oboru Lektorství ruského jazyka na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Tuto nahrávku jsme pořídili v rámci jejich výuky v hodině Fonetická cvičení 2. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli, aby se studenti soustředili pouze na čtení jednotlivých slov, ale spíše na správné užívání intonačních konstrukcí, poskytli jsme jim tento text týden před samotným nahráváním (tj ). Studenti tak měli možnost se s textem obeznámit a několikrát si ho přečíst. Samotné nahrávání se uskutečnilo Tuto nahrávku přikládáme jako přílohu na CD, protože je nedílnou součástí naší bakalářské práce. Zkoumaná skupina se skládá z 19 studentů prvního ročníku, z toho je 15 dívek a 4 chlapci. V této skupině můžeme najít různě jazykově pokročilé studenty. Jedna studentka je ruská rodilá mluvčí. Celkem 5 studentů složilo maturitní zkoušku z ruského jazyka, 7 studentů je mírně pokročilých (tj. s ruským jazykem se setkali v rámci jazykových kurzů) a zbylých 9 studentů se setkalo s ruským jazykem poprvé až v rámci vysokoškolského studia. 31

32 2. DIALOGY 2.1. Dialog č. 1 3 А: Ты не хочешь пойти в кино? 2 Б: Да, хочу. Что там идёт? А: Новый фильм: «О чём говорят мужчины». 3 Б: Это комедия? А: Да. Говорят, что это очень хорошая комедия. 2 3 Б: А когда она идёт? Завтра? А: Нет, в выходные Б: Хорошо. Когда мы пойдём? В субботу или в воскресенье? А: В субботу. 3 2 Б: Ты забронируешь билеты или нет? А: Да, забронирую. 2 3 Б: Сколько стоят билеты? Ты не знаешь? 3 А: Сколько? Сто пятьдесят крон. Б: Хорошо. 32

33 2.2. Dialog č. 2 2 А: Сколько сейчас времени? 2 Б: Час дня. Почему ты спрашиваешь? А: Мне надо ехать в аэропорт в два часа. 3 3 Б: Куда? В аэропорт? А: Да. 2 Б: Почему? А: Прилетят мои родители. 2 Б: Откуда? А: Из Австралии. 3 (3) Б: Неужели из Австралии? А: Да. Они там живут. 2 Б: Как долго? А: Уже два года. 3 Б: Ты часто летаешь к ним в гости? 3 А: Я? К сожалению, я туда летаю один раз в год. 4 Б: А твоя сестра? А: Она тоже. 33

34 2.3. Dialog č. 3 слушать? 3 А: Ты любишь слушать Чайковского? 3 4 Б: Я? Не очень. А ты? 4 3 А: Я очень люблю его слушать. А Мусоргского? Мусоргского ты любишь 4 Б: Да, люблю. А ты? А: Я не очень Dialog č. 4 А: Алло. Я хочу вызвать врача на дом. 2 Б: Кто заболел? А: Мой муж. 4 Б: Год рождения? А: Тысяча девятьсот шестьдесят четыре. 4 Б: Адрес? А: Лесная улица. Дом сорок пять. 4 Б: На что жалуется? А: У него тридцать восемь и шесть. Головная боль. 3 Б: Кашель есть? 34

35 3. ANALÝZA REPRODUKOVANÉHO TEXTU Text, jenž budeme analyzovat, se skládá ze čtyř dialogů, které jsme sami sestavili pro naše potřeby, a obsahuje všechny základní typy intonačních konstrukcí tázacích vět, tj. IK-2, IK-3 a IK-4. Jednotlivé dialogy spolu s intonačními konstrukcemi jsou uvedeny v předešlé kapitole, avšak studenti v nich neměli vyznačené intonační konstrukce. Zvolený text, jak už bylo zmíněno dříve, je studentům předem známý, abychom předešli zbytečným chybám při čtení, které by mohly ovlivnit použití intonačních konstrukcí. Studenti měli k dispozici tyto dialogy bez vyznačených intonačních konstrukcí. Každý student vždy sám přečetl jeden celý dialog. Každý z dialogů byl reprodukován nejméně čtyřikrát. V naší analýze budeme nejdříve zkoumat každý dialog zvlášť. Analýzu provedeme opakovaným poslechem nahraného textu. Z dialogu vypíšeme zkoumané otázky, které rozdělíme podle typu intonačních konstrukcí do jednotlivých tabulek. Každá tabulka bude obsahovat v levém sloupci zkoumanou otázku. V následujících sloupcích bude zaznačeno, zda student přečetl otázku správně či chybně. Pro správné přečtení otázky budeme používat symbol zelené fajfky 44 a pro chybné přečtení otázky budeme používat symbol červeného křížku 45. V posledním pravém sloupci budeme uvádět počet studentů, kteří danou otázku přečetli špatně. Vzávěru analýzy pomocí těchto tabulek zjistíme, ve kterých intonačních konstrukcích čeští studenti nejčastěji chybují Analýza dialogu č. 1 Tento dialog byl sestaven tak, aby zahrnoval co nejvíce otázek s IK-2 i IK3. Dohromady obsahuje 13 otázek, šest otázek s IK-2 a sedm otázek s IK IK-2 V tomto dialogu se objevují 2 typy otázek s IK-2: 44 Symbol zelená fajfka: 45 Symbol červený křížek: 35

36 a) Vyjádření otázky s tázacím slovem: Что там идёт?; А когда она идёт?; Когда мы пойдём?; Сколько стоят билеты? b) Vyjádření alternativní otázky: В субботу или в воскресенье?; Ты забронируешь билеты или нет? 1. interpretace 2. interpretace 3. interpretace 4. interpretace 5. interpretace CH Что там идёт? 5 А когда она идёт? 3 Когда мы пойдём? 3 В субботу или в воскресенье? 0 Ты забронируешь билеты или нет? 0 Сколько стоят билеты? 0 Tabulka č. 1: Dialog č. 1 (IK-2) Z celkového počtu 30 interpretací studenti vyslovili otázku se správnou intonací v 19 případech, ve zbylých 11 případech byla intonace otázek chybná. Celkově jsme chybnou intonační konstrukci zaznamenali u 37 % případů. Zcela správně, z hlediska IK-2, studenti přečetli tzv. alternativní otázky (В субботу или в воскресенье?; Ты забронируешь билеты или нет?). V těchto otázkách se nevyskytla jediná chybná interpretace. Bezchybně přečetli i otázku s tázacím zájmenem сколько : Сколько стоят билеты?. Naopak v otázce s tázacím zájmenem когда (Когда мы пойдём?; А когда она идёт?) studenti udělali chybu více než u poloviny případů. Nejčastěji zvýšili tón na konci otázky (stejně jako u otázky v češtině) či posunuli intonační centrum na konec otázky. To ovšem bereme jako chybnou interpretaci, protože dialogy měli k dispozici celý týden a z kontextu jasně vyplývá, že intonační centrum se nachází na slově когда. Nejproblematičtější byla pro studenty otázka s tázacím slovem что (Что там идёт?). Tuto otázku ani jeden student nepřečetl se správnou intonací. Velmi častou chybou bylo zvýšení tónu na tázacím slově, na místo jeho snížení IK-3 Tento dialog obsahuje 4 typy otázek s IK-3: a) Vyjádření otázky bez tázacího slova: Ты не хочешь пойти в кино?; Это комедия?; Ты не знаешь? 36

37 b) Jednoslovné zopakování otázky či upřesnění: Сколько? c) Vyjádření upřesňující otázky: Завтра? d) Vyjádření alternativní otázky: В субботу или в воскресенье?; Ты забронируешь билеты или нет? 1. interpretace 2. interpretace 3. interpretace 4. interpretace 5. interpretace CH Ты не хочешь пойти в кино? 0 Это комедия? 1 Завтра? 3 В субботу или в воскресенье? 0 Ты забронируешь билеты или нет? 3 Ты не знаешь? 0 Сколько? 3 Tabulka č. 2: Dialog č. 1 (IK-3) V tomto dialogu počet otázek s IK-3 převyšuje počet otázek s IK-2, nicméně co se týče chybovosti, tak je počet nižší. Chybnou intonaci jsme zaznamenali u 29 % případů, tzn. z celkem 35 otázek 25 krát otázku přečetli se správnou intonační konstrukcí a 10 krát se špatnou. Bezproblémové byly pro studenty tři otázky: dvě otázky bez tázacího slova (Ты не хочешь пойти в кино?; Ты не знаешь?) a jedna alternativní otázka (В субботу или в воскресенье?). V druhé alternativní otázce (Ты забронируешь билеты или нет?), která se v tomto dialogu vyskytuje, chybovali tři studenti. V jednom případě byla otázka bez tázacího slova (Это комедия?) přečtena se stejnou melodií jako otázka bez tázacího slova v češtině (Je to komedie?). Stejná chybná melodie věty se opakovala i u tří studentů při čtení jednoslovných otázek (Сколько?; Завтра?). Opět se zde objevilo zvýšení tónu na konci otázky stejně, jako by to byly české tázací věty (Kolik?; Zítra?) Shrnutí analýzy dialogu č. 1 Z celkového počtu 65 interpretovaných otázek jsme zaznamenali 44 otázek se správně pronesenou intonační konstrukcí a 21 otázek s chybně pronesenou intonační konstrukcí. Studenti tedy chybovali ve 32 % případů. Pro lepší přehlednost jsme údaje zanesli do níže uvedeného grafu s názvem Analýza dialogu č

38 Analýza dialogu č. 1 Chybně 32% Správně 68% 3.2. Analýza dialogu č. 2 Graf č. 1: Analýza dialogu č. 1 V tomto dialogu se objevují 3 typy intonačních konstrukcí (IK-2, IK-3, IK-4). Dohromady dialog pojímá 11 otázek, pět otázek s IK-2, pět otázek s IK-3 a jednu otázku s IK IK-2 Tento dialog obsahuje pouze jeden typ IK-2. Ve všech případech se jedná o otázky s tázacími slovy: Сколько сейчас времени?; Почему ты спрашиваешь?; Почему?; Откуда?; ; Как долго?. Сколько сейчас врем Почему ты спрашива Почему? Откуда? Как долго? 1. interpretace 2. interpretace 3. interpretace 4. interpretace 5. interpretace мени? аешь? CH Tabulka č. 3: Dialog č. 2 (IK-2) Z celkového počtu 25 interpretací jsme zaznamenali v 17 případech správnou intonační konstrukci, v 6 případech chybnou intonační konstrukci. Ve zbylých dvou případech to nebylo možné určit z technických důvodů, a proto je ani nebude zařazovat do našich výpočtů. Z našich údajů tedy vyplývá, že celkově studenti chybovali v 26 % případů. Bezproblémové byly pro studenty otázky s tázacím slovem почему (Почему ты спрашиваешь? Почему?), ve kterých ani jednou nechybovali. Většina studentů 38

39 nechybovala ani v otázkách: Сколько сейчас времени? Как долго?. V těchto otázkách chyboval vždy jen jeden student. Nejproblémovější byla pro studenty jednoslovná otázka Откуда?. V této otázce chybovali 4 z 5 studentů. Ve většině případech docházelo místo snížení tónu na druhé slabice k jeho zvýšení IK-3 V tomto dialogu se objevují tři typy otázek s IK-3: a) Vyjádření otázky bez tázacího slova: Ты часто летаешь к ним в гости? b) Jednoslovné zopakování otázky či upřesnění: Куда? В аэропорт? Я? c) Vyjádření údivu se slovem неужели : Неужели из Австралии? 1. interpretace 2. interpretace 3. interpretace 4. interpretace 5. interpretace CH Куда? 1 В аэропорт? 0 Неужели из Австралии? 4 Ты часто летаешь к ним в гости? 3 Я? 0 Tabulka č. 4: Dialog č. 2 (IK-3) Z celkového počtu 25 interpretací jich bylo přečteno 17 se správnou intonací a 8 se špatnou intonací, z čehož vyplývá, že celkově studenti chybovali ve 32 % případů. Žádný ze studentů nechyboval při čtení dvou jednoduchých otázek: Я? В аэропорт?. Jednou jsme zaznamenali špatně použitou intonační konstrukci u otázky: Куда?. Tato otázka byla přečtena s použití IK-2, což je ovšem v tomto případě chybné, protože se jedná o jednoslovné zopakování otázky s následným upřesněním. Nejproblémovější byly pro studenty dvě otázky. Otázku Неужели из Австралии? přečetli 4 studenti z 5 s nesprávnou intonací. U otázky Ты часто летаешь к ним в гости? tímto způsobem chybovali 3 studenti z 5. Nejčastější chybou studentů bylo použití pouze stoupající melodie, která se používá v češtině, namísto správné stoupavě-klesající melodie. 39

40 IK-4 V tomto dialogu se objevuje pouze jedna otázka s IK-4. větu tázací se spojkouu а : А твоя сестра?. Jedná se o neúplnou А твоя сестра? 1. interpretace 2. interpretace 3. interpretace 4. interpretacee 5. interpretace CH 0 Tabulka č. 5: Dialog č. 2 (IK-4) Tázací věta А твоя сестра? byla pro všechny studenty bezproblémová, nikdo v ní neudělal chybu. Tato bezchybnost může být dána tím, že otázka má v češtině velmi podobnou melodii Shrnutí analýzy dialogu č. 2 Z celkového počtu p 53 interpretovaných otázek jsme zaznamenali 39 otázek se správně pronesenou intonační konstrukcí a 14 otázek s chybně pronesenou intonační konstrukcí. Studenti tedy chybovali ve 36 % případů. Pro lepší přehlednost jsme výsledky zanesli do níže n uvedeného grafu s názvem Analýza dialogu č. 2. Analýza dialogu č. 2 Chybně 26% Správně 74% 3.3. Analýza dialogu č. 3 Graf č. 2: Analýza dialogu č. 2 V tomto dialogu se objevují 2 typy intonačních konstrukcí (IK-3, IK4). Dialog dohromady obsahuje 6 otázek, tři otázky s IK-3 a tři otázky s IK IK-3 V tomto dialogu se objevu 2 typy otázek s IK-3: 40

41 a) Vyjádření otázky bez tázacího slova: Ты любишь слушать Чайковского?; Мусоргского ты любишь слушать? b) Jednoslovné zopakování otázky či upřesnění: Я? 1. interpretace 2. interpretace 3. interpretace 4. interpretace 5. interpretace CH Ты любишь слушать Чайковского? 0 Я? 0 Мусоргского ты любишь слушать? 3 Tabulka č. 6: Dialog č. 3 (IK-3) Z celkem 15 interpretací jsme zaznamenali správně použitou intonační konstrukci u 12 otázek a chybnou u zbylých 3 otázek. Z tohoto nám vyplývá, že studenti chybovali ve 20 % případů. Všichni studenti použili správnou intonační konstrukci u otázek: Я? Ты любишь слушать Чайковского?. Ovšem otázka Мусоргского ты любишь слушать? pro ně byla problémová, protože 3 studenti z 5 v ní chybovali. Tuto otázku pronesli pouze se stoupající melodií až do konce namísto stoupavě-klesající IK-4 V tomto dialogu se objevuje pouze jeden typ otázky s IK-4. Jedná se o neúplnou otázku se spojkou a, která se zde třikrát opakuje: А ты?; А Мусоргского?; А ты?. 1. interpretace 2. interpretace 3. interpretace 4. interpretace 5. interpretace CH А ты? 0 А Мусоргского? 1 А ты? 0 Tabulka č. 7: Dialog č. 3 (IK-4) Z celkového počtu 15 interpretací jsme zaznamenali správnou intonační konstrukci u 14 otázek a pouze u jedné špatnou, takže studenti chybovali pouze v 7 % případů. Bezproblémové pro studenty byly dvě shodné otázky: А ты?, v nichž ani jednou nechybovali. Vzhledem k tomu, že se nám ta samá věta objevila v dialogu 2krát, můžeme říct, že studenti se velmi dobře naučili IK-4 u neúplné otázky se spojkou a. 41