ABCIMN abcimn ABCIMN abcimn ABCIMN abcimn

Transkript

1 Typografie a psaní rozsáhlého textu Druhy písma Povšimněte si prosím rozdílu v kresbě písma Times New Roman CE písma Ariel CE a písma Courier New CE ABCIMN abcimn ABCIMN abcimn ABCIMN abcimn Písmo Times New Roman CE je písmo patkové, všimněte si, že jednotlivé kresebné tahy písma jsou ukončeny patkami. Písmo Ariel CE je písmo bezpatkové, kresebné tahy nejsou ukončeny žádným příčným tahem. Obě tato písma jsou proporcionální, to znamená, že jednotlivé znaky mají právě takovou šířku, která je potřeba k jejich vykreslení (nejlépe to vidíte na kresbě znaků i a m). Liší se tedy šířka jednotlivých znaků. Písmo Courier New CE je patkové písmo neproporcionální. To proto, že všechny jeho znaky jsou stejně široké. Jistě vám připomíná písmo psacího stroje nebo písmo editoru T602. Pro psaní běžných textů používejte zásadně písmo patkové. Je prověřeno staletími, že je lépe čitelné než písmo bezpatkové, s tím souvisí i to, že jeho četba unavuje čtenáře podstatně méně, než četba písma bezpatkového. Bezpatkové písmo má své použití především v nadpisech, či zvláštních druzích tiskovin (oznámení, ceníky, pozvánky apod.) Volba druhu písma Vyhýbejte se kombinování různých druhů písma. Pokud se tomu nemůžete vyhnout, dělejte raději méně velkých změn (velký kontrast typů písma) než více malých. Pro nadpisy a texty na stejné úrovni musí být použit vždy stejný druh písma. Budete-li kombinovat různé druhy písma, pak pamatujte, že nejlépe se spolu snášejí kombinace různých řezů (normální, kurzíva, tučné) téhož písma v téže velikosti. Dobře se snášejí i kombinace různých řezů téhož písma různé velikosti (nadpisy a bežný text). Použít lze kontrast písem zřetelně odlišných, například patkové a bezpatkové.

2 Velmi špatná kombinace je použití dvou či více podobných písem, například všechna patková, či všechna bezpatková. Je-li pro základní text použito patkové písmo, lze pro nadpisy použít tučné písmo bezpatkové. Vyznačování pojmů v textu se provádí zásadně jiným řezem téhož písma téže velikosti, přednostně kurzívou (jde o nejčastěji využívaný vyznačovací řez, který vznikal historicky ve vazbě na normální písmo), tučným písmem, kapitálkami či verzálkami. Vyznačování jednotlivých slov či skupin slov (obecně pojmů) v textu se zásadně provádí jiným řezem téhož písma ve stejné velikosti (obvykle kurzívou). Text V běžných textových procesorech se s textem pracuje tak, že se prostě píše. Procesor je možné nastavit tak, aby příslušné charakteristiky stylů samy zajišťovaly, jak bude výsledný dokument vypadat. Na to je vhodné myslet již na začátku tvorby dokumentu a příslušné styly si vytvořit. To ovšem zvládne jen ten, kdo má s tvorbou dokumentů pomocí textového procesoru již nějaké zkušenosti. Je samozřejmě též možné, text nejprve celý napsat a teprve potom mu pomocí stylů dát definitivní úpravu. Nejhorší podle zkušeností nejen mých je pokoušet se dávat textu definitivní úpravu přímo při jeho psaní. Jednak je pozornost píšícího roztříštěna dvěma směry, za druhé stejné problémy obvykle řeší v tomtéž textu různými (často nevhodnými) prostředky. Pro praxi je zřejmě nejvhodnější, aby firemní texty byly psány podle pevných typografických pravidel s využitím předdefinovaných stylů povolených (a jasně definovaných) již v úvodu zmíněným firemním manuálem písemného styku. Styl odstavce Dokument se běžně skládá z odstavců. Je třeba podotknout, že při práci s textovým procesorem je odstavcem nejen běžný odstavec textu, ale i nadpis kapitoly, popis obrázku, či vložená poznámka. Styl odstavce pak definuje charakteristiku vzhledu textu v odstavci. Jedná se o celou řadu parametrů, z nichž nejčastější (a nejviditelnější) je nastavení písma (druhu, řezu a velikosti), řádkování, odsazení celého odstavce, použití číslování či značky před odstavcem a případně tvar této značky, odsazení či předsazení prvního řádku odstavce, způsob zarovnání okrajů textu a podobně. Velmi užitečnou charakteristikou může být i určení, jaký styl má být použit u odstavce následujícího za odstavcem právě psaným. To se používá často u stylů určených pro nadpisy. Přímo v tomto textu to je patrné též v tom, že první odstavce jednotlivých kapitol jsou psány stylem, který neodsazuje první řádek odstavce, další odstavce mají styl, který první řádky

3 odsazuje. Díky nastavení této vazby nemusím myslet na tyto dvě různé charakteristiky odstavců běžného textu. Pouze píši a textový procesor tuto (mnou požadovanou úpravu) zajišťuje sám. V delším textu (zde uvažuji již i dvě stránky) se zcela pochopitelně vyskytují odstavce se stejnou charakteristikou, proto pro ně vždy používejme stejný styl. Tento styl bude textu odstavce přiřazen a pokud se rozhodnete změnit charakteristiku odstavce, lze to učinit velmi jednoduše. Pouze tomuto odstavci přiřadíte jiný styl. Ještě zajímavější může být to, že budete potřebovat změnit některý prvek nastavení ve všech odstavcích psaných jistým stylem. Pak stačí jenom upravit tento styl a procesor sám provede příslušnou úpravu v celém textu. Předložky a spojky na koncích řádek, tvrdá mezera Na konci řádku by neměla zůstat jednopísmenná předložka (v, s, k, z, u, o) nejlépe ani spojka i, (malé a se toleruje). Protože textový editor si řádky ukončuje sám, musíme mu zakázat oddělení takové předložky od dalšího slova smazáním obyčejné mezery a vložením tvrdé (nezlomitelné) mezery. Smažeme obyčejnou mezeru a vložíme mezeru tvrdou. Ta se ve Wordu vkládá kombinací kláves Ctrl+Shift+mezerník, vždy pak svým kódem Alt Osnova Osnova je vlastně zachycením skladebné hierarchie dokumentu. Pro tvorbu rozsáhlejšího textu je příprava osnovy nutná a překvapivě obtížná práce. Vyplatí se však osnovu připravit předem. Počet úrovní osnovy by měl být co nejmenší, aby čtenář neztratil v textu orientaci (což se prý stává při více než třech úrovních osnovy). Velikost kapitol na odpovídající úrovni by měla být pokud možno stejná. Osnovu dokumentu je možné vytvořit třemi způsoby: Uspořádání nového dokumentu: Jestliže v zobrazení osnovy změníte uspořádání nadpisů a dílčích nadpisů, použije u nich aplikace Word automaticky vestavěné styly nadpisů. Prohlížení a uspořádání struktury dokumentu lze usnadnit sbalením dokumentu, čímž zobrazíte pouze požadované nadpisy. Po dokončení můžete nadpisy očíslovat. Uspořádání nového dokumentu v zobrazení osnovy. Přiřazení úrovní osnovy: Pokud nepoužíváte vestavěné styly nadpisů, můžete k odstavcům přiřadit úrovně osnovy. Tímto způsobem v dokumentu vytvoříte hierarchickou strukturu bez

4 nutnosti formátovat text vestavěnými styly nadpisů. Potom můžete pracovat v zobrazení osnovy nebo v rozvržení dokumentu. Přiřazení úrovně osnovy k odstavci. Vytvoření číslovaného přehledu: Hierarchickou strukturu dokumentu je možné vytvořit také sestavením témat a dílčích témat do číslovaného seznamu ve stylu osnovy. Text není formátován vestavěnými styly nadpisů. Vytvoření číslovaného přehledu. Tvorba obsahu Obsah dokumentu je obvykle tvořen seznamem názvů kapitol doplněných o číslo stránky, na které konkrétní kapitola začíná. Textové procesory dokáží vytvořit obsah dokumentu automaticky, velmi jednoduše lze též obsah aktualizovat při následných zásazích do textu. Karta Reference - Obsah Vytvoření osnovy Ve vytvořeném dokumentu zformátujeme nadpisy ve stylu nadpisu (Word nabízí Nadpis 1 až Nadpis 9) Na kartě Zobrazení klepneme na ikonu Osnova Klepnutím na tlačítko Zvýšit úroveň zvýšíte úroveň nadpisu. Klepnutím na tlačítko Snížit úroveň snížíte úroveň nadpisu přesune nadpis nahoru nebo dolů, zároveň se přesune i text náležející k nadpisu

5 Automatické generování obsahu Základním předpokladem pro automatické vygenerování obsahu je použití stylů při formátování dokumentu! Pokud dokument není vytvořen pomocí stylů, nedokáže Word vygenerovat obsah automaticky, protože "nechápe", které části textu jsou nadpisy kapitol, sekcí, atd. Pokud náš dokument je opatřen styly, je pro Word hračkou vytvořit přehledný obsah. Při sestavování obsahu Word hledá v dokumentu části textu s určitým specifikovaným stylem (tedy nadpisy), seřadí je podle úrovně, přiřadí k nim čísla stránek, a pak obsah zobrazí v dokumentu. Jestliže jsme nepoužili styly, bude potřeba dokument nejprve patřičně upravit. Máme-li tedy dokument připravený a zformátovaný pomocí stylů, umístíme kurzor (textový, ne šipku myši) do textu na místo, kam chceme obsah umístit a z hlavní nabídky vybereme položku Vložit Odkaz Rejstřík a seznamy... Po této volbě se zobrazí okno, ve kterém zvolíme záložku Obsah. Pro správné vytvoření obsahu postupujme v těchto krocích: 1. Ze všeho nejdříve je potřeba zvolit, co všechno vlastně v obsahu bude - stiskneme tedy tlačítko Možnosti a nastavíme možnosti obsahu.

6 2. Dalším krokem je nastavení formátu obsahu (rozbalovací pole Formáty) - k dispozici je několik vestavěných možností grafické podoby obsahu. 3. Pro každou volbu formátu obsahu v předchozím bodě je v poli Náhled zobrazen náhled budoucí podoby obsahu. 4. Při volbě formátu Podle šablony je možné upravit styly položek obsahu stiskem tlačítka Změnit Zatržením políčka Zobrazit čísla stránek povolujeme/zakazujeme zobrazení čísel stránek v obsahu. 6. Pokud zrušíme zatržení políčka Čísla stránek zarovnat doprava, budou čísla stránek zobrazena těsně za textem na každé řádce obsahu. 7. Číslo počtu úrovní (pole Zobrazit úrovně) říká, do jaké úrovně nadpisů (osnovy) bude obsah zobrazován. 8. Pokud je zvoleno zarovnání čísel stránek doprava, je možné zvolit vodící znak, který spojí text nadpisu s číslem stránky (obvykle tečky). Možnosti obsahu Nejprve se musíme rozhodnout, podle čeho chceme vytvořit obsah: pomocí vestavěných stylů nadpisu - obsah vytváříme z nadpisů psaných ve stylu Nadpis 1 až Nadpis 9; pomocí vlastních stylů - obsah vytváříme ze stylů nadpisů, které jsme vytvořili sami a pojmenovali je svými názvy; pomocí stylů úrovní osnovy - pro obsah použijeme obecné odstavcové styly, které mají určenu úroveň osnovy; pomocí vložených nadpisů. V posledním případě nám jde o to, že několik prvních slov odstavce označíme jako tzv. vložený nadpis, který chceme následně zobrazit i v obsahu. Toho lze dosáhnout tak, že za znaky představující vložený nadpis vložíme konec odstavce (stiskem Enter) a převedeme nadpis do některého ze stylů nadpisu. Necháme pak zobrazit znaky konce odstavce (tlačítkem na panelů nástrojů se symbolem ) a označíme nově vložený znak konce odstavce v textu. V nabídce Formát Písmo... pak zatrhneme políčko Skryté, což způsobí, že při normálním pohledu na dokument (bez zobrazování konců odstavců) nebude text za nadpisem na nové

7 řádce, ale bude pokračovat bezprostředně za posledním znakem nadpisu. Obsah pak můžeme vytvořit i pomocí těchto vložených nadpisů. Nyní si popíšeme možnosti obsahu podle jednotlivých bodů z obrázku: 1. Zatrhávací pole Styly určuje, že pro obsah budou použity styly. V našem případě to bude vždy (blíže viz bod 4). 2. Každému stylu v dokumentu, který bude použit v obsahu, je přednastavena úroveň obsahu. Pokud chceme pro obsah použít naše vlastní styly, můžeme nastavit úroveň obsahu svých stylů na konkrétní hodnotu. Jestliže naopak nechceme, aby např. styl Nadpis 1 byl součástí obsahu, smažeme číslo jeho úrovně. Pokud bude u libovolného (zde vypsaného) stylu zvolena úroveň obsahu, vlevo se vedle jména stylu objeví zatržítko, které signalizuje, že text části dokumentu v tomto stylu bude součástí obsahu. 3. Tlačítko Obnovit vrátí změny provedené v úrovních obsahu jednotlivých stylů do původního stavu při otevření tohoto okna. 4. Zatrhnutím tlačítka Úrovně osnovy sdělujeme, že chceme při tvoření obsahu použít i nápisy, kterými jsou označeny jednotlivé úrovně osnovy dokumentu (pokud samozřejmě dokument osnovu má). 5. Zatrhnutí tlačítka Položky z polí má smysl pouze tehdy, máme-li v dokumentu vložena pole, která představují položky seznamu (tzv. pole TC). Obsah se pak může sestavit zároveň i z obsahu těchto polí nebo pouze z těchto polí (v případě že nebudeme chtít

8 použít styly - první zatrhávací políčko). Tato volba (stejně jako pole TC) již přesahuje rámec našeho cvičení. Úprava stylu obsahu Ještě před vytvořením obsahu můžeme (při volbě formátu Podle šablony) zvolit styl jednotlivých úrovní obsahu - stiskem tlačítka Změnit... v pravé části okna. V dialogovém okně (na obrázku dole) lze upravit styly Obsah 1 - Obsah 9 a tím změnit formát celého obsahu. Práce s obsahem Po sestavení pak obsah můžeme použít k rychlému pohybu v dokumentu - pokud myší klikneme na číslo stránky v obsahu, přesune se Word na danou stránku přímo na příslušný nadpis. Po kliknutí do obsahu můžeme provádět jeho další úpravy (pozor na to, že při aktualizaci obsahu, dojde ke ztrátě všech námi provedených ručních změn obsahu). Obsah je v tuto chvíli podbarven šedě, což ale nemá vliv na výslednou tiskovou podobu, Word tak pouze opticky odlišuje psaný text dokumentu od vložených polí (v našem případě pole s obsahem).

9 Provedeme-li takové úpravy v textu (vložení nových odstavců, stránek, kapitol, apod.), které vyžadují změnu obsahu, musíme aktualizovat obsah. To lze provést např. pomocí panelu Osnova: Aktualizace obsahu můžeme také dosáhnout stiskem pravého tlačítka myši na šedém poli obsahu a následným výběrem z kontextového menu Aktualizovat pole. Word se v tu chvíli zeptá, zda má aktualizovat pouze čísla stránek nebo celou tabulku (to je nutné v případě, že jsme změnili některý nadpis, který je součástí obsahu). Na závěr si zapamatujme, že Word při vytváření obsahu neprohledává textová pole, tudíž se text v tomto poli (byť by to byly nadpisy podle vestavěných stylů) neobjeví v obsahu. V případě nutnosti tak nezbývá nic jiného, než je do obsahu doplnit ručně.