Kvalita života žen s karcinomem prsu podstupujících chemoterapeutickou léčbu

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství Tereza Dolénková Kvalita života žen s karcinomem prsu podstupujících chemoterapeutickou léčbu Bakalářská práce v oboru Všeobecná sestra Vedoucí práce: PhDr. Helena Kisvetrová Odborný konzultant: MUDr. Karel Ćwiertka, Ph. D. Olomouc 2011

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité bibliografické a elektronické zdroje. Souhlasím, aby byla práce půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem. V Olomouci dne Tereza Dolénková

3 Děkuji všem, kteří mi radou nebo zapůjčením literatury pomohli při vypracování bakalářské práce. Zejména děkuji PhDr. Heleně Kisvetrové za vedení této práce a MUDr. Karlovi Ćwiertkovi, Ph. D. za odborné konzultace při jejím zpracování.

4 OBSAH ÚVOD KVALITA ŽIVOTA Obecné pojetí kvality života Subjektivní a objektivní kvalita života Domény kvality života Rozsah pojetí kvality života Kvalita života v kontextu medicíny a zdravotnictví Kvalita života onkologicky nemocných Měření kvality života Karnofský index Symbolické vyjádření kvality života sérií křížků Dotazníky pro měření kvality života ONKOLOGIE Vzrůstající incidence nádorových onemocnění Karcinom prsu Chirurgická léčba karcinomu prsu Nežádoucí účinky po chirurgické léčbě Postmastektomický bolestivý syndrom Lymfedém Chemoterapeutická léčba karcinomu prsu Podpůrná léčba Nežádoucí účinky chemoterapeutické léčby Alopecie Únava a vyčerpanost Potíže spojené se zažívacím traktem Bolest Psychologické aspekty Sexualita ženy s karcinomem prsu

5 3 PRAKTICKÁ ČÁST Cíle výzkumného šetření Metodika práce Rešeršní strategie Charakteristika souboru respondentek Vyhodnocení získaných dat DISKUSE ZÁVĚR ANOTACE BIBLIOGRAFICKÉ A ELEKTRONICKÉ ZDROJE SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH

6 ÚVOD Život neznamená jen být živ, ale žít v pohodě. Martialis Definovat kvalitu života není snadné. Obvykle se u ní hodnotí vliv onemocnění jedince na jeho fyzický či psychický stav, na způsob jeho života a pocit životní spokojenosti. V současnosti je mnoho definic kvality života, ale pravděpodobně není žádná z nich všeobecně přijímána. Všechny definice mají ale společné to, že by měl pojem kvalita života zahrnovat informace o fyzickém, psychickém a sociálním stavu jedince. Kvalita života je chápána jako vícerozměrná veličina a obvykle je definována jako subjektivní posouzení vlastní životní situace, takže zahrnuje kromě pocitu fyzického zdraví a nepřítomnosti symptomů onemocnění či léčby také psychickou kondici, společenské uplatnění, ekonomické aspekty apod. (Slováček a kol., 2004, s. 6). Nádorová onemocnění bezpochyby patří k nejzávažnějším problémům ve 21. století, o čemž vypovídá především trvalý nárůst počtu nemocných s touto diagnózou. Jde o problém celosvětový, velmi aktuální i v České republice (Prausová, 2010, s. 26), kde je v současné době nejčastějším zhoubným onemocněním u žen karcinom prsu. Ročně je u nás evidováno 6000 nových případů a ročně zemře na tuto diagnózu 1800 žen (Hoferka a kol., 2008, s. 53). Pokrok v medicíně život s nemocí významně prodlužuje. Je kladen důraz na kvalitu života jak v období nemoci, tak i po ní (Konečná a kol., 2002, s. 2). Protinádorová chemoterapie značně zasahuje do dělení buněk nejen nádorových, ale i buněk rychle se dělících (např. epitel trávicího traktu, buňky vlasového folikulu), a s tím přináší řadu nežádoucích účinků (Dřevová a kol., 2002, s. 5). Pacienti s onkologickou diagnózou však netrpí jen fyzicky, ale často také velkými psychickými a sociálními problémy. Proto tato onemocnění vyžadují mnohostrannou spolupráci celého onkologického týmu, včetně psychologické péče, která může snížit intenzitu negativních psychických reakcí, a tím zlepšovat kvalitu života (Ondrušová a kol., 2002, s. 8). Cílem této bakalářské práce je zjistit, jak hodnotí ženy s karcinomem prsu kvalitu svého života, a zhodnotit u žen s touto diagnózou míru nejčastějších specifických potíží vyskytujících se v souvislosti s chemoterapií. 6

7 1 KVALITA ŽIVOTA V posledních deseti letech prodělává studium kvality života velký vzestup. Tímto zajímavým a důležitým tématem se zabývají výzkumné týmy na celém světě a pokouší se jej uchopit z různých hledisek. V současné době představuje studium kvality života hledání a identifikaci faktorů podílejících se na dobrém a smysluplném životě a pocitu lidského štěstí. Nejvýznamnějším důvodem pro studium kvality života a jeho cílem je podpora a rozvoj životních podmínek umožňujících lidem žít takovým způsobem, který je pro ně nejlepší a který si zároveň dovedou a mohou užít. 1.1 Obecné pojetí kvality života Kvalita života je diskutována v různých vědních disciplínách, jako jsou například psychologie, sociologie, ekologie či medicína. Jejích definic je mnoho, avšak za posledních třicet let není jediná všeobecně uznávaná (Payne, 2005, s ). Hnilicová uvádí, že je kvalita života brána jako důsledek působení sociálních, zdravotních, ekonomických a environmentálních podmínek, které vzájemně interagují a ovlivňují jak jednotlivce, tak společnost. Koncept kvality života můžeme zjednodušeně rozdělit na část subjektivní a část objektivní Subjektivní a objektivní kvalita života Subjektivní kvalita života se vztahuje k emocionalitě člověka a všeobecnému uspokojení se životem. Objektivní kvalita života vyjadřuje naplnění nároků souvisejících se sociálními a materiálními podmínkami života, sociálním postavením a tělesným zdravím. Souvislost mezi těmito dvěma aspekty není doposud jasná a zůstává tedy i otázka, jak kvalitu života nejlépe hodnotit (Hnilicová a kol., 2005, s. 657). Dle Payna je možné se domnívat, že vztah objektivní stránky kvality života a subjektivně vnímanou kvalitou života (subjektivním hodnocením) je zprostředkován očekáváním (Payne, 2005, s. 208). Také idealizovaná představa o sobě a svém životě ztvárňuje významnou roli při subjektivním vnímání kvality života. 7

8 1.1.2 Domény kvality života Podle jednoho z nejstarších modelů (vzniklém před více než 25 lety), který se snaží kvalitu života souhrnně definovat, je kvalita života vyjadřována v pěti doménách. 1. Fyzické a materiální zajištění - věcný dostatek, finanční zabezpečení, fyzické zdraví a bezpečí. 2. Vztahy - s partnerem/partnerkou, s dětmi, rodiči, dalšími příbuznými a přáteli. 3. Sociální participace a občanské aktivity - pomoc druhým, podíl na komunitním životě, zařazení do veřejné práce. 4. Osobní růst - intelektuální rozvoj, pracovní uplatnění, kreativita. 5. Rekreace a volnočasové aktivity - společenský život, rekreační aktivity (Hnilicová a kol., 2008, s. 657). Centrum pro podporu zdraví při Univerzitě v Torontu nověji vymezuje kvalitu života na podkladě vlastních výzkumných projektů takto: Kvalita života je stupeň, ve kterém jedinec využívá důležité možnosti svého života. Tyto možnosti pramení z příležitostí a omezení, jež se každému v životě naskytují, a jsou projevem interakce člověka s okolím. Podstatnými životními doménami jsou zvoleny: 1. Bytí komplex zásadních charakteristik člověka: a. fyzické bytí tělesné zdraví, osobní hygiena, nutrice, tělesný pohyb, způsob oblékání a celkový vzhled; b. psychologické bytí psychologické zdraví, poznávání, cítění, sebeúcta a sebekontrola; c. spirituální bytí osobní hodnoty a přesvědčení, víra. 2. Přilnutí spojení s vlastním prostředím: a. fyzické napojení k domovu, pracovišti/škole, komunitě; b. užší sociální napojení k rodině, přátelům, kolegům, sousedům; c. napojení na širší prostředí prostřednictvím pracovních příležitostí, přiměřených finančních příjmů, zdravotní a sociální péče, vzdělávacích a rekreačních možností. 3. Realizace dosahování osobních cílů, nadějí: a. praktické uskutečňování domácí, školní a zájmové aktivity, péče o zdraví; 8

9 b. relaxační aktivity redukce stresu a uvolnění; c. uskutečňování růstu aktivity umožňující zachování a zlepšování znalostí a dovedností, přizpůsobení se změnám (Payne, 2005, s , Hnilicová a kol., 2008, s. 657) Rozsah pojetí kvality života Jestliže mluvíme o kvalitě života jedince, pak čerpáme jen dílčí oblast z celkově široké problematiky kvality života, kterou je možno posloupně rozdělit do třech oblastí: 1. V oblasti makro-roviny hovoříme o kvalitě života v rámci velkých společenských celků (v dané zemi, kontinentu). Zde je život brán jako absolutní morální hodnota a definice kvality života musí toto dodržovat. Problematika kvality života se tak stává součástí základních politických úvah. 2. V mezo-rovině se problematika kvality života přesouvá do tzv. malých sociálních skupin (např. ve škole, nemocnici). Zde se kromě morálních hodnot jedná o otázky sociálního prostředí, vztahů mezi lidmi, otázky uspokojování a neuspokojování základních potřeb členů společenské skupiny, přítomnost tzv. sociální opory a hodnot. 3. Osobní (personální) rovina je vymezena jako život jednotlivce. V této dimenzi každý jednotlivě posuzuje kvalitu svého života; jedná se o subjektivní hodnocení zdravotního stavu, bolesti, spokojenosti, napětí atp. Uplatňují se zde osobnostní hodnoty jednotlivce, jako jsou představy, naděje, očekávání, přesvědčení atd. (Křivohlavý, 2002, s ). 1.2 Kvalita života v kontextu medicíny a zdravotnictví Termínu kvalita života se v medicíně užívá od 70. let, v klinických studiích se pak častěji objevuje v letech osmdesátých. Přesto je tato problematika v souvislosti se zdravotnictvím relativně nová, byť během posledních let značně zdůrazňovaná (Payne, 2005, s. 211). 9

10 Obecně je kvalita života nemocného definována jako subjektivní posouzení vlastní životní situace a vychází z koncepčního modelu kvality života, který je vymezen 4 oblastmi plnohodnotného života jedince: 1. fyzický stav, 2. psychický stav a psychologické aspekty, 3. sociální stav a 4. spirituální aspekty (Slováček a kol., 2008, s. 16). Vztahová definice dle Kalvodové pak říká, že kvalita života se týká velikosti nepoměru mezi nenaplněnými a naplněnými potřebami a přáními (Kalvodová a kol., 2010, s. 576). Slováček uvádí, že je kvalita života posuzována jako veličina zahrnující kromě pocitu fyzického zdraví a nepřítomnosti symptomů onemocnění či léčby také psychickou kondici, společenské uplatnění, náboženské a ekonomické aspekty apod. (Slováček a kol., 2008, s. 17). V souvislosti s medicínou a zdravotnictvím je významná definice vztahující se k pojetí zdraví dle Světové zdravotnické organizace (WHO). Zdraví zde není bráno jen jako nepřítomnost nemoci, ale jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody. Podle tohoto ztvárnění je kvalita života vymezena subjektivním vnímáním vlastního postavení ve světě, a to ve spojitosti s osobními cíli, očekáváním, zájmy a životním stylem a s ohledem na hodnotové systémy, v nichž jedinec žije (Payne, 2005, s. 208). V dnešní době shledáváme v různých odvětvích klinické medicíny jednotný názor na potřebu kontroly kvality života pacientů. Jedná se o významnou součást medicínských a zdravotnických intervencí. Lékař je povinen zabývat se kvalitou života svých pacientů, stejně tak i tím, jaký má vybraná terapie na kvalitu jejich života vliv (Payne, 2005, s. 211). V oblasti klinických studií nepřistupujeme ke kvalitě života v širokém pojetí (Vodrážka, 2003, s. 183). V medicíně a ve zdravotnictví je předmětem zkoumání kvality života oblast psychosomatického a fyzického zdraví. Nejčastěji se potom užívá pojmu health related quality of life (HRQoL), tj. kvalita života ovlivněná zdravím, což Payne formuluje jako subjektivní pocit životní pohody, který je asociován s nemocí či úrazem, léčbou a jejími vedlejšími účinky (Payne, 2005, s ). Vodrážka definuje kvalitu života v souvislosti se zdravím takto: Kvalita života je stav pohody, který se skládá ze dvou komponent: 10

11 schopnost provádět každodenní aktivity, které odráží fyzickou, psychickou, psychologickou a sociální pohodu a uspokojení pacienta s kontrolou symptomů spojených s nemocí anebo léčbou (Vodrážka, 2003, s. 183). Jinými slovy to znamená, že kromě klinických ukazatelů úspěchu či neúspěchu léčby (krevní hodnoty, vymizení příznaků choroby ) se kontrolují subjektivní a objektivní údaje o fyzickém a psychickém stavu pacienta, např. bolest, zvládání chůze do schodů, intenzita únavy, schopnost sebeobsluhy, převažující emoce či prožívání úzkosti a napětí (Payne, 2005, s. 212). 1.3 Kvalita života onkologicky nemocných V období před více jak 30 lety se výsledky onkologické léčby hodnotily podle objektivních ukazatelů, jako jsou léčebná odpověď (zmenšení nádoru), doba přežití (procento pacientů přeživších 3, resp. 5 let od zahájení léčby) a délka přežití bez známek nemoci (Payne, 2005, s. 288). Vodrážka se zmiňuje, že se v posledních několika letech kromě odpovědi nádoru, přežití a toxicity věnuje zvětšující se pozornost také hodnocení vlivu onemocnění a léčby na funkční, psychologickou a sociální stránku pacienta kvalitu života (Vodrážka, 2003, s. 183). Mimo účinku nemoci a léčby na fyzickou a psychickou kondici je zaznamenán také značný vliv v oblasti společenského, pracovního i rodinného života. Rovněž se začíná zvyšovat zájem o interakci pacientovy osobnosti a stresu vzniklého nemocí a terapií. Veškeré terapeutické postupy je nutno posuzovat podle jejich vlivu jak na délku, tak na kvalitu života. V současné komplexní onkologické péči je důležité chápat, jak sám pacient nemoc prožívá (Payne, 2005, s. 288). Kalvodová píše, že kvalita života se u onkologického pacienta mění v čase, v závislosti na změnách samotného pacienta a jeho okolí. Zároveň je ovlivňována věkem, nemocí a její léčbou, ale také tím, jak se pacient sám vypořádá s rozmanitými stavy a stádii, k nimž dochází při léčbě i po ní (Kalvodová a kol., 2010, s. 576). Payne uvádí, že je většina onkologů jednotná v názoru, že kvalita života vyjadřuje míru, do jaké nemoc a její léčba ovlivňují pacientovu schopnost a možnost žít takový život, 11

12 jenž by mu skýtal uspokojení. Zároveň se shodují na dvou podstatných vystiženích takto pojímané kvality života: 1. Mnohorozměrnost vyjadřuje, že se můžeme na kvalitu života dívat z mnoha hledisek, protože souvisí s více oblastmi: oblast tělesných obtíží (např. bolest, nevolnost, únava); funkční výkonnost (např. zvládání běžných denních aktivit, pracovní zátěž); oblast psychologická/emocionální (např. nálada, úzkost, deprese); oblast sociální (např. vliv nemoci na vztahy, sociální status, finanční obtíže); oblast existenciální a duchovní (např. otázky smyslu života, naděje, smíření, odpuštění) (Payne, 2005, s. 289). 2. Subjektivnost představuje fakt, že každý pacient bude tutéž nemoc prožívat naprosto odlišně. Některými z faktorů ovlivňujících finální výsledek jsou osobnostní rysy, míra sociální podpory a také schopnosti přizpůsobit se (Payne, 2005, s. 289). 1.4 Měření kvality života Před tím, než si zvolíme prostředek pro měření kvality života, je důležité, abychom si stanovili důvod hodnocení kvality života u dané skupiny pacientů, a také k čemu budou získané informace sloužit (Payne, 2005, s. 292). Dle Vodrážky se jedná zejména o zjištění, jak nemoc a její léčba zasahují do života pacienta (Vodrážka, 2003, s. 185). Dalším důvodem je souhrnné hodnocení účinku určitého terapeutického postupu. Běžné měření toxicity onkologické léčby nepřináší informace o tom, jak pacient nežádoucí účinky prožívá, ani jak moc tyto účinky zasahují do jeho každodenního života, ovšem právě to může mít zásadní vliv na pacientovu spolupráci při léčbě. Léčebný potenciál stanoveného postupu a jeho vliv na fyzický, psychický a funkční stav nemocného je příznivěji zachycen systematickým posuzováním kvality života společně s objektivními indikátory léčebné odpovědi. Vyzískané údaje mohou být použity k pozměnění léčby a ke snížení závažných nežádoucích účinků (Payne, 2005, s ). 12

13 1.4.1 Karnofský index Práce Karnofského z roku 1948 hodnotí vliv onkologické terapie jak na kvantitu, tak i kvalitu života, a bývá uznávána jako první pokus o takovéto systematické hodnocení. Payne uvádí, že Karnofský uplatnil procentuální rozsah 0-100% k posouzení celkové funkční zdatnosti, tzv. performance status (viz přílohu č. 1). Tento index ztvárňuje názor lékaře na celkový zdravotní stav pacienta. Ohodnocení 100% vyznačovalo plné zdraví, 0% pak smrt. Posouzení této funkční zdatnosti pacienta spadalo do kompetencí lékaře. Karnofského performance status je užíván k hodnocení funkční zdatnosti dodnes. Moderní medicína dosáhla názoru, že je důležité snažit se pochopit pacientův pohled na nemoc a její léčbu. Údaje získané o kvalitě života přinášejí kvalitativně nové informace v porovnání s objektivními ukazateli, jímž je např. i zmiňovaný performance status. Pacientovo hodnocení je často zcela rozdílné od hodnocení lékařova. Payne dále zmiňuje, že řada studií prokázala pouze omezenou korelaci s pacientovým emočním a sociálním funkčním stavem. Pacienti se stejným performance status se mohou výrazně odlišovat ve stupni, jakým jsou ovlivněny jejich funkce např. v oblasti sociální - rodinné a přátelské vztahy atd. (Payne, 2005, s. 290) Symbolické vyjádření kvality života sérií křížků Jedná se o tzv. normalizované hodnocení života pacienta. K vyjádření kvality života využívá jednoduše soustavu křížků; čím více jich je, tím je horší pacientova kvalita života. Kritické názory naznačují, že jde o velice subjektivní formu hodnocení a rozdíly mohou být zásadně odlišné. I přes to má však toto vyjádření možnost zachycení procesu zhoršující se nemoci (viz přílohu č. 2) (Payne, 2005, s ) Dotazníky pro měření kvality života K posuzování zdravím ovlivněné kvality života bylo vytvořeno množství pomůcek, především dotazníkového typu (Payne, 2005, s. 212). V 80. letech dochází k rychlému vývoji dotazníků k hodnocení různých aspektů kvality života, jež vyplňuje sám pacient (Payne, 2005, s. 291). 13

14 Dotazníky sloužící k měření kvality života je vhodné rozdělit na generické a specifické (Vodrážka, 2003, s. 185). Slováček uvádí, že generické dotazníky neberou zřetel na konkrétní onemocnění, slouží k celkovému hodnocení stavu nemocného a jsou mnohostranně použitelné u libovolné skupiny populace bez ohledu na pohlaví, věk apod. Specifické dotazníky jsou již modifikovány pro konkrétní onemocnění, jsou nesporně senzitivnější (Slováček a kol., 2004, s. 7-8). Některé první verze dotazníků jsou považovány za klasické a do dnešní doby se užívají: Functional Assessment of Cancer Therapy (FACT) 38 otázek; Functional Living Index Cancer (FLIC) 22 otázky; Evropský EORTC QLQ-C30 30 otázek. Tyto tři uvedené dotazníky patří do generické skupiny a měly by být využitelné u všech onkologicky nemocných, a to bez ohledu na typ a stupeň pokročilosti nádoru. Dle Payna se v praxi prokázalo, že se u jednotlivých typů nádorů a jejich léčby vyskytují zcela specifické oblasti problémů, které podstatným způsobem ovlivňují kvalitu života, avšak nejsou generickými dotazníky dostatečně zachyceny. To směřovalo k vytvoření tzv. nádorově specifických dotazníků. Někdy jsou tyto specifické dotazníky přiřazovány ke generickému dotazníku (Payne, 2005, s. 291). Mezi důležité vlastnosti všech dotazníků používaných pro hodnocení kvality života patří spolehlivost, přesnost, citlivost, vnímavost a validita (Vodrážka, 2004, s. 188). Evropská organizace pro výzkum a léčbu rakoviny (EORTC) se intenzivně věnuje podpoře výzkumu kvality života onkologických pacientů a značně se v této oblasti angažuje. Skupina s anglickým názvem EORTC Study Group on Quality of Life vypracovala mimo jiné dotazník určený k měření kvality života onkologických pacientů (EORTC QLQ-C30) a je v současnosti zřejmě nejvíce užívaným dotazníkem (Payne, 2005, s. 213, s. 292). K EORTC dotazníku vznikly specifické moduly např. pro karcinom plic, prsu, vaječníku atd. Mimo tyto dotazníky byly vytvořeny různé dotazníky speciálně zaměřené na symptomy spojené s onemocněním nebo léčbou: dotazníky na komplexní zhodnocení bolesti (např. Brief Pain Inventory), souhrnné zhodnocení nejčastějších symptomů (např. Edmonton symptom assessment scale ESAS), dotazník na nevolnost a zvracení (Marrow Assessment of Nausea and Emesis MANA) (Payne, 2005, s. 291). 14

15 Je zhotoveno také velké množství specifických pracovních postupů určených ke zjišťování kvality života lidí trpících jiným konkrétním typem nemoci (např. pro duševně nemocné, pro nemocné v terminálním stadiu paliativní péče, v kardiologii ) (Payne, 2005, s ). Souhrnně máme dnes k dispozici přes 200 dotazníků orientovaných na různé aspekty kvality života. Odlišují se množstvím otázek i počtem dotazovaných oblastí. Převážná většina z nich byla vypracována v angličtině, některé (např. EORTC QLQ-C30) byly přeloženy do více jak 20 jazyků, včetně českého (Payne, 2005, s ). Údaje získané z dotazníkových šetření by měly přispět k rozhodnutí o efektivitě léčby, poskytnout více informací o vedlejších účincích léčby, zlepšit organizaci a kvalitu léčby rakoviny a v neposlední řadě by měly mít uplatnění jako jeden z prognostických faktorů (Vodrážka, 2004, s. 188) Problémy při hodnocení kvality života onkologicky nemocných Uskutečněním několika studií na kvalitu života se zjistilo, že se s věkem zvyšuje procento pacientů odmítajících vyplnění dotazníku, stejně tak i u pacientů s diseminovaným onemocněním. Obdobně je tomu i v závislosti na dosaženém vzdělání, kdy je nižší stupeň vzdělání spojen s nižší ochotou dotazník vyplnit. Také doba vyplnění dotazníku má velký vliv na odpovědi pacientů; při vyplnění před aplikací chemoterapie budou odpovědi v dotaznících pravděpodobně odlišné od odpovědí zaznamenaných po vyslechnutí přehodnocení onemocnění. Pro zlepšení kvality získaných dat je při kontaktu s pacientem podstatné: vysvětlit smysl a cíl studie, používat vhodné dotazníky, podat jasné pokyny pro vyplnění. Dotazníky by měly být jednoduché a výstižné, aby je byli pacienti schopni vyplnit samostatně. Případná pomoc s vyplňováním by měla být taková, aby neovlivňovala pacientovo rozhodnutí (Vodrážka, 2004, s ). 15

16 2 ONKOLOGIE Klinická onkologie se vyvinula oddělením problematiky nádorových onemocnění z množství dalších klinických oborů. Rozmanitost nádorových onemocnění, která předpokládá těsnou spolupráci mnoha různých specialistů, dává tomuto oboru multidisciplinární charakter. Jeho nejvýznamnějším cílem je garantovat koordinaci diagnostiky a terapie (Šafránková a kol., 2006, s. 173). V průběhu posledních pár let je onkologie jedním z nejvíce se rozvíjejících oborů, jehož nové léčebné metody přinesly pacientům s rakovinou větší šanci na přežití. Počet vyléčených pacientů a pacientů v remisi narůstá, proto průzkum jejich kvality života získává stále více na důležitosti. Na druhé straně je rakovina stále onemocněním s těžkým dopadem nejen pro pacienta, ale i pro jeho rodinu a blízké přátele (Řehulková a kol., 2008, s. 42). Křivohlavý ve své publikaci konstatuje, že stanovení závažné diagnózy, jakou onkologická diagnóza bez pochyby je, s sebou přináší nejen potřebu vyrovnat se s tímto faktem, ale také zvládat řadu problémů souvisejících s léčbou, která zasahuje do nejhlubších oblastí života. Chirurgická, radiační a chemoterapeutická léčba má rovněž řadu nežádoucích účinků, kterým musí pacient čelit. Příkladem je zvracení, vypadávání vlasů a celkové oslabení organismu (Křivohlavý, 2002, s. 128). Od konce 50. let minulého století jsou v České republice zhoubné novotvary evidovány a v roce 1976 byl založen národní onkologický registr, ve kterém jsou tyto hlášené novotvary sledovány (Chovanec a kol., 2008, s. 2). 2.1 Vzrůstající incidence nádorových onemocnění V současné době markantně narůstá počet nemocných s pokročilým nádorovým onemocněním. Na tomto vzestupu participuje více faktorů. 1. Prodlužuje se lidský věk a současně s tím i pravděpodobnost vzniku nádorového onemocnění. 2. Složení obyvatelstva se mění, přibývá starších ročníků. 16

17 3. Ani přes značné pokroky v oblasti onkologie není možné zabránit, aby již vyléčení jedinci neonemocněli jinou malignitou, přičemž pravděpodobnost vzniku dalšího zhoubného onemocnění je vyšší než u jedinců, kteří rakovinu neprodělali (Andrysek, 2001, s. 13). 2.2 Karcinom prsu Šlampa a kolektiv uvádějí, že karcinom prsu patří mezi medicínsky a společensky závažné onemocnění (Šlampa a kol., 2007, s. 229). Podle posledních informací z roku 2005 tvoří karcinom prsu 21% všech nádorů v České republice a je nejčastějším maligním onemocněním u žen (Prausová, 2010, s. 26). Hoferka uvádí, že každý rok je u nás registrováno 6000 nově zjištěných malignit, přičemž 1800 pacientek této diagnóze podlehne. Z dat NOR, ÚZIS ČR a ČSÚ vyplývá rostoucí incidence karcinomu prsu a naopak klesající mortalita v posledních 10 letech (Hoferka a kol., 2008, s. 53). Dle Büchlera a kolektivu bylo v roce 2005 hlášeno nových malignit prsu, přičemž incidence narůstá s věkem; každých 10 let až do menopauzy se zdvojuje a následně se prudce zvyšuje, nejvíce po 50. roce věku (Büchler a kol., 2010, s. 40). Hoferka a kolektiv označují věk let jako období nejčastějšího výskytu karcinomu prsu a zároveň uvádí, že se incidence tohoto onemocnění v posledních letech stále častěji objevuje u nižší věkové kategorie, a to v rozmezí let věku (Hoferka a kol., 2008, s. 53). Medián věku u žen s diagnózou karcinomu prsu je v České republice 62 let. Ve věku 75 let a více je diagnostikováno přibližně 20% těchto malignit (Büchler a kol., 2010, s. 40). Dědičný výskyt a genetická predispozice vzniku je zaznamenána zhruba u 10% zhoubných nádorů prsu. Výživa a životní styl ženy může rovněž ovlivnit vznik tohoto onemocnění (Chovanec, 2008, s. 84). Nemnoho oborů v rámci onkologie doznalo takového rapidního rozvoje, jako je tomu u karcinomu prsu; z jediného normalizovaného postupu, jímž byla mastektomie, se dospělo ke složitému souboru léčebných postupů (Jassem, 2000, s. 10). Mezi ně řadíme lokoregionální léčbu, tzn. chirurgický výkon a radioterapie, a léčbu 17

18 systémovou, tzn. chemoterapie a hormonoterapie (Chovanec a kol., 2008, s. 84). Všechny tyto postupy mají stejnou důležitost a navzájem na sebe těsně navazují (Jassem, 2000, s 10). 2.3 Chirurgická léčba karcinomu prsu Operační výkon patří mezi nejběžnější prvotní léčebné zásahy (Abrahámová, 2009, s. 78). Je základní součástí komplexní léčby karcinomu prsu a zahrnuje dvě oblasti prs jako takový a jeho spádové lymfatické řečiště v axile. Standardním chirurgickým postupem byly do 90. let minulého století ablační výkony totální mastektomie. Mamární screening, pokrok v diagnostice, moderní chirurgické techniky a pokroková onkologická léčba umožnily provádění prs šetřících výkonů, jež je možné uplatnit v přibližně 70% případů a zaručit tak znatelně lepší kvalitu života při stejné době přežití (Heroková, 2008, s. 1). Rozsah výkonu záleží především na velikosti a umístění nádoru (Abrahámová, 2009, s. 78). 2.4 Nežádoucí účinky po chirurgické léčbě Záchovné operace s sebou ve většině případů nepřináší specifické obtíže, ovšem amputační operace s odstraněním axilárních uzlin může znamenat zásah do dynamiky horní končetiny Postmastektomický bolestivý syndrom 4-10% žen po operaci prsu je ohroženo rozvojem tohoto syndromu, přičemž bolestivost se může vyvinout bezprostředně po operaci, stejně tak jako za dny nebo měsíce. Objevují se pocity stahování a pálení v oblasti operační jizvy, v podpaží a v zadní části paže. Při podvědomém šetření paže se může relativně často objevit syndrom zmrzlého ramene. 18

19 2.4.2 Lymfedém Vorlíček udává, že se lymfatický otok paže na straně operovaného prsu může objevit i řadu let po lokální léčbě. Studie věnující se lymfedému po totální mastektomii udávají jeho výskyt u 25 % případů (Vorlíček a kol., 2006, s. 262). 2.5 Chemoterapeutická léčba karcinomu prsu Chemoterapie je léčba s cytostatickými účinky (Šafránková a kol., 2006, s. 179). První cytostatika se v onkologické léčbě uplatňovala již ve 2. polovině 40. let 20. století, avšak většího uplatnění tato původně doplňková metoda doznala až v průběhu let 60. Ve své indikační oblasti je dnes rovnocennou léčbě chirurgické a radioterapii a je jejich nenahraditelným doplňkem ovlivňujícím i diseminované onemocnění (Hladíková, 2009, s. 81). Cílem těchto cytotoxických léčiv je zasáhnout a poškodit genetický kód nádorové buňky. Tento účinek není selektivní, a tak dochází rovněž k poškození zdravých dělících se buněk, z čehož vyplývá mechanismus vzniku nežádoucích účinků. Chemoterapie je používána jako léčba kurativní, neoadjuvantní, konkomitantní, adjuvantní nebo paliativní (Šafránková a kol., 2006, s , Vorlíčková a kol., 2007, s. 17) Podpůrná léčba Nežádoucí účinky způsobené neselektivní účinností cytostatických látek zhoršují nejen celkový stav nemocných (performance status), ale také kvalitu jejich života, a zároveň mohou být překážkou další účinné léčby. Snahou podpůrné léčby je profilaxe a terapie těchto komplikací cytostatických látek. 19

20 2.6 Nežádoucí účinky chemoterapeutické léčby Jako nejčastější komplikace protinádorové léčby uvádí Abrahámová změny v krevním obraze a poruchy krvetvorby, nauzeu a zvracení, infekční komplikace, bolest, mukozitidy, alopecii a orgánovou toxicitu (Abrahámová a kol., 2000, s. 306). Pro účely bakalářské práce byly vybrány jen ty nežádoucí účinky, které jsou hodnoceny v dotazníku EORTC QLQ-C30 a QLQ-BR Alopecie Vypadávání vlasů patří k nejčastějším a nejznámějším nežádoucím účinkům cytostatik (Vorlíček a kol., 2006, s. 97). Přestože z pohledu medicínského jde o bezvýznamnou záležitost, ztráta vlasů je velice nepříjemná a především pro ženy má zejména psychologické a společenské dopady. Vlivem některých druhů cytostatik (např. platinových) dochází k úplné ztrátě vlasů, někdy i řas, obočí či ochlupení na nohou, u ostatních cytostatik může dojít jen k prořídnutí (Abrahámová, 2009, s. 105). Při běžné chemoterapii jsou však postiženy pouze vlasy, a to v závislosti na dávce a druhu cytostatika (Vorlíček a kol., 2006, s. 97). Důležitým faktem je, že po ukončení léčby vlasy opět narostou (Svoboda, Filip, 2004, s. 13) a že je možné nosit paruku, která je částečně hrazena zdravotní pojišťovnou (Abrahámová, 2009, s. 105) Únava a vyčerpanost Rychlá únavnost a pocit slabosti, stupňující se během léčby a ustupující po jejím zakončení, jsou častým průvodním jevem protinádorové terapie. Mimo povahy nádoru a intenzity léčby jsou závislé na fyzické a psychické kondici (Skala, 2004, s. 9). Z výsledků hodnocení dotazníků kvality života vyplynulo, že pacienti vnímají kvalitu svého života negativně právě pro únavu a vyčerpanost a až na dalších místech značí bolest, nauzeu a depresi (Kalvodová a kol., 2010, s. 576). 20

21 2.6.3 Potíže spojené se zažívacím traktem Potíže s dutinou ústní. Množství lymfatické tkáně nahromaděné pod sliznicí dutiny ústní způsobuje časté výrazné nežádoucí účinky (Skala, 2004, s. 7). Chemoterapie snižuje odolnost sliznice, která se stává sušší a zvýšeně citlivou (Svoboda, Filip, 2004, s. 17). Primární zánět sliznice způsobený vlastním působením cytostatik se projevuje bolestivým zduřením, zarudnutím, může se objevit krvácení, afty i povlak (Abrahámová, 2009, s. 105). Současně se objevuje bolest při polykání, někdy dochází k nepříjemným chuťovým pocitům (Skala, 2004, s. 7.) Vzniklé vřídky mohou nejen bolet, ale také hrozí jejich sekundární infekce běžnou ústní mikroflórou. Ke zhoršené hojivosti dochází zejména při komplikaci stavu úbytkem bílých krvinek (Svoboda, Filip, 2004, s. 17, Abrahámová, 2009, s. 105). Tomíška uvádí, že se mukozitida po standardní chemoterapii objevuje až u 40% nemocných a že k jejímu rozvoji dochází 1-2 týdny po zahájení terapie (Tomíška, 2007, s. 4). Nauzea a zvracení. Intenzita nevolnosti a zvracení je závislá na dávce a typu cytostatika (Vorlíček a kol., 2006, s. 95). Pro kvalitu života nemocných má profylaxe tohoto emetogenního účinku velký význam, nedostatečná antiemetická příprava není ani z lékařského hlediska přípustná. Zvracení a nevolnost může být rozděleno do tří skupin. V den podání protinádorového léku se objevuje akutní zvracení, jehož rizikovými faktory jsou především podání vysoce emetogenních cytostatik a horší tolerance předchozích cyklů léčby. Oddálené zvracení se dostavuje 2-7 dní po chemoterapii a anticipovaná nevolnost a zvracení vzniká většinou ještě před podáním samotného léčiva vlivem špatné předchozí antiemetické profylaxe a působením psychogenních faktorů, jako je např. strach a úzkost (Novotný a kol., 2005, s. 288). V minulosti, kdy nebyly dostatečně účinné léky proti zvracení, byly tyto vedlejší efekty častým důvodem k odmítnutí další chemoterapie (Vorlíček a kol., 2006, s. 95). Průjem a zácpa. V závislosti na dávce může většina cytostatik poškozovat sliznici zažívacího traktu. Jednou z tkání nejcitlivějších na cytostatickou léčbu je střevní sliznice, která je ještě zranitelnější než například sliznice dutiny ústní a jícnu z důvodu jejího poměrně rychlého obměňování. Nejčastějším projevem poškození střevní 21

22 sliznice je průjem provázený bolestmi břicha (Abrahámová, 2009, s. 106, Vorlíček a kol., 2006, s ). Vlivem účinku některých chemoterapeutik trpí někteří nemocní zácpou, převážně se však jedná o zácpu z nedostatku pohybu nebo méně vhodného složení stravy (Svoboda, Filip, 2004, s. 19). Nechutenství a nádorová anorexie. Poměrně běžným symptomem pokročilých onemocnění, a to nejen onkologických, je snížená či vymizelá chuť k jídlu, jež může být způsobena nedostatečným tlumením bolesti (Vorlíček a kol., 2006, s. 159). Další příčinou může být strach z nauzey či bolestivá sliznice dutiny ústní (Skala, 2004, s. 5). Ztráta hmotnosti a rozvoj podvýživy u nemocného pak značně zhoršují efekt léčby. Příčinou nádorové anorexie je kromě nízkého příjmu stravy také porucha metabolismu živin a další nežádoucí účinky léčby. Tito nemocní mají zhoršený jak výkonnostní stav (performance status), tak celkově kvalitu života (Tomíška, 2007, s. 3). 2.7 Bolest K nejčastějším a zároveň nejobávanějším symptomům nádorového onemocnění patří bolest. Ze statistik WHO vyplývá, že 30% pacientů trpí bolestí již v době stanovení diagnózy, v pokročilejších stadiích pak 80-90% (Vorlíček a kol., 2006, s. 130). Některou z příčin bolesti bývá nádor samotný, celkové oslabení organismu nebo kombinace více faktorů. V současné době umíme bolest mírnit, je proto neprofesionální bolest tlumit nedostatečně z obavy vzniku závislosti nebo různých komplikací (Šafránková a kol., 2006, s. 183). Špatně léčená bolest vede totiž k nespavosti, únavě, depresi a pocitu vyčerpání. Pacient trpící bolestí také obvykle málo jí a pije, což vede ke zhoršení jeho nutričního stavu, imunity a celkové funkční zdatnosti (Vorlíček a kol., 2006, s. 130). 22

23 2.8 Psychologické aspekty Konečná a kolektiv publikují, že u každého člověka je maligní diagnóza spojena s pocity ztráty životních jistot, strachem z nemoci a obavou o budoucnost. Negativní faktory, které nemoc přináší, zasahují do fyzických i psychosociálních aspektů kvality života. Fyzicky i psychicky náročná nemoc radikálně ovlivňuje všechny složky současného života (Konečná a kol., 2002, s. 2-3). Při sdělování závažné diagnózy, jež je v kompetencích lékaře či psychologa, je nutno brát v úvahu osobnost a povahu pacienta, jeho zájem o svůj zdravotní stav a stejně tak i informace od nejbližších příbuzných. Skutečnost vážné diagnózy není vhodné zcela zatajovat, pacient se pak ocitá ve stavu úzkosti a neustálého tušení. Optimální je sdělení diagnózy a zároveň vyslovení naděje. Onkologický pacient zažívá silný stres. Vypořádávání se s novou závažnou skutečností závisí na předchozích životních zkušenostech a struktuře osobnosti nemocného. Typy reakcí jsou rozdílné (Šafránková a kol., 2006, s. 190). Kalvodová publikuje reakce pacienta na sdělení diagnózy dle fází modelu Kübler-Rossové, jež zahrnují: šok, odmítání, agrese, smlouvání, deprese a smíření, přičemž tyto reakce se mohou různě prolínat a opakovat (Kalvodová a kol., 2010, s. 574). 2.9 Sexualita ženy s karcinomem prsu Urbánek píše, že prs je orgán s významným erotickým významem. Proto poruchy sexuality po jeho onemocnění nebo ablaci nejsou překvapující, i když funkce genitálu zůstává zachována (Urbánek, 2005, s ). Ablace prsu znamená pro mnohé ženy psychickou zátěž, přináší trauma při sexuálním styku a odmítání obnažení se před partnerem (Dienstbier, 2000, s. 12). Sexuální život pak neprobíhá jako před operací a žena o něj může přestávat jevit zájem. Vyčerpanost a všudypřítomné starosti tento nezájem jen podtrhují. Přesto nemusí mít tato nemoc na sexuální život vliv, z lékařského pohledu není žádný důvod, proč se ho odříkat. Milostný vztah umocňuje pouto mezi partnery a přináší pocit uspokojení (Skala, 2007, s. 8-9). 23

24 3 PRAKTICKÁ ČÁST Výzkumné šetření se věnuje získání informací o kvalitě života pacientek s karcinomem prsu, které podstupují chemoterapeutickou léčbu. Zaměřuje se na určení nejčastěji se vyskytujících nežádoucích účinků chemoterapie. 3.1 Cíle výzkumného šetření 1. Definovat věkovou skupinu s nejčastějším výskytem diagnózy karcinom prsu. 2. Zjistit, jak ženy s karcinomem prsu hodnotí kvalitu svého života a svého zdraví v průběhu chemoterapeutické léčby. 3. Identifikovat míru výskytu nejčastějších specifických potíží u těchto žen v souvislosti s chemoterapeutickou léčbou. 3.2 Metodika práce Pro získání empirických dat byla použita kvantitativní výzkumná metoda standardizovaný dotazník EORTC QLQ-C30 ( Copyright 1995 EORTC Quality of Life Group, verze 3.0) a jeho modul EORTC QLQ-BR23 ( Copyright 1994 EORTC Quality of Life Group, verze 1.0) s celkově 53 otázkami (viz přílohu č. 8). Dotazník EORTC QLQ-C30 obsahuje generické otázky pro hodnocení kvality života a je určen pacientům s různými onkologickými diagnózami. Dotazník EORTC QLQ- BR23 se pak specificky zaměřuje na nejčastější obtíže u karcinomu prsu. Dotazy v obou dotaznících se týkají posledního týdne před jejich vyplněním, kromě otázek z oblasti sexuality v dotazníku QLQ-BR23, které se hodnotí v průběhu posledních 4 týdnů. Možnosti odpovědí u většiny otázek jsou vůbec ne, trochu, dost a velmi hodně, neexistuje proto žádná správná odpověď, určuje se pouze míra dotazovaného problému. Dvě z otázek se pak hodnotí na škále 1-7, kde 1 znamená velmi špatné a 7 vynikající. 24

25 Výzkumné šetření bylo realizováno na Onkologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) v období prosinec 2010/únor 2011 a na Onkologické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové (FNHK) v únoru/březnu V obou fakultních nemocnicích byla podána žádost o schválení realizace výzkumného šetření Etické komisi. Stejně tak schvaloval tuto žádost ve FNOL manažer nelékařských oborů a ve FNHK náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Ve všech případech bylo stanovisko kladné (viz přílohy č. 3-6). Respondentky byly v uvedeném období vybírány prostřednictvím nemocničního informačního systému (NIS) a softwarem pro řízení onkologické terapie (CATO ). Dotazníky pak byly ženám předávány v den aplikace 3. nebo 4. cyklu chemoterapie tak, aby mohly být vyplněny před zahájením léčby, a předešlo se tím případnému negativnímu ovlivnění zapisovaných odpovědí působením léčby. Celkově bylo rozdáno 50 dotazníků, průzkumu se zúčastnilo 30 pacientek (60%), které dotazník vyplnily a odevzdaly. Pro vyhodnocení získaných odpovědí byly otázky tematicky rozděleny celkem do 12 oblastí (kondice a soběstačnost, omezení v činnostech, bolest, gastrointestinální a jiné somatické potíže, oblast psychiky, sociální aspekty, subjektivní hodnocení celkového zdraví a kvality života, alopecie, ženskost, oblast sexuality, příznaky na paži nebo rameni na straně postiženého prsu a příznaky v oblasti postiženého prsu). V tabulkách jsou otázky z dotazníku EORTC QLQ-C30 pro odlišení a přehlednost ponechány bez zvýraznění, otázky z modulu EORTC QLQ-BR23 jsou vyznačeny světle šedou barvou. EORTC doporučuje použití skórovacího algoritmu, tedy převedení odpovědí na hodnoty odpovídající škále 0-100% (Alawadi, 2009, s. 3). U hodnocení celkového zdraví, kvality života a sexuality vyšší hodnota znamená lepší status. Při hodnocení symptomů vyšší hodnota vyjadřuje častější nebo intenzivnější potíže Rešeršní strategie Pro porovnání získaných dat byly pomocí databáze PubMed.gov vyhledány výsledky zahraničních výzkumů, které byly realizovány stejným standardizovaným dotazníkem, tj. EORTC QLQ-C30 a jeho modulem BR23, a byly publikovány v letech

26 Klíčovými slovy pro vyhledávání relevantních anglicky psaných článků byly EORTC QLQ-C30, EORTC QLQ-BR23 a breast cancer. 3.3 Charakteristika souboru respondentek Soubor respondentek byl definován následujícími charakteristikami: věk 18 let a více, diagnóza karcinom prsu C50 a absolvování 3. nebo 4. cyklu chemoterapeutické léčby. Do souboru byly zahrnuty pacientky podstupující adjuvantní nebo neoadjuvantní chemoterapeutickou léčbu v kombinaci Doxorubicin a Cyklofosfamid. Ze souboru žen byly vyloučeny ty pacientky, které prodělaly některou z jiných typů léčby, která by mohla zapříčinit další nežádoucí účinky, a tak zkreslit výsledek výzkumného šetření: radioterapie, biologická léčba, hormonální léčba nebo léčba přípravkem, který podléhá klinickému výzkumu. 26

27 3.4 Vyhodnocení získaných dat POLOŽKA č. 1 Věk respondentek Tabulka č. 1 Věk respondentek Věk Absolutní četnost Relativní četnost let 3 10% let 4 13% let 12 40% let 9 30% let 2 7% Celkem % (grafické znázornění viz přílohu č. 9, graf č. 1) Vyplňování dotazníků se zúčastnilo celkem 30 žen (100%). Nejpočetněji byla zastoupena věková skupina let, která byla tvořena 12 ženami (40%). Druhou nejpočetnější skupinou byla věková skupina let s 9 ženami (30%). Věkovou skupinu let tvořily 4 ženy (13%). Ve věkové skupině let byly 3 ženy (10%) a nejméně zastoupenou věkovou skupinou byla skupina v rozmezí let tvořená 2 ženami (7%). POLOŽKA č. 2 Typ chemoterapie Tabulka č. 2 Typ chemoterapie Typ chemoterapie Absolutní četnost Relativní četnost Adjuvantní 21 70% Neoadjuvantní 9 30% Celkem % (grafické znázornění viz přílohu č. 9, graf č. 2) Z celkového počtu 30 respondentek (100%) podstupovalo v průběhu dotazníkového šetření 21 žen (70%) adjuvantní chemoterapeutickou léčbu a 9 žen (30%) léčbu neoadjuvantní. 27

28 POLOŽKA č. 3 Kondice, soběstačnost Tabulka č. 3 Kondice, soběstačnost Míra sledovaného jevu (%) Potíže při vykonávání namáhavějších činností (nošení těžkého nákupu, kufru) Potíže při dlouhé procházce Potíže při krátké procházce Nutnost setrvat přes den v lůžku či křesle Nutnost pomoci při jídle, oblékání, mytí či vyprazdňování Vůbec ne 0% Trochu 33,3% Dost 66,7% Velmi hodně 100% Σ ,7% ,5% ,7% ,4% ,2% (grafické znázornění viz přílohu č. 9, graf č. 3a, b) Celkem 12 žen (40%) vůbec nemělo obtíže při vykonávání obtížnějších činností. Trochu pociťovalo obtíže 12 žen (40%), variantu dost pak zaznamenalo 6 žen (20%). Žádná z žen nepociťovala obtíže velmi hodně. U hodnocení potíží při dlouhé procházce byla nejčastěji označena varianta trochu, a to celkově 15 ženami (50%). 11 žen (37%) nepociťovalo potíže vůbec. Jen 4 ženy (13%) pociťovaly potíže dost a žádná z žen je nezaznamenala jako velmi hodně. Při krátké procházce vůbec nemělo potíže 25 žen (84%), 4 ženy (13%) zaznamenaly možnost trochu a jen 1 žena (3%) pociťovala obtíže dost. Nikdo nepociťoval potíže velmi hodně. Celkem 16 žen (53%) vnímalo nutnost setrvat přes den v lůžku či křesle trochu. 11 žen (37%) vůbec tuto nutnost nepociťovalo. Variantu dost zvolily 3 ženy (10%) a velmi hodně žádná z žen. Při jídle, oblékání, mytí ani vyprazdňování vůbec nepotřebovalo dopomoc 28 žen (93%), 2 ženy (7%) potřebovaly trochu pomoc. Dost ani velmi hodně nevyžadovala dopomoc žádná z žen. 28

29 POLOŽKA č. 4 Omezení v činnostech Tabulka č. 4 Omezení v činnostech Míra sledovaného jevu (%) Omezení při práci nebo každodenních činnostech Omezení při provádění činností ve volném čase Vůbec ne 0% Trochu 33,3% Dost 66,7% Velmi hodně 100% Σ ,2% ,8% Pocit dušnosti ,3% Potřeba odpočinout si % Potíže se spaním ,3% Pocit slabosti ,5% Pocit únavy % (grafické znázornění viz přílohu č. 9, graf č. 4a, b) Omezení při práci nebo každodenních činnostech vůbec nepociťovalo 16 žen (53%), trochu jej pak zaznamenalo 8 žen (27%). 6 žen (20%) vnímalo omezení dost a žádná nepociťovala omezení velmi hodně. 14 žen (47%) trochu pociťovalo omezení při volnočasových činnostech. Vůbec nepociťovalo omezení 11 žen (37%). Dost vnímaly omezení 4 ženy (13%) a jen 1 žena velmi hodně. Pocit dušnosti vůbec neudávalo 21 žen (70%), trochu dušnost zaznamenalo 6 žen (20%) a 3 ženy (10%) pociťovaly dost silnou dušnost. Velmi hodně netrpěla dušností žádná z žen. Potřebu trochu si odpočinout zaznamenalo celkově 19 žen (64%). 4 ženy (13%) vůbec nepociťovaly potřebu odpočinku, stejně tak 4 ženy (13%) vnímaly potřebu odpočinku dost. Variantu velmi hodně zaznamenaly 3 ženy (10%). Celkem 15 žen (50%) zvolilo při hodnocení potíží se spánkem možnost trochu. Vůbec žádné obtíže nevykazovalo 8 žen (27%) a 6 žen (20%) mělo potíže dost. 1 žena měla se spánkem potíže velmi hodně. 29

30 18 žen (60%) trochu pociťovalo slabost, 6 žen (20%) slabost nevnímalo vůbec. Možnost dost volily 4 ženy (13%) a variantu velmi hodně 2 ženy (7%). Únavu pociťovalo 21 žen (70%) trochu, dost celkem 6 žen (20%). 2 ženy (7%) nevnímaly únavu vůbec, naopak velmi hodně 1 žena (3%). POLOŽKA č. 5 Bolest Tabulka č. 5 Bolest Míra sledovaného Vůbec ne Trochu Dost Velmi Σ jevu (%) 0% 33,3% 66,7% hodně 100% Pociťování bolesti ,3% Narušení aktivit ,4% bolestí Bolesti hlavy ,3% Bolavé, podrážděné nebo slzící oči ,4% (grafické znázornění viz přílohu č. 9, graf č. 5a, b) Celkem 20 žen (67%) uvedlo, že vůbec nepociťovalo bolesti. Trochu vnímalo bolest 8 žen (26%) a jen 2 ženy (7%) zaznamenaly variantu dost. Žádná z žen nepociťovala bolest velmi hodně. 19 ženám (63%) bolest vůbec nenarušovala jejich aktivity, 9 ženám (30%) trochu a 2 ženám (7%) dost. Velmi hodně nenarušovala bolest aktivity nikomu. Bolesti hlavy vůbec nepociťovalo 17 žen (57%), 7 žen (23%) trpělo bolestmi hlavy trochu. 4 ženy (13%) měly bolesti hlavy dost a 2 ženy (7%) velmi hodně. Bolavé, podrážděné ani slzící oči vůbec nemělo 17 žen (57%). Trochu pocítilo potíže s očima 7 žen (23%), dost pak 3 ženy (10%) a velmi hodně pociťovaly tyto problémy 3 ženy (10%). 30

31 POLOŽKA č. 6 Gastrointestinální a jiné somatické potíže Tabulka č. 6 Gastrointestinální a jiné somatické potíže Míra sledovaného Vůbec ne Trochu Dost Velmi Σ jevu (%) 0% 33,3% 66,7% hodně 100% Chybění chuti k jídlu ,6% Změna chuti k jídlu a % pití Sucho v ústech ,3% Žaludeční potíže ,9% Zvracení ,4% Zácpa ,4% Průjem ,4% Návaly horka ,2% (grafické znázornění viz přílohu č. 9, graf č. 6a, b) V oblasti gastrointestinální uvedlo 19 žen (63%), že vůbec nezaznamenaly chybění chuti k jídlu. 8 žen (27%) trochu pociťovalo chybění chuti k jídlu, 3 ženy (10%) dost a žádná z žen velmi hodně. Celkem 14 žen (47%) vůbec nemělo změněnou chuť k jídlu ani k pití a 14 žen (47%) mělo chuť změněnou trochu. Jen 2 ženy (6%) pociťovaly změnu chuti dost. Velmi hodně neměla chuť změněnou žádná z žen. Suchem v ústech vůbec netrpělo 13 žen (43%), trochu pak stejný počet žen, tj. 13 (43%). Dost pociťovaly sucho v ústech 4 ženy (14%) a žádná z žen neuvedla možnost velmi hodně. 16 žen (53%) vůbec netrpělo žaludečními potížemi, trochu tyto potíže zaznamenalo 11 žen (37%). 3 ženy (10%) měly žaludeční potíže dost a žádná velmi hodně. 26 žen (87%) vůbec nezvracelo a 4 ženy (13%) zvracely trochu. Dost ani velmi hodně se zvracení neprojevilo u žádné ženy. Zácpou vůbec netrpělo 20 žen (67%), trochu 7 žen (23%). Variantu dost zvolily 3 ženy (10%) a žádná žena neoznačila variantu velmi hodně. Průjmy vůbec nemělo 20 žen (67%). 8 žen (27%) mělo průjmy trochu, 1 žena (3%) dost a velmi hodně také 1 žena (3%). 31

32 Dalším somatickým příznakem byly návaly horka, které 17 žen (57%) nepociťovalo vůbec a 8 žen (27%) trochu. 3 ženy (10%) pak tímto příznakem trpěly dost a 2 ženy (6%) velmi hodně. POLOŽKA č. 7 Oblast psychiky Tabulka č. 7 Oblast psychiky Míra sledovaného Vůbec ne Trochu Dost Velmi Σ jevu (%) 0% 33,3% 66,7% hodně 100% Potíže soustředit se ,2% Prožívání napětí ,7% Prožívání obav % Pocit podrážděnosti ,8% Pocit deprimovanosti % Potíže s pamětí ,4% Obavy o své zdraví do ,3% budoucnosti Pocit nemocnosti % (grafické znázornění viz přílohu č. 9, graf č. 7a, b) Potíže se soustředěním vůbec nemělo 22 žen (73%). Trochu tyto potíže pociťovalo 5 žen (17%) a 3 ženy (10%) dost. Variantu velmi hodně nezaznamenala žádná žena. 19 žen (63%) vůbec neprožívalo napětí, 7 žen (24%) trochu. 4 ženy (13%) pociťovaly napětí dost. Žádná žena nepociťovala napětí velmi hodně. Obavy vůbec neprožívalo 17 žen (57%). Trochu prožívalo obavy 8 žen (26%) a variantu dost zaznamenalo 5 žen (17%). Velmi hodně neprožívala obavy žádná z dotazovaných žen. Pocit podrážděnosti vůbec neprožívalo 18 žen (60%) a 8 žen (27%) bylo podrážděno trochu. 4 ženy (13%) pociťovaly podrážděnost dost a žádná z žen velmi hodně. 18 žen (60%) nebylo vůbec deprimováno, 7 žen (23%) pak pociťovalo deprimovanost trochu. Dost velký pocit deprimovanosti zaznamenaly 4 ženy (14%) a velmi hodně jen 1 žena (3%). 32

33 Celkem 20 žen (67%) vůbec nemělo potíže s pamětí, 8 žen (27%) mělo potíže trochu. Jen 1 žena (3%) měla dost velké potíže s pamětí a stejně tak 1 žena (3%) měla potíže velmi hodně. Obavy o své zdraví do budoucnosti mělo trochu 16 žen (53%). Vůbec žádné obavy nemělo 5 žen (17%). Velmi hodně pociťovalo obavy 5 žen (17%) a 4 ženy (13%) zvolily variantu dost. Pocit nemocnosti prožívalo trochu 15 žen (50%), 10 žen (33%) tento pocit nemělo vůbec. Možnost dost zvolily 3 ženy (10%) a velmi hodně se cítily nemocny 2 ženy (7%). POLOŽKA č. 8 Sociální aspekty Tabulka č. 8 Sociální aspekty Míra sledovaného jevu (%) Vliv fyzické kondice nebo léčby na rodinný život Vliv fyzické kondice nebo léčby na společenské aktivity Finanční obtíže vzniklé fyzickou kondicí nebo léčbou Vůbec ne 0% Trochu 33,3% Dost 66,7% Velmi hodně 100% Σ ,3% ,8% ,1% (grafické znázornění viz přílohu č. 9, graf č. 8a, b) Vlivem fyzické kondice ani léčby vůbec nemělo rodinný život narušeno 17 dotazovaných žen (57%). Trochu pociťovalo narušení 6 žen (20%) a stejný počet 6 žen (20%) dost. Jen 1 žena (3%) pociťovala narušení rodinného života velmi hodně. Oproti tomu 11 žen (37%) pociťovalo vlivem fyzické kondice nebo léčby trochu narušení společenských aktivit a 9 žen (30%) vůbec ne. Dost pociťovalo zásah do společenských aktivit 7 žen (23%) a velmi hodně 3 ženy (10%). Finanční potíže v souvislosti s fyzickou kondicí nebo léčbou vůbec nezaznamenalo 12 dotazovaných žen (40%). Trochu mělo finanční potíže 9 žen (30%) a dost 8 žen (27%). Možnost velmi hodně zaznamenala 1 respondentka (3%). 33