Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.6 Svářečská a karosářská odbornost Kapitola 18 Materiály v karosářské praxi Ing. Polehňa Vladimír 30.9.2012
Obsah: OBSAH:... 2 ANOTACE VÝUKOVÉHO MATERIÁLU... 3 1 MATERIÁLY V KAROSÁŘSKÉ PRAXI... 4 1.1 DRUHY PLECHŮ DLE MATERIÁLU... 4 2 PRACOVNÍ LIST - MATERIÁLY V KAROSÁŘSKÉ PRAXI... 7 3 DOPORUČENÁ LITERATURA A ZDROJE... 8 4 POUŽITÁ LITERATURA... 9
Anotace výukového materiálu Výukový materiál Svářečská a karosářská odbornost je určen žákům prvních až třetích ročníků všech karosářských a automobilových oborů. Zpracované materiály využijí i další zámečnické, strojnické obory, případně i studenti obdobných, nástavbových studií. Je vhodný k samostatnému studiu žáků i jako podpora pedagogických pracovníků při jejich přípravě na vyučovací hodinu. Součástí materiálu jsou i pracovní listy, které mohou diagnostikovat úroveň získaných znalostí a poskytnot případně i zpětnou vazbu k celému systému studia připravených odborných materiálů. Rozsah učiva je v souladu s ŠVP týkající se patřičných oborů a poskytne takto i odborný podpůrný materiál pro přípravu žáků k závěrečným zkouškám. Studiem těchto materiálů si prohloubíte znalosti v oblasti základních druhů plechů. Rozšíříte si znalosti v oblasticvlastností výhod a nevýhod různých materiálů jako je Zinek, měď, hliník, plasty, atd 3
1 MATERIÁLY V KAROSÁŘSKÉ PRAXI V karosářské praxi potřebujeme plechy se kterými můžeme dobře pracovat a součastně jsou odolné vůči korozi a přirodním vlivům. Veškeré materiály musí odpovídat platným normám ČSN. Volba materiálu závisí také na způsobu použití, kvůli tepelné roztažnosti a namáhaní v ohybu. 1.1 Druhy plechů dle materiálu 1.1.1 Ocelový plech 1.1.2 pozinkovaný ocelový plech. Je nejpoužívanější a dá se snadno ohybat do požadovaných tvarů Ocelový plech je potažen vrstvou pozinku čímž je částečně chráněn vůči korozi. Ale je vhodné jej natírat ochrannými nátěry. Zinek tvoří s železem elektrický článek, v němž dochází ke korozi zinkové vrstvy. Až do rozpuštění vrstvy zinku je ocel chráněna před korozí. Zinek se nanáší na povrch žárově. Buď ponorem nebo nástřikem, nebo galvanicky. 1.1.3 Titanzinek je dostatečně ohebný a dobře se s ním pracuje. má dlouhou životností, nenáročný na údržbu a cenově dostupný. Na zinku vzniká v atmosféře ochranná vrstva. Zinek, jakožto hlavní součást slitiny titanzinku, nesnáší trvalou vysokou relativní vlhkost vzduchu. Proto ztrácí svoji odolnost ve vlhkých uzavřených prostorách. Zinek se používá zejména jako povlak na oceli. Titanzinek je prakticky čistý zinek s malým obsahem Ti, Cu. Tyto legovací prvky zajišťují jeho dobrou tvarovatelnost nikoli však zvýšenou korozní odolnost. Ve vlhkém prostředí a zvláště v kontaktu s materiály uvolňující organické látky, velmi rychle koroduje jako běžný zinek. Korozi plechu způsobuje difundující vodní pára hromadící se pod plechem. Jednou z hlavních zásad kladení titanzinkového plechu, je vytvořit pod ním odvětrávanou mezeru a oddělit od neslučitelných materiálů, aby nedocházelo k hromadění vlhkosti přímo ve styku s vlastním plechem. 4
1.1.4 Měď. Je jedna z dražších, ale kvalitnějších variant. Snadno si poradí s omezeními, jako dilatace a smršťováním materiálu. Je odolná vůči extrémně silným větrům a klimatickému zatížení a zabraňuje šíření ohně. Tloušťky plechu jsou nejčastěji od 0,5 do 3mm. Můžeme ji koupit ve svitcích o různých šířkách ale i plechových tabulích o rozměrech 200x100 cm nebo 200x 125cm. 1.1.5 Hliník Využívá se převážně ve formě slitin(si+ Mg). Výrobní postupy u Al: Lisování (střechy, kapoty a víka,..) Vytlačování ( vyztužené díly,..) Tlakové lití Hliníkové slitiny lze nejlépe svařovat metodou WIG nebo MIG v ochranné atmosféře argonu. 1.1.6 Plasty 1.1.6.1 Vlastnosti: Velká odolnost proti korozi Malá hustota a hmotnost Dobré zvukové, tepelné, vibrační a izolační vlastnosti Výborná pružnost a schopnost pohlcovat energii Nízké mechanické vlastnosti a nízká tepelná vodivost 1.1.6.2 Definice: Jsou to organické látky získané přírodní nebo umělou (syntetickou) formou z přírodních látek. Základní suroviny na výrobu: ropa, uhlí, dusík, vodní plyn, kamenná sůl, acetylen Z těchto surovin se vyrobí nízkomolekulární látky tzv. Monomery, z kterých se následně vyrábí Makromolekulární látky- tzv. polymery(plasty) 1.1.6.3 Druhy plastů: Podle schopnosti opětovného tváření za tepla je dělíme na: a) Termoplasty mohou se za tepla opakovaně tvářet. 5
- PVC, PA, PE, PU, PS, PP, ABS Desky,. b) Reaktoplasty - Další tváření neumožňuje. jsou vytvrditelné teplem nebo katalyzátory. Tvar získávají podle lisovacího nástroje. Je to tvrdý a křehký materiál. - UP, EP, lehčený polyuretan, a) Elastomery - Kombinace termoplastů a reaktoplastů - jsou vulkanizované teplem nebo katalyzátory. Tvar získávají formou. - Polybutadien, Polychloropren, Termoplastický elastomer,.. 6
2 Pracovní list - MATERIÁLY V KAROSÁŘSKÉ PRAXI 1) Doplň, jaký druh materiálu je zde popsán : a) je nejpoužívanější a dá se snadlo ohybat do požadovaných tvarů. Je částečně chráněn vůči korozi. b). Dobře se s ním pracuje, má dlouhou životnost, ve vlhkém prostředí velmi rychle koroduje. c) je jeden z dražších, ale kvalitnějších variant. Je odolná vůči extrémně silným větrům a klimatickému zatížení, zabraňuje šíření ohně. d) Využívá se převážně ve formě slitin. Svařují se nejlépe metodou WIG nebo MIG. e) Velká odolnost proti korozi, malá hustota a hmotnost. Dobré zvukové, tepelné, vibrační, a izolační vlastnosti. 2) Napiš, jaké znáš druhy plastů: (min 5 )................ 3) Vypiš vlastnosti Plastů.... 4) Charakterizuj využití a vlastnosti Mědi... 5) Charakterizuj využití a vlastnosti Hliníku... 7
3 Doporučená literatura a zdroje 1. Ing. Jan, Zdeněk, Ing. Ždárský, Bronislav a PaedDr. Kubát, Jindřich. AUTOMOBILY, Elektrotechnika motorových vozidel II. Brno : Avid, spol. s r.o., Brno, 2008. ISBN 978-80-87143-07-0. 2. Gscheidle, Rolf a kol. Příručka pro automechanika. Praha : SOBOTÁLES, 2002. ISBN 80-85920-83-2. 3. Brisk Tábor, a.s.: Brisk - Download: Technický manuál [online]. Vystaveno 2010 [cit. 10..2010].<http://www.brisk.cz/upload/fckedit/file/download/Technical_manual_ CZ_150DPI.pdf>. 8
4 Použitá literatura 1. Ing. Jan, Zdeněk, Ing. Ždárský, Bronislav a PaedDr. Kubát, Jindřich. AUTOMOBILY, Elektrotechnika motorových vozidel II. Brno : Avid, spol. s r.o., Brno, 2008. ISBN 978-80-87143-07-0. 2. Gscheidle, Rolf a kol. Příručka pro automechanika. Praha : SOBOTÁLES, 2002. ISBN 80-85920-83-2. 3. Brisk Tábor, a.s.: Brisk - Download: Technický manuál [online]. Vystaveno 2010 [cit. 10..2010].<http://www.brisk.cz/upload/fckedit/file/download/Technical_manual_ CZ_150DPI.pdf>. 9