Zamení stávajícího stavu a vyhotovení geodetických podklad pro projekt rekonstrukce tvrze v Rakovicích

Zamení stávajícího stavu a vyhotovení geodetických podklad pro projekt rekonstrukce tvrze v Rakovicích Stedoškolská odborná innost 2007/2008 Obor: 11. Stavebnictví, architektura a design interiér Matj Kuera, 4. E matej.kucera@centrum.cz Stední prmyslová škola stavební v Plzni Chodské námstí 2, 301 00 Plze www.spsstav.cz/ Plze, 2008

estné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci urenou pro soutž Stedoškolská odborná innost, vypracoval samostatn za pomoci zvolených konzultant a všechny použité zdroje jsem uvedl v kapitole Prameny a literatura. V Plzni dne 1. dubna 2008... Konzultanti: Ing. Martina Vichrová Katedra matematiky FAV ZU Ing. Jitka Maulová SPŠ stavební v Plzni 2

Abstrakt Cílem této práce je zamení stávajícího stavu a vyhotovení geodetických podklad pro projekt rekonstrukce tvrze v Rakovicích. V první kapitole je uvedena struná historie obce Rakovice. Dále pak historie samotné tvrze v Rakovicích a zobrazení obce vetn blízkého okolí na historických mapách od 18. a 19. století. V druhé ásti následuje seznámení se souasným stavem tvrze a majetkovým vypoádáním. Ve tetí, nejdležitjší ásti, je popsána metodika a prbh mení. Dále je uveden postup výpoetního a grafického zpracování. Následuje pedstavení projektu rekonstrukce areálu a pedevším využití vyhotoveného geodetického podkladu pro projekt rekonstrukce. Souástí práce jsou geodetické podklady pro zpracování projektu rekonstrukce, tj. polohopisný a výškopisný plán, seznam souadnic a výpoetní protokol. Dále je piložena ukázka architektonické studie projekní kanceláe O dm dál vytvoená s využitím poskytnutých podklad, jež jsou výsledkem této práce. 3

Obsah OBSAH... 4 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 5 SEZNAM OBRÁZK... 6 1. HISTORIE RAKOVIC... 7 1.1. RAKOVICE NA POÁTKU DJIN... 7 1.2. MAJITELÉ RAKOVICKÉ TVRZE OD 15. DO 19. STOLETÍ... 7 1.3. ROD SCHWARZENBERG... 10 1.4. ZOBRAZENÍ RAKOVIC NA HISTORICKÝCH MAPÁCH 18. A 19. STOLETÍ... 12 2. SOUASNÝ STAV AREÁLU TVRZE... 18 3. GEODETICKÉ ZAMENÍ STÁVAJÍCÍHO STAVU AREÁLU TVRZE... 20 3.1. POSTUPY ZAMENÍ OBJEKTU... 20 3.1.1. Metoda GPS... 21 3.1.2. Podrobné mení polohopisu a výškopisu... 21 3.2. ZPRACOVÁNÍ GEODETICKÝCH PODKLAD... 24 3.3. VYUŽITÍ GEODETICKÝCH PODKLAD... 26 4. PROJEKT REKONSTRUKCE AREÁLU TVRZE PODLE POŽADAVK OBANSKÉHO SDRUŽENÍ BERKAT... 26 5. ZÁVR... 28 PRAMENY A LITERATURA... 29 SEZNAM PÍLOH... 30 4

Seznam použitých zkratek Bpv Výškový systém: Balt po vyrovnání DKM Digitální katastrální mapa GPS Globální polohové systémy S-JTSK Systém Jednotné trigonometrické sít katastrální SW Software (programové vybavení) VKM Výmnný formát katastrální mapy WGS 84 World Geodetic System (Svtový geodetický systém) souadnicový systém z roku 1984 vhodný pro mení GPS 5

Seznam obrázk Obr. 1 Zákres obce Rakovice. erven je oznaeno místo, kde se nacházelo pvodní keltské hradišt [7].... 7 Obr. 2 imelický zámek-vstupní prelí, foto: Pavel Zany Komárek 10/9/2004 [8]... 9 Obr. 3 Erb rodu Schwarzenberg [9]....10 Obr. 4 Karel Schwarzenberg [10]....12 Obr. 5 Rakovice a imelice na Müllerov map ech [12]...13 Obr. 6 Rakovice a imelice na map 1. vojenského mapování [13]....13 Obr. 7 Trigonometrický bod Sv. Štpán ve Vídni z roku 1905 [23] a z 2005 [28]...14 Obr. 8 Trigonometrická sí 1. ádu mapování stabilního katastru využitá pi druhém vojenském mapování [22]...15 Obr. 9 Rakovice a imelice na map druhého vojenského mapování [14]....15 Obr. 10 Trigonometrický bod Hermannskogel [16]...16 Obr. 11 Rakovice a imelice na map 1:25 000 tetího vojenského mapování [18]...16 Obr. 12 Rakovice a imelice na speciální map 1:75 000 tetího vojenského mapování [19]....17 Obr. 13 Obec Rakovice na Císaském povinném otisku [25]...18 Obr. 14 Rakovická tvrz na Císaském povinném otisku [25]...18 Obr. 15 Stav rakovické tvrze v listopadu 2007, foto: autor....19 Obr. 16 Stav tvrze ped zahájením rekonstrukce [27]....19 Obr. 17 Fotografie eledníku v objektu tvrze, listopad 2007, foto: autor...19 Obr. 18 Kopie katastrální mapy s vyznaeným areálem tvrze v Rakovicích...20 Obr. 19 GPS aparatura Leica GPS System 500, foto: autor...20 Obr. 20 Totální stanice Topcon GTS 212 na hliníkovém stativu...22 Obr. 21 Legenda výškopisného a polohopisného plánu...23 Obr. 22 Fotografie ze zamování areálu tvrze, foto: Ing. Martina Vichrová...23 Obr. 23 Ukázka geodetického SW Geus....24 Obr. 24 Ukázka výpoetního protokolu, porovnání odchylek....24 Obr. 25 Ukázka seznamu souadnic...25 Obr. 26 Severozápadní pohled na architektonickou studii rekonstrukce areálu tvrze...25 Obr. 27 Jihovýchodní pohled na architektonickou studii rekonstrukce areálu tvrze...25 Obr. 28 Severozápadní pohled na rakovickou tvrz....26 Obr. 29 Prostorová studie druhého nadzemního podlaží tvrze....27 6

1. Historie Rakovic Obec Rakovice se nachází v Jihoeském kraji v okrese Písek. V obci žije 207 obyvatel, z toho je 111 obyvatel v produktivním vku. Katastrální výmra obce iní 1048 ha [2]. 1.1. Rakovice na poátku djin Historie obce sahá až do 5. století ped naším letopotem, kdy na tomto území pobývali Keltové, kteí na blízkém kopci vybudovali vyvýšené hradišt, které bylo opevnné kamennými valy, jejichž zbytky jsou patrné i dnes. Obr. 1 Zákres obce Rakovice. erven je oznaeno místo, kde se nacházelo pvodní keltské hradišt [7]. Název osady Rakovice, které nejsou v echách jediné, byl odvozen, podobn jako všechny názvy osad s koncovkou - ice, z osobního jména zakladatele osady. Jím byl v pípad Rakovic zejm vladyka Rak. Lidé, píslušníci rodu Rakova, byli nazýváni Rakovici a jejich osada podle nich Rakovice [1]. První zmínka o Rakovicích je z roku 1045. Tehdejší eský kníže, Betislav I., je spolu s dalšími vesnicemi daroval nejstaršímu eskému klášteru v Bevnov u Prahy. Rakovice se staly souástí majetku pražského biskupství, které mlo své správní stedisko v Píbrami. Od tohoto období do pibližn 13. století se nezachovaly žádné podrobnjší zprávy. astjší a podrobnjší informace o Rakovicích jsou k dispozici až od poloviny 14. století. První zpráva z roku 1356 dokládá existenci fary a kostela. V této dob Rakovice vynikaly nad jiné okolní obce neobvykle vysokým potem obyvatel. (Kostel i fara v Rakovicích bohužel zanikly v období husitských válek). V polovin 14. století patila celá vesnice arcibiskupskému panství v Píbrami. 1.2. Majitelé rakovické tvrze od 15. do 19. století V dob pedhusitské se zaínají objevovat první zmínky o majitelích zemansko-rytíského statku v Rakovicích. Statek se skládal z tvrze a poplužního dvora, jehož držitelé nemli na statek ddiná práva a nebyli poddáni žádné vrchnosti. 7

Prvním historicky známým majitelem zemanského statku byl Zacha z Rakovic. Dalšími majiteli byli Racek a Václav z Rakovic. Bhem revoluního husitského období, tedy v letech 1405 1450, spravoval rakovické panství rod Jezovc z Rakovic. Roku 1454 se objevuje jméno nového majitele Jana z Rakovic a z imelic. Od té doby nejsou k dispozici žádné zprávy o vlastnících rakovického statku až do roku 1483. Rakovice, jakožto bývalou arcibiskupskou ves, postihl velmi podobný osud, jako všechny ostatní vesnice, které patily pod církevní správu. Husitské revoluní hnutí sice nesplnilo svj spoleensko-sociální program, byl však zcela naplnn tetí husitský artikul o zbavení církve svtského panování. Pvodn duchovenské vesnice se staly majetkem královské komory a správou pipadly ke královskému panství zvíkovskému, které bylo v té dob zástavn drženo Rožmberky a od roku 1473 pány ze Švamberka. Bhem 15. a 16. století byly Rakovice vtší, než sousední imelice. Postavení Rakovic se nkolikrát mnilo: z majetku královské komory v zástavní držení. Od roku 1491 až do roku 1570 je o majitelích a osudech rakovického zemanského statku jen málo zpráv. Jedním z majitel byl Jan nejstarší Bejek z Nespeova. imelický statek koupil v roce 1532 Mikuláš Deym ze Stíteže. Spolu s ním hospodaili i jeho tyi synové Jan, Petr, Hendrych a Aleš. imelití Deymové byli nesporn velmi dobí hospodái, protože v následujících letech dalšími koupmi a výhodnými satky podstatn rozmnožili rodový majetek. V roce 1574 vykoupili brati Deymové ves Rakovice od královské komory do ddiného vlastnictví. Všichni brati Deymové, usazení v kraji, se hlásili k evangelickému náboženství a také se aktivn zapojili roku 1618 do povstání eských stav proti Habsburkm. V následné válce byly všechny deymovské statky tžce poškozeny. Potrestání rebel, které následovalo po vítzství císaských vojsk na Bílé Hoe, postihlo všechny bratry Deymy. Koncem roku 1627 rakovická tvrz, dvr a vtší ást vsi vyhoely. V tomto zuboženém stavu zddily Rakovice tyi dcery Petra Deyma, které je v roce 1653 prodaly Janu Vojtchu Vratislavovi z Mitrovic. Nový majitel vlastnil Rakovice pouhých 6 let. Hned po pevzetí rakovického statku se pustil do výstavby nového pivovaru 1. Tém na sklonku své krátké vlády na Rakovicích dal pan Vratislav v roce 1657 sepsat zajímavý dokument, který nazval Stará pam. V listin je vypsán popis grunt a hranic rakovického statku. Hlavním obsahem je ada pokyn, rad a píkaz, které se dají shrnout v jakési desatero, jímž vrchnost informuje, pipomíná a žádá, jak mají její poddaní plnit své povinnosti, eho mají dbát a eho se vyvarovat v jejich morálním život i v jejich vztahu a pomru k vrchnosti. (Desatero Vratislava z Mitrovic). Rakovický statek koupil v záí 1658 Ladislav Hrobický z Hrobic s manželkou Barborou. Nový rakovický pán pocházel ze staroeského rytíského rodu z Hrobic na Litomicku. V roce 1662 pikoupil k Rakovicím sousední msteko Mirotice. S Mirotickými však vedl spory, nebo jim nechtl uznat staré výsady, nap. svobodné provozování emeslných živností, právo várek v pivovae a další. Zato však v Rakovicích v letech 1665 1669 zaal s nákladnou pestavbou zpustlé a spálené deymovské tvrze, ze které chtl mít pohodlný zámek. Po roce 1670 se Ladislav Hrobický zaal angažovat ve veejném život. Stal se postupn radou dvorského a komorního soudu v Praze a v letech 1681 1685 druhým krajským hejtmanem Prácheského kraje. Rakovice se na as staly sídlem krajského úadu a získaly tím na proslulosti. Rakovický rod Hrobických vymel po mei a statek zddily ti provdané dcery Ladislava Hrobického. O ddictví se rozdlily a Rakovice pipadly Johann Terezii, hrabnce de Millesimo, která je postoupila své dcei z prvního manželství. Pro vysoké zadlužení však musel být rakovický statek v roce 1714 prodán. Novým majitelem imelického a rakovického panství se stal Karel Bohumil, svobodný pán z Bissingenu. Díky tomu se Rakovice pidružily opt k imelicím a zstaly pipojené trvale až do zrušení poddanství roku 1848 a velkostatkem až do roku 1948. Karel Bohumil z Bissingenu podstatn rozšíil imelické panství, obohatil je významnými stavbami, 1 Pivovarnictví bylo odedávna nejvýnosnjší složkou panského hospodáství. 8

uinil z nich významné správní stedisko a zasloužil se o jejich povznesení. Sídlem bissingenovské vrchnosti se na as stal rakovický zámek. Rakovití poddaní se v rámci své robotní povinnosti vydatn podíleli na výstavb imelického zámku, který byl postaven v letech 1728 1730 vedle staré imelické tvrze. Zámek byl postaven italskými staviteli Antoniem Cavevallem a Antoniem Rappou. Po jeho dokonení pak bydlela vrchnost v imelicích. V rakovickém zámku byl umístn vrchnostenský úad a zízeny byty pro panské úedníky. imelický zámek byl se zámkem v Rakovicích spojen lipovou alejí. Obr. 2 imelický zámek-vstupní prelí, foto: Pavel Zany Komárek 10/9/2004 [8]. imelický pán Bissingen zastával od roku 1725 významnou funkci krajského hejtmana Prácheského kraje. Práv proto budoval honosné sídlo a záleželo mu tudíž i na jeho výzdob. Povolal do imelic mladého sochae Jana Hammera, který si nejprve zídil sochaskou hu v Rakovicích a od roku 1741 pak v imelicích. Bhem svého dvacetiletého pobytu vytvoil pro imelickou vrchnost velké množství barokních plastik i sousoší. Je pravdpodobné, že díky vlivu Karla Bohumila Bissingena došlo k odchýlení trasy dosavadní císaské silnice od pvodního smru na Rakovice a Mirotice pímo na imelice. Nový silniní prtah imelicemi odsunul význam Rakovic do pozadí. Majitel imelického panství zemel 4. ledna 1771 ve vku pouhých 56 let. Nezanechal žádné mužské potomky. Ddikou a jedinou majitelkou se stala jeho manželka Maria Apolonia, rozená hrabnka Vratislavová z Mitrovic. V roce 1782 zddil imelické panství její bratr Prokop Vratislav z Mitrovic. V této dob vládli a rozhodovali na imelickém panství jen panští úedníci. Zadlužené panství koupil od svého strýce v roce 1798 Josef Vratislav z Mitrovic. Nový majitel byl vynikající hospodá a obchodník. Období jeho vlády opt znamenalo dobu nebývalého rozkvtu a povznesení panství, ale i imelic samotných, které teprve v té dob pedstihly potem obyvatel i dom sousední Rakovice. Ddikou vratislavských panství po smrti hrabte Josefa Vratislava v roce 1830 se stala jeho manželka Gabriela, rozená Desfours. Správcem statk byl ustanoven manžel starší Vratislavovy dcery Josefiny, orlický kníže Karel II. ze Schwarzenbergu. Darovací listinou z 21. 2. 1850 darovala Josefina Schwarzenbergová panství imelice svému synu Karlu III. ze Schwarzenbergu. I za vlády Vratislav a Schwarzenberg zstával vrchnostenský a hospodáský úad stále na rakovickém zámku. Po dokonení rozsáhlé výstavby v imelicích, která probíhala v první tvrtin 19. století, nedošlo v následujících letech až do roku 1848 k žádným významnjším událostem a zmnám jak v Rakovicích, tak i na celém imelickém panství. Roku 1848 mly Rakovice 498 obyvatel a 72 dom, ale byly již vysoko pedstiženy imelicemi (759 obyvatel a 100 dom). 9

V následujících letech tedy patilo rakovické panství rodu Schwarzenberg. Rod Schwarzenberg patil mezi nejbohatší rody Rakouska. V echách vlastnili Schwarzenbergové prakticky celé jižní echy. Bhem staletí pvodn nmecký rod dokonale srostl s domácím prostedím. Jeho píslušníci prosluli jako výborní hospodái a modernizátoi zemdlství, lesnictví a prmyslu, dále jako vojevdci. 1.3. Rod Schwarzenberg První zmínka o tomto franckém rodu pochází z roku 1127. Prapedkové rodu se pvodn psali ze Seinsheimu i Sowensheimu a až na poátku 15. století získali panství a jméno Schwarzenberg. Krátce nato se Erkinger ze Schwarzenbergu (1362 1437) vypravil na kížovou výpravu proti eským husitm. Za odmnu získal nakrátko od krále Zikmunda nkteré statky v echách a povýšení do stavu svobodných pán. V 15. století se rod rozdlil do tí vtví, z nichž dv v 16. a 17. století vymely. Tetí našla nakonec svj domov v echách. Jejím zakladatelem byl Michal, zemel roku 1469. V roce 1429 byl rodu udlen íšský stav svobodných pán. V 17. století se rod rozdlil na další dv vtve majoráty 2 hlubocký a orlický. Hlubocký majorát se rozkládal kolem zámku v eském Krumlov, orlický majorát ml za sídlo ohromnou tvrz na Orlíku, který je nedaleko od Rakovic. Obr. 3 Erb rodu Schwarzenberg [9]. Mladší, orlický, majorát založil kníže Karel I. (1771 1820), slavný vojevdce. Bojoval v tureckých válkách a nejvtších úspch dosáhl v bojích s Napoleonovými vojsky, s nimiž se nkolikrát utkal. Úastnil se bitvy u Slavkova i u Lipska, kde velel všem armádám protinapoleonské koalice. Pronásledoval pak Napoleona až do Paíže. Za to byl vyznamenán nejvyššími ády tém všech evropských stát. Karel I. byl také iniciátorem výrazn proeské orientace orlických Schwarzenberg. Byl to také zkušený diplomat a dokázal dlouhou dobu udržet ve shod velmi rozdílné názory ruského cara Alexandra I. a pruského panovníka Fridricha Viléma III. Nebyl to žádný fanatický vojevdce, uvdomoval si, že "válka je ohavná vc", a dbal, aby se krev zbyten neprolévala. Jeho syn Bedich (1799 1870) proslul pod pezdívkou "poslední lancknecht". Narodil se ve Vídni, od mládí byl vychováván jako voják. Jeho rodným jazykem byla francouzština a na druhém míst eština. Nmecky se nauil až pozdji. Válená pole jej pitahovala už jako mladíka, ale otec mu zakázal úast v napoleonských válkách a nutil ho ke studiu. Prvního vojenského tažení se zúastnil až poátkem dvacátých let 19. století; od té doby však uniformu prakticky nesvlékl. Bedich byl pesvdený aristokrat, hluboce ctící královskou legitimitu. Ze stejných dvod však stál v trvalé opozici proti Vídni a rakouské monarchii. Byl toho názoru, že v echách smí vládnout pouze eský král (ne rakouský císa), a že na Bílé hoe poražený 2 Majorát je právní ddický ád povolávající k ddictví nejstaršího z nejbližších píbuzných nebo nemovitý majetek podléhající tomuto ádu. 10

eský národ jednou oplatí Habsburkm všechny kivdy. adu politických problém vyvolával rznými provokacemi a pekraováním policejních zákaz. Nejmladší syn Karla I., Edmund (1803-1873), bojoval v roce 1849 ve vzbouených Uhrách a v roce 1859 se úastnil bitvy u Solferina v Itálii, kde kryl ústup rakouské armády. Rod pokraoval skrze prostedního z bratr, Karla II. (1802 1858). I on bojoval v Itálii a byl rann v bitv u Santa Lucie. O rok pozdji psobil jako rakouský guvernér v Milán a od roku 1851 v Sedmihradsku. V držení statk jej následoval jeho syn Karel III. (1824 1904). Také on nastoupil vojenskou kariéru, ale v roce 1856 z armády vystoupil a vnoval se správ svého majetku a politice. Byl pedsedou Lesnické jednoty eské a zastával rzné funkce v hospodáských spolcích. Jako politik stál v jedné linii s hrabtem Leo Thunem a Františkem Ladislavem Riegrem. Byl iniciátorem a obhájcem eského státoprávního hnutí, požadujícího korunovaci císae na eského krále a spolu s tím zachování kontinuity zem a její autonomii. V roce 1871 proslul svým výrokem ve snmovn, že práva eských zemí bude hájit "až do tch hrdel a statk". Tato formulace, neblaze proslulá v dobách poblohorských konfiskací, byla aristokratickými politiky, jak je vidt, hojn používána. Podporoval zrovnoprávnní eštiny a prosazoval ji jako politik i jako správce svého majetku. Na jeho statcích se stala eština úedním jazykem; zdomácnla i v jeho rodin. Podporoval innost Národního muzea a založení Národního divadla. Majetek orlické vtve se v druhé polovin 19. století dále rozšíil a vedle Orlíku vlastnila tato vtev i další statky, napíklad imelice (vetn Rakovic), Sedlec u Kutné Hory a Osov u Berouna. Mladší syn Bedich (1862 1936) šel v otcových stopách a jako poslanec íšského snmu a len panské snmovny neúnavn prosazoval ideu eského státního práva. Velmi pozitivn se zapsal i v oblasti organizace zemdlství a lesnictví. Zakládal výzkumné stanice a ústavy, podporoval národní odborné školství a snažil se maximálním zpsobem racionalizovat zemdlskou a lesní výrobu. Následníkem a ddicem orlického majorátu, tedy i imelického panství se stal jeho starší bratr Karel IV. (1859 1913), poslanec íšské rady. Ten v roce 1889 velmi pobouil eskou veejnost. Tehdy se mladoeský poslanec Josef Šíl dožadoval vysvtlení, pro snm rozhodl, že na nové budov Národního muzea na Václavském námstí nebude umístna deska se jménem Jana Husa. Staroeští poslanci nebyli v zásad proti a snažili se pesvdit své aristokratické druhy. Karel Schwarzenberg však rezolutn prohlásil: "Mezi husity bylo na poátku onoho hnutí mnoho charakter ctihodných, avšak husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupi a žhá." Dále prohlásil husitství za "komunismus 15. století" a sebe za ddice Rožmberk, nepátel husit, a celý konflikt se zcela zbyten vyhrotil. Po této afée se kníže vzdal svého lenství ve správní rad Národního muzea. Nejmladší syn Karla IV. Schwarzenberga Jan (1903 1978) studoval v Praze a ve Vídni a stal se rakouským diplomatem. Starší bratr Arnošt (1892 1979) byl eskoslovenským majorem v záloze a pracoval jako technik v pražských Ringhofferových závodech. Zemel v roce 1979 v Písku. Ddicem statk se stal nejstarší bratr Karel V. (1886 1914). Psobil na eském místodržitelství a zemel na poátku první svtové války na úplavici ve Vukovaru na srbské front. Jeho mladší syn František (1913 1992) se bhem druhé svtové války úastnil protinacistického odboje a Pražského povstání. Po válce vedl eskoslovenskou diplomatickou misi ve Vatikánu. Po komunistickém pui v roce 1948 zstal v zahranií a byl profesorem politických vd na Chicagské univerzit. Statky zddil jeho starší bratr Karel VI. (1911 1986), známý jako eský historik a genealog 3. V roce 1938 podepsal, spolu s dalšími píslušníky rodu, známé "Prohlášení píslušník eské šlechty" prezidentu Edvardu Benešovi, v nmž signatái vyjádili vrnost eskoslovenskému státu i odhodlání jej bránit. Pi záboru Sudet a pi okupaci eskoslovenské republiky nacisty se rozhodn postavil na stranu eského státu. 3 lovk zabývající se výzkumem rod a erb. 11

Po osvobození v roce 1945 byl zvolen pedsedou revoluního národního výboru v imelicích (tam rodina trávila válenou dobu). V roce 1948 byl orlické vtvi zkonfiskován veškerý majetek v echách a rodina odešla do Rakouska. Karlv syn Karel VII. (narozen 1937) byl adoptován Jindichem (1903 1965) a zddil vtšinu majetku v Rakousku. Karel VII. zastával funkci prezidenta Helsinského výboru a aktivn pomáhal eskoslovenskému hnutí za svobodu v dob komunismu. V letech 1990 1992 zastával funkci kanclée prezidenta republiky. Jeho orlický majetek mu byl po roce 1989 restituován a v souasnosti je kníže Karel Schwarzenberg ministrem zahraniních vcí eské republiky a rakovická tvrz je souástí jeho majetku. Rakovickou tvrz pronajal Karel Schwarzenberg v ervenci roku 2006 obanskému sdružení Berkat, které zde zídí venkovské multikulturní komunitní centrum, otevené pro migranty i pro zájemce z ad eské veejnosti. Obr. 4 Karel Schwarzenberg [10]. 1.4. Zobrazení Rakovic na historických mapách 18. a 19. století Rakovice jsou zobrazeny na Müllerov map ech, vydané roku 1722. Autor mapy, Johann Christoph Müller se narodil 15. bezna roku 1673 Wöhrdu na pedmstí Norimberka. Po studiu matematiky u astronoma a mdirytce Eimmarta v Norimberku vstoupil roku 1696 do služeb císaského plukovníka Marsigiho. Již v roce 1708 byl poven zpracováním velké mapy Uher, která byla vydána o rok pozdji. Roku 1708 zapoal mapování Moravy, které dokonil v roce 1712. Mapa Moravy byla pak vydána roku 1716. J. Ch. Müller zemel 21. ervna 1721 ve Vídni ve vku pouhých 48 let na následky dlouholetého pobytu v terénu a celkového vyerpání. Mapování ech probíhalo v letech 1712 1718. istokresba všech 25 sekcí mapy byla dokonena roku 1720 a odevzdána eským stavm. Mapa byla vydána roku 1722, tj. rok po smrti J. Ch. Müllera. Velikost jedné sekce (jednoho mapového listu) je 55,7 47,3 cm, celá mapa složená z 25 sekcí má pak rozmry sekcí 282,1 240,3 cm. Mítko mapy je 1:132 000. Bylo použito Cassiniho válcové zobrazení, poloha nkterých významných míst byla urována astronomicky, smry byly urovány kompasem, délky pak 12

pomocí potu otáek kol speciálního koáru. Vlastní mapování probíhalo metodou a la vue, tj. od oka (kreslím to, co vidím). Mapa byla vyryta Michaelem Kaufferem z Augsburku, pedlohy pro obrazovou výzdobu okrajových roh vyhotovil Václav Vavinec Reiner, vlastní vyrytí obrazových pedloh do mdi provedl Jan Daniel Herz z Augsburku. Obr. 5 Rakovice a imelice na Müllerov map ech [12]. Müllerovo mapování bylo poslední kartografickou inností na našem území provedenou jednotlivcem, i když podporovanou státem. Jeho mapy se staly podkladem následných mapových dl na další stovku let. Johann Christoph Müller bývá asto oznaován za nejvýkonnjšího kartografa všech dob a je považován za jednoho z nejvýznamnjších kartograf, který psobil na našem území. Ukázka zákresu obce Rakovice na Müllerov map ech je na obrázku 5. Více informací o Müllerov map ech je uvedeno v [21]. Obr. 6 Rakovice a imelice na map 1. vojenského mapování [13]. 13

Výsledky Müllerova mapování (zvtšeniny Müllerovy Mapy ech) byly podkladem pro vyhotovení map prvního vojenského mapování (josefského), které bylo zahájeno za vlády Marie Terezie v roce 1763 a zcela dokoneno bhem vlády Josefa II. roku 1783. Mapy byly vyhotovovány v mítku 1 : 28 800, tedy jeden palec na map odpovídá 400 vídeským sáhm ve skutenosti, což bylo 1000 vojenských pochodových krok. Mapováno bylo opt metodou a la vue. Do map byly zakresleny komunikace, vodstvo, sídla, jednotlivé budovy, mosty, louky, pastviny, lesy, apod. Výškopis byl v mapách vyjáden šrafováním. Bhem letního období bylo zmapováno 350 km 2,v zimním období se vykreslovaly mapové listy. Vyhotovené mapy podléhaly písnému utajení. Mapování v echách bylo provádno v letech 1764 1767 (273 mapových list), mapování Moravy probíhalo v letech 1764 1768 (126 mapových list) a Slezska v letech 1763 1764 (40 mapových list). Zákres obcí Rakovice a imelice na map prvního vojenského mapování je na obrázku 6. Podrobnji je problematika prvního vojenského mapování popsána v [20], [21] a [24]. Druhé vojenské mapování probíhalo v letech 1807 1869. Vlastnímu mapování pedcházelo budování vojenské triangulace (práce byly zahájeny již roku 1806). Mítko je shodné s mítkem prvního vojenského mapování, tj. 1 : 28 800. V okolí velkých mst, dležitých vojenských objekt a cviiš bylo mítko zmnno na 1 : 14 400 (1 palec odpovídá 200 sáhm ve skutenosti). Obr. 7 Trigonometrický bod Sv. Štpán ve Vídni z roku 1905 [23] a z 2005 [28]. S ohledem na ekonominost prací na územích, kde již bylo ukoneno nebo práv probíhalo mapování stabilního katastru, byla zmnna technologie mapovacích prací (týkalo se i našeho území). Bylo zvoleno Cassini Soldnerovo zobrazení, referenní plochou byl Zachv elipsoid. Souadnice trigonometrických bod byly ureny ve dvou souadnicových systémech: gusterberském pro echy (poátek souadnicové soustavy na rakouském trigonometrickém bod Gusterberg) a svatoštpánském. Rozmry mapových list byly nov stanoveny rovinnou tvercovou sítí o velikosti 20 20 palc. Malý asový odstup mezi katastrálním a topografickým mapováním znamenal tém kompletní pevzetí aktuálního katastrálního polohopisu. Výškopis byl vyjáden Lehmannovými šrafy. Náklady na zmapování jedné tverení míle klesly z pvodních 250 na 120 zlatých! Jeden vojenský topograf s pomocníkem s využitím katastrálního polohopisu ron zvládl zmapovat 690 km 2. Bez možnosti využití výsledk katastrálního mapování to bylo pouze 230 345 km 2. 14

Mapy druhého vojenského mapování byly opt písn utajovány a pístup k nim mlo jen nejvyšší velení armády. Obr. 8 Trigonometrická sí 1. ádu mapování stabilního katastru využitá pi druhém vojenském mapování [22]. Území ech bylo mapováno v letech 1842 1852 (267 mapových list), území Moravy a Slezska v letech 1836 1840 (146 mapových list). Celá rakouská monarchie byla mapována po dobu 63 let, zmapována nebyla ást Halie, Slovenska, Uher a Sedmihradska. Druhé vojenské mapování je podrobnji popsáno v [20], [21] a [24]. Obr. 9 Rakovice a imelice na map druhého vojenského mapování [14]. 15

Mapy druhého vojenského mapování rychle zastaraly (mapování trvalo 63 let). Bylo tedy zahájeno mapování nové, tetí vojenské mapování (Františko-josefské), které probíhalo v letech 1869 1883. Mapy mají mítko 1 : 25 000, mapové listy jsou barevné. Mapování pedcházelo budování vojenské triangulace (1862 1868). Referenním bodem byl zvolen trigonometrický bod Hermannskogel. Za referenní plochu byl zvolen Besselv elipsoid. tyi mapové sekce (mapové listy) 1 : 25 000 tvoí jeden list speciální mapy 1 : 75 000, který pedstavuje prmtnu ásti zemského povrchu v Sanson- Flamsteedov zobrazení (polyedrické zobrazení 4 ). Rozmry mapových list speciální mapy jsou 30 zempisné délky 15 zempisné šíky. Obr. 10 Trigonometrický bod Hermannskogel [16]. Výškopis na mapách tetího vojenského mapování je vyjáden upravenými Lehmannovými šrafami, objevují se již vrstevnice po 100 výškových metrech, které jsou pouze orientaní. U významných bod jsou uvedeny výškové kóty. Mapování polohopisu bylo provádno metodou mického stolu nebo pozdji také pomocí busoly. Obr. 11 Rakovice a imelice na map 1 : 25 000 tetího vojenského mapování [18] 4 Tato zobrazení se používají pro pípady, kdy máme za úkol zobrazení rozsáhlého území, ale hodnoty zkreslení nesmí pesáhnout uritou hodnotu (musí zstat ve zvoleném intervalu). Toho se docílí rozdlením území na menší ásti a ty se pak zobrazí zvláš. Velkou nevýhodou tchto zobrazení jsou však samostatné souadnicové soustavy pro jednotlivé listy a vznik spár pi skládání list vedle sebe. 16

Za hlavní výsledek tetího vojenského mapování je odborníky považována speciální mapa 1 : 75 000, jejíž mapové listy jsou jednobarevné (ernobílé). Tato mapa byla používána v první i druhé svtové válce a po válkách i pro turistické úely, nebo až do roku 1965 to bylo jediné mapové dílo pokrývající celé naše území. Na tyto mapy byly pozdji dotisknuty zelenou barvou lesy. Obr. 12 Rakovice a imelice na speciální map 1 : 75 000 tetího vojenského mapování [19]. Další odvozenou mapou je Generální mapa 1 : 200 000. Jeden mapový list je tvoen lichobžníkem o ploše 1 zempisné šíky 1 zempisné délky, tj. 8 mapových list speciální mapy. Tyto mapy jsou tybarevné a v zobrazení polohopisu je draz kladen zejména na komunikace. Podrobnjší informace jsou uvedeny v [20], [21] a [24]. Dalším mapovým dílem, ne kterém jsou Rakovice zakresleny jsou tzv. císaské povinné otisky (Kaiserpflichtexemplare). Jedná se o tisky originálních map stabilního katastru, které byly ureny k archivaci v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Barevné provedení je stejné jako u originálních map: okrová barva role (orná pda), šedá lesy, syt zelená zahrady a parky, zelená louky, svtle zelená pastviny, karmínov ervená zdné budovy, kamenné mosty, jezy a silnice, v tmavém odstínu karmínov ervené významné stavby, žlutá devné budovy, mosty a jezy, hndá cesty, modrá vodní toky a plochy a rznobarevné lemovky hranic se sousedními obcemi. V bílé barv jsou ponechány dvory a nádvoí, veejná prostranství a pda, kterou nebylo možné obdlat, nap. kamení. Na zadní stran mapového listu je podpis pracovníka, který mapu vybarvil a revizora. Katastrální vymování bylo prvním mapováním na území rakouské monarchie, které bylo vyhotoveno na pesných geodetických základech. Byla založena a zamena trigonometrická sít I. až III. ádu. Sít IV. ádu vznikla zhuštním sít III. ádu grafickou triangulací metoda mického stolu. Podrobnému mení pedcházelo zjištní, oznaení a popis hranic katastrální obce a vlastnických a pozemkových hranic, které byly vyznaeny a oíslovány v terénu a zakresleny do polního nártu. Vlastní mení v mítku 1 : 2 880 bylo provedeno metodou mického stolu ze stanovisek urených graficky temi zámrami. Stejným zpsobem nebo rajónováním, pi nmž se délky urovaly etzcem, byly zameny podle polního nártu podrobné body, tj. nemovitosti, vodní toky a další pevné body v terénu a vlastnické a pozemkové hranice. Mapovací práce trvaly v echách 12 let (1826 1830, 1837 1843). Soubor Císaských povinných otisk tvoí 11 732 katastrálních map (echy 8 444 map, Morava 3 288 map) a jsou zobrazeny na 46 732 mapových listech (echy 31 209, 17

Morava 15 523) rzných rozmr. Základní rozmr je 60 x 71,5 cm. Mapy jsou v mítku 1 : 2 880. Další informace o Císaských povinných otiscích jsou k dispozici v [26]. Obr. 13 Obec Rakovice na Císaském povinném otisku [25]. Obr. 14 Rakovická tvrz na Císaském povinném otisku [25]. 2. Souasný stav areálu tvrze Po zabavení rakovické tvrze byl objekt využíván jako zemdlský statek a postupn chátral, jelikož se o objekt nikdo nestaral. Areál tvrze i po navrácení do vlastnictví Karla Schwarzenberga v roce 1989 dále chátral až do ervna roku 2007, kdy si areál pronajalo Obanské sdružení Berkat, které sice okamžit zaalo s nákladnou rekonstrukcí tvrze, ale další pidružené objekty dále chátrají. Pro vytvoení projektu obnovy i celého areálu tvrze byl autor požádán o vyhotovení geodetických podklad. Stav celého objektu dokládají následující fotografie (obrázky 15 17). Panoramatická fotografie (360 stupová) areálu tvrze v Rakovicích viz píloha 1. 18

Obr. 15 Stav rakovické tvrze v listopadu 2007, foto: autor. Obr. 16 Stav tvrze ped zahájením rekonstrukce [27]. Obr. 17 Fotografie eledníku v objektu tvrze, listopad 2007, foto: autor. 19

3. Geodetické zamení stávajícího stavu areálu tvrze Mapový podklad vetn údaj o podrobném bodovém poli pro zamení objektu tvrze zdarma poskytlo Katastrální pracovišt Písek v podob digitálního souboru VKM. Obr. 18 Kopie katastrální mapy s vyznaeným areálem tvrze v Rakovicích. 3.1. Postupy zamení objektu Ped samotným zamováním bylo nutno si prostudovat požadavky na mení od zadavatele a všechny mapové podklady. Po píjezdu na místo mení byl draz kladen pedevším na rekognoskaci terénu, tj. na zjištní jak velký je zamovaný areál tvrze, jestli jsou pístupné body podrobného polohového a výškového bodového pole a rozhodnutí o pedbžném rozmístní stanovisek, respektive mických bod, ze kterých se poté budou zamovat podrobné body polohopisu a výškopisu. Obr. 19 GPS aparatura Leica GPS System 500, foto: autor. 20

Z dvodu nedostatku a pomrn velké vzdálenosti bod podrobného bodového pole polohového i výškového bylo rozhodnuto o pipojení mení do souadnicového systému S JTSK (Systém Jednotné trigonometrické sít katastrální) a výškového systému Bpv (Balt po vyrovnání) pomocí metody GPS. Pro tento úel byla zapjena GPS aparatura Leica GPS System 500 od geodetické firmy Geotan s.r.o. 3.1.1. Metoda GPS Pomocí GPS lze urit polohu na kterémkoli míst na zemském povrchu 24 hodin denn, díky 24 družicím pohybujících se ve výškách kolem 20 200 km nad Zemí. Tyto družice mají v sob umístny velmi pesné atomové hodiny, které neustále komunikují pomocí rádiového signálu s 5 pozemními stanicemi rozmístnými rovnomrn po celém svt. Tyto pozemní stanice snímají neustále polohu všech družic a urují parametry jejich drah, emuž se íká efemeridy, které naopak posílají jednou za 4 hodiny družicím. Družice pak pipojí signál z pozemních stanic ke svému asovému signálu, který vysílají již do pijíma na zemském povrchu. Pijímae mohou být pro turistické úely (jejich pesnost není nikterak velká, v souasné dob to je pibližn ± 5 10 m), pro naviganí (použití pro lodní, leteckou i automobilovou dopravu, mají podobnou pesnost jako turistické GPS) a pro geodetické úely, které vyžadují pomrn vysokou pesnost urení polohy a výšky bodu. Pro urení polohy bodu je poteba minimáln 3 družice. Když potebujeme zjistit i výšku bod, musí být vidny pijímaem minimáln 4 družice. Pro geodetické úely je potebné množství pozorovaných družic vyšší, platí ím více, tím lépe, minimáln se uvádí 5, optimáln 7 8 družic. Pi zamování bod pomocí GPS je nutné mít nezakrytý výhled na oblohu a to zejména na jih 5. Proto je použití GPS v lesních územích prakticky nemožné. Urení polohy bodu pomocí GPS je de facto protínání vped z délek. Délky se nemí pímo, ale pijíma získává asové signály z jednotlivých družic a údaje o jejich poloze. Z tchto dat je pijíma schopen spoítat svou polohu na referenní ploše, která nahrazuje zemský povrch. Zemským povrchem je tzv. geoid, což je tleso, které je ve všech bodech kolmé k zemské tíži. Geoid není proto možné matematicky definovat, tudíž pro výpoty a mení na nm musí být nahrazován referenní plochou, která je v pípad GPS rotaní geocentrický elipsoid WGS. Vznikl tedy i souadnicový systém WGS 84, ve kterém mí i aparatury GPS. Pro využití v geodézii v eské republice, je nutná matematická transformace souadnic WGS 84 do S JTSK. Pi zamování bod pomocí GPS lze využít nkolik rzných metod, které se liší jednak pesností urení bodu, jednak dobou, kterou musí GPS aparatura mit. Pro zjištní souadnic stanovisek kvli zamení objektu tvrze v Rakovicích byla použita tzv. rychlá statická metoda. Tato metoda umožuje urit souadnice bodu s pesností ± 2 5 cm za pibližn 30 minut (záleží na potu observovaných družic). V Rakovicích bylo v dob mení GPS aparatury vidno 6 8 družic a trvalo pes pl hodiny u jednoho bodu. Zamena byla 3 mická stanoviska, což umožuje vypoítat souadnice všech bod mické sít i s kontrolou mení. 3.1.2. Podrobné mení polohopisu a výškopisu Podrobné mení bylo provedeno polární metodou. Princip metody vychází z mení smr, resp. úhl a délek. Základem byly body zamené pomocí GPS. Pro zamení polární metody byla zapjena Stední prmyslovou školou stavební v Plzni totální stanice Topcon GTS 212, hliníkový stativ, který slouží k uchycení totální stanice a k její centraci a horizontaci a koutový odrazný hranol na výsuvné výtyce, který slouží k odražení svtelného paprsku totální stanice, ímž se mí úhly a délky. 5 Z jihu vylétává nejvíce družic, proto je výhodné nemít na jih zakrytý výhled. 21

Mení polární metody se skládá z dvou hlavních ástí: z pípravy totální stanice na stanovisku a z vlastního mení. Píprava totální stanice spoívá v centraci, v horizontaci a v zaostení nitkového (ryskového) kíže. Centrací se rozumí uvedení svislé osy totální stanice tak, aby procházela pesn mickým bodem, na kterém míme. Horizontace je uvedení mického pístroje do vodorovné roviny pomocí zabudovaných libel 6. Postup centrace a horizontace: stativ s pipevnnou totální stanicí se pibližn postaví nad daným bodem tak, aby hlava stativu byla pibližn vodorovná (svislá osa mického stroje je pibližn ve stedu mické znaky). Pohybem (otáením) stavcích šroub ztotožníme osu totální stanice se stedem bodu. Výbh krabicové libely se odstraní posunem vysouvacích noh stativu. Pesná horizontace totální stanice se provede pomocí alhidádové libely a stavcích šroub. Pokud svislá osa posléze neprochází stedem mické znaky dokoní se centrace malým posunem mického stroje po hlav stativu. Zkontroluje se horizontace. Pokud je vše v poádku lze zaít s mením. Pokud není totální stanice zhorizontována, alhidádová libela se opt urovná pomocí stavcích šroub. Obr. 20 Totální stanice Topcon GTS 212 na hliníkovém stativu, foto: autor. Zaostení nitkového kíže se provádí kvli ztotožnní obrazu s dvmi ryskami, které slouží k zacílení na mený pedmt, resp. na koutový hranol. Vlastní mení probíhá po píprav totální stanice. Nejprve se zamí viditelné body mické sít, tzv. orientace. Mické body byly stabilizovány kovovou trubkou (zejména stanoviska zamená GPS) nebo devným kolíkem z dvodu možné další poteby tchto bod (pi realizování projektu vytyování). Následuje mení polohopisných a výškopisných prvk (viz píloha. 5), jejichž zamení bylo stanoveno zadavatelem. Zameny byly rohy a rozhraní budov, vstupy a vjezdy do budov, povrchové inženýrské sít (šachty, kanály ), vstupy a vjezdy do areálu, betonové obruby, schody, záhony, zábradlí, píjezdové cesty a pšinky, rostlinný porost (stromy, kee), terénní zlomy výškové nerovnosti povrchu (v terénu byly též zameny 6 Libela = vodováha. V totální stanici jsou zabudovány dv libely: krabicová a alhidádová libela. Krabicová libela je mén pesná a slouží pouze k pibližné horizontaci. Alhidádová libela je více pesná, a tudíž pesná horizontace se provádí s její pomocí. 22

pomocné výškové body pro následné vyhotovení vrstevnic) a výšky podlah u všech budov, což bylo zásadním požadavkem zadavatele (viz píloha. 2). Pro zobrazení výše uvedených objekt byla navržena a vytvoena legenda (viz obrázek 21). Obr. 21 Legenda výškopisného a polohopisného plánu. Všechny tyto prvky byly zameny polární metodou, tzn. byl zmen vodorovný úhel, šikmá délka a zenitový úhel. Celý areál tvrze byl zamen ve dvou dnech, a to 10. a 29. listopadu roku 2007. V prvním termínu byla zamena vnitní ást objektu. Pi mení pršelo a bylo pibližn 5 C. Dne 29. listopadu (druhý termín) byl domen celý objekt tvrze, vetn blízkého okolí a píjezdové cesty. Bhem druhého mení snžilo a bylo pibližn 0 C. Z dvodu uvedených klimatických podmínek je zejmé, že byly kladeny vysoké nároky na mickou techniku, ale i na mickou skupinu. I pes nepíze poasí pi zamování, byly dodrženy všechny požadavky na mení, vetn splnní mezních odchylek urených katastrální vyhláškou 26/2007 Sb., v platném znní. Na mení se podíleli: Zuzana Laciná, Kateina Träxlerová, Petr Bubli a Matj Kuera. Více informací o požadavcích na geodetické mení je uvedeno v [30]. Obr. 22 Fotografie ze zamování areálu tvrze, foto: Ing. Martina Vichrová. 23

Výsledkem zemmických prací je zápisník mených dat (v digitální podob z totální stanice Topcon), polní nárt (slouží k vyhotovení výškopisného a polohopisného plánu) a mená data z GPS aparatury Leica. 3.2. Zpracování geodetických podklad Mená GPS data byla zpracována firmou Geotan s.r.o. z dvodu poteby specializovaného a drahého SW (softwaru). Výsledkem byly WGS souadnice tí hlavních mických bod. Transformaci souadnic z WGS do S JTSK provedla Ing. Vlasta Maternová. Následné zpracování všech mených dat provádl již autor sám. Obr. 23 Ukázka geodetického SW Geus. Vyhotovení geodetických podklad probhlo v geodetickém SW Geus. Nejprve byly do programu vloženy souadnice tí známých stanovisek a poté byly spoteny všechny souadnice stanovisek i podrobných bod. Pi mení a tedy i pi výpotu je nutná vždy kontrola, tzn. že nkteré podrobné body byly zameny 2 krát nebo bylo na stanovisku zameno více orientací. Obr. 24 Ukázka výpoetního protokolu, porovnání odchylek. Výpoetní program kontroluje vypotené odchylky na tchto bodech a porovnává je se zadanou mezní odchylkou, která je dána katastrální vyhláškou 26/2007 Sb., v platném znní. Mení tedy musí být provádno minimáln ve 3. tíd pesnosti (pokud zadavatel nestanoví 24

jinak), tzn. že maximální odchylka na zamovaném bod nesmí pesáhnout ± 14 cm. Jako doklad o výpotu slouží výpoetní protokol, který je automaticky vytváen programem a je souástí této práce (viz Píloha. 3). Výsledkem výpoetních prací je seznam souadnic všech mených bod v souadnicovém systému S JTSK a výšky urené v systému Bpv. Seznam souadnic se skládá z 12-ti místného ísla bodu, souadnic v poadí Y, X (poloha bodu) a souadnice Z (nadmoská výška). Dále je uvedena kvalita neboli tída pesnosti. Všechny zamované body jsou ve 3. tíd pesnosti (± 14 cm). Seznam souadnic lze najít v Píloze íslo 4. Obr. 25 Ukázka seznamu souadnic. Výškopisný a polohopisný plán byl zpracován v grafické ásti SW Geus. Nejprve byla vložena DKM ve formátu VKM (výmnný formát katastrální mapy). Dále byly vloženy zamené body a probhlo pekreslení polního nártu. Polohopisná i výškopisná kresba byla rozdlena do nkolika vrstev i barev, aby bylo možné v poítai zobrazit pouze napíklad jednu ást (viz obrázek 21). Obr. 26 Severozápadní pohled na architektonickou studii rekonstrukce areálu tvrze. Obr. 27 Jihovýchodní pohled na architektonickou studii rekonstrukce areálu tvrze. 25

Pro potebu projektant byl výkres z programu Geus peveden do formátu podporovaného programem AutoCAD. V tomto programu byl pro pehlednjší práci upraven výškopisný a polohopisný plán a byl odeslán firm s názvem O Dm dál, která v souasné dob na geodetických podkladech již vytvoila architektonickou studii. Ukázky z architektonické studie výše jmenované firmy jsou na obrázku 26 až 28. 3.3. Využití geodetických podklad Vyhotovené geodetické podklady již byly pedány projekní kancelái O Dm dál, která již vytvoila architektonickou studii (obrázky 28 až 28). Výškopisný a polohopisný plán je základním podkladem pro vyhotovení projektu rekonstrukce. Nabízí se možnost další spolupráce autora pedkládané práce ohledn realizace projektu a to zejména pi vytyení nov projektovaných prvk a další práce spojené s výstavbou. Výhodou je znalost terénu, orientace a pehled o vybudovaných geodetických bodech (mická stanoviska). Další možnost praktického využití geodetických podklad (polohopisný a výškopisný plán areálu) je pi správ areálu rakovické tvrze. Obr. 28 Severozápadní pohled na rakovickou tvrz. 4. Projekt rekonstrukce areálu tvrze podle požadavk Obanského sdružení Berkat Po rekonstrukci má rakovický areál tvrze sloužit jako komunitní centrum pro pisthovalce. V objektu tvrze bude vlastní komunitní centrum. Pízemí tvrze je plánováno jako otevený komunitní prostor s využitím pro komunitní, kulturní, vzdlávací a další akce pro klienty centra i veejnost s bezbariérovým pístupem. Zde se bude nacházet spoleenská polyfunkní místnost pro pibližn 30 lidí, 2 uebny s poítaovou technikou a další provozní místnosti. V prvním pate tvrze je plánovaná zóna k bydlení a ubytovávání. Zde budou 2 byty v uspoádání 2 +1. První byt bude pro rodinu správce areálu, druhý byt pro koordinátory program Berkat. V prvním pate jsou plánovány ješt 3 4 menší pokoje se 2 5 lžky. V pdních prostorách budou v dalších fázích rekonstrukce vybudovány 3 7 lžkové apartmány a jedna vtší herna pro dti. Na zahrad pímo vedle tvrze je plánováno hišt pro malé dti a posezení v podob 1 2 altánk. Prostorová studie druhého nadzemního podlaží je na obrázku 29. Objekt eledníku by ml sloužit jako penzión. eledník je zchátralá barokní stavba, která bude bu zbourána nebo kompletn pestavna se zachováním barokního skeletu a charakteru. Zámrem obanského sdružení Berkat je pebudovat eledník na malý penzion 26

s restaurací, jehož provoz by zajišovala migrantská rodina, která by bydlela na tvrzi. Restaurace by poskytovala možnost dalších pracovních píležitostí pro píchozí. Rekonstrukce eledníku je plánována jako další sociální podnik Berkatu, který by mohl zajistit do budoucnosti samofinancovatelnost Rakovic. Grant na pestavbu eledníku bude podán v prbhu roku 2008 2009 v návaznosti na rekonstrukci tvrze v rámci Finanního mechanismu EHP (Evropský hospodáský prostor) a Norského finanního mechanismu prostednictvím NROS (Nadace rozvoje obanské spolenosti) ve spolupráci s agenturou senátora Ing. Tomáše Jirsy. Obr. 29 Prostorová studie druhého nadzemního podlaží tvrze. Barokní sýpka, která pímo piléhá k eledníku, je ideálním prostorem pro poádání rzných kulturních akcí. Takovýto prostor v obci Rakovice zcela chybí a jeho vybudování by bylo místními obyvateli velmi vítané. Rekonstrukce sýpky bude zahrnuta do celkové rekonstrukce eledníku. Hospodáské budovy jsou pomrn v zachovalém stavu a budou se využívat jako ustájovací, parkovací, skladovací a další technicko-zemdlské prostory. Na dvoe areálu je plánován prostor pro míové hry (fotbalové a volejbalové hišt) a ohništ. V prostorách zahrady budou založeny zeleninové záhony. Pozemky v okolí, které patí k tvrzi budou sloužit k rozvoji zemdlského psobení. 27

5. Závr Rakovice již v minulosti hrály významnou roli v oblasti správy blízkého okolí a proto byly zobrazeny na historických mapách již od 18. století. V minulosti Rakovice ztratily na významu, avšak dá se pedpokládat, že jejich význam po vybudování komunitního centra na rakovické tvrzi Obanským sdružením Berkat vzroste. Vzhledem ke stávajícímu technickému stavu budov areálu tvrze, bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci a o vytvoení projektu celkové rekonstrukce. Autor pedkládané práce byl požádán o vyhotovení geodetických podklad. V první kapitole je strun popsána historie obce a tvrze v Rakovicích a jejich zobrazení na mapách 18. a 19. století. Následuje piblížení souasného stavu areálu tvrze a podrobný popis postupu geodetického zamení areálu dle požadavk zadavatele. V této kapitole jsou též popsány použité technologie mení, postup výpotu a vyhotovení mické dokumentace požadované zadavatelem (polohopisný a výškopisný plán, seznam souadnic a výpoetní protokol). Všechny výše uvedené podklady splnily podmínky zadavatele a píslušných norem pro mení. Požadované podklady byly pedány projekní kancelái O dm dál, která již vyhotovila architektonickou studii a pracuje na detailním projektu rekonstrukce. Výsledky geodetického zamení areálu budou pedány též správcm tvrze. 28

Prameny a literatura [1] http://www.rakovice.cz/zacatek.htm [2] http://mesta.obce.cz/zsu/vyhledat-2384.htm (26.2.2008, 12:40) [3] http://www.rakovice.cz/drzitele1.htm [4] http://www.rakovice.cz/drzitele2.htm [5] http://www.schwarzenberg.cz/historie/ [6] http://www.berkat.cz/dokument.php?id=338 [7] Turistická mapa 1:75000 SHOCART Písecko, Zvíkov, Orlík nad Vltavou, Copyright 2002. [8] http://www.hrady.cz/data/thumbs/300_11926.jpg [9] http://www.schwarzenberg.cz/pics/erb.jpg [10] http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/defaultart.asp?id=45830&ido=3&idj=1&amb=1&type=pr int [11] NISCHER, E. Österreichische Kartographen: Ihr Leben, Lehren und Wirken. Wien: Österreichischer Bundesverlag für Unterricht, Wissenschaft und Kunst, 1925. [12] Mapová sbírka Historického ústavu Akademie vd eské republiky, sign. VII/ 4/ A- 2587. http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=330&lang=cs&z_width=700&z_newwi n=1&map_root=mul [13] http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c193 [14] http://mapserver.fsv.cvut.cz/cgibin/mapserv.exe?map=c%3a%5cweb%5cdata%5cvmdesktop.map&imgext=428754. 735138+5477559.963977+435227.949425+5482091.213978&imgxy=280.0+196.0&im g.x=248&img.y=167&zoom=0 [15] HOFSTÄTTER, Ernst. Beiträge zur Geschichte der Österreichischen Landesaufnahmen: Ein Überblick der topographischen Aufnahmeverfahren, deren Ursprünge, ihrer Entwicklungen und Organisationsformen der vier österreichischen Landesaufnahmen. Teil I. Wien: Bundesamt für Eich- und Vermessungswesen, 1989. Kriegsarchiv Wien. Signatura: K VII a 204. [16] http://www.oetk.at/index.htm?/warten/8.htm [17] http://www.gis.zcu.cz/cgibin/to.en/studium/mk2/multimedialni_texty/index_soubory/index_soubory/hlavni_soub ory/download_soubory/pdf/9_kapitola.pdf [18] http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=3vm&map_region=25&map_list=4252_1 [19] http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=3vm&map_region=75&map_list=4252 [20] KUCHA, K.: Mapové prameny ke geografii eskoslovenska. In: Acta Universitatis Carolinae Geographica. 1967, ro. 2,. 1, s. 57 97. [21] VEVERKA,B.: Topografická a tematická kartografie 10. Skripta. Praha: Vydavatelství VUT, 2001. ISBN 80-01-02381-8. [22] HÁNEK, P.: 250 století zemmictví (Data z djin oboru). [23] http://cs.wikipedia.org/wiki/stephansdom [24] BOGUSZAK, F. CÍSA, J. Vývoj mapového zobrazení území eskoslovenské socialistické republiky, III. díl: Mapování a mení eských zemí od poloviny 18. století do poátku 20. století. 1. vydání. Praha: Ústední správa geodézie a kartografie, 1961. [25] http://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/main/cio_main_02_index.html [26] http://archivnimapy.cuzk.cz/ [27] http://www.berkat.cz/obrazek.php?id=1928&id_dokumentu=339 [28] Pohlednice ze soukromé sbírky Ing. Martiny Vichrové. [29] Katastrální vyhláška 26/2007 Sb., v platném znní. 29

Seznam píloh Píloha 1 Panoramatické foto areálu. Píloha 2 Požadavky na mení areálu tvrze v Rakovicích od zadavatele. Píloha 3 Výpoetní protokol. Píloha 4 Seznam souadnic. Píloha 5 Polohopisný a výškopisný plán ve formátu (DWG). Píloha 6 Polohopisný a výškopisný plán ve formátu (EMF). Píloha 7 Architektonická studie finální podoby rekonstruovaného areálu rakovické tvrze. 30