Organizační formy a vyučovací metody ve výuce informatiky Didaktika informatiky 1 Přednáška č. 8 duben 2010 michal.musilek@uhk.cz
Co se naučíme Charakterizovat pojmy organizační formy a vyučovací metody. Vyjmenovat sedm organizačních forem výuky z hlediska organizace práce ţáků. Posoudit silné a slabé stránky kaţdé z forem. Vyjmenovat pět vyučovacích metod podle Lernerovy klasifikace. Uvést příklady jiných klasifikací metod výuky. Posoudit silné a slabé stránky kaţdé z metod.
Organizační formy výuky Z hlediska organizace práce ţáků: s kým a jak ţáci pracují; jak jsou jim předkládány úkoly? Z hlediska vnějších podmínek: v jakém prostoru a v jak vymezeném čase probíhá výuka? Pokud jde o druhou otázku, probíhá v praxi velká část výuky v učebně (v případě výuky informatiky v počítačové učebně) a v časovém rámci vyučovací hodiny (v případě informatiky často také dvouhodinového bloku), proto se dále budeme zabývat první otázkou.
7 organizačních forem výuky 1. Individuální výuka 2. Hromadná a frontální výuka 3. Diferencovaná výuka 4. Individualizovaná výuka 5. Skupinová a kooperativní výuka 6. Projektová výuka 7. Týmová výuka
Individuální výuka Nejstarší forma, známá uţ ve starověku. Ţáci sdílejí místnost (učebnu), ale nikoliv učivo. Kaţdý ţák pracuje individuálně, nespolupracuje s ostatními ţáky. Učivo je stanoveno individuálně, doba výuky není přesně určena. Pouţívá se individuální výuka i v současnosti?
Individuální výuka Pouţívá se i v současnosti v uměleckém vzdělávání, při tréninku vrcholových sportovců, ve vědecké přípravě (doktorské studium). Výrazné prvky individuální výuky má distanční vzdělávání, včetně e-learningu. Individuální výuka v rámci intenzivního studia cizího jazyka. Doučování. Kondice. Vzájemná výuka mezi ţáky a studenty.
Individuální výuka informatiky Můţe být pouţita v rámci procvičovacího bloku, kdy většina ţáků zvládá samostatnou práci (podle pokynu učitele nebo pracovního listu), a to pro individuální výuku nejslabších ţáků. V rámci výuky informatiky spíše výjimečná organizační forma.
Hromadná a frontální výuka Přelom 16. a 17. století J. A. Komenský. Třída = větší skupina ţáků stejného věku. Předpokládá se, ţe stejně staří ţáci budou mít přibliţně stejnou úroveň rozumových schopností a ţe ţáci mimo pásmo průměru se přizpůsobí! Je to pravda? Chlapci X dívky. Odklad PŠD. Ţáci mimo průměr jsou navíc = problémoví, a to jak podprůměrní, tak nadprůměrní.
Hromadná a frontální výuka Výuka ve třídách je spojena s rozvrhem hodin. Třídně hodinový a předmětový systém. Jaké jsou výhody hromadné výuky? Nízké náklady (učebnice, tabule a křída, sešity). Pomohla uvést do praxe právo na vzdělání. V oblasti měřitelných znalostí a dovedností přináší velmi dobré výsledky. Jaké jsou nevýhody hromadné výuky?
Hromadná a frontální výuka Jaké jsou nevýhody hromadné výuky? Je nezbytná stála vnější motivace (cukr a bič). I tak ţáci snadno ztrácejí pozornost a věnují se jiným činnostem (piškvorky, lodě, tichý hovor). Kde má hromadná výuka své místo? Tam, kde mají ţáci studenti vnitřní motivaci, tj. na VŠ, ve vzdělávání dospělých, U3V.
Frontální výuka informatiky Spíše výjimečná organizační forma, v situaci, kdy probírané učivo je pro ţáky nové, neobvyklé či jinak náročné. Při frontální výuce je třeba vyučovat názorně, tj. předvést na dataprojektoru, okomentovat, nechat ţákům čas pro krátké frontální procvičení. Tyto činnosti několikrát prostřídat. Frontální výuce věnovat cca 10 min, pak ţáci velmi rychle ztrácejí pozornost.
Diferencovaná výuka Vnější diferenciace ţáky rozdělíme na výuku tak, aby skupiny byly co nejvíc homogenní. Jaké moţnosti máme ve výuce informatiky? (začátečníci pokročilí, chlapci dívky, ) Jaké klady a zápory má vnější diferenciace? Vnitřní diferenciace rozdílní ţáci se učí společně, ale dostávají různé individualizované úkoly podle dosaţené úrovně (skupiny). Jaké jsou klady a zápory vnitřní diferenciace?
Diferencovaná výuka informatiky Vnější diferenciace se sama nabízí při dělení do skupin. V malém rozsahu nemá negativní sociální dopad. Snaţme se vytvořit maximálně homogenní skupiny. Osvědčuje se i dělení podle pohlaví. Vnitřní diferenciace formou nepovinných předmětů a zájmových útvarů, zapojením talentovaných ţáků do korespondenčních seminářů a soutěţí.
Individualizovaná výuka Výuka respektuje individuální odlišnosti ţáků, umoţňuje jim postup vlastním tempem nebo zadání úloh s obtíţností přiměřenou dosaţené úrovni a schopnostem. Individualizace můţe souviset s vnitřní diferenciací na několik skupin. Dokonalá individualizace je ideálem, ke kterému se můţeme pouze blíţit. V současnosti je povaţována za základní organizační formu výuky.
Individualizovaná výuka Závisí na počtu ţáků ve třídě / ve skupině, zde je zřejmá výhoda informatiky dělení. Závisí na celkovém počtu ţáků, které daný učitel vyučuje; přehled o ţácích je nezbytně nutné udrţet v hlavě, aby bylo moţno ihned pohotově reagovat. Jednou z moţností je počítačem podporovaná výuka (CAE computer aided education), dobře navrţený výukový software se přizpůsobuje ţákovi a je bezmezně trpělivý.
Nástroje individualizace CAE computer aided education. Pracovní listy s nápovědou na vyţádání. Různé varianty úloh k procvičování. Různé varianty domácích úloh. Moţnost náhradního splnění cílových poţadavků (opravný termín; alternativní úkol). Volba by měla být alespoň zčásti ponechána na ţákovi X musí být jasný motivační systém. Hodnocení: známkování X bodování.
Skupinová a kooperativní výuka Skupinová práce ve skupinách 2 aţ 7 ţáků; osvědčený počet jsou 4 ţáci (otočení v lavici). Kooperativní důraz na socializační funkci, na trénink práce v týmu (cílem není pouze ovládnutí učiva daného předmětu). Důleţitý aspekt: rozdělení rolí v rámci skupiny. Jak byste rozdělili role mezi 4 ţáky? Výrazná změna role učitele! Jaká?
Tvorba skupiny a určení rolí 1. Skupiny určí a role přidělí učitel (tím začneme). 2. Skupiny určí učitel, role si rozdělí ţáci sami. 3. Skupiny vytvoří ţáci spontánně a sami si určí role v rámci skupiny (cílový stav). Doporučené role: Řešitel, oponent, zapisovatel, tiskový mluvčí. U skupiny 3 ţáků lze spojit některé dvě role.
Projektová výuka Místo výkladu a procvičování učiva ţáci řeší zadaný projekt. Projekt je náročnější úkol komplexní povahy, u kterého očekáváme výstup. Měl by být úzce spojen s praxí. Cílem pro ţáky není osvojení učiva, ale vyřešení projektu. Osvojení učiva je vedlejším efektem, protoţe řešení projektu je samo o sobě výrazně motivující.
Žáci v projektové výuce Mohou vybírat učivo, které potřebují k zvládnutí projektu. Jsou zainteresováni na řešení, vnímají jej jako praktický úkol, který je potřebné a uţitečné vyřešit. Vnímají projekt jako součást praktického ţivota, ne jen jako od praxe odtrţenou školní výuku. Vidí konkrétní výsledky, ke kterým projekt vede, mohou získat odměnu za jeho řešení.
Fáze řešení projektu 1. Formulace záměru (zadaný, či spontánní úkol). 2. Zpracování plánu, určení cílů. 3. Realizace projektu (provedení potřebných plánovaných činností, případná korekce). 4. Vyhodnocení výsledků. Projekt je časově náročná forma výuky. Lze řešit organizačně (1 týden PV za pololetí).
Projektová výuka a informatika Pouţití ICT a informatických dovedností prolíná dnes většinou projektů. Informatika má významnou podpůrnou roli. Je moţné formulovat i čistě informatické projekty. Navrhněte téma informatického projektu, vhodného pro ţáky ZŠ / SŠ!
Týmová výuka Tým učitelů pracuje společně / koordinovaně. Ruší se dělení na třídy (spojí se ročník a rozdělí dle výkonnosti / dle zájmů / dle prostředků, jeţ jsou k dispozici). Zvýší se efektivita výuky. Ale je to forma velmi náročná na přípravu.
KONEC