Epitely a jejich variace

Podobné dokumenty
Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru

Cytologie. Přednáška 2010

Epitely jako bariery 142

Žlázový epitel vytváří žlázy těla (játra, slinivka, slinné žlázy), jeho funkcí je tvorba sekretu, který má bohaté biologické funkce.

velmi těsně na sebe naléhajících buněk bezcévná mechanická sekreční

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

oběma.tkáně jsou spojeny dohromady v různých kombinacích a tvoří funkční jednotky - orgány

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

MEZIBUNĚČNÉ SPOJE ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK. Karel Souček

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Studijní opora Základy obecné histologie pro zdravotní laboranty. Jaroslava Chyliková Tereza Carbolová Vojtěch Kamarád

Funkční klasifikace epitelů. Epitely v organismech plní více funkcí, ale většinou k výkonu pouze jedné jediné jsou specifickým způsobem upraveny.

Živá soustava, hierarchie ž.s.

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

:25 1/5 1. přednáška

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

organismus orgány tkáně buňky

Interakce mezi buňkami a okolím

BUNĚČ. ěčných makromolekul - mimobuněč. ěčnou. ěčnými adhezemi. U obratlovců jsou hlavními spojovací.

Kožní pokrývka integumentum commune

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

Schéma epitelu a jeho základní složky

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla

Seminář pro maturanty

Anatomické členění. Horní cesty dýchací. Dolní cesty dýchací. Nosní dutina Paranasální dutiny Nasopharynx

Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

Pohyb buněk a organismů

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN

Cytoskelet, buněčné interakce a extracelulární matrix

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

Organizace buňky Cytoplasmatická membrána a specializace buněčného povrchu

Histologie pro bakalářské studium Fyzioterapie. 1. Buňka. Jádro

Oběhový systém. Oběhový systém. Tunica intima. Obecná stavba cév. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.

Cytologie I, stavba buňky

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Úvod do předmětu fyziologie

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Základní morfogenetické procesy

Vývoj a morfologie ledvin

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka

Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

Histologie. 1. Buňka. Jádro. Cytoplazma. Buněčná membr ána. Histologie

Tkáně- rozdělení, základní stavba a funkce Pojiva-obecná charakteristika Mezibuněčná hmota, její tvorba a složení Stavba chrupavky

Svalová tkáň. Petr Vaňhara, PhD. Ústav histologie a embryologie LF MU.

Samčí pohlavní soustava. 1) Varle. Stavba

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Svalová tkáň Svalová soustava

Histologie pro bakalářské studium. 1. Buňka. Jádro

Vylučovací soustava. 1) Ledvina

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Svalová tkáň Svalová soustava

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Struktura a funkce biomakromolekul

Struktura a funkce biomakromolekul

Mužský pohlavní systém

Tělesné kompartmenty tekutin. Tělesné kompartmenty tekutin. Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty.

Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ

Sval. Svalová tkáň. Svalová tkáň. Tvary svalů. Druhy svalů dle funkce. Inervace tkáně. aktivní součást pohybového aparátu vysoce diferencovaná tkáň

Prvotní organizmy byly jednobuněčné. Rostla složitost uspořádání jednobuněčných komplikované uspořádání uvnitř buňky (nálevníci).

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY

Mitochondrie Buněčné transporty Cytoskelet

GIT1. Slinné žlázy a pankreas Játra a žlučník. Preparáty: B6-9, B Ústav histologie a embryologie. Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc.

Chrupavka a kost. Osifikace BST-30

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Imunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)

Histologie. 1. Buňka. Jádro. Cytoplazma. Buněčná membr ána. Histologie

Základy histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.

Chrupavka a kost. Osifikace 605

Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Praktikum z histologie. Modul B

BIOFYZIKA BUŇKY A TKÁNÍ

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

SVALOVÁ TKÁŇ. Ústav histologie a embryologie

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ KATEDRA BIOLOGICKÝCH A LÉKAŘSKÝCH VĚD

Transkript:

Epitely a jejich variace 141

Definice Avaskulární tkáň Buňky jsou k sobě těsně připojeny pomocí mezibuněčných spojení Jsou funkčně a morfologicky polarizovány Jsou připojeny k bazální lamině

Rozdělení podle funkce Krycí a výstelkové epitely Ochranné Resorpční Transportní Sekreční žlázové Smyslové Kontraktilní (myoepitelové buňky)

Buněčná polarita Apikální doména Laterální doména Bazální doména Funkčně odlišné = specializace povrchů Mezibuněčné spoje rozdělují povrchovou membránu na apikální a bazolaterální oblast

Specializace apikálního povrchu Mikroklky časté na všech bb typech - známka absorpce kartáčový lem Stereocilie Mužský pohlavní systém dlouhé a rozvětvené mikroklky Smyslový epitel derivát mikroklků mechanoreceptor Cilie pohyblivá specializace, primární cilie (senzorická funkce), nodální cilie

Mikroklky Aktinová filamenta 2030ks připojena k membráně pomocí villinu Spojení pomocí specifických proteinů vážících aktin Terminální pletivo spectrin, myosin II

Kartáčový lem Zvětšení povrchu Enzymy, transportéry a iontové kanály Glykocalyx Výskyt : enterocyt, bb. proximálního kanálku ledviny

Stereocilie Velmi dlouhé mikroklky resorpce aktin α aktinin místo villinu

Stereocilie v senzorickém epitelu ucha Mechanoreceptory actin a espin Strukturně spíše podobné mikroklkům

Cilie Kinocilie a bičík (flagella) axonema 9+2 mikrotubulů + dynein Primární cilie nejsou pohyblivé -chybí motor-protein. Senzorická funkce chemoreceptor, osmoreceptor, mechanoreceptor Primární cilie je během vývoje zásadní pro normální morfogenesu Nodální cilie bilaminární embryo primitivní uzel - podobné primární cilii ale jsou schopné rotačního pohybu

Kinocilie Délka 5-10μm Axonema 9 dupletů A13, B10 + 2 centrální mikrotubuly Bazální tělísko = centriol 9 tripletů Bazální nožka a žíhaný kořínek orientace pohybu a ukotvení do cytoplasmy

Primární cilie 9+0 Chybí motor-protein a centrální pár mikrotubulů Bazální tělísko Tvorba primární cilie je synchronizována s buněčným cyklem a mitosou Receptor: Tyčinky, čípky Vnitřní ucho Čichový epitel Mechanoreceptor ve vývodech žláz kontrola obsahu Ca++ v buňce polycystická ledvina, retinitis pigmentosa

Nodální cilie 9+0, ale je pohyblivá!!! Rotační pohyb Mechanimus jakým je vytvořena pravolevá asymetrie

Specializace laterálního povrchu Spojovací komplex: zonulae occludentes zonulae adherentes maculae adherentes (desmosomy) nexy (gap junctions) Laterální záhyby (plicae), interdigitace

Mezibuněčná soudržnost je zprostředkována adhezivními molekulami CAM cell adhesion molecule Cadheriny - transmembránové proteiny (intracelulární část se váže k cytoskeletu, actinu/intermediárním filamentům, extracelulární část vyplňuje mezibuněčný prostor) porucha : ztráta soudržnosti invazivita nádorově transformovaných buněk

Zonula occludens těsné spojení Apikální část spojovacího komplexu Difůzní bariera Oddělení apikální a laterální domény Occludiny a claudiny -anastomozující pásy - aktin

Příchytné spoje - zonula adherens E-cadherin, Catenin, vinculin + α-actinin Ca++, aktin

Příchytné spoje - desmosom Desmocolliny a desmogleiny Ca++, intermediární filamenta (cytokeratiny)

Komunikační spojení nexus (gap junction) Nahromadění transmembránových kanálů connexony přenos molekul mezi buňkami - signalizace

Bazální specializace bazální labyrint Zvětšení bazálního povrchu + mitochondrie = resorpce iontů Na/K ATPasa a sodná pumpa Výskyt proximální a distální kanálek ledviny

Bazální specializace Připojení k extracelulární matrix (fokální adheze FAK a hemidesmosomy) integriny Fokální adheze aktin Hemidesmosom cytokeratin

Bazální membrána (LM) je vrstva extracelulárního materiálu, oddělující epitel od vaziva Bazální lamina a lamina reticularis Bazální lamina (EM): lamina densa a lamina rara Lamina rara: receptory pro laminin a fibronectin +heparan sulfát Lamina densa : laminin + kolagen IV, proteoglykany a glykoproteiny Lamina reticularis: retikulární vlákna (kolagen III), kotevní fibrily (kolagen VII), fibrilin

Epitely Ploché - buňky jsou Sekreční oddíl = polarizované s volným parenchym povrchem Trámčité- chybí volný povrch endokrinní žlázy Retikulární epiteloretikulární buňky - vzhled sítě -thymus

Klasifikace epitelů (krycích) Jednovrstevné Plochý/ dlaždicový Kubický Cylindrický Víceřadý cylindrický

Klasifikace epitelů (krycích) Vrstevnaté Dlaždicový Nerohovějící Rohovějící Kubický Cylindrický Urothel - přechodní

Žlázy Exokrinní vylučují sekret na povrch Sekreční a vývodní část buňky mají volný povrch Endokrinní vylučují sekret (hormony) do krve Buňky s volným povrchem štítná žláza Trámčitý epitel