PRONÁSLEDOVÁNÍ CORRIE TEN BOOM (1974) Svt je smrteln nemocný. Umírá... Velký Léka již podepsal úmrtní list. Pesto mají kesané ped sebou velké dílo. Mají být potoky živé vody, zdroji slitování pro ty, kteí jsou stále ješt ve svt. Mohou jimi být, protože jsou vítzové. Kesané jsou Kristovými velvyslanci. Jsou na tomto umírajícím svt zástupci nebe. A díky jejich pítomnosti zde se vci zmní. Já a moje sestra Betsy jsme byly v nacistickém koncentraním táboe v Ravensbrücku, protože jsme spáchaly zloin tím, že jsme milovaly židy. Bylo nás sedm stovek z Holandska, Francie, Ruska, Polska a Belgie natlaených v místnosti urené pro dv st lidí. Pokud vím, tak Betsy a já jsme v této místnosti byly jedinými dvma zástupci nebe. Možná jsme na tom míst nenávisti byly jedinými Pánovými zástupci, pesto se díky naší pítomnosti vci zmnily. Ježíš ekl: Na svt ssoužení míti budete, ale doufejtež, já jsem pemohl svt. (Jan 16:33) Také my máme být vítzi, kteí pinášejí Ježíšovo svtlo do svta naplnného temnotou a nenávistí. Nkdy se vylekám, když tu Bibli a vidím, jak se ve svt všechno to soužení a pronásledování, které Bible zaslibuje, napluje. Pesto vám ale mžu íct, pokud jste také vystrašení, že jsem si peetla i poslední stránku. Nyní mžu jít a volat: Haleluja! Haleluja! protože jsem tam našla napsáno, že Ježíš ekl: Kdož svítzí, obdrží ddin všecko, a budu jemu Bohem, a on mi bude synem. (Zjevení 21:7) To je budoucnost a nadje tohoto svta. Ne, že svt pežije, ale že budeme vítzi uprosted umírajícího svta. Modlily jsme se s Betsy v koncentraním táboe, aby ji Bh uzdravil, protože byla tak slabá a nemocná. 1
Ano, Pán m uzdraví, íkala Betsy s jistotou. Zemela následující den a já jsem to nedokázala pochopit. Položili její hubené tlo na betonovou podlahu k tlm dalších žen, které toho dne zemely. Bylo pro m tžké tomu rozumt, vit, že Bh má v tom všem svj zámr. Pesto dnes díky Betsyin smrti jezdím po celém svt a íkám lidem o Ježíši. Mezi námi jsou nkteí, kteí uí, že nebude soužení, že kesané budou schopni tomu všemu uniknout. To jsou falešní uitelé, ped kterými nás Ježíš varoval, že pijdou v posledních dnech. Vtšina z nich má malé poznání o tom, co se již nyní na svt dje. Byla jsem v zemích, ve kterých již svatí trpí strašným pronásledováním. V ín bylo kesanm íkáno: Nemjte starosti, budete vytrženi ješt ped soužením. Pak pišlo strašné pronásledování. Milióny kes- an byly umueny k smrti. Pozdji jsem slyšela jednoho biskupa z íny, který se smutkem ekl: Selhali jsme. Mli jsme lidi posílit, aby byli silní bhem pronásledování, a ne abychom jim íkali, že nejdív pijde Ježíš. Mli jsme lidem íkat, jak být silní v období pronásledování, jak obstát, když pijde soužení, jak stát a neumdlévat. Cítím, že mám Boží povení k tomu, abych šla a íkala lidem tohoto svta, že je možné být silný v Pánu Ježíši Kristu. My jsme v procesu pípravy na soužení, ale více než šedesát procent Tla Kristova napí celým svtem již do soužení vstoupilo. Není žádný zpsob, jak tomu uniknout. My jsme na ad. Protože jsem již pro Ježíše prošla vzením, a od té doby, co jsem potkala biskupa z íny, pokaždé, když tu njaký dobrý biblický text, pomyslím si: Ano, tohle mžu použít v ase soužení. Pak si to zapíšu a vtisknu si to do srdce. Když jsem byla v koncentraním táboe, v táboe, ze kterého vyšlo živých jenom dvacet procent žen, snažily jsme se navzájem povzbudit slovy: Nic nemže být horší než dnešek. Ale pak jsme zjistily, že další den byl ješt horší. Verše, které jsem si vtiskla do pamti, mi v tom období dávaly velkou nadji a radost. 2
Trpíte-li pohanní pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpoívá, kterýž z strany jich zajisté rouhán, ale z strany vaší oslavován bývá. (1. Petrova 4:14) Pistihla jsem se, jak íkám: Haleluja! Protože trpím, Ježíš je oslaven! V Americe církve zpívají: Nech shromáždní unikne soužení, ale do íny a Afriky již soužení dorazilo. Jen tento rok bylo v Africe umu- eno dv st tisíc kesan (1974). Takové vci se nikdy nedostanou do zpráv, protože zpsobují špatné politické vztahy. Ale já to vím. Byla jsem tam. Potebujeme o tom pemýšlet, když se ve svých pkných domech posadíme v pkném obleení ke svému kusu masa k veei. Mnoho, mnoho len Tla Kristova je v témže okamžiku umueno k smrti, pesto dál pokraujeme ve své innosti, jako kdybychom se všichni mli vyhnout soužení. Ped nkolika lety jsem byla v Africe, v zemi, kde se dostala k moci nová vláda. První noc, co jsem tam byla, bylo nkterým kesanm pikázáno, aby se pišli zaregistrovat na policejní stanici. Když tam pijeli, byli zateni a téže noci popraveni. Další den se totéž stalo dalším kesanm. Tetí den opt. Všichni kesané v oblasti byli systematicky vraždni. tvrtý den jsem mla mluvit v malé církvi. Lidé pišli, ale byli plní strachu a naptí. Bhem shromáždní se dívali jeden na druhého a jejich oi se ptaly: Bude ten, vedle kterého sedím, píštím zabitým? Budu tím dalším já? V místnosti bylo horko a dusno. Nezasklenými okny dovnit létal hmyz a víil kolem holých žárovek nad prostými, devnými lavicemi. Vyprávla jsem jim píbh ze svého dtství: Když jsem byla malé dve, vyprávla jsem, šla jsem ke svému otci a ekla jsem mu:,tati, já se bojím, že nikdy nebudu dost silná na to, abych byla muedníkem pro Ježíše Krista.,ekni mi, zeptal se m otec,,když jsi jela vlakem do Amsterdamu, kdy jsem ti dal peníze na lístek? Ti týdny pedtím?,ne, tati, dal jsi mi peníze na jízdenku tsn pedtím, než jsme nasedli do vlaku. 3
,To je pravda, ekl mj otec,,a tak je to i s Boží silou. Náš nebeský Otec ví, kdy potebuješ sílu k tomu, abys byla muedníkem pro Ježíše Krista. Dá ti vše, co potebuješ, pesn vas. Moji afrití pátelé pikyvovali a usmívali se. Najednou na tu církev sestoupil duch radosti, a lidé zaali zpívat: V radosti se setkáme na tom pekrásném behu... Pozdji onoho týdne byla popravena polovina této církve. Po njakém ase jsem se doslechla, že druhá polovina byla zabita o nkolik msíc pozdji. Ale musím vám nco íct. Byla jsem tak šastná, že si m Pán použil k tomu, aby povzbudil tyto lidi, protože na rozdíl od mnohých jejich vdc jsem mla Boží slovo. Ponoila jsem se do Bible a objevila jsem toto: Ježíš nejen ekl, že pemohl svt, ale všem, kteí zstanou vrní do konce, dá korunu života! (Zjevení 2:10) Jak se mžeme pipravit na pronásledování? Za prvé se musíme sytit Božím slovem, vstebávat ho, uinit z nj souást svého bytí. To bude znamenat ukáznné každodenní studium Bible, bhem kterého se nebudeme jenom uit zpamti dlouhé biblické pasáže, ale dovolíme, aby principy v nich obsažené pracovaly v našich životech. Dále musíme rozvíjet svj osobní vztah s Ježíšem Kristem. Ne s Ježíšem verejška, Ježíšem historie, ale s život mnícím Ježíšem dneška, který je stále živý a sedí po pravici Boží. Musíme být naplnni Duchem svatým. Není to jedna z možností, kterou Bible nabízí, je to absolutní nezbytnost. Uedníci by nikdy neobstáli v židovském a ímském pronásledování, kdyby nepokali na letnice. Každý z nás potebuje své vlastní letnice, kest Duchem svatým. Bez nj nebudeme nikdy schopní obstát v soužení. V picházejícím pronásledování musíme být pipraveni si navzájem pomáhat a povzbuzovat se. Ale nesmíme s tím ekat, až soužení zane. Ovoce Ducha by mlo být hlavní silou každého kesanského života. Mnozí se bojí nadcházejícího soužení, chtjí utéct. Já se také trochu bojím, když pemýšlím nad svými osmdesáti lety, vetn hrozného nacistického koncentraního tábora, a nad tím, že možná také budu muset projít soužením. Ale pak si tu Bibli a jsem šastná. 4
Když jsem slabá, budu silná, to íká Bible. (2. Korintským 12:10) Betsy a já jsme byly vzni pro Pána, byly jsme tak slabé, ale mly jsme moc, protože Duch svatý byl na nás. Mocné vnitní posilování Ducha svatého nám pomohlo tím projít. Ne, nebudete silní sami o sob, když soužení pijde. Spíše budete silní v moci Toho, který vás neopustí. Sedmdesát šest let znám Pána Ježíše, a ani jednou m neopustil ani nezklamal. By mne i zabil, což bych v nho nedoufal (Job 13:15), když vím, že tm, kteí vítzí, dá korunu života? Haleluja! 5