Sociální psychologie výpis prezentací z přednášek (zpracovala Aneta Komendová)

Systematika psychologických věd Sociální psychologie výpis prezentací z přednášek (zpracovala Aneta Komendová) Sociální psychologie 1 Sociální psychologie je věda, která studuje, jak jsou chování, prožívání, myšlení, pocity, tělesné a duševní procesy ovlivňovány reálnou nebo jen představovanou přítomností druhých. Základní psychologické vědy: o obecná o vývojová o kognitivní o sociální o psychologie osobnosti o biologická (neuropsychologie, evoluční) Aplikované psychologické vědy: o psychoterapie a klinická psychologie o pedagogická, o organizace a řízení o poradenská o dopravy o forenzní o sportu o umění o zdraví o architektury Hlavní témata sociální psychologie: 1.socializace 2.vnímání druhých lidí (sociální percepce) i sebe (sebepercepce) 3.sociální komunikace 4.sociální interakce 5.vznik a dynamika sociálních skupin (skupinová dynamika a rolové chování) 6.sociální ovlivňování 7.názory, postoje, stereotypy a jejich změna (výchova) 8.+ kulturně-historická teorie vývoje: L. S. Vygotkij (1976) a Lurija (1976) Hybné síly vývoje psychiky genetická determinace nature = dědičnost o Zločincem se člověk rodí (Lombroso) vliv soc. prostředí nurture = výchova o J. Watson: Udělám vám z dětí, co budete chtít o Schopnost učit se fonémům (jen) vlastního jazyka o vliv sociálních procesů = socializace vliv vlastní osobnosti (srov. Gesellův p. seberegulace) o =bio-psycho-sociální model 1

o o (bio-psycho-socio-spirituální model) + vliv klimatických změn (a ekosystémů) změny fylogenetické Scarr (1992) identifikoval 4 faktory, které vedou k tomu, že jsou děti z jedné rodiny nebo z různých rodin odlišné: 1. Genetické odlišnosti 2. Odlišnosti v tom, jak k nim přistupovali rodiče a další lidé 3. Odlišnosti v reagování na tytéž zkušenosti 4. Odlišné volby v prostředí Socializace člověka Socializace = proces osvojování si kulturně sdílených poznatků, postojů, jednání, vzorců chování, norem a zákazů. Kultura představuje od dědičnosti odlišný způsob kumulace a přenosu informace. Kulturu se učíme (geny dědíme). Filosoficky je téma příroda proti kultuře velmi plodné (srov. fýzis x nómos antické filosofie; Šmajs, 2003) Srov. vlčí děti - kam by to dotáhl člověk bez péče druhých https://www.youtube.com/watch?v=vlxi7-vmfay Srov. rozdílnost různých kultur a roli a formu vzdělávání v nich! Lidský vývoj (ontogeneze) je předpřipravena přírodou (jak obsahově, tak i fázováním), nicméně předpokládá přítomnost dalších lidí. Srov. pojem epigeneze. Socializace Socializace primární (raná, v rodině, cca do 3. roku) a sekundární (mezi vrstevníky, ve škole, v zaměstnání, od 3 let dále) Ke zdárné socializaci může dojít v případě, že dítě během 1. roku získá ke svému okolí důvěru (srov. attachment theory (=citová vazba) J. Bowlby). Dítě si pak osvojuje způsoby chování (návyky), mateřský jazyk, hodnoty, různé modely a obrazy světa a věcí v něm. Aktéři socializace Rodina Škola Vrstevníci Masová média Kanály socializace Neverbální komunikace (chování, jednání, projev) první druh komunikace! Verbální komunikace Komunikace činem Masová média (knihy, učebnice, televize) Komunikace artefakty (prestižní předměty, uniforma, snubní prsten, šperky ) Prostředkem socializace je učení. Produktem (sociálního) učení jsou sociální role (rolové chování), postoje, hodnoty, ideály, rutiny, vzorce chování apod. Významné jsou tyto 3 základní typy učení: o (Asociace) o (Sociální) posílení o Nápodoba (imitace) o Identifikace 0.Asociace Po určitém podnětu následuje něco příjemného nebo nepříjemného (Pavlov) Spojení mezi jednoduchými zážitky, vjemy, představami a jednoduchými city 2

Spojuje se to, co jsme opakovaně prožívali současně nebo po sobě (asociace podle dotyku). Při vybavování se při zážitku prvním vybavuje i asociovaný druhý (srov. slovní kolokace). 1.Sociální posílení (zpevnění) Je jednoduchou formou učení, kdy je určité chování či jednání posíleno (odměněno či potrestáno) podnětem sociální povahy, což jsou různé podoby sociální akceptace atd. Akceptace má posilující účinek, protože uspokojuje sociální potřebu člověka být přijímán a akceptován. Tedy určité chování (spontánní i iniciované zvenku) se opakuje a tím upevňuje, pokud je sociálně oceněno. (viz: behaviorismus, Maslowova teorie potřeb) Behaviorismus Edward Thorndike (1874-1949) první behaviorista. Pracoval se zvířaty, hlavně s kočkami: kočky zavíral do problémových boxů, kde musela kočka většinou zatáhnout za páčku, aby dostala jídlo. Z jeho výzkumů i výzkumů jeho následovníků pro učitele vyplývá (Petty, 1996,s. 15) o Žáci potřebují za to, že se něčemu učí, odměnu (viz téma: motivace, analýza lidských potřeb) o Odměna by měla následovat co nejdříve po správné reakci o Výsledky učení se dostavují spíše postupně než najednou a vlivem opakovaných úspěchů se zlepšují o Nezapomínáme na to, co si opakujeme, a co máme v čerstvé paměti Abraham Maslow (1908-1970) teorie hierarchie potřeb První čtyři kategorie Maslow označuje jako nedostatkové potřeby a pátou kategorii jako potřeby existence (bytí) nebo růstové potřeby. Obecně platí, že níže položené potřeby jsou významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. 2.-4. úroveň lze nazvat sociálními potřebami. Jakékoli uspokojení těchto potřeb může sloužit jako forma sociální akceptace. Dítě se v naplňování základních potřeb neobejde bez pomoci sociálního okolí. 2. Nápodoba (imitace) Dítě imituje chování dospělého. Nejprve reflexivně (1. měs.): dítě opakuje grimasy obličeje. Dítě napodobuje cokoli, zvláště pohyby a postupy které vedou k naplnění potřeb. Napodobuje i zdánlivě neúčelné vzorce chování, které používá v rámci hry nebo explorace okolí. Nápodoba může být vědomá, ale i nevědomá. 3

Role zrcadlových neuronů v mozku. Teorie observačního učení Autorem je A. Bandura (1961, 1963, 1971). Do té doby byla psychologie v USA ovládána behaviorismem. Behaviorismus torpédoval nejprve N. Chomsky (1959): stimul-respons teorie nemůže vysvětlit osvojení si řeči (to byl počátek kognitivní revoluce). Dalším úderem byly výzkumy Bandury (1961): děti se učí prostým pozorováním okolí, aniž by muselo docházet ke zpevňování. Observační učení a Bobo doll experiment Alberta Bandury (1961, 1963). o Lidé se učí nejen odměnou/trestem za nějaké chování (behaviorismus a podmiňování), ale i tím, že vidí, jak se někdo druhý v určité situaci chová (popř. i jak je někdo odměňován/trestán za určité chování). =observační učení A. Bandura- Bobo doll experiment https://www.youtube.com/watch?v=zerck0lrjp8 3. Identifikace (pojem z psychoanalýzy) Primární identifikace s rodiči, s prsem, s okolím (srov. příběh seberozpoznání šimpanzice Washoe) Sekundární identifikace (opuštěním pr. id. při separaci od objektu): o Narcistická (forma regrese = id. se ztraceným objektem) o Částečná (id. s vůdcem a id. s druhými na základě obdivu či společné vlastnosti, např. poslechu urč. typu hudby, se skupinou) vznik charakteru ega. Hraje roli v sociální psychologii Sociální psychologie 2 Sociálnost Sociální psychologie je založena na sociálnosti člověka. Sociálnost je v přírodě celkem rozšířená vlastnost (ne všichni živ. jsou sociální). Počet sociálních vazeb je dokonce úměrný neokortizaci mozku (R. Dunbar)! Pohled člověka, pohled zvířete. Zvláštnost lidských očí. Pohybem očí a mimikou (vrozenou) začíná první aktivní komunikace. Člověk je nejemotivnějším tvorem planety Mravenci a ještěrky nepláčou (srov. šimpanz). Fňukají děti (či dospělí) příliš? 4

Role emocí v sociální komunikaci Text: o emocích z Hewstone, Stroebe (2006, 211-221), autorem textu je Klaus Scherer E= emoce Výzkum základních emocí Tomkins (1984) v 60. letech přišel s názorem, že existuje omezený počet základních E. Základní E = vrozený nervově-motorický program. Tento program by měl určovat výraz tváře, modulovat hlas a vést ke změnám na fyziologické úrovni i v motorické činnosti. Tyto základní E by měly být ve svém výrazu společné všem kulturám. Výzkumy výrazů tváře Ekmana (1972) a Izarda (1971) a zvukových (tj. paraverbálních) projevů tento předpoklad potvrdily. Vznik základních emocí Už Darwin (1872; Výraz emocí u člověka a u zvířat) spekuluje o původně vnějších v průběhu evoluce zvnitřněných účelových zvycích (srov. výraz pro znechucení a jeho evoluce; srov. smích). Takové programy pravděpodobně vznikají právě cestou zvnitřnění ( somatizace ) původně vnějšího chování. Jiné příklady zvnitřnění: vzpřímené držení těla, adaptace ruky na výrobu kamenných nástrojů... (nápadně to připomíná východiska L.S. Vygotského teorie o původu psychických funkcí z původně sociálních funkcí). Funkce základních Emocí Nejdůležitější funkce E pro jedince spočívá v stanovení základních hodnot života (libost nelibost). Bez E je život velmi nebezpečný. E slouží komunikaci je to adaptace na život ve skupině. E tedy nejsou jen výraz vnitřního nastavení člověka, slouží také jako komunikační nástroj - srov. chování osob na bowlingu (Kraut, Johnston, 1979). Základní E slouží jako znak. Se znakem lze manipulovat (resp. ho užívat, komunikovat s ním). Pokud má cokoli fungovat jako znak, musí to být odlišitelné od jiných znaků (proto by měli základním E rozumět všichni lidé planety; srov. výzkumy Ekmana a Izarda, 1971). 1.Využití ve společenském styku (display rules = pravidla projevu E platná pro danou kulturu). Pravidla projevu E definují podoby potlačování, zmírňování, maskování či nahrazení spontánních projevů jinými. (s. 217) Veškerá sociální komunikace podléhá těmto pravidlům, ač porušování není ničím vzácným (např. chování hlavy státu, učitele, cestujícího vlakem). Např. muži u nás nepláčou analogie k obřízce žen (srov. u Dogonů) 2. Využití v praxi, v práci: o emocionální práce : předstírají, resp. vytvářejí emoční atmosféru, což je vyčerpávající (syndrom vyhoření). Profese: letušky a další? o vyjednávání např. v partnerství o lhaní o podvod (cílené ovlivňování E druhých: získání důvěry, lásky, soucitu, viny, strachu ) Emoce a citová vazba M. Ainsworthová zkoumala citovou vazbu a odlišila jistou a nejistou vazbu. Ovšem to je stále jakási vazba. Bowlby a Spitz zkoumali děti, které byli citově a sociálně deprivované více než 6 měsíců v prvním roce života. Bowlby: 12 ze 14 dětí klasifikovaných jako emočně oploštělých (affectionless) prožilo kompletní a dlouhodobou separaci od rodičů. Spitz mluvil o hospitalismu. 5

Sociální psychologie 4 Historie lidské komunikace Sociálnost- oční kontakt Dítě upřednostňuje lidské tváře (déle se na ně dívá), než jiné tvary či zamíchané tváře. (svět má lidskou tvář?) Oči hrají významnou roli (viz minule): o + láska na první pohled + dívání se do očí o +? studu (malé děti) a známého pohledu (před rodičem se dítě nestydí) o +? oko do duše okno Vývoj komunikačních systémů Druhy komunikace: o neverbální vizika, mimika, posturologie o verbální řeč, písmo, kódy o pomocí artefaktů ozdoby, prestižní předměty, oděv, uniformy atd. o pomocí médií kniha, rádio, televize, internet, obrazy, tanec, hudba atd. Vývoj komunikace Komunikace se rozvíjela pravděpodobně v tomto sledu: o (Komunikace mezibuněčná) o Komunikace mezi samotářskými tvory o Komunikace v nehierarchických skupinách (např. ryby) o Komunikace v hierarchických skupinách 1 (u sociálního hmyzu) o Komunikace v hierarchických skupinách 2 (savci) o Proto-jazyk prvních hominidů (nápodoba světa, pidžin) o Jazyk moderního člověka, který dokáže napodobit svět (cyklická semióza, vytváří konceptuální systémy, má metakognitivní fci) Každá ze jmenovaných úrovní naplňuje specifické funkce, jejichž počet s každou úrovní narůstá. Všimněte si, že funkce z nižších úrovní jsou (nutně!) obsaženy i ve vyšších úrovních komunikace: např. prosexuální komunikace samotářských tvorů je začleněna také do lidské verbální komunikace. Komunikace mezibuněčná Komunikace genetická - několik druhů: pohlavní splynutí haploidních buněk (živočichové i rostliny), virová infekce, konjugace prvoků a baktérií. Mezibuněčná komunikace mezi stejnými i mezi odlišnými druhy buněk stejného organismu (komunikace mezi neurony a hormonální komunikace) Mezibuněčná komunikace mezi odlišnými organismy (např. mykorhiza stromů a hub) 6

Komunikace mezi samotářskými tvory Mezi velmi primitivními nebo dravými organismy. Jejich vzájemná komunikace vychází především z potřeby rozmnožování. Je velice jednoduchá (asi typu: Héj, já jsem zde! ). Může probíhat v jakémkoli smyslovém kanále (srov. žába, cvrček, světluška, můry atd.) Komunikace v nehierarchických skupinách Větší počet docela jednoduchých signálů (kupředu, stop, zpět, cíl, nebezpečí atp.). Tyto signály lze opět sdělovat zrakem (pohybem těla), sluchem (zvukem) i čichem (pachovými signály). Nehierarchickou skupinou je také lidský dav. (Srov. dále nediferencovanost u klaksonu auta, zvonku u kola apod.) Komunikace sociálního hmyzu Jedná se o zvláštní podskupinu komunikace v hierarchických skupinách Probíhá hlavně skrze feromony (všichni sem, poplach, následuj mě aj.) Mravenci znají několik pokročilých technologií (zemědělství, chovatelství, otrokářství). Komunikace u sociálního hmyzu (vrchol) Včelí tanec, coby komunikace, je natolik rozvinutý, že napodobuje některé aspekty světa (Slunce, zdroj potravy) i v jejich nepřítomnosti, čímž se podobá lidské řeči. (není ale tak dokonalá jako lidská komunikace) 7

Komunikace sociálních savců Od určitého stupně komplexity vztahů a určitého počtu členů skupiny nastává potřeba vyznačovat strukturu skupiny (a tu samou strukturu obměňovat různými jednici), vyznačit jména členů skupiny, teritorium aj. Existují i složitější signály: např. modifikátory (šimpanzi) Washoe (* září 1965, 30. října 2007) byla samička šimpanze, jenž se stala prvním zvířetem, které se naučilo komunikovat americkou znakovou řečí v rámci experimentu zkoumajícího zvířecí jazykové schopnosti. Washoe se naučila přibližně 350 slov americké znakové řeči. Podobnými učebními metodami se další šimpanzi naučili 150 nebo více znaků, které poté dokázali kombinovat k vytvoření smysluplných zpráv. Empatie, hra s hračkami, učení syna atp. u Washoe. Divoce žijící šimpanzy užívají v komunikaci modifikátory, to, co Washoe, však neumějí. Komunikace kytovců? rozvinutá především u delfínů (John C. Lilly). https://www.youtube.com/watch?v=2dhc2zepjfe (Kanzi a porozumění významu vět) https://www.youtube.com/watch?v=zsxp8qeff6a (krátkodobá paměť šimpanz vs. člověk) Limity zvířecí komunikace Je vždy manipulativní (zvířata netlachají, primáti si čistí srst) Zřídka je jejich komunikace o tom, co není tady & teď (vyjma včel, několika mravenců a snad i havranovitých): o Např. mravenec Camponotus socius (U.S.A., Brazílie): nalezne-li potravu, vrátí se k hnízdu a zanechává za sebou chemickou stopu. Když potká kolegy, charakteristickým třepáním těla jim naznačí, že našel potravu. Pak se otočí a vrací se po cestičce a ostatní jej následují. (Bickerton, 2009, 137) Téměř vždy postrádá sřetězování více znaků (konkatenaci). Avšak: o Mravenec Leptothorax: Nalezne-li zdroj potravy, vrátí se do hnízda. Zde vyvrhne pro kolegy část potravy a poté zdvihne zadeček a vysune žihadlo s kapičkou feromonu, která přiláká jeho druhy o Jakmile jej první z kolegů začne následovat, otáčí se a vrací se ke zdroji potravy. (Bickerton, 2009, 138) Zvířecí komunikace postrádá predikaci (o něčem něco tvrdím: ten strom je vysoký ), nicméně primáti v zajetí ji používají. (jejich mozek tedy umožňuje leccos, problém je v motivaci: různé adaptace člověka a šimpanze). Proto-jazyk prvních hominidů? Hmmmmm komunikace (Mithen, 2005): o Holistický (nepříliš konkrétní asi jako dětská řeč) o Manipulativní (koordinovala či iniciovala činnosti) o Multimodální (byla pantomimou, zvukem, pohybem) o Muzikální (rytmická, melodická, zpívaná) o Mimetický (napodobovala přírodní entity) ( potkáme se u jezera, rozděl se o jídlo s XY...prý i: jdi a ulov zajíce, kterého jsem viděl před chvílí na kopci za stromem ) Důvod k vývoji komunikace nad úroveň hierarchickou? (transmise některých technologií?) 8

Druhy lidské komunikace Sociální psychologie 4 Sociální kognice Krátká historie psychologie Období introspekce Behaviorismus 60. léta kognitivní revoluce Sociální psychologie (SP) byla od počátku značně kognitivní hovořilo se již od počátku o sociální kognici. 4 modely: o o o o 1. (po 2. sv. v. ) Teorie potřeby kognitivní konzisence: lidé se snaží snížit rozpor (discrepancy) mezi různými kognicemi, protože takové rozdíly jsou nepříjemné. Konec: čím dál tím více dokladů toho, že lidé jsou k rozporům vcelku tolerantní. (dle Hogg & Vaughan, 2014) 2. (70. léta) model člověka jako naivního vědce: lidé potřebují připisovat (atribuovat) jevům i chování příčiny. Tento model předpokládá, že v této atribuci příčin a vlastností lidé jednají racionálně jakékoli chyby jsou důsledkem omezených informací nebo specifických motivací. Konec: čím dál tím více dokladů toho, že lidé (dokonce i v ideálních podmínkách) nejsou nijak dobrými vědci. 3. (pozdní 70. léta) Lidé mají omezenou kapacitu zpracovávat informace a používají všemožných kognitivních zkratek. Lidé jsou kognitivní skrblíci (cognitive misers) Lidé používají ty nejjednodušší a nejméně náročné kognice. Motivace nehrála roli. 4. (od 80. let) Motivace byla opět důležitá: sociální aktér byl charakterizován jako motivovaný taktik. Dle tohoto modelu mají lidé několik kognitivních strategií, mezi kterými vybírají na základě osobních cílů, motivů a potřeb. Současnost: sociální neurovědy používání fmri. 9

Sociální kognice (dle Fiedler & Bless, 2006) Zatímco neživé předměty obsahují atributy, které lze vnímat, sociální prostředí obsahuje mnohé atributy, které nelze vnímat přímo, nebo které jsou dokonce objektivně nezachytitelné (např. vražedný záměr). Většinu důležitých sociálních atributů (nebezpečí, riziko, inteligence, láska atd.) musíme odvozovat na základě podnětů, které jsou nám senzoricky k dispozici. Např. ani osobnostní rys extraverzi nelze vidět přímo, ale odvozujeme jej např. z chování (ze stylu oblékání, hlasitosti atd.). Zpracování sociálních informací vnímání interpretace & kódování role minulé zkušenosti (paměti: rozpoznání & uložení) další zpracování informace vede k úsudkům (inferencím) behaviorální reakce, chování (nemusí být) Stádia zpracování informací (dle Fiedler & Bless, 2006, s. 158) Kategorizace Kategorie odpovídá třídě objektů nebo pojmu. Senzorické kategorie jsou v paměti uloženy mj. pomocí prototypů. E. Roschová (1975) potvrdila existenci prototypů: reakční čas je kratší, když lidé posuzují, jestli je ptákem vrabec, než když je jím tučňák či kiwi. Pokud hovoříme o kategoriích sociálních skupin, mluvíme spíše o stereotypech. stereotyp=výsledek kategorizace sociálních skupin schéma= je soubor kognicí (myšlenek, přesvědčení, postojů) o dané osobě, věci apod. (v podstatě odpovídá kategorii) Tím, že člověk interpretuje daný vjem jako kategorii, připisuje objektu i mnoho dalších atributů (proces topdown). Např.kategorizace: kiwi je pták; ptakopysk je savec; velryby jsou savci. Označím-li (kategorizuju-li) danou osobu jako vegetariána, připisuju mu někdy i vlastnosti, které pro daného jedince nejsou zrovna typické. 10

Výhoda stereotypu je v tom, že některé atributy kategorie budou pro danou skupinu opravdu společné (srov. však zrádnost v posuzování etnik). Kategorie se krom sociálních skupin mohou vztahovat i na já (self), k jeho sociálním rolím atd. Kategorie mají vztahy k jiným (příbuzným) kategoriím srov. tzv. myšlenkové mapy (vzdálenost mezi kategoriemi). Skrze tuto souvislost člověk promítá např. do kategorie feministka ještě několik atributů z příbuzných kategorií. Takto více méně nevědomě rozhodujeme na základě širších informací. Kategorizace a priming Když něco vnímám porovnávám to s pamětí. Následující faktory se podílejí na přístupnosti dané kategorie (v pracovní paměti): o 1. přístupnější budou ty kategorie, které se používají častěji. o 2. přístupnější budou ty kategorie, které byly použity nedávno. o Tento druhý faktor souvisí s primingem (podněcováním). Priming Informace, která byla v pozornosti, bude ovlivňovat informace, které tam teprve budou. Lidé primovaní nadřazenou kategorií dokážou rychleji rozpoznat předmět, než lidé primovaní cizí kategorií (Rosch, 1975). Priming je projevem implicitní paměti tj. obejde se zcela bez vědomé pozornosti. https://www.youtube.com/watch?v=hrakt0gakjm (ukázka primingu: peníze) Priming byl zkoumán i v oblasti posuzování osob (Higgins a kol., 1977). Srov. hodnotící priming. Sociální psychologie 5 Sociální kognice kognitivní zkreslení + Teorie mysli Různá kognitivní zkreslení https://en.wikipedia.org/wiki/list_of_cognitive_biases Budování dojmu o druhých Efekt primarity (efekt pořadí) Pořadí, v jakém jsou informace o osobě prezentovány, mohou mít velký vliv na dojem o druhých. Solomon Asch (1946) zjistil, že ze stejného seznamu 3+3 atributů generujeme odlišné představy o nositeli podle pořadí atributů. Asi důsledek linearity řeči promítnuté do synchronnosti konceptuální oblasti. Srov. roli zpětné vazby pro žáky. Halo efekt Typ kognitivního zkreslení (cognitive bias) 11

Některé charakteristiky osoby jsou pro pozorovatele důležitější než jiné, bez ohledu na pořadí. E. Thorndike (1920) první psal o halo efektu pouze u osob (halo je náboženský termín!) Vypozoroval příliš těsné a podobné korelace v hodnocení vlastností osob. Halo svatozář většina náboženství Celkový dojem z člověka (také z firmy nebo výrobku) ovlivňuje pocity a myšlenky pozorovatele o charakteru nebo ostatních vlastnostech dané osoby. Základním stavebním kamenem halo efektu je centrální rys pozorované osoby (např. atraktivita, vztah ke zvířatům, k fotbalu, politický názor, používání konkrétních artefaktů atp.) Může být pozitivní, ale i negativní (devil s effect, horns effect). Jedním z důležitých rysů, který vyvolává halo efekt, je atraktivita: atraktivní lidé jsou posuzováni také jako inteligentní, odvážní, přívětiví, morální apod. Halo efekt- Atraktivita Dion, Berscheid & Walster (1972) uskutečnili výzkum se 60 studenty. Každý student dostal 3 různé fotografie: atraktivní, průměrně atraktivní a neatraktivní osoby. Osoby posuzovali na 27 osobnostních škálách (altruismus, sebeprosazování, důvěryhodnost atp.), dále měli odhadnout celkovou spokojenost a nakonec i určit jak prestižní profesi vykonávají. Výsledky ukázaly, že respondenti předpokládali, že více sociálně žádaných vlastností mají atraktivní lidé (oproti průměrným a neatraktivním). Respondenti také věřili, že atraktivní lidé vedou šťastnější životy, mají šťastnější manželství, lepší rodiče a lepší kariéru než ostatní. Landy & Sigall (1974) demonstrovali halo efekt na posuzování inteligence a akademických schopností. 6o studentů (muži) posuzovali kvalitu esejí, které byly jak dobré tak špatné. Třetina esejí obsahovala fotku atraktivních žen, třetina neatraktivních a třetina fotku neměla (tzv. kontrolní skupina). Respondenti dávali jasně lepší hodnocení atraktivním autorkám: Na škále od 1 do 9 dostávaly dobré eseje atraktivních autorek průměrné hodnocení 6,7, zatímco neatraktivní 5,9 (6,6 pro kontrolní skupinu bez fotek). Rozdíl byl nicméně ještě větší, když byly posuzovány špatné eseje: atraktivní dostaly 5,2, bez fotky 4,7 a neatraktivní 2,7. V jedné studii byly posuzovány dva hypotetické zločiny: loupež a podvod. Loupež: žena si pořídila ilegálně klíč a ukradla 2200 $. 12

Podvod: žena manipulovala s mužem, aby investoval do fiktivní firmy 2200 $. Výsledky ukázaly, že posuzovatelé odlišovali typ zločinu. Pokud nebyl zločin ovlivněn atraktivitou (loupež), neatraktivní zločinky byly trestány více. Pokud zločin s atraktivitou souvisel (podvod), byly více trestány atraktivní zločinky. Političtí kandidáti, kteří vypadali více atraktivní, byly posuzováni také jako více kompetentní a byly více voleni. Palmer & Peterson (2012) zjistili, že atraktivnější kandidáti byli posuzování také jako informovanější. To ukazuje, jak velký vliv v politice má atraktivní vzhled. TEORIE MYSLI Kdy člověk pochopí, že ostatní lidé mají mysl? Jak si běžní lidé představují fungování mysli? Teorie mysli (mentalizace, theory of mind = TOM) Mezi 2. a 5. rokem si děti vybudují svoji naivní psychologii = teorii mysli. Ta obsahuje modely toho: jak mysl funguje jak ovlivňuje chování co obsahuje aj. Teorie mysli obsahuje konstrukty (reprezentace, prekoncepty) jako: přání, domněnka, vnímání a emoce. Vývoj TOM (Wellman, Gopnik ad.) pochopení vztahu přání-akce o Již 2 letí, ačkoli si sami raději hrají s autíčky než s panenkami, odhadnou, že postava v příběhu si bude hrát s panenkami, když má radši panenky. pochopení vztahu domněnka-akce 13

o o 2letí, ač příběh říká, že postava Sam myslí, že ztracený pes je u dveří, ačkoli oni ví, že pes je v garáži, myslí, že Sam bude psa hledat v garáži. 3letí už si myslí, že Sam bude psa hledat u vchodu, bez ohledu na to, co sami znají Role tzv. problému chybného přesvědčení (false-believe task - Wimmer, Perner, 1983): https://www.youtube.com/watch?v=rupxzksampw Experiment: Dítěti je ukázána krabička od bonbónů. Co v ní je? Bonbóny. Nikoli: tužky. Co si bude myslet další dítě? 3-4letí již vědí. (!) Mezikulturní studie ukázala, že děti mezi 3. a 5. zvyšují úspěšnost ve F-B-task v Kanadě, Indii, Peru, Thajsku a na Samoy (14% - 85%). Modul teorie mysli (TOMM) & autismus TOMM je vrozený (Baron-Cohen, 1995; Leslie, 2000): důkazy ze zobrazovacích metod, od autistických dětí (ty mají výrazné potíže s F-B-task): chybějící mozkové tkáně (amygdala, hipokampus) TOMM je naučený (Jenkins & Astington, 1996): předškoláci, kteří mají sourozence (nejlépe starší a opačného pohlaví), lépe skórují ve F-B-task. Úspěch ve F-B-task koreluje se schopností pracovat se dvěma protichůdnými informacemi. Jde o schopnost utlumit relativně autonomní proces v uvažování. Teorie mysli Krom toho, že rozumí desire-belief=action modelu, 3leté děti znají i jiné obsahy mysli jako: sny a vzpomínky. Chápou, že tyto stavy patří živým a nikoli neživým objektům. (ačkoli v rozlišování toho, co je živé a co neživé, se mohou od dospělých zásadně lišit) Konfirmační zkreslení (confirmation bias) Sociální psychologie 6 Sociální kognice dokončení Sociální skupina úvod Je to tendence vyhledávat, interpretovat a upomínat si na takové informace, které potvrzují (konfirmují) naše existující domněnky (beliefs) a hypotézy, zatímco nepoměrně méně uvažovat o jiných, alternativních, možnostech (Plous & Scott, 1993). my side pohled na věc Výraznější u emočně nabytých témat. Užití nejednoznačných důkazů k podpoře vlastních domněnek. Spojuje tyto jevy: iluzorní korelaci (kdy máme dojem, že určité jevy spolu souvisí, přičemž však spolu nesouvisí), perseveraci domněnky (jev, kdy belief přetrvává, resp. je vybaven, i po jeho vyvrácení), v efektu pořadí (za důležitější považujeme první informaci: původnější je lepší). Pygmalion efekt Sociální kognice je jedna věc: jak ostatní vnímáme. Druhá věc je to, že naše přesvědčení (belief) může ovlivňovat a také ovlivňuje naše chování a tím i chování druhých. 14

Rosenthal &Jacobson (1968) ukázali, že jestliže učitelé byli navedeni, aby si mysleli, že jsou někteří žáci perspektivnější, tito žáci skutečně po nějaké době měli lepší výsledky (pomocí objektivních metod měření). Skutečnost může být očekáváním pozitivně (pygm. efekt) či negativně (golem efekt) ovlivněna. https://www.youtube.com/watch?v=dkuomtylzme (Rosenthalovo self-fulfilling prophecy =sebenaplňující se proroctví) ATRIBUCE Představy o modulech believe & desire se vyvíjejí, nicméně již velmi malé děti chápou, že chování druhých je ovlivněno jejich vnitřními stavy (believe & desire). Hledání příčin chování nebo jevů se říká atribuce: Proč někteří lidé nemají rádi hlasitou hudbu? Proč mě ta trubka za volantem nepustila na přechodu? Proč jsem tu trubku na přechodu nepustil? Proč jsem zvoral tuto písemku? (=sebeatribuce) Fritz Heider (1896 1988) byl prvním, kdo zkoumal proces atribuce. Heider (1958): je důležité vědět, čemu lidé věří, protože tato přesvědčení jsou základem jejich chování. Rozlišoval vnitřní & vnější atribuci. Tj. dispoziční & situační atribuci. Např. když někdo upadne, přisoudíme to buď jeho osobnostním kvalitám (nemotora), nebo vnějším příčinám (namoklý povrch, náhoda). F. Heider si jako jeden z prvních všiml, že chování jedince je tak působivé, že nepřikládáme dostatečnou váhu okolnostem. Podceňujeme situační příčiny chování a naopak velmi snadno děláme unáhlené závěry o dispozicích určité osoby. Základní atribuční chyba tedy spočívá v tom, že přikládáme větší váhu osobě a příliš malou váhu situaci. Př.: Má sportovkyně v televizní reklamě opravdu ráda obilninovou kaši, kterou nabízí? Určitě má. Př.: Vnímání obhájce nějakého zvlášť hrozného zločince. Harold Kelley (1967, 1973) rozlišoval proměnné (model ANOVA kovariance proměnných): o osoba (liší se mezi různými lidmi) o situace (liší se mezi situacemi) o entita (liší se u různých entit) Weiner & kol. (1986) rozlišuje 3 dimenze: o umístění (locus of control) o stabilita (neměnné x proměnlivé) o ovlivnitelnost (stupeň kontroly nad příčinou) Vliv na teorii motivace & emocí Ke spontánním atribucím dochází předně, když se stane něco neočekávaného (Kanazawa, 1992). VZTAHY VE SKUPINĚ Zatím jsme mluvili: o o predispozicích k sociálnímu životu: o vrozeném sociálním instinktu dětí (???) a rodičů (epimeletický pud) o o socializaci vlivu okolí na jedince o o chybách v kognici (jsou to chyby percepce nebo vyšších myšlenkových procesů??) 15

Nyní se podívejme na to, co se všechno děje, když si myslíme, že jsme součástí skupiny. SOCIÁLNÍ SKUPINA základní a klíčový termín sociální psychologie Dle různých kritérií lze vydělit různé typy sociálních skupin (velikost, typ vazby ve sk., délka trvání, dle typu členství ve sk., dle otevřenosti sk., dle vztahu ke sk.). V existenci (jakkoli je to konstrukce sociální reality srov. Berger & Luckmann, 1999) soc. sk. spočívá svébytbost SocPs. Tajfel (1978) odlišil vedle chování interpersonálního chování meziskupinové. Turner & Brown (1981) tuto dualitu překódovali na kontinuum: jedinec člen skupiny. V existenci identifikace se skupinou spočívá svébytnost SocPs.: o 1. interpersonální chování jedince nelze příliš předvídat! o 2. meziskupinové chování lze naopak velmi dobře! Např. ekonomické chování (behaviorální ekonomika), chování fanoušků fotbalu, chování subkultur ad. o 1. interpersonální chování jedince ovlivňují osobností charakteristiky o 2. meziskupinové chování ovlivňují cíle a normy skupiny o 1. interpersonální vyjednávání je velmi proměnlivé o 2. meziskupinové vyjednávání je založeno stereotypním vnímáním & chováním! Sociální psychologie 7 Sociální skupina SOCIÁLNÍ SKUPINA Každá SS se vymezuje většinou několika atributy. Nestačí např. říci, že Češi jsou ti, kdo mluví česky. (co bohemisté, Moravští bratři v Karibiku aj.?) Č= řeč, lokalita, rodové linie, zvyky Hranice některých SS jsou ostré (naše kapela), jiné jsou celkem vágní (národ). Ovšem každá SS nějak odlišuje ty uvnitř a venku. (insider x outsider) Haploskupiny a národy: R1B: Celtic, Germanic, Alpine R1a : Slavs, Kurgan I1a: Nordic- Viking I1c: Germanic / Central-Nordic I1b: South Slavic J : Mediterranian (Ancient Greeks and Romans) G : Caucasian E3b : Balkanic Q: Hunnic N : Uralic- Siberian 16

Dle různých kritérií lze vydělit různé typy SS: velké x malé (do cca 30 členů) krátkodobé x dlouhodobé vysoce organizované (=formální) málo org. (=neformální) s jasnými cíly x s obecnějšími cíly lokalizované x rozptýlené s automatickým členstvím x záměrné (volené) otevřené x uzavřené referenční sk. má na jedince vliv, jedinec se k ní vztahuje jako k ideálu či vzoru Agregáty Ne všechna shromáždění lidí jsou SS: lidé na zastávce lidé na pláži Jsou to tzv. agregáty. Dav je specifický druh agregátu. Sociální kategorie je skupina osob, které vykazují jeden či více společných znaků, přičemž mezi těmito osobami neexistuje přímá interakce a komunikace. SK jsou výsledkem operacionalizace ve výzkumu. (např. nezletilé děti, studenti, ženy na mateřské dovolené Vliv skupiny na jednice Máme vrozenou tendenci napodobovat pohyby a gesta rodičů (resp. okolí). Navíc většina lidských potřeb (srov. např. Maslowovu hierarchii potřeb) se naplňuje v sociálním kontextu (často včetně seberealizace). SS (primární SS=rodina) má na jedince značný vliv (pokud se tohoto úkolu nezřekne). Konformita ve skupině je přizpůsobení se převažujícím či dominantním názorům, požadavkům a normám skupiny či společnosti, v níž člověk žije, a potlačení projevů vlastních. Určitá míra konformity je jedním z logických důsledků socializace a je podmínkou pro bezkonfliktní fungování společnosti (srov. pravidla chování na silnicích). Solomon Asch v roce 1951 (1952, 1956) zkoumal vliv tlaku skupiny na odpovědi jedince týkajících se délky zobrazovaných čar. Experiment byl proveden metodou falešné skupiny. Skupiny měly 7-9 členů. Lidé byli rozděleni do dvou skupin: experimentální a kontrolní. Měli 18x rozhodnout, která ze tří čar je stejně dlouhá jako standardní. Čáry se různě lišily, ale vždy jedna byla stejně dlouhá. 12 rozhodování bylo tzv. kruciálních. Zatímco v kontrolní skupině, ve které lidé odpovídali sami za sebe, neudělalo 35 ze 37 účastníků žádnou chybu (chybovost byla 0,7%) 17

V experimentální skupině byli lidé (7) rozsazeni do půlkruhu a měli vyslovit svoji volbu. Pozice 1-6 byla obsazena Aschovými spolupracovníky, kteří v 12 případech odpovídali shodně špatně. Poslední odpovídala zkoumaná osoba. Jen tyto 7. osoby jevily zjevně nervozitu, rozčílení, potily se, gestikulovaly a pokukovaly se po experimentátorovi. V této skupině dosáhla vlivem sociálního tlaku chybovost 37%. 25% neudělalo chybu nikdy (oproti 95% z kontrolní skupiny), 28% udělalo chybu v 8mi a více případech a ostatní udělali 1-7 chyb. I ti, co odpověděli správně, uváděli, že pro ně nebylo lehké skupině odolat. Jak ovlivňují skupiny svoje členy Když lidé hodnotí nějakou stránku reality za přítomnosti ostatních, jde jim o dvě věci: chtějí mít pravdu a chtějí na druhé udělat dobrý dojem. K určení toho, co je pravdivé, mají lidé dva zdroje informací: 1. to, co jim říká jejich úsudek a jejich vnímání a 2. to, co jim říkají ostatní. Lidé se naučili oceňovat v průběhu vývoje nejen vlastní rozum, ale i úsudky ostatních. Konformita ve skupině Ve většině případů se naše úsudky překrývají s úsudky ostatních a tvoří tak stabilní obraz světa. Experimentální situace však proti sobě staví oba tyto zdroje informací a jedinec si musí vybrat. Hovoříme o informačním vlivu, jestliže se člověk vzdává ostatním, protože více důvěřuje jejich úsudku než vlastnímu. Existuje však i druhý důvod konformity, kdy se jedinec podrobí názoru většiny, protože se chce zůstat oblíbeným, resp. nechce se stát neoblíbeným. Pak hovoříme o normativním vlivu. Na ostatních závisíme v naplňování svých potřeb, je pro nás proto důležité, aby nás měli co nejraději. Protože nesouhlas s ostatními může vést k nesympatiím či přímo odmítnutí a souhlas naopak k pozitivnějšímu hodnocení, jsou lidé vedeni k tomu, aby byli s názory ostatních konformní z normativních důvodů. Normativní a informační vliv tedy představují dva obecné mechanismy, kterými skupina ovlivňuje svoje členy. Váha těchto mechanismů se pochopitelně napříč situacemi a u každého jednotlivce liší. Typy konformity: Vyhovění - Je typem vnějšího přizpůsobení (díky normativnímu vlivu), které je pouze dočasné. Příklad: Jestliže je osoba konformní především z normativních důvodů, tedy proto, že ji záleží na tom, co si o ní budou druzí myslet, pak změní sice svoje vnější chování, ale uvnitř si zachová své původní přesvědčení. Typy konformity: Akceptace (konverze) - je vnitřní přijetí (díky informačnímu vlivu), podle kterého se člověk bude řídit už napořád. Příklad: Jestliže jedinec důvěřuje informacím ostatních, změní navíc i svůj vnitřní názor. V rámci Aschova experimentu se ukázalo, že normativní vliv byl silnější než informační. Dále byly učiněny další pokusy a tzv. metaanalýzy daného jevu. Konformita vzrůstá s větší soudržností; liší se vzájemně kultury; informační vliv roste s kompetencí druhých (role vědce, profesora); větší obtížnost úkolu posiluje informační vliv... Vliv má i velikost skupiny! 18

1 neměl žádný vliv 2 vyprodukovali 13% chyb S 3mi dosáhla konformita své plné síly, tj. 33% chyb. Více osob zvyšuje konformitu, ale stále o menší díl. Když dal Asch účastníkům podporu (odpovídal před 7. vždy dobře), chybovost byla jen 5,5%. Pokud podpora narušila jednotnost skupiny, ale odlišně od názoru účastníka, pak byla konformita stejně nízká. To ovšem platí jen pro jednoznačné názory, u složitějších konformitu narušuje jen sociální podpora (=stejný názor). Ovlivnění většiny menšinou Existuje i opačný vliv, kdy menšina ovlivňuje většinu. Většina má ovšem přístup k normativním i informačním zdrojům kontroly. Přesto menšina dokáže většinu ovlivnit (Galileo, Darwin, Freud, nové proudy v hudbě či umění, vliv ekologických či feministických hnutí apod.) K ovlivnění většiny dojde, jen pokud je názor menšiny konzistentní: tj. když je stabilní v čase (=diachronní stabilita) a když je stabilní v rámci menšinové skupiny (=synchronní stabilita). Sociální psychologie 8 Sociální facilitace SOCIÁLNÍ FACILITACE (SF) & SOCIÁLNÍ INHIBICE (SI) Norman Triplett (1898): učinil první sociálně-psychologický výzkum, při němž nechal děti navíjet vlasec samotné & ve dvojicích (soutěžily). Děti navíjely v přítomnosti druhých rychleji, (některé to ovšem zcela rozhodilo). Floyd Allport (1920) zjistil, že k SF dochází i při pouhé (nesoutěživé) přítomnosti druhých. Bylo vyzkoumáno, že mravenci, švábi, slepice, ryby, krysy aj. v přítomnosti druhých (stejného druhu) rychleji běží, jí či kopulují. Někdy nás přítomnost druhých vybičuje k lepšímu výkonu, jindy nás zcela ochromí (srov. trému). SOCIÁLNÍ FACILITACE Proč (a hlavně jak) by přítomnost druhých měla zvyšovat (SF) či snižovat (soc. inhibice) náš výkon? Jak fungování sociální facilitace vysvětlit? 1. drive theory = teorie drivu (hnací síla, pohon) 19

2. Teorie očekávání hodnocení (evaluation apprehension) = aktivace (arousal) je založena na tom, jak nás druzí hodnotí (Cottrell, 1972): lidé, kteří se o nás nezajímají, nevyvolávají soc. facilitaci. Jen u lehkých úkolů zvyšuje očekávané hodnocení výkon (u složitých zhoršuje výkon i pouhá přítomnost bez očekávání). Těžko však obavou z hodnocení vysvětlíme SF u švábů, mravenců apod. 3. Teorie konfliktu pozornosti (distraction-conflict theory Sanders, Baron, Moore, 1978): přítomnost druhých odvádí naši pozornost od úkolu. Konflikt může být překonán pouze úsilím, tzn. arousal (a drive) se díky konfliktu pozornosti zvyšuje. Větší aktivace pak vede k SF u tzv. nacvičené reakce a k SI u nenacvičené reakce. Tato teorie vysvětluje i případy, kdy je SF způsobovaná třeba jen zvuky, pohyby a blikajícím světlem. 4. Self-discrepancy theory (Higgins, 1987) když se jedinec zabývá sám sebou jakožto objektem, vidí rozdíly mezi aktuálním já (actual self) a ideálním já (ideal self). Rozdíl (diskrepance) mezi výkonem a očekáváním vede k aktivaci, takže jednoduché úkoly budou podpořeny a vice versa. SOCIÁLNÍ ZAHÁLENÍ M. Ringelmann (1913) při výzkumu tahání lana zjistil, že čím větší je skupina, tím méně každý táhne (=Ringelmannův efekt). Důvody snížení výkonu mohou být dva: 1. ztráta koordinace 2. ztráta motivace. Výsledky jsou jiné v pseudo-sk (ztráta motivace) a v reálných SK (ztráta koordinace). Ztrátu motivace v pseudo-sk nazval Latané a kol. (1979) sociálním zahálením (social loafing). Sociální zahálení lze blokovat pomocí viditelnosti výsledků, motivace a tlaku na týmovost. 20