UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Přírodovědecká fakulta Ústav hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Příčiny porušování svahů násypů a zářezů komunikačních staveb BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Andrea PACHOLÍKOVÁ vedoucí: RNDr. Jan KRÁL Praha, červen 2011
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, 3. 6. 2011
OBSAH 1. Úvod a cíl bakalářské práce 2. Poděkování 3. Úvod do problematiky sesuvných jevů 3.1. Území náchylná k sesouvání 3.2. Faktory, způsobující sesouvání 4. Studované lokality 4.1. SOKP 4.2. Maroko 4.3. Dálnice Praha-Hradec Králové 4.4. Zabezpečení skalní stěny 5. Závěr 6. Seznam literatury 7. Přílohy
1. ÚVOD A CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Dopravní komunikace spojují důležitá sídla, průmyslová a obchodní centra po celém území České Republiky. Přestože je věnována velká pozornost volbě nejvhodnější trasy, kdy se snažíme vyhnout územím náchylným k sesouvání i přesouvání zbytečně velkého objemu zeminy(záruba, Mencl 1974), nemáme vždy možnost stavět přímo na povrch terénu. Zejména v horských nebo kopcovitých oblastech musíme často výškové rozdíly terénu vyrovnávat násypem nebo zářezem. V takových případech se již nezabýváme pouze samotnou únosností území, ale i stabilitou svahů(myslivec, 1951). Tato bakalářská práce je zaměřená na problematiku stability svahů násypů a zářezů podél dopravních komunikací, zejména na faktory způsobující sesouvání. Pro seznámení se s problematikou stability svahů jsem studovala odbornou literaturu, v níž uvedená fakta slouží jako úvod do problematiky svahů a svahových pohybů obecně. Tomuto je věnovaná kapitola č.3, použitá odborná literatura je citována v kapitole č.6. V kapitole č.4 jsou potom uvedeny mnou navštívené lokality, na kterých se nacházely nejrůznější příklady porušení svahů. Celá podkapitola je věnována případům porušení svahů, které jsem dokumentovala při své cestě do Maroka. Následují příklady ze svahů zářezů podél dálničních komunikací v České republice a jako poslední je ukázka zabezpečování skalních stěn podél železničních tratí. Dokumentovaná místa jsem navštívila v období od jara 2010 do jara 2011. 2. PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze za to, že mi umožnila studium geologie, ústavu Hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky za předané vědomosti a především vedoucímu své bakalářské práce, RNDr. Janu Královi za nedocenitelné rady, podporu a ochotu. 3. ÚVOD DO PROBLEMATIKY SESUVNÝCH JEVŮ 3.1. ÚZEMÍ NÁCHYLNÁ K SESOUVÁNÍ Svahové pohyby jsou v některých oblastech na našem území hojným jevem. Postihují převážně kvartérní sedimenty nebo málo zpevněné terciérní a křídové pelitické horniny. Ze starších útvarů u nás postihují především permokarbon, jinak je jejich výskyt ve starších horninách spíš výjimečný. Mnohem větší množství svahových pohybů než dnes se na našem území objevovalo v pleistocénu v důsledku klimatických změn kdy vznikaly velmi příznivé podmínky, které vedly k velmi rozsáhlým svahovým pohybům, k soliflukci a vzniku velkých sesuvů. O těchto paleosesuvech můžeme dnes najít doklady pod nejmladšími sprašovými pokryvy nebo různými svahovými sedimenty(záruba-mencl, 1969). V Českém masívu jsou sesuvné jevy vázány na málo zpevněné sedimenty. Jsou to zejména horniny křídového útvaru, vulkanitů v Českém středohoří, horniny terciérních hnědouhelných pánvích a mořského terciéru v okolí Ústí nad Orlicí. Dále postihují některá souvrství permokarbonu, ve starších se vyskytují zřídka. Například však některá zvrásněná proterozoická a paleozoická souvrs- 1
tví v okolí Prahy bývají náchylná k sesouvání po vrstevných plochách tam, kde je svah strmější než sklon vrstev(záruba-mencl, 1969). Svahové pohyby vznikají velmi často na svazích, kde se vyskytují dva typy hornin s odlišnými pevnostními charakteristikami, kde nadloží vykazuje větší pevnost než podloží(pašek-matula, 1995). Takové případy se vyskytují v útvarech české křídy tam, kde jsou v nadloží slínů vyvinuty pískovce, tvořící vysoké skalní stěny se svislými puklinami, které je dělí na dílčí pískovcové kry(záruba- Mencl, 1969)Okrajové kry pískovců se postupně boří do měkkých slínů v podloží a vytlačují je po svahu dolů, což vede ke vzniku kerných sesuvů. Podobný příklad můžeme najít i v Českém středohoří, kde jsou v nadloží křídových slínů terciérní vulkanity. Vulkanity tam, kde vystupují na povrch, tvoří strmá návrší s velmi strmými svahy. Okrajové kry vulkanitů se zabořují do měkkých slínů v podloží a vytlačují je. Další podobný příklad se objevuje tam, kde se v nadloží zvětralých permokarbonských jílovito-písčitých lupků objevují křídové pískovce. Okrajové kry pískovců se opět zabořují do měkkého podloží. Většinou se jedná o pohyby pleistocénní. V Doupovských horách dochází k rozsáhlým sesuvům vulkanitů a sutí po jílových tufech. V útvaru křídy hojně vznikají plošné sesuvy na mírných svazích tvořených slínem. Důležitým faktorem těchto jevů je voda, která zde buď vyvěrá z písčitých poloh nebo při dlouho působících nízkých teplotách zmrzne v povrchových vrstvách, kde s příchodem jara roztaje. K rozmočení slínů a jílů a obnovení sesuvných pohybů může dojít i s příchodem přívalových dešťů po delším období sucha, kdy dešťová voda pronikne do puklin vzniklých smršťováním(záruba-mencl, 1969). V severočeské pánvi vznikají svahové pohyby na strmých březích řeky Ohře, tvořených pelitickými horninami. Rozsáhlé sesuvy zde také postihují svahy hnědouhelných dolů a výsypek(záruba- Mencl, 1969). V oblasti Západních Karpat, na území naší republiky pouze na východní Moravě, jsou svahové pohyby častějším jevem než v Českém masívu. Tato oblast je mnohem mladší, v minulosti byla méně denudována a proto má pro výskyt sesuvů vhodnější morfologické poměry. Sesuvné jevy se zde vyskytují hlavně v karpatském flyšovém pásmu, na okraji třetihorních vulkanitů, v neogénu karpatské předhlubně, v paleogénu a neogénu vnitrokarpatských depresí(záruba-mencl, 1969). Ve flyšových komplexech často dochází k mnohonásobnému střídání propustných a méně propustných vrstev hornin(pašek-matula, 1995). Málo zpevněné jílovité horniny, jílovce a prachovce se vlivem klimatických činitelů rozpadají, za dešťů bobtnají a rozbřídají a za sucha se silně smršťují. V neogénu karpatské předhlubně dochází k sesuvům přírodního charakteru spíše zřídka a to na nárazových březích větších řek. Jakékoliv hlubší umělé zářezy však vyvolávají sesouvání svahů. 3.2. FAKTORY,ZPŮSOBUJÍCÍ SESOUVÁNÍ Stejně jako v přírodě existuje rozmanité množství svahových pohybů, tak existuje i mnoho faktorů, které tyto pohyby způsobují. Pro návrh nejvhodnějšího zabezpečení nebo sanaci svahu je proto správné rozpoznání podmínek, způsobujících náchylnost území k sesouvání či činitelů, které bezprostředně sesuv vyvolaly, velmi důležité.(záruba-mencl, 1974). Pro vznik svahových pohybů je zásadní podmínkou reliéf území, tedy existence svahů, jejich vznik je ovšem podmíněn také litologickou povahou hornin, vystupujících ve svahu, a jejich mechanickými vlastnostmi(pašek-matula, 1995). Nejvýznamnější faktory, způsobující vznik svahových pohybů, jsou procesy, které souvisí s vodou(pašek-matula, 1995). Zejména podzemní voda působí na mnoho vlastností ovlivňujících stabilitu svahu. Vodou vyplněné póry hornin zvětšují celkovou objemovou hmotnost svahu, čímž celý svah přitěžují. Zároveň se u saturované horniny zmenšuje její pevnost(pruška, 2002). Proudící podzemní 2
voda pak působí tlakem na částice zeminy, čímž se zhoršuje stabilita svahu. Taktéž může vyplavovat rozpustný tmel, čímž se snižuje intergranulární vazba a zmenšuje se smyková pevnost. Zároveň, pokud je svah tvořen jemným pískem a nebo siltem, podzemní voda vyplavuje částice zeminy ze svahu, což způsobuje vznik podzemních dutin, které taktéž porušují stabilitu svahu (Záruba-Mencl, 1974). Pokud se podzemní voda ocitne v blízkosti povrchu, může v zimě zmrznout, čímž zvětší svůj objem a svah tím poruší (Pruška, 2002). Srážková voda může taktéž proniknout trhlinami i hluboko do svahu, kde pokud zmrzne, zvětšením svého objemu rozšiřuje staré trhliny a vytváří nové. Rozpukané horniny poté mají menší pevnost. Pokud je svah v jílovitých nebo jílovito-písčitých zeminách, mohou vznikat při povrchu zmrzlé vrstvičky, které když roztají (obvykle na jaře po dlouhém zimním období) zvětší obsah vody v povrchové vrstvě, která rozbřídá. Povrchová voda ve formě deště nebo sněhu může ve svahu působit negativně i pokud nezmrzne. Pokud pronikne do puklin, vzniká v nich hydrostatický tlak, v zeminách vzrůstá tlak vody v pórech a klesá smyková pevnost (Záruba Mencl, 1974). Některé sesuvy se mohou periodicky opakovat v létech, kdy jsou neobyčejně vydatné dešťové srážky. Naopak v obdobích sucha jílovité zeminy vysychají a smršťují se. Tím vznikají hluboké trhliny, kterými může do svahu vnikat voda. Tyto trhliny také snižují soudržnost hornin(záruba-mencl, 1974). Svah v nesoudržných zeminách je stabilní při sklonu rovném nebo menším než je úhel vnitřního tření, ale pokud svahem prosakuje voda, je tento sklon poloviční. Proto svah v létě, když je území bez vody, drží ve větším sklonu a z jara, když po tání začne svahem prosakovat voda, dojde ke svážení. Svah v soudržných zeminách budovaný v létě vyschne a soudržnost těchto zemin se zvýší o kapilární síly. Vyschlá zemina proto klade větší odpor proti usmyknutí než zemina vlhká a proto se udrží v příkřejším svahu. Svážení nastane ve chvíli, kdy zemina zvlhne nebo stoupající hladina podzemní vody začne prosakovat zeminou, zmizí totiž jak soudržnost vyvolaná kapilaritou, tak i přírůstek k úhlu vnitřního tření, jenž byl vyvolán vyschnutím(myslivec, 1951). V případě, že je svah ohrožen činností vody je vhodné zvolit některou z metod pro odvodnění svahu, zabránit dotování dešťové vody z okolí do svahu a odvést podzemní vodu, např. pomocí drenážních žeber nebo jen volby vhodné vegetace(vaníček, 2000). Mezi další faktory, které způsobují sesouvání svahů, patří změna sklonu svahu. Ta může nastat buď přirozeně, například podemletím paty svahu erozní činností vodního toku, nebo uměle podkopáním svahu(záruba-mencl, 1974). Zvolíme-li již při budování svahu (násypu nebo zářezu) příliš příkrý sklon, poruší se rovnováha svahu a nastane sesouvání svahu, čímž si příroda sama hledá rovnováhu. Tato rovnováha je ovšem pouze labilní a jakákoliv nepříznivá změna může uvést zeminy opět do pohybu(myslivec, 1951). Stejně negativně jako podkopání paty svahu působí i přitížení svahu násypy. Tímto se zvyšuje smykové napětí i napětí vody v pórech jílovitých zemin, což snižuje smykovou pevnost(záruba-mencl, 1974). Mechanické i chemické zvětrávání porušuje postupně soudržnost hornin(záruba-mencl, 1974). Má dosah jen do určité hloubky pod povrchem, jeho vlivem se zhoršují vlastnosti hornin(pruška, 2002). Otřesy strojů a nebo výbuchy velkých náloží trhavin způsobují v horninách dočasné změny napětí, které mohou porušit rovnováhu svahu. U spraší a málo zpevněných písků může dojít otřesy k porušení intergranulární vazby a tím ke zmenšení soudržnosti. Otřesy mohou také způsobit ztekucení takzvaných,,senzitivních jílů. Vznikají tak rychlé svahové pohyby charakteru tečení(záruba-mencl, 1974). Nepříznivě může na stabilitu svahu působit rovněž změna porostu, jelikož kořeny stromů svah stabilizují a zároveň ho odvodňují(záruba-mencl, 1969). Většina výše uvedených faktorů je časově závislá, proto je nutné na závěr uvést i čas, jako důležitý faktor, ovlivňující stabilitu svahů(pruška, 2002). 3
4. STUDOVANÉ LOKALITY 4.1. SOKP V březnu 2010 jsem navštívila se svým školitelem právě probíhající část výstavby jihozápadního fragmentu SOKP(silniční okruh kolem Prahy), konkrétně úsek č.512(d1 Jesenice-Vestec) stavební objekt SO 215, na kilometru dálnice 10, 297. Staveniště náleží dle geologického členění ČR ke Středočeské oblasti, k regionální jednotce Barrandienské proterozoikum a paleozoikum. Jeho předkvartérní podklad tvoří horniny štěchovické skupiny, zejména tmavošedé prachovce a břidlice, které jsou ve své svrchní části zcela zvětralé. Kvartérní pokryv tvoří holocenní, pleistocénní(eolické a eolicko-deluviální) a antropogenní sedimenty. Eolické sedimenty jsou zastoupeny sprašemi a sprašovými hlínami, zvětralinou jílovitých břidlic charakteru jílovito písčité hlíny s úlomky. Antropogenní sedimenty se nacházejí blízko povrchu a mají charakter místních překopaných a přemístěných hlinitopísčitých zemin s proměnlivým množstvím úlomků(novák et al - 2007). Komunikace zde byla budována v zářezu na jehož svazích, tvořených zejména sprašovými písky a jílovitými břidlicemi, jsem mohla pozorovat slézání povrchové vrstvy humusu, což je pomalý pohyb mělkých hmot(f. Svoboda, 1974). Široké trhliny, nasvědčující hlubším svahovým pohybům vznikly na svahu s jižní orientací v důsledku rychlých změn teploty v jarním období. Po zimě, kdy povrchové vrstvy promrzly spolu s vodou, která do nich kapilárně vzlínala z nepromrzlých spodních vrstev, při jarním tání došlo k rozbřídání povrchových vrstev a k jejich tečení po podloží(záruba, Mencl 1969). Dalším faktorem bude pravděpodobně vysoký sklon svahu(asi 1:1,25). Obr.1 jižně orientovaný svah Na fotografiích č.1-3 je dobře vidět slézání humusové vrstvy po svahu. 4
Obr.2 jižně orientovaný svah Obr.3 jižně orientovaný svah 5
Na fotografii č.4 můžeme pozorovat protější svah zářezu komunikace, výrazně porušený činností deště. Obr.4 deštěm porušený svah 4.2. MAROKO Na přelomu dubna a května 2010 jsem měla možnost dokumentovat mnoho případů porušení svahů podél dopravních komunikací v Maroku. Tato problematika je zejména v oblasti Atlasu poměrně závažná, většina svahů zde vykazuje známky porušení a je postižena erozí. Pravděpodobnou příčinou je především malá znalost v oblasti geologie, inženýrské geologie a mechaniky zemin, kterou zdejší stavitelé mají. Další příčinou by mohly být časté dešťové srážky v jarním období. Sesuvné jevy porušují jak svahy podél komunikací, tak komunikace samotné a často dosahují i velkých plošných rozměrů. Geologicky patří severní část Maroka k předsaharské oblasti, tvořené horninami zvrásněného a místy metamorfovaného paleozoika s mezozoickým a terciérním pokryvem. Z hornin jsou zde zastoupeny jílovité břidlice se sádrovci a výlevy bazaltů, dolomity a vápence. Po ústupu moře v terciéru se usazovaly lakustrinní a terestrické sedimenty, pestré pískovce, slepence a jílovce(mísař, 1987). Národní park Taza Tazzeka V okolí národního parku Taza Tazzeka jsem dokumentovala hned několik případů porušených svahů. Taza se nachází v oblasti Středního Atlasu a celá jeho oblast je krasová s velkým počtem jeskyní. Prvním mnou dokumentovaným případem je porušená komunikace poblíž jeskyně Grottes du Friouato. Na přiložených fotografiích je vidět, že okrajová část komunikace je utržená, při pohledu dolů je vidět vodou vyhloubená erozní rýha. Činnost vody, která zda stéká pravděpodobně při srážkách z protějších kopců, je patrná i při doposud neutrženém okraji komunikace. 6
Obr.5 porušená komunikace a záchytné zídky (národní park Taza) Obr.6 - Porušená komunikace Na fotografii č.6 je vidět, že deformace pokračuje dále podél záchytné zídky od již utržené části komunikace. Obr.7 Porušená komunikace Druhý případ který jsem v této oblasti dokumentovala byl sesuv písčité hlíny s občasnými úlomky vápenců podél silniční komunikace(obrázek 8, 9). Svah byl poměrně prudký a nepříliš vysoký (cca 2m), výsledný sesuv nedosahoval větších rozměrů a byl poměrně mělký. Svahové hmoty se sesunuly podél válcové smykové plochy. V horní části sesuvu dochází k postupnému zatrhávání nahoru po svahu, takže se dá předpokládat další rozšiřování sesuvu. 7
Tento typ sesuvu vzniká na svazích překročením pevnosti ve smyku podél nově vytvořené zakřivené smykové plochy(záruba-mencl, 1969) Obr.8 odlučná hrana sesuvu podél válcové smykové plochy Obr.9 akumulace sesuvu podél válcové smykové plochy 8
Třetí porušený svah byl porušen hned v několika částech. Jako první je na fotografii č. 10 vidět činnost stékající dešťové vody, která porušila svah po celé jeho délce. O několik metrů dále je vidět porušení v horní části svahu, kde dochází ke slézání povrchové vrstvy po svahu dolů. Obr.10 svah porušený činností stékající dešťové vody Obr.11 - odlučná hrana začínajícího sesuvu 9
Obr.12 detail odlučné hrany Obr.13 pokračování svahu dál od komunikace Další případ porušení je na několik metrů vysokém svahu červené hlíny s hojnými úlomky (obr.č. 14, 15). Celý svah je silně porušený dešťovým ronem. Stékající voda vytvořila síť drobných rýh, které se postupným působením stékající dešťové vody prohlubovaly. Na fotografii č. 14 je vidět, že působení stékající vody bylo v této části svahu intenzivnější, erozní rýhy jsou hlubší, místy mají téměř charakter drobných výmolů. 10
Obr.14 rýhová eroze v příliš strmém odřezu komunikace Obr.15 stružky rozšiřující se až v erozní rýhy 11
Kromě oblasti národního parku jsem dokumentovala porušené svahy i v jiných částech Maroka. Tam jsem již neměla možnost dokumentovat tolik případů porušení svahů na jednom relativně malém území, proto jsem tyto případy dala do společné části. Na fotografiích č.16 a 17 je vidět poměrně dlouhý porušený svah zářezu komunikace nedaleko města Azrou v oblasti Středního Atlasu. Svah byl tvořen jemnozrnnou zeminou, s hojným množstvím úlomků. Patrně se jedná o mělké pohyby po rovinné smykové ploše. Obr.16 porušený svah odřezu Obr.17 porušený svah odřezu 12
Ukázka skalního řícení se soutěsky řeky Todra. Obr.18 - skalního řícení v soutěsce řeky Todra Obr.19 skalní řícení v soutěsce řeky Todra 13
4.3. DÁLNICE PRAHA-HRADEC KRÁLOVÉ V listopadu 2010 jsem navštívila porušený svah na 72 a 73 km úseku dálnice D11 směrem na Hradec Králové. Z geologického hlediska trasa komunikace náleží k jednotce České křídové pánve v litofaciální oblasti labské. Předkvartérní podloží tvoří horniny sv. turonu až coniaku, které jsou překryté rozsáhlými akumulacemi kvartérních sedimentů fluviálního nebo eolického původu. Dnešní reliéf území byl vytvořen akumulační činností řeky Labe a jeho přítoků. Zářez komunikace, který byl postižený sesuvem, podle podrobného inženýrsko-geologického průzkumu odpovídá zářezu č.3 ve zprávě P084633, jehož svahy jsou vysoké od 5 do 9 metrů. Tento zářez byl vyhlouben ve členitém terénu přes elevaci, na které se zachovaly relikty pleistocénní terasy. Vrstva fluviálních štěrků a písků je zde 2 až 3 metry mocná. Samotná niveleta dálnice zasahuje do vrstvy vysoce namrzavých eluviálních jílů. S ohledem na kolísavou úroveň hladiny podzemní vody, navrhoval zpracovatel inženýrsko-geologického průzkumu opatření ke snížení hladiny podzemní vody a zamezení přitékání srážkové vody do svahu. Podrobnou geologickou situaci na dokumentovaných svazích ukazují vrty J-19 a J22(příloha č.1). Zachycují pleistocénní sedimenty terasy Labe, fluviální hlinitý písek a štěrk, dosahující mocnosti kolem 2-2,5m. Místy byla zachycena i deluvia těchto sedimentů. V podloží kvartérních sedimentů byl zachycen vysoce plastický jíl deluviálního a místy i eluviálního původu. Přechod mezi eluvii, deluvii a podložními jílovci je téměř plynulý, bez ostrých hranic. Podzemní voda byla naražena v hloubce 2,5m a ustálila se v hloubce 4 a 4,5m v poloze eluviálních jílů (Ides et al,1995). Podle prohlídky zářezu projektant či dodavatel nereagoval správně na geologické a hydrogeologické poměry zjištěné průzkumem ani na doporučení ve zprávě. Prosakující srážková voda, která dotuje mělkou zvodeň v pleistocénních nesoudržných zeminách eroduje svah zářezu v jílech a vyvolává zde mělčí svahové deformace. Sesuv na pravé straně dálnice D11 ve směru Hradec Králové - obr.20-23. Obr.20 - stržená drnová vrstva na strmém svahu zářezu 14
Obr.21 - porušování svahu zářezu provedeného v nesprávném sklonu Obr.22 sjíždění humózní vrstvy s drnem po jílovitém podloží 15
Obr.23 - zatržený svah, sjetá humózní vrstva Sesuv na straně dálnice D11 ve směru Praha - obr.24-27. Obr.24 - porušení svahu zářezu tvořeného turonskými sedimenty 16
Obr.25 - detail porušení na obr.24 Obr.26 - v turonských jílovcích a jílech při zvýšené vlhkosti dochází k intenzivnímu porušování nesprávně zvoleného svahu zářezu 17
Obr.27 - odlučná hrana sesuvu zářezu 4.4. ZABEZPEČENÍ SKALNÍ STĚNY Podbabské skály tvoří skalní stěny nad železnicí podél Vltavy na severní straně Prahy mezi městskými částmi Bubeneč a Sedlec. Z geologického hlediska toto území náleží k jednotce Barrandienu. Poměrně vysoké skalní stěny budují horniny barrandienského proterozoika, jemnozrnné droby a břidlice Kralusko-zbraslavské skupiny, místy protnuté alterovaným žilným bazaltem, který je paleozoického stáří(lukeš et al, 1995). Opatření, provedené pro zabezpečení skalní stěny nad železniční komunikací, je typickou ukázkou zabezpečování skalních svahů, kde se vyskytují relativně málo porušené horniny. Při rekonstrukci železniční trati mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou byl v některých úsecích trati svahový násep nahrazen gabionovou zdí a železniční násep byl veden na ní. Na fotografii č. 28 je pohled na skalní stěnu, v dolní části je pak vidět gabionová zeď, na které je železnice. 18
Obr.28 zabezpečená skalní stěna nad železnicí Jak již bylo zmíněno, skalní stěny nad železnicí jsou relativně málo narušené, proto byly opatřeny ocelovými sítěmi kotvenými nepředpjatými ocelovými svorníky. Ty zároveň zajistily labilnější horninové bloky. Tyto kotvené sítě skalní svah nezpevňují, ale zadržují menší části skály na místě a brání jim v pádu do kolejiště nebo dolů na silniční komunikaci(hobst, Zajíc 1975). Fotografie č. 29ukazuje detailní pohled na stěnu, ocelovou síť se svorníky. Obr.29 detailní pohled na zabezpečenou skalní stěnu 19
Jako další opatření bylo provedeno záchytné oplocení v mírnějších částech skalního svahu proti padání uvolněných kamenů a suti. Ve svrchních částech byla zbudována zeď proti splavování hlín, kolem silnice opěrná zeď s propustkem na odvádění vody. Obr.30 zabezpečená skalní stěna Obr.31 Podbabské skály 20
Fotografie č.32 ovšem ukazuje, že zabezpečení není úplně dostatečné, jelikož úlomky skalních hornin můžeme nalézt až dole pod opěrnou zdí na hranici mezi chodníkem a silnicí. Obr.32 - opad 5. ZÁVĚR V rámci své bakalářské práce jsem se zabývala dokumentováním některých deformací svahů zářezů a odřezů komunikačních staveb. V případě výstavby komunikace pražského okruhu poblíž Jesenice u Prahy se jednalo pouze o málo významné deformace na nehotových svazích. V Maroku jsem dokumentovala rozsáhlé pohyby porušující komunikace a záchytné zídky a porušený skalní svah v údolí řeky Todra. Porušené svahy zářezů dálnice Praha-Hradec Králové dokumentují stav, kdy projektant nerespektuje závěry inženýrsko geologického průzkumu. Skalní odřez v údolí Vltavy nad železniční tratí Praha Kralupy nad Vltavou byl při rozšiřování železniční trati zabezpečen proti padání kamenů a sjíždění suti. V prohloubení znalostí studované problematiky bych chtěla pokračovat v rámci diplomové práce. místo: Praha datum: 3. 6. 2011 Andrea Pacholíková. 21
6. SEZNAM LITERATURY Hopst, L., Zajíc, J. (1975) Kotvení do hornin, Nakladatelství technické literatury, Praha Ides, D. et al(1995) Dálnice D 11 - stavba 1105 Chýšť - Hradec Králové, předběžný inženýrsko-geologický průzkum, ČGS-Geofond Lukeš A. et al(1995) ČD - modernizace žel. trati Praha Bubeneč - Kralupy nad Vltavou, geotechnický průzkum umělých staveb, dílčí zpráva č.1 - Mostní objekty (geotechnický a stavebně-technický průzkum), ČGS-Geofond Myslivec, A. (1951) Svážení silničních svahů a jejich zabezpečení, Vědecko-technické nakladatelství, Praha Mísař, Z.(1987) Regionální geologie světa, Academia, Praha Novák, M. et al (2007)Silniční okruh kolem Prahy, stavba č. 512 D1 - Jesenice - Vestec. Podrobný geotechnický průzkum, ČGS-Geofond Pašek, J., Matula, M. (1995) Inženýrská geologie II.,Česká Matice Technická - Technický Průvodce č. 76, Praha Pruška, J. (2002) Geomechanika mechanika hornin, Vydavatelství ČVUT, Praha Svoboda F., Svoboda F. ml (1974) Geologie a zemní práce, Nakladatelství technické literatury, Praha Vaníček, I. (2000) Geomechanika 10 mechanika zemin,vydavatelství ČVUT, Praha ZárubaQ., Mencel V. (1969) Sesuvy a zabezpečování svahů, Academia, Praha Záruba Q., Mencel V. (1974) Inženýrská geologie, Academia, Praha 22
Příloha č. 1 Příloha č. 2