Metodika tvorby školního akčního plánu

Metodika tvorby školního akčního plánu NÚV 2018

PODSTATA ŠKOLNÍHO AKČNÍHO PLÁNOVÁNÍ Cyklus strategického řízení Analýza Plánování Realizace Vyhodnocování Postup při akčním plánování Priority Obecné cíle Konkrétní cíle Kritéria hodnocení Činnosti Předpoklady Termíny PROČ to chceme CO chceme JAK toho dosáhneme Postup při realizaci a vyhodnocování Priority Obecné cíle Konkrétní cíle Kritéria hodnocení Činnosti 2

Obsah ÚVOD... 4 1. Celkové pojetí, cíle a principy školních akčních plánů... 5 2. Postup školního akčního plánování (kroky 1 až 9)... 7 KROK 1: Sestavení týmu, ujasnění a formulování východisek... 7 KROK 2: Analýza stavu v povinných strategických oblastech, případně v dalších oblastech... 8 KROK 3: Definování strategických oblastí a jejich priorit... 9 Krok 4: Stanovení obecných cílů pro jednotlivé priority... 9 Krok 5: Stanovení konkrétních cílů pro jednotlivé obecné cíle... 9 KROK 6: Upřesnění zformulovaných priorit a jejich cílů... 10 KROK 7: Nastavení kritérií hodnocení pro jednotlivé cíle... 11 KROK 8: Stanovení úkolů (činností) nutných k dosažení cílů... 11 KROK 9: Identifikace předpokladů... 12 KROK 10: Sestavení harmonogramů... 12 3. Struktura dokumentu Školní akční plán... 13 4.1 Plán komunikace... 14 4.2 Plán vyhodnocení... 14 3

ÚVOD Co je účelem metodiky? Metodika je určená pracovníkům středních škol a vyšších odborných škol pro tvorbu plánů rozvoje vzdělávání tzv. školních akčních plánů (ŠAP). Popisuje principy, postupy a strukturu školního akčního plánování a ve své přílohové části obsahuje příklady částí ŠAP pro jednotlivé klíčové oblasti. Proč tvořit ŠAP? ŠAP jako nástroj strategického řízení školy ŠAP má logickou a přehlednou plánovací strukturu od hlavních priorit, přes cíle, k jednotlivým úkolům a jejich předpokladům, až ke stanovení potřebných finančních zdrojů, termínů a zodpovědnosti. ŠAP také umožňuje své pružné rozšiřování o další priority, cíle a úkoly. Ředitelům je užitečný nejen pro plánování, ale i pro kontrolu a vyhodnocování cílů a úkolů. ŠAP jako přispění k naplnění prvního kritéria modelu ČŠI Kvalitní škola Prvním kritériem pro Kvalitní školu formulovaném v modelu ČŠI je, že škola má svou vizi a úspěšně ji realizuje. Přesně k tomu vede ŠAP. ŠAP jako platforma provázání priorit školy s prioritami zřizovatele Cíle ŠAP, které jsou v souladu s cíli krajského akčního plánu (KAP), umožní spolupráci školy s krajem, např. při implementaci KAP. ŠAP jako marketingový bonus školy Tím, že škola má ŠAP, říká rodičům a další veřejnosti: Víme, co chceme, realizujeme to a jsme přitom transparentní. ŠAP jako výhoda při ucházení se o projekty nebo o partnerskou účast v projektech ŠAP má jako povinnou součást rozvoj tzv. klíčových oblastí, které jsou prioritami EU i národní vzdělávací politiky a jsou a budou v rámci některých projektových výzev speciálně podporovány. V jakém kontextu a s jakou podporou jsou ŠAP vytvářeny? Tvorba ŠAP je součástí postupně se rozvíjejícího modelu krajského akčního plánování. Jeho cílem je posílení strategického plánování, zvýšení efektivity systému řízení a posílení důležitosti dosahování cílů a plánovaných výsledků. Model se snaží propojit cíle v oblasti vzdělávání na úrovni národní, krajské a školní (místní). Model nemá ambice změnit tvář školy, ale podpořit její rozvoj. Z národní úrovně (v návaznosti na doporučení EU) jsou nastavené jako hlavní priority tzv. klíčové oblasti, nazývané také oblasti intervence. Tyto oblasti ČR i EU podporují a na jejich rozvoj jsou v probíhajícím programovacím období vynakládány finanční prostředky z ESIF, především v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV). Z pohledu akčního plánování se jedná o hlavní strategické oblasti. Na krajské úrovni jsou zpracovány a naplňují se tzv. krajské akční plány (KAP), které zohledňují tyto národní priority a rozšiřují je o priority krajské. A na úrovni jednotlivých středních škol a vyšších odborných škol vznikají a naplňují se školní akční plány (případně jejich zjednodušené verze plány aktivit), které vedle národních a krajských priorit zohledňují priority a potřeby škol. Každý ŠAP se tak stává strategickým dokumentem školy vycházejícím především z jejích záměrů a podmínek. Důležitým principem akčního plánování je konsensuální přístup na tvorbě se podílejí od počátku pedagogičtí pracovníci školy, kteří jej pak přijímají jako svůj plán. Tvorba ŠAP, zejména základní nastavování priorit a cílů, by měla být týmovou prací. 4

Škola, která se rozhodne vyzkoušet si akční plánování jako způsob stanovování a dosahování cílů, řízení svého rozvoje, jako způsob zkvalitňování své práce, má možnost využívat metodickou podporou odborného garanta projektu Podpora krajského akčního plánování (P-KAP) realizovaného Národním ústavem pro vzdělávání (NÚV). Školy mají při tvorbě ŠAP k dispozici nejen tento metodický text a navazující přílohy, ale i soubor podpůrných videometodik k akčnímu plánování i k obsahu jednotlivých tematických oblastí plánování, také semináře pro pracovníky škol a zejména konzultace poskytované odbornými garanty projektu P-KAP. ŠAP je schvalován po metodologické stránce odborným garantem projektu P-KAP. Metodika je aktualizací verze z roku 2016, zohledňuje tedy zkušenosti z první vlny akčního plánování. 1. Celkové pojetí, cíle a principy školních akčních plánů Akční plán v obecném slova smyslu je součástí procesu strategického řízení rozvoje, které se vyznačuje komplexností, dlouhodobostí a optimalizací zdrojů. Akční plán navazuje na základní východiska ozřejmující smysl a cíle celého tohoto procesu a popisující aktuální stav, dále na analýzu tohoto stavu a potřeb a konečně na definování strategických oblastí. Stanovuje konkrétní cíle a postupnými logickými kroky směřuje k návrhu optimálního způsobu, jak ze současného stavu ke stanoveným cílům dospět. Na akční plán navazuje jeho realizace a průběžné sledování a vyhodnocování souladu reálného vývoje s vývojem naplánovaným. Model akčního plánování vychází z definování strategických oblastí. Umožňuje plánovat a realizovat strategické záměry v každé oblasti relativně samostatně, způsobem zohledňujícím jejich věcná a časová specifika. Je považován za vhodný pro rychlé zpracování plánu i pro reálnost bezprostředního zahájení jeho praktického zavádění. V projektech pro krajské akční plánování stanovilo MŠMT jako strategické oblasti výše zmíněné klíčové oblasti (oblasti intervence) a mezi nimi vybralo ty, které jsou pro ŠAP povinné. Proto jsou nazývány též povinnými oblastmi intervence (jsou specifikované v kapitole 2, krok 2). Školy ovšem mají možnost je rozšířit o nepovinné oblasti i o oblasti, které si samy definují jako strategické. Jednotlivé strategické oblasti jsou spojeny s různými problémy, které mají odlišné příčiny a jsou odlišné povahy. Plán rozpracovaný do jednotlivých oblastí tak může rozlišovat různé možnosti řešení i různé časové horizonty, v nichž je lze vyřešit. Cíle ŠAP Cílem školního akčního plánu (ŠAP) a celého procesu akčního plánování je pomoci škole: identifikovat potřeby a směry svého rozvoje, sladit své potřeby a záměry s prioritami podporovanými státem, krajem, případně obcí, vytvářet dlouhodobé cíle a plány k jejich naplnění, systematicky naplňovat tyto cíle a plány, zapojit do plánování rozvoje školy pedagogický sbor, zavést do práce školy systémový nástroj využitelný při řízení školy a při plánování jejího rozvoje, zavést do práce školy systémový nástroj využitelný při koncipování a plánování projektů. ŠAP lze také využít pro tvorbu ucelené koncepce rozvoje školy, zvlášť když škola rozšíří povinné klíčové oblasti ještě o další témata, která považuje pro svůj rozvoj za důležitá. 5

Hlavní principy ŠAP: Systémový přístup od ujasnění východisek a provedení analýzy přes formulování priorit a cílů ke specifikaci potřebných úkolů (činností) vedoucích k naplnění cílů. Konsensuální přístup široká diskuze uvnitř školy i s partnery školy (např. zřizovatel, zaměstnavatelé, školská rada, zástupce žáků, rodičů atd.), jejímž cílem je získat realistický a plastický pohled na aktuální stav a situaci a shodnout se na společné vizi, prioritách a cílech pro rozvoj v dlouhodobém horizontu. Návaznost na strategii rozvoje školy pokud ji škola má. Trvalost opakující se cyklus, jehož součástí je naplňování plánu a jeho aktualizace: Charakteristika stavu a ujasnění smyslu cílů a změn Analýza stavu a potřeb Stanovení priorit Konkretizace cílů a kritérií jejich hodnocení Stanovení a naplánování úkolů (činností, akcí), které k cílům povedou Realizace úkolů (činností) a naplňování cílů Sledování průběhu a vyhodnocování dosažení cílů V ŠAP je třeba zohlednit všechny povinné strategické oblasti (tzv. povinné oblasti intervence). Kromě povinných oblastí může ŠAP obsahovat i další vlastní strategické oblasti příslušné školy. Důležitým zdrojem pro ŠAP, resp. pro analýzu, je školou vyplněný dotazník z šetření projektem Podpora krajského akčního plánování (P-KAP). Pokud škola reviduje již dříve zpracovaný ŠAP, pak je zdrojem také vyhodnocení realizace tohoto ŠAP. Škola samozřejmě může využít i své další zdroje. ŠAP by měl být sestavený tak, aby jeho cíle vycházely z analýzy stavu a potřeb školy (viz další kapitoly), aby obsahoval konkrétní cíle, které jsou vyhodnotitelné a pokud možno i měřitelné (kvalitativní či kvantitativní), dosažitelné, realistické a časově vymezené (metoda SMART), aby měl zpracovaný svůj plán vyhodnocení, aby byl konzistentní, strukturovaný, srozumitelný a umožňoval efektivní řízení realizace. Důležitým členem týmu tvořícího ŠAP by měl být hlavní zpracovatel ŠAP ( písař ŠAP ), který bude ve všech fázích písemně zpracovávat výsledky diskuse celého týmu ŠAP do konkrétních výstupů ŠAP. Školní akční plán lze znázornit jako pyramidu, na jejímž vrcholu jsou vize a strategie školy a jejíž základnu tvoří jednotlivé úkoly (činnosti), které vedou k naplnění této vize: 6

V I Z E S T R A T E G I E P R I O R I T Y O B E C N É C Í L E K O N K R É T N Í C Í L E + kritéria jejich hodnocení Ú K O L Y ( Č I N N O S T I ) + jejich finanční zdroje, termíny, zodpovědnost 2. Postup školního akčního plánování (kroky 1 až 9) Doporučuje se postupovat následujícími kroky (vycházejí z metodiky Postupy KAP a rozvíjejí schéma cyklu znázorněného v kapitole 1 této metodiky): KROK 1: Sestavení týmu, ujasnění a formulování východisek Sestavení týmu pro tvorbu ŠAP, stanovení rolí Řízení tvorby ŠAP je v kompetenci ředitele školy. Ve škole je třeba sestavit tým z co nejvíce pedagogů a jeho členům přidělit role a úkoly. Je vhodné, aby tým měl i svou širší podobu (např. zřizovatel, zaměstnavatelé, školská rada, zástupce žáků, rodičů atd.), ve které se bude domlouvat nastavení priorit a cílů. Důležité je i zapojení pracovníků školy, kteří vyplňovali dotazník k akčnímu plánování. Důležitým členem týmu by měl být hlavní zpracovatel ŠAP pověřený k tomu ředitelem, který bude ve všech fázích písemně zpracovávat výsledky diskuse do konkrétních výstupů ŠAP (plán bude tak psán jedním jazykem, bude konzistentní po stránce formy i obsahu, udrží potřebné souvislosti). Ujasnění smyslu a cílů tvorby ŠAP Je užitečné hned na začátku, pokud možno v rámci širšího partnerství, prodiskutovat důvody, proč škola chce ŠAP tvořit, jestli se chce věnovat dlouhodobějšímu plánování, které oblasti jsou pro ni klíčové, z jakých zdrojů (dokumentů, údajů, statistik apod.) lze při dalším postupu vycházet. 7

Zpracování charakteristiky (profilu) školy Jak bylo řečeno v úvodu, model krajského akčního plánování nemá ambice změnit tvář školy, ale podpořit její rozvoj. Hlavním vstupem do celého plánovacího procesu je proto sama škola. Se svou vzdělávací nabídkou, se svým pedagogickým a materiálně technickým potenciálem, se svými regionálními i nadregionálními vazbami, se svými vizemi, se svými úspěchy i se záměry, které se dotáhnout nepodařilo, se svými specifiky atd. Vše jmenované by mělo být charakterizováno. Ne však jako propagační úvod celého dokumentu ŠAP, ale jako jeho východisko odpovídající na otázku: Kdo jsme, co děláme, jaké je naše poslání, co chceme, kam směřujeme, jaká je naše strategie? Text by měl mít maximálně 2 až 3 strany. KROK 2: Analýza stavu v povinných strategických oblastech, případně v dalších oblastech Předmětem zhodnocení je stav v jednotlivých povinných strategických oblastech a v dalších oblastech, které škola pro svou činnost považuje za důležité. Povinnými strategickými oblastmi (tzv. povinnými oblastmi intervence) stanovenými MŠMT jsou: Rozvoj kariérového poradenství včetně prevence předčasných odchodů ze vzdělávání Podpora kompetencí k podnikavosti, iniciativě a kreativitě Podpora polytechnického vzdělávání Podpora odborného vzdělávání včetně spolupráce škol a zaměstnavatelů Rozvoj škol jako center celoživotního učení Podpora inkluze Kromě nich jsou podporovány také tzv. nepovinné oblasti: Rozvoj výuky cizích jazyků Digitální kompetence Čtenářská a matematická gramotnost Škola by si pro jednotlivé hodnocené oblasti (tedy jak pro povinné strategické oblasti, tak pro případné další oblasti, které pro svou činnost považuje za důležité) měla ujasnit, čím konkrétně je příslušná oblast pro její poslání charakterizována, a snažit se odpovědět zejména na následující otázky: Jaká je dosažená úroveň školy v rámci dané oblasti? Na kterých činnostech se škola v rámci dané oblasti podílí a za jak důležité tyto činnosti považuje? Na jaké překážky při tom škola naráží? Škola může v této aktivitě vycházet z odpovědí, které vyplnila do dotazníku Podpora krajského akčního plánování. Tento dotazník byl strukturovaný právě podle strategických oblastí (oblastí intervence) a jedním z jeho cílů bylo pomoci škole při zhodnocení stavu v těchto oblastech. Díky vyplněnému dotazníku má škola pro každou povinnou oblast intervence výše uvedené otázky již částečně vyhodnoceny (záleží na způsobu vyplnění dotazníku zda odpovědi koncipoval pouze management školy, nebo pověřený pracovník, či více aktérů ve spolupráci). Škola může vyplněné odpovědi z dotazníku využít a případně je upravit, rozšířit, okomentovat, zasadit do širších souvislostí školní činnosti apod. Vše by mělo být stručné, strukturované, výsledkem nemá být slohové cvičení. Škola ovšem může mít vedle svých záměrů v povinných oblastech intervence i záměry v nepovinných oblastech intervence i v úplně jiných oblastech (ke kterým se dotazník vůbec nevztahoval). Tyto další oblasti by rovněž měly být předmětem zhodnocení. Opět stručně, strukturovaně. Pokud se škola účastnila projektu Cesta ke kvalitě, v rámci kterého prováděla autoevaluaci, může ji využít jako další vhodný zdroj pro tuto analýzu. 8

Užitečné je provést na závěr SWOT analýzu, která by ovšem neměla skončit vyplněním jejích čtyř kvadrantů, ale vyhodnocením otázek důležitých pro budoucí rozvoj: Silné stránky/příležitosti: Jaké jsou příležitosti pro rozvoj silných stránek? Silné stránky/hrozby: Jak lze využit silných stránek k odstranění hrozeb? Slabé stránky/příležitosti: Jaké příležitosti mohou vzniknout odstraněním slabých stránek? Slabé stránky/hrozby: Jak omezit hrozby posilující negativní důsledky některé slabé stránky? KROK 3: Definování strategických oblastí a jejich priorit Povinné strategické oblasti jsou stanoveny výčtem MŠMT, dále je možné využít strategické oblasti nepovinné, ale škola může na základě předchozích kroků stanovit i další specifickou oblast, která je pro ni důležitá, nebo které dává prioritu kraj ve svém KAP, případně i více oblastí. Stanovení priorit ve strategických oblastech: Na základě svých specifik (zejména v návaznosti na vyučované obory) a na základě provedené analýzy škola definuje, do jakého stavu chce příslušnou oblast rozvinout. Tím stanoví svou prioritu v příslušné strategické oblasti (např. v oblasti Podpora odborného vzdělávání včetně spolupráce škol a zaměstnavatelů může být prioritou Využití spolupráce se zaměstnavateli ke zkvalitnění výuky ve škole apod.; lze se inspirovat příklady v příloze této metodiky). Škola přitom může využít odpovědi z dotazníku Podpora krajského akčního plánování na otázky: Jaká je dosažená úroveň školy v dané oblasti? Jsou zde čtyři úrovně a v každé úrovni škola mohla vybrat různé atributy charakterizující konkrétní stav ve škole. Jakých cílů by škola (zejména při realizaci projektů) v dané oblasti chtěla dosáhnout? Jsou zde stejné čtyři úrovně a stejné atributy, čili je zde charakterizován plánovaný posun proti současnému stavu. Je účelné, pokud škola při stanovování priorit zohlední priority a cíle KAP. Krok 4: Stanovení obecných cílů pro jednotlivé priority Pro každou prioritu je třeba definovat její obecný cíl. Je to důležité k tomu, aby pod příslušnou prioritou všichni rozuměli totéž. Proto je třeba obecné cíle v širším partnerství důkladně prodiskutovat. Např. pro výše uvedený příklad priority Využití spolupráce se zaměstnavateli ke zkvalitnění výuky ve škole může být obecným cílem např. Kvalitně obsahově, personálně a materiálně zajistit výuku daného oboru ve škole. Lze se inspirovat příklady v příloze k této metodice. Je účelné, pokud škola při stanovování obecných cílů zohlední priority a cíle krajského akčního plánu. Optimální je pro prioritu jeden obecný cíl. Mohou však být případy, že priorita má víc obecných cílů. Krok 5: Stanovení konkrétních cílů pro jednotlivé obecné cíle V návaznosti na zhodnocený stav, nastavené priority a jejich obecné cíle je třeba stanovit jednotlivé konkrétní cíle, tedy nové stavy, jichž škola chce dosáhnout. O konkretizaci cílů by měla být v užší skupině vedena důkladná diskuse, výsledky by mělo posoudit širší partnerství. Konkrétní cíle by měly být natolik konkrétní, aby bylo možné jednoznačně vyhodnotit jejich splnění. Jinými slovy, aby pro ně bylo možné stanovit kritéria hodnocení (kritéria budou probrána v kroku 7). Zároveň by konkrétní cíle měly být rozložitelné do jednotlivých kroků úkolů, tedy činností (úkoly budou probrány v kroku 8). Konkrétní cíle by tedy neměly být formulovány natolik specificky (podrobně), že by již odpovídaly jednotlivým úkolům (činnostem). Škola přitom opět může využít odpovědi z dotazníku Podpora krajského akčního plánování na otázky: Jaká je dosažená úroveň školy v dané oblasti? Jsou zde čtyři úrovně a v každé úrovni škola mohla vybrat její různé atributy charakterizující konkrétní stav ve škole. 9

Jakých cílů by škola v dané oblasti chtěla dosáhnout? Jsou zde stejné čtyři úrovně a stejné atributy, čili je zde charakterizován plánovaný posun proti současnému stavu. Ve vyplněných odpovědích, resp. v zaškrtnutí příslušných atributů, má tedy škola obsaženo důležité sdělení: Jakých konkrétních cílů chce v dané oblasti dosáhnout, resp. kam chce posunout současný stav. Jde přitom většinou o cíle konkrétní, takže už s nimi lze pracovat jako s cíli pro ŠAP. Např. cílovým stavem zaškrtnutým v dotazníku je Pozice kariérového poradce a výchovného poradce jsou oddělené. Konkrétním cílem tedy může být Vytvořit samostatnou pozici kariérového poradce. Jednotlivé úrovně z dotazníku je třeba chápat orientačně, škola nemusí postupovat podle úrovní, ale podle jednotlivých konkrétních cílů, které se vyskytují v různých úrovních. Všechny konkrétní cíle nemusejí být samozřejmě formulované shodně s vyplněným dotazníkem je například možné, že při vyplňování dotazníku nebyly zohledněny všechny faktory, v době po jeho vyplnění došlo ke změnám apod. Škola může mít záměry v nepovinných oblastech i v úplně jiných oblastech, pro které už také může mít naformulované vlastní priority. Pro tyto další oblasti by pak měly být rovněž stanoveny konkrétní cíle analogicky jako pro povinné oblasti. Popsaným postupem vznikne seznam jednotlivých konkrétních cílů roztříděných pod jednotlivé priority, (a tím i pod jednotlivé strategické oblasti). Lze se inspirovat příklady v příloze k této metodice. Je účelné, pokud škola při stanovování cílů zohlední cíle KAP. Poznámka: Cíle (obecné i konkrétní) je možné formulovat také způsobem uplatňovaným v logickém rámci ve strategickém řízení, který nepoužívá sloveso v infinitivu, ale oznamovací větu charakterizující dosažený cílový stav. Tzn. místo Kvalitně obsahově, personálně a materiálně zajistit výuku daného oboru ve škole formulace Výuka daného oboru je ve škole kvalitně obsahově, personálně a materiálně zajištěna. Vzhledem k zaběhnutějšímu používání infinitivu jsou u příkladů v přílohové části použity infinitivy. Možné jsou oba způsoby, ale v příslušném ŠAP by měl být použit pro celý plán vždy jeden z nich. KROK 6: Upřesnění zformulovaných priorit a jejich cílů Při prvním formulování priorit ještě nemuselo být zcela zřejmé, kam se chce škola v příslušné oblasti posunout či rozvinout. Po konkretizaci cílů už to však zřejmé je, a je tedy vhodné se ještě jednou podívat na stanovené priority a jejich obecné cíle a v případě potřeby je ještě upřesnit. Podle ambicióznosti cílů v rámci příslušné priority lze formulaci priority zařadit do některé ze tří variant: vytvoření, spuštění, zavedení, zahájení, zařazení apod. ( něco nového chceme přidat, začít ) * Např.: Zavedení systematické výchovy k podnikavosti. Vybudování spolupráce s klíčovými zaměstnavateli. rozvoj, rozšíření, posílení, zvýšení apod. ( to, co už máme, chceme vylepšit ) Např.: Posílení kariérového poradenství. Zvýšení kvality polytechnické výchovy. udržení, zachování apod. ( to, co už máme, má dobrou úroveň a chceme to udržet tak, jak to je ) Např.: Udržení stávajícího rozsahu a kvality dalšího profesního vzdělávání. Obecné cíle jednotlivých priorit lze pak z takto formulovaných priorit snadno odvodit. Např.: Zavést v odpovídajících předmětech cílenou výchovu k podnikavosti. 10

Stanovené jednotlivé priority a k nim přiřazené obecné a konkrétní cíle jsou (zjednodušeně znázorněno) v následující struktuře: Priorita A Obecný cíl priority Konkrétní cíl A1 Konkrétní cíl A2 Konkrétní cíl A3 Nyní je třeba zkontrolovat, zda stanovené a strukturované priority, jejich obecné a konkrétní cíle tvoří konzistentní celek, zda jsou srozumitelné, zda se nedvojí, a v případě potřeby je upravit či zpřesnit. Dále je nutné určit vzájemný vztah jednotlivých cílů. Ten může mít dvojí podobu: paralelní, kdy cíle společně vedou k obecnému cíli dané priority, ve vzájemné návaznosti, kdy splnění jednoho cíle je předpokladem pro splnění cíle navazujícího, přičemž podoba této sestavy vzniká hledáním odpovědí na otázky Co je třeba, aby...?. KROK 7: Nastavení kritérií hodnocení pro jednotlivé cíle Hodnocením není míněna vnější kontrola plnění ŠAP, ale autoevaluace (sebehodnocení) školy. Má-li se akční plánování stát součástí práce a řízení školy, je třeba rovněž vyhodnocovat jeho plnění. Kritérium umožňuje rozlišit, zda byl cíl splněn, či nikoliv, popř. do jaké míry byl splněn. Kritéria, podle kterých bude plnění cílů hodnoceno, musí být: jednoznačná, konkrétní, kontrolovatelná, konzistentní (tj. skutečně vypovídající o plnění cíle). Kritéria hodnocení mohou být buď kvalitativní, nebo kvantitativní (počty, procenta, podíly apod.). Je třeba si uvědomit, zda a v jakém rozsahu chce škola daného cíle dosáhnout a jaký posun je pro ni žádoucí a reálný. A zda se chce škola posunout primárně v kvalitě či v kvantitě. Zajištění kvality a směřování k udržitelnosti by však mělo být pro školu v jejím rozvoji zásadní. Pro formulování kritérií lze použít mj. většinu stavů z tabulky Jakých cílů by škola při realizaci projektů v dané oblasti chtěla dosáhnout? z dotazníku Podpora krajského akčního plánování. Např. pro cíl Vytvořit samostatnou pozici kariérového poradce může být vhodným kritériem hodnocení Ve škole byla vytvořena a personálně obsazena samostatná pozice kariérového poradce s úvazkem, oddělená od pozice výchovného poradce. Např. pro cíl Realizovat významnou část odborného výcviku většiny žáků na pracovištích u zaměstnavatelů může být vhodným kritériem hodnocení Alespoň 60 % žáků školy v oborech kategorie H absolvovalo odborný výcvik u zaměstnavatelů v době trvání alespoň 8 týdnů během studia. Lze se inspirovat příklady v příloze této metodiky. KROK 8: Stanovení úkolů (činností) nutných k dosažení cílů Aby se dosáhlo určitého cíle, je třeba vykonat určité činnosti. Stanovit tyto činnosti znamená odpovědět na otázku Co je třeba, aby...?. Lze se inspirovat příklady v příloze k této metodice. Stejně jako u cílů, i činnosti mohou mít mezi sebou různé vztahy z hlediska realizace: paralelní, kdy výstupy jednotlivých činností společně vedou ke stanovenému cíli, ve vzájemné návaznosti, kdy výstup určité činnosti je vstupem do činnosti navazující, 11

přičemž podoba této sestavy vzniká opět hledáním odpovědí na otázky Co je třeba, aby.... Poté, co se podle vzájemných vztahů zařadí činnosti do sestavy vedoucí ke stanovenému cíli, stávají se z činností konkrétní úkoly, k nimž je možné přiřazovat další údaje (viz následující kroky). Tyto vztahy budou potřebné pro sestavení harmonogramu a je vhodné je graficky znázornit, např.: Konkrétní cíl B1.2 Úkol B 1.2.1 Úkol B 1.2.2 Úkol B 1.2.3 Úkol B 1.2.4 Některý úkol může vést k naplnění více cílů, někdy i ve více prioritách. Např. exkurze mohou přispívat k naplnění cílů v oblasti spolupráce škol a zaměstnavatelů i v oblasti kariérového poradenství apod. Tyto úkoly se uvedou u všech těchto cílů, vždy s odkazem, kde se v ŠAP příslušný úkol ještě vyskytuje. V případě exkurzí (a nejen jich) je navíc i možnost různého zařazení do hierarchie celého ŠAP, podle toho, jak jsou v dané oblasti pro školu běžné a zvládnuté. Např.: Exkurze umíme výborně, není co zlepšovat, jsou jen v analýze, ale v plánu se neobjevují. Exkurze nastavíme jako obecný cíl (např. pro obecný cíl Vytvořit ve škole systém exkurzí jako nástroje pro provazování výuky s realitou oboru a trhu práce: konkrétní cíl 1 Zavést systém exkurzí - získat pro exkurze vzájemnou spolupráci PP a zájem zaměstnavatelů i žáků, konkrétní cíl 2 Metodicky správně realizovat exkurze s ohledem na jejich přínosy pro odborné znalosti a dovednosti, ale i pro měkké kompetence). Exkurze nastavíme jako konkrétní cíl (obecný cíl by byl např.: Ve spolupráci se zaměstnavateli zatraktivňovat výuku a názorně provazovat teorii z praxí). Exkurze nastavíme jako úkoly (např. ke konkrétnímu cíli Prohlubovat spolupráci se zaměstnavateli může vést úkol typu oslovit zaměstnavatele, vymyslet spolupráci, realizovat spolupráci (např. exkurzi, DOD, soutěž..), vyhodnotit je apod. Po dokončení tohoto kroku je vhodné zkontrolovat celou hierarchii obecné cíle konkrétní cíle úkoly, zda skutečně úkoly vedou k naplnění konkrétních cílů a ty k naplnění obecných cílů ( co je třeba, aby... ). KROK 9: Identifikace předpokladů Má-li být určitý úkol realizován, je k tomu třeba mít určité předpoklady. V některých případech nejsou tyto předpoklady školou ovlivnitelné, resp. jen velmi málo. Zejména tyto předpoklady je třeba identifikovat, aby bylo zřejmé, zda je vůbec možné úkoly realizovat, případně se připravit na to, že bude třeba hledat jiné řešení. Typickým předpokladem u řady úkolů v ŠAP může být získání projektu na určité téma z OP VVV, ať již v rámci IPo nebo šablon, případně projektu z IROP na příslušné vybavení, projektu nadace Velux Foundations, podpory z krajského projektu zaměřeného na implementaci KAP aj. Identifikované předpoklady se uvedou v ŠAP k příslušnému úkolu. Lze se inspirovat příklady v příloze. KROK 10: Sestavení harmonogramů Každá priorita by měla mít svůj harmonogram. Je přitom třeba vyjít ze vztahů a návaznosti cílů příslušné priority (viz krok 5) a ze vztahů a návaznosti jejich úkolů (viz krok 7). Pokud byla schémata v krocích 5 a 7 vytvořena (nejsou povinnou částí ŠAP, jsou jen pomůckou), je možné pro názornost přímo v nich k jednotlivým cílům a jejich úkolům termíny zaznamenávat. Tím se poměrně snadno získají termíny všech úkolů v ŠAP. Tyto termíny se pak uvedou v ŠAP ke každému úkolu. Je třeba přitom sledovat jak reálnost splnění úkolů v příslušných termínech, tak konečný termín pro splnění cíle, a v případě potřeby korigovat buď termíny jednotlivých úkolů, nebo posunout konečný 12

termín cíle, ale přitom zase sledovat vliv tohoto termínu na další termíny v celém plánu. V návaznosti na tento krok může dojít k tomu, že se některé cíle nebo úkoly rozloží do etap. Problémem při sestavení harmonogramu může být závislost splnění cíle na získání určitého projektu nebo na partnerskou účast v určitém projektu, kdy do poslední chvíle nemusí být jasné, zda a kdy projekt začne a jaké budou stanoveny konkrétní podmínky jeho realizace. V tom případě je vhodné si harmonogram nastavit alespoň v podobě trvání jednotlivých úkolů, např. v měsících. 3. Struktura dokumentu Školní akční plán Struktura by měla mít následující podobu (detailnější představu nabízejí příklady částí ŠAP v příloze): Charakteristika (profil) školy Analýza stavu v povinných, případně dalších oblastech Definování strategických oblastí a jejich priorit Způsob kódování je jen doporučený. Škola může jednotlivé položky ŠAP kódovat i jiným způsobem, např. s použitím odrážek pro úkoly, s vynecháním znaku pro obecný cíl, pokud má pro všechny priority vždy jen jeden obecný cíl, případně i jinak. Vlastní plán (detailnější představu nabízejí příklady v příloze) Pro každou strategickou oblast (A, B, C, D...): Priorita A Obecný cíl A1 1 ) Konkrétní cíl A1.1 Kritérium hodnocení dosažení cíle Úkol A1.1.1 Úkol A1.1.2 Úkol A1.1.3 Plán komunikace (kap. 4.1) Konkrétní cíl A1.2 Úkol A1.2.1 Kritérium hodnocení dosažení cíle Úkol A1.2.2 Plán vyhodnocení (kap. 4.2) Konkrétní cíl A1.3 Úkol A1.3.1 Kritérium hodnocení dosažení cíle Úkol A1.3.2 1 ) Jedna priorita může mít jeden obecný cíl, ale i víc obecných cílů. Priorita B Obecný cíl B1 Konkrétní cíl B1.1 Kritérium hodnocení dosažení cíle Úkol B1.1.1 13

4. Doplňkové plány ke školnímu akčnímu plánu Oba níže popsané doplňkové plány nejsou povinnou součástí ŠAP, jsou pouze doporučené. 4.1 Plán komunikace Jak bylo uvedeno v základních principech, postupné výsledky ŠAP mají být ve škole průběžně diskutovány a mají být výsledkem konsensu. K tomu je potřebná systematická komunikace (která je rovněž žádoucí při realizaci ŠAP). Z těchto důvodů je užitečné nenechat komunikaci probíhat jen v reakci na aktuální potřebu, ale nastavit ji jako plánovaný proces. Pro toto nastavení je třeba určit: Cílové skupiny, s nimiž je třeba cíle, úkoly a dopady ŠAP komunikovat (vedení školy, učitelé, žáci (v případě VOŠ studenti), zřizovatelé, školská rada, rodiče, sociální partneři, odbor školství apod., je možné využít účast cílových skupin v užší pracovní skupině a v širším partnerství (viz krok 1)) Cíle této komunikace pro každou cílovou skupinu, které mohou navazovat na jednotlivé kroky tvorby ŠAP, resp. na jejich výsledky (např. prodiskutování priorit v jednotlivých strategických oblastech, prodiskutování konkrétních cílů, seznámení všech vyučujících s cíli a úkoly ŠAP apod.) Způsoby této komunikace pro každou cílovou skupinu (porady, workshopy, web školy, školní bulletin, sociální sítě, tiskové zprávy apod.) Termíny (v návaznosti na předpokládané termíny definování jednotlivých výsledků ŠAP, resp. v návaznosti na jednotlivé kroky jeho tvorby), přičemž u některých cílů komunikace (např. posouzení stavu tvorby ŠAP nebo posouzení stavu plnění ŠAP) se může jednat o pravidelnou poradu, takže místo termínů bude nastavená frekvence opakování. Plán může mít podobu tabulky: Cílové skupiny Cíle komunikace Způsoby komunikace Termíny (frekvence) Cílová skupina 1 Cílová skupina 2 Cílová skupina x 4.2 Plán vyhodnocení Nezbytnou součástí školního akčního plánování je také sledování realizace plánu a vyhodnocení této realizace. Postup vyhodnocování ŠAP je v příloze této metodiky. Jak již bylo uvedeno, ŠAP je především strategickým nástrojem rozvoje školy. Proto i jeho vyhodnocení provádí škola sama. Je ovšem přehledné (a doporučené) sestavit si plán hodnocení kromě toho ještě samostatně. Pro každý konkrétní cíl a jeho kritéria je vhodné určit metody hodnocení: např. prosté porovnání vstupního stavu a výsledného stavu, dokumentace (např. o stážích), pozorování (např. výuky), rozhovory s cílovými skupinami, dotazníky apod. Termíny v plánu vyhodnocení je samozřejmě třeba sladit s termíny cílů a úkolů v ŠAP. Plán může mít podobu tabulky: Konkrétní cíle Kritéria hodnocení Metody hodnocení Termín Konkrétní cíl A1.1 Konkrétní cíl A1.2 Konkrétní cíl xxx 14