1.PLOCHA VÝKRESOVÉHO LISTU Plocha výkresového listu má toto základní dělení: - plocha pro kresbu - plocha pro text - popisové pole 1.1 Plocha pro kresbu: Jednotlivá zobrazení, tvořící výkres, se umísťují do vodorovných řad a svislých sloupců. Hlavní zobrazení se umísťuje v levé, horní části výkresu. Při kreslení by se mělo přihlížet i k tomu, že výkresový list se skládá na formát.a4. Půdorys stavebního objektu se má na výkresovém listu umístit tak, aby byl orientován: a) hlavním vstupem u dolního okraje výkresového listu ( Obrázek 1) nebo b) převládajícím (delším) rozměrem rovnoběžně s dolním okrajem výkresového listu ( Obrázek 2) nebo c) severem nahoře ( tj. směr k severu je kolmý k hornímu okraji výkresového listu Obrázek 3) Pokud není půdorys orientován severem nahoru, musí se sever označit grafickou značkou ( Obrázek 1, 2) alespoň na jednom půdorysu. Pohledy na průčelí stavebního objektu a svislé řezy objektem se mají na výkresovém listu orientovat rovnoběžně s dolním okrajem. Nejméně vhodné! 1.2 Plocha pro text: Plocha pro text na výkresovém listě má obsahovat veškeré informace potřebné k objasnění obsahu výkresu, výjimkou je text, který musí být umístěn bezprostředně u kresby. Plocha pro text je běžně vymezená na pravé straně výkresového listu ( Obrázek 4), šířka plochy je stejná jako šířka popisového pole (100 170mm). V případě, že kresba zabírá celou šířku výkresového listu, plocha pro text je umístěná na spodní straně výkresového listu ( Obrázek 5), výška této plochy se volí podle potřeby. Text se dělí do sloupců s přihlédnutím k přehybům listu při skládání.
Na ploše pro text se běžně umísťují následující informace (Obrázek 6): - vysvětlivky - pokyny a specifikace - odkazy - orientační schéma - tabulka změn 1.3.Popisové pole Popisové pole se umísťuje do pravého dolního rohu výkresového listu (Obrázek 4) Popisové pole má obsahovat tyto identifikační a administrativní údaje: identifikační údaje o stavbě, název dokumentu s uvedením hlavního měřítka výkresu, druh dokumentu, kód druhu dokumentu, označení vlastníka dokumentu, jména, příp. i podpisy osob zodpovědných za obsah a zpracování dokumentu, s datumem zpracování, status a datum vydání dokumentu, investor zakázky a další. Příklad uspořádání popisového pole je na Obrázku 7. Pro účely cvičení je postačující zjednodušené popisové pole příklad Obrázek 8. Obrázek 8
2.MĚŘÍTKO STAVEBNÍCH VÝKRESŮ: Měřítkem výkresu se rozumí poměr délky úsečky na výkresu k délce téže úsečky ve skutečnosti. Měřítka výkresů stavebních objektů se vybírají podle těchto zásad: a) 1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro situace a situační schémata b) 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro celkové dispoziční výkresy a schémata stavebních objektů c) 1:200, 1:100, 1:50 pro výkresy vnitřního uspořádání (dispozice) stavebních objektů, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy. d) 1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1- pro zobrazování podrobností. Měřítko se uvádí v popisovém poli výkresu 3. ZOBRAZOVACÍ PROSTŘEDKY VE STAVEBNÍCH VÝKRESECH Jako zobrazovací prostředky ve stavebních výkresech slouží čáry, popisy, kóty, značky a odkazy. 3.1 Čáry: Vzájemný poměr čar tenkých, tlustých a velmi tlustých 1 : 2 : 4. Druhy čar a jejich použití ve stavebních výkresech jsou uvedeny v Tabulce 1. 3.2 Popisy: Popisy výkresů stavebních objektů se mají psát písmem kolmým, písmeny velké abecedy. Velikost a tloušťka písma by měla odpovídat druhu popisu. 3.3 Kóty: Na výkresech stavebních objektů se kótují: a) délkové rozměry v milimetrech, značka jednotky se u kóty neuvádí, b) výškové úrovně (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech s přesností na tři desetinná místa, značka jednotky se u kóty neuvádí, c) rovinné úhly ve stupních (úhlových), značky jednotky se ke kótám vždy připisují, d) velikost sklonu poměrem 1: X (např. 1:5), nebo v procentech, popř. v úhlových stupních (značky jednotky se ke kótám vždy připisují), velikost sklonu v půdorysu se označí nad šipkou ve směru spádu (u šikmých ramp nad výstupní čáru). Kótovací čáry se ukončují při kótování: a) délkových rozměrů hraničními úsečkami o sklonu 45 doprava vzhledem k orientaci kótovací čáry, b) rovinných úhlů hraničními šipkami, c) poloměrů a průměrů hraničními šipkami. Výškové kóty (kóty výškových úrovní) se uvádějí buď v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) nebo v relativních hodnotách, kdy relativní výška se vztahuje ke zvolené základní úrovni označované 0,000 (nejčastěji úrovni podlahy v 1. nadzemním podlaží). Výkresy stavebních objektů se kótují: - v měřítku 1:200 a menším v koordinačních rozměrech (dříve skladebných rozměrech), v návaznosti na hlavní koordinační rozměr - v měřítku 1:100 a 1:50 - v koordinačních rozměrech, v návaznosti na hlavní koordinační rozměr - v měřítku 1:20 a větším v základních rozměrech (dříve výrobních rozměrech), s uvedením vztahu na koordinační rozměr, s případným uvedením mezních odchylek. Kótování na stavebních výkresech musí být přehledné a úplné, musí se kótovat všechny rozměry, potřebné pro realizaci zobrazované konstrukce. Na výkrese je vždy rozhodující kóta (číselná hodnota), nikoliv vyobrazení. V žádném případě nelze rozměry určovat odměřováním z výkresů. 3.4 Značky: Značky ve stavebních výkresech slouží ke zjednodušenému zobrazení předmětů, materiálů apod. Normou stanovené značky stavebních materiálů a zařizovacích předmětů jsou uvedeny v Tabulce 2 a 3. Grafické označení materiálu, které se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu, určuje jeho základní charakteristiku. Podrobnější údaje o druhu materiálu se uvádějí v odkazech. Převládající materiál se na výkresu nemusí graficky označovat, specifikuje se pouze v odkaze. Zabudované zařizovací předměty (sanita, vestavěný nábytek apod.) se zakresluje ve výkresech půdorysu v odpovídajícím měřítku. Běžný nábytek se ve stavebních půdorysech nezakresluje, kreslí se pouze v architektonicko-dispozičních studiích.
TABULKA 1- Druhy čar a jejich použití na výkresech pozemních staveb Poměrné tloušťky tenká : tlustá : velmi tlustá 1 : 2 : 4
TABULKA 2 Označování stavebních hmot graficky a barevně
TABULKA 3 Zařizovací předměty zdravotních instalací, pro vytápění a el. zařízení
4.ZOBRAZOVÁNÍ OBJEKTŮ Účelem zobrazování v technické praxi je převést prostorové útvary do dvourozměrných útvarů. Pro stavební výkresy se pro zobrazování objektů užívají následující metody promítání: - rovnoběžné promítání na tři průmětny (zobrazování půdorysů, svislých řezů a pohledů) - rovnoběžné nebo kosoúhlé promítání na jednu průmětnu (axonometrie, izometrie aj.) - středové promítání (perspektiva) 4.1.Půdorysy Půdorysy se zobrazují jako pravoúhlé průměty myšlených vodorovných řezů objektem na půdorysnu případně jako pohledy shora na zobrazovanou konstrukci (např. půdorys výkopů, základů, střech). Roviny myšlených vodorovných řezů se vedou tak, aby zachytily všechny charakteristické konstrukční a skladebné prvky v zobrazovaném podlaží. Řezové roviny pro zobrazení půdorysu podlaží se zpravidla vedou: - přibližně v 1/3 výšky zobrazovaného podlaží (nad úrovní parapetu) - u objektů o několika úrovních v rámci jednoho podlaží asi 1m nad zobrazovanou úrovní - u objektů bez rozlišování podlaží (např. věžových objektů) ve stanovených a na výkresech svislých řezů vyznačených výškových intervalech, - u schodišť a šikmých ramp nejčastěji přibližně ve 2/3 výšky zobrazovaného podlaží (nad úrovní podesty) Rovinu myšleného vodorovného řezu lze podle potřeby i zalomit do více výškových úrovní. Názornost, souvislost a logika vzájemně navazujících zobrazovaných konstrukcí však nesmí být narušena. Poloha řezové roviny se zpravidla ve výkresu svislého řezu nevyznačuje ( s výjimkou věžových objektů viz výše). Rozsah zobrazovaného podlaží: - u běžného podlaží od vrchního líce nosné konstrukce stropu podlaží nižšího k vrchnímu líci nosné konstrukce stropu zobrazovaného podlaží (Obrázek 9 a) - u nejnižšího podlaží vícepodlažního objektu od vrchního líce hydroizolace k vrchnímu líci nosné konstrukce stropu zobrazovaného podlaží (Obrázek 9 b) - u nejvyššího podlaží vícepodlažního objektu - od vrchního líce nosné konstrukce stropu podlaží nižšího k vrchnímu líci nosné střešní konstrukce bez střešního pláště (Obrázek 9c a 9d) - u jednopodlažního objektu od vrchního líce hydroizolace k vrchnímu líci nosné střešní konstrukce bez střešního pláště (Obrázek 9e). Obrázek 9
4.2. Svislé řezy Svislé řezy se zobrazují jako průměty myšlených svislých řezů objektem na nárysnu či bokorysnu (příčný a podélný svislý řez). Řezová rovina by měla procházet otvory (okna, dveře) a vede se zpravidla schodištěm a to tak, aby poskytla možnost co nejúplnějšího zobrazení schodiště, neměla by se vést v podélném směru tyčovými prvky (sloupy, trámy průvlaky apod. Řezová rovina pro zobrazení svislého řezu se může podle potřeby v prostoru zalamovat, nesmí však vzniknout nelogický a nesouvislý obraz. Polohu svislé řezové roviny je třeba označit v půdorysu i se směrem pohledu na řezovou rovinu. 4.3. Pohledy Pohledy nejčastěji zobrazují průčelí budovy. Pohledy představují průmět hran průčelí do nárysny či bokorysny. Pro jednotlivá průčelí objektu, popř. na jiné části (předměty) objektu se doporučuje používat názvy podle světových stran, k nimž jsou průčelí obrácena (např. POHLED OD JIHU). 4.4. Sklopené průřezy Sklopené průřezy jsou pomocným zobrazením části konstrukce v půdorysech. Objasňují obvykle vodorovné konstrukce (stropní konstrukce, nadpraží apod.). Sklopený průřez je při zobrazení sklopen do půdorysny tak, aby byl směr pohledu na myšlenou rovinu zprava a zdola vzhledem k dolní hraně výkresu. Rovina řezu ani vlastní sklopené průřezy se neoznačují. Pro vkreslení sklopeného průřezu se obraz v půdorysu zpravidla nepřerušuje. Vytvoření sklopeného řezu v nadpraží okenního otvoru Obrázek 10. Sklopený řez stropní konstrukcí Obrázek 11. Obrázek 10 Obrázek 11
4.5. Zásady kreslení výkresů v měřítku 1:100 a 1:50 V půdorysech a svislých řezech stavebními objekty se kreslí: - obrysy konstrukcí, které protíná řezová rovina 1) velmi tlustou plnou čarou v případě, kdy se materiál konstrukce zobrazené v řezu graficky neoznačí (nešrafuje), 2) tlustou plnou čarou v případě, kdy se plocha zobrazená v řezu graficky označí (šrafuje) podle zásad ČSN 01 3406, vnější obrysy konstrukcí ve (ve styku se vzduchem) se mohou i v těchto případech zvýraznit velmi tlustou plnou čarou, - obrysy a hrany konstrukcí viditelných pod (za) řezovou rovinou tlustou plnou čarou - obrysy konstrukcí zakrytých jinou konstrukcí pod (za) řezovou rovinou tlustou čárkovanou čarou, - obrysy a hrany konstrukcí nad řezovou rovinou: 1) viditelné obrysy tlustou čerchovanou čarou 2) zakryté obrysy tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami, - rozhraní různých materiálů vícevrstvých konstrukcí, které protíná řezová rovina, popř. jsou viditelné pod (za) řezovou rovinou - tlustou plnou čarou - konstrukce výplní otvorů, schody apod. - tlustou plnou čarou V pohledech stavebních objektů se viditelné obrysy konstrukcí (popř. rozhraní různých materiálů) kreslí tlustou plnou čarou. Ve sklopených průřezech, vkreslených do základního obrazu se obrysy konstrukcí zobrazených v řezu i rozhraní různých materiálů kreslí tenkou plnou čarou. Příklad zobrazení a kótování půdorysu, řezu a pohledu (Obrázek 12) Vzor výkresu č. 1 (Obrázek 13)
Obrázek 12
Obrázek 13, Výkres č. 1 Zakreslení a kótování jednoduchého objektu