Organizační chování Dynamika organizačních vztahů a konflikty Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Vzdělávací cíl: Objasnit co je role, úlohu definovatele a nositele role, problémy spojené s rolemi. Vysvětlit základy moci a popsat některé prostředky, jimiž lidé získávají a udržují moc. Vymezit příčiny konfliktů a rozlišit pozitivní a negativní působení konfliktů, objasnit možnosti identifikovat o jaký druh konfliktu se jedná, vysvětlit zásady zvládání konfliktů.
Role - je způsob chování, očekávaný od nositele pozice v organizaci; - lépe je hovořit o komplexu rolí, protože s každou pozicí jsou spojeny určité povinnosti, úkoly, normy; - je chápána v jednotě třech základních prvků: očekávání, internalizace, rolové činnosti;
Konflikty rolí Mezirolové konflikty - projevují se v tom, že člověk není schopen plnit požadavky a očekávání všech soc. rolí, kterých je nositelem. Vnitřně rolové konflikty - projevují se v tom, že dochází k rozporu mezi jednotlivými stránkami, prvky role. Může mít dvě podoby: jako konflikty vznikající v důsledku nedostatečné internalizace SR jako konflikty vznikající v důsledku nevyhovující rolové činnosti, nesprávného jednání a chování v roli.
Moc umožňuje manažerům řídit - rozhodovat, dávat lidem pokyny, usměrňovat jejich činnost a kontrolovat výsledky jejich práce. Je to vlastně kapacita ovládat lidské, informační a materiální zdroje se záměrem dosahovat cílů. MOC AUTORITA
Základy moci manažerů: odměňování, postihování, legitimita, informace, vztah jiných lidí k vedoucímu.
Prostředky budování moci pracovníky: formální autorita a právo, kontrola omezených zdrojů, organizační struktura a organizační řád, kontrola procesu rozhodování, kontrola znalostí a informací, kontrola hranic mezi útvary, schopnost zacházet s nejistotou, kontrola technologie atd.
Obecné vymezení konfliktů Pojmem konflikt obvykle označujeme situaci, kdy dochází k setkání protichůdných sil, tendencí, motivů, cílů, či potřeb dvou anebo více sociálních subjektů (z lat. conflictus = střetnutí, srážka).
Příčiny konfliktů rozpor osobností nebo hodnotových systémů, překrývání nebo nejasné vymezení hranic kompetencí, pracovních náplní, soupeření o omezené (vzácné) zdroje, neadekvátní způsob komunikace, vzájemná závislost úkolů, složitost organizačního uspořádání (množství úrovní a rozmanitost úkolů), nejasně definované strategie, normy, pravidla, standardy, nepřiměřené termíny, velký časový nápor, skupinové, konsensuální rozhodování, nenaplněná očekávání, nevyřešené, potlačené, bagatelizované konflikty.
Pozitivní působení konfliktů může energizovat situaci, povzbuzuje sebehodnocení, může posílit sebevědomí, podněcuje přizpůsobení, vyvolává aktivitu, přispívá k inovacím, zlepšuje kvalitu rozhodování, uvolňuje napětí.
Typologie konfliktů Konflikty vnímané, prožívané, konflikty chování Realistické a nerealistické Náhlé a připravené Zjevné a skryté Funkční a disfunkční Krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé
Konflikty intrapersonální a interpersonální Z hlediska subjektu (-ů) lze konflikty dělit na: intrapersonální (vnitřní, osobní, individuální), interpersonální (vnější, tj. mezi dvěma a více lidmi, uvnitř pracovních skupin, konflikty jedinec versus skupina, mezi skupinami navzájem).
Zásady zvládání konfliktu Brát konflikty jako průvodní jev života; Když konflikt vznikne, nedát se strhnout city, snažit se řídit rozumem; Není správné konflikt podceňovat, ale ani přeceňovat; Nezaujatě se pokusit probrat argumenty druhé strany ; I když jsme v právu, je lepší nepožadovat hlavu nepřítele, tj. jeho úplné zničení.
Literatura PLAMÍNEK, J. Vedení lidí, týmů a firem. Praktický atlas managementu. 2.přepr. a rozš.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 180 s. ISBN 80-247-1092-7. BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. Psychologie a sociologie řízení. 2.rozš.vyd. Praha: Management Press, 2004. ISBN 80-7261-064-3. BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. Psychologie a sociologie v řízení firmy. Management Press, Praha 2002. BĚLOHLÁVEK, F. Organizační chování. 1.vyd. Olomouc: Rubico, s.r.o., 1996. s.133-146. ISBN 80-85839-09-1. NOVÝ, I. a kol. Sociologie pro ekonomy. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. s.108-116. ISBN 80-7169-433-9. TOMŠÍK, M. a kol. Sociologie pro ekonomy. 3.dotisk 1.vyd. Praha: VŠE, 1996. s.158-168. ISBN 80-7079-146-2. URBAN, J. Řízení lidí v organizaci. Personální rozměr managementu. 1.vyd. Praha: ASPI Publishing, s.r.o, 2003. ISBN 80-86395-46-4. POSPÍŠIL, M. Řešení konfliktů a stresů. Manipulace v komunikaci. Pospíšilová Alena, 2007. s.306. ISBN 9788090352919. BAUM, T. Umění přátelského řešení konfliktů. Praha: Portál, 2009. s.192. ISBN 978-80-7367-525-7.