SNĚZ TU ŽÁBU / MANGE TA GRENOUILLE Festival francouzského divadla / du théâtre français 25-28 / 5 / 2017 Studio ALTA 3. ročník / 3e édition
/GHOST PROTOCOL/ JSME ČÍSLA, NE LIDI Jak moc necháváme techniku, aby nás měla pod dohledem? Jak moc jsme pod dohledem, aniž bychom to vůbec tušili? Druhý večer patřil scénickému čtení hry Ghost Protocol, jejímž tématem byla dnes využívaná technika. Současný svět je přeplněn všemožnými technickými přístroji, které nám usnadňují život. Nebo by alespoň měly. Díky nim můžeme snadno zjistit netušené informace nejen o sobě, ale i o ostatních lidech. Příběh Ghost Protocolu nahlíží dvě vzájemně se střídající situace, které se přímo nepropojí a jejichž provázanost si musí každý nalézt sám. Na jedné straně jeviště sedí dva bratři v bytě, odkud pomocí dronů sledují na kilometry daleko muže podezřelé z terorismu. Sledovaní jsou pro ně pouze červené tečky na monitorech, jejichž identitou se stávají čísla souřadnic. Bratři pracují pro neznámou organizaci, s níž komunikují pomocí mechanického hlasu Jag 25. Řídí se jeho pokyny, a pokud by dostali povel ke střelbě, neváhali by. Navzdory tomu, že o provinění sledovaných nic nevědí. Během práce probírají své problémy, ať už je to nevhodnost vlastního jídelníčku, o jehož škodlivosti si přečetli na internetu, nebo indonéská přítelkyně jednoho z nich, kterou on nikdy neviděl a jejichž kontakt spočívá pouze ve vzájemném telefonování.současně sledujeme dvě ženy, které si otevřeně sdělují mnoho důvěrných a podrobných údajů o neznámém muži, jenž svůj život i své tělo dobrovolně svěřil chytré aplikaci, která ho nepřetržitě sleduje a měří. Jakákoliv sebemenší odchylka od průměru v něm vyvolá stresovou reakci (která je samozřejmě také okamžitě zaznamenána). Stává se pouhým přehledem čísel zasazených do průměrů a pravděpodobností, v němž ztratil vlastní identitu. Je zřejmé, že tyto situace by nevznikly bez technologií a vynálezů 21. století. Pro každého z nás je dnes dosah mobilních telefonů, chytrých aplikací i všudypřítomných kamer standard, bez kterého si v mnoha ohledech nedokážeme představit svůj život. Přijali jsme techniku jako nedílnou součást našeho světa a častokrát se jí dobrovolně odevzdáváme. Nejen množstvím informací, které na sebe prozrazujeme úplně neznámým lidem, ale i naší neustálou potřebou mít kontrolu nad situací a být v dosahu virtuálního světa. Můžeme dnes vlastně s jistotou říci, že ovládáme techniku? Nebo už je to naopak? KRISTÝNA MAZÁNKOVÁ Guillaume Cantillon Ten text mě oslovil a vrtá mi v hlavě. Mám teď chuť si ho přečíst celý, protože jsem zatím ještě neodhalil spojitost mezi oběma situacemi. Také se mi líbilo, jak působili herci. Víc asi neřeknu, protože cítím, že text nebyl předvedený v úplnosti. Ale zajímá mě, jak to celé vypadá. Jakub Kubík Jsem z toho unešený, protože to pro mě bylo strašně zajímavé pojetí možné budoucnosti. Hlavně mě fascinovalo, kolik čísel se dá o člověku říct. STÉPHANE BOUQUET & FRANÇOIS-XAVIER ROUYER GHOST PROTOCOL PŘEKLAD Linda Dušková REŽIE Tereza Říhová DRAMATURGIE David Košťák SCÉNOGRAFIE Kateřina Hofferová PRODUKCE Karolína Macáková Michala Kášová Pavla Klouzalová HRAJÍ T. Kobr, M. Kern, A. Kryštůfková, M. Vyhnálková Kdo přesně jsme? Na starou otázku nové technologie. Před nějakou dobou zaznamenal trend sebe-měření obrovský úspěch. Vybaven chytrými hodinkami, čipovým náramkem, inteligentním tričkem, každý z nás může být definován seznamem čísel nebo svojí pozicí v rámci určitých souřadnic. Ti, co se s přesvědčením a vytrvalostí měří, nacházejí, jak se zdá, v této počitatelnosti maličkosti, blahodárnou útěchu. Ghost Protocol se věnuje tématu sledování těl, hranic a identit na začátku dvacátého prvního století. Tento díl je součástí cyklu 8@8 Divadla Letí. Projekt vznikl za podpory Státního fondu kultury ČR a Dozorčí rady DILIA.
/PROTOCOLE FANTÔME/ NOUS SOMMES DES NUMÉROS ET NON DES HOMMES Dans quelle mesure autorisons-nous les technologies à nous surveiller? Dans quelle mesure sommes-nous surveillés à notre insu? Cette deuxième soirée a été consacrée à une lecture-spectacle intitulée Ghost Protocol, dont le thème portait sur l utilisation des nouvelles technologies. Le monde contemporain est envahi d appareils divers qui nous facilitent la vie. Grâce à eux, nous pouvons obtenir des informations insoupçonnées sur nous-mêmes, mais aussi sur les autres. La lecture-spectacle Ghost Protocol met en scène deux situations présentées à tour de rôle. Elles ne sont pas reliées directement entre elles, et il appartient à chacun de découvrir ce que ces deux situations ont en commun. D un côté de la scène, deux frères sont assis dans un appartement, d où ils surveillent à grande distance, à l aide de drones, des hommes soupçonnés de terrorisme. Ces derniers ne se présentent aux deux frères que comme des points rouges sur un écran, leurs identités se réduisant aux chiffres de leurs coordonnées de géolocalisation. Les deux frères travaillent pour une organisation inconnue et communiquent avec elle par le biais d une voix mécanique appelée Jag 25. Ils obéissent si aveuglément aux ordres de cette voix que s ils recevaient l ordre de tirer, ils n hésiteraient pas une seconde, bien qu ils ne sachent pas si les personnes surveillées sont vraiment des criminels ou pas. Tout en travaillant, ils discutent de leurs problèmes : de leurs régimes alimentaires malsains, dont ils ont découvert les conséquences néfastes sur Internet ; de la petite amie indonésienne de l un d entre eux, qui ne l a encore jamais vu, leur relation n existant que par téléphone. Parallèlement, les spectateurs suivent deux femmes qui divulguent de nombreuses informations confidentielles et détaillées concernant un inconnu ayant volontairement confié sa vie et son corps à une application intelligente qui le surveille et mesure sans cesse. Tout écart par rapport à la moyenne provoque chez lui une réaction de stress (ce qui est bien évidemment enregistré immédiatement). Il devient une simple suite de chiffres mis en relation avec des moyennes et des probabilités, une liste qui nie complètement sa propre identité. Il est évident que cette situation n existerait pas sans les nouvelles technologies et les inventions du XXIème siècle. Pour chacun d entre nous, la portée des téléphones portables, des applications intelligentes et des caméras omniprésentes est aujourd hui une norme sans laquelle nous n arrivons plus à imaginer nos vies à bien des égards. Nous avons fait des technologies une partie intégrante de notre monde et nous nous remettons volontairement entre leurs mains dans de multiples situations. Nous dévoilons des tas d informations personnelles à des inconnus et avons un besoin permanent de contrôler la situation et d être connectés. Sommes-nous vraiment capables de dire aujourd hui que nous maîtrisons les nouvelles technologies? N est-ce pas plutôt l inverse qui se produit? traduction : KAROLÍNA KOUKOLOVÁ Guillaume Cantillon Le texte m a interpellé. Je suis très intrigué, ça m a donné envie de découvrir la suite parce que pour l instant, je n ai pas encore fait le lien entre les deux espaces du spectacle. J ai aimé aussi la présence des acteurs. Pour le reste, c est compliqué parce que je sens que ce n est pas le texte en entier. Je suis curieux de voir la suite. Jakub Kubík Je suis ravi! Pour moi, c était une représentation très intéressante d un avenir possible. Je suis fasciné de voir combien de chiffres on peut exprimer à propos d un homme. STÉPHANE BOUQUET & FRANÇOIS-XAVIER ROUYER PROTOCOLE FANTÔME TRADUCTION Linda Dušková MISE EN SCÈNE Tereza Říhová DRAMATURGIE David Košťák DÉCOR Kateřina Hofferová PRODUCTION Karolína Macáková Michala Kášová Pavla Klouzalová AVEC T. Kobr, M. Kern, A. Kryštůfková, M. Vyhnálková Qui sommes-nous? A très ancienne question, nouvelles technologies. Depuis quelque temps, le mouvement de l auto-mesure de soi connaît un succès fulgurant. Equipé de montres savantes, de bracelets à puce, de tee-shirts intelligents, chacun de nous peut se résumer à une suite de chiffres ou à une position sur un spectre. Ceux qui se mesurent avec constance et conviction semblent trouver dans cette comptabilité de l infime un réconfort apaisant. Protocole Fantôme est consacré aux questions de la surveillance des corps, des frontières et des identités en ce début de XXIème siècle. PŘEKL Drahý potenciální diváku Projektu
ROZHOVOR / L ENTRETIEN : MARILYN MATTEI (VNITŘNÍ NEPŘÍTEL / L ENNEMI INTÉRIEUR) Co se vám jako první vybaví, když se řekne Česká republika a Sněz tu žábu? Jednoduše Praha a Francie, taková malinkatá Babylonská věž, úplně prťavá. Jaké divadlo vás osobně zajímá? Co by se podle vás v dnešní době mělo hrát? Nejsem vyhraněná. Nejvíc se mi asi líbí myšlenka chudého divadla: text a herci. Co se týče tématu, ani nevím. Když jdu do divadla já, jdu si poslechnout text, režisér mě moc nezajímá. Ráda objevuji nové věci. Je něco, co vás na divadle/tvůrcích/divácích zaručeně vytáčí? Možná horečnost institucí, strach, málo riskování. Jsou tu úžasní autoři, kteří se nehrají, protože je neznají instituce, a tím pádem ani publikum. Když si prohlédneme programy divadel ve Francii, tak tam současných autorů a autorek najdeme jen málo, protože nevyprodávají sály. Co se týče publika, to je široká otázka. Tak za prvé si myslím, že není pouze jedno publikum, ale více publik. A pak publikum reaguje na to, co se mu nabídne. Tvůrci míní, publikum mění. Divadlo je trh, i když jsou možná tendence přesvědčovat o opaku. Quelles sont vos associations spontanées aux expressions «la République tchèque» et «Mange ta grenouille»? Tout bêtement, Prague et la France, une toute petite tour de Babel, voir minuscule. Quel type de théâtre vous intéresse personnellement? Que pensez-vous être les sujets dont le théâtre devrait parler aujourd hui? Je ne suis pas intéressée particulièrement par un type de théâtre. Ce que j aime le plus, c est peut être l idée d un théâtre pauvre : un texte, des acteurs. Pour ce qui est du sujet, je ne sais pas. Quand je vais au théâtre moi je viens entendre un texte, le metteur en scène m importe peu. Je suis assez curieuse. Y-a-t-il quelque chose qui vous énerve au théâtre, sur les professionnels du théâtre ou sur le public? Peut être la fébrilité des institutions, la peur, le manque de risque. Il y a des auteurs formidables qui ne sont pas joués parce qu ils sont méconnus des insitutions, et donc du public. Au final, en France, quand on regarde les programmations, il y a très peu d auteurs, d autrices contemporain(e)s qui sont joués parce que ça ne remplit pas une salle. Pour ce qui est du public, c est une vaste question. Je pense déjà qu il n y a pas un public, mais des publics, et puis le public réagit à ce qu on lui offre, ce n est pas lui qui propose, mais il dispose. Le théâtre est un marché, bien qu on puisse bien prétendre le contraire. LUKÁŠ KŘÍŽEK traduction : SÁRA TÖRÖKOVÁ
DIVADLO LETÍ GHOST PROTOCOL / PROTOCOLE FANTÔME
FLASHBACK - LE TISK 2016 NÁDECH: HLASITÝ SMÍCH A TICHÝ PLÁČ Aneb reflexe, která vlastně příliš nereflektuje to, co má Nádech. Dva odlišné životy, které by mohly být jedním. Dva odlišné světy, které se stávají jedním. V tom prvním žije Velká pán muž, který v sobě odmalička nosil holku, jež postupně rostla. Ve snaze být normální se ožení, ale jakmile se jeho manželka dozví, že se převléká za ženu, opustí ho i s jejich ještě nenarozeným synem. Útěchou mu je pouze internet zaplněný pochybnými profily, se kterými se schází, aby od nich získal všechno, co právě postrádá. Ve druhém světě zase žije Malej holka školačka, ovlivněná traumaty, jež jí způsobili neustále se hádající rodiče. Povoláním psychoanalytici se vinou své profesní necitelnosti stávají spouštěčem všech jejích negativních stavů. Ve snaze uniknout prchá holka pod vodu ponoří hlavu do umyvadla, kde ji obklopuje magický, přívětivější svět, v němž se konečně může nadechnout. A pak se tyto dva životy, dva světy, setkají u jezírek v bruselské čtvrti Ixelles, kde celý příběh začíná. Nádech. Tohle vše a mnohem více bychom vysledovali, kdybychom četli hru. Během scénické skicy však byla představena pouze její část (zhruba první polovina, ačkoliv text takto rozdělen není), takže na povrch vyplouvají spíše humornější motivy, které jsou jinak spolehlivým podhoubím pro veškerý a díky úryvku ne zcela objevený přesah textu. LEONORE CONFINO BELGICKÁ RYBKA PŘEKLAD Petr Christov PŘEKLAD / TRADUCTION: REŽIE Ondřej Mataj Nádech. Již označení postav Velká pán a Malej holka vybízí k využití cross-genderového pojetí. Citlivá režie Ondřeje Mataje do první role obsazuje Terezu Vítů a do role druhé pak skvělého Ladislava Hampla. Třetí roli zastává Pavlína Balner, v podobě Vypravěče, který se záměrně stylizovanou intonací předčítá scénické poznámky a odděluje/narušuje jednotlivé obrazy nádechy. U scénického čtení není třeba zdůrazňovat, že to byla hra slov a obličejů, že něco herci znázorňovali akcí, jindy si vystačili se slovem a spoléhali na divákovu fantazii a spoluúčast. Text hry není složitý, vlastně je velmi přímočarý, to až mnohost interpretací mu dává další rozměr. I tak tvůrci leccos naznačují a načrtávají, ačkoli možný přesah textu nemůže být na tak malém prostoru zcela realizován. Sama autorka ve večerní diskusi podotkla, že pro komplexní porozumění je potřeba znát i druhou část hry, čemuž přitakal i překladatel Petr Christov. Nádech. Ale nic z toho neznamená, že nám tvůrci nezprostředkovali kvalitní zážitek. Naopak. Světy Malýho holky a Velké pána se postupně prolnou, byt Malýho holky se stane jejich útočištěm, a tak se začnou doplňovat a přebírat své atributy. Nejde však o nějaké napodobování či pitvoření, vše přirozeně vyplývá ze smyslu hry a charakterů postav. Vynikají zde humorné, přisprostlé dialogy, v nichž se postupně odkrývá nejen minulost. Nádech. Tak to jistě může působit. Když spoustu věcí opomineme, včetně až symbolického leitmotivu s rybkou. A teď si ještě představte, že celistvý text pojednává o příběhu muže, který jde na ryby. A tady v sobě, v jakémsi vnitřním monologu, kdy ožívá jeho holčičí alter ego, tohle dítě zadusí. Nebo je to jen další z možných výkladů? LUKÁŠ KŘÍŽEK
FLASHBACK - LE TISK 2016 INSPIRATION : ÉCLATS DE RIRE ET LARMES MUETTES Ou : une réflexion qui ne reflète pas vraiment ce qu elle devrait Inspiration. Deux vies différentes qui pourraient en être une seule. Deux mondes différents qui en deviennent un seul. Dans le premier vit Grande Monsieur un homme qui a toujours porté en lui-même une fille grandissant progressivement. Pour paraître normal, il se marie, mais dès que son épouse apprend qu il se travestit en femme, elle le quitte avec leur fils qui n est pas encore né. Sa seule consolation se trouve sur Internet, un vaste réseau de profils douteux avec lesquels il prend des rendez-vous pour obtenir tout ce dont il est alors «privé». Dans l autre monde vit Petit Fille, une écolière traumatisée par les permanentes querelles parentales. Ses parents sont d insensibles psychanalystes : leur déformation professionnelle déclenche tous ses problèmes. Pour s échapper, Petit Fille fuit sous l eau : elle plonge la tête dans le lavabo où elle est entourée par un monde magique et aimant dans lequel elle peut respirer de nouveau. Soudain, ces deux vies, ces deux mondes se croisent près des étangs du quartier d Ixelles, à Bruxelles, et l histoire commence. Inspiration. On pourrait découvrir tout cela et bien plus encore en lisant la pièce. Néanmoins, la mise en scène partielle ne nous a présenté que la première partie, c.-à-d. la première moitié à peu près de la pièce (le texte lui-même n est pas divisé en parties), ce sont donc plutôt les motifs humoristiques qui ressortent. Ces motifs servent d ailleurs à mieux souligner la portée générale du texte, qui n est pas tout à fait perceptible du fait de la brièveté de l extrait. LEONORE CONFINO LE POISSON BELGE TRADUCTION Petr Christov PŘEKLAD / TRADUCTION: MISE EN SCÈNE Ondřej Mataj Inspiration. Aux côtés de Grande Monsieur et Petit Fille, dont les noms invitent à une application de la conception transgenre, on retrouve aussi le «Narrateur» qui fait une lecture intentionnellement stylisée des didascalies et divise/bouleverse l ordre des divers tableaux les «inspirations». Inutile de faire remarquer que pendant la représentation, les acteurs jouaient avec les mots et leurs visages, parfois ils se contentaient de mimer quelque chose, ailleurs ils ne faisaient que parler, comptant sur l imagination et la participation des spectateurs. Le texte de la pièce n est pas compliqué, au contraire, il est très simple. Ce sont les multiples interprétations qui lui donnent une nouvelle dimension. Même si les diverses significations possibles ne pouvaient pas être développées dans l espace réduit de la représentation du festival, les créateurs ont pu les esquisser et faire un certain nombre d allusions. Léonore Confino et Petr Christov, respectivement auteur et traducteur de la pièce, sont d accord pour dire qu il faut lire le texte dans son intégralité pour en avoir une compréhension globale. Inspiration. Toutefois, cela ne veut pas dire que les créateurs ne nous aient pas fait vivre un moment enrichissant. Au contraire. Les mondes de Petit Fille et de Grand Monsieur s entrelacent, l appartement de Petit Fille devient leur refuge et les personnages s influencent et se complètent. Il n est pas de question d imitation ou de ridiculisation, tout ressort naturellement de l histoire et du caractère des personnages. Les dialogues humoristiques et vulgaires, qui révèlent entre autres le passé, sont mis en avant. Inspiration. C est à peu près l effet que cette pièce peut produire, dans le cas où on omet beaucoup de choses, parmi lesquelles le leitmotiv symbolique du poisson. Imaginez, en plus, que tout le texte raconte l histoire d un homme qui est parti à la pêche et là, il mène une sorte de monologue intérieur où surgit son alter ego féminin, qu il finit par tuer. A moins que ce ne soit qu une autre interprétation possible? traduction : SÁRA TÖRÖKOVÁ
ČR:FR DRAMA / ANNEŠANTÉ
TAŠKY, TRIČKA, NÁUŠNICE, OTVÍRÁKY, PLACKY A DALŠÍ...
PROGRAM / PROGRAMME GRAPHIC DESIGN Barbora Sléhová 25 / 5 20:00 PROJEKT NUDA / LE PROJET ENNUI 26 / 5 18:00 ČR : FR DRAMA 20:00 GHOST PROTOCOL / PROTOCOLE FANTÔME 21:00 ANNEŠANTÉ 27 / 5 16:00 MINIČTENÍ / MINILECTURE 18:00 MIGRANTI ANEB JE NÁS NA TÝHLE ZASRANÝ LODI MOC / MIGRAAAANTS! OU ON EST TROP NOMBREUX SUR CE PUTAIN DE BATEAU 20:00 VNITŘNÍ NEPŘÍTEL / L ENNEMI INTÉRIEUR 21:00 DJ IDEFIX 28 / 5 11:00 DISKUZE TEROR + BRUNCH / DISCUSSION TERREUR + BRUNCH 16:00 MINIČTENÍ / MINILECTURE 17:00 KORESPONDENCE 18:00 MŮJ BRATR, MÁ PRINCEZNA / MON FRÈRE, MA PRINCESSE 20:00 CÍSAŘSKÝ LES / BOIS IMPÉRIAUX DEGUSTAČNÍ PROMÍTÁNÍ / PROJECTION