ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA ŢABEŇ,příspěvková organizace ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ



Podobné dokumenty
Hrát si a učit se proč ne?

Principy Tvořivé školy a činnostního učení

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM TVOŘIVÁ ŠKOLA

ŠVP Škola poznání a pohody

s rozšířenou výukou jazyků při PedF UK Praha 5 - Smíchov, Drtinova 1/1861 Školní vzdělávací program ŠK Drtinka 4 Life

Příloha č. 8 Podmínky ke vzdělání

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PRO ŽIVOT. určený pro praktickou školu jednoletou

Vzdělávací oblast - Člověk a svět práce

6. HODNOCENÍ ŽÁKŮ A AUTOEVALUACE ŠKOLY

Cvičení v anglickém jazyce

Strategický plán rozvoje školy na období roků

- rozvíjet u žáků schopnosti spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých

Charakteristika předmětu

Charakteristika vyučovacího předmětu Výtvarná výchova

ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY

2.2 VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE. Cíle základního vzdělávání

4. verze. Základní škola Kravaře-Kouty, příspěvková organizace srpen 2012

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Škola pro život Žák není nádoba, kterou je třeba naplnit, ale pochodeň, kterou je třeba zapálit" (Sokrates)

NÁŠ SVĚT. Tematické okruhy: 1. Místo, kde žijeme dopravní výchova, praktické poznávání školního prostředí a okolní krajiny (místní oblast, region)

Základní škola a Mateřská škola, Bílý Újezd, okres Rychnov nad Kněžnou Bílý Újezd 47, Dobruška

Část D. 8 Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

2

Tvořivá škola pro všechny

Charakteristika vyučovacího předmětu Hudební výchova

VÝUKOVÉ METODY A FORMY V ZEMĚPISE

INDIVIDUÁLNÍ PÉČE - ČJ. Pokaždé se něčemu přiučíme, kdykoliv otevřeme knihu

Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLNÍ DRUŢINY

Mateřská škola a Základní škola Tábor, ČSA 925. Školní vzdělávací program Úsměv pro každého

Charakteristika školního vzdělávacího programu

Hodnocení žáků a autoevaluace školy

Německý jazyk. Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu (specifické informace o předmětu důležité pro jeho realizaci)

Cíle základního vzdělávání

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM

Koncepční záměry školy na období

Základní škola a Mateřská škola Třemešná Třemešná 341 tel: IČ:

II. MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE

UČEBNÍ PLÁN PRO OBOR VZDĚLÁVÁNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA SPECIÁLNÍ

ŠVP - ŠD při ZŠ a MŠ Žirovnice

3.CHARAKTERISTIKA ŠVP

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM pro základní vzdělávání. zpracovaný podle RVP ZV

4.6. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Fyzika Charakteristika vyučovacího předmětu Fyzika

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍHO KLUBU

Jeden za všechny, všichni za jednoho

PŘÍRODOVĚDNÁ GRAMOTNOST

CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU FYZIKA ( čtyřleté studium a vyšší stupeň osmiletého gymnázia)

ŠVP ZŠ HOSTĚRADICE Vydáno dne č. j. ZSHost/36 /2016

Název a adresa právnické osoby vykonávající činnost školského zařízení: Základní škola a mateřská škola Bečov, okres Most, příspěvková organizace

Základní škola Ţelezný Brod, Pelechovská 800. Pelechovská 800, Ţelezný Brod

Charakteristika školního vzdělávacího programu. 1 Zaměření školy

NÁŠ SVĚT. 1. Místo, kde žijeme dopravní výchova, praktické poznávání školního prostředí a okolní krajiny (místní oblast, region)

Základní škola Ilji Hurníka Opava, Ochranova 6 příspěvková organizace

Školní vzdělávací program Zdravá škola

Identifikace. Koncepce ZŠ - Mateřská a základní škola Raduška. Název školy: ZAČÍT SPOLU Základní škola a Mateřská škola Kadaň

Hodnocení žáků základní školy speciální vyjadřuje míru zvládnutí vědomostí a dovedností a stupeň samostatnosti žákovy činnosti.

Charakteristika činnostního učení

Reálné gymnázium a základní škola města Prostějova Školní vzdělávací program pro ZV Ruku v ruce.

Vzdělávací obsah předmětu matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tématické okruhy:

Dodatek č. 4 ke školnímu vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání Učíme se pro život

VIII. ČLOVĚK A ZDRAVÍ

Obsah Etické výchovy se skládá z následujících témat, která podmiňují a podporují pozitivní vývoj osobnosti žáka:

3. UČEBNÍ PLÁN Systém výuky

Koncepce rozvoje Základní školy s rozšířenou výukou jazyků

AKTIVITY, DNY PROJEKTOVÉ VÝUKY PRAKTICKÁ CVIČENÍ ZÁŢITKOVÉ SEMINÁŘE

Při stanovování hlavních cílů vzdělávacího programu jsme rozklíčovali slovo PRIMA takto:

1. Metodika vlastního hodnocení školy. 1.1 Oblasti hodnocení PROGRAM ŠKOLY

Ve výchově a vzdělání se spojuje dvojí odpovědnost, jak na život a vývoj dítěte, tak na pokračování světa H. Arendtová

Vyučovací předmět: DOMÁCÍ NAUKA. A. Charakteristika vyučovacího předmětu. a) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu

Dodatek k ŠVP ZV č.1

Buchtová Eva, Staňková Barbora

Základní škola Velký Šenov, okres Děčín. Školní vzdělávací program pro školní družinu. Výňatek (celý dokument je k nahlédnutí ve škole)

Výchovné a vzdělávací strategie

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM

4.3. Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie Vzdělávací obor: Informační a komunikační technologie

Příloha školního vzdělávacího programu č. 3 Základní škola praktická Rožnov pod Radhoštěm

OBSAH VZDĚLÁVÁNÍ KURIKULÁRNÍ DOKUMENTY

Příloha 3 AUTOEVALUACE ŠKOLY:

Mateřská škola SENETÁŘOV, okr. Blansko, příspevková organizace Senetářov 74, p. Jedovnice

Základní škola a Mateřská škola Těškovice, příspěvková organizace, Těškovice 92. Školní vzdělávací program školní družiny

Vzdělávací oblast : Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Cizí jazyk

3.5. Výchovné a vzdělávací strategie Škola směřuje k naplňování následujících klíčových kompetencí na úrovni školy vymezených v RVP ZV a RVP GV.

6.30 Ekologický seminář

CESTA ZA SLUNÍČKEM. ZÁKLADNÍ ŠKOLA, BÍLOVEC,WOLKEROVA 911, příspěvková organizace

Charakteristika školního vzdělávacího programu

Podpora pregramotností v předškolním vzdělávání CZ /0.0/0.0/16_011/ OP VVV, SC1 Modul Didaktika předškolního vzdělávání

6.17 Výtvarná výchova 1.stupeň

MATEMATIKA CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU pro 1. až 5. ročník

Charakteristika vyučovacího předmětu na 2. stupni základní školy

12 Příloha číslo 4 Dodatek k ŠVP ZV

RÁMCOVÝ ŠKOLNÍ VÝCHOVNÝ PROGRAM PRO ŠKOLNÍ DRUŽINU

Metody a formy výuky

Základní škola Bukovany ŠVP ŠKOLA NÁS BAVÍ

Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání, Základní škola Krásného 24

CHARAKTERISTIKA. VZDĚLÁVACÍ OBLAST VYUČOVACÍ PŘEDMĚT ZODPOVÍDÁ VOLITELNÉ PŘEDMĚTY SEMINÁŘ Z PŘÍRODOPISU Ing. Tereza Jechová

Management prodeje motorových vozidel

Základní škola a Mateřská škola Nížkovice, okres Vyškov Nížkovice 164, Nížkovice. projekt PŘÍRODNÍ ZAHRADA

CHARAKTERISTIKA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Poslání školy. Profil absolventa. Cíle základního vzdělávání CHARAKTERISTIKA ŠVP

Program Škola podporující zdraví. Ing. Linda Fröhlichová Státní zdravotní ústav Praha

RVP v širších souvislostech

Dodatek ke školnímu vzdělávacímu programu č. 2/2016

Transkript:

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA ŢABEŇ,příspěvková organizace ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ TVOŘIVÁ ŠKOLA ŠKOLA PRO ŢIVOT PLATNOST OD: 3.9.2007

1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Název vzdělávacího programu: ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Motivační název: TVOŘIVÁ ŠKOLA Předkladatel: Základní škola: Základní škola a mateřská škola Ţabeň, příspěvková organizace Ulice, č.p., č.o.: Ţabeň 150 PSČ, město: 739 25 Ţabeň Jméno ředitele: Mgr. Eva Juřicová Kontakty: 558 637 490, e-mail: zszaben@quick.cz Zřizovatel školy: Název: Obec Ţabeň Adresa: Ţabeň 62, 739 25 Sviadnov Kontakty: 558 655 481 2

2 CHARAKTERISTIKA ŠKOLY A ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Charakteristika školy a její priority 2.1 Charakteristika školy Málotřídní škola pro 1.-5.ročník, jednotřídní mateřská škola, školní jídelna, školní druţina, školní kuchyně, školní zahrada a hřiště. Budova školy je jednopatrová se suterénem, kde je umístěna tělocvična. V budově je dvoupokojový obecní byt. Nemá půdu, má jedno hlavní schodiště, tři třídy, jeden kabinet, umývárny, WC, sborovnu a ředitelnu. Budova je vytápěna kotelnou na plyn. V zahradě školy je kolovna pro 20 kol. Ve školním roce 2005-2006 bylo vybudováno v zahradě školy dětské hřiště, které je vyuţíváno v neomezeném čase. V současné době probíhá rekonstrukce školní kuchyně (přestavba na výdejnu), rekonstrukce sociálního zařízení ZŠ i MŠ, výměna části oken. Počet zapsaných prvňáčků je pro škol.rok 2007/2008 5 dětí. Škola se těší nemalé podpoře představitelů obce. Spolupracuje také se sloţkami v obci. Mezi nejdůleţitější úkoly školy patří respektovat osobnost dítěte, posilovat jeho zdravé sebevědomí, podněcovat jeho všestranné aktivity. Zaměřit se na rozvoj tvůrčího myšlení a propojenosti poznatků a vědomostí s tím, co je pro ţivot důleţité. Podněcovat v dětech pocit hrdosti a sounáleţitosti. Kaţdý ţák, i prospěchově slabší, má právo na úspěch. Škola systematicky působí proti sociálně patologickým jevům vandalismu, šikaně a násilí. Důsledně uplatňuje pokyn MŠMT k prevenci zneuţívání návykových látek. Vedeme ţáky ke zdravému ţivotnímu stylu. Soustavně je připravujeme na ţivot v multikulturní společnosti. Rozvrh hodin je sestaven podle pedagogických zásad, je dodrţováno střídání a vhodnost předmětů tak, aby se minimalizovala únava ţáků a výchovně vzdělávací proces měl co nejhlubší dopad.učitelé jsou povaţováni za partnery, děti se na ně obracejí se svými problémy, s vědomím, ţe učitelé se jim snaţí pomoci. Cílem kaţdé školy je spokojený ţák a s ním rodič a spokojená veřejnost. Aby toho škola dosáhla, musí ţákům zabezpečit nejen kvalitní zdělání odpovídající individuálním potřebám dítěte. Nabízíme proto i další sluţby a aktivity: příjemné prostředí, kvalifikovaný pedagogický sbor, mimoškolní aktivity, ozdravné pobyty, akce s rodiči. 3

Škola je otevřená vůči: - různým zdrojům informací (internet, média, knihy,volnočasové aktivity, osobnosti) - zdrojům nových vyučovacích metod (moderní pedagogické trendy, skupinová práce, dialog, projekty, integrace výukových oblastí atd.) - spolupráci s rodiči a dalšími institucemi Rada školy (komunitní skupinové aktivity, obec, fakulty, pedagogicko-psychologická poradna, občanská sdruţení atd) - proměnám klimatu školy (tvůrčí partnerská komunikace mezi učitelem a ţákem, týmová práce, bezpečnost, tolerance k odlišnostem, školní parlament) Ve tvořivé škole by ve vyučování i mimo něj měl být prostor pro dostatek dětské radosti. Chceme-li vést výchovu a výuku pozitivně, vyţaduje to znalost, co a jak dělat v různých obdobích vývoje ţáka. Předpokládá to zamýšlet se nad způsoby práce a vhodně je volit i se zpětnou vazbou k ţákovi. Ve tvořivé škole učitel zná materiály, se kterými pracuje, vyučování má činnostní charakter a ţák se v něm můţe aktivně projevovat činností, tvorbou, nápady, schopností spolupracovat apod. V osobním vztahu jdeme k ţákovi blíţ. Dáváme mu šanci učivo pochopit i zvládnout, poskytujeme mu prostor na učení, dovedeme do výuky zapojit ţáky různě nadané. Učitel se stává dirigentem, oporou, dovede dát najevo očekávání dobrých výkonů. 2.2 Skladba pedagogického sboru Ve škole působí tři pedagogičtí pracovníci, ředitelka školy, učitelka a vychovatelka školní druţiny, která zároveň vyučuje na prvním stupni. Jednotliví vyučující spolu úzce spolupracují, vzhledem k charakteru práce málotřídní školy je pro všechny schopnost týmové práce nezbytností. Pohodová organizace výuky, i kdyţ je v jedné třídě více ročníků, je zde méně dětí a učitel můţe dětem věnovat velkou individuální péči. Proto mají ţáci na naší škole velice dobré výsledky. Učitelé vyuţívají zajímavých forem a metod práce projektové vyučování, vedou děti k samostatnosti, ke spolupráci a pomoci mladším spoluţákům. Samostatnost v práci je v málotřídce nutností. Učitel můţe lépe zohledňovat pracovní tempo dětí, věnuje se jim po nebo i před vyučováním. Učitelé znají dobře rodinné prostředí, lépe ho chápou, snáze mohou řešit případné problémy. Mizí ostych mezi dětmi navzájem, ale i mezi dětmi a učitelem. Děti se nebojí přijít s problémem, také rodiče mohou přijít do školy, kdykoli cítí potřebu. O děti je postaráno i po vyučování. Ve školní druţině je místo pro všechny děti, dle svých zájmů mohou navštěvovat všechny prostory školy. 4

2.3 Skladba ţáků Předpokládaný počet ţáků pro školní rok 2007/2008: 1.ročník 5 2.ročník 2 3.ročník 6 4.ročník 5 5.ročník 5 Ţáci budou vyučováni ve dvou třídách, v první třídě ţáci 1. a 4.ročníku, ve druhé třídě ţáci 2.,3. a 5.ročníku. 2.4 Spolupráce školy s rodiči, veřejností, partnery a jinými institucemi Spolupráce s rodinou patří mezi nejdůleţitější úkoly. Usilujeme o získávání rodičů našich ţáků pro cíle školy a o jejich zapojování do školních aktivit. Našim cílem je otevřená, komunitní škola. Jsme přístupni podnětům, informačním trendům i zkušenostem zvenčí. Jedním z prostředků jsou neformální třídní schůzky, vţdy tematicky zaměřené,kterých se zúčastní i děti. Rodiče spolupracují se školou, účastní se brigád, pomáhají při opravách, sponzorují školu, vedou zájmové krouţky, spolupracují při sportovních či jiných akcích. Neformální spolupráce pobíhá také s Klubem důchodců, Sokolem, Hasiči a ostatními sloţkami v obci. 5

3 OBSAH: 1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE... 2 2 CHARAKTERISTIKA ŠKOLY A ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU... 3 2.1 Charakteristika školy... 3 2.2 Skladba pedagogického sboru... 4 2.3 Skladba ţáků... 5 2.4 Spolupráce školy s rodiči, veřejností, partnery a jinými institucemi... 5 3 OBSAH:... 6 4 VÝCHODISKA K TVORBĚ ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU... 9 4.1 Základní didaktické zásady... 9 4.2 Základní didaktické zásady zdůrazňované v Školním vzdělávacím programu Tvořivá škola 12 5 ODBORNÁ LITERATURA, MATERIÁLY A CITÁTY... 15 Odborná literatura:... 15 Pouţité materiály :... 15 6 CHARAKTERISTIKA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU... 17 6.1 Základní filozofie programu... 17 6.2 Výchovně vzdělávací cíle a kompetence Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola 21 6.3 Cíle směřované k ţákům a k učitelům... 22 6.4 Přednosti školního programu zaloţeného na principech činnostního učení:... 23 6

7 VZDĚLÁVACÍ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ A UČEBNÍ PLÁN... 24 7.1 Učební plán pro 1. 5. r. základního vzdělávání... 25 7.2 Poznámky k učebnímu plánu... 28 8 PRVNÍ OBDOBÍ 1. 3. ROČNÍK... 30 8.1 Cílová a obsahová specifikace jednotlivých vyučovacích předmětů... 30 8.2 Vzdělávací oblast:... 31 8.2.1 Český jazyk... 31 8.2.2 Anglický jazyk ve 3. ročníku... 41 8.3 Vzdělávací oblast:... 45 8.4 Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět... 55 8.5 Vzdělávací oblast: Umění a kultura... 60 8.5.1 Hudební výchova... 60 8.5.2 Výtvarná výchova... 66 8.6 Vzdělávací oblast: Člověk a zdraví... 73 8.7 Vzdělávací oblast: Člověk a svět práce... 82 9 DRUHÉ OBDOBÍ 4.-5.ROČNÍK... 90 9.1 Charakteristika 2. vzdělávacího období:... 90 9.2 Rozvíjení klíčových kompetencí v 1. a 2. období základního vzdělávání... 95 9.3 Cílová a obsahová specifikace jednotlivých vyučovacích předmětů... 101 9.4 VZDĚLÁVACÍ OBLAST:... 103 9.4.1 Český jazyk... 103 9.4.2 Anglický jazyk... 118 9.5 VZDĚLÁVACÍ OBLAST: MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE... 128 9.6 VZDĚLÁVACÍ OBLAST: INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE. 142 7

9.7 VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A JEHO SVĚT... 146 9.7.1 Přírodověda... 146 9.7.2 Vlastivěda... 152 9.8 VZDĚLÁVACÍ OBLAST: UMĚNÍ A KULTURA... 159 9.8.1 Hudební výchova... 159 9.8.2 Výtvarná výchova... 166 9.9 Člověk a zdraví... 174 9.9.1 Tělesná výchova... 178 9.10 VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE... 180 10 PRŮŘEZOVÁ TÉMATA... 187 10.1 Osobnostní a sociální výchova... 187 10.2 Výchova demokratického občana... 192 10.3 Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech... 196 10.4 Multikulturní výchova... 201 10.5 Environmentální výchova... 206 10.6 Mediální výchova... 212 11 HODNOCENÍ ŽÁKŮ A AUTOEVALUACE ŠKOLY... 217 11.1 Hodnocení a klasifikace ţáků se spec. vzdělávacími potřebami... 228 11.2 Oblasti autoevaluace... 239 11.3 Cíle a kritéria autoevaluace... 239 11.4 Nástroje autoevaluace... 239 8

4 VÝCHODISKA K TVORBĚ ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU 4.1 Základní didaktické zásady Modelový školní vzdělávací program Tvořivá škola rozpracovává Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Zaměřuje se na uplatnění principů českého činnostního učení ve vzdělávacím procesu, a tím navazuje jak na Komenského tradice v naší zemi, tak na vynikající snahy českých reformních škol a jejich učitelů. J. A. Komenský jiţ v roce 1631 připravoval plán školské reformy v českých zemích a psal: Vyučovati mládeţ není přednášeti jim z rozličných spisů hromady slov, způsoby mluvení, průpovědi smyslů všelikých a tím je vycpati, ale otvírati jim rozum, aby z něho samého jako z pupence listí, květ, ovoce, ratolestky vyrůstaly a druhý rok opět z pupenců kaţdé ratolestky tolikéţ a tak pořád aţ do vzrostu dokonalého. Přirozená výchova Komenského odmítala učení slov, vět, pouček a nahrazovala je seznámením se s věcmi. Mnohé z jeho myšlenek nejsou dosud obecně realizovány. Na Komenského myšlenky navazovali ve 30. letech 20. století ředitelé reformních škol 1. republiky, např. J. Úlehla, S. Vrána; ústřední inspektoři té doby, např. Dr. O. Kriebel, Dr. V. Beneš. Formulovali důvody pro změny školy a upozorňovali, ţe ţák ve škole vysedává celé hodiny, aby pasivně naslouchal slovům učitele. Společně uvaţovali, jak dosáhnout toho, aby se děti ve škole učily samostatné práci, aby se učily spoléhat na vlastní síly a důvěřovat vlastnímu rozumu. Uvaţovali a pokusili se vytvořit školy, které ţáky vedly k samostatnému myšlení a činnosti. Vedli učitele k tomu, aby si nutnost změny uvědomovali a volili činnostní formy a metody práce přiměřené rozumovým schopnostem a věkovým zvláštnostem ţáků. Varovali před přetěţováním ţáků a zdůrazňovali, ţe se má ţák naučit přemýšlet, tvořit a chápat, nikoli jen si osvojit značnou sumu poznatků. Výchovně vzdělávací proces byl chápán jako komplexní působení na ţáka, na jeho osobnost a jeho rozvoj. Program Tvořivá škola vyuţívá námětů z plánů inovace základního vzdělávání vytvářených na reformních školách v 1. polovině 20. století, vyuţívá zkušeností a rad tehdejších pedagogů činných škol. Program Tvořivá škola realizuje poţadavky Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR, (Bílá kniha), kde se uvádí: Dosud převaţující snahy o výkonnost a rychlý postup v učení, zaloţené na ustáleném modelu vyučovací hodiny, na předávání hotových poznatků, na vynucené kázni, na vzájemné soutěţi a úspěchu na úkor druhých, na dominantním postavení učitele, na neustálém vedení a přílišném ochraňování ţáků, musí být nahrazeny větším důrazem na činnostní učení (včetně rehabilitace hry a hravých činností), na kombinování aktivit uvnitř a vně budovy školy s důrazem na činnosti v přírodním prostředí, které ţákovi umoţňují získat záţitky a zkušenosti, jeţ nemohou být předány jinou cestou, na variabilitu vyučovacích metod, při nichţ ţáci hledají, ptají se, projevují vlastní názory, chybují, tvoří, objevují a nalézají, na komunikaci a spolupráci mezi ţáky i mezi ţáky a učitelem, na konkrétní dílčí úkoly, odpovídající moţnostem ţáků, na pomoc a podporu při řešení problémů i na celkové pozitivní ladění hodnotících soudů. 9

Rámcový vzdělávací program vytváří prostor pro tvořivou práci škol, moţnosti změn v atmosféře školy a uplatňování inovačních záměrů škol na základě týmové práce pedagogických kolektivů ve prospěch rozvoje kaţdého ţáka. RVP ZV v kapitole Pojetí a cíle základního vzdělávání mimo jiné uvádí: Vzdělávání na 1. stupni ZŠ svým činnostním a praktickým charakterem a uplatněním odpovídajících metod motivuje ţáky k dalšímu učení, vede je k učební aktivitě a k poznání, ţe je moţné hledat, objevovat, tvořit a nalézat vhodný způsob řešení problémů. Atmosféra školní práce z pohledu Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola Atmosféra školní práce zdůrazňuje především pozitivní vztah mezi učitelem a ţákem. Ţák je aktivním subjektem výchovně vzdělávacího procesu, ve kterém vţdy sledujeme dva základní cíle výchovný a vzdělávací. Cílem výchovným je naučit ţáka eticky nejlepším způsobem jednat a dát mu prostor pro osvojení si souboru potřebných kompetencí pro takovéto jednání. Vzdělávacím cílem je dosáhnout, aby si ţák osvojil soubor základních vědomostí ve vzájemných vazbách, při zdůraznění jejich aktivního logického a správného pouţívání v široké praxi a při řešení problémů. Příznivé atmosféře vyučovacího procesu napomáhá schopnost učitele docílit, aby: činnosti při vyučování měly klidný průběh; ţák pracoval svým tempem a postupně je podle svých maximálních moţností přizpůsoboval tempu třídy; ţáci neproţívali pocity úzkosti, strachu, křivdy aj.; zpětná vazba ţák učitel byla vyuţívána v kaţdé vyučovací hodině, neboť upozorňuje na prvopočáteční problémy ţáka, které je moţné řešit vhodnou diferenciací průběţně a individuálně přímo ve vyučování; ţáci dostávali dostatečný prostor na pochopení učiva a jeho procvičení. Záměr pozitivní změny v atmosféře školy vyţaduje od vyučujících zamýšlet se nad svojí výchovnou prací a formulovat svou pedagogickou činnost z různých pohledů: Přístup učitele k žákovi: ke kaţdému je třeba přistupovat s úctou, s náklonností, s vírou v jeho síly a moţnosti, s patřičnou pozorností se zásadovostí v případě, ţe se v chování ţáka objeví odchylky od běţných norem Je třeba dodrţovat vzájemnou úctu a definovat jasné základní poţadavky na kázeň. Příznivé mikroklima ve třídě se utváří: jiţ příchodem učitele tónem, jakým třídu osloví řečí učitele je-li klidná, ale bez lhostejnosti schopností vést ţáky tak, aby se nebáli zkoušení a sami své vědomosti prezentovali tím, ţe ţák dostává moţnost vyjádřit se k učenému a ţe je mu dáván prostor ukázat to, co si sám připravil Máme-li dítě naučit dobrým způsobům jednání, musíme je průběţně vést k poznání základních etických principů. Uvědomme si, ţe ze zkušenosti víme, ţe kaţdé dítě usiluje o pěkné citové záţitky (např. večerníčky nebo pohádky). Uvědomme si, ţe si dítě vybírá ty hodnoty, které jsou pozitivní, nechce představovat při hře zlou postavu, raduje se z toho, kdyţ všechno dobře dopadne. Uvědomme si obsah citového ţivota dítěte jak na dítě negativně působí, kdyţ se setkává s hrubostí a násilím, které vítězí. 10

Uvědomme si, ţe člověk ve svém mládí vstřebává náladu okolí a nese ji dále svým ţivotem. Psychologie dokládá, ţe u člověka trvají ty formy cítění, které u něho převaţovaly v době prepubertální, pubertální i postpubertální. Dokáţeme-li dát ţákům ve škole mnoho záţitků citově kladné povahy, jak si to většina z nich ţádá, přispějeme k tomu, ţe v celkovém charakteru cítění dítěte nabudou převahu tendence tvůrčí optimismus, radost, jistota. Ve tvořivé škole by ve vyučování i mimo něj měl být prostor pro dostatek dětské radosti. Chceme-li vést výchovu a výuku pozitivně, vyţaduje to znalost, co a jak dělat v různých obdobích vývoje ţáka. Předpokládá to zamýšlet se nad způsoby práce a vhodně je volit i se zpětnou vazbou k ţákovi. Ve tvořivé škole učitel zná materiály, se kterými pracuje, vyučování má činnostní charakter a ţák se v něm můţe aktivně projevovat činností, tvorbou, nápady, schopností spolupracovat apod. V osobním vztahu jdeme k ţákovi blíţ. Dáváme mu šanci učivo pochopit i zvládnout, poskytujeme mu prostor na učení, dovedeme do výuky zapojit ţáky různě nadané. Učitel se stává dirigentem, oporou, dovede dát najevo očekávání dobrých výkonů. Obecná charakteristika Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola Vzdělávací program Tvořivá škola: navazuje na tradice české činné školy a pozitivní zkušenosti ze současného vzdělávacího programu Základní škola vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání zdůrazňuje činnostní ráz vyučování a pozitivní hodnocení pouţívá takové činnosti, které na základě pozorování a hovoru o pozorovaném vedou ţáky k objevování poznatků a vztahů, k řešení problémů předkládá jasné moţnosti mezipředmětových vztahů řadí poznatky do systému, dbá na návaznost učiva a jeho propojování dává ţákům příleţitost aktivně se podílet na vlastním vzdělávání zdůrazňuje orientaci na osobnost ţáka, přirozeně vede k diferenciaci ve vyučování vede ţáky k samostatnému projevu, k získání nových vědomostí vlastní činností dává ţákům moţnosti vyuţívat při práci samoučení a samokontrolu zdůrazňuje komunikaci a spolupráci mezi ţáky vede k projektovému a skupinovému vyučování umoţňuje ţákům vyuţívat při učení své zkušenosti a praktické situace ze ţivota mimo školu pokládá za základní vědomosti ty, kterých se dá prakticky vyuţívat, které jsou potřebné k dalšímu vzdělávání, dbá na jejich zvládnutí všemi ţáky podporuje ty postupy a formy práce, které umoţňují ţákům maximálně vyuţívat vlastních zkušeností, uţívat zdravý rozum vyţaduje provádění jednoduchých demonstrací a pokusů, které umoţňují ţákům přijímat učivo více smysly, rozumět mu, zvládnout probíranou látku jako základ k dalšímu učení předpokládá přirozený rozvoj ekologického cítění ţáků umoţňuje realizaci diferencované a individualizované výuky pro všechny ţáky, tj. jak pro ţáky zdravotně či sociálně znevýhodněné, tak pro ţáky talentované a ţáky s hlubším zájmem o některou oblast směřuje k poznávání zdraví jako významné ţivotní hodnoty Vzdělávací program Tvořivá škola je založený na provázaném a uceleném systému metod, forem práce, učebnic, pomůcek, metodik a dalším vzdělávání učitelů zaměřeným na inovaci výuky. 11

Systém vychází ze zkušeností českých učitelů a je ověřený jejich mnoholetou praxí. Při dodrţování základních principů činnostního učení program zajišťuje naplnění jeho výchovně vzdělávacích cílů. Vzdělávací program Tvořivá škola ve shodě s RVP ZV zdůrazňuje aspekty vzdělávání, které jsou určující pro plnohodnotný ţivot v moderní multikulturní společnosti. Hlavními záměry Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola jsou: výchova kulturního člověka, kterému záleţí na kvalitě jeho ţivota, který se dokáţe nalézt uplatnění v ţivotě výchova člověka komunikativního a tvořivého, schopného spolupráce výchova ekologicky myslícího, tvořivého a mravně odpovědného člověka výchova člověka odpovědného, chápajícího hodnotu zdraví a aktivně usilujícího o jeho upevňování a ochranu výchova člověka zvídavého, sebezdokonalujícího se, rozumně a citlivě reagujícího v konkrétních praktických ţivotních situacích výchova člověka hledajícího, svobodně jednajícího, s touhou dále se vzdělávat a zlepšovat kvalitu svého ţivota příprava na celoţivotní vzdělávání 4.2 Základní didaktické zásady zdůrazňované v Školním vzdělávacím programu Tvořivá škola Za základní didaktické zásady programu lze povaţovat: probouzení zájmu ţáka o vzdělávací činnost a poznávání podněcování aktivní účasti ţáka činnostmi ve vzdělávacím procesu vyuţívání zkušeností ţáka a vytváření kompetencí pro uţití osvojovaného učiva v běţné ţivotní praxi Probouzet zájem ţáka znamená vyučovat zajímavě. Toho dosáhneme, bude-li vyučování: názorné Největší hodnotu má přímý názor v rukou kaţdého ţáka. Přímým názorem jsou např.: skutečné předměty kreslené názory modely náčrty a diagramy demonstrační obrazy, mapy aj. K názoru je třeba se vracet a stále se přesvědčovat, zda ţáci učivu porozuměli. pochopitelné Vyučování bude pochopitelné, kdyţ ţák všemu učivu správně porozumí. Je třeba vhodně volit obsah učiva a způsob práce ve škole. Je třeba zůstávat u prvopočátků učiva, aţ je řádně pochopeno. Totéţ učivo se opakovaně probírá v nových situacích a s různými činnostmi. Je třeba: postupovat zvolna, 12

stále se přesvědčovat, jak ţáci nové učivo pochopili a jak ho zvládají, abstraktní pojmy objasňovat názorem a příkladem. odpovídající příslušnému stupni vývoje žáka. Je třeba znát psychický vývoj dítěte a respektovat ho. Činnostmi podněcovat aktivní účast ţáka v procesu vzdělávání: dítě se aktivně účastní vyučování, vyuţíváme zkušeností ţáků, vyhýbáme se dlouhým výkladům, neděláme nic z toho, co mohou udělat ţáci sami, dopřejeme ţákům radost z úspěchu při vlastní práci, v tvořivé škole se snaţíme o to, aby ţáci sami poznatky objevovali. Vytvářet kompetence pro praxi: při výuce vyuţíváme zkušeností ţáků ze ţivota, učíme ţáky, aby poznatky a dovednosti získané v jednom vyučovacím předmětu uměli vyuţít i v jiných vyučovacích předmětech, informujeme ţáky, jak lze získané poznatky vyuţít v praxi. Didaktikou programu Tvořivá škola prolínají další zásady: Vyučování zakládáme na přirozených situacích a učební látce potřebné v ţivotě k dalšímu vzdělávání a uplatnění se. Vyučování přizpůsobujeme individualitám ţáků. Chceme docílit toho, aby naše škola umoţňovala individuální uplatnění kaţdému ţákovi. Vyučování je zaloţeno na samostatné činnostní práci ţáků, učitel je ţáku rádcem a oporou, pomáhá jim překonávat nesnáze. Vyučování má charakter nejen vzdělávací, ale i výchovný. Vycházíme ze zájmu ţáků motivovaných pro dobrou školní práci, podněcovaných ke snaze se co nejlépe připravit do ţivota. Snaţíme se uchovat ty hodnoty, které vyrostly v našem českém prostředí, jsou ověřeny zkušenostmi mnoha vynikajících pedagogů i vědeckým bádáním. Chceme mít školu zaloţenou na radostné ţákovské práci. Její hybnou silou bude vzbuzování zájmu ţáků o učení. Naši tvořivou školu orientujeme na všestranný rozvoj osobnosti ţáka, rozvoj jeho zděděných i získaných dispozic. Přitom dbáme, aby ţáci nebyli ve škole přetěţováni. Víme, ţe dítě je proto dítětem, aby se připravilo na ţivot dospělého člověka. V dětské psychologii je často zdůrazňováno: Čím déle ţák zůstává dítětem, tím úplnějším se stane jeho vývoj. Pro zdravý psychologický vývoj ţáků je třeba, aby neproţívali školní léta jen přepínáním paměti a přemírou povinností. Ve tvořivé škole dbáme na dětské zájmy, vycházíme z nich a vyuţíváme je. Dětská reakce a zájem ukazují, čím je dítě osloveno, co na ně působí. Kdybychom na zájmy dětí nedbali, naše výchovné snahy by nebyly úspěšné. Dbát na dětské zájmy ale neznamená vyhovovat kaţdému nápadu. Dětské touhy je třeba usměrňovat, probouzet vztah k pozitivním hodnotám a tím dítě vychovávat a zdokonalovat. Ţákům necháváme vţdy prostor k tomu, aby mohli zaujímat svá 13

stanoviska i řešit různé opravdové ţivotní situace. Školní práci přizpůsobujeme fyziologii a psychologii dítěte. Motivace a účelnost učení jsou charakteristickými znaky tvořivé školy. 14

5 ODBORNÁ LITERATURA, MATERIÁLY A CITÁTY Odborná literatura: VÚP Praha: Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (bílá kniha) VÚP Praha: Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání (4. verze) Komenský, J. A.: Didaktika velká Komenský, J. A.: Didaktika analytická Komenský, J. A.: Didaktické spisy Chlup, O.: Několik statí k základnímu učivu Kriebel, O.: Činná škola Linhart, J.: Psychologie učení Kozlík, J.: Aktuální historie Kozlík, J.: Směřování k základní škole zítřka Průcha, J.: Učitel Rosecká, Z. a kol.: Malá didaktika činnostního učení Vágnerová, M.: Kognitivní a sociální psychologie ţáka základní školy Pelikán, J.: Výchova jako teoretický problém Maňák, J.: Nárys didaktiky Maňák, J. a kol.: Alternativní metody a postupy Kutálková, J.: Logopedická prevence Kutálková, J.: Průvodce vývojem dětské řeči Škodová, E. Jedlička, I. a kol.: Klinická logopedie Kollmanová, L.: Jak porozumět cizí řeči Lynch, C. Kidd, J.: Cvičení pro rozvoj řeči Pouţité materiály : Malá didaktika činnostního učení (připravili odborní lektoři Tvořivé školy) učebnice a pracovní sešity připravené lektory Tvořivé školy pro činnostní učení, vydává učitelské nakladatelství Nová škola Brno pomůcky pro činnostní učení připravují nakladatelství Nová škola a Tvořivá škola; učebnice, pomůcky a metodiky pro tvořivé učení angličtině na činnostním principu, připravilo nakladatelství Angličtina Expres Praha Analytická didaktika J. A. Komenského (vychází po 50 letech za účelem realizace myšlenek Komenského ve Tvořivých školách) didaktické filmy s ukázkami činnostní výuky v jednotlivých ročnících (ukázky činnostních metod a postupů z různých škol ČR). Několik citací z díla J. A. Komenského, které můţeme chápat jako filozofický základ k inovaci vzdělávacího procesu u nás a citáty starověkých filozofů, které se objevují v díle Komenského: Ţákovu práci usnadníš, jestliţe mu ve všem, čemu ho budeš učit, ukáţeš, jak se to uţívá v denním ţivotě. 15

Vzdělávání ať tříbí člověku rozum, jazyk i ruku, aby dovedl všechno uţitečné rozumně pozorovat, vyjadřovat a konat. 16

Charakteristika školního vzdělávacího programu 5.1 Základní filozofie programu Školní vzdělávací program Tvořivá škola naplňuje výchovné a vzdělávací cíle RVP ZV. Program je zaloţen na principech činnostního učení. Školní vzdělávací program Tvořivá škola vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, ţe: v základním vzdělávání jde o to, aby si ţáci osvojili základní poznatky o ţivotě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo); k učení je třeba ţáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku; nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze dospět tehdy, kdyţ ţák zapojí do učení co nejvíc smyslů, kdyţ bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry objevovat; chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech ţáků, musíme jim dát prostor pro učení, protoţe stejných výsledků nelze dosáhnout u všech ţáků za stejnou dobu; kvalitu vzdělávání neurčuje mnoţství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a pouţitelnost pro ţivot; efektivitu vzdělávání nelze zaloţit jen na posuzování chyb ţáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné vyuţít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběţném hodnocení činností ţáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu ţáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti ţáka; pozitivně laděné hodnotící soudy, uţívané průběţně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva. Činnostní učení vede ţáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, ţe trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti. Tvořivá škola nepředkládá ţákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů na základě objevování. Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť ţáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen mnoţství vědomostí místo jejich kvality, ale snaţí se rozvíjet schopnosti ţáků a seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si ţáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v ţivotě a mohli se sami dál vzdělávat. Činnostní učení je zaloţené na metodě objevování. Ţáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si ţáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouţí. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší kaţdodenní ţivot kolem nás, a tak má pro ţáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí ţáky vnímat učení jako činnost důleţitou pro vlastní ţivot i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je ţák veden k samokontrole, samohodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. Základní metoda činnostního učení metoda objevování staví do popředí význam otázek ţáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu poloţit otázku, je to znamení, ţe o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá ţákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti. Úloha učitele spočívá v tom, aby ţákům několik ţákovských otázek formuloval sám, aby je povzbuzoval, aby jim dával dostatek příleţitostí k vzájemnému kladení otázek, aby pozitivně podpořil i otázky neobratně formulované. Učitel brzy pozná, ţe se ţáci ve formulaci otázek lepší, ţe 17

jsou stále obratnější a pohotovější. Schopnost ptát se je jedním z klíčů k úspěšnému učení a získává se hlavně cvikem. Otázky kladené ţáky ke kterýmkoli partiím učiva provokují myšlení ţáků, vedou je k hledání vysvětlení, výrazně napomáhají k učení. Pro ţáky je vţdy při probírání nové látky nejdůleţitější vytvořit si prostřednictvím činností představu o jevech, kterým chceme učit, a naučit se tyto jevy vnímat. Průběţně musíme ţáky nechat o pozorovaných jevech hovořit, a tím se u nich postupně vytváří jejich věku přiměřený odborný slovník. Aţ po dokonalém zvládnutí prvních dvou kroků všemi ţáky přichází na řadu automatizace procvičování učiva činnostními i klasickými formami. Další důleţitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát kaţdému ţákovi moţnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůţe učiteli dobře poznat, do jaké míry ţáci zvládli učivo, zvláště kdyţ učitel dovede vyuţívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, ţe si ţáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho uţ umí. Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Ţáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spoluţáků, k uvědomění si dalších moţností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji ţáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují. K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami. Vyučovací metody při činnostním učení jsou volné v mezích, které jsou dány přirozeným vývojem ţáků. Učitel volí v těchto mezích a při dokonalé znalosti učební látky takové metody, aby v kaţdém předmětu soustavně rozvíjel zájem ţáků, a dosahoval tak co nejlepších výsledků bez přetěţování ţáků a přepínání vlastních sil. Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překáţkou rozvoje ţáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaţeno, zaměřuje se Tvořivá škola na vyuţívání mezipředmětových vztahů. To znamená, ţe učí ţáky uţívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při kaţdé vhodné příleţitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém ţivotě. Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, ţe nejpevnější spoje se vytvářejí ţivotními situacemi. Psychologové totiţ poznali, ţe v paměti vydrţí dlouho, často i trvale to, co ţák sám pozoroval, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodrţovat, ţe ţákova paměť nemá být přetěţována zbytečnými podrobnostmi. Při osvojování nového učiva dbáme v Tvořivé škole vţdy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších. Rozvoj inteligence ţáka je v Tvořivé škole podporován tím, ţe je mu umoţněno samostatně se rozhodovat, uvaţovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Ţák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu, k vlastnímu uvaţování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby ţáci byli často v situacích, které vyţadují, aby o práci přemýšleli. Tvořivá škola se uplatněním činnostního učení stává školou zaloţenou na radostné práci ţáků. Učitel sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce ţáků. Zájem ţáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Proţívání kaţdodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů ţáků, které běţná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání. 18

Autorský kolektiv modelového školního vzdělávacího programu se přiklání k názoru, ţe je nutné na školách co nejvíce dbát na zachování přirozené skladby ţákovských kolektivů. Nejlépe v počtu kolem 25 ţáků. Je proto vhodné minimalizovat vyčleňování ţáků talentovaných i ţáků se sociálními, učebními nebo zdravotními problémy. Tyto problémy jsou zde řešeny vnitřní diferenciací, individualizací a samoučením. Pracovní postup k dosaţení určitého učebního cíle se řídí nejen povahou probíraného učiva, ale téţ charakterem vývojového období ţáků. Nedoporučuje se hodnotit ţáky podle unifikovaného modelu. Kaţdý má mít nárok na individuální tempo, moţnost chybování a znovuobjevování, hodnocení podle individuálního pokroku v učení. Kaţdý má mít prostor na individuální projev a názor, prostor pro vzájemnou komunikaci a spolupráci. Je třeba připravit na školách pro ţáky podmínky, ve kterých by cítili jistotu, bezpečí, sebedůvěru, sounáleţitost, ve kterých by se mohli seberealizovat. V průběhu vyučování dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Uvědomujeme si, ţe všechny neúspěchy ţáků, obzvláště počáteční, nepříznivě dopadají na vztah ţáků ke škole i k dalšímu učení. Školní vzdělávací program Tvořivá škola pro základní vzdělávání navazuje svým pojetím na tradice české činné školy, kterou lze charakterizovat: má činnostní ráz je pozitivní vůči ţákům podněcuje ţáky k tvořivé práci navrací do školy zdravý selský rozum při výuce vyuţívá zkušeností ţáků klade důraz na motivaci ţáků k učení při výuce se dbá na vysvětlení, proč se čemu učí zpětná vazba je důleţitou formou zařazovanou do kaţdé vyučovací hodiny je snahou všech vyučujících, aby bylo probírané učivo ţáky dobře zvládnuto umoţňuje účelně spojovat učiva několika předmětů do projektů zdůrazňuje mezipředmětové vztahy V popředí záměrů a cílů Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola je rozvoj tvořivosti ţáků. Důleţitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat ţáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy. Aby ţáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro ţáky stanou partnery a poradci, pomocníky na cestě za samoobjevováním, stanou se jejich oporou. Veškerá činnost učitelů a především ţáků musí být doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých výsledků. Dalším principem tvořivé školy je ta skutečnost, ţe ţák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať uţ s pomůckami, nebo na základě úloh ze ţivota. Důraz je kladen na vyuţívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěţování ţáků. Kaţdá činnost, která ţáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních proţitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků. Ţákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech proto vytváříme situace, které budou schopni řešit. 19

Vícesmyslovým zapojením ţáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci. Tvořivá škola zdůrazňuje individualizované a kolektivní učení. Individualizovaným učením rozumíme kteroukoliv formu vyučování, při níţ rychlost, kterou ţák postupuje při osvojování vědomostí, závisí jen na jeho schopnostech a na jeho práci (činnostech). Uváděný vzdělávací program uplatňuje téţ výuku kolektivní, činnostní učení do tohoto způsobu práce však často vnáší individualizaci. Učitel má moţnost individuálně sledovat ţáky, neboť při manipulaci s věcmi se zobrazuje mysl ţáků přímo před kaţdým z nich. Můţe tak přizpůsobit postup výuky pozorované individuální práci ţáků. Vede ţáky k hovoru o pozorovaném jevu (problému), tím se mnohé objasní i ostatním spoluţákům. Velký význam má také to, ţe nikdo není izolován. Vzájemná nápodoba činností a vyjadřování mezi ţáky zefektivňuje vyučování. Vlastní činnosti zařazujeme do výuky krátce a často v různých formách, aby upoutaly pozornost všech ţáků, vedly dříve či později k znovuobjevení poznatku, k pochopení učiva a jeho dobrému zvládnutí. Předchází se tak bezduchému memorování látky naučené zpaměti bez porozumění. Kolektivní individualizovaná výuka s vyuţitím činností ţáků a zpětné vazby přináší do vyučovacích hodin přirozenou potřebu diferenciace a skupinové práce. Při hovoru o pozorovaném jevu jsou kladeny otázky nejen učitelem, ale i ţáky navzájem. V rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola se realizuje harmonický rozvoj tělesných i duševních schopností kaţdého dítěte. Činnostní učení v tvořivé škole umoţní postupně kaţdému ţákovi, aby pocítil uspokojení nad svými dosaţenými výsledky. Vědomí úspěchu je pak kaţdému vzpruhou k překonávání překáţek. Škola musí umoţnit kaţdému ţákovi takový tělesný a duševní vývoj, jakého je schopen. Způsob a míra ţákova rozvoje se neposuzuje jen podle míry vědomostí, ale zejména, podle toho, s jakou jasností a jistotou dovede ţák myslet, své myšlenky vyjadřovat a řešit úkoly z praktického ţivota, jak se vyvíjí jeho osobnost ve své mnohostrannosti. 20

5.2 Výchovně vzdělávací cíle a kompetence Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola Vzdělávací program Tvořivá škola se v plném rozsahu ztotoţňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV: 1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoţivotní učení. 2. Tvořivě myslet, logicky uvaţovat a řešit problémy. 3. Všestranně a účinně komunikovat. 4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. 5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost. 6. Projevovat pozitivní city v chování a v proţívání ţivotních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě. 7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví. 8. Ţít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám. 9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými moţnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému ţivotu a k posilování funkcí občanské společnosti. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu vyuţívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. Získané klíčové kompetence tvoří důleţitý základ pro celoţivotní učení ţáka, jeho vstup do ţivota a do pracovního procesu. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové povaţovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní. Počáteční etapou naplňování výchovně vzdělávacích cílů programu je 1. období základního vzdělávání (1. 3. ročník), ve kterém se buduje základ pro další vzdělávací i osobnostní rozvoj ţáků. K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět v rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola prostřednictvím činnostního učení. Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodrţovat pedagogické přístupy a postupy specifické pro činnostní učení. 21

5.3 Cíle směřované k ţákům a k učitelům Cílem školního programu je, aby ţáci: poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoţivotní vzdělávání; zvládli základy všestranné komunikace; naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých; byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti; projevovali pozitivní city v chování, jednání a v proţívání ţivotních situací; vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde ţijí, k přírodě; získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili; byli schopni ţít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní k druhým lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám; poznali své reálné moţnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci; dokázali v ţivotě pouţívat všech ve škole nabytých zkušeností. Cílem školního programu je, aby učitelé: porozuměli smyslu a principům činnostního vyučování a vzdělávání, tj.: vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti ţáků, vyuţívat smyslové poznání a zkušenosti ţáků; vytvářet prostředí, ve kterém se ţáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro ţákovu seberealizaci a sebedůvěru; poznávat (diagnostikovat) ţáky, jejich potřeby a schopnosti; dát ţákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí; rozvíjet klima dobrých vztahů mezi ţáky, mezi ţákem a učitelem; volit učivo ve shodě s individuálními moţnostmi a zájmy ţáků, klást důraz na smysluplné učení (dialog, kooperaci), respektovat schopnosti ţáků; vytvářet u ţáků logické a kritické myšlení; učit ţáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu, rozumět grafům, diagramům a tabulkám; rozvíjet schopnost ţáků spolupracovat a pracovat v týmu; utvářet u ţáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí; vést ţáky k vlastní organizaci učení. osvojili si dovednosti činnostního učení, např.: vyuţívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náleţejícím; vyuţívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti ţáků; organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě; hodnotit znalosti ţáků, nikoli jejich slabiny; organizovat práci ţáků ve skupinách; vytvářet projekty s vyuţitím mezipředmětových vztahů. osvojili si vyučovací metody a formy činnostního učení, které: podporují u ţáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi; vyuţívají objevování na základě tvořivosti ţáků (výběr vhodných problémů); vyuţívají sebekontrolu a sebehodnocení ţáků. chápali souvislosti činnostního učení a jiných modelů současného vyučování a učení. 22

5.4 Přednosti školního programu zaloţeného na principech činnostního učení: 1. Tempo výuky se přizpůsobuje schopnostem ţáků ve třídě. 2. Činnostní charakter výuky podporuje soustředění ţáků na výuku. 3. Kaţdý den přináší dítěti pokrok. 4. Činnostní učení neustále podněcuje zájem ţáků o učení. 5. Důsledkem radosti z práce a zájmu ţáků o učení je dobrá kázeň ve třídě. 6. Ţáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším pracovním návykům. 7. Zpětná vazba mezi učitelem a ţákem umoţňuje okamţitě odhalovat chyby ţáků, pracovat s nimi, průběţně a snadno je odstraňovat. 8. Ţáci nejsou přetěţováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně. Činnostní učení napomáhá rozvoji schopností všech ţáků. 9. Učiteli činnostní učení umoţňuje důkladnější poznání kaţdého ţáka, vede ho k úvahám o tom, co dál který ţák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji. 10. Prostor pro naučení je dán i ţákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo i podprůměrné. 11. Činnostní charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných ţáků. 12. Výsledky jsou trvalejší pokračuje se aţ po zvládnutí předchozí látky většinou ţáků. Stálé podněcování ţáků k samokontrole a sebehodnocení, které činnostní výuku vţdy provází, přivádí mnohé ţáky k dovednosti pracovat bezchybně. 13. Činnostní učení vyhovuje dětem typů zrakového, sluchového i motorického, protoţe se do výuky zapojuje více smyslů. 14. Hodnocení ţáků je snadnější, neboť učitel můţe průběţně sledovat pokroky v pochopení a aplikaci učiva. 15. Při činnostním učení se vytváří velmi dobrý lidský kontakt mezi učitelem a ţákem i mezi ţáky navzájem. Tento kontakt se postupně přetváří ve společně uznávaná pravidla naplněná aktivitou, spoluprací, prostorem pro kaţdého. 16. Díky aktivnímu zapojení všech ţáků do výuky vede činnostní učení k přirozené integraci dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 23

6 VZDĚLÁVACÍ OBDOBÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ A UČEBNÍ PLÁN Základní vzdělávání ţáků se realizuje v průběhu povinné devítileté školní docházky. Vzdělávací a výchovný proces je v Rámcovém vzdělávacím programu základního vzdělávání rozdělen na 3 období: 1. období 1. - 3. ročník; 2. období 4.- 5. ročník; 3. období 6. - 9. ročník. Kaţdé vzdělávací období má své specifické cíle a stanovené očekávané výstupy, které jsou pro 2. a 3. období závazné. První část Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola pro základní vzdělávání ţáků v 1. období povinné školní docházky, tj. v 1. aţ 3. ročníku. RVP ZV stanovuje očekávané výstupy na konci 3. ročníku orientačně. Učivo je v pojetí RVP ZV chápáno jako prostředek k dosaţení očekávaných výstupů a představuje závazný výčet témat, námětů a činností, které musí kaţdá škola nabídnout všem ţákům k osvojování. Obsah učiva 1. období předkládá Školní vzdělávací program Tvořivá škola rozpracovaný do jednotlivých ročníků. Učební plán pro 1. 5. ročník základního vzdělávání vychází z členění RVP ZV do základních oblastí. Vzdělávací oblasti člení na vyučovací předměty a časovou dotaci. 24

6.1 Učební plán pro 1. 5. r. základního vzdělávání Vzdělávací oblast Vyučovací předmět ročník minimální časová dotace disponibilní hodiny 1. 2. 3. 4. 5. jazyk a jazykové komunikace český jazyk 9 8+1 7 + 1 6+1 5+ 2 35 + 5 cizí jazyk - - 3 3 3 9 matematika a její aplikace matematika 4 4 + 1 4+1 4 + 1 4+1 20 + 4 Informační a komunikační informatika - - - 0 + 1 1 1 + 1 technologie člověk a jeho svět prvouka 2 2 2 + 1 - - 6 + 1 přírodověda - - - 3 + 1 3 + 1 6 + 2 vlastivěda - - - umění a kultura hudební výchova 1 1 1 1 1 5 výtvarná výchova 1 2 1 2 1 7 člověk a zdraví tělesná výchova 2 2 2 2 2 10 člověk a svět práce praktické činnosti 1 1 1 1 1 + 1 5 + 1 týdenní hodinová dotace a disponibilní hodiny 20 + 0 20 + 2 21 + 3 22 + 4 21 + 5 104 + 14 celkový týdenní počet hod. - maximum týdně 20 22 24 26 26 118 25

6.2 Poznámky k učebnímu plánu Celková týdenní hodinová dotace je RVP ZV stanovena: pro 1. 2. ročník maximálně 22 hodin pro 3. 5. ročník maximálně 26 hodin 1. Závazná minimální časová dotace je uváděna u jednotlivých vyučovacích předmětů. Lze ji navýšit podle záměrů školy prostřednictvím disponibilních hodin pro 1. 5. ročník celkem o 9 vyučovacích hodin. 2. Celková časová dotace 118 hodin týdně (včetně disponibilních) je pro 1. 5. ročník závazná. (Uvedené rozvrţení minimálních a disponibilních hodin je provedeno na základě dohody zkušených učitelů tvořivých škol.) 3. Učební plán lze modelovat variabilně podle vzdělávacích potřeb ţáků a pedagogických záměrů školy, neboť časová dotace uváděná rámcovým vzdělávacím programem je vztahována ke vzdělávacím oblastem a je doplněna disponibilní časovou dotací, jejíţ vyuţití je plně v kompetenci ředitele školy. 4. V rámci učebního plánu můţe v 1. 3. ročníku probíhat výuka jednotlivých předmětů bez pevné časové dotace v menších časových celcích neţ jedna vyučovací hodina; jednotlivé řízené činnosti mohou být kombinovány a propojovány při zachování celkové stanovené denní a týdenní dotace pro vyučovací předměty a dodrţení poţadavků na odpočinek. Poznámky k zařazení vzdělávacích oblastí do učebního plánu (určuje RVP ZV) Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura vyučovací předmět je zařazen povinně do všech ročníků. Cizí jazyk předmět s časovou dotací 3 hodiny týdně je zařazen povinně od 3. do 9. ročníku. S jeho zařazením je moţné začít při zájmu ţáků a souhlasu jejich rodičů i v niţších ročnících; přednostně musí být ţákům nabídnuta výuka anglického jazyka; pokud ţák (jeho zákonný zástupce) zvolí jiný cizí jazyk neţ anglický, musí škola prokazatelně upozornit zákonné zástupce ţáka na skutečnost, ţe ve vzdělávacím systému nemusí být zajištěna návaznost ve vzdělávání zvoleného cizího jazyka při přechodu ţáka na jinou základní nebo střední školu. 28

Matematika předmět je povinně zařazen do všech ročníků. Informační a komunikační technologie učivo v 1. 3. ročníku je realizováno jako součást jiných vyučovacích předmětů; ve 4. 5. ročníku je zařazován jako samostatný vyučovací předmět, je téţ spojován s obsahem jiných vyučovacích předmětů. Člověk a jeho svět realizuje se v 1. 3. ročníku ve vyučovacím předmětu prvouka a ve 4. 5. ročníku v předmětech přírodověda a vlastivěda, tedy ve všech ročnících 1. stupně základního vzdělávání. Umění a kultura realizuje se v samostatných vyučovacích předmětech hudební výchova a výtvarná výchova, které jsou zařazeny ve všech ročnících. Člověk a zdraví tělesná výchova je zařazena do všech ročníků, její týdenní časová dotace nesmí klesnout pod 2 vyučovací hodiny; výchova ke zdraví je realizována zejména v tělesné výchově, prvouce a přírodovědě. Člověk a svět práce učivo vzdělávací oblasti se realizuje ve všech ročnících jako samostatný předmět pracovní činnosti. 29