K poetice díla Julia Zeyera

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury K poetice díla Julia Zeyera Bakalářská práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Markéta Huková B7507 Specializace v pedagogice Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání Společenské vědy se zaměřením na vzdělávání Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc. Hradec Králové 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením doc. PhDr. Jiřího Kudrnáče, CSc., samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne. Markéta Huková

Prohlášení Prohlašuji, že bakalářská práce je uložena v souladu s rektorským výnosem č. 1/2013 (Řád pro nakládání se školními a některými jinými autorskými díly na UHK). Datum: Podpis studenta:

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce doc. PhDr. Jiřímu Kudrnáčovi, CSc., za odborné vedení, podnětné rady, připomínky a vstřícnost při konzultacích.

Anotace HUKOVÁ, Markéta. K poetice díla Julia Zeyera. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 71 s. Bakalářská práce. Cílem této bakalářské práce je představit dílo Julia Zeyera jako přínosné pro dnešní čtenáře, především pro žáky středních škol. Práce zkoumá zobrazení Julia Zeyera ve středoškolských učebnicích a čítankách. Sleduje, jak autoři učebnic a čítanek jeho dílo i osobnost pojímali především v první polovině 20. století a jak ho představují středoškolákům dnes. Dále se práce zabývá rozborem poetiky díla Julia Zeyera, které je zastoupeno triptychem příběhů Tři legendy o krucifixu. Společně s románem Jan Maria Plojhar doporučuje práce toto dílo žákům středních škol. Klíčová slova: Julius Zeyer, čítanky, učebnice, středoškoláci, Tři legendy o krucifixu

Anotation HUKOVÁ, Markéta. Toward a poetics of the works of Julius Zeyer. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2015. 71 pp. Bachelor Degree Thesis. The goal of this paper is to introduce the work of Julius Zeyer to contemporary readers, especialy to high school students. This paper focuses on Zeyer's image in the high school textbooks and readers, how the textbook authors interpreted his work and his character in the first half of the 20th century and how it's presented to the students in the present. The next part of this paper focuses on analysis of poetics of Zeyer's work which is represented by the triptych of stories "Tři legendy o krucifixu". This book and the novel "Jan Maria Plojhar" are recommended for the high school students. Keywords: Julius Zeyer, readers, textbooks, high school students, Tři legendy o krucifixu

Obsah Úvod... 10 1 Osobnost Julia Zeyera... 12 2 Julius Zeyer v čítankách a učebnicích pro střední školy... 16 2.1 Julius Zeyer v čítankách v průběhu 20. století... 16 2.2 Julius Zeyer v čítankách a učebnicích dnes... 22 2.2.1 Zobrazení lumírovců, především Julia Zeyera v učebnicích... 23 2.2.2 Zastoupení díla Julia Zeyera v čítankách... 24 2.2.3 Souhrnné postavení Julia Zeyera v dnešních středoškolských učebnicích... 26 2.3 Porovnání pojetí Julia Zeyera v čítankách ve 20. a 21. století... 27 3 Tři legendy o krucifixu... 32 3.1 Žánr legenda... 33 3.2 Převzetí motivů... 35 3.3 Inultus... 36 3.4 El Cristo de la Luz... 40 3.5 Samko pták... 42 3.6 Křesťanský a národní motiv... 44 3.7 Rysy romantismu, dekadence, symbolismu a secese... 47 3.8 Recepce... 49 4 Aktuálnost díla Julia Zeyera pro žáky středních škol... 52 4.1 Aktuálnost románu Jan Maria Plojhar pro žáky středních škol... 55 4.2 Aktuálnost Tří legend o krucifixu pro žáky středních škol... 56 Závěr... 59 Použitá literatura... 61 1 Primární literatura... 61 2 Sekundární literatura... 62 2.1 Čítanky a učebnice... 62 2.2 Další literárněhistorická a jiná literatura... 64 Seznam příloh... 68 Příloha A Recenze Huga Sáňky k publikaci Česká maturitní čítanka... 69

Příloha B Recenze Bohumila Jiráska k učebnici Literatura 19. a začátku 20. století... 70

Úvod Julius Zeyer byl český básník, který měl nelehké postavení mezi soudobými spisovateli kvůli svým postojům, myšlenkám i tvorbě. Právě svým výstředním postavením v české literatuře se stává důležitým prvkem v jejím vývoji, především v cestě k české moderně. Téma poetiky díla Julia Zeyera bylo po dohodě s vedoucím práce blíže specifikováno. Bakalářská práce se tedy zabývá osobností Julia Zeyera jako literáta, který je zařaditelný do učiva středních škol, i když výskyt jeho děl v čítankách i učebnicích je dnes spíše sporadický. Věnujeme se způsobu, jakým je tento spisovatel předáván žákům středních škol. V další části bude rozebrána kniha Tři legendy o krucifixu, protože právě z těchto příběhů, spojených tématem Kristova kříže, nacházíme často úryvky ve středoškolských čítankách. Toto dílo je dobrým příkladem tvorby Julia Zeyera, a proto ji v této práci společně s románem Jan Maria Plojhar doporučujeme jako vhodnou pro představení znaků poetiky Julia Zeyera. Pohled na dílo Julia Zeyera nebyl jednotný a v průběhu let se viditelně měnil, mimo to se vyvíjela i společenské funkce spisovatele jako takového. Autoři čítanek a učebnic toto přenášejí do svých děl, neboť stojí v centru literárního dění své doby. Vzhledem k obtížnému postavení Julia Zeyera v kontextu české literatury je zajímavé sledovat, skrze jaká díla prezentovali autoři čítanek tohoto básníka v první polovině 20. století a jakými díly ho představují dnes. Z toho důvodu se práce bude zabývat nejprve rozborem čítanek pro získání přehledu o tom, jaká díla a jaké pasáže z těchto děl jsou zprostředkovávány žákům středních škol. Poté se práce bude věnovat porovnání čítanek zvláště z první poloviny 20. století s čítankami, podle kterých se učí dnešní středoškoláci, za účelem vyhledat, jestli a jak se lišily ukázky z děl Julia Zeyera v těchto čítankách. Dále se práce bude věnovat otázce, jakým způsobem se žáci dozvídají o tomto spisovateli, a sice rozborem dnešních učebnic, jelikož chceme získat obraz Julia Zeyera, jak je podáván dnešním středoškolákům. Práce se dále věnuje rozboru poetiky Julia Zeyera s využitím odborných zdrojů. Bylo vybráno dílo, které je pro tohoto básníka typické a také důležité pro zobrazení jeho stylu tvorby i častých témat, kterým se věnoval. Je jím triptych příběhů Tři legendy o krucifixu, ve kterém autor spojuje motiv národa s křesťanským motivem. Pomocí 10

rozboru tohoto díla chceme představit Julia Zeyera jako básníka zajímavého a přínosného i pro dnešní čtenáře, především pro žáky středních škol. 11

Zeyer. 1 Pro tvorbu Julia Zeyera je typické hledání látek pro svá díla po celé Evropě, ty 1 Osobnost Julia Zeyera Tato kapitola se snaží o zobrazení Julia Zeyera v odborné literatuře a jeho souhrnné představení proto, že v příští kapitole bude rozebráno představení Zeyera prostřednictvím čítanek především z první poloviny 20. století a dále skrze čítanky a učebnice literatury, podle kterých se učí dnešní středoškoláci. Je tedy potřebné pojmout nejprve osobnost Julia Zeyera celkově, aby poté byl vidět rozdíl mezi pojetím tohoto básníka v odborné literatuře a v učebnicích určených žákům středních škol. Zobrazení tohoto básníka se v průběhu 20. století velmi lišilo, a to nejen v této době, ale i během jeho života byl pohled na jeho dílo i na jeho osobnost velmi rozdílný. I proto je obtížné napsat o něm celkové shrnutí. Pokusíme se podat spisovatele Julia Zeyera z pohledu odborné literatury. Julius Zeyer (1841 1901) byl prozaik, básník a dramatik a jedním z předních představitelů generace kolem časopisu Lumír. O představitelích a jejich zakotvení v literárním povědomí se zmiňuje Miloš Pohorský: Básníků, kteří se kdysi počítali ke směru představovanému almanachem Ruch a potom k orientaci určované časopisem Lumír, bylo hodně a napsali hodně veršů. V kulturní paměti však zůstali natrvalo vlastně jenom čtyři: Svatopluk Čech a Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický a Julius potom převypravoval svým charakteristickým jazykem a stylem. Jak čteme ve Slovníku českých spisovatelů, Zeyer byl tvůrce novoromantických parafrází starých příběhů i mýtů o strázních moderní duše. 2 Vztah k zemím Evropy byl jistě dán i faktem, že jeho otec pocházel z Francie a jeho matka z pražské židovské rodiny. Postavení rodiny Julia Zeyera v prostředí Prahy bylo výjimečné, čteme v knize Panorama české literatury. 3 Zeyer i jeho rodina mluvila pouze německy, a tak k českému jazyku i lidové slovesnosti přichází skrze chůvu, píše např. Irena Kraitlová. 4 Jak čteme v publikaci 1 POHORSKÝ, Miloš. Zápasy a sny o štěstí. In POHORSKÝ, Miloš. Sny o štěstí. Ruchovci a lumírovci. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel. 1986. s. 11. Všechny texty v bakalářské práci zůstávají needitovány. 2 JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Julius Zeyer. In: MENCLOVÁ, Věra a VAŇKA, Václav et al. Slovník českých spisovatelů. 2. přeprac a dopl. vyd. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-179-5. s. 734. 3 GALÍK, Josef et al. Panorama české literatury. 1. vyd. Olomouc: Rubico. 1994. ISBN 80-85839-04-0. s. 144 4 KRAITLOVÁ, Irena. Julius Zeyer. In: FORST, Vladimír et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4. U-Ž. 2. sv. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. ISBN 978 80 200 1671 3. s. 1715 12

Panorama české literatury, patří mezi autory vyjímající se dobové tradici charakterem své tvorby i smýšlením a pohledem na okolí byl novoromantikem a predekadentem. 5 V publikaci Panorama české literatury autoři charakterizují tvorbu Julia Zeyera z široké perspektivy a propojují ji s jeho smýšlením a pohledem na svět, neboť ten s jeho tvorbou splýval: Zeyerovo dílo je všestranné jak po stránce žánrové, tak i úsilím o poznání uměleckých a myšlenkových hodnot světových. Je básníkem velkých epických skladeb, prozaikem a dramatikem. Své umění pokládal za cestu k vyšším duchovním hodnotám, život i umění jsou mu snem. 6 Dílo Julia Zeyera prochází během jeho života viditelným vývojem, a tak můžeme tvorbu tohoto spisovatele rozdělit do několika období, stejně jako tak činí Arne Novák. Ten rozděluje Zeyerovo dílo do čtyř období. První datuje mezi lety 1873 1879 a charakterizuje ho žánrem povídky, od níž se Zeyer postupně dostává k románu, který se stává vyústěním hlubokých myšlenek hrdinů, také je zde patrný vliv domácí tradice. 7 V těchto letech vychází první práce Julia Zeyera např. román Ondřej Černyšev a soubor Novely 1, 2. O druhém období datovaném 1879 1887 hovoří Arne Novák takto: [ ] uzrává Zeyer umělec ve všech útvarech, v románě jako v eposu, v lyrice jako v dramatě a dosahuje veršem i prózou mistrovství, zvláště v osobitých ohlasech starodávné epiky domněle lidové, v křesťanských legendách a v obnovených obrazech. 8 V těchto letech píše Zeyer díla jako cyklus Vyšehrad, Román o věrném přátelství Amise a Amila nebo sbírku básní Poesie. Celkovým vrcholem tvorby Julia Zeyera je období třetí, které je datované roky 1887 1895, píše Arne Novák. Charakteristické je podle něj pro tvorbu Julia Zeyera to, že epickou formou ztvárňuje staré příběhy. 9 Zeyer publikuje díla jako román Jan Maria Plojhar, drama Neklan, Obnovené obrazy a triptych Tři legendy o krucifixu aj. O posledním období tvorby Julia Zeyera v letech 1895 1901 hovoří Arne Novák jako o stařeckém, kdy se Julius Zeyer obrací k osobní zpovědi skrze prozaická i veršovaná díla, ale nejvíce volí formu pohádky a legendy, dodává autor. 10 V těchto letech vyšly knihy Karolinská epopeja, Dům u tonoucí hvězdy nebo drama Radúz a Mahulena. 5 GALÍK, Josef et al. Panorama české literatury. 1. vyd. Olomouc: Rubico. 1994. ISBN 80-85839-04-0. s. 144. 6 Tamtéž, s. 144. 7 NOVÁK, Arne a NOVÁK, Jan Václav. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 5. vyd. Brno: Atlantis, 1995. ISBN 80-7108-105-1. s. 688. 8 Tamtéž, s. 688. 9 Tamtéž, s. 688. 10 Tamtéž, s. 688. 13

Julia Zeyera řadíme k lumírovcům, budeme se tedy nyní zabývat rysy poetiky této skupiny, ovšem s ohledem na osobnost Julia Zeyera. V souvislosti se spisovateli z okruhu časopisu Lumír se hovoří o kosmopolitismu v jejich díle, nejvíce v tvorbě Julia Zeyera a Jaroslava Vrchlického, jak píše Arne Novák: Pro oba jest kosmopolitismus hlavní metodou životní, čerpajíť stále silné podněty i z látky z cizích literatur, z cizího umění, z cizí filosofie, [ ] 11 Zvláště časté cesty Julia Zeyera po celé Evropě byly kritizovány jako výraz nedostatečného národního cítění. Právě národní uvědomělost byla v této době velmi ceněna. I když byl Julius Zeyer ve své době často kritizován, píše Hana Voisine Jechová, že se neúčastnil vypjatých literárních a vlasteneckých sporů, ale své pocity a názory včleňoval do svých děl. 12 Jak dodává Arne Novák, kosmopolitismus nebyl projevem odklonu od národa, ale spisovatelé se věnovali tématu národa a zamýšleli se nad českými problémy. 13 Důvody, proč spisovatelé navštěvovali cizí země, udává Miloš Pohorský: [ ] moderní člověk při poznávání světa, dějin a jiných kultur poznává více také sám sebe; že lepším vědomím o světě odkrývají i nové rozměry intelektuálního a citového obzoru současného člověka a obohacuje se jeho senzibilita, jeho schopnost vnímat a reflektovat okolní realitu i měřit český osud s jinými možnostmi. V souvislosti s vlivem Francie na tvorbu lumírovců a spisovatelů v okruhu periodika Moderní revue se u těchto literátů rozvinuly prvky parnasismu, jak píše Jaroslav Fryčer. Dodává, že směr vznikl ve Francii, kde i především zůstal, ale jeho ohlasy se rozšířily do celé Evropy. 14 O znacích parnasistní tvorby dále Fryčer píše, že charakteristická je námětová pestrost: jsou v nich látky biblické, antické, středověké i moderní, poezie soumraku i jasného dne, verše o hrdých legendárních hrdinech i o pařížských chudácích, je v nich příroda i civilizace, láska i hledání sošné krásy. Parnasistní poezie připomíná v tomto smyslu velmi moderní pojetí literatur jako hledání, jako dobrodružství ducha na cestě za poznáním světa v co nejširším bohatství jeho projevů. 15 Dodává, že parnasistní poezie čerpá z tradičních motivů středověku, které spojuje s pocity a myšlenkami moderního člověka. 16 Celkově byla pro tvorbu Julia 11 Tamtéž, s. 685. 12 VOISINE-JECHOVÁ, Hana. Dějiny české literatury. Vyd. 1. Jinočany: H&H, 2005. ISBN 80-7319- 031-1. s. 312. 13 NOVÁK, Arne a NOVÁK, Jan Václav. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 5. vyd. Brno: Atlantis, 1995. ISBN 80-7108-105-1. s. 685. 14 FRYČER, Jaroslav. Neznámý Parnas. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. s. 395. 15 Tamtéž, s. 393. 16 Tamtéž, s. 393. 14

Zeyera jako i pro ostatní lumírovce typická umělecká otevřenost. Jak píše Otto M. Urban, projevy modernismu v Čechách nalézáme od 70. let 19. století a jsou spjaty především se spisovateli z okruhu časopisu Lumír. Charakterizuje je především nezávazností, kritickým myšlením a jiným chápáním osobnosti umělce jako individuality. 17 Výsledkem modernistické tendence lumírovců stalo, jak píše Otto M. Urban: [ ] uvolňování literární a umělecké tvorby z dohledu národních a společenských požadavků, rozšiřování kontextu a možnosti inspirací, směřování k všestranné otevřenosti[ ]. 18 Ve vývoji české literatury byl Julius Zeyer důležitým prvkem, protože jeho tvorba i životní postoj inspirovaly následující generaci české moderny. Jak dodává Otto M. Urban: Nastupující autoři šli zároveň ve stopách ojedinělých a vymykajících se osobností, jež se opakovaně, s novými akcenty na pozadí máchovského imperativu stávaly inspirací dalším generacím; takto se vyrovnávali s postoji a texty Jana Nerudy, Jakuba Arbese a Julia Zeyera. 19 17 URBAN, Otto M. et al. V barvách chorobných: idea dekadence a umění v českých zemích 1880 1914. Praha: Arbor vitae, 2006. ISBN 80-86300-72-2. s. 41. 18 Tamtéž, s. 41. 19 Tamtéž, s. 42. 15

2 Julius Zeyer v čítankách a učebnicích pro střední školy Popularita a čtenost autora závisí na mnoha okolnostech. Patří mezi ně jistě diktát doby, vydávání autorových knih, jejich dostupnost v knihovnách a jiné. Neméně důležitou podmínkou k tomu, aby byla díla autora ve společnosti čtena, je seznámit s autorem žáky základních a středních škol. Tedy jak a v jaké míře se autorova díla objevují v učebnicích a čítankách velmi ovlivňuje následný pohled společnosti na autora. Dita Křišťanová píše: Každý spisovatel umírá dvakrát. Fyzická smrt připraví čtenáře o možnost četby autorova dalšího díla, ale druhá, abstraktní smrt nastává, když spisy daného autora už vůbec nikdo nečte, když jeho dílo vymizí z učebnic a čítanek. 20 Záleží velmi i na tom, jak učitel literaturu pojme jaké autory vyzdvihne, jaké naopak upozadí. V tomto ohledu má Julius Zeyer komplikované postavení. Na středních školách (kde se s ním žáci většinou poprvé setkávají) se o něm učitelé většinou pouze zmíní, nebo ho nevyučují vůbec, i když v učebnicích i čítankách se objevuje. Ovšem učebnice jsou většinou velmi obsáhlé, a proto učitelé vybírají témata, kterými se budou s žáky zabývat. Tato kapitola se proto zabývá představením Julia Zeyera, jeho osobnosti a poetiky i výběru ukázek v učebnicích a čítankách určených pro žáky středních škol. Způsob zobrazení tohoto spisovatele se velmi měnil, a proto uvádíme rozbor Julia Zeyera nejprve v čítankách v průběhu 20. století a dále se zabýváme čítankami a učebnicemi, které jsou užívány v dnešní výuce českého jazyka literatury. 2.1 Julius Zeyer v čítankách v průběhu 20. století Je zajímavé sledovat, jak se v průběhu dějin vyvíjí pohled na autory. Způsob, jakým vnímáme literáta dnes, může být dosti odlišný od pohledu na něj před padesáti nebo sto lety. Pokud toto vztáhneme pouze na Julia Zeyera, je zřejmé, že v průběhu let se také měnil pohled na jeho dílo. Stejně tak se mění ukázky, které byly a jsou dávány do čítanek a učebnic. Autoři vybírají do čítanek ukázky z děl, která považují za důležitá pro to, aby si žáci vytvořili představu o tom, co a jakým způsobem literát psal. Je 20 KŘIŠŤANOVÁ, Dita. Klasik a čítanky. Dílo Julia Zeyera ve školní četbě. Dějiny a současnost [online]. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Roč. 2007, č. 10 [cit. 1. 12. 2014]. Dostupné z: <http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/10/klasik-a-citanky-/>. 16

zajímavé, že zvláště u díla Julia Zeyera se velmi liší výběr ukázek v učebnicích v průběhu století. Autoři čítanek počátku 20. století kladou zcela jasně důraz na jinou část Zeyerovy tvorby než autoři čítanek, které jsou užívány v dnešním vyučování. Můžeme tedy říci, že žákům byl zprostředkován skrze zcela jiné ukázky děl než je tomu dnes. Zeyerova díla se objevila v čítankách velmi brzy po jeho smrti. V čítance Františka Vykoukala z roku 1904 (vyšla tedy tři roky po smrti Zeyera) je Zeyer představen velmi komplexně. Autor zmiňuje jeho básnická díla, dramatická i prozaická. Zeyer je zastoupen ukázkou z vlastní korespondence příteli, kde píše především o všedních věcech (jak prožil Vánoce a kde cestoval). Druhou ukázkou je epická historická báseň Povídka o chudém rytíři. 21 Vykoukal podle Lexikonu české literatury byl konzervativní vůči novým směrům přelomu století a za důležité považuje národní a mravní význam díla 22. Je možné, že i proto žákům středních škol nepředstavuje Zeyera skrze ukázky děl, která obsahují prvky dekadence a symbolismu. Ve dvacátých letech autoři čítanek vybírají ukázky převážně z jeho poezie. František Bartoš představuje Zeyera v medailonu na konci čítanky převážně jako autora poezie a dramat. Z jeho prózy uvádí pouze Jana Maria Plojhara a Ondřeje Černyševa. Mezi ukázky vybírá epickou báseň Rolland a stať Mládí Julia Zeyera od J. Štolby. 23 Je zde patrné pozitivistické pojetí literární teorie, pro které je důležité sociální zázemí autora a historické události. V Čítance pro ústavy učitelské nacházíme ukázku ze Tří legend o krucifixu, konkrétně z legendy Samko pták. Ukázka je vybrána ze začátku legendy, kdy do kostela, kde se Samko cítí dobře, vtrhnou Maďaři a bijí lidi. Dále je zde rozhovor Samka s knězem, který pozná jeho jasnou čistou víru. Úryvek poukazuje na národní motiv legendy a na čistou víru Samka. I v této čítance ale převažují básnická díla: Legenda o Donatellovi, Karolinská epopeja (prozaický úvod a úryvek z básně Korunování krále Lovise). 24 Ukázka z Karolinské epopeje se nachází i v čítance Jana Máchala, který řadí Julia Zeyera do kapitoly Výbor z literatury české doby nejnovější. Najdeme zde ještě epickou báseň Potlesk, jejímž tématem je císař Nero a jeho umělecké 21 VYKOUKAL, František V. Čítanka pro čtvrtou třídu škol středních. Praha: Jednota českých filologů. 1904. 22 TAXOVÁ, Eva. F. V. Vykoukal. In: FORST, Vladimír et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4. U-Ž. 2. sv. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. ISBN 80-200-0345-2. s. 1544. 23 BARTOŠ, František. Fr. Bartoše česká čítanka pro třetí třídu škol středních. upravil Jan Kabelík. 7. vyd. Praha: Šolc a Šimáček, 1920. 24 Čítanka pro ústavy učitelské. Díl IV. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1922. 17

pokusy. Stejně jako v předešlé čítance je Zeyer zastoupen jedním prozaickým textem, tentokrát z Románu o věrném přátelství Amise a Amila. V závěru čítanky jsou dopodrobna rozebrána díla, ze kterých byly vybrány ukázky. 25 V čítance Aloise Gregora a Pavla Váši vydané roku 1924 je Zeyer uveden jako zcestovalý autor nadaný obrazotvorností. Dále uvádějí, že oživil minulé příběhy v básních, dramatech i románech. Zajímavé je, že čítanku pojímá autor didakticky. Nejsou zde ukázky pouze z děl české literatury, ale i články týkající se zdravé životosprávy. Z díla Julia Zeyera jsou vybrány ukázky jen z básnických děl, a to z básní Korotev a z básně Potlesk. 26 Poslední jmenovanou vybral do své čítanky i Jan Máchal. 27 Čítanka upravuje název básně Korotev na Koroptev, což pravděpodobně činí kvůli vyšší srozumitelnosti tohoto pojmu, jelikož význam je stejný. Jak čteme ve Slovníku spisovného jazyka českého slovo korotev je zastaralým a obecným termínem pro koroptev. Ovšem zaměnění těchto dvou slov pozměňuje osobitost básníkova díla. 28 Tato báseň je součástí sbírky Poesie, ve které zůstává název ve vydáních z roku 1884, 1903 a 1923 stále stejný (tedy Korotev). S pozměněným názvem Koroptev se nesetkáváme pouze v této čítance. Báseň je takto uvedena i v článku V. Liškové, ovšem podruhé zmiňuje již název Korotev 29. Můžeme se tedy domnívat, že jde o překlep. V pořadu Toulky českou minulostí je slovo korotev také nahrazeno jeho dnes užívanou podobou 30 stejně jako v publikaci A. Nováka Nosiči pochodní 31 a setkáme se i s dalšími příklady této záměny. Je tedy zřejmé, že báseň se objevuje pod oběma názvy a stejně tak je i zakotvena v literárním povědomí. 25 MÁCHAL, Jan. Čítanka pro vyšší třídy škol středních: Díl čtvrtý. 2. vyd. Praha: Bursík & Kohout, 1922. 26 GREGOR, Alois a VÁŠA, Pavel. Čítanka pro třetí třídu škol středních. Brno: A. Píša, knihkupec, 1924. 27 MÁCHAL, Jan. Čítanka pro vyšší třídy škol středních: Díl čtvrtý. 2. vyd. Praha: Bursík & Kohout, 1922. 28 HAVRÁNEK, Bohuslav et al. Slovník spisovného jazyka českého. [online] Ústav pro jazyk český AV ČR, 2011 [cit. 11. 3. 2012], heslo Koroptev. Dostupné z: <http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=koroptev&sti=empty&where=hesla&hsubstr=no>. 29 LIŠKOVÁ, Věra. Zahájení výboru z díla J. Zeyera. In: Slovo a slovesnost. [online] Praha: ÚJČ AV ČR. 1942, roč. 8, č. 2. [cit. 1. 12. 2014]. ISSN 0037-7031. Dostupné z:< http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=440>. 30 VESELÝ, Josef. 997. schůzka: Býti dobrým člověkem je víc, než býti velkým umělcem. [online]. In Toulky českou minulostí. Praha: Český rozhlas. ysíláno 16. 3. 2014 v 08:00. [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: < http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/977-schuzka-byti-dobrym-clovekem-je-vic-nez-bytivelkym-umelcem--1328673>. 31 NOVÁK, Arne. Nosiči pochodní. Praha: Literární odbor Umělecké besedy a Kruh českých spisovatelů. 1928. s. 132. 18

Autor pořadu Českého rozhlasu Toulky českou minulostí v epizodě věnované Juliu Zeyerovi uvádí Zeyera právě touto básní a považuje ji za typický příklad jeho díla. 32 Tento lumírovec je tedy charakterizován básní Korotev znovu devadesát let po vydání výše zmíněné čítanky, ačkoli nepatří mezi dílo, pod kterým si většina lidí Zeyera představí. Báseň Korotev symbolistně vykresluje na přírodě a koroptvích pocit osamělosti a neschopnosti začlenit se do společnosti, který Zeyer zpracovává i v některých dalších dílech. Lišková řadí tuto báseň mezi nejvíce subjektivní autorova díla, ve kterém odhaluje své nitro. 33 Své opodstatnění tedy má i uvedení básně v čítance, jelikož téma odcizené společnosti bylo spisovateli blízké a také proto, že jejím prostřednictvím můžeme poukázat na prvky symbolismu a romantismu v díle Julia Zeyera. Zeyer byl středoškolákům představen jako autor, který čerpal látky z evropské historie a mytologie. Čtvrtý díl čítanky Aloise Gregora a Pavla Váši je charakteristický dělením kapitol podle zaměření (národ, československý jazyk apod.). Je zřejmý národní podtext celé knihy. Dílo Julia Zeyera zastupuje ukázka z Čechova příchodu, báseň Kraj zaslíbený. 34 Tam v zeleném šeru a medu tak hojně se nalézá tam, že u věčného kvasu lid slávský tam žije. A sladká jak strdí jak mluva jich měkká a píseň jich luzná a sladký jak strdí je celý jich život. 35 Báseň je oslavou rodného kraje a slovanstva. Zeyer je tedy žákům přiblížen svými pronárodními myšlenkami. Ve dvacátých letech je tedy Julius Zeyer předkládán žákům středních škol především jako autor epické poezie čerpající ze starých evropských mýtů. Ukázky z jeho prózy jsou spíše ojedinělé. Podobně jako v předešlých letech je Zeyer zobrazen v čítance z roku 1934. Alois Gregor zde uvádí mnoho ukázek od Julia Zeyera, z nichž většina patří opět k básnickým dílům. Jako příklad můžeme uvést básně ze sbírky Poesie (Klid, Kořící se Slavii) z Karolinské epopeje báseň Rollandův skon atd. Prozaickou část Zeyerova díla zde zastupuje ukázka z románu Jan Maria Plojhar. Je vybrána pasáž týkající se roztržky 32 VESELÝ, Josef. 997. schůzka: Býti dobrým člověkem je víc, než býti velkým umělcem. [online]. In Toulky českou minulostí. Praha: Český rozhlas. Vysíláno 16. 3. 2014 v 08:00. [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: < http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/977-schuzka-byti-dobrym-clovekem-je-vic-nez-bytivelkym-umelcem--1328673>. 33 LIŠKOVÁ, Věra. Zahájení výboru z díla J. Zeyera. In: Slovo a slovesnost. [online] Praha: ÚJČ AV ČR. 1942, roč. 8, č. 2, s.100 106 [cit. 1. 12. 2014]. ISSN 0037-7031. Dostupné z:< http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=440>. 34 GREGOR, Alois, VÁŠA, Pavel. Čítanka pro čtvrtou třídu škol středních. Brno: A. Píša, knihkupec, 1925. 35 Tamtéž, s. 7. 19

Plojhara s Vídeňákem, který uráží Čechy a Prahu. 36 Celkově jsou ukázky vybírány opět z děl s národní tématikou a Zeyer je středoškolákům demonstrován jako autor typický svým národním cítěním. Roku 1946 vychází čítanka autorů Rudolfa Schamse a Františka Pulce. Ukázky jsou vybrány z díla Vyšehrad; Kam, Pane, kráčíš? (epická báseň o Římu a prvních křesťanech) a z dramatu Radúz a Mahulena (ukázka ze scény, kdy Radúz zabloudí do království Runy a Vratko mu poradí cestu). 37 V této čítance je Julius Zeyer představen jako básník, který Procestoval téměř celou Evropu, aby poznal krajiny, které byly dějištěm jeho básní. Psal básně epické, v nichž mistrně vylíčil dávnou minulost našeho národa ( Vyšehrad, Čechův příchod ) i národů jiných ( Obnovené obrazy ). V mnohých se jeví jeho zbožnost. 38 Nejsou zde zmíněna jeho prozaická díla. Důraz je kladen opět na poezii s národní tematikou a převyprávění mytologických příběhů. Je zřejmé, že na dlouhou dobu převážil pohled na Julia Zeyera jako na autora pronárodního cítění a autora obnovených obrazů především z české mytologie. Výše uvedené čítanky předkládají středoškolákům povětšinou díla nejnovější české literatury. Je třeba říci, že ani jedna výše rozebraná čítanka nedělí autory podle zařazení do literárních skupin (jako např. ruchovci, lumírovci atd.), ale díla literátů jsou za sebou prostě poskládána bez rozdělení do kapitol. Učebnice, které byly do této chvíle zmíněny, zobrazují Julia Zeyera podobným způsobem. A sice převážně jako výborného básníka, který zpracovává české a evropské mýty v obnovených obrazech, čímž vyzdvihuje minulost slovanského národa. Autoři ale nezapomínají uvést i jeho díla prozaická a dramatická. Ovšem v čítankách převažují ukázky z epických historických básní (hlavně ze sbírky Poesie a Karolinská epopeja). Toto pojetí Julia Zeyera přetrvalo od počátku 20. století až do 40. let. Autoři tedy akcentují didaktičnost (která je patrná z ukázek i z vyznění čítanek jako celku) a díla s národní a historickou tematikou. Příčinou může být i fakt, že autoři čítanek byli pronárodně orientovaní. Například František Bartoš, je charakterizován v Lexikonu české literatury jako literární vědec, který V duchu romantického vlastenectví obrozeneckého charakteru hledal v lidu se staromilským zaujetím nezkalené zdroje kulturní, umělecké, jazykové a mravní. 39 Ve 36 GREGOR, Alois. Česká maturitní čítanka. 2. přepracované vyd. Brno: Jan Martinek, 1934. 37 SCHAMS, Rudolf, PULEC, František. Čítanka pro druhou třídu měšťanských a středních škol. dotisk 2. vyd. Praha : Profesorské nakladatelství a knihkupectví v Praze, 1946. 38 Tamtéž, s. 235. 39 PEŠTA, Pavel. František Bartoš. In: FORST, Vladimír et al. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0345-2. s. 141. 20

výše uvedených čítankách je zajímavé, kolik stránek zabírají poznámky. Jsou tvořeny formou relativně bohatých vysvětlivek cizích i pro žáky zřejmě méně srozumitelných či neobvyklých slov. Ovšem jsou vysvětlována i slova, jejichž smysl by měl středoškolák dobře znát, zvláště pak v závěrečném ročníku (pro který je většina těchto čítanek určena). Jako příklad uvádíme vysvětlivky z čítanky Rudolfa Schamse a Františka Pulce k úryvku z Radúze a Mahuleny. Autoři vysvětlují žákům slova jako šuhaj, denička a groš. 40 V čítance z roku 1924 autoři osvětlují méně srozumitelná slova z básně Potlesk. Zařazují sem slova Nero, César, genius, tyran, hyacint (rostlina) aj. 41 Zvláště tato vybraná slova dokazují, že úroveň žáků byla podceněna. Protože žák střední školy by měl být schopen těmto slovům rozumět. Podobným způsobem jsou koncipovány vysvětlivky (poznámky) i v ostatních výše zmíněných učebnicích. V období protektorátu nebyl Julius Zeyer v žádné čítance zastoupen, píše Křišťanová v článku Dílo Julia Zeyera ve školní četbě. Důvodem podle autorky bylo, že v předchozích letech byl představen jako autor s velkým národním cítěním. Dodává, že situace byla stejná i v období vlády komunistického režimu, i když důvodů bylo více. 42 Jak píše Tomáš Vlček: Komunistickému režimu nevyhovoval a nemohl vyhovovat proto, že byl hluboce věřícím katolíkem a také proto, že byl žid a to nejen rasou, ale i především citem a moudrostí, že ideály přirozené a kultivované citlivostí byly pro něho realitou, a že skutečnost vnímal s pokorou a úžasem mystika. 43 Autoři čítanek dílo Julia Zeyera předkládají žákům opět v osmdesátých letech, a to především prostřednictví ukázky z divadelní hry Radúz a Mahulena, jak píše Křišťanová. Dodává, že v této době je Zeyer představen podobně jako v prvorepublikových čítankách, kde jsou vyzdvižena díla vztahující se k české minulosti a vlastenectví. 44 Podoba, jakou je Zeyer středoškolákům prostřednictvím učebnic přibližován, se mění v čítankách vydaných po roce 1989. V nich převažují ukázky z prozaických děl. 40 SCHAMS, Rudolf, PULEC, František. Čítanka pro druhou třídu měšťanských a středních škol. dotisk 2. vyd. Praha : Profesorské nakladatelství a knihkupectví v Praze, 1946. 240 s. s. 209. 41 GREGOR, Alois a VÁŠA, Pavel. Čítanka pro třetí třídu škol středních. Brno: A. Píša, knihkupec, 1924. s. 301. 42 KŘIŠŤANOVÁ, Dita. Klasik a čítanky. Dílo Julia Zeyera ve školní četbě. Dějiny a současnost [online]. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Roč. 2007, č. 10 [cit. 1. 12. 2014]. Dostupné z: <http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/10/klasik-a-citanky-/>. 43 VLČEK, Tomáš. Otevřená kapitola. In VLČEK, Tomáš (ed.). Julius Zeyer: Texty, sny, obrazy. 1. vyd. Praha: ERM, 1997. s. 7. 44 KŘIŠŤANOVÁ, Dita. Klasik a čítanky. Dílo Julia Zeyera ve školní četbě. Dějiny a současnost [online]. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Roč. 2007, č. 10 [cit. 1. 12. 2014]. Dostupné z: <http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/10/klasik-a-citanky-/>. 21

Neobjevují se zde úryvky z epických historických básní (např. Legenda o Donatellovi, Potlesk, aj.), které byly velmi časté v čítankách vydaných za první republiky. Autoři čítanek vybírají úryvky převážně z románu Jan Maria Plojhar, ze Tří legend o krucifixu a jako zastoupení dramatu je většinou předkládán žákům Radúz a Mahulena. Čítankám a učebnicím, které jsou dnes ve školách využívány, se budeme zabývat v nadcházejících kapitolách. 2.2 Julius Zeyer v čítankách a učebnicích dnes V předchozí kapitole jsme se věnovali tomu, jak byl Julius Zeyer představen v čítankách a učebnicích v období 20. století. Zde se budeme zabývat rozborem současných učebnic a čítanek. Je zřejmé, že s tím, jak literáta uchopí autoři učebnic, úzce souvisí to, jaká díla jsou od autora vydávána a tudíž i čtena. Jak již bylo řečeno, ve 20. století se vyskytla období, kdy se Julius Zeyer vůbec nevyučoval a v učebnicích nebyl zmíněn, a období, kdy bylo vyzdvihováno jeho národní cítění a zájem o historii (byl představen převážně jako autor obnovených obrazů). Dnes je Zeyer předáván mladší generaci docela jinak. To je zřejmé i z recenze Forstovy učebnice od Bohumila Jiráska, která kladně hodnotí orientaci autora na literární aspekty místo zaměření na historická fakta a život spisovatelů. Jirásek dále vyzdvihuje to, že Forst zobrazuje literaturu jako celek v souvislostech se světovou literaturou a snaží se o souhrnný pohled. 45 I v případě básníka Julia Zeyera se učebnice snaží o komplexní pojetí jeho díla i zařazení literáta do kontextu doby a literárního prostředí. Je zřejmý obrat od Zeyera, jak byl prezentován prvorepublikovými čítankami, tedy jako básník věnující se české a evropské mytologii, který byl charakterizován pomocí textů epických básní (převážně sbírka Poesie a Karolinská epopeja) k Zeyerovi jako kosmopolitnímu spisovateli, kterého se autoři učebnic snaží přiblížit žákům komplexně, většinou vyzdvihnutím prozaických děl Jan Maria Plojhar, Tři legendy o krucifixu a dramatem Radúz a Mahulena. Ovšem i v dnešních učebnicích můžeme najít větší či menší rozdíly v pohledu na spisovatele. Cílem této kapitoly je objasnit, jakým způsobem je Julius Zeyer předáván žákům středních škol prostřednictvím učebnic. 45 JIRÁSEK, Bohumil. Nové publikace z oblasti literární historie. In Český jazyk a literatura. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1996 1997, roč. 47, č. 1/2. ISSN 0009-0786. s. 47. 22

2.2.1 Zobrazení lumírovců, především Julia Zeyera v učebnicích Julius Zeyer je v učebnicích pro střední školy řazen společně s Jaroslavem Vrchlickým a s Josefem Václavem Sládkem mezi hlavní představitele lumírovců. Někteří autoři učebnic (např. Věra Martinková) řadí Zeyera i k typickým novoromantikům. V kapitole, která se věnuje lumírovcům, jsou představeni i ruchovci jako dvě hlavní literární skupiny 70. a 80. let 19. století v české literatuře. Juliu Zeyerovi je téměř vždy věnováno nejméně prostoru ve srovnání s ostatními představiteli lumírovců (Sládek, Vrchlický). Na začátku kapitoly jsou vysvětleny základní znaky těchto dvou literárních skupin a dále se autoři učebnic věnují již přímo autorům. Píší o jejich životě, základních znacích jejich poetiky a vyjmenovávají díla literátů. Autoři učebnic ovšem přistupují ke zpracování těchto částí odlišně. Každá učebnice je jiná v tom, jak literáty zpracovává a na co klade důraz (jestli je to uvedení všech spisovatelových děl či podrobnější rozebrání základních děl apod.). V učebnici literatury od Jaroslavy Hrabákové je velký důraz kladen na charakterizování ruchovců a lumírovců, kteří nejsou striktně odděleni. Mají ale mnoho společných znaků, které autorka dokládá na konkrétních dílech. Je zde patrná snaha autorky o komplexní pohled na českou literaturu této doby. 46 Oproti tomuto zpracování většina autorů učebnic (jako jsou např. Taťána Polášková, Věra Martinková nebo Marie Sochorová) rozděluje autory na lumírovce a ruchovce a věnuje se dále především charakteristice významných literátů, které přiřazuje k jedné z těchto dvou skupin. Odlišně je rozdělena učebnice Literatura 19. a začátku 20. století od Vladimíra Forsta, který nerozděluje kapitolu na ruchovce a lumírovce, ale na poezii, prózu a drama v druhé polovině 20. století. V této učebnici se dostává Julius Zeyer do popředí díky tomu, že ho Forst řadí mezi dramatiky, prozaiky i básníky. 47 V učebnicích jsou uvedeny základní údaje o životě Zeyera. Následně se většina učebnic omezuje na pouhý výčet jeho děl a oproti ostatním lumírovcům je Zeyer středoškolákům přiblížen jen okrajově. Příkladem opačného, tedy podrobného popisu literáta J. Zeyera je učebnice Josefa Soukala, která se zabývá většinou spisovatelů velmi detailně. Zeyerovi v této učebnici věnuje čtyři strany, na kterých uvádí (v porovnání s ostatními učebnicemi) velké množství jeho děl, která jsou blíže charakterizována 46 HRABÁKOVÁ, Jaroslava et al. Literatura II. 1. vyd. Praha: Scientia, 1998. ISBN 80-7183-131-X. 47 FORST, Vladimír et al. Literatura 19. a začátku 20. století. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1994. ISBN 80-7168-110-5. 23

alespoň uvedením děje. Žákům střední školy Soukal přibližuje myšlení J. Zeyera i ukázkou toho, jak Zeyer sám popisuje mystický stav. 48 Vladimír Forst dává u tvorby Julia Zeyera důraz na jeho poezii, především na národní pohled Zeyera na Čechy, což je doloženo dílem Vyšehrad. Zeyerovým prozaickým dílům se věnuje pouze velmi obecně uvedením charakteristických znaků a vyjmenováním děl bez uvedení děje. 49 Vyzdvihováním Zeyerovy poezie a jeho národnímu cítění se přibližuje pohledu autorů učebnic v době na počátku 20. století. Ostatní učebnice představují středoškolákům Zeyera především jako prozaika romanopisce. Neopomínají ho ani jako autora obnovených obrazů, nicméně nezdůrazňují obnovování českých a evropských mýtů. Základními díly pro dnešní učebnice jsou z poezie Vyšehrad, Čechův příchod a Karolinská epopeja, prozaická díla většinou zastupují Ondřej Černyšev, Román o věrném přátelství Amise a Amila, Jan Maria Plojhar, Dům U tonoucí hvězdy a Tři legendy o krucifixu. Ve všech učebnicích je zmíněno jako příklad Zeyerovy dramatické tvorby pohádkové drama Radúz a Mahulena. Tato díla nejsou blíže charakterizována, nebo jen velmi spoře, a to většinou jednou až dvěma větami. V některých učebnicích je Zeyerovo dílo charakterizováno pouhým výčtem názvů jeho knih. Učebnice více rozebírají především díla Jan Maria Plojhar, Román o věrném přátelství Amise a Amila, Dům U tonoucí hvězdy, Tři legendy o krucifixu a drama Radúz a Mahulena. Celistvější pohled na dílo J. Zeyera podávají učebnice ve spojení s čítankami, jelikož ukázky z jeho nejvýznamnějších knih pomáhají středoškolákům více poznat dílo tohoto lumírovce. 2.2.2 Zastoupení díla Julia Zeyera v čítankách Oproti J. V. Sládkovi a J. Vrchlickému, jejichž díla jsou v čítankách hojně zastoupena (především jejich poezie), se díla Zeyera vyskytují jen jakoby náznakem, reprezentována většinou jednou nebo dvěma ukázkami z jeho tvorby. Autoři čítanek představují Zeyerovu tvorbu prostřednictvím ukázek z románu Jan Maria Plojhar, dále ze Tří legend o krucifixu a z dramatu Radúz a Mahulena. Žáci jsou s obsahem těchto děl seznámeni z učebnice, nebo je děj uveden přímo před ukázkou v čítance. Zajímavá je 48 SOUKAL, Josef. Literatura pro II. ročník gymnázií. 1. vyd. Praha: SPN, 2002. ISBN 80-7235-182-6. 49 FORST, Vladimír et al. Literatura 19. a začátku 20. století. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1994. ISBN 80-7168-110-5. 24

série učebnic Taťány Poláškové, která kromě pracovního sešitu obsahuje CD s audio nahrávkami ukázek z děl. Dílo Julia Zeyera zde ovšem není takto zastoupeno. 50 Drama Radúz a Mahulena je autory učebnic velmi oblíbeno, možná je to pro jeho prostý děj, díky kterému není pro žáky složité k pochopení. V čítankách se setkáváme s úryvkem z epilogu; z osvobození Radúze připoutaného ke skále; ze scény, kdy Runa proklíná Mahulenu; ze závěru, kdy se topol promění zpět v Mahulenu. Jsou to všechno emocionálně vypjaté scény, které nějakým způsobem posunují děj. Žáci nachází za úryvkem zadané otázky týkající se pohádkových rysů, elementárních lidských hodnot, námětu, funkce prologu ve hře, charakteru hlavního hrdiny nebo důvodu, proč se Zeyer věnoval pohádkám a mytologii. Zeyer je zobrazen jako autor zajímající se o mytologii. Román Jan Maria Plojhar patří k Zeyerovým nejznámějším dílům, a proto autoři čítanek často předkládají žákům úryvky právě z tohoto románu. Na tomto díle je možné J. Zeyera přiblížit žákům z mnoha pohledů. Například v čítance Jaroslavy Hrabákové je uvedena ukázka ze snu o Praze, kdy je Jan Maria nemocný a sní, poté se probouzí s vědomím blízké smrti. Hrabáková poukazuje na prvky dekadence v této ukázce, které mají žáci najít a román srovnat s Gotickou duší od Jiřího Karáska ze Lvovic. 51 Na rozdíl od Hrabákové, vybírá Vladimír Nezkusil ve své čítance úryvek ze scény, kdy se Plojhara jako námořníka velmi dotknou urážky ostatních směřované k Čechům. 52 Zde je to ukázka národního cítění, které v sobě má Jan Maria zakořeněné. Ukázka v čítance od Vladimíra Forsta se věnuje Plojharovi jako poetovi, jehož dílo je kritizováno a on odjíždí do Itálie a chce začít znovu. 53 Plojhara jako poetu přibližuje žákům i ukázka v pracovním sešitě Taťány Poláškové. Ta vybírá scénu, kdy Jan Maria vzpomíná na své dětství, na svou chůvu a na to, jak chtěl být poetou. Tato ukázka je charakteristikou hlavní postavy románu. Polášková tak poukazuje na autobiografické rysy v románu. 54 Plojhar je zobrazen opět z jiného úhlu pohledu. Autoři čítanek 50 POLÁŠKOVÁ, Taťána et al. Literatura pro 2. ročník středních škol. Pracovní sešit. 1. vyd. Brno: Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-130-5. 51 HRABÁKOVÁ, Jaroslava et al. Literatura II. 1. vyd. Praha: Scientia. 1998. ISBN 80-7183-130-1. 52 NEZKUSIL, Vladimír. Čítanka české a světové literatury 19. století pro 2 ročník středních škol. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2001. ISBN 80-7168-582-8. 53 FORST, Vladimír et al. Čítanka české a světové literatury. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1993. ISBN 80-7168-046-x. 54 POLÁŠKOVÁ, Taťána et al. Literatura pro 2. ročník středních škol. Pracovní sešit. 1. vyd. Brno: Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-130-5. 25

výběrem úryvků zobrazují hlavního hrdinu pokaždé z jiného pohledu. Otázkou je, zda se žákům poté vytvoří celistvý obraz Jana Maria Plojhara. Tři legendy o krucifixu jsou krátké a dějově velmi vypjaté a v učebnicích jsou příkladem Zeyerových obnovených obrazů. Autoři čítanek vybírají ukázky především z legend Samko pták a Inultus. Žáci mají legendu Samko pták srovnat s pohádkou Boženy Němcové Pecko sprosťáček. Z této legendy je vybírán často úryvek ze začátku (idylické, pohádkové zobrazení Samka) a poté ze závěru příběhu, kdy Samko hovoří s Kristem a následně umírá a stává se hostem v Kristově království. Příběh, který začíná pohádkově vyobrazením muže, který je sám a všichni se mu smějí, končí hlubokou křesťanskou myšlenkou o pokoře a čistotě ducha. ( Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. [ ]Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. ) 55. Žáci mají po přečtení této ukázky porovnat jazykové prostředky z této legendy s románem Jan Maria Plojhar. Legenda Inultus je emočně velmi vyhroceným příběhem, který má stejně jako Samko pták křesťanský motiv, ale zobrazení křesťanství je zde velmi odlišné. Jako ukázku si vybírá Inulta do své čítanky Vladimír Nezkusil. Úryvek pochází ze scény, kdy Flavia mučí Inulta, kterého přivazuje pouty a zohavuje mu tělo. Flavia poté ho může konečně začít malovat jako Krista. Vybrané ukázky z autorových děl jsou výběrem ze základních knih Julia Zeyera. Abychom dostali celistvější obraz tohoto básníka, je potřeba dát správně tyto úryvky a díla do souvislostí s jeho celou osobností. Pokud se v čítance nachází pouze úryvek z dramatu Radúz a Mahulena, nemohou žáci pochytit Zeyera jako novátorského kosmopolitního básníka, kterým bezpochyby byl. 2.2.3 Souhrnné postavení Julia Zeyera v dnešních středoškolských učebnicích Pojetí Julia Zeyera v učebnicích se shoduje. Je řazen k lumírovcům. Dále autoři čítanek charakterizují lumírovce jako skupinu s typickým rysem kosmopolitismu, který dokládají obzvláště překlady Jaroslava Vrchlického. Ty se někdy objevují i v čítankách. Zeyerovo postavení v české a světové literatuře je opomíjeno tím, že je jaksi zaškatulkován do prostředí typické tvorby konce 19. století. Někteří autoři poukáží na něho jako na spisovatele, u kterého můžeme rozeznat prvky dekadence (např. Jan Maria Plojhar žáci ho mají srovnat s Gotickou duší a nalézt prvky dekadence). Ale to, 55 Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. 14. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2008. ISBN 978-80-85810-66-0. Mt 5, 3 8. s. 1120. 26

že Zeyer byl mnohem více spjat s tvorbou světových autorů už jen tím, jaký vliv na něho měla Francie, jak udává Riedlbauchová, 56 většinou opomíjí. Snaha učebnic pro střední školy je v přiřazení autorů k nějakému směru. Jen málo učebnic poukazuje na společné rysy, na vzájemné prolínání směrů (s tímto se setkáváme např. v učebnici Jaroslavy Hrabákové, ta charakterizuje ruchovce a lumírovce společně, poukazuje na jejich shodné znaky i na jejich odlišnosti, ale striktně je neodděluje 57, jako to dělá většina učebnic literatury). Dále spojení Julia Zeyera s evropskými národními mýty ukazuje to, že osobnost Julia Zeyera nebyla pouze kosmopolitní, nýbrž i vlastenecká. Učebnice (zvláště ty z 20. století) si vybírají pouze jednu podobu Julia Zeyera a tu předávají žákům. Tím středoškoláci ale nemohou uchopit tohoto literáta celkově, jelikož budou znát pouze jeho část. Ti, kteří si přečtou ukázku z Radúze a Mahuleny, ho budou pojímat možná za sběratele pohádek a mýtů. Jiní narazí na ukázku z Jana Marie Plojhara, který se bije s člověkem urážejícím Čechy, a budou mít obrázek typického vlastence. Komu bude Zeyer předkládán skrz úryvek z legendy Samko pták, převezme představu tohoto autora jako člověka pevně zakotveného v křesťanství. Ani jedna z těchto tří podob Julia Zeyera není zcestná, ale není ani úplná. Díla, která jsou vybírána do čítanek, mohou správným výběrem ukázek dobře načrtnout význam poetiky Julia Zeyera. Je ovšem jasné, že je potřeba výběr ukázky ozřejmit, jelikož bez kontextu bude taková ukázka jen prázdným textem, ze kterého žáci nic než děj nevyvodí. Vzhledem k tomu, že Julius Zeyer byl osobností velmi složitou a po celý život hledající, nemůžeme ho striktně zařadit k jednomu proudu literatury. Proto je těžké ho v učebnicích ztvárnit tak, aby byl jednodušším způsobem podán žákům střední školy. Problémem může být také snaha vystihnout literáta co nejobšírněji, celkově. Což může zapříčinit, že se učebnice stane encyklopedickým výčtem bez souvislostí, který nevyzdvihuje, co je důležité a co je okrajová informace. 2.3 Porovnání pojetí Julia Zeyera v čítankách ve 20. a 21. století V předchozích kapitolách bylo rozebráno postavení Julia Zeyera ve středoškolských čítankách nejprve v průběhu 20. století a následně v čítankách 56 RIEDLBAUCHOVÁ, Tereza. Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. ISBN 978-80-87378-59-5. s. 71. 57 HRABÁKOVÁ, Jaroslava et al. Literatura II. 1. vyd. Praha: Scientia, 1998. ISBN 80-7183-131-X. 27

používaných na středních školách v dnešní době. Autoři čítanek předkládali v průběhu let tohoto básníka žákům značně rozdílně a z mnoha aspektů. Proto čítanky první poloviny 20. století vybízí ke srovnání s těmi dnešními z mnoha hledisek, k nimž řadíme obecnou charakteristiku Julia Zeyera a jeho zařazení do kontextu české literatury i výběr a četnost ukázek. Ve většině čítanek je uveden krátký medailon o Zeyerovi. Zde je představen obzvláště jako autor zabývající se českými a evropskými mýty, zmíněna jsou i díla prozaická a dramatická. Naopak čítanky dnešní doby (za ty pokládáme výše rozebrané čítanky z let 1993 2009) charakterizují Julia Zeyera vedle J. V. Sládka a J. Vrchlického jako jednoho ze tří důležitých příslušníků literární skupiny lumírovců. A právě znaky lumírovců je nejčastěji uveden. Je patrné, že pro autory čítanek byl důležitý pokaždé jiný aspekt Zeyerovy tvorby. Pro autory první poloviny 20. století to byly hlavně mýty a národní téma, protože se mnozí tímto zabývali. V Lexikonu české literatury se dozvídáme o Františku Bartošovi, že pojímal literaturu jako nejdůležitější ztělesnění národního ideálu a života 58 a do čítanek primárně vkládal lidovou slovesnost a současnou literaturu (B. Němcová, J. Neruda, J. Vrchlický aj.). Ovšem odmítal lumírovský kruh a považoval jejich tvorbu za projev cizáctví. 59 František Vykoukal posuzoval na díle zvláště ideové hodnoty, a to národní a mravní význam, jak se píše v Lexikonu české literatury. 60 Dále je zde uvedeno, že Václav Petrů psal historické povídky, čímž chtěl mladým lidem přiblížit minulost a také (jako i ostatní jmenovaní autoři čítanek) morální a vlastenecké povzbuzení. 61 Pro autory dnešních čítanek tento aspekt již tak podstatný není. Za důležité zřejmě pokládají kosmopolitismus a znaky nové poetiky (secese, dekadence, symbolismu), ke kterým směřují mnohé otázky uvedené za ukázkami v čítankách. Požadavek na představení autora v kontextu světové literatury a literatury jako celku je zřejmý v recenzi čítanky Vladimíra Forsta z roku 1994 (viz příloha B), kde jej Bohumil Jirásek hodnotí kladně. Autor recenze hodnotí práci Vladimíra Forsta takto: Klade důraz na souvislosti se světovou literaturou, na obecnější vývoj literatury jako celku, takže zde ještě více zůstává v pozadí dříve 58 PEŠTA, Pavel. František Bartoš. In: FORST, Vladimír et al. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0345-2. s. 141. 59 Tamtéž, s. 141 142. 60 TAXOVÁ, Eva. F. V. Vykoukal. In: FORST, Vladimír et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4. U-Ž. 2. sv. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. ISBN 80-200-0345-2. s. 1544. 61 NONDKOVÁ, Michaela. Václav Petrů. In: FORST, Vladimír et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3. P-Ř. 2. sv. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0345-2. s. 893. 28