ABSTRAKTY AKVIZICE ČÁSTI POZŮSTALOSTI GEN. HELIODORA PÍKY V KONTEXTU MUZEJNÍ PÉČE. PROCES RESTAUROVÁNÍ NĚKTERÝCH VÝZNAMNÝCH DOKUMENTŮ Pavel Petr, Jana Horáková Slezské zemské muzeum Dne 21. června 1949 v 6.05 hod byl na nádvoří věznice Plzeň-Bory popraven generál Heliodor Píka, příkladný vlastenec, legionář, voják a diplomat. Poslední osudnou noc strávil generál Píka se svým synem Milanem, který otci slíbil, že očistí jeho jméno, jakmile to bude možné. Uschoval důležité listiny, fotografie a dokumenty a pečlivě je střežil. V devadesátých letech se syn Milan začal rozhodovat, jak s takto rozsáhlou pozůstalostí naloží. Slezské zemské muzeum společně s Městem Opavou proto zahájilo jednání o předání pozůstalosti do své sbírky. Po několikaletém vyjednávání se to podařilo v roce 2005. Nezbytnost neodkladného neutralizačního zásahu potvrdila četná měření ph papíru. Za účelem výběru vhodné metody konzervace byly vytipovány zkušební vzorky materiálu stejného složení. Na základě předběžných testů barevné stálosti a účinků odkyselování v závislosti na aplikaci konzervační lázně Mg(HCO 3 ) 2, alkoholového roztoku MMMK a procesu Bookkeeper byla následně provedena neutralizace s dostatečnou alkalickou rezervou a obnovena funkčnost této jedinečné památky. ODĚV NOVOROZENCE Z TUMBY KNÍŽETE BŘETISLAVA II. V KATEDRÁLE SV. VÍTA NA PRAŽSKÉM HRADĚ Vendulka Otavská Soukromá textilní konzervátorská dílna V roce 2002 byly z gotické tumby knížete Břetislava II. v kapli sv. Jana Křtitele spolu s tělesnými ostatky vyjmuty drobné fragmenty převážně hedvábných textilií. Jejich průzkum a konzervování probíhaly v několika etapách až do roku 2010. Ukázalo se, že jde o zbytky dvou součástí oděvu novorozence, ušité ze dvou podobných velmi jemných nevzorovaných hedvábných látek tkaných v plátnu s krepovým efektem. Po očištění, částečném vyrovnání a sestavení fragmentů se podařilo zrekonstruovat původní vzhled košilky s kapucí nesoucí vyšitý zlatý křížek a nohavic. Střih košilky i nohavic byl poměrně složitý, krejčovské provedení precizní. Obě součásti oděvu byly upraveny tak, aby mohly být bez dalších zásahů vystaveny či uloženy v depozitáři. Dataci do druhé poloviny 13. století, založenou na posouzení historických a umělecko-historických souvislostí nálezu a spoře dochovaných, byť jen obdobných textilních památek, potvrdilo i určení stáří radiokarbonovou metodou. Po dokončení samotného konzervování byla na základě podrobné střihové dokumentace vyrobena šitá rekonstrukce oděvu. VYUŽITÍ INFRAČERVENÉ SPEKTROSKOPIE KE STUDIU A DETEKCI SOLÍ MASTNÝCH KYSELIN V BAREVNÉ VRSTVĚ OBRAZŮ Alena Otmarová, Miroslava Novotná Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Soli mastných kyselin, tzv. mýdla, bývají v barevných vrstvách obrazů detekovány jak v souvislosti s viditelnými defekty, které způsobují, tak ve spojení s falzy, ve kterých se často vyskytují. Jejich původ, ať již v případě defektů či falz, není vždy zcela jasný. Využitím infračervené spektroskopie, analytické metody, která poskytuje základní informace o chemickém složení studovaného materiálu, lze v barevných vrstvách sledovat přítomnost solí mastných kyselin, které jsou v infračervených spektrech zastoupeny charakteristickými pásy. Cílem této práce bylo zaznamenat pomocí infračervené spektroskopie vznik solí mastných kyselin během umělého stárnutí modelových barevných vrstev. Barevné vrstvy nanesené na mikroskopická sklíčka byly podrobeny jak stárnutí teplem za sucha (80 C, 0 % RH), tak stárnutí teplem za zvýšené vlhkosti (80 C, 80 % RH). Celková doba stárnutí byla 60 dnů. Pro tvorbu barevných vrstev byl použit lněný olej, který byl smíchán s jedním z vybraných pigmentů: olovnatou bělobou, zinkovou bělobou, měděnkou, azuritem či ultramarínem. 1
ZMĚNA BAREVNOSTI MĚDĚNKY PŘI PŘIROZENÉM A UMĚLÉM STÁRNUTÍ Pavla Bauerová a, Silvie Švarcová b, Zdeňka Petrová b, Hana Mislerová a a Laboratoř ALMA, Akademie výtvarných umění, Praha b Laboratoř ALMA, Ústav anorganické chemie AV ČR, v.v.i., Husinec-Řež Cílem práce je ověřit barevné změny žloutkové a klihové tempery s měděnkou. Bylo připraveno celkem šest typů temper s použitím neutrální měděnky, bazické měděnky a referenčního materiálu malachitu. Každý z pigmentů se rozmíchal ve dvou typech pojiv vaječném žloutku a kožním klihu. Tempery schnuly za pokojové teploty po dobu pěti měsíců. Další modelové vzorky byly vystaveny umělému UV stárnutí po dobu 816 hod. Během stárnutí se měřila změna jejich barevnosti. U umělého stárnutí se změny temper sledovaly také pomocí FT-IR. U obou typů stárnutí vykazovaly největší změny tempery s neutrální měděnkou. Kromě modelových směsí byly sledovány změny při schnutí čistých pigmentů a pojiv. Jejich barevnost zůstala prakticky nezměněna. Znamená to, že poměrně výrazná změna barevnosti u směsných temper je výsledkem interakce pigmentu s pojivem. Při umělém stárnutí se barevně nejvíce mění neutrální měděnka ve žloutkové tempeře, zatímco největší změny v chemickém složení proběhly u neutrální měděnky smíchané s klihem. RESTAUROVÁNÍ FOTOGRAFIÍ Z FONDU K. H. FRANK SNÍMÁNÍ FOTOGRAFIÍ Z PODLOŽKY A ODSTRAŇOVÁNÍ ZBYTKŮ LEPIDEL Blanka Hnulíková Národní archiv, Praha V Národním archivu v Praze je zhruba 2000 běžných metrů fotografických dokumentů. Tento příspěvek je zaměřen na restaurování fotografií z archivního fondu K. H. Frank z období 1935 1944 evidovaného v celostátní archivní databázi PEvA NAD (Národní archivní databáze). Hlavním řešeným problémem při restaurování těchto fotografií bylo jejich sejmutí z podkladové lepenky a odstranění zbytků lepidel. Snímání z podložky bylo prováděno ve dvou krocích. Nejdříve byly fotografie z podkladu sejmuty suchou mechanickou cestou skalpelem. Při tomto postupu zůstávají na zadních stranách fotografií zbytky podkladového kartonu s lepidlem. Poté následoval mokrý postup odstraňování zbytků lepidel. Podle druhu použitého lepidla byly použity různé postupy. Dále byly všechny fotografie čištěny a vyrovnávány a poškozené fotografie byly opraveny. Všechny fotografie byly uloženy do ochranných obálek z neutrálního papíru. Součástí restaurování fotografií bylo vypracování podrobného restaurátorského protokolu s důrazem na použité techniky a materiály, zároveň také fotodokumentace stavu před a po restaurování. KONZERVACE A RESTAUROVÁNÍ ADJUSTACÍ HISTORICKÝCH FOTOGRAFIÍ ZE SBÍREK NTM PRAHA Tereza Nedbalová, Zuzana Švarcová, Tereza Cermanová Národní technické muzeum, Praha Fotografie obecně jsou velmi citlivým médiem a kvalita jejich adjustace je proto důležitým faktorem k jejich uchování. Poškozená či nevhodná adjustace může obraz nenávratně poškodit a je tedy nutné její původní ochrannou funkci obnovit. V příspěvku jsou prezentovány obecné poznatky získané při restaurování adjustací historických fotografií ze sbírky Národního technického muzea, vybraných pro expozici Fotografický ateliér. ÚPRAVY POVRCHU NEGATIVŮ Štěpánka Borýsková Národní archiv, Praha; Katedra fotografie, Ateliér restaurování, FAMU Nanášení lakových vrstev patřilo mezi nejčastější povrchové úpravy citlivé vrstvy negativů. Aplikovaly se zejména dva typy laků, jejichž základ tvořily pryskyřice jak rostlinného, tak živočišného původu: tepelně rozpustné a rozpustné v organických rozpouštědlech bez zahřívání. Nejčastěji používané laky byly na bázi sandaraku a šelaku. Identifikace přítomnosti lakové vrstvy na negativu je důležitá pro volbu vhodné metody čištění citlivé 2
vrstvy. Další velmi častou úpravou jsou povrchové lokální retuše negativu, které jsou důležitou součástí obrazu. Aplikace těchto zásahů byla různorodá, např.: retuše tužkou musely být aplikovány na předem upravený povrch citlivé vrstvy. Tento příspěvek má za cíl seznámit odbornou veřejnost s dobovými zásahy do negativů a jejich vlivu na pozitivní obraz. MODELOVÉ STARNUTIE FAREBNEJ FOTOGRAFIE A JEJ ZMENY Katarína Kianicová a, Vladimír Bukovský b a Fakulta humanitných vied Žilinská univerzita v Žiline b Slovenská národná knižnica Martin Cieľom nášho pokusu bolo zistiť, pri akých podmienkach sa podložka farebnej fotografie začína meniť a ktoré farby sú najmenej stabilné. Chceli sme zistiť, aké možnosti poskytuje modelové urýchlené starnutie pre hodnotenie životnosti farebnej fotografie a načrtnúť, do akej miery a akým smerom pozorované zmeny na farebnej fotografii môžu pokračovať. Zistili sme, že po určitej dobe teplo-vlhkého starnutia dochádza k spomaľovaniu zmien, čo pravdepodobne súvisí s určitým vyčerpaním faktorov, pri ktorých môžu tieto zmeny prebiehať (napr. materiál fotografie). MONITOROVANIE VÝSTAVY POCTA BJORNSTJERNE BJORNSONOVI NA BRATISLAVSKOM HRADE Mária Trnková, Petr Jakubec, Vladimír Bukovský Slovenská, národná knižnica Martin Slovenská národná knižnica sa podieľala na príprave výstavy pri príležitosti 100. výročia smrti osobnosti Björnstjerna Björnsona. Bola požiadaná Nórskou národnou knižnicou, aby monitorovala podmienky vystavovania originálnych dokumentov na papierovom nosiči podľa pokynov, ktoré zaslala Nórska národná knižnica. Slovenská národná knižnica v Martine cez Oddelenie laboratórneho konzervovania a reštaurovania zabezpečila monitorovanie výstavných priestorov sledovaním teploty, relatívnej vlhkosti a intenzity osvetlenia. Výsledky a vyhodnotenie monitorovania výstavných priestorov sú uvedené v príspevku. UNIKÁTNÍ MILLEFIORI KORÁLEK Z JIŘSKÉ ULICE NA PRAŽSKÉM HRADĚ. PODÍL KONZERVÁTORA-RESTAURÁTORA PŘI PROCESU ANALÝZY PŘEDMĚTU Aranka Součková Daňková a, Zuzana Cílová b, Josef Matiášek c, Kateřina Tomková c, Daniel Vavřík d a Polabské muzeum Poděbrady, b Vysoká škola chemicko-technologická v Praze c Archeologický ústav AV ČR, v.v.i. Praha d Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, Praha V roce 2007 byl při výzkumu pozdně hradištního kulturního souvrství v Jiřské ulici na Pražském hradě objeven pro raně středověké Čechy zcela atypický kulovitý korálek, který patří do široké skupiny skleněných artefaktů, nejčastěji korálků, při jejichž výrobě bylo použito millefiori sklo. Od antických dob byly paralelně vyráběny jednak korálky, jejichž celé tělo bylo tvořeno tímto typem skla, jednak korálky, kdy byla millefiori výzdoba aplikována na jádro z jiného skla. Pomocí analytických metod bylo stanoveno chemické složení skel a zjištěny barvicí složky a kaliva určující optické vlastnosti předmětu. Ke studiu výrobní technologie bylo použito i počítačové tomografie s vysokým rozlišením.konzervační zásah a studium analytických metod byly vedeny s cílem nejen uchovat fyzickou podstatu zkoumaného korálku, ale ve stejné míře přispět i k pochopení jeho nemateriálního významu a objasnění kontextu technologie v procesu výroby. 3
AMBICE NAD MOŽNOSTMI ANEB PODIVNÝ PŘÍBĚH MOZAIKY ZE ŽABOVŘESK Igor Fogaš a, Joanna Nowak b, Dana Rohanová c a Moravská galerie v Brně b Universita Gdaňsk, studentská praxe v MG 2010 c Vysoká škola chemicko-technologická v Praze V historii sklářské výroby v českých zemích se ještě najdou nedostatečně prozkoumaná místa. Patří k nim mj. produkce Uměleckého ústavu pro malbu, leptání a broušení skla B. Škarda, registrovaného v Brně v roce 1863. Benedikt Škarda jako úspěšný výrobce dekorativního i užitkového skla pro architekturu navázal spolupráci s Dušanem Jurkovičem, jehož vlastní vilu vyzdobil skleněnou mozaikou. Ta se na fasádě nedochovala a její podoba je známa pouze z původního návrhu A. Kašpara a nezřetelně z dobové fotografie celkového pohledu na vilu. V roce 2006 získala vilu Moravská galerie v Brně a přikročila k její rekonstrukci. Archeologický průzkum terénu při fasádě pod mozaikou neproběhl, její materiálové a technické znaky lze však s určitou pravděpodobností dedukovat komparací s fragmenty mozaikové výzdoby Škardova domu, navrženého Jurkovičem. Článek předkládá materiálové analýzy, které detailně určily složení a míru degradace Škardova mozaikového skla. Přispívá tak k poznání problematiky dochování secesních skleněných dekorativních prvků a jejich záchrany. STUDIUM KONSOLIDACE PŘÍRODNÍHO KAMENE POMOCÍ RENTGENOVÉ TOMOGRAFIE Monika Slavíková a, František Krejčí b, Petr Kotlík, Jan Jakůbek b a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze b České vysoké učení technické v Praze Konsolidace kamene je jedním z významných restaurátorských postupů při ochraně stavebních památek. Přírodní kámen je komplikovaný nehomogenní porézní systém a samotný proces impregnace konsolidanty závisí na mnoha proměnných. Měřítkem úspěšnosti konsolidace je pro tento případ sledování penetrační hloubky konsolidantu. Dosud používané metody pro sledování penetrační hloubky vždy vyžadují řez kamenem, což je destruktivní způsob, který zásadně omezuje počet a volbu studovaných řezů v kameni. Rentgenová radiografie využívající hybridní polohově citlivé pixelové detektory je unikátní způsob, jak penetrační hloubku v kameni sledovat. V této práci byla studována konsolidace zlaté opuky organokřemičitými prostředky pomocí rentgenové radiografie a tomografie. Zlatá opuka z Přední Kopaniny byla v minulosti hojně používána a je součástí mnoha stavebních českých památek. Pro studium mikrostruktury kamene byla využita mikro-tomografie s vysokým prostorovým rozlišením v jednotkách mikrometrů. Tato metoda umožnila pozorovat vnitřní struktury zlaté a dekalcifikované opuky na úrovní porézního systému kamene a diskutovat tyto výsledky s výsledky rtuťové porozimetrie. STABILIZACE RZI PROSTŘEDKY NA BÁZI TANINŮ Alena Selucká, Michal Mazík, Renata Pelíšková Technické muzeum v Brně, Metodické centrum konzervace.cz Metoda povrchové úpravy na bázi taninů si stále ponechává své místo při konzervování-restaurování archeologických i historických železných předmětů vzhledem ke snadné aplikaci i mnohdy žádanému charakteristickému černému vzhledu. Předmětem této studie je porovnání stávajících receptur roztoků gallotaninu, které jsou zavedeny v konzervátorské praxi, na základě korozní zkoušky v klimatizační komoře. Hodnocen je účinek různých koncentrací roztoků gallotaninu (5 až 20 % v destilované vodě), s přidáním a bez přidání kyseliny fosforečné. Sledovány byly jednak hodnoty ph zkoumaných roztoků, dále pak byly analyzovány korozní produkty tanátů železa pomocí instrumentálních analýz (SEM, IČ spektroskopie). Výsledkem studie je přehodnocení používaných receptur s důrazem na dodržení optimálního ph a objasnění vlivu kyseliny fosforečné v roztoku na bázi taninů. 4
PROBLEMATIKA URČOVÁNÍ POŠKOZENÝCH NEOZNAČENÝCH TÓNŮ AUTOMATOFONŮ, JEJICH RESTAUROVÁNÍ A LADĚNÍ Radek Janoušek Sběratel a restaurátor automatofonů, Liberec Po provedeném restaurování nastává vždy toužebně očekávaná chvilka, kdy se automatofon po dlouhé odmlce znovu rozezní. U většiny automatofonů je ladění a intonace jednou z finálních operací, mnohdy však tou nejtěžší. Poškozené nebo nedochované tónové označení količníků, chybějící píšťaly nebo staré menzury, to vše spojené s absencí klaviatury a používání kombinace diatonických a chromatických stupnic, dělá z ladění hlavolam. Práce se zabývá použitými postupy při restaurování poškozeného ocelového hřebenu polyfonu, jeho ladění a řešení vzniklých komplikací. Popisovanou metodu řešící danou problematiku lze bez větších problémů použít za předpokladu, že hodnotící člověk disponuje nadprůměrným hudebním sluchem a charakter akustického elementu umožňuje manipulaci s tóny (např. utlumit tón nebo vyřadit tón). Metoda, která byla zvolena konkrétně pro tento automatofon v první fázi, dokumentovala stávající stav ladění a v druhé fázi řešila úbytek hmotnosti olověných kamenů. Pro dokumentaci byla použita orchestrální ladička Korg OT 12 s kontaktním mikrofonem CM-100L. RESTAUROVÁNÍ SECESNÍHO KVĚTINOVÉHO STOLKU Barbora Hájková, hajkova.bara@seznam.cz Vyšší odborná škola Turnov, absolventská práce Článek se zabývá restaurováním secesního květinového stolku, který zhotovila vídeňská firma Argentor mezi lety 1902 a 1920. Předmět byl restaurován v rámci absolventské práce na VOŠ v Turnově. Stolek byl zhotoven z mosazi, alpaky a celý byl postříbřen. Úskalím restaurování bylo podkorodování povrchové úpravy, výskyt korozních produktů po celém povrchu předmětu a popraskání materiálu vlivem korozního praskání. Po průzkumu a zkouškách se přistoupilo k odstranění pnutí žíháním v peci. Korozní produkty byly odstraňovány chemicky. Tam kde to stav povrchové úpravy dovoloval, i mechanicky. Při čištění došlo ke ztrátě několika procent podkorodované povrchové úpravy, ale výsledný vzhled je nad očekávání dobrý. 5