Metody a techniky sociálního výzkumu

ESF projekt OP vzdělávání pro konkurenceschopnost Inovace a modernizace výuky a zvyšování odborných kompetencí Jana Žáčková Metody a techniky sociálního výzkumu úvod do problematiky kvantitativních výzkumů Opava 2011

Obecná charakteristika práce Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu Inovace a modernizace výuky a zvyšování odborných kompetencí, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem (ESF) a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu: Oblast podpory: CZ.1.07/2.2.00/15.0173 7.2.2 Vysokoškolské vzdělávání Datum zahájení realizace projektu: 1. 10. 2010 Datum ukončení realizace projektu: 31. 12. 2012 Název: Metody a techniky sociálního výzkumu úvod do problematiky kvantitativních výzkumů Autor: Jana Žáčková Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita v Opavě (Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita v Trnave) Vydání: první, 2011 Jazyková korekce: autor studijní opory Počet stran: 64 Jana Žáčková Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě

Obsah 1 Úvodem... 5 2 Rychlý náhled studijního materiálu... 7 3 Sociální výzkum... 10 3.1 Sociální výzkum základní informace... 10 3.2 Základní typy výzkumů... 12 3.2.1 Kvantitativní či kvalitativní data aneb jak zvolit přístup... 14 4 Výzkumný proces, projekt a závěrečná zpráva výzkumu... 16 4.1 Výzkumný proces... 17 4.2 Projekt výzkumu... 19 4.3 Závěrečná zpráva z výzkumu prezentace výsledků výzkumu... 20 5 Vymezení a vysvětlení nutných pojmů 1.část... 22 5.1 Sociální informace a jevy... 22 5.2 Hypotéza... 23 5.3 Pilotáž a pretest... 24 5.4 Validita a reliabilita měření... 24 6 Vymezení a vysvětlení nutných pojmů 2.část... 27 6.1 Operacionalizace, měření a znak... 27 6.2 Pojmy související s deskripcí souboru dat... 30 7 Velikost a složení výběrového souboru... 32 7.1 Soubory dat... 33 7.2 Výběry vzorků... 34 7.2.1 Nenáhodné výběry... 34 7.2.2 Náhodné výběry založené na teorii pravděpodobnosti... 35 8 Metody a techniky výzkumu... 38 8.1 Vybrané metody vědecké práce... 38 8.2 Metody sociálního výzkumu... 40 8.3 Techniky sběru dat... 41 9 Pozorování... 43 9.1 Vědecké pozorování... 43 9.2 Druhy pozorování... 44 10 Dotazník... 47 10.1 Dotazník ano či ne?... 47 10.2 Konstrukce dotazníku... 48 10.3 Typy dotazníkových šetření... 50 3/64

10.4 Typy otázek... 50 11 Rozhovor resp. interwiev... 53 11.1 Vymezení rozhovoru... 53 11.1.1 Typy rozhovorů... 55 11.1.2 Vedení rozhovoru... 56 11.1.3 Zdroje chyb... 57 11.1.4 Fáze rozhovoru... 58 12 Studium dokumentů... 59 12.1 Studium dokumentů... 59 12.2 Postup práce s dokumenty... 60 12.3 Osobní dokumenty... 61 13 Závěr... 63 Použitá literatura a zdroje... 64 4/64

1 Úvodem Sociální výzkumy, které se zabývají poznáváním a analýzou sociálních jevů, jsou jedním ze základních kamenů sociálních věd. Poznat svět kolem sebe, porozumět mu a umět se v něm pohybovat a jednat, to je jedna z prvotních lidských potřeb. Každý z nás chce porozumět nejen svým blízkým, ale také širšímu sociálnímu prostředí. Od prvních dnů života poznává lidi a věci kolem sebe, učí se pojmenovat a porozumět jim. Proces sociálního učení, který obsahuje různé metody, nás doprovází po celý život. Tako jako v první, tak i v poslední vteřině života jsme schopni se něco naučit, něco nového poznat. Touha po poznání je pro člověka naprosto přirozená. Lidská touha po poznání jevů, komplexů jevů, činností a procesů, tj. čehokoliv co je hodno poznání, je zdrojem specifické aktivity, která je vztažena k termínům hledání, bádání, výzkum. Abychom porozuměli jevům v rámci zkoumaného prostředí, zkoumané oblasti, musíme je umět rozpoznat a označit, identifikovat. Nemůžeme o nich pouze shromažďovat informace, ale prostřednictvím procesu poznávání je třeba vyhledávat jak elementy, které jednotlivé jevy utvářejí, tak vztahy, které jsou utvářeny uvnitř i mezi jevy v kontextu specifické lokality. Poznávání se netýká zkoumaného prostředí pouze jako celku, ale i jeho částí, forem, struktur a funkcí. 1 Lidské poznání bývá kumulováno do vědomostí, které můžeme získat prakticky ze tří zdrojů. Prvním zdrojem bývají naše smysly, zkušenosti, někdy říkáme i zdravý rozum. Další zásobárnou je tradice, tradiční vědění. Mnohdy ani nepřemýšlíme nad pravdivostí či správností toho, co za pravdivé či správné považujeme. Bylo to tak přece vždycky, i v minulosti, dělali to tak naši rodiče i prarodiče. Naše vědění o určité věci je do značné míry ovlivněno socializačním působením osob blízkých a kulturně-sociálním prostředím, v němž žijeme. Třetím zdrojem poznání a vědomostí je věda, vědecké poznání, které je výsledkem užití platných vědeckých metod a technik. Vědecký přístup se odlišuje od jiných tím, že je chápán jako logicko-empirický, neboť jeho základními pilíři jsou logika a pozorování. Propojení vědeckého vědění, vědeckého přístupu a vědeckých institucí je obvykle charakterizováno pojem věda. 2 Velmi jednoduše řečeno, proces poznávání okolního světa velmi těsně souvisí s hledáním pravdy o světě. Pravda a pravdivost jsou dva z nejdůležitějších pojmů, které oblast běžného i vědeckého poznání doprovázejí. Vymezení pravdy je (jako většina sociálních a kulturních fenoménů) velmi problematické. Potřebujeme totiž pojem, který by duchovně integroval kulturu (a patrně i lidskou osobnost) a přitom závazně a náležitě vznešeně vyjadřoval strukturní shodu lidských poznatků zejména poznatků vědeckých s realitou. 3 Pravdou a pravdivostí se zabývá řada teorií, především ve sféře filozofie. Tento text však rozhodně nemá být filozofickým a proto jen velmi velmi stručně: Klasické teorie pravdy reprezentuje přímý model pravdy zastoupený T. Akvinským. Bývá také nazýván jako adekvační nebo někdy též korespondenční teorie pravdy. Pohlíží na pravdu jako shodu mezi poznáním a věcí (skutečností), řečeno slovy Aristotelovými: Pravdivé je říci o něčem, co je, že to je, a o něčem, co není, že to není. Tato teorie je postavena na korespondenci poznatků 1 Loučková, I., Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu, s. 20. 2 Tamtéž, s. 22 3 Šmajs, J. Základy systematické filosofie, s. 155. 5/64

s realitou. 4 Problém však nastane, pokud recipient informace pravdu sám nezná, nemůže pak původce informace usvědčit ze lži. Z dalších teorií pravdy uveďme jako první tzv. koherenční teorii pravdy, kde pravda je vlastnost nerozporných systémů. Patří sem pravdy matematické a logické, pravdivé je to, co není v rozporu s uznanými větami, axiomy, premisami 5. Koherenční teorie, dá se říci, redukuje problém pravdy na problém koherence, tj. vzájemnou souvislost neprotiřečení poznatků. Teorie je tedy založena na formálně logické správnosti a vznikla jako reakce na problémy klasické teorie, které vyrostly při určování shody mezi poznatky a skutečností a stanovování kritéria této shody. Pravdou může být také to, na čem se lidé shodnou tedy konsenzus. Pragmatická teorie přichází se svou myšlenkou užitečnosti, pravdivé je tedy to, co se v praxi osvědčuje jako použitelné a užitečné. Nicméně stanovení užitečnosti je problematické, co je užitečné pro jednu kulturu může být likvidující pro kulturu jinou. Autoritativní teorie pravdy vychází z myšlenky, že autorita (odborník, který se ve věci vyzná) má pravdu. Autoritou pak může být vědec, filozof, duchovní či náboženský vůdce, stejně jako politik či charismatická osobnost, pravda je vázána na určitý konkrétní subjekt (a v tom tkví značná zranitelnost této teorie). Je tedy zřejmé, že hledání pravdy, proces poznávání a zkoumání společenského života je velmi složitý, a proto vás, milé čtenářky a milí čtenáři, jistě nepřekvapí skutečnost, že jeho šíři nelze obsáhnout jediným textem ani jej nelze nastudovat v rámci jednoho studijního předmětu. Proto tento studijní text je třeba chápat jako základní uvedení do problematiky kvantitativních sociálních výzkumů, týkající se jen určitých vybraných metod a technik. Všechny sociální výzkumy by měly vést k hlavnímu cíli k poznání pravdy o člověku a společnosti. 4 Šmajs, J. Základy systematické filosofie, s. 165. 5 Tamtéž. 6/64

2 Rychlý náhled studijního materiálu Studijní materiál Metody a techniky sociálního výzkumu si dává za cíl představit posluchačům hlavní metodologické aspekty sociálních výzkumů a objasnit systém získávání sociologických dat a jejich zpracování. Text je velmi stručným úvodem do problematiky a je zaměřen prakticky, posluchači si osvojí dovednosti pro projektování a vedení výzkumů zaměřených na získávání poznatků o aktuálních společenských jevech a problémech. Posluchači budou seznámeni se základními metodami a technikami, kterých sociální výzkumy využívají. Obsah věnuje pozornost především kvantitativní metodologii, kvalitativní metodologii poznávání sociálních skupin a jevů zmiňuje jen okrajově. Zahrnuje informace o základních prvcích empirického výzkumu (operacionalizace, hypotéza apod.). Cílem studijní opory je, aby student po nastudování byl schopen naplánovat a provést jednoduchý výzkum (tzn. sestavit projekt výzkumu, realizovat naplánované aktivity a vytvořit stručnou závěrečnou zprávu). Vědomosti by také měly být východiskem pro pochopení a uplatnění základních principů statistickém zpracování výzkumů, které budou obsahem navazujícího předmětu Základy statistiky. Hlavními tématy v následujícím textu jsou: 1. Sociální výzkum (předmět zkoumání, fáze výzkumu, typy výzkumů) 2. Kvantitativní (a kvalitativní) výzkum 3. Projekt sociálního výzkumu 4. Vymezení základních pojmů (hypotéza, pilotáž, pretest, základní soubor atd.) 5. Metody v sociálním výzkumu 6. Výzkumné techniky (validita, reliabilita) 7. Pozorování (vědecké pozorování, předmět a druhy pozorování) 8. Dotazník (struktura a typy dotazníků, anketa) 9. Rozhovor (typy a fáze rozhovoru, zdroje chyb při rozhovoru) 10. Otázky v rozhovorech a dotaznících (typy a použití otázek) 11. Studium dokumentů (typy dokumentů, zásady práce s dokumenty) 12. Závěrečná zpráva z výzkumu Studijní materiál je určen především posluchačům distančních forem studia (kombinovaná forma, kurz celoživotního vzdělávání). Pro doplnění poznatků a lepší pochopení bude zcela nevyhnutelné podpořit studium účastí na přednáškách (je-li to možné) a především samostudiem tzv. základní literatury - odkazy na ni jsou uvedeny v rámci jednotlivých kapitol v poznámkách a seznam literatury na konci materiálu. Studijní materiál je koncipován jako běžná studijní opora, v úvodu jsou stručně zachyceny základní charakteristiky kapitoly a klíčová slova, následuje studijní text a nakonec otázky a úkoly k ověření pochopení studijní látky. 7/64

Cíle studijního materiálu: Cílem opory je stručně řečeno postihnout hlavní aspekty, na které se výzkumy v sociálních vědách, především v sociologii zaměřují, a zprostředkovat možnost k jejich poznání a pochopení čtenářům. Měla by umožnit studentům vytvořit si základní představu o povaze sociálních výzkumů i problémech, s nimiž se potýkají. K tvorbě textu bylo použito literárních pramenů, které jsou uvedeny jak v poznámkách, tak především v závěrečné části opory. Budete umět: jasně definovat sociální vědu i výzkum a také základní pojmy, se kterými sociální vědy operují. Získáte: schopnost orientovat se ve výsledcích nejrůznějších sociologických studií, analýz a výzkumů a nahlížet z kritické perspektivy na jejich závěry. Budete schopni: naplánovat a provést jednoduchý výzkum a jeho výsledky vhodně prezentovat (např. v rámci závěrečné či diplomové práce). PRŮVODCEM STUDIEM Pokud jste se seznámili s mou předešlou oporou, která se týkala sociologie jako vědecké disciplíny, víte, že zastávám názor, že dospělým lidem není nutné a ani vhodné říkat, respektive v tomto případě psát, co, kdy a jak mají dělat. Proto v oficiálně předepsané části, nazvané Průvodce studiem si dovolím jen upozornit či doporučit, na co by měl čtenář zaměřit svou pozornost nebo čeho by si měl povšimnout. Vyzkoušet své znalosti můžete prostřednictvím kontrolních otázek, a následně nejlépe formou samostatného projektu a realizace malého výzkumu. Součástí bakalářských prací je velice často nějaká výzkumná studie (opravdu jen sporadicky můžeme mluvit o výzkumu), avšak kvalita bývá v řadě případů velmi chabá. Nechcete-li té části komisi, která výzkumům trošku rozumí, přivodit srdeční kolaps, prosím, studujte teorii výzkumů odpovědně a u praktické realizace přemýšlejte. A znovu připomínám, vnímejte oporu jako oporu ke studiu, tedy jako jednoduchý pomocný text pro studium, které musí být podepřeno odbornou literaturou. Odborná literatura je běžně dostupná v knihovnách i knihkupectvích, univerzitní knihovna Slezské univerzity v Opavě disponuje slušnou základnou k problematice sociálních výzkumů. Za základní literaturu lze považovat Dismanovu knihu Jak se vyrábí sociologická znalost, podle mého názoru opravdu zdařilá skripta Schneidera a Koudelky Úvod do základů sociologických výzkumů a novější Punthovy učebnice výzkumů Úspěšný návrh výzkumu a Základy kvantitativního šetření. Pro získání náhledu jak může výsledek kvalitního sociologického výzkumu či analýzy vypadat v praxi, doporučuji podívat se například na 8/64

stránky Sociologického webzinu Socioweb (http://www.socioweb.cz) anebo na stránky Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí VÚPSV (http://www.vupsv.cz). Forma komunikace s autorkou: nejlépe prostřednictvím internetu, adresa: jana.zackova@fvp.slu.cz. Budete-li z jakéhokoliv důvodu psát, napište nejdříve, kdo jste (jméno, student oboru, ročník, případně místo pobočky FVP - Opava, Tábor, Trutnov) a potom popište podrobně svůj problém. 9/64

3 Sociální výzkum RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY První kapitola vymezuje sociologický výzkum, jeho zaměření a předmět zkoumání. Popisuje jednotlivé typy výzkumů a fáze sociologického výzkumu. Stručně také informuje o kvalitativním výzkumu, který už v dalších kapitolách nebude rozpracován. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly Budete umět: definovat sociální výzkum a související aspekty. Získáte: první náhled na jednotlivé prvky, tvořící komplex zvaný sociologický výzkum. Budete schopni: podat základní informaci rozlišit výzkum od ne-výzkumu ( rádoby výzkumu ). KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Sociologický výzkum, společenská věda Průvodce studiem: V této kapitole získáte jen opravdu nejzákladnější informace o tom, z jakých částí lze složit proces označovaný jako sociologický výzkum. Prvotní představy budou v rámci dalšího textu rozvíjeny. 3.1 Sociální výzkum základní informace 6 Sociální či sociologické výzkumy jsou výzkumy realizované v prostředí sociálních věd. Sociální věda označuje studium všeho lidského, především lidského chování v kontextu společnosti. Slovo věda naznačuje, že půjde o využití vědeckých metod a technik při zkoumání společnosti. Sociální vědy zahrnují širokou oblast, patří sem základní sociální vědy 6 Kapitola se opírá o zdroje: Loučková, I. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu, s. 34-37, 46-50, Nový, I. Sociologie pro ekonomy, s. 61-65, Punch, K.F. Úspěšný návrh výzkumu, s. 17, 72-73, Punch, K.F. Základy kvantitativního šetření, s. 18-21. 10/64

sociologie, psychologie, nebo aplikované vědní disciplíny management, sociální práce apod. Sociální věda zkoumá sociální jevy v souvislosti se širokým spektrem dalších jevů sociální reality a hledá příčinné závislosti, které je možno zobecnit a na základě nichž je možno nalézt určité zákonitosti. Výsledky, které tato věda prezentuje, bývají zpravidla získány prostřednictvím sociálního výzkumu. Sociální výzkumy se zaměřují na zkoumání procesů přeměny a dalšího rozvoje společnosti, podávají deskriptivní obraz společnosti (sociálních skupin) a umožňují prognózu dalšího vývoje. Účelem sociálních výzkumů může být: deskripce (popis), explanace (vysvětlení), explorace (nalezení nových faktorů, jevů, závislostí) sociálních jevů. Sociální výzkum je cílevědomé, systematické a organizované získávání, zpracování a interpretace sociálních informací o sociální dimenzi objektivní reality. 7 Sociální výzkum je systematický souhrn činností, zvolených metod a technik, který se snaží poznat, popsat, ověřit konkrétně vymezené jevy a teorie, vztahy. Punch klade důraz na ústřední roli výzkumných otázek a systematické užívání empirických dat. 8 Zjednodušený model výzkumu 9 Předmětem zkoumání sociálních výzkumů je především společnost a její struktura a procesy, které ve společenském prostředí probíhají. Výzkumy se zaměřují také na skupiny, jejich znaky, typické projevy a chování, rovněž hodnotové preference lidí, skupin a kultur a interpersonální vztahy ve společnosti. 7 Nový, I. Sociologie pro ekonomy, s. 63. 8 Punch, K.F. Úspěšný návrh výzkumu, s. 17. 9 Punch, K.F. Základy kvantitativního šetření, s. 21. 11/64

Základní fáze výzkumu Výzkumný proces lze rozdělit do tří hlavních fází: přípravné, realizační fáze a fáze zpracování výsledků a jejich interpretace (a následné prezentace). Přípravná fáze zahrnuje vymezení základních bodů, kterých se bude výzkum týkat. Jen těžko může být výzkum resp. přímá výzkumná část úspěšná bez předešlé kvalitní přípravy. Je tedy nutné zajistit a analyzovat existující dostupné zdroje, které se k tématu výzkumu vztahují a které poslouží jako východisko ke konkretizaci dílčích cílů i postupů. Realizační fáze zahrnuje především vlastní získávání sociálních informací přímo v terénu. Její hlavní funkcí je sběr dat. Fáze zpracování a interpretace výsledků - sesbíraná data je potřeba utřídit, analyzovat a interpretovat závěry. V současnosti bývá součástí této části matematicko-statistická analýza, která nám však získané skutečnosti zpracuje v jazyce matematiky (modus, medián apod.). Je tedy nutné, aby tyto výsledky a závěry byly převedeny do běžného jazyka, a aby byly dány do vzájemné souvislosti. Závěrem výzkumu by tedy rozhodně neměly být stránky popsané tabulky a grafy, kterým mnohdy nezasvěcené osoby nerozumí. 3.2 Základní typy výzkumů V běžné klasifikaci se nejčastěji setkáváme s následujícími typy dělení výzkumů: Čistý, základní neboli vědecký výzkum je ten typ výzkumu, kdy vyslovíme a ověříme teorie a hypotézy. Bývá užíván k rozvoji společensko-vědních teorií. Aplikovaný výzkum je výzkum pro potřeby společenské praxe, který nabízí aktuální poznatky a umožňuje řešení problému, který byl cílem zkoumání. Aplikované výzkumy se většinou zaměřují na novou problematiku nebo sociální jev, který v podstatě ještě nemá teorii a který nebyl systematicky zkoumán. Metodologický výzkum je dílčí výzkum, který určitou formou ověřuje metodu, zda je použitelná na předmět, který chceme zkoumat (měřit). Popisný výzkum je výzkum zjišťující základní skutečnosti o předmětu zkoumání, měří například rozložení jevu (př. výzkum veřejného mínění). Podle zvolené metodologie rozlišujeme v sociologii dva základní přístupy zkoumání společenské reality: Kvantitativní výzkum je výzkum, který zkoumá sociální jevy hromadného charakteru, a proto bývá zaměřen na velké sociální skupiny. Využívá především matematicko-statistických metod. Cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz. Kvantitativní přístup lze charakterizovat klíčovými termíny objektivnost a měření. Označují celou řadu procesů, s nimiž je praxe tohoto výzkumného přístupu spojena Objektivnost a nezávislost 12/64

výzkumného procesu na badateli pomocí užití standardizovaných metod a technik a využití statistických metod analýzy je dávána vysoká hodnota. 10 V logickém postupu tento přístup zpravidla obvykle zahrnuje: - výběr problému, definování výzkumného cíle - stanovení hypotéz - specifikaci a upřesnění významů nebo problémů - operacionalizaci (konstrukce indikátorů pro proměnné) - výběr a plán použitých metod a technik pro shromažďování a analýzu dat - výběr výzkumného souboru - práce v terénu - sběr dat - organizování zpracování dat - analýzu a interpretaci dat - formulaci závěrů - výslednou výzkumnou zprávu o výsledcích (především statistické ukazatele a jejich interpretaci) Příkladem kvantitativního přístupu může být zkoumání zájmu studentů střední školy studovat na vysoké škole. Do výzkumu můžou vstupovat různé proměnné pohlaví, vzdělání rodičů atd. Kvalitativní výzkum Cílem tohoto typu výzkumu je pochopení života lidí patřících do konkrétního zkoumaného prostředí. Tento typ výzkumu se pokouší komplexně porozumět určité sociální skupině či skutečností, popisuje hodnotové systémy jednotlivců a skupin. Často se zaměřuje na každodenní život respondentů - jejich přirozený svět. Cílem kvalitativního výzkumu je nové porozumění sociálním jevům a vytváření teorií. Cílem není prostý popis určité kultury a etnika, ale vyhledávání skrytých principů života členů těchto společenství. Kvalitativní výzkumný přístup lze charakterizovat klíčovými termíny subjektivita a význam. Označují procesy, s nimiž je spojena praxe v tomto výzkumném přístupu. Cílem kvalitativního výzkumu je prozkoumat sociální skutečnost prostřednictvím odkrytí subjektivních významů. Tedy obecný proces vztažený k sociálním aktivitám může být odvozen induktivně ze zaznamenaných zkušeností subjektů. Takový výzkum předkládá neteoretické otázky typu, jak je svět vnímán a interpretován subjekty výzkumu. 11 Kvalitativní výzkumy většinou používají odlišných metod práce, používají např. zúčastněné, nestrukturované pozorování, kvalitativní dotazování, etnografické postupy, případové studie atd. Cíle těchto výzkumů se zaměřují na: - kulturní jednání a chování lidí - prostředí, ve kterém žijí - lidské (kulturní) výtvory, hodnoty - sociální komunikaci - konkrétní lidská seskupení v konkrétním kontextu 10 Loučková, I. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu, s. 34. 11 Tamtéž, s. 46. 13/64

Příkladem tohoto typu výzkumného přístupu může být výzkum, který se pokouší nahlížet na školní dění očima studentů. Výzkumný cyklus ukazuje následující diagram 12 : 3.2.1 Kvantitativní či kvalitativní data aneb jak zvolit přístup Rozhodnutí o výzkumném přístupu je klíčovým aspektem plánu i volby metod výzkumu. Někdy je rozhodnutí jednoduché, protože požadavek na přístup je patrný už ze zadání (externí zadavatelé až na výjimky v drtivé většině požadují kvantitativní přístup k řešení výzkumného úkolu). Avšak jak vyhodnotit situaci, když zadání není takto zjevné? Punch doporučuje 13 : 1. Přezkoumejte formulaci výzkumných otázek, jaká data vyžadují? 2. Máte v úmyslu provést standardizované srovnání, určit tvar a dimenze, kvantifikovat vztahy mezi proměnnými a popsat variabilitu 14? To implikuje kvantitativní metody a data. Nebo chceme spíše usilovat o podrobnější studium fenoménu nebo situace, v kontextu, se zaměřením na interpretace a/nebo procesy? To implikuje kvalitativní metody a data. 15 3. Jak byl problém zkoumán v minulosti, co říká odborná literatura? 4. Která cesta vede k lepšímu poznání jevu? 5. Jaký typ výzkumu osobně upřednostňujeme? 12 Loučková, I. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu, s. 49. 13 Punch, K.F. Úspěšný návrh výzkumu, s. 72-73. 14 Variabilita platnost měření, viz dále v opoře. 15 Punch, K.F. Úspěšný návrh výzkumu, s. 73. 14/64

SHRNUTÍ KAPITOLY Tato kapitola poskytla základní informace o výzkumech. Stručně popsala základní typy sociálních výzkumů i přístupy kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní výzkum není v současné době v běžné praxi sociálních výzkumů (tzn. například v praxi sociální práce a sociálních služeb, ve veřejné správě apod.) příliš používaný, proto nebudou v dalším textu podrobněji popsány jeho pravidla a metody práce. Snad budoucnost sociálních výzkumů bude pro tento typ příznivější, protože informace, které je schopen přinést, jsou podstatně validnější (kvalitnější) než informace získané pomocí kvantitativních výzkumů. KONTROLNÍ OTÁZKY Definujte sociální výzkum. Jaké znáte typy výzkumů? Jaký přínos mohou mít výzkumy pro společnost? 15/64

4 Výzkumný proces, projekt a závěrečná zpráva výzkumu 16 RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Do této kapitoly byly zařazeny dva klíčové momenty projekt (plán) sociálního výzkumu, který v podstatě podrobně popisuje postup, jakým se výzkum bude odvíjet a závěrečná neboli výzkumná zpráva, která informuje o výsledcích výzkumu. Oba písemné materiály jsou v praxi velmi důležité, a to nejen proto, že první je návrhem pro zadavatele výzkumu a získání financí pro realizaci výzkumu a druhý materiál je nutný pro celkové zaplacení zakázky. Proto je nelze podcenit. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly Budete umět: posoudit alespoň rámcově kvalitu případných předkládaných projektů na výzkum. To se vám může v praxi hodit. Získáte: základní přehled o tom, co by měl výzkum obsahovat. Budete schopni: sestavit jednoduchý projekt výzkumu i napsat závěrečnou výzkumnou zprávu. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Projekt výzkumu, závěrečná výzkumná zpráva PRŮVODCEM STUDIEM KAPITOLY Zdůrazňuji zde možnost posoudit alespoň rámcově kvalitu předkládaných nabídek na výzkum v budoucí praxi. Různé instituce (ve veřejné správě či sociálních službách) často vypisují soutěž na vyhotovení sociologického výzkumu. Do těchto soutěží se mnohdy přihlašují i organizace, které umí pracovat se statistickými ukazateli a programy, ale logice výzkumů nerozumí. Proto závěry těchto výzkumů bývají na pováženou. 16 Kapitola vychází ze zdrojů: Nový, I. Sociologie pro ekonomy, s. 61-71, Punch, Úspěšný návrh výzkumu s. 21-32, Schneider, M., Koudelka, F. Úvod do základů sociologických výzkumů, s. 112, 113. 16/64

4.1 Výzkumný proces Stručně lze výzkumný proces popsat následujícími kroky: Fáze předvýzkumná zahrnuje přípravu na výzkum, tedy opatření a nastudování všech nutných informací a poznatků, které se týkají zkoumaného jevu a jsou dostupné. V této fázi se doporučuje projít dostupné statistické údaje k danému problému, provést analýzu výsledků v minulosti realizovaných výzkumů k tomuto tématu a prostudovat relevantní dokumenty k problematice (např. právní dokumenty, předpisy apod.). Přípravná fáze Příprava výzkumu v této fázi dochází ke zhodnocení výsledků obsahových a sekundárních analýz (analýzy výzkumných zpráv, statistických dat, která sumarizoval někdo jiný apod.). U kvantitativního výzkumu je nutné formulovat hlavní a pracovní hypotézy a provést operacionalizaci (převést do měřitelné podoby). Někdy v této části probíhá i pilotní studie, jejímž cílem je zjistit, zda je výzkum ve zkoumané skupině lidí vůbec možný a jakou formou má být veden. Projekt výzkumu tedy tvorba prvotního návrhu, plánu, jak bude výzkum vypadat (pro zadavatele). Z projektu musí být zřejmý cíl výzkumu i jeho celkový průběh a zvolené metody a techniky. Běžné výzkumy jsou docela nákladnou záležitostí, proto je nutné vytvořit i podrobný finanční rozpočet. (Podrobněji o projektu viz kapitola č. 4.2.) Práce v rámci přípravné fáze by měla mít minimálně tyto výstupy: 1. Stanovení a formulaci cíle - jde v podstatě o jasné uvědomění si cíle výzkumu. Je nutné přesně vymezit a konkretizovat cíl, ke kterému má výzkum dospět. 2. Stanovení hypotéz - vyslovení předpokladů o existenci určitého sociálního jevu (o jeho kvalitativních či kvantitativních charakteristikách) či o vztahu k jiným sociálním jevům vycházejících zpravidla z výsledků sekundární analýzy zdrojů (teorií, v minulosti realizovaných výzkumů apod.). 3. Vymezení objektu výzkumu objektem pro zkoumání může být oblast sociální reality, společenské vztahy, sociální objekt (např. pracovní skupina). 4. Vymezení předmětu výzkumu - určité významné vlastnosti či zvláštnosti objektu, které zkoumáme. 5. Stanovení zkoumaného vzorku - statistickými postupy stanovený vzorek, který bude reprezentovat výchozí základní soubor, který zkoumáme. 6. Určení místa a času realizace jde o jasné vymezení prostoru, ve kterém má být problém zkoumán (určité teritorium, sociální prostor apod.) a přesné časové vymezení termínů, ve kterých bude výzkum probíhat. 7. Finanční rozpočet podrobný odhad jednotlivých stránek finanční náročnosti výzkumu. 8. Stanovení logického postupu práce a návrh optimálních metod a technik výzkumu. Jednoduše lze říci, že jde o volbu postupu jednotlivých prací a vhodných nástrojů, kterými budou data získávána a zpracovávána. 17/64

Realizační etapa V této fázi se práce na výzkumu zaměřují na přípravu výzkumného prostředí a následné získávání informací v tzv. terénu. Na výzkumu se většinou podílí řada osob, které nejsou odborníky, proto je nutné pečlivé proškolení tazatelů, kteří budou data v terénu sbírat. Je nutné také ošetřit zainteresovanost respondentů na výzkumu, vzbudit zájem a motivaci k podání informací. Je proto nezbytné vhodnou formou vysvětlit respondentům cíl a záměr výzkumu a využití výsledků. Někdy je vhodné poskytnout drobnou odměnu nebo podpořit motivaci formou soutěže ( Vyplňte dotazník, uveďte kontakt a budete zařazen do losování o ceny ). Do realizační fáze tedy zahrnujeme 17 : 1. oslovení a motivaci respondentů, k účasti na výzkumu, přičemž respondent je osoba, která bude poskytovat informace, dotazovaná osoba, 2. vysvětlení záměru a cíle výzkumu, 3. proces získávaní sociálních informací pomocí zvolených prostředků. Zpracování dat a interpretace výsledků U kvantitativních výzkumů dochází zpravidla k statistickému vyhodnocení dat (určení základního rozložení, četností, průměrných hodnot atd.). Zpravidla následují analýzy vyšších stupňů (hledání závislostí mezi veličinami). Výsledky je nutné interpretovat, tedy zjednodušeně řečeno převést z řeči čísel do slovních vyjádření, kterým rozumí i lidé, jež sociologii či statistiku nikdy nestudovali. Do této fáze bývá zahrnována: Kontrola reprezentativnosti výběrového souboru ověření, že výzkum lze vztáhnout a případně zobecnit pro vymezenou populaci. Zjištění základních statistických ukazatelů (třídění 1. stupně) zjišťování absolutní i relativní četnosti výskytu jevu, nejčetnější kategorie proměnných apod. Hledání závislostí mezi jevy (nebo jejich charakteristikami) nejrůznější testy, které ověří existenci či neexistenci vzájemné souvislosti dvou i více proměnných. Interpretace - přeložení informací z jazyka statistiky do jazyka sociologie (popis existence jevů, souvislosti jevů, nalezení příčin a následků apod.). Výstupem je závěrečná zpráva o výsledcích výzkumu (viz kapitola č. 4.3). 17 Nový, I. Sociologie pro ekonomy, s. 71. 18/64

4.2 Projekt výzkumu Podrobný písemný plán postupu výzkumné práce při sociálním výzkumu nazýváme projekt nebo někdy také návrh výzkumu. Výzkumná zpráva nemůže být nikdy lepší než plán výzkumu z toho je zřetelné, jaký význam projekt výzkumu pro celý proces zkoumání nese. Navržení dobrého plánu výzkumu je alfou i omegou celé práce. Projekt výzkumu zahrnuje: Úvod neboli stručná informace o tom, co bude předmětem výzkumu, proč právě tato problematika, komu by měl závěr výzkumu posloužit apod. Cíl výzkumu a hlavní úkoly Cíl výzkumu musí být stanoven jasně a jednoznačně. Zcela konkrétní musí být formulace hlavního cíle výzkumu a vedlejších cílů i stanovení hlavních úkolů, které by měl výzkum splnit. Cíl musí být dosažitelný, reálně splnitelný vzhledem k výzkumnému týmu i možnostem, které sociální vědy nabízejí. Teoretická východiska výzkumu Výsledek analýzy dat, nastudování dostupného materiálu týkajícího se zkoumaného tématu. Součástí je také definice základních pojmů a přístupů. Formulace výzkumných hypotéz (výzkumné hypotézy chybí u kvalitativního výzkumu). Hypotézy jsou tvrzení, v nichž formulujeme očekávaná zjištění výzkumu. Stanovení metodického postupu Návrh metod a technik, které se zdají být nejvhodnější a efektivní, jinými slovy povedou k dosažení cíle. Zvolení vhodné techniky je velmi významné, protože jde o nástroj, kterým se budou sbírat empirická data. Je vhodné (pokud to čas a finance dovolí ) kombinovat více technik (např. studium dokumentů, rozhovor, dotazník). Určení výzkumného prostředí Zvolení vhodného místa a času někdy bývá problematické, špatně zvolené místo či čas mohou ovlivnit celkovou kvalitu výzkumu. Výběr výzkumného souboru stanovení zkoumaného vzorku. Při stanovení výzkumného souboru zpravidla volíme jen určitou část z celé skupiny lidí. Vzorek četnostně upravujeme dle počtu základního souboru (populace), konkrétní výběr se pak musí řídit přesnými pravidly, např. kvótní či náhodný výběr (viz kap. 7.2). Popis procesu sběru dat (jakým způsobem budou data sbírána, kým, v jakém časovém období apod.). Popis procesu zpracování dat Informace o způsobech, jakými budou data tříděna a analyzována. Časový harmonogram výzkumu Podrobný časový plán jednotlivých úseků výzkumu, tak jak se budou odvíjet (i s časovým vymezením). Finanční rozpočet výzkumu Rozsáhlejší výzkum je většinou finančně náročný. Finanční rozpočet zahrnuje finanční kalkulace pro jednotlivé části výzkumu a honoráře výzkumníků. Seznam použité literatury a jiných zdrojů informací. Příloha - formulář použité techniky sběru dat, tabulky a grafy apod. 19/64

4.3 Závěrečná zpráva z výzkumu prezentace výsledků výzkumu Výstupem práce výzkumníka je vždy závěrečná zpráva. Její podoba a struktura může být variabilní, protože reflektuje zvolené téma a účel výzkumu a v neposlední řadě také odráží osobnost výzkumníka a požadavky zadavatele, pro kterého byl výzkum proveden. Proto je někdy napsána odborným jazykem, jindy může jít o populární styl určený běžným smrtelníkům. Záleží tedy na tom, k jakému účelu byl výzkum proveden a komu mají výstupy především sloužit. Struktura závěrečné zprávy není nijak taxativně vymezena, nicméně většina autorů se na základních bodech shoduje. Příklad struktury závěrečné práce (v rámci rozsahu tohoto předmětu): 18 Shrnutí výsledků výzkumu Je stručné vyjádření nejdůležitějších poznatků z výzkumu. V úvodu by mělo být co nejstručněji vyjádřeno, jaké závěry či hodnoty výzkum přinesl. U některých typů prací bývá úvod ta část, kterou si všichni přečtou, proto je nutné úvodní shrnutí nepodcenit. Je nanejvýš vhodné věnovat maximální pozornost stylizaci i výrazové přesnosti shrnutí. Někdy se doporučuje tuto část závěrečné zprávy rozdělit do dvou oddílů. V prvém shrnutí popsat populárnější a čtivější formou, ve druhém pak formou odbornou. Uvedení v projektu formulovaného cíle výzkumu, předmětu, atd. Je nutné přesně popsat cíl výzkumu, tak jak byl stanoven v zadání. Informace pro zadavatele o možném využití výsledků Autor výzkumné zprávy může podat návrhy praktických opatření k řešení dané problematiky na podkladě získaných výsledků. Může také navrhnout instituci, která by se problémem měla nebo mohla zabývat. Podrobná analýza zkoumaného problému Tato část zahrnuje všechny poznatky, které výzkum přinesl. Jde vlastně o jádro zprávy, kde jsou obsaženy všechny důležité závěry z výzkumu. Podle potřeby se v této části uvádějí i tabulky, grafy a statistické charakteristiky vždy s příslušnou interpretací. Ale pozor! Není možné uvádět jednu informaci vícekrát, tzn. uvést text informujících o četnostech a zároveň tabulku četností pozorovaného jevu a ještě vložit graf, který informuje o tomtéž. Takovéto zaplácávání stran není přípustné! Metodické zhodnocení Informace o použitém metodickém přístupu, zhodnocení vhodnosti použitých metod a technik apod. Hodnotí se použité techniky, uvádějí se okolnosti, které mohly ovlivnit validitu výsledků, uvádějí se zkušenosti, které by mohly být důležité pro jiné výzkumné týmy, zabývající se podobnou tématikou. Popis průběhu výzkumu Zde se uvádí, jak výzkumný úkol probíhal, jakými stadii prošel a odkazuje se na odpovídající části v jiných bodech závěrečné zprávy. Celkový závěr Uvedení hlavních skutečností, které výzkum osvětlil či na které poukázal. V rámci závěru může být odkaz na další pokračování výzkumu v budoucnosti apod. 18 podrobně viz Schneider, M., Koudelka, F. Úvod do základů sociologických výzkumů, s. 112, 113. 20/64

SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole jste se seznámili s jednotlivými kroky výzkumného procesu a se základními momenty při prezentaci výzkumů. Projekt výzkumu jako plán výzkumu slouží jak výzkumníkům k promýšlení a naplánování jednotlivých fází výzkumu, tak případnému investorovi výzkumu k posouzení kvality nabízené služby. Závěrečná zpráva je pak kompletní informací o průběhu výzkumu i závěrech, ke kterým dospěl. Ze zprávy by mělo být jednoznačně zřejmé, zda byl cíl výzkumu splněn. KONTROLNÍ OTÁZKY Které části má projekt sociologického výzkumu? Které části má závěrečná výzkumná zpráva? ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ Zamyslete se, s jakými výzkumy jste se ve své praxi setkali? Byly podle vás kvalitní? PRO ZÁJEMCE Zkuste si načrtnout jednoduchý projekt výzkumu. Zvolte úplně jednoduché téma. 21/64

5 Vymezení a vysvětlení nutných pojmů 1.část 19 RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Cílem 5. a 6. kapitoly je seznámit vás se základními pojmy, s nimiž se při studiu i realizaci výzkumů setkáte. Některé pojmy už byly v předchozích kapitolách uvedeny, v této kapitole se seznámíte s tím, co znamená pojem sociální informace, hypotéza, pilotáž, pretest, validita, reliabilita. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly Budete umět: vysvětlit základní pojmy. Budete schopni: porozumět textu psanému v jazyce sociálních výzkumů. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Sociální informace, hypotéza, pilotáž, pretest, validita, reliabilita, základní soubor, výběrový soubor 5.1 Sociální informace a jevy Sociální výzkum je zdrojem sociálních informací. Sociální informace odrážejí kvalitativní a kvantitativní charakteristiky sociálních jevů 20. Sociálními jevy rozumíme buďto sociální útvary (jednotlivec, skupiny, organizace apod.), sociální procesy (sociální mobilita, migrace apod.) nebo lidské jednání a projevy vědomí jednotlivců (názory, mínění apod.). Sociální jevy je nutné zkoumat z pozice jejich dynamiky a časové podmíněnosti, v souvislosti s širším sociálním prostředím, kontextem a také funkcí, kterou určitý sociální jev v sociální realitě zastupuje. Při výzkumu je nezbytné mít na zřeteli, že sociální jevy jsou zpravidla ovlivňovány velkým počtem faktorů a činitelů a že mnohé sociální jevy nejsou přímo a bezprostředně postižitelné. Proto se pro zkoumání některých jevů používá tzv. indikátorů. Pro příklad sociální klima, jehož bezprostřední vyjádření v konkrétní pracovní skupině je 19 Kapitola vychází ze zdrojů: Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost, s. 76, 34-37, 46-50, Nový, I. Sociologie pro ekonomy, s. 61-62, Punch, K.F. Úspěšný návrh výzkumu, s. 212, Schneider, M., Koudelka, F. Úvod do základů sociologických výzkumů, s. 10. 20 Nový, I. Sociologie pro ekonomy, s. 61. 22/64

problematické, je možné charakterizovat pomocí takových indikátorů, jako je např. celková pracovní spokojenost, konfliktnost na pracovišti, výsledky práce, rychlost a úspěšnost pracovní adaptace nových členů pracovní skupiny, stabilita, resp. fluktuace členů apod. 21 5.2 Hypotéza Hypotéza je predikovaná odpověď na výzkumnou otázku 22, jinými slovy jde o předpoklad o dosud neznámé skutečnosti. Hypotéza je neověřený teoretický výrok o vztahu mezi jevy nebo určitými stránkami. Hypotézy musí být formulovány na základě znalostí získaných předchozím bádáním v daném oboru, musí se tedy opírat o již zjištěné a podložené výsledky. Může být přijata či zamítnuta nebo modifikována, i nulová informace má svou hodnotu a i zamítnutí námi formulované hypotézy má svou objektivní cenu. 23 Jinými slovy, dojde-li výzkumník (či student) na konci výzkumu k závěru, že se mu některá z hypotéz nepotvrdila, není to chyba. Hypotéza má mít takové vlastnosti, které umožňují objasnění určitých faktů. Prostřednictvím hypotézy formulujeme očekávání určitých zjištění, která výzkum přinese. Hypotézy jsou jednou ze základních částí kvantitativních výzkumů. Disman říká: Kvantitativní výzkum není nic jiného než testování hypotéz. 24 Z výroku je zřejmé, jaký význam hypotézy ve výzkumech mají. (Kvalitativní výzkum zpravidla hypotézy netvoří a netestuje, protože vychází z jiné logiky.) Vlastnosti hypotézy - neověřená platnost (je to výrok, jehož pravdivost teprve chceme výzkumem ověřit) - je odvozena z kontextu vědy (formulace hypotéz by neměla být samoúčelná, měla by vždy být reflexí platných poznatků o zkoumané skutečnosti) - má vnitřní logickou konzistenci v rámci teorie, z níž vychází - dočasnost (testování hypotéz v podstatě znamená, že hypotéza může být zamítnuta či přijata). Druhy hypotéz Sociologická východisková hypotéza Tato hypotéza reflektuje rozbor zkoumaného problému, jeho vznik a souvislosti. Sociologická pracovní hypotéza Jde o konkretizaci a specifikaci východiskové hypotézy. K jedné východiskové hypotéze se může vztahovat více pracovních hypotéz. Statistická hypotéza Jde o formální model chování tzv. náhodných veličin, funguje ve statistickém zpracování dat. 21 Nový, I. Sociologie pro ekonomy, s. 62. 22 Punch, K.F. Úspěšný návrh výzkumu, s. 212. 23 Schneider, M., Koudelka, F. Úvod do základů sociologických výzkumů, s. 10. 24 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost, s. 76. 23/64

5.3 Pilotáž a pretest Pilotní studie - pilotáž Pilotáž neboli pilotní studie je velice důležitá v případech, kdy nelze získat informace o cílové skupině z jiných zdrojů, například z předchozích výzkumů. Příkladem mohou být studie zaměřené na etnické menšiny. Disman uvádí, že kvantitativní akce kupř. na populaci Romů by byla bez seriózní pilotní studie nezodpovědná. 25 Pilotní studie má za úkol zjistit, zdali je výzkum v dané oblasti (v konkrétní skupině lidí) vůbec možný. Je prováděna na malé skupině vybrané populace, kterou chceme zkoumat. Většinou jsou pro pilotní studii voleny jiné techniky sběru dat než posléze v samotném výzkumu. Nejčastěji se zde používají kvalitativní postupy (nestandardizovaný rozhovor). Cílem pilotní studie je zjistit, zda informace, kterou požadujeme, v naší populaci vůbec existuje a zda je dosažitelná. 26 Pretest (někdy označovaný taky jako předvýzkum 27 ) Pretest je ověření zvolené metody a techniky na malém vzorku respondentů. Je testem zvolených nástrojů, které chceme ve výzkumu použít. Účelem pretestu je ověření připravených otázek, které položíme malé skupině respondentů (25-30 lidí ze zkoumané oblasti). Ověřuje se především srozumitelnost a jednoznačnost otázek, jde o jakousi revizi formulace otázek. Zatímco pro tvůrce dotazníku jsou všechny otázky pochopitelné, logické a jasné, pro určitou skupinu respondentů tomu tak být nemusí. Některé otázky mohou pro konkrétní lidi být dokonce iritující či nevhodné, přestože pro autora jsou naprosto běžné. Proto je pretest při výzkumech více než doporučován, jeho opomenutí se může v průběhu dat velmi podepsat na kvalitě sesbíraných dat (i například na návratnosti dotazníků apod.). 5.4 Validita a reliabilita měření Validní měření je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit. Reliabilní je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil. 28 Jednoduše řečeno validita je platnost měření, reliabilita je opakovatelnost měření. Podíváme-li se na tyto dvě skutečnosti z pozice kvantitativního a kvalitativního výzkumu, zjistíme, že právě validita a reliabilita jsou základním rozdílem mezi nimi. Kvantitativní výzkum vyžaduje silnou standardizaci a ta přináší vysokou reliabilitu. Avšak standardizace znamená velkou redukci informací - důsledkem je nízká validita. Pro příklad si uveďme dotazník. Respondent nemá možnost vyjádřit přesně své mínění o určitém problému, je omezen pouze na volbu jediné odpovědi (kategorie) v rámci určité otázky. Odpovědi tak většinou stoprocentně nezrcadlí názor respondenta. Standardizace u kvalitativních výzkumů je mnohem menší, proto i reliabilita (opakovatelnost) je nízká. Volná forma otázek a odpovědí však dávají respondentovi prostor pro vlastní 25 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost, s. 121. 26 Tamtéž. 27 Např. Disman takto označuje. 28 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost, s. 62. 24/64

vyjádření, proto budou odpovědi těsněji odrážet respondentův názor. Potenciálně tedy může tento typ výzkumu být mnohem validnější. Problémy validity u sociologických výzkumů trefně ilustruje Dismanova pohádka pro odrostlejší děti 29 : Zajistit validitu je pro výsledek výzkumu zcela nezbytné. Možností testování validity je více, nejčastěji bývá kontrola založena na srovnání s nějakým vnějším kritériem. 30 Validita založená na členství ve známé skupině V tomto případě se nástroj testuje na konkrétní skupině, která má zjevně zkoumanou vlastnost. Naměřené skóre by mělo být vyšší než u běžné populace. Typickým příkladem může být zkoumání rasismu. V tomto případě použijeme jako kontrolní vzorek členy rasistických organizací, u nichž by se vlastnost měla projevit výrazně silněji. Validita prediktivní Porovnává předpověď založenou na testovaném měření se skutečnými výsledky. Disman jako příklad uvádí validitu škály, která má předpovědět úspěch studentů středních škol ve studiu na vysoké škole. Předpovídanou úspěšnost lze porovnat se skutečnými výsledky studentů na vysoké škole. Validita souběžná Znamená, že měření určité vlastnosti je prováděno dvěma nebo více různými postupy, např. v dotazníku je tatáž vlastnost zkoumaná jinak položenou (kontrolní) otázkou nebo tzv. projektivní otázkou 31. 29 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost, s. 62. 30 Tamtéž, s. 64. 31 Viz kapitola 10.4. 25/64

Validita založená na mínění skupiny soudců Jde vlastně o porovnání výroků skupiny odborníků ve zkoumané oblasti, kteří se ke zvolené technice sběru dat vyjádří. Příkladem mohou být učitelé literatury, kteří se vyjádří k testování čtenářské vyspělosti žáků základních škol. Validita zjevná Je situace, kdy kontrola validity není nutná, vlastnost je zjevná (např. pohlaví respondenta). Problematiku validitu uzavřeme slovy M. Dismana: Neexistuje nic takového jako univerzálně validní měření určitého konceptu. Validita prokázaná v určitém kontextu a pro určitý účel je automaticky platná jen pro tento kontext a shodný účel. Indikátor určitého jevu, který je perfektně validní pro jeden účel, může být nevalidní pro měření téhož jevu v jiné souvislosti a naopak. 32 SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola se zaměřila na vysvětlení základních pojmů a dalších skutečností, které výzkumnou práci nerozlučně doprovází. Sociální výzkumy jsou zdrojem sociálních informací o společnosti a jevech, které společenský život přináší. Pro kvalitní výsledek výzkumu je nutné zajistit mimo jiné vhodně konstruované hypotézy, východiskové i pracovní, vlastní výzkum je vlastně testováním hypotéz. V případech, kdy je výzkum zaměřen na málo známé nebo dokonce neznámé skutečnosti je vhodné ověřit si proveditelnost výzkumu pilotní studií. Před samotným sběrem dat v terénu se doporučuje provést pretest, který je zkouškou zvolené techniky (například dotazníku) na menší skupině lidí. Takto můžeme zaručit solidní validitu i vhodnou míru reliability měření v rámci výzkumu. KONTROLNÍ OTÁZKY Vysvětlete vztah sociální informace a sociálního jevu. Vysvětlete pojem hypotéza. Jaké znáte druhy hypotéz? Co musí nutně předcházet stanovení hypotéz? Vysvětlete pojmy pilotáž a pretest. Proč jsou důležité? Vysvětlete pojmy validita a reliabilita. Jakým způsobem může být validita testována? 32 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost, s. 67. 26/64

6 Vymezení a vysvětlení nutných pojmů 2.část 33 RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Cílem 5. a 6. kapitoly je seznámit vás se základními pojmy, s nimiž se při studiu i realizaci výzkumů setkáte. Některé pojmy už byly v předchozích kapitolách uvedeny, v této kapitole se seznámíte s tím, co označují pojmy operacionalizace, měření a znak. Dozvíte se, jaké máme typy znaků. Seznámíte se s pojmy související s deskripcí souboru dat, jako je třídění 1. a 2. stupně, absolutní a relativní četnost, kumulativní četnost, modus a medián. Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly Budete umět: vysvětlit základní pojmy z oblasti sociálních výzkumů. Budete schopni: porozumět textu, psaném v jazyce sociologických výzkumů. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Operacionalizace, měření a znak, třídění 1. a 2. stupně, absolutní a relativní četnost, kumulativní četnost, modus a medián. 6.1 Operacionalizace, měření a znak Operacionalizace Přechod od teoretického vymezení výzkumného problému zkoumaných sociálních jevů k empiricky uchopitelné a testovatelné podobě prostřednictvím redukce informace pomocí tzv. indikátorů a znaků se nazývá operacionalizací. 34 V podstatě je možno říci, že jde o proces převedení cílů výzkumu a hypotéz do zpracovatelné (měřitelné) podoby. Teoretickým pojmům jsou přiřazeny znaky, které přebírají funkci náhodných proměnných (v jazyce matematiky) s nimiž se dále pracuje. 33 Kapitola vychází ze zdrojů: Loučková, I. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu, s. 39, 192-196, Loučková I. Základní statistické přístupy v sociologickém výzkumu, s. 12, 38-49. 34 Loučková, I. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu, s. 192. 27/64

Jako příklad uveďme zkoumání diferenciace volného času dle sociálního statusu. Je tedy nutné vymezit, co rozumíme pod označením status. Proto jej operacionalizujeme například jako příjem, majetek, vzdělání, podíl na moci apod. Měření Měření je proces označování objektů a jevů číselnými symboly podle určitých pravidel. Je vždy potřeba rozlišit, kdy má číslo jen označovací grafickou hodnotu (kód) a označuje kvalitu a kdy sleduje kvantitu, tedy má hodnotu čísla. Při měření je nutné mít na zřeteli skutečnost, že měření je vždy vztaženo ke komplexu podmínek. Například při měření spokojenosti na pracovišti - je respondent spokojen, anebo to jen prohlašuje? Problémy při měření mohou nastat např. vlivem aktérů měření (sympatie a antipatie respondenta). Měření mnohdy nelze opakovat (vždy je jiná situace) anebo je těžké stanovit standardní jednotku, která by určovala standardizovanou stupnici. Základními předpoklady měření jsou reliabilita (opakovatelnost, odstup od vlivu prostředí a náhody) a validita (jistota, že měří to, co se měřit má). Znak je symbolickým vyjádřením zkoumané vlastnosti, je výsledkem její operacionalizace. 35 Je to veličina, která odráží různé úrovně vlastností. Znak nabývá různé hodnoty, díky proměnlivosti hodnot je proto nazýván proměnná. Kategoriemi znaku označujeme skupinu všech úrovní (možností) znaku (obor hodnot znaku, třídy znaku). Pro příklad zvolme pracovní kolektiv a spokojenost v práci. Pak: Znak 1: spokojenost vyjádřena odpovědí na otázku: Jste spokojen v práci? Kategorie: ano - ne. Znak 2: Stupeň spokojenosti v práci vyjádřete jednou z pěti kategorií. Kategorie: velmi nespokojen - nespokojen - ani spokojen, ale ani nespokojen - spokojen - velmi spokojen. Volba počtu kategorií znaku je dána 36 : - cílem, do jaké míry chceme skutečnost zachytit - zpracovatelností (respektive skutečností, jak podrobné informace ještě lze zpracovat a využít při interpretaci) - měřitelností (tzn. stupněm přesnosti, který jsme schopni zajistit) Kategorizovaný znak je určen svými kategoriemi. Kódy kategorií jsou číslice přiřazené kategoriím. 35 Loučková, I. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu, s. 196. 36 Loučková I. Základní statistické přístupy v sociologickém výzkumu, s. 12. 28/64