Dramatická výchova ve školních vzdělávacích programech

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA PRIMÁRNÍ PEDAGOGIKY Dramatická výchova ve školních vzdělávacích programech Diplomová práce Brno 2012 Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Marie Pavlovská, Ph.D. Vypracovala: Vladimíra Kořínková

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenŧ, dalších informací a zdrojŧ v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonŧ (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisŧ. V Brně, duben 2012 podpis studenta 2

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě chci poděkovat Mgr. Tomáši Doleţalovi za jeho přístup a rady ke zpracování mé práce, PaedDr. Marii Pavlovské, Ph.D. za vedení této práce a paní učitelce Mgr. Jarmile Borovcové, která mi vţdy vyšla vstříc a svým přístupem mi dodávala optimismus. Poděkování patří také mamce, která mě vţdy podporovala Jirkovi (on ví za co). 3

Obsah ÚVOD... 5 TEORETICKÁ ČÁST... 6 1 DRAMATICKÁ VÝCHOVA... 7 1.1 CO JE DRAMATICKÁ VÝCHOVA... 7 1.2 PODOBY DRAMATICKÉ VÝCHOVY... 10 1.3 PRINCIPY DRAMATICKÉ VÝCHOVY... 11 1.4 CÍLE DRAMATICKÉ VÝCHOVY... 12 1.5 METODY A TECHNIKY DRAMATICKÉ VÝCHOVY... 13 1.6 APLIKACE A VYUŢITÍ DRAMATICKÉ VÝCHOVY NA ŠKOLÁCH... 15 2 DRAMATICKÁ VÝCHOVA V RVP ZV... 18 2.1 DV JAKO SAMOSTATNÝ VZDĚLÁVACÍ OBOR... 18 2.2 METODY DV V RVP ZV... 20 3 PŘÍPRAVA PROJEKTU... 21 3.1 PLÁNOVÁNÍ VÝUKY A STANOVENÍ CÍLŦ... 21 3.1.1 Cíle projektu... 21 3.1.2 Vzdělávací oblast, průřezová témata, mezipředmětové vztahy... 22 3.1.3 Plánování projektu... 23 3.1.4 Stavba hodiny... 25 VÝZKUMNÁ ČÁST... 27 4 VÝZKUM... 28 4.1 TYP VÝZKUMU... 29 4.2 CÍL VÝZKUMU... 29 4.3 VÝZKUMNÉ OTÁZKY... 29 4.4 VÝZKUMNÉ HYPOTÉZY... 29 4.5 METODOLOGIE VÝZKUMU... 30 4.6 VÝZKUMNÝ VZOREK... 30 4.6.1 Charakteristika základních škol... 32 5 VÝSLEDKY VÝZKUMU... 33 5.1 DRAMATICKÁ VÝCHOVA VE ŠKOLNÍCH VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMECH CELKOVÝ PŘEHLED... 33 5.2 VÝSKYT DRAMATICKÉ VÝCHOVY NA I. A II. STUPNI... 34 5.3 FORMA ZAČLENĚNÍ DV V ŠVP... 35 5.4 SROVNÁNÍ PŘEDMĚTU DRAMATICKÁ VÝCHOVA NA RŦZNÝCH VÝZKUMNÝCH ŠKOLÁCH... 36 5.4.1 Srovnání klíčových kompetencí a průřezových témat... 37 5.4.2 Srovnání očekávaných výstupů... 42 5.5 METODY DRAMATICKÉ VÝCHOVY V POVINNÝCH PŘEDMĚTECH... 45 Poznámka ke koncepci ŠVP, které jsem přečetla... 53 6 ZÁVĚR VÝZKUMU... 54 PRAKTICKÁ ČÁST... 55 7 PROJEKT REALIZOVANÝ NA ZŠ JAKO MOŢNOST VÝUKY DV... 56 Úvod... 56 7.1 NÁVRH PROJEKTU... 56 7.1.1 Průběh vyučovací jednotky... 58 7.2 REFLEXE REALIZACE... 65 ZÁVĚR... 67 RESUMÉ... 68 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 69 PŘÍLOHY... 72 4

Úvod S dramatickou výchovou jsem se poprvé setkala aţ v prvním ročníku studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Do té doby jsem nikdy nezaţila hodinu dramatické výchovy, ani pouţití jejích metod či forem během výuky, myslím si, ţe ţádný z mých učitelŧ ze základní školy ani z gymnázia se s nimi nesetkal. I proto jsem zvolila za téma své diplomové práce Dramatická výchova ve školních vzdělávacích programech, v níţ zařazuji výzkum dramatické výchovy a jejích principŧ ve školních vzdělávacích programech v mém rodném okrese. Téma své diplomové práce jsem vybrala po delší úvaze a po své praxi ve čtvrtém ročníku. Dle mého pozorování na základních školách není dramatická výchova vyuţita v takové míře, v jaké by jí bylo zapotřebí. Výzkum jsem prováděla na základních školách v okrese Hodonín, který je znám svým udrţováním kulturních tradic a folklóru. A právě tyto tradice se pomocí dramatické výchovy, podle mého názoru, ve školním prostředí dají dětem nejen přiblíţit, ale zároveň udrţovat. Cílem mé diplomové práce je zjistit, v jakém mnoţství a jakou formou je dramatická výchova zařazena ve školních vzdělávacích programech a zda jsou vyuţívány její metody a principy v povinných předmětech, prŧřezových tématech či vedou k rozvíjení klíčových kompetencí ţákŧ. Tento výzkum kurikulárních dokumentŧ se mŧţe stát východiskem pro změnu úhlu pohledu na dramatickou výchovu. Svou diplomovou práci jsem rozdělila na tři části: teoretickou, výzkumnou a praktickou. V první kapitole teoretické části se věnuji vymezení pojmu dramatická výchova, dále uvádím podoby dramatické výchovy, se kterými se mŧţeme v dnešní době na základních školách setkat, a uvádím cíle, principy a nejdŧleţitější metody a techniky dramatické výchovy. Také zde představuji několik odborných publikací, které mne zaujaly a jejichţ prostřednictvím čtenář získá odborné poznatky a inspiraci k vyuţití dramatické výchovy na ZŠ. Ve třetí kapitole teoretické části popisuji přípravu projektu, který jsem navrhla a realizovala v základní škole ve Stráţnici. Ve výzkumné části se zabývám zařazením dramatické výchovy ve školních vzdělávacích programech sedmadvaceti základních škol v okrese Hodonín. Zjištěné výsledky z jednotlivých škol jsou graficky zpracovány a vzájemně srovnávány mezi sebou a také vzhledem k RVP ZV. V praktické části aplikuji teoretické poznatky v projektu, který jsem navrhla a zrealizovala na ZŠ ve Stráţnici. 5

TEORETICKÁ ČÁST 6

1 Dramatická výchova S dramatickou výchovou jsem se setkala poprvé aţ na vysoké škole. Dlouho jsem si ujasňovala, o co se vlastně jedná a jak lze dramatickou výchovu vyuţít v mém oboru. Proto v této kapitole nastíním základní pojmy definice dramatické výchovy, její cíle, principy, metody a techniky a také praktické uţití, které uvádějí někteří autoři v odborných knihách. 1.1 Co je dramatická výchova Dítěti můţeme říci dvěma způsoby, co je slepý člověk. Můţeme mu říci, ţe slepý člověk je člověk, který nevidí. Nebo mu řekneme: Zavři oči a pokus se najít cestu z místnosti. Tento druhý způsob je tvořivá dramatika. Brian Way Jelikoţ vymezením pojmu dramatická výchova se zabývá mnoho autorŧ, mŧţeme se v odborné literatuře setkat s rŧznými definicemi, z nichţ uvádím následující. Josef Valenta 1 definuje dramatickou výchovu takto: Dramatická (resp. divadelní) výchova je systém řízeného, aktivního, uměleckého, sociálního a antropologického učení dětí či dospělých zaloţený na vyuţití základních principů a postupů dramatu a divadla se zřetelem na jedné straně: o ke kreativně-uměleckým (divadelním a dramatickým) o a k pedagogickým (výchovným i formativním) poţadavkům a na druhé straně: k bio-psycho-sociálním podmínkám (individuálním i společným moţnostem dalšího rozvoje zúčastněných osobností). 2 Eva Machková dramatickou výchovu popisuje jako učení zkušeností, tj. jednáním, osobním, nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince. Je zaloţena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního ţivota 1 VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy, 2008, s. 40. 2 MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy, 1998, s. 32. 7

lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených. Toto prozkoumávání poznávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci. Je to proces, který můţe, ale nemusí vyústit v produkt (představení). Cíle dramatické výchovy jsou pedagogické, prostředky dramatické. Soňa Koťátková: Dramatická výchova je jeden z pěti oborů estetické výchovy (vedle výchovy literární, výtvarné, hudební a pohybové), výchovná disciplína, která vyuţívá některých prostředků a postupů divadelního umění, učení především přímým proţitkem a vlastní zkušeností v jednání, nabývání ţivotní zkušenosti tím, ţe hledáme řešení nastoleného problému (situace) nejen intelektem, ale i intuicí se zapojením těla a emocí. 3 Podobně také definuje dramatickou výchovu Jaroslav Provazník 4 ve svém příspěvku na metodickém portálu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Dramatická výchova je podle něj: jeden z pěti oborů estetické výchovy a výchovy uměním (vedle výchovy literární, výtvarné, hudební a pohybové, resp. taneční); pedagogická disciplína, která vyuţívá některých prostředků a postupů divadelního umění, protoţe pracuje především s mezilidskými vztahy, se situacemi (v nichţ se mezilidské vztahy projevují) a s přeměnou, přeměňováním, které vychází z dětem vlastního, přirozeného hraní "jako"; podstatou této přeměny je jednání, jímţ se účastníci hry a vše, co je její součástí (prostor, předměty, zvuky), stávají něčím nebo někým jiným, neţ ve skutečnosti jsou; to hráčům umoţňuje vytvářet fiktivní svět - dramatické postavy, děje a prostředí - a vědomě s ním pracovat; učení především přímým proţitkem a vlastní zkušeností v jednání; nabývání ţivotní zkušenosti tím, ţe hledáme řešení nastoleného problému (situace) nejen intelektem, ale i se zapojením těla a emocí; 3 KOŤÁTKOVÁ, Soňa a kol. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy, 1998, s. 49. 4 PROVAZNÍK, Jaroslav. [online]. 2005. [cit. 2011-10-27]. Dostupný na World Wide Web: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/407/podil-dramaticke-vychovy-na-utvareni-a-rozvijeni-klicovychkompetenci.html/>. 8

systém činností, které jsou cíleně řazeny nebo strukturovány do smysluplných celků (vyučovací hodina, blok nebo série vyučovacích hodin, projekt; specifickým typem projektu je tzv. školní nebo také procesuální drama, které zpracovává buď příběh, nebo nabízí prozkoumávání určitého problému). Podle Marie Pavlovské je dramatická výchova pedagogickou disciplínou, která v procesu učení klade důraz na jednání a aktivitu, vyuţívá přímého proţitku a vlastní zkušenosti v jednání, úzce souvisí s dramatickým uměním, neboť vyuţívá jeho prostředků a postupů k splnění svých cílů, tzn. vychovat člověka tvořivého, vnímavého, citlivého, empatického, schopného kontaktu a slovní i mimoslovní komunikace, člověka, který se umí orientovat v běţných i méně běţných ţivotních situacích a mezilidských vztazích, který se umí rozhodovat a jednat svobodně a zodpovědně. 5 Z těchto definic je patrné, ţe dramatická výchova je prostředek, který nabízí nepřeberné mnoţství vyuţití ve školním i mimoškolním prostředí. Lze ji aplikovat na kaţdodenní běţná témata, která se musí ţáci bezpodmínečně naučit (jako například slušné chování), ale také na témata, která v dřívějších dobách byla tabu, ale dnes jsou velmi často probírána a je o nich často diskutováno. Jedná se například o multikulturní výchovu. Ţáci si pomocí technik dramatické výchovy mohou vyzkoušet rŧzné role a pozice, do kterých by se v běţném ţivotě nedostali (nebo naopak do kterých se v budoucnu dostat mohou). Dramatická výchova by tedy neměla být opomíjena v ţádné škole, která vychovává demokratického občana, který je tolerantní, empatický a schopný řešit nečekané ţivotní situace. 5 PAVLOVSKÁ, Marie. Cesta současné školy ke škole tvořivé, 2002, s. 6. 9

1.2 Podoby dramatické výchovy V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je dramatická výchova zařazena společně s dalším cizím jazykem jako doplňující obor, není tudíţ povinnou součástí základního vzdělávání. I kdyţ ve vzdělávacím procesu prozatím nezískala výraznější místo, mŧţeme se s ní v současné době setkat ve třech podobách. Dramatická výchova se statusem doplňujícího vzdělávacího oboru RVP ZV realizovaná jako povinný, povinně-volitelný nebo volitelný předmět mŧţe směřovat k jevištnímu (divadelnímu nebo přednesovému) tvaru, nebo mŧţe mít podobu interní dramaticko-výchovné práce, která nepočítá s jevištním tvarem (dramaticko-výchovné aktivity ve třídě jsou určeny výhradně účastníkŧm, nikoliv divákŧm). 6 Kromě samostatného předmětu mŧţe být dramatická výchova do školní výuky zařazená jako metoda práce pouţitelná v kterémkoli vyučovacím předmětu nebo jako pedagogický princip, jenţ prostupuje veškerým vyučováním. 7 Dramatická výchova jako soubor vybraných dramaticko-výchovných metod, aplikovaných v rŧzných předmětech, staví na přímém proţitku a vlastní zkušenosti při jednání, a proto je její účinek trvalý. 8 Není to ovšem metoda univerzální, neboť její aplikací nelze postihnout celý obsah předmětŧ, mŧţe ho ale ozvláštnit či zaktivnit. Dramatická výchova jako zájmová činnost v rŧzných výchovných zařízeních (školních druţinách nebo zařízeních speciálně pedagogických, v divadelních, loutkářských a recitačních souborech, v literárně dramatickém oboru základní umělecké školy nebo v centrech volného času, klubech a institucích určených dětem a mladým lidem sociálně, fyzicky, smyslově a mentálně handicapovaným), je postavena na dobrovolné docházce a její přednosti spočívají především v ochotě dětí podílet se na činnosti mimo okruh svých povinností, tudíţ se zde objevuje velmi dŧleţitá vnitřní motivace. 9 6 PROVAZNÍK, J. [online]. 2005. [cit. 2011-10-27]. Dostupný na World Wide Web: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/407/podil-dramaticke-vychovy-na-utvareni-a-rozvijeni-klicovychkompetenci.html/>. 7 PAVLOVSKÁ, Marie. Cesta současné školy ke škole tvořivé, 2002, s. 6. 8 KOVALČÍKOVÁ, Iveta., MAJZLANOVÁ, Katarína., PAVLOVSKÁ, Marie., PELÁN, Jiří. Variácie podôb výchovnej dramatiky, 2003, s. 137. 9 MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy, 1998, s. 174. 10

V rámci jakékoliv podoby dramatické výchovy jak ve školním, tak mimoškolním prostředí je dŧleţité, aby výuku vedl tvořivý pedagog se zkušenostmi s dramatickou výchovou nebo absolvent oboru dramatická výchova na vysoké škole. 1.3 Principy dramatické výchovy Principy dramatické výchovy se podle mého názoru dají v tradičním vyučování vyuţívat prakticky denně. Je na uváţení a zkušenostech učitele, jakým zpŧsobem principy dramatické výchovy uţije. Mŧţe se jednat o několikaminutovou hru nebo ucelenou vyučovací jednotku, či několikahodinový (nebo několikatýdenní) projekt. Dramatická výchova je jiţ od počátku svého uvedení do našich škol zaloţena na celostním, zkušenostním a kooperativním učení. Ve středu jejího procesu stojí ţák a v ohnisku pozornosti péče o proces, jeho kvalita ve vztahu k dítěti. Jedním ze základních principŧ je činnostní pojetí vyučování. Nejdŧleţitější se jeví péče o probíhající proces, v němţ dítě vystupuje jako aktivní činitel a spolutvŧrce. Vychází ze svých vlastních zkušeností, získává nové poznatky a pomocí vnímané činnosti přichází k záţitku, který ve spojení s emocionálními změnami, nazýváme proţitkem. Činnost, zkušenost, záţitek i proţitek spojuje v dramatické výchově princip hry. 10 Dramatická hra je dočasné přijetí fikce a jejími dŧleţitými znaky jsou role, konflikt a příběh. Eva Machková 11 ji definuje jako námětovou hru, zaloţenou na mezilidském kontaktu a komunikaci, na setkávání rŧzných lidských jedincŧ v situacích osob, které na sebe vzájemně pŧsobí, řeší střetávání svých postojŧ, potřeb, přání, směřování a vytvářejí tak děje. Metodickým aparátem hry v dramatické výchově jsou rŧzné typy rolových her, uplatněných v dramatických i nedramatických strukturovaných námětových hrách. Dalším principem je improvizace a vědomá, cílená práce s tvořivým potencionálem dětí 10 MARUŠÁK, Radek, KRÁLOVÁ, Olga., RODRIGUEZOVÁ, Veronika. Dramatická výchova v kurikulu současné školy, 2008, s. 9-12. 11 MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy, 1993, s. 19. 11

a jeho rozvíjení. Při vymezování svébytnosti dramatické výchovy se mŧţeme setkat také s principy odvozenými z prostředkŧ a postupŧ divadelního umění. 12 1.4 Cíle dramatické výchovy Cíl je předpokládaný výsledek edukace. Josef Valenta Ještě neţ se dostanu k formulaci cílŧ DV, měla bych poznamenat, ţe mým záměrem není uvádět formulace cílŧ všech autorŧ, kteří se tímto tématem zabývají, ale vybrat a osvětlit z nich pouze ty, které jsou pro mne východiskem při vytváření projektu. Eva Machková formuluje cíle v dramatické výchově ve třech základních rovinách: 1. v rovině dramatické: a) dovednosti v dramatické oblasti (hra v roli, výstavba celku, výrazové prostředky), b) vědomosti o dramatických aktivitách a divadle (dramaturgie, historie, teorie). 2. v rovině sociální: a) struktura skupiny, její dynamik, vztahy ve skupině, kooperace, b) poznávání ţivota, světa, lidí. 3. v rovině osobnostní: a) psychické funkce (pozornost, vnímání, obrazotvornost, myšlení, komunikace, emoce, vŧle), b) shodnosti (inteligence, tvořivost, speciální schopnosti) a příslušné dovednosti c) motivace, zájmy d) hodnotový ţebříček, postoje. K formulaci cílŧ Machová dodává: Dokonavé sloveso znamená, ţe předpokládáme úplné dosaţení cíle, nedokonavé sloveso předpokládáme, ţe dosahování cíle zabere 12 MARUŠÁK, Radek., KRÁLOVÁ, Olga., RODRIGUEZOVÁ, Veronika. Dramatická výchova v kurikulu současné školy, 2008, s. 9-12. 12

větší čas, neţ je vymezené období, pro něţ jej stanovíme. Toto je dŧleţité při formulaci cílŧ pro konkrétní hodinu nebo projekt. 13 Z pedagogického hlediska mŧţeme pojmenovat tři oblasti učení oblast afektivní, psychomotorická a kognitivní (intelektuální). Konkrétní cíle pro tyto oblasti formuluji v kapitole 3.1.1. 14 Podle Jaroslava Provazníka, který rozdělil cíle do čtyř okruhŧ, by měl cílem pedagogické práce být jedinec, který se stane: člověkem orientujícím se: o v sobě (ve své psychofyzické organizaci) o ve světě: - v oblasti sociálních vztahŧ, - v oblasti lidské práce a tvořivosti, - v oblasti přírodní a ekologické, - v oblasti kulturní, - v etických hodnotách. člověkem kompetentním, schopným pouţívat dovednosti a poznatky aktivně, tvořivě a odpovědně; člověkem schopným stálého seberozvíjení a adaptace, odolným vŧči neustálým změnám, které s sebou moderní společnost přináší; člověkem vědomým si svých moţností a limitŧ, člověkem zdravě sebevědomým, ale současně pokorným, člověkem, který je schopen sám sebe vnímat jako součást světa, jeţ ho v mnohém přesahuje. 15 1.5 Metody a techniky dramatické výchovy Metody a techniky dramatické výchovy jsou velmi dŧleţité nejen jako na sebe navazující části hodin při utváření ucelených dramat, ale také jako aktivizující sloţka ve vyučovacím procesu. Spektrum metod a technik je široké a vyuţít se mohou 13 MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova, 2007, s. 35-37. 14 PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Vzato z MACHOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova, s. 37. 15 PROVAZNÍK, Jaroslav in KOŤÁTKOVÁ, Soňa a kol. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy, 1998, s. 63. 13

v rŧzných podobách a mnoţství. Výběr a uţití záleţí na tvořivosti, kreativitě a zkušenostech učitele s přihlédnutím na specifické potřeby ţákŧ. Vhodnou definicí vztahu metod a technik mi připadá popis Kristy Bláhové: Metodou rozumíme v nejobecnějším slova smyslu způsob, jak dosáhnout určitého teoretického nebo praktického cíle. Prostředkem k tomu je technika, která představuje konkrétní postup. Znamená to, ţe kaţdá metoda můţe mít nejrůznější počet technik, a záleţí pouze na tom, kterou z nich pro daný problém zvolíme. Metoda však můţe existovat i sama o sobě, bez přispění té které techniky. 16 Podle Josefa Valenty je metodou myšlena cesta, jak dosáhnout výchovněvzdělávacího cíle, a technika představuje konkrétní postup. 17 Ve své publikaci tento autor třídí metody dramatické výchovy do pěti skupin: Metoda (ú)plné hry Metody pantomimicko-pohybové Metody verbálně-zvukové Metody graficko-písemné Metody materiálově-věcné 18 Ve svém projektu při výuce s ţáky jsem vyuţila metodu úplné hry, pantomimickopohybovou, verbálně-zvukovou a materiálově-věcnou. Konkrétně se jedná o tyto techniky: - Narativní pantomima: učitel vypráví děj a ţáci jej předvádí celý, svým tělem. - Ţivé nehybné obrazy (které byly spojeny z více hráčŧ, kteří zaujímali pozice ve vzájemném vztahu). Těmto obrazŧm jsem ještě dodala zvuk kaţdý ţák mohl říct jednu větu, kdyţ jsem se ho dotkla. - Alej: jedná se o uličku, v níţ ţáci stojí naproti sobě ve dvojicích, opět jsem zapojila princip doteku koho jsem se dotkla, promluvil a řekl své argumenty. - Diskuse: tuto techniku jsem vyuţila při sběru a ucelení informací. - Práce s rekvizitou: ţáci měli moţnost hry scének s předměty z minulosti, které měly smysluplně vyuţít. 16 BLÁHOVÁ, Krista in KOŤÁTKOVÁ, Soňa a kol. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy, 1998, s. 91. 17 VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy, 2008, s. 46-49. 18 VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy, 2008, s. 122-207. 14

Podrobný popis a přesné pouţití těchto technik uvádím v praktické části této diplomové práce. Samozřejmě za základní metodu pokládáme dramatickou hru, která je vyuţívána prakticky v kaţdé vyučovací jednotce dramatické výchovy. Podstatou dramatické hry je hra v roli. Mŧţeme ji členit: Hra v situaci, simulace - ţáci hrají v rámci fiktivní situace sami za sebe ve své ţivotní roli. Mohou si tak vyzkoušet jednání v běţných případech a hledat řešení vzniklých problémŧ. Neobávají se následkŧ, protoţe se ocitají ve hře jako (např. představují se, nakupují). Alternace - ţáci zde přebírají sociální roli a snaţí se vytvořit co nejtypičtější chování dané postavy na základě vlastních zkušeností. Jde spíše o zobrazování obecné charakteristiky typu, sociální role atd. Ţáci si vyzkouší roli někoho jiného, coţ přispívá k lepšímu pochopení reakcí jiných lidí (např. jsem maminka a zlobím se, ţe děti přišly pozdě domŧ). Charakterizace - ţáci přebírají cizí sociální roli s jejími charakterovými rysy, názory, problémy. Pro ţáky prvního stupně bývá charakterizace sloţitá. Potřebná je velká identifikace s postavou, vnitřní porozumění, ale i určitá ţivotní zkušenost a stupeň vyzrálosti (např. pracuji jako ošetřovatel a jsem velmi smutný, protoţe nevím, co jsem udělal špatně, ţe zvířátka utekla). 19 1.6 Aplikace a využití dramatické výchovy na školách Autoři, kteří se zabývají dramatickou výchovou, nesepisují pouhé definice a teoretické knihy, ale také nabízejí ucelené vyučovací celky, ať jsou to strukturovaná dramata, projekty či návody, jak vypracovat vlastní promyšlený projekt (výuku). V této kapitole bych chtěla nabídnout několik publikací, které mŧţeme efektivně vyuţít 19 KOVALČÍKOVÁ, Iveta, MAJZLANOVÁ, Katarína, PAVLOVSKÁ, Marie, PELÁN Jiří. Variácie podôb vychovnej dramatiky, 2003, s. 138-139. 15

při hledání námětŧ, jako rádce a pomocníky a prŧvodce dramatickou výchovou. Při plánování je ovšem potřeba se seznámit se samotnou teorií, ale předpokládám, ţe pokud učitel takovouto výuku plánuje (nebo jen hledá námět), je obeznámen s teoretickým východiskem dramatické výchovy. Takovýmto rádcem v oblasti teorie je publikace Evy Machkové Jak se učí dramatická výchova. 20 Tato kniha je uceleným přehledem o dramatické výchově a nabízí spoustu námětŧ na přemýšlení a také východiska pro tvorbu vlastních projektŧ pro výuku dramatické výchovy. Eva Machková je jedna z hlavních osobností dramatické výchovy v České republice a své zkušenosti předává široké pedagogické obci. Své zkušenosti prezentuje také v publikaci Drama v anglické škole, která byla vydána v roce 1991 a ukazuje přístup k DV v jiné zemi. 21 Přestoţe se tato kniha doţila věku přes dvacet let, spousta námětŧ je aktuálních a vyuţitelných i u nás a v dnešní době. Také ostatní autoři nabízejí návody jak vytvořit celé lekce, které sami realizovali a dodávají zpětnou reflexi podnětnými připomínkami a postřehy. Takovouto knihou je Drama a příběh Iriny Ulrychové 22. Tato kniha má podtitul Tvorba scénáře příběhového dramatu v dramatické výchově, coţ samo předkládá obsah knihy. Autorka však nabízí i ucelená strukturovaná dramata, které mŧţe pedagog v případě potřeby a vhodnosti pouţít. Pro mne byla velmi přínosná kniha Josefa Valenty Metody a techniky dramatické výchovy, 23 která hned v úvodu seznamuje čtenáře s několika lekcemi DV. Teprve na dalších stránkách autor seznamuje čtenáře s definicemi, na které ale navazuje detailní popis metod a technik, které je moţno v hodinách vyuţívat. Myslím, ţe toto je kniha, která by neměla chybět v knihovně ţádného tvořivého pedagoga (a to nejen učitele dramatické výchovy). Knihou plnou lekcí DV je Cesta současné školy ke škole tvořivé Marie Pavlovské. 24 A nechci opomenout ani zahraniční autory. Jednou z knih, která se mi dostala do rukou je Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. Tuto publikaci napsal Brian Way a do češtiny přeloţila E. Machková. Je to další z knih, která by neměla 20 MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova, 2007. 21 MACHKOVÁ, Eva. Drama v anglické škole, 1991. 22 ULRYCHOVÁ, Irina. Drama a příběh : Tvorba scénáře příběhového dramatu v dramatické výchově. 2007. 23 VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy, 2008. 24 PAVLOVSKÁ, Marie. Cesta současné školy ke škole tvořivé, 2002. 16

chybět ţádnému pedagogovi, protoţe cvičení, která nabízí, jsou vhodná nejen do oblasti dramatické výchovy, ale jsou vyuţitelná prakticky ve všech předmětech. Poslední knihou, kterou bych zde chtěla zmínit, je publikace s názvem Lekce pro ţivot: Drama a integrované kurikulum od čtveřice zahraničních autorŧ, jimiţ jsou J. Clark, W. Dobson, T. Goode a J. Neelands. Jsou zde lekce určené přímo do hodin dramatické výchovy určené spíše zkušeným pedagogŧm, ale témata jsou velmi zajímavá a rozhodně se hodí k dnešní době. 25 Touto kapitolou jsem chtěla přiblíţit čtenáři několik publikací, které mě osobně zaujaly. Nejedná se o ucelený přehled knih s touto tematikou, ale pouze o vybraný výčet knih, které si pořídím do své knihovny a budu v nich hledat rady při svém budoucím zaměstnání. Tyto knihy jsou pro mě přitaţlivé ať uţ svou teoretickou základnou, která je pro mě dŧleţitá, nebo svými praktickými příklady, které bych ráda vyuţila při práci s dětmi. 25 CLARK, Jim, WARWICK, Dobson, GOODE, Tony, NEELANDS, Jonothan. Lekce pro ţivot: Drama a integrované kurikulum, 2008. 17

2 Dramatická výchova v RVP ZV V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je dramatická výchova zařazena do vzdělávací oblasti Umění a kultura vedle povinných předmětŧ Hudební výchova a Výtvarná výchova se statusem doplňujícího vzdělávacího oboru. Není tudíţ povinnou součástí základního vzdělávání a základní školy ji mohou vyučovat jako samostatný předmět, projekt, kurz apod. 26 Pro přehlednost zde uvádím systém kurikulárních dokumentŧ. Obr. 1 - Systém kurikulárních dokumentů. 27 2.1 DV jako samostatný vzdělávací obor V běţně zaţité výuce z minulých desetiletí není podle učitelŧ pro dramatickou výchovu místo. Marušák a kol. 28 uvádí překáţky a námitky, které jsou vznášeny proti výuce dramatické výchovy: Takhle se ve škole učit nedá, protoţe na to nemáme čas a místo. S velkým počtem našich ţáků nelze pracovat. Děti jsou neukázněné. Děti tyto metody nezvládnou, nevědí si s nimi rady. Na školách nejsou pedagogové, kteří by takový způsob práce zvládli. Autor na všechny tyto námitky odpovídá, nachází 26 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2007, s. 62. 27 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2007, s. 7. 28 MARUŠÁK, Radek a kol. Dramatická výchova v kurikulu současné školy : Vyuţití metod a technik, 2008, s. 15-29. 18

alternativy práce a také učitelŧm nabízí vzorové lekce s poznatky pedagogŧ, kteří s dramatickou výchovou mají zkušenosti. RVP ZV formuluje vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Dramatická výchova. Jsou to očekávané výstupy pro 1. a 2. období prvního stupně a očekávané výstupy pro ţáky druhého stupně ZŠ a také učivo. V charakteristice vzdělávacího oboru Umění a kultura také uvádí cílové zaměření vzdělávací oblasti a definuje, jak se budou rozvíjet ţákovy kompetence hudební, výtvarnou a dramatickou výchovou. Kompletní charakteristiku vzdělávací oblasti Umění a kultura uvádím v příloze spolu se vzdělávacím obsahem vzdělávacího oboru Dramatická výchova. Do vzdělávacího obsahu patří očekávané výstupy pro 1. a 2. období. Podle očekávaných výstupŧ pro 1. období by měl ţák zvládat tvoření hlasu, správně artikulovat a správně drţet tělo. Také by měl umět vyjadřovat svoje emoce a rozeznávat emoce ostatních, rozlišovat herní situaci a přijímat pravidla hry, vstupovat do rolí a jednat v nich. Dŧleţitá je samozřejmě i spolupráce ve skupině při tvorbě rŧzných jevištních situací, které poté prezentuje před spoluţáky a sleduje prezentace ostatních. A nesmíme opomenout ani jednu z nejdŧleţitějších věcí reflexi (například divadelního nebo filmového díla). Očekávané výstupy pro 2. období uţ vyţadují sloţitější porozumění ţáka učivu. Ţák by měl vyuţívat somatických schopností k vyjádření vnitřních stavŧ a emocí určité postavy i sám sebe. V jednání v roli by měl být cítit znatelný pokrok a přesvědčivé jednání. Je schopen sebereflexe po prezentaci inscenačního tvaru a bere v úvahu názor učitele a spoluţákŧ. Učivo je rozděleno do několika tematických celkŧ: základní předpoklady dramatického jednání (psychosomatické dovednosti, herní dovednosti, sociálně komunikační dovednosti), proces dramatické a inscenační tvorby (náměty a témata v dramatických situacích, typová postava, dramatická situace, příběh, inscenační prostředky a postupy, komunikace s divákem), recepce a reflexe dramatického umění (základní stavební prvky dramatu, současná dramatická umění a média, základní divadelní druhy). 19

Pro druhý stupeň RVP ZV uvádí očekávané výstupy náročnější, ale přiměřené věku ţákŧ. Setkávají-li se ovšem ţáci druhého stupně s dramatickou výchovou jako začátečníci, nesmíme přeskakovat ani jednodušší výstupy a cíle pŧvodně určené ţákŧm prvního stupně. 2.2 Metody DV v RVP ZV Ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se setkáváme s pojmem dramatizace. Konkrétně na tomto místě: Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Literární výchova: Učivo: tvořivé činnosti s literárním textem přednes vhodných literárních textŧ, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod. V průřezových tématech je dramatická výchova zmíněna takto: Osobnostní a sociální výchova V osobnostní a sociální výchově lze účinně vyuţít rŧzných postupŧ dramatické výchovy. Doplňující vzdělávací obor Dramatická výchova uţívá jako základní metody nástroje dramatické a inscenační tvorby, osobnostní a sociální výchova vedle toho uţívá i tréninkové postupy sociálně psychologické povahy, které nemají divadelní podstatu. Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Dramatická výchova, jako doplňující vzdělávací obor umoţňuje ţákŧm vyjadřovat a prezentovat své postoje, přijímat role a zkoumat témata a situace na základě vlastního jednání. Je tedy patrné, ţe dramatická výchova má v RVP ZV dŧleţité postavení, i kdyţ by podle mého názoru měla být zařazena jako předmět povinný. Školy mají moţnost zaměstnat kvalifikovaného učitele pro tuto práci a pedagogové, kteří tyto zkušenosti nemají, na sobě mohou dále pracovat a projít kurzem výuky dramatické výchovy. V dnešní době jsou moderní školy například jazykově či sportovně zaměřeny, ale určitě by své uplatnění našla i základní škola zaměřená na dramatickou výchovu. 20