Dfievoplavební kanál na Drahanské vrchovinû 1

Dfievoplavební kanál na Drahanské vrchovinû 1 Franti ek MLATEâEK A NOTACE: Studie se zab vá zanikl m plavebním kanálem na Drahanské vrchovinû v regionu Boskovice, kter zaãíná v rybníku U adjunkta (katastrální území Velenov, nadmofiská v ka 667 m) a konãí rybníkem Na melcovnû (katastrální území Boskovice, nadmofiská v ka 382 m), pfiiãemï celková délka jeho trasy ãiní 7,75 km. Pfiíspûvek popisuje jeho trasu, ãasové datace moïného vzniku kanálu vãetnû pfiibliïné doby provozu i technická specifika a zajímavosti. 1 Úvod Jeden z problémû, kter musí lesníci a dfievafii od pradávna aï do dne ních dnû fie it, je dopravit v lese pokácené a ãásteãnû upravené dfiíví beze ztrát, rychle a pokud moïno levnû na místo spotfieby. A jiï od pradávna se pro tyto úãely (vût inou v kombinaci s jin mi zpûsoby) jako vhodné dopravní médium pouïívala voda. Z poãátku se vyuïívaly pfiedev ím dolní toky fiek pro plavení vorû nebo ãásteãnû upravená koryta potokû pro plavbu jednotliv ch kusû, 2 pozdûji vznikaly i stavby urãené v hradnû k plavení dfiíví dfievoplavební kanály, vyu- Ïívající vodní energii horních a stfiedních ãástí tokû. Za nejstar í stavbu tohoto druhu v na ich zemích je povaïována takzvaná Dlouhá stoka, 3 vybudovaná dûlním mûfiiãem Rössmeislem v letech 1531 1536 a protínající velkou ãást Slavkovského lesa. Úãelem tohoto rozsáhlého vodního díla v ak bylo pfiedev ím zásobovat vodou cínové doly v okolí Horního Slavkova a âisté, teprve druhotnû slouïilo pro plavení dfiíví. Jako první stavba urãená v hradnû pro dfievoplavbu se uvádí málo znám Flájsk plavební kanál, postaven v letech Není-li uvedeno jinak, je autorem v ech mapov ch podkladû a fotografií Franti ek Mlateãek. Obr. 1. Mapa dfievoplavebního kanálu Such melcovna, situace ir ího území, stav krajiny pfied v stavbou pfiehrady. 1624 1629 pro dopravu dfiíví z lesû Kru n ch hor v okolí Flájí do saského mûsta Clausnitz. 4 JiÏ známûj í je o nûco mlad í Novohradsk plavební kanál, kter v Novohradsk ch horách v letech 1778 1783 navrhli a postavili odborníci-vodafii Görner, Langer a Möhles spoleãnû s geometrem a matematikem J. F. Riemerem pro plavení dfiíví z Horního Hvozdu poblíï Hojné Vody do pfiekladi tû âerven DvÛr u âesk ch Budûjovic. 5 Nejznámûj í díla tohoto druhu jsou v ak bezesporu dva umavské kanály: dnes jiï legendární Schwarzenbersk dfievoplavební kanál, budovan v letech 1789 1822, 6 a Vchynicko-Tetovsk dfievoplavební kanál, budovan v letech 1799 1801 jako první ãást takzvané Prá ilské plavby pro zásobování Prahy dfiívím. 7 Oba poslednû jmenované kanály navrhl a z vût í ãásti také postavil otec celé my lenky, 1 Pfiedkládan ãlánek je zkrácená a ãásteãnû upravená verze komplexního materiálu Franti ek MLATEâEK: Dfievoplavební kanál na Drahanské vrchovinû (Plavební kanál Such melcovna), strojopis, Boskovice, bfiezen 2010. Zde je téï uveden kompletní pfiehled archivních pramenû a souhrnn pfiehled pouïité a související literatury. 2 První doloïenou zprávou o voroplavbû na Vltavû je privilegium Jana Lucemburského z roku 1316. Také Karel IV. v polovinû 14. století voroplavbu podporoval, vydal napfiíklad nafiízení, Ïe v echny jezy na Vltavû musí mít zafiízení pro voroplavbu ãili vorové propusti. Viz Josef EMLER: Pofiádek plavcû a právo pofiíãné v Podskalí, in: Památky archeologické VII, 1868, s. 5 24 (téï jako souãást pamûtního spisu, sestavil âenûk ZÍBRT: Praha se louãí s Podskalím, Pamûtní list slavnosti, pofiádané od místního odboru Ú. M.. pro král. Vy ehrad a okolí, Praha 1910); téï Ivan HONL: Struãn pfiehled nejstar ích období Vltavské plavby, in: Historická geografie 11, 1973, s. 117 137. 3 Pavel SUâEK: V znamné vodní stavby Slavkovského lesa a jejich souãasn stav, pfiedná ka pfiednesená na 40. roãníku sympozia Hornická Pfiíbram ve vûdû a technice, sekce Evropské hornictví a tradice, téma T-12, fiíjen 2001; Jifií MAJER: TûÏba cínu ve slavkovském lese v 16. století, Praha 1970. 4 Zdenûk BÁRTA: Plavební kanál Fláje Clausnitz v Kru - n ch horách, Chomutov 1999; Vít JOZA, Tomá DVO ÁK: Plavební kanál Fláje Clausnitz v Kru n ch horách, in: Lesnická práce 79, 2000, ã. 12, s. 566. 5 Václav HAJER: Volná plávka dfieva a voroplavba na fiece Mal i a jejích pfiítocích, in: Kaplick zpravodaj, informaãní obãasník mûstského úfiadu Kaplice IX, 2005, ã. 9, s. 8; ã. 10, s. 7. Internetové stránky obce Hojná Voda uvádûjí, Ïe na stavbu tohoto kanálu byli povoláni holand tí stavitelé a dûlníci se zdûvodnûním, Ïe mají se stavbami kanálû bohaté zku enosti. Viz www.hojnavoda.eu, oddíl Historie, kapitola Horní Hvozd plavba dfieva, citováno ãerven 2010. 6 Jifií ZÁLOHA: Josef Rosenauer umavsk plavební kanál, in: Jiskra, okresní noviny okresu âesk Krumlov, 1973, ã. 31 35, separát 20 stran, s v hradou k tvrzení první svého druhu na evropské pevninû ; téï Jifií NEUMANN: 200 let od zaloïení Schwarzenberského 268

projektant a vrchní stavitel, kníïecí schwarzenbersk lesní inïen r Josef Rosenauer, 8 muï neobyãejn ch odborn ch kvalit a nezdolné energie. Dfievoplavební kanál Such melcovna S potû ením mohu konstatovat, Ïe podobné, velmi zajímavé a unikátní technické dílo lze najít i na Drahanské vrchovinû v boskovickém regionu. Je to star kanál na plavení dfieva, kter zaãínal pod rybníkem U adjunkta 0,8 km severov chodnû od obce Such na katastrálním území Velenov; trasa dále prochází katastrem obce Vratíkov, dot ká se katastrû obcí Hrádkov a VáÏany a konec plavby byl v rybníku u pily melcovna 9 v katastrálním území Boskovice. Podle míst ohraniãujících jeho trasu obdrïelo toto vodní dílo název Dfievoplavební kanál Such melcovna. Délka plavební trasy ani v kov rozdíl ze Suchého na melcovnu nejsou sice tak znaãné, jako napfiíklad u kanálû vzpomínan ch v e, v rozsahu a nároãnosti stavebních prací, ve vyspûlosti a nápadech technického fie ení a nakonec i v otázce svého stáfií se v ak plavební kanál Such melcovna mûïe smûle postavit po bok Schwarzenberskému plavebnímu kanálu a dal ím podobn m stavbám. Pro ilustraci a základní pfiedstavu o rozsahu a specifikách dfievoplavebního kanálu Such melcovna uvedu nûkolik technick ch údajû: Celková délka plavební ãásti kanálu od konce napájecí stoky (zaãátek plavení dfiíví, staniãení kanálu 0,12 km, nadmofiská v ka 666 m nad mofiem) po rybník Na melcovnû (konec plavení dfiíví, staniãení 7,75 km, nadmofiská v ka 382 m nad mofiem) je 7,63 km. Vezmeme-li v úvahu délku hlavníku 2,50 km se zaãátkem v nadmofiské v ce 717 m, délku rybníka U adjunkta 0,11 km, délku napájecí stoky 0,12 km, délku plavebního kanálu 7,63 km a délku odtokového kanálu 0,20 km s vyústûním do fiíãky Bûlá v nadmofiské v ce 377 m, vychází celková délka trasy 10,56 km s pfiekonáním v kového rozdílu 340 m. Zapoãteme-li pak délku inventovan ch sbûrn ch kanálû 2,65 km, docházíme k celkové úctyhodné hodnotû 13,21 km. Pfii realizaci stavby dfievoplavebního kanálu ze Suchého na melcovnu dokázali dávní stavitelé vyuïít nejen rûzné stavební materiály podle charakteru okolí kanálu (v horní ãásti pfiedev ím dfievo, ve spodní ãásti kámen, eventuálnû kombinaci dfieva a kamene), ale také rûzné typy vodních cest (kanál vyloïen dfievem, kanál vyloïen kamenem, dfievûn vodní skluz, umûlé zemní koryto, podzemní klenut kanál). Unikátním ãinem bylo pak zcela nevídané a ojedinûlé pfiekonání rozvodnice a tím pfievedení potfiebné vody z povodí fiíãky Punkvy do povodí fiíãky Bûlá. Niveleta kanálu se v tûchto místech pohybuje s centimetrov mi rozdíly v protispádu, 10 coï je technick problém i v dne ní dobû. V dobû v stavby kanálu pfied stovkami rokû to byl nápad i ãin zcela mimofiádn. Z dal ích zvlá tností fie en ch a pfiekonan ch staviteli kanálu nutno na prvním místû jmenovat vybudování 1,10 km dlouhého dfievûného vodního skluzu prûmûrného sklonu 10,55 % nad balvanit m a strm m korytem potoka Kozel s uklidnûním vodního toku i plaveného dfiíví ve speciálním oválném záchytném rybníku (takzvaná klauze ). Za zmínku stojí téï vyfie ení problému s meandrujícím tokem a rozbahnûnou údolní nivou Orlového potoka pod obcí Vratíkov vybudováním koryta ve svahu nad údolním dnem, podobné vedení kanálu ve svahu od jezu na fiíãce Bûlá ke melcovnû a odvedení vody z rybníka Na melcovnû zpût do Bûlé podzemním kamenn m klenut m kanálem. Co se t ká dfievinného druhu, charakteru nebo mnoïství kanálem plaveného dfiíví, nebyly prozatím ani v archivních materiálech, ani v literatufie zji tûny Ïádné konkrétní údaje. 11 Podle v poãtû, proveden ch s ohledem na parametry kanálu (prûmûrn polomûr zatáãek asi 30 m, prûmûrná ífika koryta asi 1 m), se zde mohly bezpeãnû plavit kmeny aï 12 m dlouhé. 12 Vzhledem ke sloïitosti trasy lze v ak spí e pfiedpokládat dopravu pouze takzvaného sáhového, pfiípadnû na jinou délku kráceného dfiíví, 13 nikoliv cel ch kmenû. Vlastivûda moravská sice pfiipomíná, 14 Ïe se kanálem plavilo nejen dfiíví palivové, ale také stavební, podrobnûj í údaje o délce nebo charakteru zmiàovaného stavebního dfiíví v ak neuvádí. Hovofiíme-li o v jimeãnosti tohoto díla, je nutné pfiipomenout, Ïe nevzniklo osamocenû. Bylo souãástí nejen dal ích dfievoplavebních kanálû, ale také celé soustavy sbûrn ch pfiíkopû, drénû a záchytn ch rybníkû v povodí fiíãky Bûlá, jíï bychom tûïko hledali nûjakou obdobu a jejíï zbytky lze nalézt v irokém okolí. Plavební soustava zahrnovala kromû popisovaného dfievoplavebního kanálu Such melcovna s pfiedpokládan m samostatn m plavením dfiíví horní a stfiední ãástí Orlového potoka 15 pravdûpodobnû také dal í plavební stoky. Zachované kamenné ohrázování bfiehû v délce asi 500 m se zpevnûním bokû 1,20 m vysokou kamennou rovnaninou a dnem chránûn m kamennou dlaïbou s dfievûn mi prahy má napfiíklad Kofieneck potok (lidovû naz van KofieÀák), kter Jana Oppeltová 16 dokonce naz vá Kofieneck plavební kanál jako nepochybnou souãást plavebního systému v této oblasti. Pomístné ohrázování bfiehû lze vidût také u Vi Àového potoka (lidov název Vi Àák), jehoï podstatná ãást je ve vodohospodáfisk ch mapách naz vána Bene ovsk pfiíkop. Vzniká tak prostor k úvahám o plavení dfiíví také tûmito dvûma toky, tím spí e, Ïe pfied jejich ústím do Bûlé v Melkovském údolí jsou zfietelnû patrné zbytky velk ch rybníkû, dost moïná pro zachycení tûmito toky plaveného dfiíví. Souãástí celé vodní soustavy byl téï systém sbûrn ch drénû a pfiíkopkû, které sbíraly vodu z ãetn ch ra eli- plavebního kanálu, in: Památky a pfiíroda ãasopis státní památkové péãe a ochrany pfiírody 15, 1990, ã. 4, s. 225 230, se stejnou v hradou. 7 Jifií BùL, Zdenûk ETTLER, Jifií BARTÁK: Plavení dfiíví na stfiední umavû 200 let Vchynicko-Tetovského kanálu, PlzeÀ 2001; Jan REICHARDT, Blanka REICHARDTOVÁ: Stará umava Plánû a Povydfií (Der alte Böhmerwald die Gefilde und das Widratal), Praha 2004; Vchynicko-Tetovsk kanál, in: Jitka MELICHAROVÁ: umava, prûvodce Olympia, Praha 1973, s. 234 235. 8 Narozen 26. února 1735 v Chval inách u âeského Krumlova, zemfiel 10. bfiezna 1804 v âeském Krumlovû. 9 Souhrnnû se cel historicky i krajináfisky velmi zajímav a rozsáhl areál naz vá Dva dvory. 10 Zjistili Ing. Franti ek Mlateãek a Ing. Tomislav Oppelt pfii terénních prûzkumech a zamûfiování trasy kanálu v roce 1987 (viz téï pozn. 20). Publikováno Jana OPPELTOVÁ: Plavební kanál Such melcovna, in: Vlastivûdné Boskovice 1988, Materiál XIII. konference vlastivûdn ch krouïkû, Boskovice 1988, s. 51 74, zde zmiàována s. 52; táï: Plavební kanál Such melcovna na Drahanské vrchovinû, in: Zkoumání v robních objektû a technologií archeologick mi metodami, sborník ze semináfie konaného 7. 4. 1987, Brno 1988, s. 181 200, zde zmiàována s. 186. 11 Rudolf BAGAR: Panství Boskovice, in: Struãné historické informace podle vût ích vlastníkû lesa v pûsobnosti poboãky Ústavu pro hospodáfiskou úpravu lesû (dále jen ÚHÚL) v Brnû, Brno 2002, s. 26 28. Z materiálû poboãky ÚHÚL v Brnû zpracoval doc. Ing. Rudolf Bagar, CSc., kter zde uvádí, Ïe lesy panství Boskovice byly v letech 1725 1737 tvofieny z nejvût í ãásti kmenovinou jehliãnatou (v druhovém sloïení jedle, smrk, borovice) a listnatou (buk, javor), ménû pak pafiezinou (dub, habr, bfiíza). 12 V poãet provedli Ing. Franti ek Mlateãek a Ing. Tomislav Oppelt pfii terénních prûzkumech a zamûfiování trasy kanálu v roce 1987, publikováno Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 65; táï 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 185. 13 1 sáh (moravsk, ãesk ) = 1,77 m, pro Novohradsk plavební kanál je zmiàováno plavení polen o délce 2 vídeàské sáhy (= 3,8 m), viz Václav HAJER, cit. v pozn. 5. Pro jiné kanály není speciální plavební míra polen uvádûna. 14 Jan KNIES: Vlastivûda moravská II, Místopis Moravy, Boskovsk okres, Brno 1904, s. 177. 15 Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 58; táï 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 189. 16 Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 68; táï 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 182. 269

2 Dfievoplavební kanál Such melcovna / podéln profil 4 3 Obr. 2. Mapa dfievoplavebního kanálu Such melcovna, trasa kanálu vãetnû schematického zákresu sbûrného systému. Obr. 3. Graf dfievoplavebního kanálu Such melcovna. Legenda: A podéln profil od zaãátku zdrojnic po vtok do Bûlé, B podéln profil od rybníka U adjunkta po rybník Na melcovnû, 1 sbûrn systém, 2 rybník U adjunkta, 3 napájecí stoka, 4 zemní koryto 1, 5 potok Kozel, dfievûn vodní smyk, 6 rybník MarkÛv, 7 Orlov potok 1, 8 zemní koryto 2, 9 Orlov potok 2, 10 Bûlá, 11 zemní koryto 3, 12 rybník Na melcovnû, 13 vtok do Bûlé. Obr. 4. Mapa dfievoplavebního kanálu Such melcovna, detail sbûrného systému. ni È, zra elinûn ch pûd, terénních depresí, zamokfien ch lesních louãek a podmáãen ch lesû a svádûly ji do záchytn ch rybníkû. Tyto rybníky byly budovány pfiedev ím v údolí na vodním toku Bûlá a jejích pfiítocích, lze je v ak nalézt i v lese vysoko na svazích. Popis celé této vodní soustavy a vyhodnocení její funkce se v ak vymyká poslání pfiedkládané práce. Popis trasy V dal ích odstavcích si blíïe pov imneme v e nastínûn ch zvlá tností. 17 Sbûrn systém (hlavník 2,50 km, sbûrné drény 2,65 km, viz obr. 4). Provoz kanálu byl samozfiejmû nemysliteln bez dûmyslnû vybudované sítû záchytného systému nad rybníkem U adjunkta, kter pomocí sbûrn ch pfiíkopû a posléze hlavního drénu soustfieìoval vodu z rozsáhl ch ra elini È, silnû zamokfien ch zra elinûn ch pûd v lesích a ze zamokfien ch luk nad rybníkem od Suchého smûrem k obcím Bene ov, Pavlov a Buková. Voda byla svádûna dûmysln m systémem povrchov ch pfiíkûpkû a sbûrn ch kanálû do hlavního drénu. Jedním systémem se tedy dosáhlo dvojího úãinku voda byla odvedena ze zamokfien ch enkláv (které se tím vysu ovaly, zpfiístupàovaly a zlep ovaly pro pûstování lesa i trval ch travních porostû) a pomocí hlavního drénu pfiivedena do rybníka U adjunkta, kde pfiedstavovala nenahraditeln zdroj energie pro plavení dfiíví. PrÛbûh tohoto hlavního drénu (hlavníku) lze je - tû dnes dobfie sledovat. Zaãíná na severních svazích nejvy ího vrcholu Drahanské vrchoviny Skalky (nadmofiské v ky 735 m nad mofiem) v nadmofiské v ce 717 m, obloukem pfiechází pfies severozápadní a západní svahy tohoto vrcholu a pokraãuje jihozápadním smûrem aï do rybníka U adjunkta. V místech s vût ím spádem probíhá koryto vcelku pfiímû, v místech men ího spádu nebo ãlenitûj ího terénu vytváfií tok hlavníku mimofiádnû kroucené meandry, jdoucí ãasto aï do protismûru. Z tohoto dûvodu se pfiesná délka nedá bez detailního zamûfiení stanovit, podle hrubého mûfiení je délka hlavního drénu zhruba 2,50 km. 18 Do tohoto hlavníku jsou pak z obou stran zaústûny sbûrné kanály: z levé strany je známo celkem 7 kanálû souhrnné délky 2,15 km, z pravé strany celkem 2 kanály souhrnné délky 0,50 km, celkem lze tedy nalézt 9 sbûrn ch kanálû souhrnné délky 2,65 km. Poãítány jsou zde ov em pouze do dne - ních dob zachované vût í kanály, které lze inventovat a spoãítat jejich délku. Vyãíslení délky men ích kanálû, které jako témûfi neviditelná síè probíhají terénem a odvodàují rozsáhlé plochy lesa, je naprosto nesplniteln úkol, také proto, Ïe prûbûhem ãasu zcela urãitû mnoho z tûchto kanálû zaniklo. Podle hrub ch propoãtû tak hlavník se sbûrn mi kanály, úhrnné délky 5,15 km, sbírá a odvádí vo- 17 Pfiehlednou situaci ukazuje obr. 2 a 3. 18 Na novûj ích mapách je jiï tento hlavník veden jako souãást vodního toku Îìárná, coï byl pûvodnû pouze název vodoteãe vytékající z rybníka U adjunkta v jihov chodní ãásti hráze. 270

5 6 7 8 Obr. 5. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 0,00, rybník U adjunkta. U spodní hrany hráze je zasypaná pûvodní v pusè, kde se nachází poãátek staniãení kanálu, tedy bod 0,00, 2006. Obr. 6. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 0,40, kanál v zemním korytû 1. Rozmûrné koryto prochází podél okraje lesa, ale jeho mohutnost se zaãíná ztrácet pod navezen mi odpadky, 2006. Obr. 7. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 1,30, kanál v zemním korytû 1. Trasa opou tí chatovou oblast a pokraãuje lesními porosty, 2007. Obr. 8. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 1,60, kanál v zemním korytû 1. Po opu tûní chatové oblasti vede trasa kanálu smûrem k dílu Pfiibytá a ke spojení s potokem Kozel, 2007. Obr. 9. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 0,08, napájecí stoka. Kanál se obloukem stáãí vlevo od cesty do lesního porostu, 2006. du z povodí rozlohy pfiibliïnû 2,8 km 2. Rybník U adjunkta (délka 0,11 km, obr. 5), naz van také Bene ovsk nebo Horní, byl pûvodnû dle známek v terénu mnohem vût í a pravdûpodobnû i mnohem hlub í neï dnes a slouïil jako zásobárna vody pro plavení dfiíví. Kromû hlavního drénu (hlavníku) popisovaného v e se do nûj sbíhají je tû dal í kanály odvodàující pfiilehlé terénní deprese. V hrázi rybníka jsou patrny celkem tfii v pusti. V pusè zásobující vodou napájecí stoku a dále pak cel kanál se jako funkãní nezachovala. Tato v pusè byla umístûna v hrázi v jihozápadní ãásti rybníka, v místech, kde zûstal pfiirozen prûsak vody. Druhá v pusè, na jihov chodní stranû hráze, je funkãní, napájející vodou rybník u obce Such. V poslední dobû byla vybudována je tû tfietí v pusè na v chodní stranû rybníka. Zda v dobách provozu kanálu existovaly jako funkãní obû staré v pusti, nelze dnes jiï posoudit, není to v ak pravdûpodobné. V eobecnû je o napájecím rybníku a plavebním kanálu tato zmínka ve Vlastivûdû moravské 19 upopisu obce Such : za star ích dob odváïelo se dfiíví z okolních lesû vodní strouhou, která vedla z rybníka u Suchého velik m obloukem do potoka Vratíkovského. Hlubok kanál, dosud patrn, z jara a za velik ch de ÈÛ naplnil se vodou z rybníka, po níï se plavilo dfiíví polenové i stavební Pod hrází rybníka U adjunkta (staniãení 0,00 km) jiï zaãínala trasa vlastního kanálu. Napájecí stoka (délka 0,12 km, obr. 9) slouïila k pfiívodu vody z rybníka do hlavního koryta. Od vlastního kanálu se li ila men ím profilem a men- ími rozmûry koryta: ífika dna 0,9 m, ífika koryta 2,5 m, hloubka asi 0,5 0,7 m. U konce napájecí stoky se do ní proti sobû pfiipojují dva vût í svodníky, kaïd z jedné strany koryta. Také do tûchto 19 Jan KNIES, cit. v pozn. 14, s. 177. 9 271

10 12 11 Obr. 10. Mapa dfievoplavebního kanálu Such melcovna, ãást kanálu kolem staniãení 1,90 2,10 km (místo, kde je koryto kanálu pfietnuto lesní cestou). Pfiekreslení ãásti mapy Moravsk zemsk archiv Brno (dále jen MZA), fond D 9: Indikaãní skica. Mûfiítko pfiedloïené kopie není totoïné s mûfiítkem originálu, nákres je pro lep í ãitelnost zvût en. (Reprofoto) Obr. 11. Mapa dfievoplavebního kanálu Such melcovna, ãást kanálu kolem staniãení 2,72 km (zaústûní zemního kanálu do potoka Kozel). Pfiekreslení ãásti mapy MZA Brno, fond D 9: Indikaãní skica. Mûfiítko pfiedlo- Ïené kopie není totoïné s mûfiítkem originálu, nákres je pro lep í ãitelnost zvût en. (Reprofoto) Obr. 12. Mapa dfievoplavebního kanálu Such melcovna, ãást kanálu kolem staniãení 7,51 7,95 km (odvod vody jezem z fiíãky Bûlá, pfiítok a rybník Na melcovnû, odtokov kanál). Pfiekreslení ãásti mapy MZA Brno, fond D 9: Indikaãní skica. Mûfiítko pfiedloïené kopie není totoïné s mûfiítkem originálu, nákres je pro lep í ãitelnost zvût en. (Reprofoto) svodníkû byly z obou stran zaúsèovány men í sbûrné kanály, odvodàující zamokfiené lesní porosty a ra elinné terénní deprese se stagnující vodou. V tomto místû se tedy podstatnû zvy uje mnoïství protékající vody, koryto se proto úmûrnû roz ifiuje a ãásteãnû i prohlubuje, od tohoto místa je tedy kanál sv mi rozmûry i mnoïstvím protékající vody schopn pro plavení dfiíví. Zemní koryto 1 (délka 2,60 km, obr. 6, 7, 8) má tok veden umûl m kanálem vyhlouben m v zemi. Tento úsek kanálu je charakterizován nejvût ím objemem zemních prací. Koryto vede v záfiezu, nejprve relativnû mûlkém, postupnû v ak stále mohutnûj ím (hlub ím a ir ím). ProtoÏe trasa probíhá zhruba po vrstevnici, bylo nutno pro dosaïení potfiebného spádu koryto neustále mírnû zahlubovat (hloubka kanálu zde dosahuje 5 6 m, ífika dna je 1,3 m, ífika vlastního koryta asi 7,5 m, ífika horní ãásti kanálu 9,5 10 m); také jiï bylo tfieba pozvolna pfiekonávat protispád terénu, zvy ující se smûrem k rozvodnici. Vykopaná zemina je navr- ená podél kanálu a tvofií zv en val, na jehoï vrcholu probíhala obsluïná cestiãka. Stûny kanálu jsou ve spodní ãásti svislé, opevnûné podéln mi plûtky buì z tyãoviny, nebo ze spleten ch siln ch vûtví. V tomto úseku realizovali stavitelé kanálu jeden z naprosto unikátních ãinû pfii stavbû vodních dûl rybník U adjunkta vãetnû pfiítokov ch kanálû leïí v povodí fiíãky Punkvy, potok Kozel, kterého bylo pro plavení dfiíví vyuïito v dal ím úseku, jiï patfií do povodí fiíãky Bûlá. Trasa kanálu tak pfiekonává rozvodnici mezi povodím Punkvy a povodím Bûlé. Pfiekonání rozvodnice bylo dosahováno rázy vody, tedy prudk m zv ením hladiny vody v korytû. Takto vytvofiená vlna pak svou energií pfiekonala mírn protispád a pfiehoupla se do povodí Bûlé. Nadmofiská v ka zaãátku tohoto úseku je 666 m nad mofiem, v - ka rozvodnice 673 m, celkové zv ení terénu od zaãátku kanálu k rozvodnici je tedy 7 m. Rozdíl nadmofisk ch v ek pfiekonalo koryto jednak postupn m zahlubováním, jednak ãásteãn m vedením nivelety dna v protispádu. Moderním a pfiesn m nivelaãním pfiístrojem zamûfien podéln profil kanálu ukazuje v tûchto místech pfiev ení podélné nivelety kanálu do protispádu o v ku zhruba 10 cm. 20 Tuto v ku musela tedy vzedmutá vlna pfiekonat, aby mohla zdolat rozvodnici. Vyt ãit a vybudovat takto pfiesnû trasu není jednoduché ani v dne ní dobû pfiesn ch nivelaãních pfiístrojû. V dobû v stavby kanálu pfied stovkami rokû to byl nápad i ãin zcela mimofiádn, dodnes hodn stálého obdivu. Podstatná ãást tohoto úseku kanálu je z celé trasy nejzachovalej í a v terénu nejvíce patrná. Men í ãást je v ak zcela zdevastovaná zaváïením odpadky a v stavbou rekreaãních chat, které byly umístûny pfiímo do trasy plavebního kanálu. Na konci tohoto úseku se v mírné levotoãivé zatáãce umûlé zemní koryto kanálu napojuje na pfiirozen vodní 20 Zjistili Ing. Franti ek Mlateãek a Ing. Tomislav Oppelt pfii terénních prûzkumech a zamûfiování trasy kanálu v roce 1987, citace literatury viz pozn. 10. 272

tok, lesníky i místními obyvateli naz van Kozel. Vodní dfievûn skluz (délka 1,10 km). Potok Kozel má sice relativnû dostateãné mnoïství vody pro plavení dfiíví, jeho koryto v ak není k tomuto úãelu pfiíli pfiíznivé. Má velmi pfiíkr spád, je silnû kamenité aï balvanité s pfiirozen mi stupni a prahy, místy má charakter kaàonu s ãetn mi balvany a pefiejemi. Název Kozel je údajnû odvozen právû od bystfiinného charakteru toku, kter skáãe jako kozel. Potok proto v podstatû nemá údolní nivu, jeho koryto je zahloubeno do podkladû svahû. Zmínky v literatufie 21 i konkrétní stav koryta potoka s dochovan mi známkami jeho úprav ukazují zcela jednoznaãnû na to, Ïe pro pfiekonání této váïné pfiekáïky pfii plavení dfiíví uplatnili stavitelé metodu dfievûného vodního skluzu, postaveného nade dnem potoka. Dfievûné koryto sledovalo zhruba niveletu toku potoka Kozel. ProtoÏe v ak potok neteãe rovnû a tvofií ãetné nepravidelné zákruty (pro plavení dfiíví naprosto nepfiijatelné), byly v tûchto pfiípadech Ïlaby vedeny pfiímûj ím smûrem mimo zákruty toku. Názornû to dodnes dokazují prohlubnû v zemi, probíhající mezi zákruty a spojující potok do pfiímé linie. Na tyto prohlubnû bylo pak koryto volnû poloïeno. UváÏíme-li, Ïe vodní skluz dosahoval celkové délky 1,10 km a prûmûrného spádu 10,55 %, musíme se obdivovat dokonalému provedení této tesafiské práce. O metodû pouïití dfievûného skluzu ãteme ve Vlastivûdû moravské pfii popisu obce Vratíkov: z lesû u Suchého vedl hlubok pfiíkop, dosud zachovan, do potoka Kozla, kter byl vybednûn dfievem, a takto utvofienou stokou na jafie a za pfiívalû de Èov ch plavívalo se dfiíví do Bûlé k pilám boskovsk m 22 Tûsnû pfied ústím skluzu do Markova rybníka se tok potoka Kozel spojuje s potokem Orlov m, do kterého se vlévá jako jeho pravostrann pfiítok, a kanál pokraãuje dále korytem potoka Orlového. MarkÛv rybník (délka 0,12 km, síla hráze 5 m, obr. 13). MarkÛv rybník je umûlá nádrï oválného tvaru, vybudovaná pfiísnû úãelovû, jejíï existence byla pfiímo podmínûna potfiebami plavení dfiíví. Dfievo dopravované dfievûn m vodním skluzem má totiï vïdy na mokrém podkladu vût í rychlost neï vodní proud. Z bezpeãnostních dûvodû tedy vût ina skluzû, zvlá tû skluzû budovan ch v pozdûj í dobû, ústila do vodní nádrïe, kde do lo k uklidnûní prudce tekoucí vody a ke zmen ení rychlosti plaveného dfiíví. Tak tomu bylo i v na em pfiípadû, kdy pfii délce a spádu vybudovaného skluzu bylo dûkladné uklidnûní vodního proudu i dfiíví absolutní nutností. Tomuto úãelu byl také podfiízen celkov tvar rybníka. Je silnû ováln, kapkovitého tvaru s del í osou ve smûru toku (délka 120 m, ífika se od vtoku Orlového potoka do rybníka smûrem k hrázi zvût uje aï na asi 35 m). Tímto zpûsobem byla také zaji tûna potfiebná délka vodní hladiny pro uklidnûní toku i plaveného dfiíví. MarkÛv rybník byl tedy na trase plavebního kanálu vybudován jako takzvaná klauza k zachycování a zbrïìování v mokrém dfievûném skluzu velmi rychle se pohybujícího dfiíví, slouïil také jako zásobárna vût ího mnoïství vody pro dal í plavbu. Bfiehy rybníka byly ve spodní ãásti, kde jiï plavené dfiíví mohlo naráïet do bokû a zpûsobit tak jejich po kození, opevnûny mohutnou kamennou rovnaninou z drob. Jádro hráze bylo provedeno z rovnaného kamene (obr. 14), pfied nárazy dfiíví byla hráz na vnitfiní stranû podobnû jako boky rybníka ve spodní ãásti zpevnûna kamenem. Uprostfied hráze byla propust, pravdûpodobnû se stavidlem. Úãelovost Markova rybníka podtrhuje a dokumentuje jeho souãasn stav. Jakmile skonãilo plavení dfiíví a rybník tím ztratil svûj pûvodní smysl, pro kter byl vybudován, ustala také jeho údrïba. Dnes je tato nádrï bez vody, s prokopanou hrází a dnem zarostl m bylinami a náletem stromû. Pouze meandrující tok Orlového potoka protéká náplavy na dnû. Kanál v toku Orlového potoka od Markova rybníka po zemní koryto 2 (délka 1,47 km). Pod hrází Markova rybníka má koryto kanálu ponûkud jin profil. Bylo zahlubováno do terénu a roz ifiováno pro dosaïení pfiíznivûj ích parametrû, o ãemï svûdãí dva valy z nasypané zeminy, uloïené z obou stran podél koryta. Pfiedpokládáme, Ïe tato zemina byla získána pfii zemních pracích v korytû. Dno bylo podle svûdectví Ludmily Dvofiákové 23 chránûno podélnû otesan mi kmeny, stopy ve dnû v ak ukazují spí e na poloïené velké kameny (viz níïe). Zajímavé je, jak stavitelé dokázali dokonale vyuïít místnû dostupného materiálu. V horním úseku byl velk nedostatek kamene, koryto bylo tedy z velké ãásti zpevnûno a vyloïeno dfievem. V této dolní ãásti trasy je ve skalnat ch svazích kolem potoka mnoïství kamenû a balvanit ch v chozû; tento materiál byl tedy pouïit pro zpevnûní koryta boky byly zpevnûny kamennou rovnaninou, kladenou na sucho tak, aby vydrïela pfiípadné nárazy klád, koryto bylo tedy z obou stran ohrázováno (obr. 15). Dno bylo chránûno pfiedev ím volnû poloïen mi velk mi ploch mi kameny, pouze v nûkter ch místech byly na dno poloïeny otesané kmeny. Profil kanálu je zde: ífika dna 1,4 m, horní ífika koryta prûmûrnû 3,2 m. Tímto zpûsobem bylo koryto (i kdyï pravdûpodobnû jen pomístnû) upraveno vãetnû zemního kanálu ve svahu pod Vratíkovem prakticky aï po soutok potoka Orlového s fiíãkou Bûlou. Pfiípadné meandry a jiné nerovnosti toku byly narovnávány podobnû jako u vodního toku Kozel. Ke konci popisovaného úseku je Orlov potok posilován zprava dal ím pfiítokem. Tvofií jej vlastnû trojice potokû tekoucích od Bene ova a Okrouhlé, po svém soutoku souhrnnû naz van ch Okrouhleck potok. Podle záznamû na star ch lesnick ch mapách se údajnû také tímto pfiítokem plavilo dfiíví do hlavního kanálu a pak dále na melcovnu. 24 Zemní koryto 2 (délka 0,70 km). V trati Ml nek pod obcí Vratíkov pfiibírá Orlov potok zleva vodní tok Valchovka, pramenící u Ludíkova, s jeho tfiemi pravostrann mi a jedním levostrann m pfiítokem. Po soutoku tûchto vodoteãí jejich spoleãné koryto volnû meandrovalo a rozlévalo se v silnû rozbahnûlé údolní nivû, coï bylo pro plavbu dfiíví velmi nepfiíznivé a muselo ji nutnû ztûïovat. S problémem meandrujícího a rozlévajícího se toku v iroké údolní nivû se stavitelé vyrovnali zajímav m a velmi unikátním fie ením. Na posledním úseku k soutoku s Valchovkou Orlov potok pomûrnû prudce klesá. Je tû pfied tímto klesáním (a tedy soutokem Orlového potoka a Valchovky) opustili stavitelé pûvodní koryto Orlového potoka a vedli kanál ve svahu ve v ce 2 3 m nad údolním dnem. V této v ce vybudovali nové koryto sice s men ím spádem, ale s pfiíznivûj ími smûrov mi pomûry. Toto fie ení potvrzují nejen staré lesnické mapy, 25 ale pfiedev ím zachované, pomûrnû dobfie znatelné koryto, po úpravû pouïívané jako cesta. Na spodní stranû této cesty byly pak vidût pomístné zbytky kamenné rovnaniny, snad pozûstatky z opevnûní kanálu. Celá tato lokalita je dnes nenávratnû zniãená a zatopená vodou z jedné vûtve Boskovické pfiehrady na Bûlé. Kanál zpût v korytû Orlového potoka po soutok s fiíãkou Bûlá (délka 0,75 km). KdyÏ trasu kanálu pfievedli stavitelé pfies nepfiíznivé místo obloukem o velkém polomûru, vrátili se zpût do koryta potoka. Nejprve bylo nutno vyhnout se men ímu skalnatému v chozu, zasahujícímu do koryta ze severní strany, coï v podstatû nezpûsobilo vût í zásahy do trasy kanálu. Problém meandrujícího toku i kdyï v ponûkud men í formû v ak zûstal. Nejsnadnûj ím fie ením bylo nûkteré ãásti 21 Jan KNIES, cit. v pozn. 14, s. 217. 22 TamtéÏ. 23 Svûdectví kronikáfiky obce Velenov paní Ludmily Dvofiákové uvádí Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 58; viz téï Franti ek MLATEâEK, cit. v pozn. 1; Jana OPPELTOVÁ 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 188 a pozn. 5. 24 Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 58; táï 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 189. 25 Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 60; táï 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 189. 273

13 Obr. 13. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 3,82, MarkÛv rybník, pohled od vtoku Orlového potoka do rybníka smûrem k hrázi, na dnû meandruje Orlov potok, 2006. toku vyrovnat a tím docílit alespoà ãásteãnû schûdnûj ího prûbûhu trasy bez nejvût ích zatáãek a meandrû. Ve star ch katastrálních mapách je toto ãásteãné vyrovnání koryta Orlového potoka v tomto úseku je tû zakresleno. Kanál v korytû fiíãky Bûlá (délka 0,665 km). Orlov potok, kter m vedla trasa kanálu, se vlévá jako levostrann pfiítok do Bûlé, dále se tedy dfiíví plavilo korytem Bûlé. Pro odklon vody a plaveného dfiíví do pfiívodního kanálu k rybníku a pile na melcovnû bylo v toku fiíãky Bûlá zfiízeno dfievûné jezové zafiízení se záchytn mi ãeslicemi (lidovû naz van mi hrable, obr. 16). Pfiívodní kanál ke melcovnû zemní koryto 3 (délka 0,235 km). V kovû je tento úsek situován vybudováním kanálu ve skalnatém svahu nad úrovní koryta Bûlé. Toto nároãné fie ení usnadàovalo manipulaci s dfiívím a zaji Èovalo dostateãn rozdíl hladiny pro pohon vodního kola pohánûjícího pilu. Kolem kanálu vedla obsluïná cestiãka, dodnes dobfie patrná. Kanál ústí do rybníku pfied pilou na melcovnû (nûmecky v dfiívûj ích dobách naz vanou Schmelzhütte). Zde putování dfiíví vodou konãilo, tady bylo tfiídûno k dal ímu zpracování nebo nakládáno na povozy k jinému pouïití. Rybník Na melcovnû, odvedení vody zpût do Bûlé (délka 0,20 km, obr. 17). Jako poslední technickou zajímavost trasy nutno uvést, Ïe voda z rybníka Na melcovnû odchází zpût do koryta fiíãky Bûlá prostorn m klenut m kamenn m podzemním kanálem délky 160 m. âasová datace Ohlednû datování stavby, provozu a zániku plavebního kanálu Such melcovna nelze uãinit jednoznaãn závûr, protoïe o popisovaném vodním díle nejsou dosud známy písemné doklady s pfiesnou ãasovou datací. Také ojedinûlé zmínky ve star- í literatufie Knies, 26 Viktorin 27 a dal í jsou jen kusé, bez pfiesného ãasového urãení. Pozdûj í údaje vycházejí z citace pfiedchozích a podrobnûj í datování neuvádûjí. V souãasné dobû jsou k problému vzniku a provozu tohoto kanálu vypracovány tfii varianty, kdy ãasové umístûní stavby kolísá od poloviny 16. do konce 18. století. 28 Podle první varianty stavbu projektovali a s nejvût í pravdûpodobností ãásteãnû realizovali Ederové ze tiavnice, majitelé panství Boskovice v letech 1547 1567. Ederové byli zamûfieni na tûïební dûlní ãinnost a za tímto úãelem také panství Boskovice od Kry tofa z Boskovic (stejnû tak náruïivého kutaãe) koupili. V stavbu vodních dûl podporovali a organizovali, kolem Banské tiavnice jsou z této doby dodnes zachovány rybníky (zde naz vané tajchy), náhony, kanály a jiná vodní zafiízení, mnohdy zajímavû aï unikátnû fie ená. 29 K provádûní dûlní ãinnosti je potfiebí nejen velké mnoïství dfiíví (v dfieva achet, dráïky pro vozíky a podobnû), ale také velké mnoïství vody (pfiívod vody pro pohon vodních kol a tak dále). Pfiivézt si s sebou odborníky, ktefií by v Boskovicích problémy spojené s dostatkem dfiíví i potfiebné vody fie ili, byla pro Edery jistû jen maliãkost. Základy vlastního kanálu, nebo alespoà nûkter ch technicky nároãnûj ích úsekû, zpûsob fie ení a návrhy technického zaji tûní mohli jejich odborníci celkem snadno poskytnout. Pro tuto dataci mluví také to, Ïe stavba kanálu pro plavení dfiíví musela b t nutnû zahájena s urãit m pfiedstihem pfied vlastní tûïbou rud. Podobnû systém kanálû a rybníkû ve vrcholov ch partiích i v údolí byl zcela jistû zapoãat právû vodafii, dovezen mi do Boskovic ze tiavnice. Ederové v Boskovicích vlastní tûïbu nakonec neprovádûli a jiï po dvaceti letech celé panství (patrnû zklamáni nezdarem v dolování, i kdyï jsou zvaïovány i otázky jejich zadluïení) dále prodali Morkovsk m ze Zástfiizl. Podle druhé varianty provedli stavbu kanálu Morkov tí ze Zástfiizl, drïitelé panství Boskovice od roku 1567. V úvahu zde pfiichází buì období pfied tfiicetiletou válkou, kdy byla v celém âeském království, a tedy i na boskovickém panství hospodáfiská konjunktura a dfiíví jako základní materiál bylo Ïádané, nebo období po tfiicetileté válce. Zvlá tû dobu po tfiicetileté válce nutno pro v stavbu kanálu velmi zvaïovat. Stavba kanálu mohla b t zahájena pouze v období jisté hospodáfiské prosperity a s odpovídajícím poãtem pracovníkû. Toto období nastalo v âechách i na Moravû aï po urãité dobû od konce tfiicetileté války, kdy se hospodáfiské i pracovní podmínky po dlouh ch váleãn ch útrapách ponûkud stabilizovaly. A právû kolem roku 1670 byla Zástfiizly provádûna v Boskovicích rozsáhlá obnovní a stavební ãinnost v kostele sv. Jakuba stavûli novou kapli, opravovali pansk pivovar, radnici a hrad, v mûsteãku se obnovovaly mnohé domy, nad mûstem byl o nûco pozdûji zalo- Ïen a stavûn dominikánsk klá ter s kostelem a podobnû. Pro zaji tûní tohoto velkého objemu prací bylo také samozfiejmû potfiebí velkého mnoïství dfiíví. Zajímavá teorie o moïné stavbû v tomto období, a tím o stáfií kanálu je uvedena v literatufie: 30 v roce 1672 se na Orlovém po- 26 Jan KNIES, cit. v pozn. 14, s. 7, 177, 215, 217. 27 Otakar VIKTORIN: Dûjiny, památnosti a povûsti kraje boskovského, Letovice 1921, s. 76. 28 NíÏe popisované varianty jsou v pfiedkládaném ãlánku uvádûny pro nedostatek místa pouze ve zkratce, jejich podrobnûj í rozvedení a vyhodnocení je provedeno v komplexním materiálu Franti ek MLATEâEK 2010, cit. v pozn. 1, s. 28 34. 29 Vladimír BÁRTA, Ján NOVÁK, Pavel LAKATO : Banská tiavnica struãn vlastivedn sprievodca, Banská Bystrica 1991; Jozef VOZÁR, Jozef GINDL: Banská tiavnica a okolie sprievodca po stavebn ch, umeleck ch a technick ch pamiatkach, Banská Bystrica 1968; téï www.banskastiavnica.sk 30 Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 66; táï 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 183 184, ale bez uvedení pramene této informace. 274

14 15 Obr. 14. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 3,93, MarkÛv rybník, jádro hráze provedené z rovnaného kamene, pfied nárazy dfiíví byla hráz na vnitfiní stranû zpevnûna mohutnou kamennou rovnaninou z drob, 2006. Obr. 15. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 4,10, Orlov potok, opevnûní (ohrázování) pravého bfiehu koryta narovnan mi kameny, 2006. Obr. 16. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 7,50, Bûlá, jez pro odklon vody z toku do rybníka Na melcovnû prostfiednictvím pfiívodního kanálu, 2006. Obr. 17. Dfievoplavební kanál Such melcovna, km 7,75, rybník Na melcovnû, vlevo od budov rybáfiû je (ãásteãnû zakryté kefii) ústí pfiívodního kanálu do rybníka, 2006. toce v trati Ml nek pod Vratíkovem 31 pfiipomíná farsk ml n. Brzy po tomto datu byl velkostatkem zniãen a nesmûl b t obnoven Knies tuto událost popisuje ponûkud odli nûji, leã se stejn m jádrem: o robotû farské ãiní se zmínka r. 1672. Dfiíve zde b val ml n k fafie náleïející, uprostfied 17. století velkostatkem zniãen. Ml n nesmûl b ti znovu zfiízen 32 Lze uvaïovat o tom, zda toto zniãení farského ml na nûjak nesouvisí se stavbou plavebního kanálu, jemuï mohl pfieká- Ïet z dûvodû stavebních i provozních. Likvidace farského ml na kvûli stavbû kanálu se jeví jako 16 naprosto reáln dûvod, zvlá tû pfiipustíme-li zde zcela pravdûpodobnou existenci jezu, ml nského náhonu a ml nského rybníka, coï spolu s provozem ml na mohlo b t pro stavbu plavebního kanálu i vlastní plavení dfiíví velmi váïnou a nevítanou pfiekáïkou. Podle tfietí varianty realizovali stavbu kanálu (nebo alespoà jeho horní ãásti) Dietrichsteinové po roce 1763. V roce 1763 byla totiï provedena v mûna pozemkû mezi boskovick m a ebetovsk m panstvím, o ãemï byla 30. ãervna 1763 sepsána smlouva. Ke smlouvû je pfiiloïen zevrubn popis a podrobné mapy vymûnûn ch pozemkû, ale vlastní dûvod smûny uveden není. Majitelem ebetovského panství byl premonstrátsk klá ter Hradisko u Olomouce, jehoï opat Pavel Ferdinand Václavík získal touto v mûnou území osady Such kopec (Dürrhügel) a samotná osada byla pfies protesty obyvatel pfiesunuta do dne ní polohy s názvem Such. 33 Leopold hrabû Dietrichstein pak získal od klá tera díl lesa zvan Pfiibyt, kudy vede ãást koryta plavebního kanálu. Lze se tedy domnívat, Ïe bezprostfiední pfiíãinou smûny byla zam lená v stavba ãi prodlouïení plavebního kanálu, kter v té dobû je tû neexistoval, a proto nemohl b t v lesnick ch mapách se zákresem vymûnûn ch pozemkû uveden. V roce 1766 pak do lo na boskovickém panství k události, která rozhodnû stojí za pov imnutí. Jak 17 jsem jiï v e zmínil, pûvodní obyvatelé obce Such kopec byli pfii praktické realizaci v mûny pozemkû v roce 1763 pfiestûhováni a vytvofiili dne - ní obec Such. Vrchnost je pfiesídlila, a to i pfies tuh odpor obce Îìárná, na pûvodnû Ïìárenské pastvisko Jablonn, situované pouze nûkolik stovek metrû od koryta kanálu. Za tfii roky vypukla vzpoura poddan ch v chodní ãásti boskovického panství pro neúmûrné zvy ování robotních povinností, pfiedev ím lesních robot. V této souvislosti se sice v slovné zmínky o kanálu nebo o plavení dfiíví neuvádûjí, ale údrïba plavebního kanálu v provozuschopném stavu a povinnost pracovat pfii plavení dfiíví mohly b t z hlediska poddan ch jako nepfiimûfiené roboty posuzovány. Vzpoura, která trvala tfii roky (1766 1769), byla nakonec krutû 31 Nyní traè Ve ml nku. 32 Jan KNIES, cit. v pozn. 14, s. 215. 33 Jaroslav BRÁNSK : Plavební kanál na Suchém, in: Nov Ïivot Blansko XXII, 1981, ã. 35, 2. 9. 1981, s. 3, kde pí e, Ïe pfiestûhováno bylo 15 rodin, které se Ïivily pfiedev ím tûïbou a zpracováním dfieva, pozdûji také krejãovinou, a datum pfiestûhování uvádí neurãitû kolem roku 1754, pravdûpodobnû pod vlivem Vlastivûdy moravské, viz Jan KNIES, cit. v pozn. 14, s. 177. 275

potlaãena. 34 Velk vliv na stavbu plavebního kanálu nebo alespoà na rychlost stavby mohly mít kalamitní kody na lesních porostech. Bylo nutné v krátké dobû nejen takovou kalamitu zlikvidovat, ale zpracované dfiíví také pomûrnû rychle dopravit k místu jeho moïného vyuïití. Pro panství Boskovice jsou napfiíklad k rokûm 1739, 1740, 1751 a 1770 uvádûny znaãné kody zpûsobené vichfiicí, kdy speciálnû v roce 1770 byly silnû po kozeny právû revíry Velenov, Îìárná a Protivanov. 35 Toto datum aï nápadnû koresponduje s tfietí variantou v stavby kanálu. Etapová v stavba: dostáváme se tím k my lence, Ïe celá trasa kanálu nebyla stavûna v jednom období, n brï byla budována etapovitû. V první etapû mohla b t vybudována spodní ãást kanálu v délce zhruba 5 km, která mohla existovat zcela samostatnû s vyuïitím zdroje vody pfiedev ím vodního toku Kozel, Markova rybníka jako klauzy pro uklidnûní dfiíví a zásobárny vody, Orlového potoka, Okrouhleckého potoka a vodního toku Bûlá. Druhá ãást, asi 2,7 km trasy v zemním korytû (zemní koryto 1), mohla b t vybudována pozdûji, snad proto, aby mûl kanál dostatek vody z rybníka U adjunkta a mokfiadû nad ním, ale také proto, aby bylo moïné touto relativnû levnou a efektivní cestou dopravovat vût í mnoïství dfiíví z vût í plochy lesû. Zdá se, Ïe akceptováním my lenky etapovité v stavby se nejvíce pfiiblíïíme pravdû: spodní ãást kanálu mohla b t vystavûna jiï za EderÛ, tedy v letech 1547 1567, nebo za ZástfiizlÛ buì pfied tfiicetiletou válkou, kolem roku 1610, nebo po této válce a stabilizaci hospodáfisk ch pomûrû, kolem roku 1670 (viz citované rozbofiení farského ml na pod Vratíkovem v roce 1672). V stavba kanálu v dobû EderÛ nebo ZástfiizlÛ by také dostateãnû vysvûtlovala nedostatek pfiesn ch datov ch údajû o jeho stavbû a provozu. O tomto období existuje v eobecnû pro panství Boskovice jen málo písemn ch dokladû, a tak jejich absence není ani u tohoto unikátního a lesnicky v znamného díla v jimkou a jen dokazuje jeho starobylost; horní ãást byla pozdûji budována Dietrichsteiny po smûnû pozemkû v roce 1763; tomu by mohla nasvûdãovat vzpoura poddan ch v chodní ãásti boskovického panství v roce 1766 a velká kalamita v roce 1770 s po kozením lesû právû napfiíklad revíru Îìárná. Pokud pfiipustíme tyto hypotézy s pfiedpokládan mi daty v stavby spodní ãásti v pfiípadû EderÛ ze tiavnice v letech 1547 1567, v pfiípadû Morkovsk ch ze Zástfiizl kolem roku 1610, eventuálnû kolem roku 1670, stal by se tento dfievoplavební kanál bezesporu nejstar ím vodním dílem tohoto druhu na Moravû a jedním z nejstar ích v celé âeské republice. Ukonãení plavby Nejasná a tûïko zodpovûditelná není jen otázka poãátku v stavby a zahájení plavení dfiíví, nevysvûtlené zûstávají i okolnosti ukonãení plaveb a dûvody destrukce tohoto v znamného plavebního kanálu, protoïe ani k tomuto problému nejsou dosud známy písemné podklady nebo jiné materiály s pfiesnou datací. AlespoÀ ãásteãn obraz o prûbûhu trasy kanálu s teoretick m odvozením ukonãení plavby nám v ak podávají staré mapy (obr. 10 12). Na mapách zhotoven ch kolem roku 1840 (pravdûpodobnû k roku 1848) je kanál uvádûn jiï jako Alter holzschwemmgraben, tedy star dfievoplavební kanál, na jiném místû pak Gew. (= Gewesen) Holzschwemm Graben b val dfievoplavební kanál. Zde jsou pfiesnû zakresleny zemní ãásti plavebního kanálu vãetnû ipek naznaãujících smûr toku vody, kdeïto dfievûné ãásti, rychle podléhající zkáze (napfiíklad dfievûn vodní skluz nebo vyrovnání meandrû Orlového potoka), jiï zakresleny nejsou. Odeãteme-li od uvaïovaného data zhotovení mapy dobu, za kterou mohl neudrïovan dfievûn vodní skluz propadnout zkáze, tedy asi 30 40 rokû (kdyï vylouãíme jeho moïné rozebrání ãi odcizení po skonãení plaveb, tedy likvidaci za mnohem krat í dobu), vyjde nám, Ïe kanál musel b t v provozu pfied rokem 1800, nejdéle do pfielomu 18. a 19. století. Také v podrobném ocenûní boskovického panství, provedeném k témuï roku 1848, o nûm v oddíle Wasserwerke und Canale (Vodní díla a kanály) 36 není ani zmínky. V této dobû tedy nejenïe jiï kanál nebyl v provozu, ale nemohl b t ani ve stavu, kdy by se dal (tfieba s vût ími opravami) pro plavbu dfiíví vyu- Ïít. 37 Se závûry zji tûn mi studiem mapov ch podkladû korespondují i v sledky provedeného dendrochronologického prûzkumu. Rozborem letokruhû dfieva stromû, rostoucích dnes pfiímo v trase kanálu, bylo zji tûno, Ïe jeho provoz musel b t definitivnû zastaven jiï pfied rokem 1800. 38 Závûr V kaïdém pfiípadû mûïeme fiíci, Ïe popisovan plavební kanál Such melcovna je zcela bezesporu unikátní památkou vodního stavitelství na Moravû. Pokud se potvrdí hypotézy o dûvodech a datu jeho vzniku, byl by tento kanál zaruãenû nejstar í na Moravû a patfiil by mezi nejstar í stavby tohoto druhu na území celé âeské republiky. Pro zaji tûní provozu dfievoplavebního kanálu Such melcovna byla pfii jeho stavbû navrïena a úspû nû realizována fiada technick ch zvlá tností a zajímavostí, z nichï nejpozoruhodnûj í je pfiekonání rozvodnice mezi povodím Punkvy a povodím Bûlé. Z dal ích zvlá tností, fie en ch a pfiekonan ch dávn mi staviteli kanálu, nutno jmenovat vybudování 1,10 km dlouhého dfievûného vodního skluzu nad balvanit m a strm m korytem potoka Kozel s uklidnûním vodního toku i plaveného dfiíví ve speciálním oválném záchytném rybníku (takzvané klauze), vybudování koryta ve svahu nad údolním dnem pod obcí Vratíkov a u pfiívodního kanálu na melcovnu a odvedení vody zpût do fiíãky Bûlá klenut m podzemním kanálem. I kdyï dodnes zachované ãásti kanálu pfiedstavují jen nepatrn zlomek nûkdej ího rozsahu, musíme se jim stále obdivovat. Dokazují pracovitost, um, technick a fiemeslnick fortel na ich pfiedkû, dokumentují jejich technickou vyspûlost i schopnost vyuïít vodu jako dopravní prostfiedek v nároãném terénu Drahanské vrchoviny. Musíme ocenit jejich detailní znalost krajiny o rozloze mnoha ãtvereãních kilometrû a jejich obrovsk cit, se kter m toto unikátní dílo do této krajiny umístili. âásti kanálu vhodné k ochranû Kanál by si tedy zaslouïil nejménû takovou ochranu, jako mají jiná podobná vodní díla. Po vyhodnocení technick ch i faktografick ch údajû lze k ochranû navrhnout následující nejvíce zachované ãásti tohoto dfievoplavebního kanálu: Km 0,12 0,65 = 0,53 km: kanál v zemním korytû, od konce napájecí stoky (vlastní zaãátek kanálu) pfies postupné zahlubování koryta pfii pfiekonávání rozvodnice aï k chatové zástavbû. Km 1,40 2,72 = 1,32 km: kanál v zemním korytû, za chatovou zástavbou u obce Such po smûru toku aï k napojení kanálu do potoka Kozel. Km 3,80 3,93 = 125 m: MarkÛv rybník vãetnû hráze. Km 3,82: individuální ochranu zasluhuje i star buk na soutoku Kozla a Orlového potoka, sv m stáfiím, pfievy ujícím 200 rokû, pamatující plavební kanál v celé jeho slávû. 34 Alois FERULÍK: Selské boje na Drahanské vysoãinû v letech 1766 1769, in: Vlastivûdné listy z Boskovicka, Boskovice 1956. 35 Rudolf BAGAR, cit. v pozn. 11, s. 26. 36 Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 65; táï 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 183, název oddílu pfiepisuje Wasserwege und Canale (Vodní cesty a kanály). 37 Jana OPPELTOVÁ 1988 A, cit. v pozn. 10, s. 65, pfiíloha ã. 3, 4; táï 1988 B, cit. v pozn. 10, s. 183. 38 Dendrochronologick prûzkum a jeho vyhodnocení provedli Ing. Franti ek Mlateãek a Ing. Tomislav Oppelt pfii terénních prûzkumech v lednu 1991. 276