Soudobá společnost a nezaměstnanost

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Soudobá společnost a nezaměstnanost Bakalářská práce Autor: Michaela Závodná Bankovní management Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Dubský, CSc. Praha Červen 2009

Prohlášení: Čestně prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Soudobá společnost a nezaměstnanost vypracovala samostatně za pouţití uvedené literatury a po odborných konzultacích s PhDr. Vladimírem Dubským, CSc. V Praze, dne.... Michaela Závodná

Anotace Klíčová slova: soudobá společnost, globalizace, nezaměstnanost, zaměstnanost, míra nezaměstnanosti, trh práce Tato práce popisuje soudobou společnost jako výsledek celosvětového vývoje a nezaměstnanost jako jeden z důleţitých ekonomických a společenských problémů. Rovněţ je pozornost soustředěna na míru nezaměstnanosti a její vývoj v ČR od roku 1993. Text se věnuje také druhům nezaměstnanosti, jejím příčinám a následkům. Závěr práce představuje různé pohledy na řešení tohoto jevu a snaţí se odpovědět na otázku, jak se s ním nejlépe vypořádat. Annotation Keywords: contemporary society, globalization, unemployment, employment, unemployment rate, labour market This paper describes contemporary society as a result of global development and unemployment as one of the important economic and social problems. The paper focuses on the unemployment rate and its development in Czech Republic since 1993. This thesis also analyses types of the unemployment, its causes and consequences. The final section of the paper offers a description of several perspectives of how this concept should be approached and seeks an answer to the question of how to find a solution of the analysed problem.

Obsah ÚVOD... 6 1. CHARAKTERISTIKA SOUDOBÉ SPOLEČNOSTI... 7 1.1 PRŮMYSLOVÉ SPOLEČNOSTI A MODERNÍ DOBA... 7 1.2 PROMĚNLIVÝ CHARAKTER SOUDOBÝCH SPOLEČNOSTÍ... 8 1.3 SOCIÁLNÍ ZMĚNA DNES - GLOBALIZACE... 10 2. CHARAKTERISTIKA NEZAMĚSTNANOSTI... 12 2.1 KDO JE NEZAMĚSTNANÝ A KDO JEN NEPRACUJE... 12 2.2 DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI... 14 2.2.1 Frikční nezaměstnanosti... 14 2.2.2 Strukturální nezaměstnanost... 15 2.2.3 Cyklická (sezónní) nezaměstnanost... 15 2.2.4 Skrytá nezaměstnanost... 16 2.2.5 Neúplná zaměstnanost a nepravá nezaměstnanost... 16 2.3 DOBROVOLNÁ A NEDOBROVOLNÁ NEZAMĚSTNANOST... 17 2.4 TEORETICKÉ VYMEZENÍ TRHU PRÁCE... 17 2.5 TŘI POHLEDY NA NEZAMĚSTNANOST... 18 2.5.1 Liberálové... 18 2.5.2 Keynesiánci... 19 2.5.3 Marxisté... 20 3. ČESKÁ SPOLEČNOST A NEZAMĚSTNANOST... 21 3.1 NEZAMĚSTNANOST NA ČESKÉM TRHU PRÁCE... 21 3.2 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ČESKÝ TRH PRÁCE... 23 3.2.1 Ekonomické faktory... 24 3.2.2 Demografické faktory... 24 3.3 NEZAMĚSTNANOST V REGIONECH ČR... 25 3.4 NEZAMĚSTNANOST MUŢŮ A ŢEN V ČR... 27 3.4.1 Faktory ovlivňující nerovné postavení žen na trhu práce... 28 3.4.2 Ženy a trh práce v ČR... 29 3.4.3 Rozdíly mezi muži a ženami v pozicích na trhu práce... 30 3.5 POSTAVENÍ ABSOLVENTŮ NA ČESKÉM TRHU PRÁCE... 32 3.5.1 Míra nezaměstnanosti absolventů škol... 32 3.6 FINANČNÍ KRIZE A NEZAMĚSTNANOST... 35 3.6.1 Počátek krize pády velkých bank... 35 3.6.2 Nezaměstnanost v České republice v době krize... 36 4. PŘÍČINY A NÁSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI... 37 4.1 PŘÍČINY NEZAMĚSTNANOSTI... 37 4.2 NÁSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI VZNIK UNDERCLASS... 38 4.3 SOCIÁLNÍ NÁSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI... 39 4.3.1 Změna životní úrovně... 39 4.3.2 Sociální izolace... 40 4.3.3 Rodina nezaměstnaného... 40 4.4 PSYCHICKÉ A FYZICKÉ ZDRAVÍ... 41 4.5 DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST A CHUDOBA... 42 5. MOŢNOSTI ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI... 45 5.1 ZPŮSOBY ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI... 45

5.2 RŮZNÉ POHLEDY NA PROBLÉM NEZAMĚSTNANOSTI... 46 5.3 NÁVRHY PRO LEPŠÍ FUNGOVÁNÍ TRHU... 47 5.4 STIMULACE EKONOMICKÉHO RŮSTU... 48 5.5 EKONOMIE STRANY NABÍDKY... 48 5.6 EKONOMIE STRANY POPTÁVKY KEYNESIÁNSKÝ PŘÍSTUP... 49 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ... 50 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 53

Úvod Nezaměstnanost a její míra jsou pro kaţdou moderní společnost s trţním hospodářstvím důleţitým makroekonomickým ukazatelem. Většina států se snaţí míru nezaměstnanosti co nejefektivněji ovlivnit, popř. regulovat její ekonomické i sociální dopady. Nezaměstnanost tudíţ není jen ekonomickým problémem, kterým se zabývají výhradně ekonomické teorie, avšak do značné míry ovlivňuje veškeré aspekty soudobých společností. Při bliţším zkoumání je tudíţ nutné analyzovat rovněţ její sociologické implikace. Následující text je členěn do pěti částí. V první části je podrobně představen vývoj společností, jenţ zachycuje posun od tradičních států ke společnostem industriálním a postindustriálním. Analyzován tak bude zejména proměnlivý charakter společnosti v její historické perspektivě. Současně je pozornost zaměřena na problematiku globalizace, její vznik a důsledky. Drahá část této bakalářské práce definuje základní ekonomické pojmy, jako je trh práce, nabídka a poptávka po práci a rovnováha na trhu práce. Ve druhém kroku je definována nezaměstnanost, její druhy a důvody jejího vzniku. V závěru kapitoly jsou stručně popsány pohledy tří hlavních ekonomických škol či teoretických přístupů k nezaměstnanosti. Třetí část textu je věnována stavu a vývoji nezaměstnanosti v České republice od ledna 1993 do února 2009. Současně jsou vymezeny ekonomické a demografické faktory trhu práce. Dále jsou zdůrazněny rozdílné míry nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a nerovné postavení muţů a ţen na trhu práce. Závěr kapitoly upozorňuje na problematiku absolventů a jejich vstupu do prvního zaměstnání. Čtvrtá část analyzuje příčiny a následky nezaměstnanosti a pokouší se odpovědět na otázku z jakého důvodu jsou mzdy nepruţné, popř. jak působí nezaměstnanost na nezaměstnaného jedince a jak ovlivňuje jeho sociální chování či psychické i fyzické zdraví. V jádru pozornosti se tudíţ ocitají sociologické problémy sociální izolace, změna ţivotní úrovně, rodinná vazba a případná chudoba. V poslední kapitole předloţené práce jsou představeny hlavní způsoby řešení nezaměstnanosti podle výše uvedených ekonomických teorií. 6

1. Charakteristika soudobé společnosti 1.1 Průmyslové společnosti a moderní doba Tradiční státy dnes jiţ zcela vymizely. Společnosti sběračů, zemědělců a pastevců ještě v některých oblastech sice existují, ovšem jen v poměrně izolovaných územích. Důvodem zániku těchto forem společností je industrializace a nástup strojní výroby s vyuţitím páry a elektřiny. Průmyslové společnosti jsou zcela odlišné od kteréhokoliv předcházejícího společenského řádu. Industrializace vznikla v Anglii jako výsledek průmyslové revoluce zahájené v 18. století. V důsledku této změny přicházely vynálezy nových strojů, nové vyuţití zdrojů energie a vyuţití vědy k zefektivnění výrobních postupů. Typickým znakem průmyslových společností je to, ţe velká většina zaměstnaného obyvatelstva uţ nepracuje v zemědělství, nýbrţ v továrnách nebo na úřadech. V těchto společnostech se také častěji objevuje vyšší stupeň urbanizace. Většina lidí ţije ve městech, kde se díky tomu vytvářejí stále nová pracovní místa a neustále vznikají nové příleţitosti. Ve městech se společenský ţivot stává neosobním a anonymním. Mnoho lidí se kaţdý den potkává s cizími lidmi daleko častěji, neţ s lidmi které dobře zná. Velké organizace, například vládní úřady či obchodní korporace, velice ovlivňují ţivoty všech lidí. Industrializace značně zrychlila komunikaci a cestování, coţ umoţnilo vznik národních, integrovaných společenství. Průmyslové společnosti byly prvními národními státy v moderním slova smyslu. Jsou to nová politická společenství, která jsou vzájemně odděleny stanovenými hranicemi. V těchto státech jsou rozsáhlé pravomoci v rukou vlády a díky tomu ovlivňují řadu stránek ţivota svých občanů. Vytvářejí zákony, které platí pro kaţdého, kdo ţije v jejich prostoru vymezeném hranicemi 1. Od samého počátku byly nové metody v rámci industrializace pouţity k vojenským účelům. Coţ mělo značný dopad na způsob vedení válečných konfliktů. Vznikaly nové zbraně a nové formy vojenských organizací, které neměly s původním vedením válečných konfliktů nic společného. Západní způsob ţivota se v posledních dvou staletích rozšířil po celém světě. Doba tradičních společností zmizela a nebylo to proto, ţe by byly zaostalé, jen nedokázaly vzdorovat tlaku moci Západu 2. 1 Giddens, Sociologie, 1999, str. 75-76 2 Tamtéţ. 7

1.2 Proměnlivý charakter soudobých společností Od konce 60. let 20. století se začíná hovořit o tom, ţe západní společnosti vstoupily do své nové fáze vývoje. Tuto skutečnost poprvé zaznamenal Daniel Bell, který začal hovořit o nástupu postindustriální společnosti. Tento pojem vyjadřoval změnu profesní struktury rozvinutých zemí, kdy došlo k posunu od zemědělského a průmyslového sektoru do terciální sféry. V jeho představách byla budoucí společnost společností vzdělání a vědění. Základním prvkem industriální společnosti byla továrna jako místo, kde se vytvářel hmotný statek, v postindustriální společnosti je rozhodující institucí univerzita. Lze konstatovat, ţe vědecká racionalita stále více ovlivňuje sociální, ekonomickou a politickou sféru. I další přední sociologové ohlašovali příchod postindustriální společnosti. Alvin Toffler předpokládal nástup nezadrţitelných technických změn, jejichţ tempo se bude stupňovat. Pro mnohé bude rychlost změn znamenat šok ale některým bude rychlost změny vyhovovat. Člověk je zaplavován novými věcmi a podněty a její rozmanitost nebude mít historickou obdobu. Vztahy k okolnímu světu se stále zkracují a jsou pouze dočasné. Stejným způsobem zacházíme i s věcmi na jedno pouţití. Bellovo pojetí postindustriální společnosti je velice blízké koncepci Petera Druckera, jenţ je povaţován za zakladatele společnosti vědění. K jejím charakteristickým rysům patří, ţe zboţí se neoceňuje podle materiálu potřebného k jejímu vytvoření, nýbrţ podle vědění nebo-li know how potřebného k jeho produkci 3. Know how nebo-li vědění je to, co popisujeme jako způsobilost k výkonu intelektuálních a manuálních činností. Informace je něco, co strukturuje mnoţinu dat. Zůstává pasivní dokud není pouţita jako vědění a dokud není interpretována. Také proces šíření je u informace a u vědění zcela odlišný. Informace se šíří v podstatě mechanicky, osvojování vědění je proces daleko sloţitější. Základním předpokladem úvahy o společnosti vědění je to, ţe kaţdá společnost je na nějaké formě zaloţena a společnosti se od sebe liší způsobem, jak vědění produkují, distribuují a jak je vědění aplikováno 4. Společnosti vědění úzce souvisí s pojmem informační společnost, na jehoţ rozpracování se podílel Yoneji Masuda. Stoupenci tohoto přístupu zdůrazňují, ţe pro dnešní dobu je charakteristický přesun od průmyslové produkce k produkci informací.výroba se dostává na druhé místo za komunikaci. Vyhodnocováním informací se zabývá stále více lidí a nové informační kanály vytvářejí novou podobu společnosti. V takové společnosti existuje 3 Šubrt, Soudobá sociologie, 2008, str. 9-10. 4 Petrusek, Společnosti pozdní doby, 2007, str. 408. 8

ohromné mnoţství dostupných informací. Vše zde nabývá charakter informací a je posuzované podle toho, které informace v sobě nese. Průvodním jevem je tzv. informační šok, se kterým se většina lidí setkává denně a jsme mu permanentně vystaveni. Informační společnost je zaloţena na struktuře sítí, kterou se informace přenášejí. I sama společnost je jakousi sítí, která má nespočet propojení a je v permanentním pohybu. Tyto informační sítě vytvářejí nové globální struktury výroby, řízení a distribuce. V 80. letech 20. století získala značnou popularitu teorie, podle níţ byla moderna vystřídána postmodernou. Vysoce technicky rozvinuté společnosti se dostaly na jedinečnou úroveň blahobytu. V celém průběhu modernizace stály v popředí existenční jistoty a hospodářský růst. Načeţ došlo k rozsáhlým změnám, kdy se materialistické hodnoty odsouvají na druhé místo. I kdyţ převáţná část obyvatel rozvinutých zemí je stále orientována tradičně, materialisticky, stále větší podíl obyvatel se obrací k jiným hodnotám. Vzájemné působení kulturních a ekonomických faktorů vede ke změně hodnotových priorit a vyvolává společenskou změnu, kterou označujeme jako postmodernizaci 5. Vývoj moderní průmyslové společnosti je od začátku provázán s ničením přírody, pleněním energetických a surovinových zdrojů. V neposlední řadě i znečišťování ovzduší, půdy a vody. Do vědomí širší veřejnosti se tyto otázky dostávají od začátku 70. let. Rozvoj vědy, ekonomiky a technologií má značný dopad na ţivotní prostředí. Existuje globální ekologické ohroţení, které je spojeno se znečištěním ţivotního prostředí, s tvorbou odpadů a vyčerpáním neobnovitelných přírodních zdrojů. Toto ohroţení souvisí se samotnou podstatou způsobu našeho ţivota a je to problém celého lidstva. Soudobé společnosti vyprodukovaly nebezpečí, o kterých neměli předcházející společnosti tušení. Dochází k nárůstu rizik, se kterými nemáme zkušenosti a někdy ani nejsme schopni tyto rizika předvídat 6. Pro industriální společnost bylo charakteristické spojení pracovní síly s kapitálem, ovšem nyní dochází k uvolnění těchto pout. Systém zaměstnání byl zaloţen na vysokém stupni standardizace jeho jednotlivých prvků, jako jsou pracovní doba, pracovní smlouva a místo práce. Tento systém zaměstnání dovoluje stanovit hranice mezi prací a neprací a zároveň umoţňuje stanovit hranici mezi zaměstnaností a nezaměstnaností. Dosavadní systém zaměstnání začíná ztrácet pevné obrysy. Jedná se o prosazování flexibilních forem 5 Šubrt, Soudobá sociologie, 2008, str. 11-18. 6 Tamtéţ. 9

neúplného zaměstnání. V této situaci si nikdo nemůţe být jistý, zda bude zítra dělat stejnou práci. Celoţivotní vazba na jeden podnik nejsou dále reálné. Člověk je nucen být flexibilní, aby byl schopen se přizpůsobovat změně. Musí být připraven se stále učit a vzdělávat a pokud to bude nutné, změnit pracovní místo i bydliště. Nestabilita je uţ pevnou součástí dnešní doby a stává se normou, ovšem schopnost začínat stále znova a znova vyţaduje sílu. Lidé pracují a konzumují daleko více neţ kdykoliv předtím na úkor času stráveného u rodinného stolu, nebo při občanských aktivitách 7. 1.3 Sociální změna dnes - globalizace Obrovská rozmanitost zboţí, kterou jsme si zvykli povaţovat za samozřejmost, je výsledkem ekonomických vazeb procházející napříč celým světem. Nepřeberné mnoţství výrobků vzniklo z velkého mnoţství dílů a surovin, které pochází ze stovek různých zemí. Všechny jsou pravidelně dopravovány z jednoho místa na druhé a vyţadují existenci distribučních a informačních toků. Svět se stal v mnoha směrech sociálním systémem, v němţ jsou všichni propojeni nejrůznějšími vazbami a jsou zcela závislí jeden na druhém. Politické, sociální a ekonomické vazby překračují hranice jednotlivých států a zásadním způsobem mění osud jejich obyvatel. Ţádná země na světě uţ neţije zcela odděleně od zbytku světa. I nejbohatší země jsou závislé na zboţí, které se vyrábí v zahraničí. Globalizace přinesla mnoha obyvatelům průmyslových zemí řadu výhod, mnohem větší výběr surovin, potravin, zboţí a sluţeb 8. Jiní naopak varují před chudobou lidstva, poklesem důvěry v demokracii, ztrátou národní suverenity, nekontrolovanou mocí nadnárodních korporací a ekologickou devastací Země. Stanovit počátky globalizace není jednoduché. Autoři napříč celým vědeckým spektrem se v diskusi o podstatě globalizace často shodují v následujících bodech: a) Globalizace je nevyhnutelným stádiem vývoje společnosti. b) S problémy, které globalizace přináší má lidstvo minimum zkušeností c) Jedná se o vývojové stádium, které nemá v historii obdoby. 7 Šubrt, Soudobá sociologie, 2008, str. 11-18. 8 Giddens, Sociologie, 1999, str. 82-83. 10

d) Globalizace si v posledních letech více všímáme a intenzivně pociťujeme její dopady. e) Globalizace je těţce kontrolovatelný proces a je dílem lid 9. Britský sociolog Martin Albrow popisuje počátky globalizace v postupném překonávání moderní a postmoderní doby a vstupu lidstva do doby tzv. globální. Tuto dobu lze charakterizovat těmito skutečnostmi. Poškozuje ţivotní prostředí, zejména prostřednictvím skleníkových plynů. Díky globalizaci ztrácíme pocit bezpečí kvůli neustále se zvyšující hrozbě atomových zbraní a technologií. Dochází k rozvoji komunikačních sítí, které dokáţí překonávat časové a prostorové hranice. A v neposlední řadě ekonomické výměny podporují pracovní diferenciaci a úzkou specializaci. Aţ v 90. letech 20. století se pojem globalizace dostal do podvědomí široké veřejnosti a obecně se má za to, ţe globalizace je přirozeným důsledkem dynamicky se rozvíjející moderní společnosti, která je zaloţena na principech trţního hospodářství a volného obchodu. Globalizace se zrodila v Evropě, ale taktovku postupně přebraly Spojené státy 10. Navzdory rostoucí spolupráci mezi jednotlivými státy světa se zde zvyšuje nejednotnost globalizovaného světa. Globalizace není provázena politickou integrací a nedochází ke zmenšování propasti mezi bohatými a chudými zeměmi. 9 Šubrt, Soudobá sociologie, 2008, str. 324-326 10 Tamtéţ 11

2. Charakteristika nezaměstnanosti Nezaměstnanost je sloţitým společenským problémem a ztráta zaměstnání je pro většinu lidí velice nepříjemnou ţivotní událostí. Znamená to ekonomickou nejistotu, znatelný pokles ţivotní úrovně, ztrátu vztahů a kontaktů. Práce není jen zdrojem příjmů a důchodů, ale i smysluplnou činností, která naplňuje čas. Vyřazení z pracovního procesu vnímají lidé jako zpochybnění vlastních kvalit a schopností. 2.1 Kdo je nezaměstnaný a kdo jen nepracuje Ne vţdy kaţdý, kdo pracuje, se dá povaţovat za zaměstnaného a na druhé straně, ne kaţdý kdo nepracuje se dá povaţovat za nezaměstnaného. To souvisí s odlišením práce konané jen pro vlastní potěšení, nebo v rámci domácnosti. Zaměstnání jako takové má podstatu na smluvním základě, které zahrnuje odměnu za její vykonávání. To dovoluje eliminovat z našich úvah domácí práce, sebezaměstnávání, dobrovolnictví, vzájemnou sousedskou pomoc, různá hobby a další práce, které nevykonáváme jen pro peněţní cíle. Nejde tedy hlavně o to nemít práci, ale nemít placené zaměstnání a zároveň nemít vlastní příjem z placeného zaměstnání 11. Lze určit kritéria, která zařazují osoby do kategorie nezaměstnaných: a) Osoba je schopná práce jak věkem, tak zdravotním stavem i osobní ţivotní situací. b) Osoba, která chce zaměstnání. c) Osoba, která je v daný okamţik bez zaměstnání i přes svou snahu nalézt placené zaměstnání. Tyto tři poţadavky jsou i obsahem definice nezaměstnanosti podle mezinárodního úřadu práce (ILO) v Ţenevě. Odvolává se na ně i platný zákon o zaměstnanosti (č. 1/1991 Sb., jehoţ úplné znění bylo vydáno v novelách pod č. 450/1992 Sb.). Dále za nezaměstnaného jsou povaţovány osoby, které splňují další tato kritéria: 11 Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém,1994,str.16-18. 12

a) Osoba je bez placeného zaměstnání nebo v některých případech pracující, ale jen na malý počet hodin, pod stanoveným limitem. b) Osoba je registrovaná na úřadu práce. Coţ je jedna z podmínek pro udrţení statusu nezaměstnaného a udrţení si tak podpory v nezaměstnanosti. c) Osoba, která hledá zaměstnání. d) Osoba, která je ochotná ihned nastoupit do nového placeného zaměstnání. 12 K měření míry nezaměstnanosti se pouţívá tzv. ukazatel míry nezaměstnanosti, který poměřuje počet nezaměstnaných k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu (ekonomicky aktivní obyvatelstvo je souhrn osob, kteří jsou buď zaměstnaní a jsou v produktivním věku, nebo nezaměstnaní). Vyjadřujeme ho v procentech. Počítá se podle vzorce neboli u - míra nezaměstnanosti U - počet lidí bez práce E - počet zaměstnaných lidí L - celkový počet pracovních sil (L=E+U) Lidé, kteří nepatří ani do skupiny nezaměstnaných ani do skupiny zaměstnaných, jako například důchodci, ţeny v domácnosti a studenti, nazýváme ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Míru nezaměstnanosti v ČR přepočítává Český statistický úřad. Počítá s tzv. registrovanou nezaměstnaností, která se bohuţel od skutečné míry můţe lišit. Nezahrnuje pracovníky, kteří pracují na zkrácený úvazek ( i kdyţ by raději pracovaly na hlavní pracovní poměr ) a velké mnoţství nezaměstnaných se na úřad práce vůbec nepřihlásí. Dlouhodobě nezaměstnaní se z evidence úřadů práce vyřazují, protoţe uţ nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Evidováni nejsou ani ti, kteří uţ ztratili naději, ţe nějakou práci ještě najdou 13. 12 Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str. 18. 13 Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 80. 13

2.2 Druhy nezaměstnanosti Při objasňování struktury dnešních trhů práce je uţitečné vyčlenit rozdílné typy nezaměstnanosti a důvody jejího vzniku. 2.2.1 Frikční nezaměstnanosti V kaţdém okamţiku se na trhu práce vyskytuje na straně nabídky práce řada osob bez placeného zaměstnání. Tento druh nezaměstnanosti vzniká v důsledku mobility pracovníků mezi stávajícím a budoucím zaměstnání. Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi pracovními místy a oblastmi. Ţeny po mateřské dovolené se vracejí do zaměstnání, studenti po absolvování školy hledají své první zaměstnání, stěhují se do jiného města, nebo ztrácejí zaměstnání v důsledku organizačních změn či při zavádění nových technologií do výroby. Tito lidé často přecházejí z jedné práce do druhé, nebo shánějí lépe placená zaměstnání. Jejich nezaměstnanost je spíše dobrovolná. I kdyby se ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, bude zde vţdy fluktuace pracovníků. Mezi pracovními místy totiţ běţně dochází k přesunům osob, ať jsou tyto přesuny motivovány vlastními potřebami nebo potřebami ekonomického vývoje. Jedná se o normální změny zaměstnání a doba nezaměstnanosti je v tomto případně spíše krátkodobou záleţitostí, během níţ si hledají nové zaměstnání 14. Nezaměstnaní, kteří z nějakého důvodu chtějí nebo potřebují změnit zaměstnání, mohou být ovlivněny i podmínkami v období nezaměstnanosti. Je logické, ţe čím je podpora v nezaměstnanosti větší, tím déle si lidé toto období dobrovolně prodluţují. Vyšší příspěvky v nezaměstnanosti vedou ke zvyšování úrovně mzdy, při které je člověk ochoten nabízené placené zaměstnání akceptovat. Prodluţování tohoto druhu nezaměstnanosti můţe být také způsobeno nesouladem mezi nabídkou práce a poptávkou po ní. Můţe to být dáno i vzájemnou neinformovaností na straně poptávky (zaměstnavatelé) a na straně nabídky (ţadatelé o pracovní místo) 15. 14 Samuelson, Ekonomie, 2007, str.288. 15 Mareš, Nezaměstnanost jako společenský problém, 1994, str.20. 14

2.2.2 Strukturální nezaměstnanost Tento typ nezaměstnanosti je důsledkem strukturálních změn v celé ekonomice. Vţdy existují odvětví, která expandují a která jsou naopak v útlumu nebo stagnují. Změna struktury ekonomiky způsobuje, ţe klesá poptávka po profesích v úpadkových odvětví a naopak roste poptávka po odvětví, která jsou v expanzi. Tyto nová pracovní místa vyţadují vyšší kvalifikaci a jsou obecně produktivnější. Pracovníci, kteří přecházejí z jednoho odvětví do druhého, musejí absolvovat rekvalifikační kurzy. Rekvalifikace je přirozený proces, který nějakou dobu trvá. Ovšem projít kvalifikací, změnit svoji profesi a zvykat si na nové prostředí, není pro člověka lehké. Tato obrovská změna se dotkne i ostatních členů rodiny 16. Strukturální nezaměstnanost je tedy výsledkem nerovnováhy mezi nabízenou pracovní silou a poptávkou na straně zaměstnavatelů, kteří potřebují kvalifikované a schopné pracovníky, kteří budou schopni se přizpůsobit novým pracovním podmínkám a poţadavkům. Paradoxem je, ţe v rámci strukturální nezaměstnanosti mohou do problémů upadnout i lidé, kteří jsou kvalifikovaní, ale v důsledku změn v odvětvích se některá pracovní místa mohou stát nepotřebnými nebo ztrácí smysl na trhu práce. Kdyby se mzdy přizpůsobovaly na základě měnící se struktury nabídky a poptávky, potom by nerovnováha na jednotlivých trzích práce zmizela. Mzdy by poklesly v oblastech, kde je pracovních sil nadbytek a zároveň by vzrostly tam, kde je pracovních sil nedostatek. Mzdy bohuţel na ekonomické šoky reagují velmi pomalu, trvá to celé roky, neţ se mzdy přizpůsobí situaci 17. 2.2.3 Cyklická (sezónní) nezaměstnanost O cyklické nezaměstnanosti mluvíme, je-li celková poptávka po práci nízká a má souvislost s hospodářským cyklem, je důsledkem celkového nevyuţití stávajících kapacit z důvodu odbytových potíţí. Někdy se můţeme dočíst, ţe se také hovoří o nezaměstnanosti z nedostatku poptávky. Je-li nezaměstnanost pravidelná a spojená s přírodním cyklem, pak můţeme hovořit i o nezaměstnanosti tzv. sezónní. V minulých letech byla dosti rozšířená zimní sezónní nezaměstnanost ve stavebnictví nebo v zemědělství. Ovšem i sluţby mohou být zasaţeny, zejména sluţby spojené s turistikou. Lidé postiţení tímto druhem nezaměstnanosti jsou většinou nedobrovolně nezaměstnaní. Pracovat by chtěli, ale 16 Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 83. 17 Samuelson, Ekonomie, 2007, str. 288. 15

v důsledku nedostatečné poptávky po pracovních místech, nemohou ţádné placené místo najít. Nová pracovní místa jsou vytvářena aţ v obdobích hospodářského růstu 18. 2.2.4 Skrytá nezaměstnanost Jeden z druhů nezaměstnanosti můţe být i tzv. skrytá nezaměstnanost, někdy se dá hovořit i o tzv. skryté pracovní síle. Jsou to lidé, kteří jsou de facto nezaměstnaní, ale nejsou jako nezaměstnaní registrováni na úřadu práce a ani si práci nehledají. Velkou část těchto lidí tvoří vdané ţeny a mladiství. Jedná se o osoby, které rezignovaly na hledání nového zaměstnání. Snaţí se uniknout do jiného statusu mateřství, studium, práce v domácnosti, nebo hledají práci v neformálních sítí či u jiných zadavatelů práce bez platné registrace na úřadu práce, nebo jsou tito lidé zařazeni do různých programů pro nezaměstnané jako např. do rekvalifikačních kurzů a veřejně prospěšných prácí. Týká se i lidí, kteří mají nízkou kvalifikaci, vysoký věk, nebo mají jiný druh handicapu a jsou odsouvány mimo trh práce 19. 2.2.5 Neúplná zaměstnanost a nepravá nezaměstnanost Ovšem existují i pracovníci, kteří přijmou práci na částečný pracovní poměr nebo jim nebyla nabídnuta práce, která by odpovídala jejich kvalifikaci a schopnostem. Tento typ nezaměstnanosti se rozšiřuje jako jeden ze způsobů, kterými se v dnešní době společnost snaţí čelit velké nezaměstnanosti. Nejčastěji jde o zkrácenou pracovní dobu či sdílení jednoho pracovního místa více osobami. Tato práce dovoluje značnou sociální změnu, i kdyţ se dotýká pouze určitých sociálních skupin. V Evropě je to typická forma zaměstnání pro ţeny, zejména ţeny, které vstupují na trh práce nově, nebo po delší době. V rámci této kapitoly se musíme zmínit i o tzv. nepravé nezaměstnanosti. Jedná se o osoby, které sice jsou registrované na úřadu práce jako nezaměstnaní, ale v podstatě práci nehledají a snaţí se vyuţít v plném rozsahu nárok na sociální dávky 20. 18 Mareš, Nezaměstnanost jako společenský problém, 1994, str. 21-22. 19 Tamtéţ. 20 Tamtéţ. 16

2.3 Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost Nezaměstnanost můţeme rozdělovat i na tzv. dobrovolnou a nedobrovolnou. Dobrovolně nezaměstnaný je ten, který je ochoten přijmout pouze takovou práci, která odpovídá mzdě vyšší, neţ ta, která převládá na konkrétním trhu práce. Protoţe mají vysoké nároky na svoji mzdu, nemohou práci najít. Někteří tak činí pouze krátkodobě, kdyţ zjistí, ţe nejsou schopni práci podle svých představ najít, tak se dobrovolně rekvalifikují, nebo se pokusí uplatnit v jiném odvětví. Někteří ovšem nejsou ochotni pracovat vůbec, neţ aby pracovali za niţší mzdu a dávají přednost skromnějšímu ţivotu ze sociálních dávek. Jeden z hlavních způsobů, jak zkrátit dobrovolnou nezaměstnanost, je sníţení sociálních dávek a zkrácení doby jejich vyplácení. Na rozdíl od dobrovolně nezaměstnaných jsou lidé, kteří jsou ochotni přijmout práci i za niţší mzdu, neţ na trhu převládá. Jsou ochotni pracovat za minimální mzdu, ale nemohou takovou práci najít. Nejvíce to postihuje osoby, které se nemohou nijak rekvalifikovat, nebo by to pro ně bylo velice obtíţné. Další překáţkou můţe být i minimální mzda, která můţe u méně kvalifikovaných profesí vyvolat nedobrovolnou nezaměstnanost. Při minimální mzdě, která bude vyšší neţ mzda rovnováţná na základě nabídky a poptávky, budou firmy ochotny zaměstnávat méně pracovníků. Zbytek pracovníků dostane výpověď i přesto, ţe by byli ochotni pracovat i za niţší mzdu a stanou se i přesto nezaměstnanými 21. V této souvislosti Friedman nazývá zákon o minimální mzdě nejrasističtějším zákonem USA a konstatuje, ţe zvýšení minimální mzdy vede logicky k nezaměstnanosti postihující především nejméně kvalifikované dělníky v okrajových sektorech, velmi často příslušníky etnických minorit. 2.4 Teoretické vymezení trhu práce Nezaměstnaní hledají nové pracovní místo na trhu práce, který je charakterizován třemi základními sloţkami a to nabídkou práce, poptávkou po práci a cenou práce tj. mzdou. Trh práce lze charakterizovat jako místo, kde se střetává trţní poptávka po práci a trţní nabídka po práci. Na trhu práce vţdy existuje konkurence na straně nabídky i na straně poptávky. To znamená, ţe práci poptává mnoho firem a stejně tak, práci nabízí i mnoho lidí v dané 21 Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 85. 17

ekonomice. Trţní nabídka práce je nabídka všech lidí a je tedy součtem individuálních nabídek práce na trhu. Z toho vyplývá rozhodování lidí mezi mezním uţitkem z reálné mzdy a mezním uţitkem volného času. Trţní poptávka po práci je poptávka všech firem na trhu v dané ekonomice. Je součtem individuálních poptávek po práci. Z toho vyplývá rozhodování firem mezi vyrovnávající mzdou a mezním produktem práce. Trh práce spěje ke své rovnováze a udrţuje se stejným způsobem jako trh zboţí a sluţeb. Na trhu práce se můţe objevit přebytek nebo nedostatek, jak na straně poptávky, tak i na straně nabídky. Je to jen přechodná situace, která je ovlivněna pohybem reálné mzdy. Výše reálné mzdy je určena trhem práce, je to průsečík křivky poptávky a křivky nabídky 22. Reálná výše mezd je v dané ekonomice dána vyspělostí, cenovou hladinou i úrovní poptávky po práci. Poptávka po práci je ovlivňována nejen celkovou úrovní ekonomiky, ale i z ní vyplývající kvalifikační úrovní vstupů a cenou práce. Poptávka po práci se zvyšuje v čase, jelikoţ roste její mezní produkt, který souvisí s růstem kvalifikace a schopností zaměstnanců náročnější práci vykonávat. Růst mezního produktu tedy umoţňuje člověka pouţít ve stále větším okruhu ekonomických činností a zvětšuje se mnoţství oborů, kde je pracovník pouţitelný. Růst mezního produktu pak vede k růstu poptávky po práci. Oblast nabídky práce má tendenci se sniţovat, jde však pouze o pokles relativní. Je to kompenzováno masivním přílivem zahraničních pracovníků ze zaostalejších nebo z méně rozvinutých ekonomik 23. 2.5 Tři pohledy na nezaměstnanost 2.5.1 Liberálové Z literatury (Mareš, 1994, st. 28) se můţeme dozvědět, ţe liberalistická a neoklasická ekonomie se soustřeďuje na trh práce a na rovnováhu trhu práce. Věří ve svobodnou soutěţ s cenami. Kaţdý trh má svou cenovou rovnováhu, na které jsou poptávka a nabídka vyváţeny a této rovnováhy je dosahováno trţním mechanismem nebo-li neviditelnou rukou trhu. Jakékoliv zásahy do tohoto procesu brání nastolení přirozené rovnováhy trhu. Pracovní síla je v rámci této teorie pouze zboţím a nezaměstnanost je tedy jen výsledkem 22 Holman, Ekonomie, 2005, str.280. 23 Kraft, Ekonomie teorie, příklady a grafy, 2005, str.174. 18

trţního mechanismu. Trh po uplynutí krátkého období tuto nerovnováhu sám odstraní. Nezaměstnanost tedy odráţí krátkodobou nerovnováhu na trhu práce, přesněji nerovnováhu na straně nabídky a poptávky. Liberálové věří, ţe určitá míra nezaměstnanosti je neodstranitelné minimum. Jde o jakousi přirozenou míru nezaměstnanosti. Kaţdý nezaměstnaný se sám rozhoduje, jestli přijme konkrétní práci, v konkrétním čase a za daných platebních podmínek. Kdo chce opravdu pracovat, tak si práci vţdycky najde a tudíţ liberálové povaţují nezaměstnanost spíše za dobrovolnou 24. 2.5.2 Keynesiánci Zakladatelem tzv. keynesiánství je John Maynard Keynes, anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge a guvernér The Bank of England. Keynesiánství vzniklo jako reakce na hospodářskou krizi třicátých let. Vyznačuje se odlišnými přístupy neţ klasická a neoklasická ekonomie. Keynesova publikace Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz začíná útokem na klasickou liberální ekonomii, kterou jsme popsaly v předešlém odstavci. Na rozdíl od názorů liberálů, podle Keynese, v případě nezaměstnanosti nejde o vyhýbání se práci vůbec, ani o neochotu pracovat za špatných mzdových podmínek. Podle Keynese existují dvě rozhodující příčiny nezaměstnanosti: a) Technologický pokrok, který vytlačuje pracovní sílu. b) Nedostatek poptávky, který omezuje spotřebuje jedinců. Nedostatek poptávky vede k omezování investic a následně k malé zaměstnanosti, která opět sniţuje poptávku, tudíţ je stále přítomná nucená nezaměstnanost jako důsledek nízké poptávky. Keynes dává přednost státním intervencím, před neviditelnou rukou trhu 25. 24 Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str.28-30. 25 Tamtéţ. 19

2.5.3 Marxisté Z literatury (Broţová, 2003 st. 50) se můţeme dozvědět, ţe Marx navázal na ekonomickou teorii D. Ricarda. Odlišil práci jako činnost a pracovní sílu popsal jako potenciální pracovní činnost. Pracovní síla se stává za kapitalismu zboţím a dělníci ji musejí prodávat. Je to zboţí zvláštního druhu a podle Marxe, je hodnota pracovní síly jen hodnota určitého mnoţství prostředků, které jsou nutné k výrobě produktu. Nezaměstnanost je zde chápána jako důsledek nerovnováhy mezi reprodukcí pracovních sil a akumulací kapitálu. Marxisté povaţují nezaměstnanost za nedobrovolnou. Dělníci nemohou najít práci, protoţe jejich zaměstnání by zaznamenalo pokles mzdy pod existenční minimum. Tento typ nezaměstnanosti můţeme pozorovat ještě dnes, například v zemích třetího světa, kde je mnoho potenciálních pracovníků a nízká kapitálová vybavenost. 20

3. Česká společnost a nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti v České republice není konstantní a od roku 1989 po současnost se stále mění a český trh práce stále ovlivňuje mnoho faktorů. 3.1 Nezaměstnanost na českém trhu práce Vývoj trhu práce velice ovlivňuje postavení obyvatel, proto je vţdy v centru pozornosti. Počátkem 90. let se postupně vytvářel otevřený trh práce. V české společnosti s tím byla spojena obava, ţe určité skupiny obyvatelstva budou čelit ztrátě zaměstnání s následným propadem do chudoby. Z původně sourodé pracovní síly, kterou v roce 1990 tvořili výlučně zaměstnaní, byla část zaměstnaných vytlačena do krátkodobé (i dlouhodobé) nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti byla v letech 1992 1996 velmi nízká, patřila k nejniţším v Evropě a přispěla k tomu, ţe česká ekonomická transformace byla označována za tzv. český zázrak. V první polovině devadesátých let se nezaměstnanost pohybovala okolo 3% 26. Na samém začátku ekonomické transformace došlo k určitému nárůstu nezaměstnanosti. Do tzv. první vlny nezaměstnanosti se dostali kvalifikovaní pracovníci, které absorboval vznikající soukromý sektor. Sektor bankovnictví, pojišťovnictví, státní správy či obchod s nemovitostmi. Dále byli z trhu vytlačováni i méně kvalifikovaní pracovníci a méně výkonní s menším pracovním úsilím.v druhé polovině 90 let se jiţ začínaly ohlašovat některé problémy, které se plně projevily aţ v roce 1997. Zpomalení tempa růstu a zhoršení makroekonomických ukazatelů sdělovalo naléhavost dokončení restrukturalizace ekonomiky s vyuţitím nových technologií. Postupně byla sniţována přezaměstnanost v podnicích s vysokou státní účastí. Druhá vlna nezaměstnanosti nejvíce zasáhla podniky a banky, které se zbavovaly nadbytečných pracovníků. Poptávka po práci se dostala pod úroveň nabídky po práci, a to skoro ve všech regionech a oborech 27. Nezaměstnanost vzrostla na 5,2 % v roce 1997 a tento vzestupný trend se v dalších letech prohluboval. Česká ekonomika se dostala do období růstu míry nezaměstnanosti. V roce 26 Kotýnková, Sociální ochrana chudých v české republice, 2007, str. 40. 27 Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 1994, str. 88. 21

1999 vzrostla k hranici 9%. V tomto období se začal projevovat vliv faktorů výrazně měnící poměry na trhu práce. Nabídková strana nebyla připravena na kvalifikační poţadavky v nových profesích a nových činnostech. Naopak dílčí nedostatek se projevil v tradičních oborech, ovšem částečně byl nahrazen z dovozu ze zahraničí. V roce 2000 začala česká ekonomika opět růst, coţ se začalo promítat do úrovně míry nezaměstnanosti, která se v průběhu roku sniţovala a dosáhla hodnoty uvedené ČSÚ (Českým statistickým úřadem) 8,8 %. V letech 2001 2006 se míra nezaměstnanosti pohybovala mezi 7 a 8%. Tabulka č. 1 Míra nezaměstnanosti v letech (1993 2007) Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Nezaměstnanost 4,3 4,3 4,01 3,9 5,2 6,5 8,7 8,8 Registrovaná nezaměstnanost 2,95 3,29 2,99 3,08 4,28 6,04 8,54 9,02 Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 - Nezaměstnanost 8,1 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 5,3 - Registrovaná 8,54 9,15 9,9 9,19 8,97 8,13 6,62 - nezaměstnanost Zdroj dat: http://www.finance.cz/ekonomika/prace/nezamestnanost/, ke dni 05.08.2008 Z tabulky 2, která sleduje strukturu nezaměstnanosti podle tři skupin vzdělání, jsou tyto trendy zřejmé. Je vidět, ţe je můţeme pozorovat jiţ od roku 1994. Zatímco v letech 1994 a 1995 jsou tyto trendy téměř nepatrné, jiţ v roce 1996 lze zaznamenat pokles podílu skupiny 1 a vzrůst podílu skupin 2 a 3. Od roku 1997 jsou strukturální změny podílu skupin 2 a 3 jiţ výraznější. Podíl nezaměstnaných se základním vzděláním a vyučených postupně klesá, zatímco podíl středoškoláků na celkovém počtu nezaměstnaných se zvyšuje. Podíl vysokoškoláků se po nárůstu v letech 1997 a 1998 nezměnil. Růst podílu vysokoškoláků byl ze všech tří skupin nejpomalejší. 22

Tabulka č. 2 Celkový počet nezaměstnaných v České republice Rok Celkový počet nezaměstnaných 1. skupina 2. skupina 3. skupina 1994 abs. 166480 133 633 29 424 3 423 v % 100 80, 27 17, 67 2, 06 1995 abs. 153 041 122 370 27 393 3 278 v % 100 79,96 17, 90 2, 14 1996 abs. 186 339 144 727 37 429 4 183 v % 100 77, 68 20,08 2, 24 1997 abs. 268 902 199 626 62 148 7 128 v % 100 77, 24 23, 11 2, 65 1998 abs. 386 918 281 740 94 901 10 277 v % 100 72, 81 24, 53 2, 66 1999 abs. 487 623 355 977 117 236 4 410 v % 100 73, 00 24, 00 3, 00 2000 abs. 457 369 332 056 111 945 13 368 v % 100 72, 60 24,48 2, 92 Zdroj dat: Broţová, 2003, st. 95, ke dni 17.09.2008 Poznámka: skupina 1 bez vzdělání, skupina 2 středoškolské, vyučení s maturitou, vyšší odborné (od roku 1998), skupina 3 vysokoškolské vzdělání 3.2 Faktory ovlivňující český trh práce Otevřený trh práce je součástí kaţdé rozvinuté ekonomiky. Trh práce se začal vyvíjet spolu s trhem zboţí, sluţeb a kapitálovým trhem. Od počátku 90 let byla zahájena sociální, ekonomická a politická transformace, jejíţ součástí byla přeměna centrálně řízeného hospodaření v plnohodnotný pracovní trh. Před rokem 1990 měli, v důsledku centrální organizace výroby a distribuce, rozhodující vliv na trh zboţí a sluţeb, domácí výrobci a tudíţ byly podniky chráněny před vlivem světových trhů. Zaměstnancům poskytovala vysoký stupeň jistoty zaměstnání a stabilitu pracovního místa. Bohuţel se to negativně odráţelo v nízké výkonnosti a efektivnosti práce. Centrální regulace mezd udrţovala mzdy na velice nízké úrovni a nepodněcovala k zavádění nových technologických poznatků a inovací. Spíše přispívala k technickému a technologickému zaostávání. Ekonomická reforma byla od počátku 90. let zaměřena na vytvoření efektivně fungující trţní ekonomiky, včetně efektivně fungujícího trhu práce. Postupně se uvolnila mzdová regulace a uvolnily se pracovně právní vztahy. Změny uvolnily cestu k soukromému vlastnictví a 23

byla provedena velká a malá privatizace vyvlastněného majetku. Na trhu práce začal rozvoj samostatné výdělečné činnosti. V nově vzniklých podmínkách proběhly na trhu práce změny, které byly ovlivněny především těmito faktory: 1) Vývojem poptávkové strany trhu práce, který odráţel vývoj výkonnosti ekonomiky a produktivity práce. 2) Vývojem nabídkové strany trhu práce, který odráţel potenciální růst pracovní síly. Vzájemné působení demografických a ekonomických faktorů proměnilo strukturu pracovní síly, v jejímţ důsledku se proměnila relace počtu nezaměstnaných a zaměstnaných 28. 3.2.1 Ekonomické faktory Počátkem devadesátých let započala přeměna z centrálně plánovaného hospodářství v plnohodnotný trh práce. Procházela významnými organizačními a legislativními změnami. Došlo ke sníţení počtu státních podniků a rozšíření sféry zaměstnavatelů o soukromé společnosti a fyzické osoby. Ekonomická opatření zaznamenala otevření ekonomiky světovým trhům, coţ mělo za následek sníţení konkurenceschopnosti a výkonnosti ekonomiky. Na počátku 90. let došlo rovněţ k poklesu poptávky po pracovní síle. Ekonomika nabrala opět na výkonu aţ od roku 2000, avšak zaměstnanost stagnovala i přes výrazný ekonomický růst. Růst zaměstnanosti nastal aţ v roce 2005. V období od konce 90. let aţ po současnost probíhá vstup zahraničních investorů na český trh. Investoři s sebou přinesli nové technologie a nové výrobní postupy 29. 3.2.2 Demografické faktory V průběhu 90. let došlo k poklesu zaměstnanosti při mírném, ale stálém nárůstu počtu aktivních osob, přičemţ tento nárůst byl vyvolán růstem počtu obyvatelstva v produktivním věku. Počet obyvatel v produktivním věku je výsledkem demografického chování obyvatelstva. Je ovlivněn vývojem porodnosti, úmrtnosti a migrací. Nepravidelnosti ve věkové struktuře jsou způsobeny mimořádnými událostmi, které změní počty narozených, zemřelých a stěhujících se osob. Tyto události mají své dopady někdy i na několik desítek let dopředu. Počet obyvatel se v roce 2000 v porovnání s rokem 1990 28 Kotýnková, Sociální ochrana chudých v České republice, 2007, str. 42-45. 29 Tamtéţ. 24

sníţil o téměř 100 tisíc osob, avšak věkové skupiny se vyvíjely nerovnoměrně. Počet dětí do 15 let poklesl o více neţ 733 tisíc osob, zvýšil se počet obyvatel v produktivním věku (věk 15 64) o více neţ 460 tisíc osob a v po produktivním věku (věk 65+) o více neţ 172 tisíc osob, coţ změnilo věkovou strukturu obyvatelstva. Tabulka č. 3 popisuje věkovou strukturu obyvatelstva ve vybraných letech 30. Tabulka č. 3 - Věková struktura obyvatelstva v letech (1990 2006) Věk 1990 1995 2000 2006 0-14 21,45 18,6 16,41 14,51 15-64 66,04 68,18 69,75 71,18 65+ 12,51 13,22 13,84 14,31 celkem 100 100 100 100 Zdroj: Kotýnková, 2007, st. 46, ke dni 14.11.2008 Věkovou strukturu a tím i velikost potencionální pracovní síly ovlivňuje především počet narozených dětí. Nejvyšší počet narozených dětí byl zaznamenán ve druhé polovině 20. století v polovině 70.let a naopak k výraznému poklesu došlo v letech 1975 2003. K nárůstu počtu obyvatel v produktivním věku (potenciální zdroj pracovní síly) docházelo průběţně celé období let 1990 2006. 3.3 Nezaměstnanost v regionech ČR Česko je tradičně spíše průmyslovou zemí. Zejména existují rozdíly v těchto regionech: Hlavní město Praha, Ústecký, Jihočeský, Moravskoslezský a Středočeský kraj, tabulka č. 4. Graf č. 1 popisuje regiony s největší mírou nezaměstnanosti v ČR. 30 Kotýnková, Sociální ochrana chudých v české republice, 2007, str. 45. 25

Nezaměstnanost v % Tabulka č. 4 Míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech Míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech v letech 1995-2007 rok 1995 1999 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Hlavní město Praha 2,5 4 3,9 3,6 4,2 3,9 3,5 2,8 2,5 Středočeský kraj 3,8 8 6,7 4,9 5,2 5,4 5,2 4,5 4,6 Jihočeský kraj 2,5 6,2 5,6 5 5,2 5,7 5 5,1 4,8 Ústecký kraj 7,1 15,4 13,3 12,7 13 14,5 14,5 13,7 12,2 Moravskoslezský kraj 5,8 13 14,3 13,3 14,7 14,5 13,9 12 11 Zdroj dat:http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07, ke dni 27.11.2008 Graf č. 1 Míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech v letech 1995-2007 18 Míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech v letech 1995-2007 16 14 12 10 8 6 Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Ústecký kraj Moravskoslezský kraj 4 2 0 1995 1999 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zdroj dat: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07, ke dni 28.11.2008 Z grafu č. 1 a tabulky č. 4 je zřejmé, ţe nejniţší míra nezaměstnanosti se udrţuje v letech 1995 2007 v Praze. Naopak Ústecký a Moravskoslezský kraj vykazuje dlouhodobě vysokou míru nezaměstnanosti. Ústecký kraj je, i díky nárůstu nezaměstnanosti na konci roku 2007, stále na prvním místě v rámci ČR, a to zejména díky okresům Most, Chomutov a Teplice, kde míra nezaměstnanosti patří k nejvyšším v republice. V okrese Most je pak jiţ několik let nejvyšší. Přes tuto nelichotivou pozici došlo v uplynulém roce 2007 k 26

poměrně výraznému poklesu nezaměstnanosti. Hlavním zdrojem nezaměstnanosti v kraji jsou stále největší firmy, které v minulých letech procházely a některé ještě procházejí restrukturalizací a s ní spojeným sniţováním počtu pracovníků. Pro absolventy škol je velmi obtíţné najít zaměstnání. Z hlediska profesního jsou hlavním zdrojem nezaměstnanosti občané nekvalifikovaní, kteří jsou v mnoha případech z trhu práce vytěsňováni občany kvalifikovanými, kteří z nějakého důvodu přišli o zaměstnání. Vysoká míra registrované nezaměstnanosti je dlouhodobě typická i pro Moravskoslezský kraj. I přes zlepšování situace v posledních letech si kraj udrţuje předposlední příčku v rámci všech krajů (hůře je na tom pouze kraj Ústecký). Je třeba poznamenat, ţe se v posledních letech rozdíl mezi úrovní ČR a kraje sniţuje a Moravskoslezský kraj se v tomto ukazateli významně blíţí kraji Karlovarskému 31. Míra nezaměstnanosti v kraji hl.m. Praha ke dni 31.12.2008 má hodnotu 2,1 %. Úřad práce hl.m. Prahy registroval celkem 17.433 uchazečů. Ekonomická krize se ke konci roku 2008 projevila prozatím nevýrazně, poklesl počet volných míst a sníţil se počet uchazečů, kteří ukončili evidenci z důvodu nástupu do zaměstnání 32. 3.4 Nezaměstnanost muţů a ţen v ČR Na českém trhu práce existují nerovnosti z hlediska pohlaví a jsou způsobené různými faktory. Pozice muţů a ţen na českém trhu práce je historicky odlišná. V tradičním modelu rodiny ţena zastává roli osoby pečující o rodinu a domácnost, zatímco muţ vydělává peníze na trhu práce. Tato situace se však začíná měnit. Ţeny dnes ve větší míře vstupují na trh práce na podobné pracovní a společenské uplatnění. Moţnost vlastního nezávislého výdělku jim poskytuje větší míru nezávislosti. Dříve leţela odpovědnost za rodinu na pracujícím muţi, ovšem dnešní rodina spoléhá i na příjem ţeny. Bez ohledu na to, ţe se situace na českém trhu práce v posledních desetiletích změnila, velké rozdíly zde stále přetrvávají. Důvodů je několik: ekonomické, společenské, sociální a kulturní vzorce ovlivňují nadále šance ţen ve světě práce. Zůstávají stále znevýhodněny jak v přístupu na trh práce, pracovním zařazení i odměně za práci. Toto znevýhodnění je spojeno s reprodukčním cyklem rodiny a s procesy výchovy dětí. Je ovšem nutno i zváţit moţnosti volby jednotlivých lidí. Ne kaţdá ţena chce být zaměstnána a ne kaţdá ţena chce zaloţit 31 Dle zdroje http://www.ostrava.czso.cz/xt/edicniplan.nsf/t/b600409106/$file/13-813307a3.pdf, 28.10.2008 32 Dle zdroje http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info, 28.10.2008 27

rodinu. Třebaţe veřejné politiky ovlivňují situaci lidí, teprve rodiče přijímají konečné rozhodnutí kdo a jak dlouho bude pečovat o potomky 33. 3.4.1 Faktory ovlivňující nerovné postavení ţen na trhu práce Vyšší účast ţen na pracovním trhu je obecnou tendencí projevující se v preferencích většiny ţen v moderní společnosti. Ovšem, na jedné straně je účast ţen na trhu práce podporována společenskou normou a na druhé straně, toto zvýšené očekávání vůči ţenám přináší tlak na potřebu ulehčit jim dosud přisuzované práce v domácnosti. To můţe být realizováno buď jako dělba práce mezi partnery, nebo kombinace podpory ze strany veřejných politik. Podmínky ţen v zaměstnání však nejsou úplně ideální. Obecně mají ţeny méně stabilní zaměstnání či zaměstnání s niţší kvalitou, vyšším rizikem nezaměstnanosti a rizikem ekonomické neaktivity. Ţeny mají sice formální právo na rovnost šancí, jejich pozice je však ve skutečnosti znevýhodněna. Sociální a ekonomické nerovnosti vedou k tomu, ţe ţeny nejenţe nepracují na srovnatelných pracovních místech, ale zároveň mají různé příleţitosti přístupu ke vzdělání, pracovnímu výcviku a k perspektivám v kariérním postupu. Hlavní tři faktory nerovnosti ţen: a) Sociálně definované role v rodině Nerovná dělba práce mezi manţeli v rodině, bez ohledu na to, zda jsou zaměstnány či nikoliv, ţeny přebírají v rodině větší podíl domácích prací a péče o děti. Proto potřebují ohledy od zaměstnavatelů, jenţ tuto okolnost berou na zřetel. Spolu s dalšími faktory to vede k odkládání narození prvního dítěte. Mají méně potomků nebo volí ţivot bez dětí. Další alternativou je, ţe ţeny dočasně přerušují zaměstnání nebo dokonce natrvalo opouštějí pracovní trh. b) Předsudky firem Firmy často příjímání ţen do zaměstnání brání, protoţe pod vlivem sociálně definovaného vzorce rolí v rodině, přijímají předsudek o předurčenosti ţen starat se o děti a o domácnost. Předjímají niţší flexibilitu a tedy moţnosti ţen přizpůsobit se závazkům v rodině. Z těchto okolností vycházejí diskriminující praktiky zaměstnavatelů ve vztahu k ţenské pracovní síle. Ţeny jsou tedy povaţovány v některých případech za méně výkonné a jsou vytlačovány mimo trh práce. 33 Sirovátka, Rodina, zaměstnání a sociální politika, 2007, str. 233. 28

c) Subjektivní postoje ţen Jedno z moţných vysvětlení znevýhodněné pozice ţen je, ţe se ţeny samy povaţují za trţně slabé, a proto velmi často akceptují takové podmínky, které jsou pro většinu muţů nepřijatelné. Výše uvedené faktory jsou pouze podnětem k tomu, pokusit se sladit rodinný a reprodukční cyklus s moţnostmi na českém trhu práce, i za pomoci a podpory ze strany veřejných politik. Faktory mohou výrazně ovlivnit celkovou situaci stále rostoucí skupiny ţen vstupujících na trh práce. Cílem je sladit zaměstnání, celoţivotní vzdělávání, rodinný ţivot s dostatečným vyuţitím volného času 34. 3.4.2 Ţeny a trh práce v ČR Míru nezaměstnanosti ţen na českém trhu práce jsem zpracovala do tabulky č. 5 a grafu č. 2 ve vybraných letech. Tabulka č. 5 Míra nezaměstnanosti dle pohlaví Míra nezaměstnanosti dle pohlaví ve vybraných letech(v %) Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Míra nezaměst. muži 3,4 3,3 3,9 5 7,3 7,3 Míra nezaměst. ženy 4,8 4,7 5,9 8,2 10,5 10,6 Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Míra nezaměst. muži 6,7 5,9 6,1 7 6,5 5,8 Míra nezaměst. ženy 9,9 9 9,9 9,9 9,8 8,8 Zdroj dat: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07, ke dni 18.1.2009 Graf č. 2 Míra nezaměstnanosti dle pohlaví ve vybraných letech 34 Sirovátka, Rodina, zaměstnání a sociální politika, 2007, str. 233. 29