DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471 1490) Od války k míru

OD VÁLKY K MÍRU 5 KAPITOLA PRVNÍ DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471 1490) Od války k míru I. JAGELLONEC V PRAZE I/1 Po smrti Jifiího Podûbradského nestálo Matyá ovi zdánlivû nic v cestû k plnému ovládnutí âech a k opûtovnému spojení zemí Koruny ãeské pod Ïezlem jediného panovníka. Staãilo pouze, aby jej stoupenci zesnulého vládce uznali ãesk m králem. Válka by pak okamïitû ustala a Korvín by, jak nezastfienû naznaãoval, udûlal v e pro kompromisní narovnání mezi utrakvisty a papeïem. Leã dal í smûfiování nezáviselo ani na pfiáních uherského monarchy, v jehoï prospûch obratnû agitoval Jan Zajíc z Hazmburka, ani na vefiejném mínûní touïícím po míru, klidu a pokoji. âeská otázka tvofiila natolik organickou souãást mezinárodní politiky, Ïe vyluãovala jednoduché fie ení. Pro dal í v voj byla urãující stanoviska klíãov ch stfiedoevropsk ch protagonistû, na jejichï pomûru k Matyá ovi se ve srovnání s podzimem 1470 nic podstatného nezmûnilo. Fridrich III. se dûsil Korvínov ch aspirací v í i, Wettinové i Hohenzollernové nepfiestávali po ilhávat po Dolní LuÏici a nejdûslednûj ím protivníkem uherského krále zûstával Kazimír IV. DÛvody jeho nesmlouvavého postoje byly zfiejmé. Kdyby Matyá opravdu usedl na praïsk trûn, byla by jeho pozice v stfiedoevropském regionu témûfi neotfiesitelná. Je tû hor í situace by z hlediska Krakova nastala v pfiípadû, kdyby se uhersk vdovec oïenil a zplodil legitimního syna. Tato varianta by obrátila vniveã dlouhodobé polské plány. Zatím

6 DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471 1490) v ak nehrozila. Na jafie 1471 naopak pfii el vhodn okamïik, aby Kazimír IV. uplatnil proti rivalovi nesporn trumf dûdické nároky své manïelky AlÏbûty Habsburské na ãeskou a uherskou korunu. Navázal proto dûvûrné kontakty s uherskou opozicí a souãasnû se rozhodl získat pro patnáctiletého syna Vladislava ãeské královské dûstojenství. Byl to zámûr prost i odváïn zároveà. Jagellonsk úspûch v zápase o svatováclavsk diadém mûl dát signál uhersk m nespokojencûm, aby povstali proti Matyá ovi a zajistili podmínky pro pfiíchod jiného panovníka, Vladislavova mlad ího bratra Kazimíra. Korvínova éra z polského pohledu konãila. Pfiípadnému nástupu jagellonského prince na ãesk trûn zprvu nic nenasvûdãovalo, byè âeské království, lépe fieãeno oblasti vûrné zemfielému panovníkovi, kontrolovali nadále Jifiíkovi pfiíbuzní. Neformální autoritu si udrïovala královna-vdova Johana a v ãele âech stanul jako zemsk správce kníïe Jindfiich Münsterbersk, uváïlivû naznaãující, Ïe by se na osobû nového vládce mûli v zájmu zemû shodnout nûkdej í Podûbradovi pfiívrïenci se straníky Matyá e Korvína. Zvací listy na chystan praïsk svatojifisk snûm smûfiovaly téï k drïitelûm korunních lén, tedy na bavorské, saské, braniborské i dal í nûmecké dvory. Politické kruhy uï skloàovaly jména moïn ch uchazeãû o Svatováclavskou korunu. Nejãastûji pfiirozenû Matyá e, ale mluvilo se také o bavorském Ludvíkovi Bohatém, o francouzském králi Ludvíkovi XI. a o císafii Fridrichovi. Nespornû vût í nadûje by mûl v kali nickém prostfiedí Jindfiich Münsterbersk, sám se v ak této moïnosti pfiedem vzdal, jistû nejen s pfiihlédnutím k situaci star ího bratra Viktorina, nadále Matyá ova zajatce. Pfiímoãafieji, aã ne zcela otevfienû se choval JifiíkÛv zeè Albrecht Sask. ikovnû vyuïil chvíle, kdy mohl argumentovat manïelstvím s Jifiího dcerou ZdeÀkou a uplatnit skryt aspekt chebsk ch dohod z dubna 1459. Do Prahy pfiijel v ãele pomûrnû znaãného vojska, potfiebného údajnû k zaji tûní bezpeãnosti úãastníkû nadcházejícího snûmu, nicménû motivován tajn mi v zvami Bene e z Weitmile a ehofie z Heimburgu, aby se pokusil dosáhnout ãeského trûnu. âtrnáct ãesk ch lechticû pr na noãní schûzce uzavfielo písemnou

List Jana Zajíce z Hazmburka, datovan 25. bfiezna 1471 a vyz vající mûsto Hradec Králové, aby se pfiihlásilo do poslu enství Matyá e Korvína

8 DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471 1490) dohodu o Albrechtovû podpofie, leã spád událostí Wettinovy ance oslabil. Matyá Korvín ostraïitû sledoval dûní v âechách a krátce po Velikonocích se ubytoval v Jihlavû. Dne 27. dubna, kdy praïsk snûm právû konãil, vstoupilo do hlavního mûsta polské poselstvo, hodlající oficiálnû oznámit kandidaturu prince Vladislava. Tento tah sjednával v Krakovû Ctibor Tovaãovsk z Cimburka, pokládan za hlavu projagellonské skupiny. Zda pan Ctibor postupoval v tichém srozumûní s kníïetem Jindfiichem, kter z titulu své funkce musel navenek dodrïovat pfiísnou neutralitu, není jisté, av ak pravdûpodobnost této domnûnky je znaãná. Polská úãast vná ela do zápasu o ãesk trûn nov moment. Rozhodnutí ov em mûlo padnout aï za nûkolik t dnû v Kutné Hofie, která byla kvûli své poloze (zhruba v polovinû cesty mezi Prahou a Jihlavou) vybrána jako místo volebního snûmu. Snûm zaãal ve Vla ském dvofie v pondûlí 20. kvûtna bez úãasti krále Matyá e, kter setrval v Jihlavû, Albrechta Saského i Jindfiicha Münsterberského. Korvínovi pfiívrïenci (Zdenûk Konopi Èsk ze ternberka, Jan Zajíc z Hazmburka, biskup Tas z Boskovic) se záhy ocitli v úzk ch, kdyï nedokázali zodpovûdût otázku, zda trvají na platnosti olomoucké volby, nebo jsou ochotni podílet se na volbû nové. Zásadní prûlom pfiineslo 22. kvûtna vystoupení mluvãího polské delegace Dobies awa Kurozweckého, zvaného Lubelczyk. Polsk lechtic v strhujícím projevu apeloval na jazykovou pfiíbuznost âechû a PolákÛ, zmínil kontakty z nedávn ch dob, kdy husité hledali v Polsku podporu i krále, nezapomnûl uvést VladislavÛv dûdiãn nárok na ãesk trûn po matce AlÏbûtû, upozornil na polské moïnosti zprostfiedkovat dohodu s papeïem a zvlá tû vychválil princovy vlastnosti, prosté jak chkoliv tyransk ch sklonû. PÛsobivû vyznûl také odkaz na evangelick zákon, jímï se âe i i Poláci fiídí. Brilantní fieãnick v kon doslova uchvátil nûkdej í Podûbradovy stoupence. V kali nick ch fiadách zároveà sílil dojem, Ïe zvolením mladého Jagellonce naplní i pfiání zesnulého krále a závûry ãervnového snûmu z roku 1469. PÛdu pro úspûch si ale Kurozwecki pfiipravil o nûkolik dnû dfiíve. Spolu s Ctiborem Tovaãovsk m nav tívil na Podûbradech kníïete Jindfiicha Münsterberského.

OD VÁLKY K MÍRU 9 Ve stínu Lubelczykova v konu zûstal projev saského zástupce, pokud vûbec dostal slovo, i prezentace Matyá ova poselstva, jehoï jménem promluvil jagersk biskup a vratislavsk rodák Jan Beckensloer. Ti e proná ené argumenty o prospû nosti personální unie Koruny ãeské a Koruny svato tûpánské i o potfiebû opûtovnû scelit ãeské soustátí pod jedním panovníkem neuãinily na vût inu pfiítomn ch zvlá tní dojem. Korvínovi nepomohlo ani vystoupení kníïete Viktorina. Kdysi vyhlá en rytífisk hrdina a nyní na ãestné slovo propu tûn uhersk zajatec agitoval ve prospûch svého vûznitele. Zklamaní Matyá ovi pfiívrïenci opustili naveãer 25. kvûtna Kutnou Horu. Snûmovní jednání se jim v ak rozbít nepodafiilo. V pondûlí 27. kvûtna se snûm vyslovil pro polského prince Vladislava Jagellonského jako voleného ãeského krále. Bylo tedy zfiejmé, Ïe vláda v Korunû ãeské zûstane nadále rozdûlena mezi dva panovníky. JiÏ následující den to potvrdil manifestaãní ceremoniál v Jihlavû. Rozlícen Matyá pfiimûl legáty Lorenza Rovarellu a Gabriela Rangoniho, aby jménem papeïství potvrdili platnost jeho olomoucké volby a spolu s Tasem z Boskovic, ZdeÀkem Konopi Èsk m a ãesk mi i moravsk mi pány jej v mûstském kostele opûtovnû prohlásili ãesk m panovníkem. V oãích papeïe si tímto ãinem nepomohl. Pavel II. nehodlal jihlavsk akt legalizovat a Korvína za svého Ïivota jako ãeského krále nepotvrdil. Matyá se tak na jafie 1471 ocitl v prekérní situaci. PapeÏe popudil a sen o triumfálním pfiíjezdu do Prahy se mu rozplynul. S jist m uspokojením pfiijal kutnohorské rozhodnutí císafi Fridrich III., aã by si na ãeském trûnû patrnû dokázal pfiedstavit sám sebe. Oficiální zprávu o Vladislavovû volbû, Ïádost o jeho nástup na ãesk trûn a podmínky korunovaãní kapitulace pfiivezlo do Krakova poselstvo v ãele s vlastními strûjci jagellonského úspûchu, jimiï byli bratfii Ctibor a Jan Tovaãov tí z Cimburka. Ve dnech 15. 16. ãervna se podafiilo rozhovory zavr it. Vladislav volbu pfiijal a zavázal se zachovávat kompaktáta, jednat o potvrzení jejich platnosti pro âechy a Moravu s papeïem, prosazovat na uprázdnûné praïské arcibiskupství osobu respektující Zikmundovy brnûnsko-jihlavské zápisy, dodrïovat zemská privilegia a stavovské

10 DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471 1490) v sady, neobsazovat zemské, mûstské a duchovní úfiady cizozemci, nesvûfiovat hrad Karl tejn a korunovaãní klenoty nikomu bez souhlasu stavovské obce, dbát práv a vûna královny-vdovy Johany, nezpûsobovat újmu Podûbradov m synûm a uhradit jim dluhy, proplatit v daje Albrechtovi Saskému a jednat o propu tûní kníïete Viktorina i dal ích vûzàû z uherského zajetí. Nûkdej í Podûbradova strana, jiï kromû bratfií z Cimburka zastupovali v Krakovû Jindfiich Smifiick, nejvy í písafi Mikulá Svitáãek z Land tejna, Bene z Ostromûfie, zderazsk probo t Pavel Pouãek, pfiedstavitelé praïsk ch i nûkolika dal ích královsk ch mûst a Bernard Bírka z Násilé, mohla b t spokojena. Vzápûtí po oznámení dohody potvrdil Vladislav Jindfiicha Münsterberského jako ãeského zemského správce aï do doby svého pfiíjezdu a Ctibora Tovaãovského, vûdãí osobnost ãesk ch i moravsk ch kali níkû, jmenoval nejvy ím kancléfiem. Vladislavova cesta k vládû v âeském království nebyla snadná. Rozãilen papeï Pavel II. vykfiikoval, Ïe Jagellonce zvolila banda heretikû, a Matyá Korvín, kter na válku podle vlastních slov vynaloïil uï 2 500 000 zlat ch, si poráïku nepfiipou tûl. OkamÏitû po kutnohorské volbû vypovûdûl pfiímûfií, poïadoval, aby o obsazení ãeského trûnu rozhodli císafi s papeïem, a je tû na poslední chvíli se snaïil zvrátit Vladislavovu v pravu do âech. Ve dnech 9. 12. ãervence pfiednesl jeho jménem v Krakovû olomouck biskup Tas JagelloncÛm podmínky moïné dohody, mimo jiné paralelní korunovaci obou ãesk ch králû. Polská strana v ak Korvínovy návrhy odmr tila a zároveà nepfiestávala v pfiípravách na zvrat v Uhrách. Nemûla ov em tolik finanãních a lidsk ch zdrojû, aby soubûïnû zajistila Vladislavovu v pravu do âech a vojenské taïení mlad ího prince Kazimíra do Uher. Pfiednost dostal zisk ãeské koruny s tím, Ïe uherská akce nûkolik t dnû poãká. V pondûlí 19. srpna 1471 uvítala Praha patnáctiletého krále, doprovázeného nûkolikatisícov m vojskem. Mistfii praïské univerzity mu v rámci slavnostního pfiijetí v Královském dvofie na Starém Mûstû praïském darovali Bibli, aby lid podlé vuole boïí umûl spravovati. Ke slavnostní pfiíleïitosti vznikl téï literárnû zdafiil text, v nûmï Koruna ãeská, personifikovaná jako matka, vyjád-

OD VÁLKY K MÍRU 11 fiila svou radost nad nov m panovníkem i nadûji v jeho úspû nou vládu. Alegorie po formální stránce navazovala na obdobná díla z ãasû husitské revoluce, jednoznaãnû v ak velebila mír, pokoj a obnovu fiádu, spojované s královou osobou. Ve ãtvrtek 22. srpna se ve Svatovítské katedrále konala korunovace. Ponûkud za l diadém a jablko byly narychlo znovu pozlaceny, aby dodaly náleïit lesk obfiadu, jemuï kromû hostû z nûmeck ch zemí pfiihlíïeli ãlenové králova polského doprovodu, napfi. Dobies aw Kurozwecki, Stanis aw Ostroróg, Pawel Jasieƒski a panovníkûv vychovatel i slavn kronikáfi Jan D ugosz, uva- Ïovan kandidát na úfiad praïského arcibiskupa. Bystr m pozorovatelûm v ak neuniklo, Ïe vlastní korunovaãní akt provedl Mikulá Próchnicki, biskup z Kamience Podolského, za asistence chelmiƒského biskupa Vincenta Kielbasy a krakovského sufragána Pavla, ktefií nezaujímali ãelná místa v polském episkopátu. Ohled na fiímskou kurii vedl jagellonskou politiku k opatrnosti, aãkoliv papeï Pavel II. 26. ãervence zemfiel a jeho nástupce Sixtus IV. (vlastním jménem Francesco della Rovere) byl zvolen 9. srpna. Samotn fakt, Ïe Svatováclavská koruna spoãinula na hlavû mladiãkého Vladislava, nikoliv Matyá e Korvína, byl velk m vítûzstvím polské diplomacie a zároveà dovr ením letitého usilování jagellonské dynastie o ãesk trûn i dlouhodobé linie husitské politiky, která o panovníkovi z Polska uvaïovala od roku 1420. Neuskuteãnûn KazimírÛv zámûr z roku 1438 naplnil o tfiiatfiicet let pozdûji jeho prvorozen syn. Matyá si mohl zoufat. UÏ podruhé v Ïivotû byl králem bez koruny. PraÏsk úspûch si v následujících mûsících Jagellonci plnû nevychutnali. Pfiitom zpoãátku jejich stfiedoevropské plány vycházely nad oãekávání. Vladislavovy v pravy do Prahy se napfi. zúãastnilo sedm hornoslezsk ch kníïat (pût PiastovcÛ a dva Pfiemyslovci), která, aã vázána slibem poslu nosti Matyá ovi, respektovala sílu nedalekého Krakova. Obavu pfied ní vyjadfiovali i úãastníci ãervencového sjezdu slezsk ch a luïick ch zástupcû. Posléze v ak pfiece jen zvítûzil názor, Ïe pfiísahu sloïenou Matyá ovi je tfieba dodrïovat. To ale je tû neznamenalo podporu Korvínovy politiky. Vût ina slezsk ch kníïat, ba i Vratislav, obávající se naru ení sv ch

12 I/2 DVA KRÁLOVÉ, JEDNA KORUNA (1471 1490) hospodáfisk ch zájmû, zachovala v jagellonsko-uherském konfliktu neutralitu. Z váhavého postoje SlezanÛ tûïil Kazimír IV., kter na podzim bez obav pfiesunul do Uher vojensk sbor v poãtu asi 12 000 muïû, posílen ch vzápûtí o oddíl Pawla Jasieƒského. Snaha prosadit na uhersk trûn polského prince Kazimíra ov em po nûkolika mûsících ztroskotala. Uher tí spiklenci sice kritizovali Matyá ovu politiku nedostateãnû hájící jiïní hranici i pfiezírav vztah k církvi, pfiíli odvahy ale neprokázali. MoÏná proto, Ïe v jejich ãele stáli vysoce vzdûlaní, humanisticky orientovaní, leã nerozhodní muïi. Ostfiihomsk arcibiskup Jan Vitéz ze Zredny a jeho synovec, pécsk biskup Janus Pannonius (vlastním jménem János Csezmicei), pûsobili v bezprostfiední královû blízkosti. Korvínovi se v ak podafiilo spiknutí vãas odhalit a jeho úãastníky zastra it. Navíc moldavsk vévoda Stefan Velik, s nímï se ve scénáfii povstání napevno poãítalo, zachoval neutralitu. Polské oddíly sice pronikly hluboko do nitra Uher a obsadily fiadu opûrn ch bodû (nejv znamnûj í byla Nitra, kam Vitéz vpustil nûkolik tisíc Kazimírov ch vojákû), nicménû bez ir í podpory nemûla akce nadûji uspût. K velké bitvû, na niï Poláci spoléhali, se Matyá vyprovokovat nedal. Na jafie 1472 byl uï Korvín pánem situace a pol tí bojovníci se vraceli domû bez fanfár. âtrnáctilet princ Kazimír byl z Uher staïen je tû dfiíve a naãas se uch lil do RuÏomberku, kde byl jeho hostitelem oravsk i liptovsk Ïupan Petr Komorowski. V Matyá ovû okolí se po likvidaci spiknutí (Vitéz byl krátk ãas vûznûn, Pannonius ode el do Chorvatska) objevili noví lidé. Pro humanisty uï nebylo v nejvy í uherské politice místo. Královu dûvûru poté na dlouh ãas ztratil i olomouck biskup Tas, znám sv mi pfiátelsk mi vztahy s Pannoniem. âechy A MORAVA MEZI VLADISLAVEM A MATYÁ EM Matyá Ûv nezdar v boji o plné ovládnutí âeské koruny a krach jagellonského pokusu zmocnit se uherského trûnu byly dûkazem, Ïe ani jedna ze znepfiátelen ch stran nemá dostatek sil prosadit se jako rozhodující mocnost ve stfiední Evropû. Chybûly jim finance i spolehliví spojenci. Pfiesto válka o zemû Koruny ãeské, organicky navazující na konflikt mezi Jifiím a Matyá em, pokraãovala.

OD VÁLKY K MÍRU 13 Charakter konfliktu se v ak po 22. srpnu 1471 promûnil. Rychle z nûho mizel pûvodnû siln náboïensk náboj, kter stfietnutí propûjãoval nesporn étos. Konkrétní podobu vtiskly válce limitované moïnosti obou nepfiátelsk ch táborû. Místo velk ch vojensk ch taïení a pusto ení rozsáhl ch oblastí, pfiíznaãn ch pro léta 1468 1470, se protivníci uch lili k ménû nároãn m a úãinn m praktikám. Byly jimi vymáhání holdû a v kupného i snaha ovládnout co nejvíce hradních pevností, slouïících jako základny Ïoldnéfisk ch posádek. Na tûstí pro vût inu obyvatelstva pfieru ovala váleãn stav ãetná a stále del í pfiímûfií. Pomûry na teritoriu âeské koruny nicménû zûstávaly nepfiehledné. Obvyklé tvrzení, Ïe Matyá kontroloval Slezsko, obojí LuÏici, Moravu a ãeské pohraniãí, zatímco Vladislav panoval v ãeském vnitrozemí, není zcela pfiesné. Ve skuteãnosti mûl Jagellonec pfiívrïence také na Moravû, kde jeho vládu uznávala vedle Tovaãovsk ch a Pern tejnû mûsta Uniãov a pfiedev ím Uherské Hradi tû, marnû obléhané Matyá ov mi oddíly. Stoupenci jagellonské dynastie nechybûli ani ve Slezsku. Z hlediska Kazimíra IV., kter energicky fiídil polské mocenské tahy a v souladu s dynastick mi zájmy rozhodoval o osudu sv ch dûtí, plnil Vladislav pfiesnû urãenou roli. âelil jako úãinná protiváha Korvínov m ambicím, o samostatnou zahraniãní politiku se nepokou el a poslu nû plnil otcovy direktivy. Pfiinejmen ím do konce roku 1474 respektovaly v echny v znamnûj í Vladislavovy mezinárodní aktivity pfiání Krakova. PfiedstavitelÛm ãesk ch stavû nezb valo neï ctít realitu u vûdomí, Ïe silnûj ího a spolehlivûj ího spojence neï Polsko v Evropû nenaleznou. Nemûl-li král volné ruce v zahraniãnûpolitické sféfie, o mnoho svobodnûji se necítil ani v politice vnitfiní. Pomûrnû brzy se ukázalo, Ïe není v jeho moci splnit korunovaãní kapitulaci ani vyfie it problémy, s nimiï se zemû pot kala. Nestaãila by na nû ani v raznûj í osobnost, tím ménû se dalo ãekat od senzitivního a melancholického introverta. Panovníkova mírná a nev bojná povaha se v ak v dan ch podmínkách ukázala jako jistá pfiednost. Aã katolík a ctitel sv. Hedviky, zastával Vladislav zpoãátku vcelku uspokojivû roli krále dvojího lidu.