ANDRAGOGICKÁ DIDAKTIKA

ANDRAGOGICKÁ DIDAKTIKA PhDr.Tereza Vacínová, Vacínová 1 Ph.D.

POŽADAVKY KE ZKOUŠCE Zpracování přípravy vzdělávacího kurzu: 1. Pojmová mapa kurzu Název vzdělávací akce/kurzu Cíl vzdělávací akce/kurzu Místo konání Datum realizace Čas uskutečnění Cílová skupina Obsah a didaktická analýza Organizační forma/y Vzdělávací metody Didaktické prostředky 2. Test vědomostí/dovedností 3. Dotazník hodnocení akce/kurzu pro účastníky 4. Vytvoření profilu andragoga/lektora, trenéra 2

3

Základní doporučená literatura 4

Obecná didaktika KALHOUS, O., OBST, O. Školní didaktika KOTRBA,T., LACINA, L. Praktické využití aktivizačních metod ve výuce MAŇÁK, J. Nárys didaktiky PETTY, G. Moderní vyučování SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika JANÍK, T. Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání ŠVEC, V., FILOVÁ, H.,ŠIMONÍK, O. Praktikum didaktických dovedností 5

Podniková didaktika 70. - 80. léta LIVEČKA, E. Podniková výchova a vzdělávání - 1969, 1974, 1984, 1987 HRBEK, M., ORLÍK, J., PROCHÁZKA, V. Využití exkurse ve výuce dospělých - 1973 KUBÁLEK, J. Nástin didaktiky pomůcek - 1973 KUCHYŇKA, Z. Inscenační metody v podnikové výuce - 1973 ŠUBRTOVÁ, Z. Diskusní metody ve výuce dospělých, Přednáška - cvičení - seminář, Hodnocení efektivity vzdělávání dospělých -1973 LIVEČKA, E., KUBÁLEK, J. Podniková výchova - 1976, 1979 MALACH, A. Modernizace výchovně vzdělávacího procesu se zaměřením na moderní vyučovací prostředky - 1977 ŘEHÁK, M. Úvod do didaktiky dospělých - 1981, 1983, 1987 KLEGA, V. Výchova a vzdělávání dospělých - 1986, 1988 6

Andragogická didaktika 90.léta BOČKOVÁ, V. Nárys didaktiky dospělých - 1991 FIALA, B. Vybrané kapitoly z andragogiky, pedagogiky a didaktiky - 1999 MUŽÍK, J. Didaktika profesního vzdělávání dospělých, Androdidaktika, Profesní vzdělávání dospělých, Řízení vzdělávacího procesu - 1998, 1999, 2004, 2005, 2008, 2010, 2012 ZLÁMAL, J. Didaktika profesního vzdělávání v širším pedagogickém kontextu - 2009 MALACH, J. Klíčové kompetence lektora - 2003 HLADÍLEK, M. Kapitoly z obecné didaktiky a didaktiky vzdělávání dospělých - 2009 PODLAHOVÁ, L. a kol. Didaktika pro vysokoškolské učitele - 2012 SLAVÍK, M. a kol. Vysokoškolská pedagogika - 2012 7

Metody vzdělávání dospělých BARTOŇKOVÁ, H. Firemní vzdělávání HRONÍK, F. Rozvoj a vzdělávání pracovníků, Hodnocení pracovníků VODÁK, J., KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávání zaměstnanců DAŇKOVÁ, M. Koučování. Kdy, jak a proč FISCHER-EPE, M. Koučování PELÁNEK, R. Příručka instruktora zážitkových akcí SVATOŠ, V., LEBEDA, P. Outdoor trénink BĚLOHLÁVEK, F. Jak vést svůj tým HERMOCHOVÁ, S. Teambuilding TURECKIOVÁ, M. Klíč k účinnému vedení lidí, Organizační chování VAJNER, L. Výběr pracovníků do týmu ZAHRÁDKOVÁ, E. Teambuilding 8

Pedagogická psychologie ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele DITTRICH, P. Pedagogicko-psychologická diagnostika FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi HARTL, P. Kompendium pedagogické psychologie dospělých HARTL, P. Pedagogická psychologie pro personalisty KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů PETŘKOVÁ, A. Psychologické základy vzdělávání dospělých SVOBODA, M. Psychologická diagnostika dospělých VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. 9

Lektorské dovednosti HÁJKOVÁ, E. Rétorika pro pedagogy HIERHOLD, E. Rétorika a prezentace HOSPODÁŘOVÁ, I. Prezentační dovednosti MENDÍLOVÁ, O. Přesvědčivá prezentace, Lektorské dovednosti KABÁTEK, A., LOŠŤÁKOVÁ, O. Obchodní a manažerská prezentace VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací KAZÍK, P. Rukověť dobrého lektora ŠOFEROVÁ, J. Lektorské finty BAKALÁŘ, E. I dospělí si mohou stále hrát BEERMANN, S. SCHUBACH, M. Hry na semináře a workshopy KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, L. Aplikovaná sociální psychologie III. 10

I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY andragogická didaktika a její základní kategorie 11

12

Andragogická didaktika v systému věd 13

ANDRAGOGICKÁ DIDAKTIKA V SYSTÉMU VĚD 14

Didaktika Didaskein = učit, vyučovat, poučovat, jasně vykládat, dokazovat Didaktika = teorie vzdělávání a vyučování teorie vzdělávacích obsahů vzniklých v historickospolečenském vývoji Teorie a praxe výuky dospělých 15

v souvislosti s vývojem společnosti se mění PODMÍNKY, CÍL, OBSAH a PROSTŘEDKY Je třeba dát pojmu vzdělání obsah, který by byl v souladu s moderní situací, aniž tím opomíjíme přínos minulosti. (Gaston Mialaret 1970).vzdělaný člověk je ten, který usiluje se stále vzdělávat. učení efektivní interiorizace vědění 16

Zamyslete se nad souvislostmi výchovy a vzdělávání ve vývoji společnosti PODMÍNKY CÍL OBSAH PROSTŘEDKY ŘECKO ŘÍM STŘEDOVĚK RENESANCE NOVOVĚK 19. století 20. století 21. století 17

Andragogická didaktika v systému andragogických disciplín 18

Předmět andragogické didaktiky Didaktický proces 1. vzdělávání proces 2. vzdělání obsah, výsledek a cíl procesu 3. interakce mezi vzdělavatelem a studentem (dospělým) Cíl popis zákonitostí výuky objasnění práce s cílem a stanovení adekvátních cílů zvolení vhodných forem a metod vzdělávání využití moderních didaktických prostředků 19 PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D

Předmět andragogické didaktiky všechny podoby edukačního působení na dospělé cílem je motivovat k celoživotnímu vzdělávání, k přijímání nových informací a poznatků, k zlepšování a zdokonalování sám sebe po stránce profesní, zájmové i společenské. 20

Základní terminologie ANDROdidaktiky Vzdělávání (výuka, učení se),vzdělání a interakce složky vzdělávacího procesu obsah UČIVO VYUČOVÁNÍ UČENÍ vzdělavatel / komunikace, interakce student / lektor dospělý 21

STRUČNÝ EXKURZ DO DĚJIN DIDAKTIKY dospělých 22

23

všeobecné umění, jak naučit všechny všemu zájem postupnost názornost slovo kontrola aplikace cesta učení věda vyučovatelská a umění vyučovat 24

20.století 25

PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 26

Česká didaktika 27

K.S.Amerling (1807-1884) 28

29

Přehled hlavních teorií učení ve vzdělávání dospělých BEHAVOIRISMUS TEORIE KOGNITIVNÍHO CHÁPÁNÍ NEOBEHAVOIRISMUS a technologie výuky PRAGMATISMUS KONSTRUKTIVISMUS J.F.HERBART HUMANISTICKÉ TEORIE J.A.KOMENSKÝ M.F.QUINTILIANUS CELOŽIVOTNÍ UČENÍ 30

31

Rozdíly mezi vzděláváním dětí a dospělých Rozdíly Děti a mládež Dospělí učení od kolébky po hrob přístup učitele členění dle věku učitel určuje pravidla podřízené postavení žáka rozhoduje kde, proč, kdy a jak vertikální i horizontální propojení dospělý jako klient dospělý je rovnocenný partner zkušenostmi může obohatit ostatní obsah obsah podle předmětů velké látky množství v krátkém čase zaměření potřeby východisko osobnost studenta vědomosti a informace CO SI MYSLET potřeby společnosti obecné krátkodobé potřeby začlenění do pracovního procesu formování osobnosti nepopsaný list dovednosti a hodnoty JAK UVAŽOVAT založeno na přání jednotlivce jasné očekávání: znalostí, úspěchu na trhu práce, oddálení momentu rozhodnutí, nových přátel, úniku od stereotypu. praktické život jedince práce s hotovou individualitou osobnost s řadou zkušeností a názorů motivace vnější vnitřní udržení pozornosti dopolední hodiny ranní až večerní hodiny, víkendy 32

Rozdíly Děti a mládež Dospělí demotivační faktory učitel únava fyzický a zdravotní stav kárání rodičů selhání před spolužáky šikana složení skupiny únava fyzický a zdravotní stav starosti v rodině, v práci. šikana obava z neúspěchu kompetence učitele/lektora 1. pedagogicko-psychologické 2. diagnostické 3. didaktické 4. oborové 1. oborové 2. didaktické 3. pedagogicko-psychologické 4. diagnostické vlastnosti neoblíbeného vzdělavatele dospělých 33

Vlastnosti neoblíbeného vzdělavatele dospělých 1. nadřazenost 2. nespravedlnost 3. netaktnost 4. nepochopení vůči studentům 5. neznalost oboru 6. nečestné jednání 7. nedůslednost 8. osobní nevyrovnanost

Úspěšný vzdělavatel dospělých sociabilita empatie (lektor na místě účících se, hodnocení pokroku, pochvala ) umění účinně komunikovat verbálně = slovník, logická struktura výkladu neverbálně = gesta, mimika, pohyb po učebně, osobní zóny svědomitost rozvážnost kritičnost a sebekritičnost (zpětná vazba) smysl pro humor (humor, ironie) emocionální vyrovnanost vysoká inteligence 35

DIDAKTICKÉ ZÁSADY 37

Didaktické zásady normy podmiňující úspěch pedagogické práce určují charakter výuky závisí na filozofické koncepci teorii vzdělávání ovlivňovány objektivními faktory subjektivními faktory 38

6. Od JEDNODUCHÉHO ke SLOŽITĚJŠÍMU, od OBECNÉHO ke KONKRÉTNÍMU 39 DIDAKTICKÉ ZÁSADY Komenský Analytická didaktika 1. Učitel nechť neučí kolik sám nemůže učiti, nýbrž kolik ŽÁK MŮŽE POCHOPITI 2. Vždy POSTUPNĚ, nikoliv skokem 3. Všemu čemu se musíme učiti, nechť se učíme VLASTNÍ PRACÍ 4. Vše VLASTNÍMI SMYSLY a vždy ROZMANITĚ 5. Všemu se vyučuje a učí PŘÍKLADY, UKÁZKAMI a CVIČENÍMI

DIDAKTICKÉ ZÁSADY - srovnání KUBÁLEK (1973) MALACH (2001) KURELOVÁ (2002) MUŽÍK (2004) Názornosti Vědeckosti Komplexního rozvoje Uvědomělosti Spojení výuky+života Orientace na praxi Vědeckosti Názornosti Uvědomělosti a aktivity Orientace na volný čas Individuálního přístupu Přiměřenosti Vědeckosti Aktuálnosti Spojení teorie a praxe Trvalosti Přiměřenosti Didaktické redukce Uvědomělosti a aktivity Soustavnosti Spojení teorie a praxe Motivace Názornosti Vedoucí úloha učitele Názornosti Soustavnosti Členění výukového procesu Přiměřenosti Individuálního přístupu Zpětné vazby a transferu 40

Praktická didaktická šesterka 1. Futurismu 2. Separace průtokových poznatků 3. Trestání učitele učitelem 4. Názorné a úlekové fixace 5. Mimoverbální komunikace 6. Oživlé dřevo Přátelé ze studií. W.H.Taft v klobouku sedící uprostřed, osoba X v typické placaté čepici se štítkem stojící úplně vlevo (mimo záběr) 41

Postupné sbližování vzdělávání dětí a dospělých didaktické cíle dokumentace vzdělávání pevně definované výstupy formy vzdělávání metody vzdělávání role učitele x lektora ve vzdělávání 42

Andragogická didaktika Respektuje specifika dospělého věku: fyziologická psychologická sociální 43

CHARAKTERISTIKA ÚČASTNÍKŮ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH 44

7 charakteristik dospělých ve vzdělávání Rogers (1986) Ustálené modely vzdělávání Odlišné zájmy Dospělost Očekávání Osobnostní růst Vytčené cíle Předchozí zkušenosti a hodnoty 45

46

Vzdělávací potřeby dospělých Knowles (1984) spojuje učení se zráním osobnosti stupňuje potřeby rozvíjet se získávat osobní zkušenosti překonávat vlastní nedostatky ocenění bezpečí Maslow (1943) 47

Sebeobraz dospělých a krize identity 48

SPECIFIKA UČENÍ DOSPĚLÝCH 49

Vztah učení a věku bez poklesu nebo s možností dalšího růstu s postupujícím věkem paměť pro jednoduché materiály profesní paměť paměť pro tóny slovní zásoba všeobecná informovanost s určitým poklesem motorická rychlost senzomotorická koordinace tradiční školní učivo analogické usuzování s nejvýraznějším poklesem výbavnost nových materiálů učení se symbolům vštípivost čísel a bezesmyslových slabik 50

Výkonnostní křivka v průběhu dne 51

Koncentrace pozornosti v % Křivka pozornosti a produktivita práce 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Čas v minutách 52

obrazové pomůcky otázky, dialog, diskuse aktivní zapojení studentů. Jak zvýšit pozornost studentů? 53

Křivka zapomínání 54

Člověk si zapamatuje 10% z toho, co čte 20% z toho, co slyší 30% z toho, co vidí 50% z toho, co vidí a slyší 70% z toho, co sám říká 90% z toho, co sám říká a dělá PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 55

II. VÝZNAM JEDNOTLIVÝCH FAKTORŮ VE VÝUCE Didaktický proces a jeho komponenty Didaktické zásady Výukové cíle ve vzdělávacím procesu Učivo a jeho struktura Fáze výuky 56

DIDAKTICKÝ PROCES a jeho komponenty 57

PhDr.Tereza Vacínová, 58 Ph.D.

PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 59

CÍL DIDAKTICKÉHO PROCESU 60

CÍL didaktického procesu očekávaný a zamýšlený výsledek, kterého mají účastníci dosáhnout funkce motivační, regulační, kontrolní vlastnosti vzdělávacího cíle SPECIFIC = specifický, konkrétní, konzistentní MEASURABLE = měřitelný, kontrolovatelný ACHIEVABLE = akceptovatelný, přiměřený RELEVANT = reálný TIMED = termínovaný 61 PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

Požadavky na cíl (Kalhous 2002) Komplexnost cíle kognitivní (poznávací vědomosti) cíle afektivní (postojové hodnoty) cíle psychomotorické (dovednostní činnosti) Konzistentnost (soudržnost) cíle obecné cíle specifické Kontrolovatelnost požadovaný výkon podmínky výkonu norma (standard) výkonu Přiměřenost náročnost splnitelnost cíle programu cíle disciplín cíle tématických celků cíle jednotlivých témat cíle vyučovacích jednotek 62

Postup při formulování výukových cílů 1 2 3 4 5 Analýza obsahu Vymezení výkonu Stanovení rozsahu vědomostí a dovedností Vymezení podmínek výkonu Stanovení normy výkonu 63

Postup při formulování výukových cílů (Turek 1987) 1. analýza obsahu rozložení na základní prvky - vymezení základního a rozšiřujícího učiva obecný cíl specifický cíl základní učivo rozšiřující učivo obsah fakta, pojmy, definice 2. vymezení výkonu Jaké kompetence musí student mít? Student vyjmenuje, dokáže.. 3. stanovení rozsahu vědomostí a dovedností Co, v jakém rozsahu a jak má student umět? Co od něj budu u zkoušky požadovat? 4. vymezení podmínek výkonu 5. stanovení normy výkonu (určit hranici vědomostí a nevědomostí) Jaký rozsah vědomostí si má student osvojit na úspěšné absolvování? PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 64

Bloomova taxonomie kognitivních cílů výuky CÍLOVÁ KATEGORIE ZNALOST POROZUMĚNÍ APLIKACE ANALÝZA SYNTÉZA HODNOTÍCÍ POSOUZENÍ AKTIVNÍ SLOVESO definovat, doplnit, napsat, popsat, seřadit dokázat, interpretovat, jinak formulovat aplikovat, demonstrovat, navrhnout provést rozbor, rozčlenit, specifikovat klasifikovat, modifikovat, shrnout argumentovat, obhájit, zdůvodnit. Dle poznávacích procesů (Maňák 2003) 65 PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.

66

OBSAH - UČIVO 67

OBSAH didaktického procesu konkretizuje cíl soustava poznatků, činností, hodnot a způsobů chování, které jsou lektorem zpracovány do podoby učiva a předloženy posluchačům, aby si je osvojili jako vědomosti, dovednosti, kompetence a přetvořili je ve své vlastní postoje, hodnoty a činy (MALACH 2002) vzniká didaktickou transformací lidského poznání do vzdělání (studijních plánů, zaměření jednotlivých výukových/výcvikových jednotek, učebních textů ) 68

FÁZE DIDAKTICKÉHO PROCESU 69

PhDr.Tereza Vacínová, 70 Ph.D.

FINANČNÍ ROZVAHA 71 PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D I. PŘÍPRAVNÁ FÁZE Stanovení CÍLE a výstupů Definování CÍLOVÉ SKUPINY Promýšlení OBSAHU a ROZSAHU Strategie MOTIVACE ČAS a MÍSTO realizace Volba FOREM a METOD výuky Příprava ÚKOLŮ Konzultace s kolegy, vedením.

Procvičení hlasu 72 II. REALIZAČNÍ FÁZE 1. PŘÍPRAVA TĚSNĚ PŘED Kontrola techniky Hygiena učebny Úprava zevnějšku

Zahájení II. REALIZAČNÍ FÁZE 2. ÚVOD Programu kurzu - seznámení s cílem, tématy, časový plán, výstupy, způsob ověření Motivace E = Q. m 73

II. REALIZAČNÍ FÁZE Rozhodující faktory pro získání a udržení motivace vědomí potřebnosti a užitečnosti informací soulad s dosavadními zkušenostmi účastníků respekt k osobnosti účastníků rozvíjet, nikoliv konfrontovat volba vhodné formy a metody zajištění odpovídajících podmínek osobní důvěryhodnost lektora PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 74

II. REALIZAČNÍ FÁZE 3. EXPOZICE VÝUKA - expozice vytváření vědomostí formování návyků a dovedností FIXACE upevnění vědomostí a dovedností 75

Diagnostika - ověření znalostí, dovedností 76 II. REALIZAČNÍ FÁZE 4. KONTROLA Aplikace (návody k aplikaci v praxi ) Dotazy posluchačů Shrnutí poznatků

III. HODNOTÍCÍ FÁZE vyhodnocení reakcí posluchačů posouzení dosažení projektovaných cílů reakce kolegů, nadřízených náměty pro zlepšení / optimalizaci 77 PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D

III. VYUČOVACÍ PROSTŘEDKY ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY klasické formy výuky inovace v oblasti forem výuky VÝUKOVÉ METODY klasifikace metod výuky aktivizující metody výuky komplexní výukové metody MATERIÁLNÍ DIDAKTICKÉ PROSTŘEDKY 78

FORMY VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH 79

Organizační formy výuky celkové uspořádání vyučovacího procesu a všech jeho komponent způsob organizace práce lektora a studentů volba organizační formy závisí na: 1. cíli 2. charakteru látky 3. připravenosti a individualitě studentů 4. možnostech, které má učitel k dispozici (časové, prostorové, finanční ) 80

PODÍL SUBJEKTŮ autodidaktické sebevzdělávání distanční hromadné kombinované ZAMĚŘENÍ PEDAGOGICKÉ AKCE SLOŽENÍ ÚČASTNÍKŮ trvalé nestálé specializační rekvalifikační inovační heterodidaktické FORMY vzdělávání dospělých POČET ÚČASTNÍKŮ skupinové párové přímá výuka individuální mimoškolní terénní doma vzdělávání školní reálné laboratoř v organizaci prostředí učebna 1h více hodinové MÍSTO REALIZACE jednorázové DÉLKA blokové více denní CŽV komplexní OBSAH monotematické cyklické pravidelné 81

I. Klasifikace forem vzdělávání 1. Individuální 2. Hromadná a frontální 3. Individualizovaná 4. Diferencovaná výuka 5. Skupinová 6. Kooperativní 7. Projektová 8. Problémová (Skalková 1999) 9. Týmová 82

charakteristika nejstarší didaktická forma vzdělavatel pracuje s jedním studentem individuální tempo intenzivní práce 1. Individuální výuka nemá pevný systém umělecká výchova, jazykové vzdělávání, taneční kurzy, trénink, distanční vzdělávání 83

2. Hromadná výuka charakteristika jednotný postup vymezené skupiny stejným způsobem vedení lektora orientace na průměr pevné uspořádání učebny systém učebních předmětů pevný čas (rozvrh hodin) vyučovací jednotky s dílčími cíli etapy vyučovací hodiny 84

Postup vzdělavatele při kombinovaném typu hodiny 1. Vytvoření podmínek pro učení vnější - příprava didaktických pomůcek, hygiena učebny vnitřní - motivace studentů 2. Expozice učiva - vytváření vědomostí a formování návyků a dovedností 3. Aplikace učiva vedoucí k pochopení a upevnění 2. Diagnostika vědomostí a dovedností 85

3. Individualizovaná výuka Daltonský plán Winnetská soustava Pueblonský systém 86

4. Diferencovaná výuka charakteristika seskupení studentů do homogenních skupin dle určených kritérií třídění dle IQ nadání zájmu 87

charakteristika řešení společného úkolu v malých skupinách fáze 5. Skupinová výuka 1. přípravná stanovení velikosti skupiny rozdělení do skupin rozdělení rolí výběr skupinových úloh 2. realizační 3. hodnotící - prezentace výsledků 88

6. Kooperativní výuka charakteristika učení v malých skupinách pozitivní vzájemná závislost rozvoj sociálních dovedností individuální zodpovědnost sledování skupinových procesů 89

projekt = úkol komplexního charakteru spojení s praxí program učení stanovují sami studenti vnitřní motivace ke splnění úkolu vede ke konkrétním výsledkům - použitelným v praxi typy projektů 7. Projektová výuka individuální, skupinové. čtyři kroky realizace (Valenta 1993) 1. záměr 2. plán 3. provedení 4. vyhodnocení 90

8. Týmová výuka charakteristika spolupráce více lektorů, trenérů, učitelů týmy oborové, všeoborové, příležitostné 91

II. Formy vzdělávání dospělých z hlediska celoživotního vzdělávání (Bednaříková 2006) ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ OBČANSKÉ a ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ 92

ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ večerní forma studia prezenční dálkové studium studium při zaměstnání externí studium individuální studijní plán kombinované studium blended learning Vstupní seminář Individuální studium Výcvikové semináře Závěrečný seminář kombinace přímé výuky a individuálně řízeného studia distanční vzdělávání řízené sebevzdělávání 93

Distanční vzdělávání otevřenost druhá šance studium při zaměstnání vzdálenost učitele a studenta samostudium individuální tempo podpora studujících spojení teorie a praxe multimediálnost studijní materiály/opory písemné materiály, multimédia, rozhlas, televize, on-line konference varianty studia korespondenční a prezenční (soustředění, konzultace, semináře, tutoriály) písemné práce Tutor Marked Assigment vznik 1939 ve Francii ČR 1993 Česká asociace distančního univerzitního vzdělávání největší poskytovatelé Open University UK, Španělsko 94

Rozdíly mezi studujícími PREZENČNÍ STUDENT dospívá, učí se být samostatný nemá zaměstnání a rodinu studuje s určitým cílem je zvyklý se pravidelně učit nemá závazky bránící mu ve studiu má dostatek volného času informačně gramotný DISTANČNÍ STUDENT je dospělý a samostatný má zaměstnání a rodinu studuje s určitým cílem není zvyklý pravidelně se učit má závazky má nedostatek volného času nemusí být informačně gramotný 95

Role tutora Tutor = poradce, facilitátor, moderátor, hodnotitel korespondenčních úkolů, administrátor, manažer motivuje ke studiu stanovuje náplň tutoriálů organizuje a řídí diskuse poskytuje odborné a osobní konzultace podporuje studující (vede x vyučuje) hodnotí samostatné práce 96

Studijní texty pro individuální studium speciální formální úprava jasný a srozumitelný jazyk důraz na praktickou aplikaci orientace na průměrného studenta kontrolní otázky s klíčem řešení doporučená literatura ke studiu 97

OBČANSKÉ a ZÁJMOVÉ přednáškový večer diskusní večery a besedy večery otázek a odpovědí debatní fórum filmové fórum tématický večer kvizový (soutěžní) večer zájmový kroužek VZDĚLÁVÁNÍ naučný, technický, hospodářský, sběratelský, umělecký, kroužky přátel umění, sportovní 98

PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ konference workshop sympozium školení doškolování přeškolování zaškolování kaskádové vzdělávání koučink stáž výměna zkušeností 99

VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ U3V Akademie třetího věku Kluby aktivního stáří 100

METODY VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH 101

Vyučovací metoda uspořádaný systém vyučovací činnosti učitele a učebních aktivit studentů směřujících k dosažení daných vzdělávacích cílů 102

Kontinuum výukových metod učení řízené učitelem výklad učiva kladení otázek cvičení a příklady ukázky diskuse kooperativní skupiny řízené objevování smlouvy učitele se studenty hraní rolí projekty výzkumné aktivity sebehodnocení učení řízené studentem PhDr.Tereza 103 Vacínová, Ph.D.

Pyramida učení čtení 20% audiovizuální metoda 30% demonstrace diskuse ve skupinách praktické cvičení 80% vyučování ostatních 90% 104

Požadavky na vyučovací metodu (Mojžíšek) 1. výchovná 2. přirozená 3. přiměřená 4. informačně nosná 5. informačně účinná 6. didakticky ekonomická 7. finančně ekonomická 105

Kritéria volby metod dle 1. fáze výukového procesu 2. cíle a úkolů výuky 3. obsahu daného oboru 4. osobnosti studentů 5. studijní skupiny pohlaví, věk, různá etnika, profesní zaměření, formální a neformální vztahy v kolektivu 6. osobnosti učitele odborná a metodická vybavenost, zkušenosti, pedagogické mistrovství. 7. vnějších podmínek geografické, společenské prostředí, prostorové podmínky, hlučnost, technická vybavenost 106

VZTAHU K PRAXI teoretické přednáška cvičení PODPORA UČENÍ transferu seminář facilitace praktické teoreticko-praktické motivační programovaná diskusní výuka problémové diagnostické projektové fixační expoziční METODY vzdělávání dospělých aplikační diagnostické FÁZÍ OSVOJOVÁNÍ LÁTKY POČET STUDENTŮ receptivní problémového výkladu STUPEŇ AKTIVITY reproduktivní heuristické ZDROJE INFORMACÍ ASPEKT PRAMENE slovní názorné praktické analytická syntetická induktivní deduktivní LOGICKÉHO ZŘETELE srovnávací synkristická genetická 107

Kombinovaný pohled na výukové metody 1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní Metody názorně demonstrační Předvádění a pozorování Práce s obrazem Instruktáž Metody dovednostně praktické Napodobování Laboratorní práce a experimentování Vytváření dovedností Metody systematické praxe 2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY 3. KOMPLEXNÍ VÝUKOVÉ METODY 108

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY CHARAKTER FUNKCE PODMÍNKY Metody slovní - Vyprávění poutavost obsahu dynamičnost podání dramatičnost děje obsahuje emocionální náboj = prohlubuje vnitřní aktivitu umožňuje získat vlastní prožitek zprostředkovává věcné informace motivace působí na představivost a fantazii podporuje sociální učení udržuje soustředění kultivuje jazyk slouží k uvolnění, zvolňuje pracovní tempo soustředěná spolupráce posluchačů osobnost vypravěče hlas, gestikulace, mimika vhodné pomůcky místo realizace čas realizace 109

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní - Vysvětlování CHARAKTER logický a systematický postup při předávání učiva POŽADAVKY PODMÍNKY vedení k pochopení a osvojení jádra sdělení reprodukuje poznávací proces (usměrňuje a facilituje) obsahuje emocionální náboj = prohlubuje vnitřní aktivitu umožňuje získat vlastní prožitek srozumitelnost logická stavba postupnost vyvozování hlavní fakta návaznost na předchozí od konkrétního k abstraktnímu příklady zobecňování pomůcky systém a struktura jasný, přesný jazyk návaznost na jiné obory výběr učiva přiměřenost místa, času realizace 110

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní - Přednáška CHARAKTER delší ucelený projev závažného tématu využívá síly slova k získání, informování a přesvědčení NEDOSTATKY malá nebo žádná aktivita posluchačů jednotný postup skupiny PŘEDNOSTI FÁZE rychlý přenos informací systematický a utříděný přenos motivace 1. expositio, 2.causa, 3. contra, 4. comparatio, 5. exempla, 6. testimonia POŽADAVKY obsah, přehledné členění, rozsah a aktivace publika zvládnutí techniky řečového projevu pohyb po místnosti využívání řeči těla oživení 111

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní Práce s textem, učení z textu CHARAKTER FACILITACE PROCESU UČENÍ zpracování textových informací účel naučení, opakování, procvičení dominuje učení studenta (uplatňuje kognitivní operace a emoce) metakognitivní dovednosti (Gavora 1992) 1. stanovit cíle vlastního učení 2. odhadnout obtížnosti 3. anticipace následujícího 4. monitorovat úspěšnost vlastního postupu učení 5. zhodnotit celkovou úspěšnost učení strategie práce s textem SQR4 (Helus, Pavelková 1992) SURVEY QUESTIONS 4R Read Reflect Recite Review excerpování, PhDr.Tereza konspektování Vacínová, Ph.D. 112

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody slovní - Rozhovor CHARAKTER verbální komunikace 2 nebo více osob předem stanovený cíl a obsah TYPY PODMÍNKY dvoustranná komunikace vedoucí role učitele vytváří vzájemné porozumění aktivizuje publikum sokratický vyvozování závěru na základě úsudku, zkušeností, pozorování heuristický objevný charakter, zkoumání reálného dialog výměna názorů mezi zúčastněnými řízený vedoucí role učitele, sled otázek ( heuristický rozhovor) disputace rozprava o učeném odborném tématu debata výměna názorů (polemika, spor) beseda schůzka několika lidí s rozhovorem vhodné téma pružná reakce technika kladení otázek aktivní naslouchání dostatek času 113

TECHNIKA KLADENÍ OTÁZEK 1. Vyslovit otázku, pak oslovit 2. Odpověď přijmout kladně, získat pro spolupráci, nezesměšňovat 3. Rovnoměrná distribuce otázek 4. Střídání a obměňování druhů otázek 114

Typy otázek 1. Zjišťovací Kdo se zabýval teorií motivace? 2. Zavřená Mezi jaké procesy patří paměť? 3. Pozorovací Jak učitel podněcuje k aktivitě? 4. Problémová Proč je počet vysokoškoláků v ČR stále nízký? 5. Posuzovací Co by se stalo, kdyby Komenský ještě žil? 6. Rozhodovací Učitel se učitelem rodí nebo stává? Nevhodné otázky sugestivní, nejasné, řetězové 115

Aktivní naslouchání 1. Povzbuzování 2. Nápomoc 3. Ocenění snahy 4. Dovednost mlčet 5. Neprosazovat vlastní odpověď 116

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody názorně demonstrační - Předvádění a pozorování CHARAKTER TYPY PŘEDVÁDĚNÍ zprostředkovává pomocí smyslových receptorů vjemy a prožitky slovní doprovod REÁLNÉ PŘEDMĚTY MODELY ZOBRAZENÍ (obrazy, statická projekce, dynamická projekce) ZVUKOVÉ POMŮCKY DOTYKOVÉ POMŮCKY LITERÁRNÍ POŽADAVKY 1. naplánování, připravení podmínek 2. zajištění viditelnosti 3. využívání co nejvíce smyslů 4. rozložení do částí 5. zapojení studentů 6. podněcování k aktivitě otázkami 7. prověřování pochopení 8. shrnutí hlavních poznatků 117

velikost písma barevnost přehlednost bezchybné texty 118

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody názorně demonstrační - Instruktáž CHARAKTER TYPY zprostředkovává vizuální, auditivní, audiovizuální, hmatové a pohybové podněty k praktické činnosti slovní instruktáž písemná instruktáž kognitivní, mentální trénink POŽADAVKY 119

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody dovednostně-praktické Vytváření dovedností CHARAKTER aplikace vědomostí na řešení praktických úloh a procvičování činností FUNKCE příprava pro praxi (k činnosti) vytvoření modelů praktického působení MODEL UTVÁŘENÍ DOVEDNOSTÍ ÚKOL, PROBLÉM ČINNOST, AKTIVITA DOVEDNOST 120

1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY Metody dovednostně-praktické - Napodobování CHARAKTER přebírání způsobů chování a jednání od druhých imitace, observační učení, autentické učení Manipulování, laborování, experimentování CHARAKTER pomáhá poznávat prostředí, zařízení.. TYPY montážní, demontážní práce laboratorní práce experiment 121

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Diskusní metody Heuristické metody, řešení problémů Simulační a situační metody Inscenační metody (dramatizace) Didaktické hry 122

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY CHARAKTER NÁROKY PŘEDNOSTI FÁZE Diskusní metody vzájemná výměna názorů na dané téma na základě znalostí pro svá tvrzení uvádějí účastníci argumenty a tím společně nacházejí řešení daného problému 1. vhodné téma 2. zachovat jednací řád a pevné řízení diskuse 3. cvičit v dovednostech diskuse 4. včasné oznámení tématu 5. organizační a prostorové zajištění 6. zapojení všech účastníků 7. příznivé klima 8. aktivní naslouchání rozvíjí schopnost jasně se vyjadřovat, argumentovat, pohotově reagovat učí chápat podstatu problému vede k sociálnímu učení 1. Vymezení tématu, 2. Prezentace a výměna názorů, 3. Argumentace a zdůvodňování tvrzení, 4. Shrnutí výsledků diskuse 123

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Diskusní metody VARIANTY Diskuse během přednášky Diskuse na základě tezí Diskuse na základě referátu Řetězová diskuse Diskuse u stolu Symposium prezentace odlišných názorů Diskuse v malých skupinách Debata Panelová diskuse role předsednictva a odborníků 124

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Heuristické metody, řešení problémů CHARAKTER PŘEDNOSTI FÁZE DOPORUČENÝ POSTUP učení cestou samostatného objevování subjekt se učí ze svých úspěchů, ale také nezdarů rozvíjí tvůrčí myšlení rozvíjí samostatnost schopnost vyhledávat informace 1. Identifikace problému 2. Analýza problémové situace 3. Vytváření hypotéz, návrhy řešení 4. Verifikace hypotéz, vlastní řešení problému 5. (Návrat při neúspěchu řešení) sled operací DITOR D efinuj problém I nformuj se T voř řešení O ohodnoť řešení R ealizuj řešení 125

obtížná situace nová situace situace nejasná ALGORITMICKÉ ŘEŠENÍ PROBLÉM HYPOTÉZ Y NÁVRH SPRÁVNĚ ŘEŠENÍ 126

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY CHARAKTER PŘEDNOSTI Situační metody řešení problémového případu z reálného života zaměřenost na praxi aktivní sociální učení emocionální působení NEDOSTATKY časová a materiálová náročnost zjednodušení problému FÁZE TYPY 1. Prezentace případu (slovní, obrazová, písemná) 2. Získávání dalších informací 3. Rozbor variant řešení a diskuse 4. Zhodnocení výsledků Metoda rozboru situace Řešení konfliktní situace návrhy řešení se vyžadují ihned Metoda incidentu rozhodování na základě dotazů Dynamická situační metoda hraní rolí 127

2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY Inscenační metody (dramatizace) CHARAKTER sociální učení v modelových situacích účastníci jsou sami aktéry předváděných situací FÁZE 1. Příprava inscenace cíl, obsah, časový plán, rozdělení rolí 2. Realizace inscenace improvizované hraní 3. Hodnocení TYPY Strukturovaná inscenace předem připravený scénář Nestrukturovaná inscenace Dramatizace 128

3. KOMPLEXNÍ VÝUKOVÉ METODY Frontální výuka Skupinová a kooperativní výuka Individuální, individualizovaná výuka, samostatná práce Kritické myšlení Brainstorming Učení v životních situacích Televizní výuka Výuka podporovaná počítačem Sugestopedie a superlearning 129 Hypnopedie

Inovační tendence v oblasti metod didaktické hry kooperativní vyučování problémové vyučování brainstormingové metody e-learning koučink outdoorové aktivity 130

E-learning E-LEARNING online offline synchronní asynchronní 131

MATERIÁLNÍ DIDAKTICKÉ PROSTŘEDKY 132

I. Učební pomůcky 1. přírodniny 2. výtvory a výrobky 3. modely 4. zobrazení 5. textové pomůcky (učebnice, pracovní materiály ) II. Technické výukové prostředky 1. audivivní technika 2. vizuální technika 3. audiovizuální technika 4. technika řídící a hodnotící (PC, trenažéry, e-learnig) 133

VZDĚLAVATEL DOSPĚLÝCH A JEHO PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI 134

Kdo je vzdělavatel dospělých? Andragog Lektor Trenér Kouč Mentor Tutor Školitel Instruktor Konzultant Facilitátor 135

Technika rozvíjení kritického myšlení E-U-R 1. Evokace 2. Uvědomění si významu 3. Reflexe 136

Požadavky na vzdělavatele dospělých 1. Odborné znalosti 2. Pedagogické mistrovství 3. Charakterové vlastnosti úroveň pedagogicko-psychologické připravenosti 137

PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI osvojené pedagogické poznatky charakterizované schopností využití v praxi ŠVEC (2005) vnitřní potenciál osobnosti umožňující řešit pedagogické situace PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI TEORETICKÉ PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI PRAKTICKÉ studium literatury, přednášky zkušeností, praxí ověřené 138

deklarativní teorie z hlediska FORMY procedurální explicitní implicitní praxe z hlediska UVĚDOMĚNÍ SI SUBJEKTEM DRUHY PEDAGOGICKÝCH ZNALOSTÍ sociokulturní PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI z hlediska ZAMĚŘENÍ obsahové metakognitivní 139

KLÍČOVÉ KOMPETENCE UČITELE (Vašutová 2001) Předmětová Psychodidaktická Obecně pedagogická Diagnostická a intervenční Psychosociální a komunikativní - EQ Manažerská a normativní Profesní a osobnostně určující 140

KLÍČOVÉ KOMPETENCE UČITELE (Švec 2005) sociálně komunikativní kompetence osobnostní kompetence psychodidaktická kompetence 141

PhDr.Tereza Vacínová, 142 Ph.D.