a. s., Dům "U zlatého melounu",, 110 00 Praha 1 tel.: 224 225 659, 224 229 464, fax: 224 230 129, e-mail: info@dema.praha.cz, VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ ROLE OTCŮ V RODINĚ kvalitativní výzkum Zpráva byla vydána 15. 4. 2004 výhradně pro objednatele výzkumu
Obsah I. NÁZORY OTCŮ...4 Příprava na roli otce...5 Druhořadost otců, žárlivost...5 Partnerská opora...6 Změna vlastností...6 Výchovný vliv...6 Překážky...7 Představy versus zkušenosti...7 Vlastnosti...8 Asociace...9 Být otcem...9 Být matkou...10 Mužnost...10 Specifika...10 Pojem Gender...11 Autoritativní otec...11 Emocionální otec...12 Ideální otec...12 Ideální matka...12 Aktivita...13 Vztahy...13 Diskuse...14 Pomoc...14 Výchova...15 Výchovný plán...15 Vize otcovství...15 Proměna rodiny...16 Individualismus...16 II. NÁZORY ODBORNÍKŮ...17 Druhořadost otců, žárlivost...18 Partnerská opora...18 Překážky...19 Mužnost...20 Specifika...20 Pojem Gender...20 Autoritativní otec...21 Emocionální otec...21 Ideální otec, ideální matka...22 Aktivita...22 Diskuse...22 Pomoc...23 Výchovný plán...23 DEMA a. s. / F*05-12 strana 2
Vize otcovství...24 Proměna rodin...25 Individualismus...25 III. POZOROVÁNÍ V RODINÁCH...26 1. RODINA...27 Charakteristika rodiny...27 Popis místa děje...27 Všední dny...28 Sobota odpoledne...28 Neděle dopoledne...28 Konverzace...29 Vlastnosti, vztahy...30 2. RODINA...31 Charakteristika rodiny...31 Popis místa děje...31 Všední dny...32 Sobota odpoledne...32 Neděle dopoledne...33 Konverzace...33 Vlastnosti, vztahy...34 3. RODINA...36 Charakteristika rodiny...36 Popis místa děje...36 Všední dny...37 Sobota odpoledne...38 Neděle dopoledne...38 Konverzace...39 Vlastnosti, vztahy...39 POZNÁMKY K PRŮZKUMU...41 PŘÍLOHA...42 DEMA a. s. / F*05-12 strana 3
a. s. I. Názory otců I. Názory otců rodinný stav věk první dítě ve věku počet dětí Erik ženatý poprvé 30 24 2 Filip ženatý poprvé 32 19 2 Adam ženatý poprvé 37 28 2 David ženatý poprvé 41 30 2 Milan ženatý podruhé 29 20 2 Libor ženatý potřetí 48 21 3 Jan Kamil nesezdané soužití předtím dvakrát rozvedený nesezdané soužití předtím jednou rozvedený 38 21 3 39 23 3 věk dětí vzdělání profese 6 let 5 let 13 let 7 let 9 let 5 let 11 let 10 let 7 let 10 let 27 let 25 let 5 let 17 let 17 let 15 let 16 let 15 let 14 let s maturitou s maturitou vyučen s maturitou vyučen Roman rozvedený poprvé 24 22 1 1,5 roku základní Petr rozvedený poprvé 40 26 2 10 let 14 let vyučen učitel policista podnikatel ostraha stavař agronom manažer železničář vysokoškolské vysokoškolské vysokoškolské automechanik dispečer Rekrutace respondentů probíhala podle výběrových kritérií zohledňujících různé typy otců z hlediska jejich rodinného stavu, vzdělání, profese a počtu dětí. Respondentům byla zaručena anonymita. Z tohoto důvodu jsou jejich autentické výroky uváděny pod přezdívkami. DEMA a. s. / F*05-12 strana 4
a. s. I. Názory otců Příprava na roli otce Muži, kteří se účastnili průzkumu, se stali poprvé otci, nejdříve ve dvaceti, nejpozději ve dvaceti osmi letech. Pokud se muži na dítě opravdu těšili, připravovali se na jeho příchod na svět a v duchu si představovali, jakými asi budou otci, pak se to týká výhradně takových mužů, kteří jsou poprvé ženatí. Pro muže, kteří mají za sebou rozvod (bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou nyní znovu ženatí) je typické, že o své otcovské roli obvykle předem příliš nepřemýšleli a říkali si, že se vše ukáže časem, až se dítě narodí. Našel se však i muž, který říkal, že ho zpráva o tom, že bude mít dítě, velmi zaskočila, budování rodiny neměl v plánu, a proto bylo pro něho jen těžko představitelné, že se stane otcem byl to šok (Roman). Již předem je třeba poznamenat, že manželství tohoto muže bylo velmi problémové a po necelém roce se rozpadlo. Jeho názory na otcovství se v mnohém lišily od ostatních. Druhořadost otců, žárlivost Většina mužů netrpěla pocitem, že by byli opomíjeni jako otcové v době, kdy byla jejich žena těhotná, anebo, když jejich dítě bylo ještě maličké. Někteří muži (opět výhradně ti, kteří mají za sebou rozvod) si však stěžovali na to, že se dítě stalo v rodině jednoznačně nejdůležitějším členem. Muži se tak v partnerském vztahu stali druhořadými, cítili, že jim byla věnována mnohem nižší pozornost než dříve: žena se starala převážně o dítě (Libor); když jsem přišel z práce, žena neměla ani uvařeno, ani chvilku času pro mne (Petr); byla náladová, bez zájmu o sex (Roman). Stejné rozložení odpovědí i podmíněnosti jsou spojeny s pocitem žárlivosti. Většinou jí muži netrpěli. Avšak tam, kde zapustila své kořeny, stala se vážným problémem. Celkem čtyři muži z deseti (opět všichni se zkušeností rozvodu) popisovali, že vztah matky a dítěte jim byl tzv. trnem v oku, a to hlavně tehdy, když dítě bylo stále středem pozornosti a já jako kdybych byl vzduch (Libor); přišla tchyně a s manželkou se točily jen a jen okolo dítěte (Milan); nezavděčil jsem se ničím, mnohokrát jsem byl přehlížen (Petr). DEMA a. s. / F*05-12 strana 5
a. s. I. Názory otců Partnerská opora Odpovědi na otázky, týkající se vzájemné partnerské opory, vyznívaly sice kladně, avšak přece jenom poněkud rozpačitě. Muži se zamýšleli nad tím, co odpoví, déle než u jiných otázek. Jejich odpovědi nakonec vždy korespondovaly, tzn. ti, kteří jsou přesvědčeni, že vytvářejí své partnerce velmi dobrou nebo alespoň dobrou podporu, aby mohla plnit svoji mateřskou roli, současně prohlašují, že i oni jsou ze strany partnerky podporováni v rámci možností tak, aby mohli plnit roli otce. S tímto však kategoricky nesouhlasí muži, kteří jsou rozvedení a v současnosti nemají trvalý partnerský vztah: mezi námi to tak nefunguje já rozhodně nejsem oporou matce mého dítěte a ona vůbec nic nedělá proto, abych já mohl plnit roli otce (Roman). Změna vlastností Jak bylo již konstatováno, někteří muži se před narozením prvního dítěte zaobírali svojí novou úlohou, připravovali se, že se z nich stanou otcové, jiní se myšlenkou otcovství příliš nezabývali, nechali pracovat čas. Je ale zajímavé, že narození dítěte vyvolalo v obou skupinách mužů řadu podobných vlastností: větší míry zodpovědnosti, trpělivosti, tolerantnosti, starostlivosti o druhé, někdy až úzkostlivosti. Někteří muži podotýkají, že byli překvapeni tím, že existuje něco jako otcovství: teprve po narození dítěte se ve mně probudil otcovský instinkt (David) ; zjistil jsem, co to je povinnost se o někoho postarat (Erik); jiní tím, že se dovedou změnit: zmoudřel jsem (Kamil); nechal jsem své velmi časově náročné koníčky a záliby a začal jsem se věnovat rodině (Filip). Výchovný vliv Pokud jde o oblast života dítěte, muži mají nejvíce rozhodovacích pravomocí tam, kde jde o jakousi nadstavbu jeho výchovy v podobě volno-časových aktivit. S těmi muži spojují zejména pohyb a sport, výjimečně i jinou činnost. Jen jeden muž z deseti se hlásí k dominantní zodpovědnosti za vzdělávání dítěte: jeho vzdělání, vnímání světa (David). Oba otcové, kteří jsou rozvedení (a bez partnerství), shodně konstatují, že nemohou označit ani jednu oblast výchovy dítěte, na které by se viditelně podíleli, protože takřka stoprocentně o osudu dítěte rozhoduje matka. DEMA a. s. / F*05-12 strana 6
a. s. I. Názory otců Jestliže byl na jedné straně vznesen dotaz, týkající se oblasti největšího vlivu mužů při výchově dětí, na straně druhé byla položena otázka, do čeho muži naopak zasahují nejméně. Jejich odpovědi lze shrnout do stručné věty: otcové minimálně (z hlediska rozhodovacích pravomocí) zasahují do běžného, každodenního života dětí jako je stravování, výživa, zdraví, hygiena a oblékání. Sem muži řadí i přípravu do školy, psaní úkolů, případně také výběr kamarádů, se kterými jejich děti tráví volný čas. Jinými slovy výše uvedené, často stereotypní a všední záležitosti, považují muži za doménu žen, včetně toho, že jim ponechávají rozhodovací pravomoc. Překážky Neukazuje se, že by muži vnímali nějakou závažnou bariéru, která by jim stála v cestě při plnění jejich otcovských rolí. Pouze připomínají, že určité problémy mohou vznikat v důsledku jejich vysokého pracovního zatížení nebo služebních cest (tj. odluky od rodiny). Výjimku, oproti ostatním, tvoří opět rozvedení (nyní bez partnerství), kteří za největší překážku, bránící tomu, aby mohli být plnohodnotnými otci, označují jak matku dítěte, tak také některé další činitele, např. příliš horlivou a partnerce nakloněnou tchyni nebo nedostatek finančních prostředků. Představy versus zkušenosti Většina mužů říká, že zkušenosti, které získali v průběhu let, kdy jsou otci, se v podstatě shodují s tím, co by si ve vztahu ke svému dítěti přáli. Toto samozřejmě neplatí pro muže, kterým po rozvodu nebyly svěřeny děti, protože soud je přiřkl jejich matce (u které nyní žijí). Pro tyto muže zůstává reálné otcovství v rovině snů. Uvědomují si, že jsou: otcem jen na papíře, při placení alimentů (Roman) a, i když by chtěli mít děti u sebe, tak se musí smířit s realitou, že to nejde (Petr), přičemž jsou si vědomi toho, že v roli otce fungují sporadicky; na dálku; že chybí více společných zážitků, dominantní úlohu převzala matka; vzájemný vztah otec dítě postupně vychládá; dochází k odcizení (Jan). DEMA a. s. / F*05-12 strana 7
a. s. I. Názory otců Vlastnosti Jak se muži vidí sami Muži si sami na sobě cení celé řady vlastností. Jako signifikantní znaky si nejčastěji připisují morálně volní vlastnosti nejvyšších kvalit, např. zodpovědnost, spolehlivost, zásadovost, čestnost, tolerantnost nebo nekonfliktnost a také vlastnosti důležité pro komunikaci a tvorbu vzájemných vztahů: např. trpělivost, ochota naslouchat druhým nebo upřímnost. Ve spektru mnoha vlastností a schopností se pouze dvakrát objevila odpověď inklinující k materiálnímu zabezpečení rodiny: tito muži mají za to, že jejich největší předností je, že umí vydělat dostatek peněz a uživit rodinu. Dva muži si na sobě cení hlavě své inteligence a schopnosti stále se vzdělávat. Pouze jeden muž za nejlepší svoji vlastnost označil starostlivost, péči o svou rodinu a děti. Jak si myslí, že je vidí jejich kamarádi Okruh jmenovaných vlastností byl poměrně úzký. Muži jsou toho názoru, že přátelé, sousedé, spolupracovníci, tzn. jiní muži z okolí, na nich nejvíce oceňují některé společenské vlastnosti jako jsou smysl pro humor, kamarádskost, přátelskost, schopnost dodržet slovo a slib nebo loajalitu. Kromě tohoto okruhu se jen jednou objevila jiná vlastnost, a to manuální zručnost. Jak si myslí, že je vidí matka dítěte Zde se okruh uváděných vlastností ještě více zužuje. Prakticky postihuje pouze dvě oblasti. První se opět týká spolehlivosti a zodpovědnosti. Druhá se točí okolo partnerských vztahů mezi mužem a ženou: láska, věrnost a pevný vztah. Jen jedna odpověď mířila přímo k vykonávání role otce, a to: smysl pro rodinu péče o děti. Muži, kteří jsou rozvedení (bez partnerských vztahů a odloučeni od svých dětí) suše konstatovali: matka dítěte si na mně necení ničeho, chce jen peníze (Petr). Jakou vlastnost postrádají Muži se většinově shodují na tom, že jim chybí více průbojnosti a rozhodnosti. Někteří by také chtěli být trpělivější, cílevědomější nebo velkorysejší. Vlastnostmi, které nemají se však příliš netrápí. DEMA a. s. / F*05-12 strana 8
a. s. I. Názory otců Asociace Žena Když se vysloví slovo žena, tak se mužům nejčastěji vybaví nějaká bytost, která má půvab, je atraktivního vzhledu, evokuje chuť na sex, lásku a milování: prsatá blondýna (Petr). Někteří muži však spojují slovo žena jednoznačně s konkrétní osobou v podobě jejich manželky. Stejně jako v předchozích pasážích, i zde je třeba upozornit na dva rozvedené muže (nyní bez stálého vztahu), kteří se svými spontánními výroky zcela lišili od ostatních. Podle nich žena představuje: zklamání a zradu (Petr) nebo ďábla v rouše beránčím (Roman). Matka Na slovo matka je muži pohlíženo zhruba trojím způsobem. Za prvé je spojováno s maminkou, matkou muže. Za druhé se jim vybavuje partnerka, manželka, matka dítěte muže. A do třetí skupiny lze zařadit různá citově zabarvená vyjádření inklinující k pozitivním aspektům péče o rodinu: láska, něha, jistota, teplo domova. Manželka I v tomto případě někteří muži dávají rovnítko mezi slova manželka = moje žena. Někteří se posunují směrem obecnějším a slovo manželka spojují s pojmy jako jsou ideální žena, partnerka, věrný průvodce životem, nejlepší přítel, druhé já, osoba tzv. na celý život. Jen jednou asociace nabyla materiálnější podoby: pořádek, hospodyně (Milan) a jednou vyjadřovala negativní podtext: životní zklamání (Petr). Být otcem Muži chápou otcovství v prvé řadě jako určitou povinnost odehrávající se prioritně v rovině materiálního zabezpečení. Považují za velmi důležité, až prestižní, aby muž dokázal vydělat dost peněz a zabezpečit rodinu tak, aby nestrádala. Říkají také, že úkolem mužů je chránit rodinu před nebezpečím. Velmi silným faktorem, podmiňujícím představu o naplnění otcovství, je touha mužů být nositeli rodinné tradice, předávat poselství své rodiny, cítit se zakladateli nebo pokračovateli rodu. S tím se pojí i pocit radosti z úspěchu dětí, snaha jim pomáhat, starat se o ně, těšit se z jejich rozvoje. DEMA a. s. / F*05-12 strana 9
a. s. I. Názory otců Být matkou Pro naprostou většinu mužů je mateřství spojeno neodmyslitelně s péčí o domácnost. Podle nich má žena v prvé řadě zabezpečovat chod domácnosti, starat se tzv. o teplo rodinného krbu se vším všudy (stálou přítomností, pořádkem, péčí o děti). Jen dva muži z deseti se ve svých odpovědích nezmiňovali o těchto záležitostech, ale na první místo důležitosti vyzdvihli to, že být matkou znamená především radost (Milan), schopnost plně milovat své děti (Kamil). Mužnost Všichni muži (až na jednoho) prohlašují, že to, že se stali otci posílilo jejich mužnost. Obvykle jsou hrdí na to, že splnili, co se od nich všeobecně očekávalo, potvrdili si, že dokážou zplodit potomka (Petr) a nebyli na tomto světě nadarmo (Roman). Že jsou otcové jim dělá dobře nejen vnitřně, ale i navenek, např. při různých rozhovorech, debatách, ve společnosti mezi lidmi. Mají totiž něco, o čem mohou diskutovat s ostatními, čím se mohou pochlubit: mám krásné děti, jsem pyšný na svoji rodinu (Libor); mám harmonické manželství, ve společnosti rád o svých dětech vyprávím, dělá mi to dobře (Erik). Prožívají naplnění života, jakousi satisfakci za ne vždy růžovou cestu životem: když jsou děti spokojené a zdravé, znamená to pro mne, že plním roli muže v rodině dobře; tehdy jsem šťastný (David). Specifika Při odpovědích na otázku, zda role otce je něčím specifická v porovnání s rolí matky, muži obsahově navazovali na své výpovědi ohledně obecné úlohy být otcem. To znamená, že opět zmiňovali tradiční pojetí rodiny, ve kterém je role otce a matky v mnohém odlišná, i když samozřejmě záleží na socio kulturním prostředí. Základní rozdělení rolí je ale jasné, odlišnosti se příliš nepřipouštějí: muž se stará o finanční stránku, žena o domácnost a děti: otec je hlava rodiny, zajišťuje peníze a je také tím, kdo většinou rozhoduje (Filip). Někteří muži však mají za to, že doba se mění, ústup od tradičního modelu rodiny prochází změnami, a to znamená, že otcovská specifika přece jenom existují. Nespočívají ani tolik v racionálnosti, věcnosti a schopnosti zvládnout při výchově dětí totéž nebo více než ženy, ale napomáhají rozvíjet u dětí fantazii a hravost: učím své děti, to, co jejich matka neumí tzv. klukoviny (Erik). DEMA a. s. / F*05-12 strana 10
a. s. I. Názory otců Pojem Gender Naprostá většina mužů, se kterými byly prováděny rozhovory, si nepamatuje, že by se někdy setkala s termínem gender, genderová politika, genderové rozpočtování apod. Po sdělení významu tohoto slova nastávají rozpaky. Dotazovaní mají za to, že rozdíly mezi muži a ženami si sice zaslouží pozornost a v některých směrech je oprávněné narovnat rozdíly (např. rovný plat za stejnou práci), ale že společnost ještě není připravena toto ve všech směrech respektovat, není dost zralá (dost vzdělaná). Možná by ke stejným věcem došla postupně, časem. Muži se domnívají, že diskuse tohoto typu se zatím promítají spíše do úřednických materiálů než do praktického života (obyčejní lidé tomu nerozumí). Diskutují-li téma rovnost, po chvíli stáčejí na to, že rovnost mezi pohlavími nelze vymáhat jen pouze jedním směrem a vyzdvihovat jen otázky okolo žen, protože diskriminováni mohou být v mnohém směru i muži. Přílišný zájem o toto téma nemají. Autoritativní otec Pod slovy autoritativní otec se mužům většinou vybavují vlastnosti, které vyjadřují nekompromisní vůdčí postavení otce v rodině s tím, že jeho chování může vést nejen k napětí v rodině, ale až k terorizování všech nebo některých jejích členů. Sem lze zařadit vlastnosti jako: despotismus; panovačnost; arogance; vyžadování absolutní poslušnosti; netolerantnost; pedantnost; sobeckost; neústupnost; tvrdě vyžadovanou zásadu, že pravda je jen jedna; otec má jediné a rozhodující slovo. Kromě takto jednoznačně a negativně vymezeného výčtu vlastností, existuje ještě jiný pohled na autoritu, obvykle označovanou jako zdravou. Muži říkají, že otec by měl mít určitou míru autority, a to takovou, která je spojována nikoliv s hulvátstvím a strachem, ale se zásadovostí, zodpovědností, cílevědomostí, seriózností, ale i určitým stupněm přísnosti a respektu (nikoliv však s fyzickým trestem nebo sociálním vydíráním). DEMA a. s. / F*05-12 strana 11
a. s. I. Názory otců Emocionální otec Za slovy emocionální otec vidí dotazovaní na jedné straně muže, který dává najevo svým dětem a bližním v rodině lásku, mírumilovnost, pochopení, tolerantnost, upřímnost, laskavost, kamarádství. Funguje jako pomocná ruka, je ochotný poradit, dát dostatečnou oporu v nesnázích, pochopit problémy, být nablízku v případě potřeby. Na druhé straně se, i když zdaleka ne tak často jako výše uvedené, objevují názory, že emocionálně naladěný otec je vlastně zženštilý, neprůbojný, moc měkký typ muže. Za svými projevy vlastně skrývá to, že neumí být chlap (Roman). Ideální otec I když někteří muži jsou toho mínění, že ideální otec jako takový vlastně neexistuje: každý má něco (Filip), převažující mínění se váže na komplex vlastností týkajících se dobrých a zodpovědných vztahů ke své rodině: věnuje se své rodině, zodpovědně rozhoduje, je příkladem pro své děti (Filip); táta, ke kterému mohu přijít kdykoliv, a on mne vyslechne, poradí a pomůže (Erik). Dva muži z deseti bez otálení na otázku odpověděli: ideální otec je můj otec. Ideální matka Obdobně jako v případě náhledu na ideálního otce, i zde panuje většinové přesvědčení, že ideální matka je taková, která se věnuje rodině a dětem, poskytuje lásku a teplo domova: když je nejhůř, drží ostatní nad vodou; je silná osobnost (Erik). Dva muži z deseti rovnou reagovali slovy ideální matka je moje matka ; jeden sdělil, že takto lze pojmenovat jeho manželku a jeden má za to, že ideál v tomto směru neexistuje. DEMA a. s. / F*05-12 strana 12
a. s. I. Názory otců Aktivita V čem by se měli otcové projevovat aktivněji, pokud jde o všední rodinný život? Dotazovaní muži byli v tomto ohledu značně sdílní a jmenovali celé spektrum možností, kde by otcové mohli být iniciativnější. Za prvé jde o rovinu komunikace se svými dětmi, věnovat jim více času: být s nimi přítomen nejen fyzicky, ale i duševně (Roman), pomáhat jim s úkoly, vést je k zájmové činnosti nebo s nimi aktivně prožívat jejich život (kultura, sport, příroda). Tato součinnost je, podle diskutujících, důležitá k oboustrannému poznání a sdílení společných prožitků, a tím k upevňování vztahů. Neformálně trávené chvíle mohou být způsobem, jak proniknout do duše dítěte (Jan), jak si udělat vlastní názor (např. bez přítomnosti matky), nabídnout kamarádskou pomoc. I když méně často, přesto se v námětech objevovaly návrhy o důležitosti podílu otců na chodu domácnosti, vykonávání běžných domácích prací. Vztahy U pěti mužů z deseti došlo po narození dítěte k tomu, že se jejich vztah s matkou dítěte, oproti dřívějšku, dosti upevnil. Získali pocit, že jsou jedna rodina, že jsou ženě oporou, více si jí váží, mají ji ještě radši, jejich láska dostala jinou, lepší, báječnější dimenzi. Tři muži z deseti tvrdí, že po narození dítěte nedošlo k žádné viditelné změně. Jeden muž přiznává, že musel hodně bojovat, pomáhat, přičinit se, aby měla manželka čas také na něho, a aby tím předešel pocitu zbytečnosti v rodině nebo žárlivosti (Libor). Jeden muž hovoří také o změně, ale pouze negativní: přestal jsem ji mít rád, je vypočítavá, plná záště a zloby; dítě používá jako nějaký nástroj pro vyřizování účtů se mnou (Roman). Naprostá většina mužů tvrdí, že narození dítěte se nijak nepodepsalo na jejich vztahu k jiným ženám. Pouze jeden muž z deseti uvádí, že se na ženy dívá s větším pochopením (Milan). U jednoho muže se chování vůči jiným ženám změnilo na značnou rezervovanost, až obavy: nemám odvahu si s některou něco začít, abych zase nenaletěl (Roman). DEMA a. s. / F*05-12 strana 13
a. s. I. Názory otců Diskuse Diskuse na téma, jací jsou muži ve skutečnosti otcové, není příliš vyhledávána. Pokud nejde o rovinu jistého druhu chlubení (viz. výše Mužnost), tak o své roli otce buď radši nediskutují nebo vyhledávají pro takové povídání spíše prostředí mužů než žen. Do debaty na toto téma jsou spíše vtahováni někým jiným než ji sami vyvolávají a rozehrávají. Pomoc Čím by, podle mužů, partnerky mohly vycházet mužům vstříc, aby tito zvládali lépe svoji roli otců? Zcela jednoznačně se muži shodují v tom, že by ženy měly být celkově o něco tolerantnější: muž někdy dělá drobnější chyby, ne schválně, jen je neobratný, a ženy toho využívají, respektive zneužívají (Milan), měly by se snažit již od narození dítěte, aby se otec podílel, třeba málo, ale na spoustě věcí, které se točí okolo potomka: nesmí muže izolovat, aby se neodradil (Erik) a měly by podporovat přirozenou autoritu otce, dělit se s ním o výchovu dítěte: spoluvytvářet jakási nepsaná pravidla, platná pro všechny členy rodiny (Libor). A jak může pomáhat širší rodina, příbuzní? Podle mužů na jedné straně tak, že budou ochotni nabídnout pomoc různého druhu, např. vypomoci finančně nebo fyzicky (např. pohlídat dítě, když je třeba nebo když někdo z rodičů krátkodobě onemocní), umět pomoci při krizových situacích (třeba jen vyslechnutím v období určité partnerské krize, ale i při dlouhodobé a těžké nemoci nebo úmrtí v rodině). Za vítanou je také považována rovina komunikační pobyt dítěte mezi dospělými příslušníky nebo dětmi v jiné rodině, u příbuzenstva, dědečka, babičky ap. Na straně druhé muži upozorňovali, že nic se nemá přehánět (Kamil), aby se nestalo, že dojde k nezdravým zásahům do fungování rodiny, výchovy dětí, narušení partnerského vztahu. DEMA a. s. / F*05-12 strana 14
a. s. I. Názory otců Výchova Pokud dojde k tomu, že se děti chovají k otcům jinak než k matkám, tak jen v určitých chvílích nebo situacích, např. při hrách: chtějí, abych si s nimi více hrál, tzv. blbnul, než jejich matka (Erik). K matce inklinují děti, podle názoru mužů, více tehdy, když se jejich potřeba týká jídla, hygieny, ale i touhy po citu (pohlazené, pomazlení) nebo tehdy, když zkouší matku obměkčit (když si děti s něčím chtějí hrát, jít ven, za kamarády, ale třeba i tehdy, když chtějí něco koupit). Výchovný plán Polovina oslovených mužů připouští, že v jejich rodině existuje něco jako výchovný plán, tj. rámcová společná strategie obou rodičů, jak vychovávat dítě. Ostatní muži nic takového nemají. Způsob, kdy se o výchově dohadují rodiče před dětmi považují za správný jen někteří muži. Sedm oslovených z deseti se staví zásadně proti takovéto praxi, když tvrdí, že záležitosti ohledně výchovy si mají rodiče vyříkat spolu a nezatahovat do toho dítě. Pokud jde o výchovu dítěte, muži uvádějí, že se soustřeďují více na podporu takových vlastností jako jsou: důslednost, správný náhled na svět, pravdomluvnost, volný čas, zatímco matky jejich dítěte více u dbají na poslušnost, zafixování určitých návyků, denního režimu, péče o zdraví, hygienu, smysl pro pořádek, školní povinnosti nebo citovou výchovu. Vize otcovství Většina mužů nemá výrazné frustrující pocity v tom smyslu, že by byli jako otcové nepotřební. Výjimku tvoří muži rozvedení (jejichž děti jsou v péči matky), kteří takovýto pocit zažili a nejraději by ho vytěsnili: jako kdybych nebyl (Roman). Pokud jde o jakousi samozřejmou nadvládu žen nad dětmi a jejich ochotu vyjít více vstříc otcům, převažující názor mužů zní, že ženy se ve skutečnosti nechtějí měnit: sice si stěžují, ale tento stav jim dosti vyhovuje (Jan). Ostatně větší část oslovených mužů si myslí, že ve společnosti ani nijaká společenská objednávka po novém modelu otcovství mužů neexistuje, stejně jako převažuje mínění, že vlastně ani není dostatečně společensky vyžadováno být matkou a otcem (tj. mít dítě). DEMA a. s. / F*05-12 strana 15
a. s. I. Názory otců Proměna rodiny Do jisté míry stále existuje pocit, že to muži v roli rodičů měli dříve snazší než dnes, a to hlavně proto, že jejich poslání bylo poměrně jasně vymezeno a zafixováno do obecně přijatelných norem chování: muž pracoval, vydělával a o domácnost se až tak nestaral. Žena na svých bedrech nesla starost o celou domácnost, včetně výchovy dětí. Podle mužů moderní doba přinesla mnoho změn (ženy již nejsou doma, ale chodí do práce, vzdělávají se, nastal rozvoj techniky, je jiný životní styl), ale generacemi předávané způsoby chování v mnohém zůstávají. Mladá generace by více chtěla než ve skutečnosti může (podpora mladých rodin je nevýrazná, vládní politika v tomto směru slabá). Prioritním zájmem vlády by, podle mužů otců, měly být programy vytvářející podmínky pro rodiny s dětmi (bydlení, zaměstnanost, dostupné vzdělání) tak, aby se rodiče nemuseli honit za živobytím a mohli věnovat dětem do nejvíce času (Erik). Pokud jde o osvětu, tak muži zdůrazňují, že je třeba nedělat z otců pečujících o dítě, raritu (Jan), ale informovat o rodině a jejím fungování očima různých generací (Milan), vydávat více literatury o rodině pro muže, nebrat otcovství jako boj mezi matkou a otcem, kdo bude lepší, ale jako cíl naučit se vychovávat dítě společně, otcem i matkou, ať už spolu žijí v jedné rodině nebo ne (Roman). Individualismus Zda a jak se sílící individualismus promítne do postavení otců, je respondenty chápáno poněkud rozporuplně. Říkají, že důraz na jedince může vést na jedné straně k menší zodpovědnosti, odsouvání rodičovství za hranici kariéry, nárůstu osobní sobeckosti, neschopnosti trvalejšího spolužití, na straně druhé budou na samozřejmosti nabývat věci nedávno ještě těžko myslitelné (např. muži na mateřské dovolené, nesezdané páry, děti bez otců ap.). DEMA a. s. / F*05-12 strana 16
a. s. II. Názory odborníků II. Názory odborníků Boris muži diagnostika občanská poradna poradce Elen ženy genders a genderové rozpočtování sociolog vedoucí oddělení ministerstva Josef novinář, Public Relations manažer podnikatel Hana školství pedagog ředitelka základní školy Karel zdravotní programy sociolog projektový ředitel Marie vzdělávání dětí, motivační programy sociálně právní specialista ředitelka vzdělávací agentury Marek rodinné investice a spoření ekonom vedoucí oddělení banky Tina programy pro volný čas dětí sociálně pedagogický pracovník vedoucí projektu ekologického centra Václav soudní znalec, spolupracovník asociace otců psycholog ředitel personální společnosti Vanda mateřské centrum psycholog ředitelka Rozhovory byly uskutečněny s profesionály, kteří skýtají záruku odborné kvality a mají dostatečnou praxi v komunikaci s rodinami. Kritériem zařazení do souboru byla jejich profesní orientace, která umožnila multioborový pohled na téma otcovství. Rozhovory byly nahrávány. Respondentům byla zaručena anonymita. Z tohoto důvodu jsou jejich autentické výroky uváděny pod přezdívkami. DEMA a. s. / F*05-12 strana 17
a. s. II. Názory odborníků Druhořadost otců, žárlivost Jak budou rodiče reagovat na přírůstek do rodiny, závisí prioritně na kvalitě partnerských vztahů. Odborníci se zcela shodují v tom, že v dobře fungujícím vztahu je narození dítěte pozitivní událost, která přispívá k harmonizaci vztahů. Dítě v prvním období života vyžaduje takřka permanentní péči. Novopečenému otci se tak může dostávat méně pozornosti než dříve, ale tam, kde manželství funguje normálně, by se to nemělo stát kardinálním problémem (Josef). Přesto existují případy, a ne ojedinělé, že se žena až nezdravě upne na dítě. To může vést u muže k pocitu, že poté, co splnil svoji povinnost, je odstaven na vedlejší kolej a tím je ze vztahu vylučován. Pokud už jsou mezi partnery nějaké nesrovnalosti, něco nezdravého, co tam dřímá, tak to dítě může jen umocnit (Boris). Může se stát, že pokud mezi partnery existuje jistá tenze nebo jsou sociálně deprivovaní, je partnerský konflikt řešen ze strany partnerky vytěsňováním otce jako určité formy trestu. Muži jsou novou situací v rodině zaskočeni a, pokud nemají z nejbližšího okolí zkušenosti s malými dětmi (např. nikdy nebyli v prostředí kojence), je to pro ně obrovská změna. Potřebují nějakou chvíli pro adaptaci (Vanda). U ženy je tomu jinak. Cítí se být realizovaná a chce tuto situaci využít svým způsoben ve svůj prospěch, např. kompenzovat si to, že musí být doma. Když muž vidí tuto těsnou vazbu mezi dítětem a matkou, ustoupí. Je otázkou, kdy a zda vůbec, se opět zapojí. Ženy to ani tak nedělají schválně, mnohdy si snad ani neuvědomují, že mohou mužům ubližovat (Tina). Partnerská opora Ve fungujícím páru muž vycítí, že žena potřebuje mnohem větší oporu než dříve. V dnešních párech muži mnohem více participují při výchově dítěte už od kojeneckého věku: když by před padesáti lety muž jezdil s kočárkem po náměstí, tak by si lidi říkali, zda se nezbláznil, dnes je to samozřejmé, řada mladých mužů s radostí participuje na výchově svého potomka (Václav). Opět byly vyzdvihovány partnerské vztahy, zde v tom smyslu, že rodina je komplementární organismus a, buďto se partneři vzájemně doplňují, a pak je do tohoto vztahu začleněno i dítě, nebo to nefungovalo již předtím, a dítě to nezachrání. DEMA a. s. / F*05-12 strana 18
a. s. II. Názory odborníků Přes důraz na kompletní rodinu se některé poznámky dotýkaly momentu, který není sice paušální ani převažující, ale, podle respondentů, existuje, někdy sycen médii (hlavně bulvárními). Jde o svrchovanou kompetenci českých žen a matek, které zdůrazňují, že výchovu dítěte zvládají docela dobře sami i bez citové opory mužů: je věcí diskuse, zda ji potřebují (Karel). V souvislosti s partnerskou oporou je žádoucí bavit se také o tom, jaké je poslání ženy a muže. Je třeba naučit se chápat svoje odlišnosti, např. vědět něco o schopnosti žen unést fyzickou zátěž a z tohoto úhlu sdělovat, proč je dobré, aby muž doma pomáhal (Hana) Překážky Při pohledu na dítě může dojít k určitému rozčarování, i ke krizi. Je to ale velmi individuální. Jak muži tak ženy mohou své chování zcela změnit. Může se tudíž stát, že muž, který je dotlačen k tomu, že si musí vzít těhotnou ženu, se zprvu na dítě netěší, ale když ho vidí, probudí se v něm otcovství. Na druhé straně se může stát, že muž, který zprvu chtěl rodinu nebo ji vytvořil, protože se to tzv. má, je po narození dítěte nesvůj. V případě, že je velmi angažovaný, zahleděný do své práce, nenalézá po návratu domů obvyklý klid a pohodlí, dítě mu odvádí partnerku a on se tím může cítit ohrožen: každý je jiný a může se stát, že muž svoji roli nezvládne, to, že je otec, se mu sice může líbit, ale když přijdou překážky, tak to nedovede řešit (Marek). Bariéry pro plnění otcovské role však mohou být i jiné, jako např. dominance žen v rodině (babička, tchýně, matka a ještě se narodí holčička); zdravotní stav ženy; zda jde o první či další dítě; zda je otec biologickým otcem; pracovní vytížení mužů i žen; tradiční modely; neschopnost komunikace v rodině: podstatné je, aby partneři uměli a měli vůli spolu o věcech hovořit; když si pro sebe neudělají dost času, nepromluví si, jak tedy mohou vědět, že ten druhý má problémy? (Marie). DEMA a. s. / F*05-12 strana 19
a. s. II. Názory odborníků Mužnost Pro zdravou osobnost je rodičovství vysoce pozitivní. Fakt generativity je pro muže velmi důležitý, nezastupitelný. Vědomí, že smrtí moje dílo nekončí, že se mohu dívat dozadu na řadu svých předků i dopředu na řadu svých potomků, to je pro muže prožitek existenciálně jeden z nejslastnějších (Václav). Muž tak veřejně demonstruje, že je ploditelem. Ostatně říká se, že muž má ve svém životě postavit dům, zplodit syna, zasadit strom (Elen). Specifika Důležitost otce je obrovská, i když už to neplatí v takové rovině jako dříve. Rozdíl mezi ženstvím a mužstvím existuje, a je velmi žádoucí, aby dítě zažívalo obojí, vliv otce i vliv matky. V první fázi je naprosto nezbytná přítomnost a vazba mezi matkou a dítětem, ale dalším krokem při vývoji dítěte, je identifikace se silnou postavou otce. Zatímco matka probouzí v dítěti pocit emocionální jistoty a že svět je dobrý, otec pocit řádu, jistoty a určitých povinností. Žena zůstává matkou dítěte ať se stane cokoliv. Muži vkládají do dítěte naděje někdy i svých nenaplněných tužeb. Dítě hodnotí podle toho, jak uskutečňuje jejich nenaplněné tužby: neúspěšné dítě zůstává pro matku stále jejím dítětem, ale pro otce je zklamáním (Josef) Otec by měl vnášet do rodiny nadhled. Muži nemají o dítě takovou přehnanou starost. Nejsou vedeni opičí mateřskou láskou ve snaze ulehčit dítěti život, ale více kopírují život takový, jaký je, jsou realističtější a tím děti posouvají dál. Muži nedbají tolik na to, co jedna paní povídala (Hana). Jsou svým způsobem jednodušší, a to i v zásadních otázkách. Hledají rychlé a jednoduché řešení. Jejich jednání je přímější, nejsou tak rafinovaní jako ženy. Pojem Gender Gender je sociální pojem. Postoj k tomuto se vyvíjí: čím více se ženy emancipují, tím více vidí, že dochází k určité diskrepanci, která není vrozená, biologicky daná, ale vypěstovaná společenskými podmínkami. Tradiční hodnoty říkají, že žena je podřízena muži. Změna tradičního myšlení není jednoduchá, jde o generační proces. DEMA a. s. / F*05-12 strana 20