Úkoly: 1. Polykání Návody k praktickým cvičením: Téma: Trávicí soustava, metabolismus Teorie: Rozžvýkané sousto se přesune na kořen jazyka a tam vyvolá stykem s patrovými oblouky a kořenem jazyka polykací reflex. Jeto složitý (řetězový) nepodmíněný reflex, jímž se dostává sousto z dutiny ústní do žaludku. Při polykání se uzavírají dýchací cesty přitlačením měkkého patra na vchod do nosní dutiny a zvednutím hrtanu uzavírá epiglottis vstup do průdušnice za dočasného zastavení dýchání. Jazyk se postupně přitlačuje k měkkému patru a vtlačí sousto do jícnu. Tak se transportují kašovitá a tekutá sousta do jícnu. Svalstvo jícnu před soustem ochabuje, za ním se kontrahuje a tato peristaltická vlna postupuje po jícnu a tlačí sousto popřípadě i proti zemské tíži (při stoji o rukou) směrem ke kardii do žaludku. Polykání je provázeno dvěma zvuky. První zvuk je působen nárazem sousta na zadní stěnu hltanu, druhý pronikáním sousta kardií do obsahu žaludku. Pomůcky: 1. fonendoskop, 2. stopky, 3. chléb, voda. Provedení: Nejprve polyká klidně ležící pokusná osoba tuhou potravu (chléb), pak tekutinu. Dobu polykání měříme v sekundách od okamžiku prvního zvuku do zvuku druhého. Zvuk sledujeme fonendoskopem přiloženým ze strany laryngu, a po spuštění stopek při prvém zvuku na začátku polykací fáze jej přeneseme na krajinu kardie, poněkud vlevo od střední čáry pod koncem sterna a nasloucháme druhému zvuku. Pokusíme se změřit dobu polykání také vsedě, s trupem kolmo k zemi a ve stoji o rukou. Záznam: Doby polykání pro tuhou a tekutou potravu v různých polohách. V tabulce srovnej údaje své a údaje dalších 4 spolužáků., 2. Důkaz ptyalinu Vezmi do úst sousto chlebové kůrky a žvýkej je cca 2-3 minuty. Popiš změnu chuťových vjemů. Vysvětli.
3. Bilance příjmu/výdeje energie na základě podkladů z týdenního pozorování Pomocí tabulek na internetu a z odborné literatury spočítej v každém ze 7 dní ve kterých jsi zaznamenáva1(a) své činnosti a snědenou potravu energetický příjem/výdej (činnosti kde není uveden energ. výdej odhaduj podle obdobných činností). Do protokolu podrobně zpracuj jeden vybraný den. U ostatních dnů stačí, když do protokolu uvedeš pouze vásledná čísla (součet přijmu a výdeje). Při odevzdání protokolu odevzdej jako dokladový materiál i sešit s poznámkami (bez ohledu na úpravu) - vše bude vráceno. Spočítej týdenní příjem/týdenní výdej, vyvoď závěry. Jsou Tvé příjmy a výdaje vyvážené? Pokud ne, co z toho plyne? Jaké Ti nebezpečí může hrozit? Důležitá poznámka: Internetová databáze energetických výdajů počítá pouze s pohlavím a hmotností; v důsledku toho může dojít k určité chybě. Při zjišťování energetického výdeje při určité činnosti se bere v úvahu náležitá hodnota bazálního metabolismu. My jsme s tímto údajem již pracovali. Máte zjištěné dvě hodnoty (jednu jsme zjišťovali při výpočtu nál. VC v protokolu DS; druhou z tzv. Harris Benedictova vzorce -viz návod pro přípravu podkladů k tomuto cvičení). Tyto hodnoty jsou přesnější než hodnoty, které užívá internetová databáze, protože počítají ještě další dva faktory věk a výšku) Proto v úvodu protokolu uveďte hodnoty náležitého bazálního metabolismu, které jste vypočítali a také jejich průměr (nál. BM za 24 hodin) Pak zadejte v internetové databázi spánek doba 24 hodin a získanou hodnotu napište rovněž do protokolu (při spánku tělo pracuje na úrovni bazálního metabolismu). Průměrné číslo nál BM a hodnotu z internetu (24 hodin spánku) porovnejte a vyjádřete odchylku v % (Př. Spočtená (přesná hodnota BM je 6080 kj; v databázi na internetu vyjde hodnota 24 hodin spánku 6500. Méně přesná hodnota je 106,9% hodnotou té pro mě směrodatné přesné hodnoty tj je o 6,9% vyšší. Energetický výdej každého dne snížím o cca 7% a tím se dostanu na přesnější hodnotu svého energetického výdeje). Až budete mít součty výdeje za jednotlivé dny upravte tato čísla pomocí této odchylky tj pokud vám číslo na internetu vyšlo např... o 5% nižší než je nál BM spočtený s přihlédnutím k věku a výšce tak součtovým hodnotám 5% přidejte; pokud vyšlo na iternetu číslo např. o 10% vyšší tak od součtových hodnot 10% odečtěte. V tabulce v protokolu porovnejte týdenní energetickou bilanci (příjmy za týden/výdej za týden) u 3 chlapců a 4 dívek (včetně sebe) může jít i o spolužáky z jiných skupin cvičení z Bi. Na závěr se zamyslete a s využitím informací z následujících stránek zhodnoťte své stravovací návyky a životní styl. Nápovědou Vám budou následující otázky: Lze týden, kdy jste se sledovali považovat za typický týden ve Vašem životě nebo sledování nějakým způsobem ovlivnilo Vaše chování? Porovnejte bilance příjmu a výdeje za jednotlivé dny i za celý týden a zhodnoťte Je Váš energetický příjem vyrovnaný? Přijímáte v jednotlivých dnech v přibližně stejných časech srovnatelné množství energie, pokud ne, proč? Jak zpravidla rozdělujete denní dávku příjmu energie (na kolik dílčích dávek a jak velkých) odpovídá to zásadám zdravé výživy? Čím je ovlivněno, co jíte a kolik toho jíte? Jsou ve Vaší stravě zastoupeny všechny důležité složky výživy? Obsahuje Vaše strava dostatek vlákniny? V čem jsou rezervy ve Vašem stravování, co byste chtěli změnit? Proč? Uveďte přiklad nezdravých stravovacích návyků a přesvědčení, které jsou pro Vás typické. Kolikrát týdně je ve vašem režimu sport? Kolik času za týden strávíte chůzí? (odhadněte, kolik ujdete km, počítáme-li za normální tempo chůze 5 km/hod) Kolik času strávíte u televize a počítače? Jak dlouho za týden sedíte a jak dlouho ležíte? Co byste chtěli změnit na svých pohybových návycích? Co pro to uděláte?
VÝŢIVA JAKO ZDROJ ENERGIE Energetický obsah potravy J. Berger. R. Petrásek. V. Šimek: Fyziologie Kaţdý ţivý tvor potřebuje pro zachování své existence přijímat energii. Zvířata a člověk získávají veškerou svoji energii z potravy, ve které je vázána v chemické formě, a to v molekulách sacharidů, bílkovin a tuků. Energie, kterou organismus při zpracování potravy vyuţije, je biologická energetická hodnota. Jestliţe ale spálíme potravinu, uvolní se z ní více energie, neţ kolik organismus vyuţívá. Tuto energii uvolněnou spálením lze měřit v přístroji označovaném kalorimetr. Část energie obsaţená v potravě se totiţ ztrácí tím, ţe zuţitkování není úplné a z těla se vylučují látky, které ještě mají určitou energetickou hodnotu. Rozdíl mezi biologickou energetickou hodnotou a hodnotou, která je změřena po uvolnění energie spálením, bývá 10 a více procent.. Energetický obsah je mnoţství energie obsaţené v určitém mnoţství ţiviny. Nejvyšší je u tuků. U sacharidů a bílkovin je to ve srovnání tuky méně neţ polovina. Chemická energie z potravy je vyuţívána zejména k 1. zajištění činnosti hlavních orgánů (jater, mozku, srdce a pod.), 2. vykonávání pohybu (mechanické práce), 3. zajištění růstu a ke tvorbě energetických rezerv, tedy k syntéze nových chemických struktur, 4. udrţování tělesné teploty u ţivočichů, kteří udrţují stálou teplotu (ptáci, savci a člověk). Výdej energie Výdej energie se dá měřit podle mnoţství uvolněného tepla, nebo přepočtem změřené spotřeby kyslíku. Změřeni spotřeby kyslíku a následný přepočet je snazší. Při stanovení energetického výdaje odlišujeme základní neboli bazální a celkovou úroveň přeměny látkové. Bazální přeměna látková poskytuje mnoţství energie potřebné pro zajištění klidové aktivity. Jestliţe se toto vyšetření provádí u člověka, pak osoba, u níţ se měření provádí, má být v úplném tělesném a duševním klidu, vleţe, v příjemně temperované místnosti (25 C) a nejméně 12 hodin po posledním jídle. Za podobných podmínek se provádí vyšetření také u ostatních teplokrevných ţivočichů. Bazální metabolismus klesá s věkem, je o něco niţší u ţen neţ u muţů a je vyšší u osob s větším povrchem těla. Protoţe základní metabolismus odráţí metabolismus ve tkáních, je vyšší při větší aktivní neboli netukové tělesné hmotě (tj. celkové hmotnost těla bez hmotnosti tuku). Tato závislost je natolik těsná, ţe se v lékařství běţně pouţívají tabulky, s nimiţ lze bazální metabolismus 'vypočítat podle tělesné hmotnosti (tyto tabulky nejsou spolehlivé pouze u osob příliš hubených nebo značně obézních). Základní spotřeba energie činí u dospělého muţe asi 170 kj na m 2 za hodinu. Počítáme-li, ţe průměrný tělesný povrch je 1,8 m 2, potom základní výdej energie činí 300 kj za hodinu. Při zvýšené funkci štítné ţlázy můţe bazální metabolismus stoupnout aţ na dvojnásobek normální hodnoty. Naopak při sníţené funkci štítné ţlázy můţe být metabolismus sníţen na 70 nebo i jen 60 % normy. Příjem jídla vede ke zvýšení metabolismu, a to nad hodnoty odpovídající kalorické hodnotě poţité stravy. Tento efekt je zvlášť výrazný u bílkovin a je označován jako specificko-dynamický Účinek bílkovin. Zvýšená tvorba tepla je spojena s odbouráváním aminokyselin, které nejsou pouţity k syntéze nových bílkovin. Zejména ve fyziologii člověka je často nutné zjistit výdej energie na určitou činnost (normální činnosti či sportovní výkony). Zatímco bazální metabolismus a specificko-dynamický účinek kolísají za fyziologických podmínek poměrně málo, mohou být rozdíly ve výdeji energie na práci a na různou mimopracovní činnost velmi výrazné. Ve svém souhrnu mohou značně převyšovat bazální energetickou potřebu, která, jak uţ bylo uvedeno, činí asi 300 kj/hod.. Energie vydaná za hodinu nad základní spotřebu odpovídá při jednotlivých činnostech tomuto mnoţství kalorií: psaní (rukou nebo na stroji) 170, zametání a úklid 420, praní prádla 790, práce krejčího 335, truhláře 630, kovodělníka 750, stavebního dělníka 840, kováře 1250, kameníka 1380, dřevorubce či horníka v uhelném dolu při rubání uhlí 1670 kj. Bazální metabolismus vztaţený na jednotku povrchu těla je podstatně vyšší u dětí neţ u dospělých. Vzhledem k různé individuální rychlosti růstu a vyspívání mohou být rozdíly i u stejně starých dětí veliké. Ještě větší je variabilita v tělesné aktivitě dětí, která spolu s variabilitou základního metabolismu činí odhad individuální energetické potřeby dítěte obtíţným. Energetická potřeba dětí od 10-12 let výše je stejná nebo dokonce větší neţ potřeba některých dospělých. Mezi dětmi jsou však velké individuální rozdíly. Energetická spotřeba dětí tělesně aktivních (sport, hry, tělesná výchova) můţe být velmi vysoká, aniţ dítě tloustne. Ale u fyzicky málo aktivních dětí můţe vést k obezitě i kalorický příjem podstatně niţší, neţ jaký odpovídá tabulkovým hodnotám pro daný věk. Věk 1-3 4-6 7-9 10-12 13-15 16-19 kj 5440 7110 8790 10460 chlapci 12970-15060 dívky 10040-10880 Doporučené hodnoty denní energetické spotřeby pro děti a dorost ve věku 1-19 let
Rozdělení energetické spotřeby (kj) během dne u osob se sedavým zaměstnáním (nízký výdej energie) a u horníků (vysoký výdej energie) úředníci horníci Spánek 2090 2050 Činnost během prac. doby 3720 7320 Činnost mimo prac. dobu 5900 5940 celkem 11710 15310 VÝŽIVA JAKO ZDROJ ŽiVIN A JINÝCH DŮLEŽiTÝCH LÁTEK Na rozdíl od rostlin získávají ţivočichové a stejně i člověk potravu aktivně. Zdrojem výţivy nejsou u ţivočichů čisté ţiviny, ale části těl rostlin či ţivočichů, v nichţ jsou jak ţiviny, tak i minerální látky příp. vitaminy zastoupeny v různém poměru. Podle původu a sloţení potravy se ţivočichové děli na tři základní skupiny: 1. masoţravci (camivora), kteří se ţiví potravou ţivočišného původu, 2. býloţravci (herbivora), ţivici se rostlinnou potravou a 3. všeţravci (omnivora), poţívající potravu smíšenou. Uvedené tři skupiny se liší svými poţadavky na příjem jednotlivých ţivin: zatím co masoţravci mají převahu bílkovin resp. tuků, býloţravci sacharidů. Existuje rovněţ potravní specializace, kdy se některé ţivočišné druhy ţivi pouze zcela určitým druhem potravy. Tento jev se vyskytuje často u hmyzu (housenky bource morušového, zavíječe voskového či molů). Sacharidy U bezobratlých je nezbytný přívod sacharidů v potravě zvláště některých druhů hmyzu. Řada motýlů se ţiví prakticky pouze sacharózou z nektaru. Schopnost různých obratlovců vyuţívat sacharidy ve výţivě závisí zejména na tom, zda jsou býloţravci, masoţravci či všeţravci. Schopnost vyuţívat sacharidy můţe být značně rozdílná i mezi různými ţivočišnými druhy. Ale také v rámci jednoho druhu, lze pozorovat velké rozdíly v závislosti na ţivotních podmínkách jednotlivců: jako příklad nám můţe slouţit i člověk. Ve výţivě obyvatel vyspělých zemi tvoří sacharidy 50-65 % z přijaté energie, ale aţ 80 % nebo více ve stravě obyvatel některých rozvojových zemí. Polysacharidy jsou ve stravě člověka buď nestravitelné (celulóza hlavně ze zeleniny a pektiny hlavně z ovoce), nebo stravitelné (zejména škrob, který tvoři asi polovinu přijmu sacharidů v dietě). Nestravitelné polysacharidy mají ve výţivě člověka také uplatněni, neboť zvyšují náplň, a tím i peristaltiku trávicího ústrojí.. Z disacharidů se v našem jídelníčku uplatňuje zejména sacharóza v řepném a třtinovém cukru: tvoří obvykle asi 20-25 % všech sacharidů. Téţ poţíváme laktózu z mléka a mléčných výrobků: její zastoupení činí asi 10 % přijatých sacharidů.. Z monosacharidů spotřebováváme zejména glukózu a fruktózu (z ovoce a medu). Vysoký podíl sacharózy v dietě se můţe podílet na vzniku závaţných onemocnění (zejména ateroskleróza a ischemická choroba srdeční). Ve srovnání s tradičním zdrojem sacharidů v potravě, tj. škrobem, působí příjem sacharózy zvýšeni hladiny cholesterolu a zásobních tuků. Mechanismus odlišného efektu škrobu a sacharózy není dosud zcela jasný. Pravděpodobně se přitom uplatňuje rychlejší štěpení a vstřebáváni sacharózy (neţ štěpení a vstřebání škrobu) a poněkud odlišný metabolický účinek fruktózy pocházející ze štěpené sacharózy. Sacharidy jsou pohotovou rezervou, ať jiţ jde o sacharidy v krevní plazmě či o zásobní formu, tj. glykogen. Některé tkáně dokáţí vyuţívat prakticky pouze glukózu, týká se to např. buněk mozku - proto v případě potřeby si ji musí buňky vyrobit z aminokyselin či mastných kyselin (glukoneogenezí).
. Lipidy Z bezobratlých je známa situace zejména u hmyzu, u něhoţ probíhá vyuţívání lipidů podobným způsobem jako u obratlovců. Zcela netypický je způsob výţivy u potravního specialisty zavíječe voskového, který se ţiví výhradně včelím voskem. U obratlovců je příjem lipidů spojen s příjmem jiných sloţek potravy. Například různé druhy masoţravých ryb přijímají tuky ve své potravě, stejně tak i býloţraví ptáci ţivící se různými semeny či oříšky, tím spíše pak všeţraví i masoţraví savci.., U člověka jsou lipidy součástí prakticky všech potravin ţivočišného původu a v různé koncentraci se nacházejí i v rostlinných potravinách.pro osoby, které nejsou silně fyzicky aktivní, se doporučují spíše tuky rostlinného původu. Vzhledem k vlivu na vývoj změn na cévách, které jsou podkladem tak závaţných onemocnění, jako je infarkt myokardu či cévní onemocnění mozku, je vhodný niţší příjem cholesterolu, coţ umoţňuje vyšší podíl rostlinné stravy (hodně je cholesterolu ve vejcích). Tuky mají svůj význam ve výţivě při fyzicky namáhavých zaměstnáních či sportu, a to jako koncentrovaný zdroj energie: mají dvojnásobný energetický obsah. Přiměřený příjem lipidů ve stravě kaţdého člověka je nutný také proto, aby náš organismus mohl vyuţít v potravě přítomné vitaminy, z nichţ část je rozpustná právě v tucích. Některé mastné kyseliny, které si náš organismus neumí syntetizovat, jsou nezbytné (esenciální). Tuky jsou hlavní energetickou rezervou a vytvářejí se nejen z tuků přijatých s potravou, ale také z jiných ţivin, zejména sacharidů. Proto často tloustneme po sacharidech přijímaných v nadměrné míře. Bílkoviny Rostoucí stadia hmyzu potřebují bílkoviny v potravě nezbytně. U dospělého hmyzu není přívod bílkovin někdy potřebný, např. motýli enzymy štěpící bílkoviny nemají. U savců jsou za normálních podmínek bílkoviny téměř jediným zdrojem aminokyselin, ze kterých jejich organismus buduje své bílkoviny. Odlišná situace je u přeţvýkavců, u kterých jsou zuţitkovány bílkoviny vytvářené mikroorganismy v jejich trávicí soustavě (v bachoru). Rostoucí organismus potřebuje více bílkovin. Obdobně jako zvířata i člověk potřebuje bílkoviny jako zdroj aminokyselin. Aminokyseliny, které musí být dodány zvenčí, se označují jako nezbytné neboli esenciální (pro člověka leucin, valin, Iyzin, izoleucin, treonin, fenylalanin, metionin, tryptofan). Určitou nevýhodou rostlinných zdrojů bílkovin je nekompletní aminokyselinová sestava a také celkově nízký obsah bílkovin v rostlinných materiálech. Proto by alespoň část bílkovin měla pocházet z mléka či masa.
Vitamíny Vitamíny jsou látky, které je nutno do organismu přivádět sice v nepatrných množstvích, ale při jejich nedostatku se objevují různé chorobné příznaky. Bývají součástí molekul enzymů. Některé vitaminy jsou rozpustné ve vodě, jiné v tucích. Ve vodě jsou rozpustné vitaminy skupiny B a vitamin C. V tucích jsou rozpustné vitaminy A, D, E a K. Znalosti o nutnosti přívodu vitaminů u bezobratlých jsou dost kusé, jsou známy ojedinělé zprávy o potřebě vitaminů např. u nálevníků (vitaminy skupiny B). Jen o hmyzu toho víme více. Pro hmyz jsou potřebné z vitamínů ve vodě rozpustných vitaminy skupiny B, které jsou potřebné i pro normální přeměnu cukrů a u některých hmyzích druhů také k dokončení proměny. Některým druhům (veš, moucha tse-tse) vyrábějí vitaminy symbiotické mikroorganismy. Pokud jde o obratlovce, jsou hlavní zkušenosti o vitaminech a jejich účincích získány u savců a hlavně u člověka. Vitamin A (retinol) je obsaţen výhradně v potravinách ţivočišného původu, v látkách rostlinných se nachází jeho prekurzor, β-karotén, tj. látka, z níţ organismus vitamin A syntetizuje. Tento vitamin se účastní celé řady pochodů v organismu, je důleţitý pro tvorbu zrakového purpuru (rodopsinu). Jeho nedostatek můţe způsobit šeroslepost. Z vitaminů skupiny B jsou důleţité zejména vitamin B1 (tiamin) pro jeho úlohu při přeměně sacharidů - při jeho těţkém nedostatku vzniká onemocnění beri-beri, vitamin B2 (riboflavin) a nikotinamid je součástí enzymů účastnících se nitrobuněčných oxidací, kyselina listová a vitamin B12, který se podílí na řízení krvetvorby. Vitamin C (kyselina askorbová) je vitaminem u morčat, primátů a člověka, mnohé druhy ţivočichů si ho dokáţí vyrobit samy. Účastní se oxidoredukčních dějů v buňkách. Jeho nedostatek vede k únavě, sníţené odolnosti proti infekcím nebo dokonce aţ ke krvácením z dásní, vypadávání zubů a popř. ke smrti (kurděje). Vitamin D vzniká ozářením ultrafialovým světlem v organismu z provitaminu obsaţeného v kůţi. Vitamin D se účastní řízení metabolismu fosforečnanu vápenatého. Jeho nedostatek způsobuje křivici. Vitamin E (tokoferol) se účastní odbourávání peroxidů. Působí příznivě na plodnost samců a je zapotřebí k dokončení březosti a těhotenství. Vitamin K se účastní mechanismu sráţení krve (viz i str. 60). Je nutno vzít v úvahu, ţe u člověka a u různých laboratorních savců jej vyrábějí střevní mikroorganismy (tyto mikroorganismy mohou dočasně vymizet po aplikaci antiobiotik). Anorganické látky V různých fyziologických dějích se jako nezbytná ukazuje přítomnost různých anorganických látek. Týká se to například sodíku, draslíku a chlóru (udrţení iontové rovnováhy) vápníku, fosforu resp. křemíku (stavba vnějších i vnitřních koster). Nezbytné jsou i dalších anorganické látky, např. hořčík, mangan, zinek či molybden (součást řady enzymů). Některé minerální prvky mají svoji speciální úlohu, např. ţelezo či měď při přenosu krevních plynů, jód v hormonech štítné ţlázy. Minerální látky přijímáme ve smíšené stravě obvykle v dostatečném mnoţství. Důleţitý je příjem železa u ţen a u děvčat i hochů v době dospívání, je potřebný především pro syntézu červeného krevního barviva hemoglobinu. Poţívání jednostranné potravy, která neobsahuje dostatek ţeleza, můţe ohrozit zdraví těchto skupin obyvatel. Důleţitý je téţ dostatečný přívod vápníku v době dospívání, neboť je ve zvýšené míře spotřebováván na stavbu kostry. Na přívodu vápníku se mohou podílet mléko a mléčné výrobky. Metabolismus ţivin a uvolňování energie Vyuţití vstřebaných ţivin můţe být dvojí: bud' se pouţijí k novotvorbě jiných látek (stavební či zásobárny energie), nebo jsou přímo vyuţity jako zdroj energie pro různé ţivotní činnosti. Oba pochody anabolismus a katabolismus - se navzájem podmiňují. Uvolněná energie při katabolismu můţe být pouţita ke všem potřebným účelům, tedy i ke hraţení energetických potřeb pochodů anabolických. Ze sacharidů, lipidů a bílkovin vznikají jiţ v počátečních fázích katabolických pochodů společné meziprodukty. Mezi nimi má ústřední úlohu acetylkoenzym A (acetyl-coa). Tento společný systém produktů katabolických pochodů tvoří společnou metabolickou hotovost. Společná metabolická hotovost umoţňuje nejen vyuţít všechny ţiviny jako zdroj energie, ale také si vytvářet podle potřeby organismu látky nové, odlišné od látek původně přijatých. Například sacharidy mohou buňky nově vytvořit z mastných kyselin a aminokyselin. Při přebytku sacharidů se tvoří mastné kyseliny a z nich pak zásobní lipidy (takto například tloustneme po sladkostech).
Zdravá výţiva Výţiva je předně zdrojem energie pro všechny ţivotni pochody, které v našem organismu probíhají. Jedná se zejména o zajištěni funkce orgánů, stálé teploty a svalového pohybu. Jednotlivé ţiviny -sacharidy, tuky a bílkoviny - jsou přitom navzájem zastupitelné, liší se však jejich energetický obsah (u tuků je více neţ dvojnásobný) Důleţitá je kalorická rovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Jestliţe přijímáme více energie, neţ jí vydáváme, pak jde o nadvýţivu a vytvářejí se rezervy, zejména tukové. Přijímáme-li méně energie, neţ jí vydáváme, jde o podvýţivu a náš organismus musí čerpat z dříve vytvořených rezerv. Velmi důleţitá je i kvalita potravy, to znamená její sloţení. V potravě bychom měli přijímat jak sacharidy, tak tuky a bílkoviny. Měli bychom příjmat jak rostlinnou, tak ţivočišnou potravu. Jakákoliv učeni, která vyţadují naprosté zřeknutí se ţivočišných zdrojů bílkovin, ale také dalších důleţitých látek, je nutné povaţovat za extrémní, mohou zejména u mladého organismu přivodit značné poškození zdraví. Schopnost člověka přizpůsobit se různé stravě, bývá značná. Ale vţdy se jedná o dlouhodobou, často i geneticky podmíněnou záleţitost. Nelze proto okamţitě a beze zbytku aplikovat různé diety pocházející ze značně odlišných zeměpisných oblasti. Není rovněţ lhostejné, v jakých intervalech potravu přijímáme. Při omezení počtu denních jídel se ve zvýšené míře vytváří v těle zásobní lipidy, a to i při celkově sníţeném energetickém přívodu. Nesprávná výţiva je jedním z hlavních vlivů působících závaţná onemocnění. V plné míře se to týká obezity, která se vyvíjí kaţdém případě jako důsledek nerovnováhy výdeje a příjmu energie. Lidé obézní musí zredukovat celkový příjem potravy a omezit příjem sacharidů na úroveň, která je přiměřená jejich fyzické aktivitě. Primární porucha, kdy obezita není způsobena přejídáním, ale je původu nervového (z hypotalamických center) či hormonálního, je velice vzácná. U cukrovky (diabetes mellitus) se nesprávná výţiva projevuje ve vývoji nemoci rovněţ nepříznivě: zvýšený přívod sacharidů, zejména sacharózy, muţe vést aţ k vyčerpání inzulínu. Diabetici proto musí vynechat tyto sacharidy a také omezit celkový příjem potravy. Při kornatění tepen (ateroskleróza) působí zmnoţeni jak zásobních tuků (triacylglycerolů) tak i cholesterolu v organismu zvýšenou moţnost jejich ukládání do cév, coţ zhoršuje průběh nemoci. Poruchy vyvolané aterosklerózou lze omezit příjmem přiměřeného mnoţství potravy, přiměřeného mnoţství lipidů i sacharidů. Z toho, co jsme si o výţivě řekli, vyplývá, jak by měla vypadat naše rozumná (racionální) výţiva. Předně nesmí být energeticky nadměrná, mnoţství přijaté potravy musí odpovídat výdeji energie. Proto si mohou dovolit jíst více ti, kteří mají velký energetický výdaj - lidé fyzicky těţce pracující a aktivní sportovci. My ostatní - a je nás naprostá většina musíme jíst méně, neţ na kolík bychom měli chuť. Ukazatelem nám můţe být naše tělesná hmotnost - pokud se udrţuje v rozumných mezích (vzhledem k poměru výšky a i k věku), pak tuto podmínku splňujeme. Druhou zásadou rozumné výţivy je vhodné složení stravy, tak aby obsahovala dostatek všech ţivin. vitaminů i minerálních látek. Pochopitelně nesmíme zapomenout i na dostatečný přívod vody. Jíme-Ii opravdu smíšenou a dobře komponovanou stravu, tak nám nehrozí nedostatek ţádné ze sloţek výţivy. Naopak v případě, ţe přijímáme v nadbytku nějakou sloţku potravy (vlivem reklamy či nějaké "filozofie"), obvykle chybujeme. To, co přivádíme v nadbytku, se nestačí vstřebat a vyuţít, a proto odchází z těla bez uţitku, zatímco nám jiná sloţka potravy začne chybět. Zvláštní pozornost si zasluhuje přívod dostatečného mnoţství a kvality (tj. i obsahu potřebných aminokyselin) bílkovin. Zejména u dětí a těhotných či kojících ţen musí být přísun bílkovin dostatečný. Totéţ se týká lidí manuálně těţce pracujících či sportujících na vrcholové úrovni. Pokud jde o lipidy, je třeba omezit přívod nenasycených mastných kyselin a zvýšit přívod nenasycených, zejména těch, které naše tělo nedokáţe vyrobit. Aby nám ale nevadily produkty jejich peroxidace, měli bychom přijímat i dostatek vitaminu E. Velkou úlohu rovněţ hraje, v jakých časových intervalech potravu přijímáme - v ţádném případě není rozumné omezit přívod potravy do jednoho či dvou jídel (zaručené systémy, kdy buďto nejíte nic ráno, či naopak večer!). Omezení počtu denních jídel vede právě k opaku toho, čeho lidé chtějí dosáhnout - i při celkově sníţeném přívodu se vytváří více tuků, a tak tloustnou. Důleţité je také jíst tak, aby to bylo ve shodě s denní rytmicitou naší aktivity. Orientační zastoupení jednotlivých živin v potravě uvádí tento přehled Množství jednotlivých živin záleží na věku a hmotnosti jedince. Doporučení pro dospělého člověka jsou následující: Sacharidy - 50-55% celkového energetického příjmu (cca 4g/ kg tělesné hmotnosti/den) Tuky - 25-30% celkového energetického příjmu (cca 1g/kg/den) Bílkoviny - 12-15% (cca 0,8 g/kg/den) Vláknina - 30g na den Zdroj: http://www.anabell.cz/index.php/clanky-a-vase-pribehy/vyziva/20-co-tlo-potebuje/276-sloeni-stravyaneb-jak-by-mlo-vypadat-nae-stravovani