Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli

Bankovní institut vysoká škola Praha Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli Bakalářská práce Ludmila Homoláčová Duben 2014

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli Bakalářská práce Autor: Ludmila Homoláčová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Jan Tuláček Praha Duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Karlových Varech dne 19. dubna 2014 Ludmila Homoláčová

Poděkování Chtěla bych poděkovat JUDr. Janu Tuláčkovi za vedení mé bakalářské práce, cenné rady a odborný dohled.

Anotace Odpovědnost zaměstnance za škodu Účelem této práce je popsat a zhodnotit úpravu odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli v pracovním právu v souvislosti s obecnou úpravou ze závazku deliktů podle nového občanského zákoníku. Vysvětluje jednotlivé pracovněprávní vztahy a typy odpovědnosti zaměstnance za škodu, včetně prevenční povinnosti, rozsahu náhrady škody a pojištění zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Pro pochopení aplikace příslušných ustanovení jsou součástí práce i příklady z judikatury. Klíčová slova: náhrada škody, odpovědnost, zákoník práce, zaměstnanec, zaměstnavatel, prevence Annotation Liability of the employee for damage The purpose of this work is to describe and evaluate employee of liability for damage caused to the employer in labor law in connection with the general system of liability offenses under the new Civil Code. It explains the different types of labor relations and employee's liability for damages, including prevention duties, the extent of compensation and employee insurance for damage caused to the employer. To understand the application of the relevant provisions are, as part of the work, examples from case law provided. Key words: damages, lability, Labour Code, employee, employer, prevention

OBSAH ÚVOD... 8 1. PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY... 10 1.1. Druhy pracovněprávních vztahů... 11 1.2. Subjekty individuálních pracovněprávních vztahů... 11 1.3. Vztah zákoníku práce k občanskému zákoníku... 12 2. ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU PODLE OBČANSKÉHO A PRACOVNÍHO PRÁVA... 15 2.1. Vymezení právní odpovědnosti... 15 2.2. Odpovědnost v pracovním právu... 16 2.3. Pracovněprávní odpovědnost... 17 2.3.1. Druhy pracovněprávní odpovědnosti... 18 2.3.2. Hmotná pracovněprávní odpovědnost... 19 2.3.3. Jiná neţ hmotná pracovněprávní odpovědnost... 19 2.4. Základní pojmy právní úpravy deliktní odpovědnosti... 20 2.5. Předcházení škodám prevence... 21 3. ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU ZAMĚSTNAVATELI... 25 3.1. Odpovědnost za škodu... 25 3.2. Odpovědnost zaměstnance za škodu... 26 3.3. Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu... 26 3.4. Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody... 29 3.5. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat... 30 3.6. Odpovědnost za ztrátu svěřených věcí... 35 4. ROZSAH A ZPŮSOB NÁHRADY ŠKODY... 37 4.1. Společná ustanovení o odpovědnosti zaměstnance za škodu... 40 4.2. Struktura nové úpravy náhrady škody a nemajetkové újmy... 42 4.2.1. Solidární odpovědnost... 45 4.2.2. Širší souvislosti k povinnosti náhrady škody nebo jiné újmy... 45

4.2.3. Náhrada újmy způsobené náhodou... 46 4.3. Způsob a rozsah náhrady... 47 4.4. Zvláštní případy náhrady škody... 49 4.5. Pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli.. 51 ZÁVĚR... 54 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 56 SEZNAM PŘÍLOH... 62

ÚVOD Právní odpovědnost patří ke komplikovaným pojmům, kterými se zabývá právní věda již dlouhodobě. Je možné, že určitým jednáním jsou porušeny různé druhy sociálních norem, nastane více druhů odpovědnosti. Ty se pak musí odlišit, neboť mají různé sankce. 1 Jak je z citace patrno, kaţdý člověk je odpovědný za své jednání a činy vůči ostatním. Porušením právní odpovědnosti je také povinný nést i následky, které jsou upravené soukromým a veřejným právem. Povaţuji za velice důleţité, ţe práva zaměstnance a zaměstnavatele jsou rovnocenně stanovená zákonem a nedochází k zvýhodnění ani z jedné stran. Záměrem této práce je popsat a zhodnotit úpravu odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli v pracovním právu v souvislosti s obecnou úpravou ze závazku deliktů podle nového občanského zákoníku. V současnosti je odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli upravena zákonem č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. V bakalářské práci rovněţ vycházím z právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku platného od prvního ledna 2014. Úvodní kapitoly bakalářské práce jsou věnovány vymezení základních pojmů potřebných k pochopení zkoumané problematiky. V druhé části bakalářské práce je poukazováno na právní odpovědnost a druhy pracovněprávní odpovědnosti. Pro pochopení nové právní úpravy náhrady škody věnuji se základním pojmům deliktní odpovědnosti. Nedílnou součástí kapitoly je také předcházení škodám prevence. V nejrozsáhlejší kapitole Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli jsou postupně rozebírány všechny druhy odpovědnosti tj. obecná odpovědnost, odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody, odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a odpovědnost za ztrátu svěřených věcí. Následuje rozbor rozsahu a způsobu náhrady škody za pomocí soudní judikatury v této oblasti, z platné právní úpravy a dostupné literatury k danému tématu. Poukazováno je také na strukturu nové úpravy náhrady škody a nemajetkové újmy v novém občanském zákoníku. Důleţitou součástí kapitoly je téţ pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. 1 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2013. ISBN 978-80-7380-454-1., str. 161 8

Tato bakalářská práce by mohla být nápomocná nejen studentům, kteří se zajímají o institut odpovědnosti v pracovních vztazích, ale i zaměstnanci, který potřebuje informace k dané problematice v oblasti odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli při výkonu práce. 9

1. PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY Pracovněprávní vztahy jsou upravené zákoníkem práce v první části 1, který definuje pracovněprávní vztahy jako vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Rovněţ tento zákon upravuje právní vztahy kolektivní povahy, vztah mezi zástupcem zaměstnanců a zaměstnavatelem. Dále zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů. Za základní pracovněprávní vztahy můţeme povaţovat pracovní poměr a právní vztahy zaloţené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Právními skutečnostmi jsou poté např. dohoda o pracovní činnosti, pracovní smlouva, výpověď a jiné. 2 Právní vztahy se skládají ze tři prvků, kterými jsou: subjekty, obsah a objekt. Subjekty nebo také účastníci těchto vztahů jsou nositelé subjektivních práv a povinností. Za subjekty lze obecně povaţovat fyzické osoby a právnické osoby. Fyzické osoby vystupuji v pozici zaměstnanců a zaměstnavatelů. Právnické osoby potom mohou zastávat pozici zaměstnavatele a odborové organizace, také i stát. Obsahem právních vztahů jsou vzájemné povinnosti a práva subjektů právních vztahů. Základní práva a povinnosti nazýváme pracovním závazkem, jedná se hlavně o přidělování práce a vytváření vhodných pracovních podmínek, poskytování odměny za práci a také osobní výkon práce. 3 Objektem (předmětem) pracovněprávních vztahů je uskutečnění obsahu subjekty, je to především výkon závislé práce zaměstnancem. 2 HŮRKA, Petr. A KOLEKTIV. Pracovní právo v bodech s příklady. 2., aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN 978-80-7357-531-1. str. 7 3 KOKEŠOVÁ, Marilla. Základy pracovního práva s příklady a vzory. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2013, 272 s. Právo - edice pro právo a management. ISBN 978-80-905247-8-1. str. 19 10

1.1. Druhy pracovněprávních vztahů Z hlediska předmětu lze dělit pracovněprávní vztahy na individuální pracovněprávní vztahy a pracovněprávní vztahy kolektivní, související s výkonem závislé práce. Odlišnost spočívá mezi subjekty, v individuálních pracovněprávních vztazích se jedná o zaměstnance a zaměstnavatele, jeví-li se subjekty právního vztahu odborová organizace a zaměstnavatel, mluvíme o kolektivním pracovněprávním vztahu. V závislosti na právním důvodu vzniku lze dělit individuální pracovněprávní vztahy na základní a vedlejší (téţ odvozené, související). Pokud je právní důvod vzniku vztahu zaloţený na pracovní smlouvě nebo dohodou o výkonu práce mimo pracovní poměr, jde o základní pracovněprávní vztah. Vedlejší vztahy jsou především sankční, vztahy při zabezpečování zaměstnání a vztahy vznikající při kontrole dodrţování pracovněprávních předpisů. 4 Také delikt (protiprávní čin) můţe být právním důvodem vzniku, který zakládá povinnost jedné strany k náhradě škody. 5 Kolektivními (průmyslovými) pracovněprávními vztahy rozumíme vztahy mezi orgány, které zastupují zájmy kolektivů zaměstnanců, a sdruţení zaměstnavatelů, popřípadě jednotlivými zaměstnavateli, jejichţ hlavním cílem je zlepšení nebo zlepšování pracovních a mzdových podmínek zaměstnanců. 6 1.2. Subjekty individuálních pracovněprávních vztahů Subjektem individuálních pracovněprávních vztahů můţe být pouze osoba, která má pracovněprávní subjektivitu. Je důleţité definovat pojem pracovněprávní subjektivita - je souhrnem vlastností stanovených zákonem, které jsou předpokladem k tomu, aby sub- 4 BĚLINA, Miroslav. A KOLEKTIV. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 576 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-186-4. str. 71 5 HŮRKA, Petr. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 559 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7380-316-2. str. 66 6 HŮRKA, Petr. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 559 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7380-316-2. str. 429 11

jektem práv a povinnosti mohla být fyzická a právnická osoba. 7 V Pracovním právu lze subjektivitu rozlišit čtyřmi sloţkami: způsobilost k právům a povinnostem, způsobilost k právním úkonům, procesní způsobilost a deliktní způsobilost. Z hlediska individuálních pracovněprávních vztahů je subjektem zaměstnanec na straně jedné a zaměstnavatel na straně druhé, přičemţ zaměstnavatel můţe být jak fyzická osoba, tak i právnická osoba, u které se právní subjektivita neliší od obecného občanského práva. Stejné je to i se způsobilostí k právům a povinnostem, která vzniká u fyzických osob narozením. Oprávnění fyzických osob nabývat práv a povinností jako zaměstnavatel v pracovněprávních vztazích vzniká teprve dosaţením věku 18 let. Zaměstnavatelem můţe být také i stát, za který vystupuje příslušná organizační sloţka státu. Avšak zaměstnancem je pouze fyzická osoba a jeho právní subjektivita je upravena v 6 zákoníku práce, odlišné od občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení nabývá fyzická osoba jako zaměstnanec způsobilost k právům a povinnostem dnem, kdy dosáhne věku 15 let a ukončí povinnou školní docházku. Osoba mladší 15 let nebo osoba, která neukončila povinnou školní docházku, můţe vykonávat činnost uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní podmíněnou zákonem o zaměstnanosti. 1.3. Vztah zákoníku práce k občanskému zákoníku Hlavní změnu, kterou přinesl nový zákoník práce platný od prvního ledna 2012, je koncepční změna a přijetí nových principů. Tímto směrem dochází ke sbliţování pracovního práva s právem občanským i soukromým a přispívá k omezení dvojí právní úpravy. V současné době zákoník práce se snaţí přebírat běţný přístup většiny evropských zemí, kde vztahy mezi zákoníkem práce a občanským zákoníkem je zaloţený na tzv. principu subsidiarity. 8 Podle tohoto principu se občanský zákoník povaţuje za obecný a zákoník práce vůči němu za zvláštní předpis. V pracovněprávních vztazích je moţné pouţít obecnou občanskoprávní úpravu, pokud zákoník práce nestanoví jinak. 7 BĚLINA, Miroslav. A KOLEKTIV. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 576 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-186-4. str. 72 8 ERÉNYI, Tereza. A KOLEKTIV. Základy pracovního práva. 2. aktualizované vydání. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2012. ISBN 978-80-7418-147-4. str. 36 12

Občanský zákoník se pouţije v následujících případech 9: pokud to výslovně nevylučuje zákoník práce, nemá zákoník práce speciální úpravu, neodporuje to principům pracovního práva. Nový princip co není zakázáno, je povoleno je typický pro soukromé právo. Subjektům pracovního práva je tak dovoleno jednání, které není zákoníkem práce zakázáno nebo z povahy ustanovení není patrné, ţe se od něho nelze odchýlit. Odchýlení od zákona je moţné: v dvoustranném právním jednání smlouvy, dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, zaměstnavatelem a odborovou organizací- vždy, pokud to není zákonem zakázáno, v jednostranném právním jednání zaměstnavatele nebo zaměstnance- pouze, pokud to stanoví zákon, v interních předpisech zaměstnavatele- vnitřní předpis, pracovní řád, vnitřní mzdový předpis atd. Pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. 10 Existují taková ustanovení, která se označuji jako tzv. kogentní ustanovení a nepřipouštějí odlišnou úpravu. 11 V praxi často nastává problém posoudit povahy vyplývající u ostatních ustanovení, zda se jedná o dispozitivní nebo kogentní ustanovení, které je potřeba posuzovat ve spojitosti na dobré mravy a veřejný pořádek. V pracovním právu je veřejný pořádek zastoupen zásadami pracovního práva, zejména uvedenými v 1 a odst. 2 zákoníku práce (zásady zvláštní ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce a rovného zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace). Není moţné se také odchýlit od ustanovení upravujícího postavení účastníků (dle 30 a násl. nového občanského zákoníku) a ustanovení upravujícího náhradu škody 9 HŮRKA, Petr. A KOLEKTIV. Pracovní právo v bodech s příklady. 2., aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN 978-80-7357-531-1. str. 11 10 HŮRKA, Petr. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku: s podrobným komentářem k 1. 1. 2014. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Olomouc: ANAG, 2014, 1063 s. ISBN 978-80- 7263-857-4., str. 53 11 ERÉNYI, Tereza. A KOLEKTIV. Základy pracovního práva. 2. aktualizované vydání. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2012. ISBN 978-80-7418-147-4. str. 36 13

( 248 aţ 275, 365 aţ 393 zákoníku práce). Náhrada škody byla vţdy významnou právní oblastí, v níţ je třeba stabilní právní úpravy, např. při stanovení odpovědnosti zaměstnance za škodu, újmu na majetku atd. 12 12 HŮRKA, Petr. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku: s podrobným komentářem k 1.1.2014. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Olomouc: ANAG, 2014, 1063 s. ISBN 978-80- 7263-857-4., str. 55-56 14

2. ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU PODLE OBČAN- SKÉHO A PRACOVNÍHO PRÁVA 2.1. Vymezení právní odpovědnosti Právní odpovědnost lze vyjádřit jako zvláštní formu právního vztahu, ve kterém dochází na základě porušení primárně právní povinnosti ke vzniku uplatnění nepříznivých následků stanovené právními normami. 13 Právní odpovědnost nalezneme jak v soukromém právu, tak i ve veřejném právu. Z hlediska právní odpovědnosti rozlišujeme objektivní a subjektivní odpovědnost. Objektivní odpovědnost (někdy také nazývaná odpovědnost za protiprávní stav, za výsledek ) u které není podmínkou zavinění. Nositelem této odpovědnosti je osoba, která takový stav nezavinila nebo můţe odpovídat i za protiprávní jednání jiné osoby. Objektivní odpovědnost v oblasti pracovního práva je odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci. V případech objektivní odpovědnosti existuje moţnost liberace, zmírňující přísnost formy odpovědnosti. Pokud subjekt při veškerém svém úsilí nemohl zabránit škodlivému následku a prokáţe některý ze zprošťujících (liberačních) důvodů, tak za vzniklou škodu neodpovídá. Existuje také objektivní odpovědnost absolutní, bez moţností liberace, kdy subjekt nese také odpovědnost za vis maior (tzv. vyšší moc). 14 Subjektivní odpovědnost (někdy také nazývaná odpovědnost za zavinění ) předpokládá se vţdy zaviněné porušení právní povinnosti úmyslné nebo z nedbalosti. Odpovědnosti za škodu se můţe zprostit osoba, která prokáţe svoji nevinu. Tímto se předpokládá zavinění z nedbalosti. Škůdce má moţnost tzv. exkulpace- zákon 13 HŮRKA, Petr. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 559 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7380-316-2. str. 406 14 HŮRKA, Petr. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 559 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7380-316-2. str. 407 15

nestanoví, co má v takových případech škůdce dokazovat. 15 Obecně se vychází z toho, ţe škůdce nechtěl porušit povinnost, nebo vzhledem k okolnostem nemusel a nemohl vědět, ţe někomu způsobuje škodu. V odborné literatuře se setkáváme se dvěma základními formami zavinění, jedná se o psychický (vnitřní-subjektivní) vztah konajícího subjektu k protiprávnímu úkonu a jeho následku 16 (moţné újmy nebo jiného projevu). Jde o úmysl (dolus) a nedbalost (culpa). Úmysl se člení na přímý úmysl (dolus derectus) a nepřímý (eventuální dolus indirectus, eventualis). Pojmem přímý úmysl rozumíme cílevědomou způsobenou škodu, kdy si škůdce byl vědom, ţe dojde ke škodě, a přesto ji zapříčinil. V opačném případě se mluví o nepřímém úmyslu, kdy škůdce nejednal s cílem zapříčinit škodu, ale byl si vědom, ţe můţe způsobit škodu. Nedbalostní zavinění se rozlišuje na vědomé a nevědomé. Podle trestního zákoníku ( 16) dojde k spáchání trestního činu z nedbalosti vědomé, za situace, kdy pachatel si byl vědom toho, ţe svým jednáním můţe ohrozit zájem chráněných zákonem, přesto spoléhal, ţe k takovému porušení a ohroţení nedojde. Nevědomá nedbalost vzniká, kdyţ pachatel nevěděl, ţe svým jednáním můţe způsobit škodu, i kdyţ vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět mohl a měl. Taková dělení zavinění jsou důleţitá v následné aplikaci stanovení rozsahu náhrady vzniklé škody v praxi. 2.2. Odpovědnost v pracovním právu Výklad pojmu odpovědnost se v právní teorii setkal s dvěma rozdílnými názory, a to převáţně v oblasti občanského práva. Hlavními aktéry těchto různých koncepcí se jeví V. Knapp a Š. Luby. Jeden ze zastánců V. Knapp povaţuje odpovědnost za hrozbu sankcí. Kaţdý, kdo je povinen, odpovídá za splnění své povinnosti. Podle V. Knappa Odpovědnost vzniká současně se vznikem povinnosti a trvá spolu s ní latentně až do porušení 15 KOBLIHA, I., D. ELISCHER, J. HOCHMAN, R. KOBLIHOVÁ a J. TULÁČEK. Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona: praktická příručka.vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 390 p. ISBN 978-808- 7212-974, str. 40 16 Tamtéţ 16

povinností, kdy se latentní povinnost aktivuje. 17 Tato koncepce se nesetkala s příznivým ohlasem v právní vědě, většina odborníků se přiklání k názoru Š. Luby, ţe pokud budeme chápat odpovědnost jako hrozbu sankcí, ztratí svoji všeobecnou podstatu, a tím, čím je povaţována v trestním právu (represivní, reparační i satisfakční povahu), a plnila by jen funkci prevence. Další moţností, neboli kompromisem mezi dvěma uvedenými koncepcemi se nám nabízí názor M. Kalenské, podle které má odpovědnost dvě fáze: 1. fáze nastává během primární povinnosti (působí preventivně, kdy za porušení povinnosti hrozí potenciální sankce), 2. fáze nastupuje po nedodrţení primární povinnosti (vzniká sankční povinnost- uloţení sankce). 18 Pracovněprávní odpovědnost je zvláštní kvalifikovaný druh pracovněprávní povinnosti, jejíţ vznik jako sekundární povinnosti předpokládá porušení primární právní povinnosti. 19 Typické pro pracovněprávní odpovědnost je vynutitelnost státním donucením. Pokud by nebylo moţné pouţít státní donucení ke splnění porušené povinnosti, nejednalo by se o odpovědnost v právním slova smyslu, ale např. o morální odpovědnost. Podle M. Běliny a kolektivu, autory knihy Pracovní právo, má důleţitý význam také vzájemný vztah odpovědnosti a sankce. Domnívají se, ţe odpovědnost je jedním z druhů sankcí. Následkem porušení primární povinnosti vzniká sekundární odpovědnostní povinnost a tímto se jedná pouze o odpovědnost. Nutno dodat, ţe vznikem odpovědnosti současně vzniká nový právní vztah, který většinou označujeme jako odpovědnostní. 2.3. Pracovněprávní odpovědnost Tak jako členíme právo na jednotlivá právní odvětví, tak můţeme právní odpovědnost rozdělit na občanskoprávní odpovědnost, trestněprávní odpovědnost, správněprávní a pracovněprávní odpovědnost. Tyto druhy odpovědnosti se mohou vzájemně doplňovat a prolínat. Vznik pracovněprávní odpovědnosti je moţný pouze za předpokladu existence 17 BĚLINA, Miroslav. A KOLEKTIV. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 576 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-186-4. str. 381 18 BĚLINA, Miroslav. A KOLEKTIV. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 576 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-186-4. str. 382 19 Tamtéţ 17

některých ze základních pracovněprávních vztahů a jsou to vţdy vztahy odvozené, které se liší od ostatních odpovědnostních vztahů svým předmětem pracovního práva v obecné poloze. V rámci odpovědnosti za škodu je nutné zdůraznit, ţe zaměstnanec odpovídá jen za zavinění a za skutečnou škodu (nenese následek plynoucí z provozu zaměstnavatele). V řadě případů je rozsah zaměstnancovy odpovědnosti za škodu omezen (např. v případech škod způsobených z nedbalosti). 20 Porušení pracovněprávních povinností nevede jen ke vzniku pracovněprávní odpovědnosti, ale můţe vyvolat také jiné odpovědnosti, jako je občanskoprávní, administrativněsprávní a trestněprávní. Jak jsem jiţ výše uvedla, tyto odpovědnosti se mohou někdy překrývat. Např. poruší-li zaměstnanec (malíř) povinnost vyplývající z pracovního poměru oprávněně a v důsledku toho dojde k poškození majetku občana, vznikne mu nejen pracovněprávní odpovědnost (způsobená zaměstnavateli), ale také i občanskoprávní za škodu mezi zaměstnavatelem, u kterého je malíř v pracovním poměru, a občanem, jemuţ byla způsobená škoda. 2.3.1. Druhy pracovněprávní odpovědnosti V rámci členění podle jednotlivých právních odvětví rozdělujeme odpovědnost na hmotnou a jinou neţ hmotnou odpovědnost. 21 Do hmotné odpovědnosti řadíme odpovědnost za škodu a další druhy hmotné odpovědnosti jednotlivých právních odvětví. Na rozdíl od pracovního práva se v právu občanském rozlišuje odpovědnost závazková a mimozávazková, neboť toto rozdělení má význam především u náhrady škody, které se budu podrobněji věnovat v samostatné kapitole. Pokud jde o pracovní právo, zásadně se nerozlišuje smluvní nebo mimosmluvní základ povinnosti k náhradě škody. V jednom případě je však nutné uvést, ţe lze uplatnit závazkovou odpovědnost v pracovním právu, kdyţ jde o povinnost zaplatit smluvní pokutu. V oblasti pracovního práva ČR byl pojem smluvní pokuty zaveden novelou provedenou zákonem č. 155/2000 Sb., která nabyla účinnosti ke dni prvního ledna 2001, vztahuje se na situaci porušení konkurenční doloţky ze strany 20 BĚLINA, Miroslav. A KOLEKTIV. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 576 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-186-4. str. 384 21 BĚLINA, Miroslav. A KOLEKTIV. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 576 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-186-4. str. 385 18

zaměstnance. 22 Ustanovení o konkurenční doloţce nalezneme v 310 zákoníku práce a aktuálně v 432 nového občanského zákoníku. V pracovním právu je moţné rozlišit individuální a kolektivní odpovědnost. Toto rozlišení má značný význam u odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat podle ustanovení 252 a násl. zákoníku práva. 23 2.3.2. Hmotná pracovněprávní odpovědnost Nejdůleţitějším druhem pracovněprávní odpovědnosti je odpovědnost za škodu, výše zmíněná smluvní pokuta pokud zaměstnanec poruší závazek vyplývající z konkurenční doloţky, kde je podle 310 zavázán nevykonávat po skončení pracovního poměru činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo činnost, která by měla soutěţní povahu. Kdyţ zaměstnanec zaplatí smluvní pokutu, tak sjednaný závazek v konkurenční doloţce zaniká. Dalším typem hmotné pracovněprávní odpovědnosti se jeví odpovědnost zaměstnavatele za protiprávní převedení zaměstnance na jinou práci. Hlavní odpovědností je také povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu při neplatném rozvázaní pracovního poměru. ( 69 zákoníku práce) 2.3.3. Jiná neţ hmotná pracovněprávní odpovědnost Pracovněprávní odpovědnost se můţe vztahovat i na povinnosti, které nemají hmotnou povahu. Do takové odpovědnosti patří povinnost strpět rozvázání pracovního poměru jednostranným právním úkonem z důvodu porušení právní povinnosti. 24 Jedná se např. o okamţité zrušení pracovního poměru ( 55-56), také o výpověď danou zaměstnavatelem podle ustanovení 52 zákoníku práce, písmeno g). Odstoupení od pracovní smlouvy ze strany zaměstnavatele je moţné také v případech, kdy zaměstnanec poruší po- 22 Tamtéţ 23 BĚLINA, Miroslav. A KOLEKTIV. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 576 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-186-4. str. 386 24 HŮRKA, Petr. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 559 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7380-316-2. str. 410 19

vinnost nastoupit ve sjednaný den do práce a do týdne neuvědomí zaměstnance o takové překáţce. 25 2.4. Základní pojmy právní úpravy deliktní odpovědnosti Nový občanský zákoník platný od prvního ledna 2014 přinesl několik zásadních změn v soukromém právu. Mimo jiné sjednotil dosavadní úpravu občanského a obchodního zákoníku do jediného kodexu. Změny se nevyhnuly ani oblasti náhrady škody a souvisejícím otázkám - tzv. deliktní odpovědnosti. Abychom pochopili novou právní úpravu náhrady škody, je nutné vysvětlit základní pojmy deliktní odpovědnosti, kterými jsou hlavně újma, škůdce a poškozený. 26 Hlavními subjekty odpovědnostního vztahu se jeví škůdce a poškozený. Škůdcem můţe být kaţdá fyzická a právnická osoba, která porušením své povinnosti způsobí jinému škodu nebo nemajetkovou újmu, a je zároveň povinná tuto újmu poškozenému nahradit. Tyto povinnosti vyplývají ze smluvního ujednání (např. smlouva), ze zákona nebo porušením zásad dobrých mravů. Přitom platí, ţe škůdce hradí pouze škodu, kterou zavinil, a nese odpovědnost v případech zvláště stanovených zákonem a u porušení smluvní povinnosti. 27 Škůdce je povinen nahradit nemajetkovou újmu v případě, ţe to zvlášť stanoví zákon nebo povinnost byla výslovně ujednána. V pojetí nového občanského zákoníku chápeme újmu jako kaţdou majetkovou a nemajetkovou ztrátu na straně poškozeného, která byla způsobená porušením právní povinnosti ze strany škůdce. Podle nového občanského zákoníku dělíme újmu na majetkovou újmu (škody) a nemajetkovou. 28 Obě tyto základní formy újmy mohou velice úzce souviset, především v případech tzv. přirozených práv člověka, kdy škůdce je povinen odčinit i způsobené duševní potíţe. 25 Tamtéţ 26 NOVOTNÝ, P., P. KOUKAL a E. ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: Náhrada škody. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro kaţdého (Grada). ISBN 978-80-247-5165-8., str. 16 27 Tamtéţ 28 NOVOTNÝ, P., P. KOUKAL a E. ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: Náhrada škody. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro kaţdého (Grada). ISBN 978-80-247-5165-8., str. 18 20

Odpovědnost za škodu nebo nemajetkovou újmu můţeme definovat jako zvláštní závazkový vztah mezi škůdcem a poškozeným, který vznikl předchozím porušením právní povinnosti ze strany škůdce (závazek z deliktu). 29 Vedle výše uvedených pojmů se také rozlišuji a pouţívají další kategorie: škodné událostí (výsledný stav způsobený škůdcem) a škodlivé následky (vznik nemajetkové újmy či existence škody). Hovoří se o tzv. základních předpokladech pro vznik povinnosti k náhradě škody nebo majetkové újmy: 30 porušení povinnosti ze strany škůdce jakožto protiprávní čin (civilní delikt), příčinná souvislost mezi protiprávním činem a vznikem škody (kausální nexus), vznik škody nebo nemajetkové újmy na straně poškozeného, zavinění. Na rozdíl od prvních tří předpokladů, které jsou objektivní povahy, čtvrtý předpoklad zavinění je povahy subjektivní. 2.5. Předcházení škodám prevence Tak jako v pracovním právu, tak i v občanském právu se vychází ze zásady, ţe je lepší škodám předcházet, neţli později řešit jejich následky a vzniklou újmu nahrazovat. V novém občanském zákoně hraje významnou roli i obecná prevenční povinnost. Nová úprava prevence dle ustanovení 2900 navazuje na dosavadní úpravu obecné povinnosti předcházet škodám, která byla obsaţená v zákoně č. 40/1964 Sb. 415. 31 Zákon při nové úpravě prevence v zákoně č. 89/2012 Sb. 2900 stanoví vyžaduji-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Jedná se o 29 NOVOTNÝ, P., P. KOUKAL a E. ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: Náhrada škody. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro kaţdého (Grada). ISBN 978-80-247-5165-8., str. 17 30 Tamtéţ 31 SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a Jana SVEJKOVSKÁ. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xiv, 792 s. ISBN 978-80-7400-423-0., str. 652 21

obecně vnímanou povinnost, kterou v ţivotě se snaţíme běţně dodrţet, abychom jinému nezpůsobili újmu. Soudní praxe řešila případ poškozeného návštěvníka kasina, který cestou domů byl přepaden a oloupen zaměstnancem kasina o finanční částku, jiţ vyhrál ten večer v ruletě. Následně se návštěvník vůči kasinu domáhal práva na náhradu škody z titulu porušení prevenční povinnosti. Nejvyšší soud, kam bylo v této věci podáno dovolání, uvedl Požadavek osobní ochrany zákazníka na cestě domů překračuje míru, v jaké lze provozovatele činností, při nichž zákazník opouští provozovnu s vyšším obnosem, zatížit prevenční povinností. Je to především každý zákazník, kdo je povinen postarat se o svou bezpečnost, opustí-li kasino s vyšší peněžitou částkou. Provozovatel kasina nemůže do budoucna předjímat každý potenciálně hrozící exces svých zaměstnanců, zejména vykazuje-li takové jednání znaky úmyslného trestného činu. 32 (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3979/2011) Nová právní úprava prevence se nevztahuje jen na sloţku pasivní (tj. na povinnost zdrţet se konání), ale vztahuje se také na aktivní sloţku, ze zákona stanovených podmínek povinnost zakročit na ochranu jiného, pokud takové chování vyţadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého ţivota a je v našich moţnostech a schopnostech zakročit. 33 Aktivní sloţka prevenční povinnosti je rozšířená i na všechny osoby, které mohou pomoci zabránit hrozící újmě a tím pádem i minimalizovat vynaloţené síly a náklady. Existuje i zvláštní forma prevenční povinnosti pro toho, kdo jiţ porušil právní povinnost, ale újma ještě nenastala a je zde moţnost ji odvrátit. Tímto má kaţdý povinnost oznámit porušení právní povinnosti osobě, které hrozí újma, a zároveň upozornit na moţné následky. Podstata věci spočívá ve včasné oznamovací povinnosti, kdy poškozený můţe zabránit vzniku újmy, ale posléze mu nevzniká nárok na náhradu újmy nebo její část. 34 Pokud ohroţenému hrozí váţné ohroţení, má právo poţádat soud o předběţné opatření podle občanského soudního řádu. 32 O náhradě škody. Epravo.cz: sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2013 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/nahrada-skody-91955.html?mail 33 NOVOTNÝ, P., P. KOUKAL a E. ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: Náhrada škody. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro kaţdého (Grada). ISBN 978-80-247-5165-8., str. 34 34 NOVOTNÝ, P., P. KOUKAL a E. ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: Náhrada škody. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro kaţdého (Grada). ISBN 978-80-247-5165-8., str. 35 22

Prevenční povinnost je také upravená v ustanovení 301 zákoníku práce, písmeno d). Právní úprava se vztahuje na povinnosti zaměstnance řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Dále v ustanovení 106 odst. 4 o povinnosti kaţdého zaměstnance dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání či opomenutí při práci. Dle ustanovení 248 zákoníku práce o předcházení škodám je zaměstnavatel povinen vytvořit svým zaměstnancům potřebné pracovní podmínky k plnění pracovních úkolů bez ohroţení na zdraví a majetku. Jsou to především takové pracovní podmínky, které zajišťují bezpečný výkon práce. Kdyţ zaměstnavatel nevytvoří potřebné pracovní podmínky, můţe přijít o náhradu škody způsobenou zaměstnancem v jeho částečném nebo plném zproštění odpovědnosti. 35 Objeví-li se závady, je zaměstnavatel povinen učinit taková opatření, která by sjednala nápravu. Z důvodu ochrany majetku je zaměstnavatel povinen provádět kontrolu věcí (zaměstnanci vnášející nebo odnášející věci) a v nezbytné míře také prohlídku zaměstnanců, při které musí být dodrţena ochrana osobnosti a jiţ provádí osoba stejného pohlaví. Ustanovení 249 odst. 1 obecně vyjadřuje povinnost zaměstnance předcházet svým jednáním vzniku škod na zdraví, majetku a k bezdůvodnému obohacení. Usnesení 249 odst. 2 pojednává o neodkladném odvrácení škody zaměstnancem, který je povinen zakročit. Pokud mu v tomto skutku brání důleţitá okolnost nebo by mohl vystavit váţnému ohroţení sebe, ostatní zaměstnance a osobu blízkou, tak v tomto případě není povinen zakročit. Kdo se rozumí osobami blízkými, vyplývá z ustanovení 22 a 772 nového občanského zákoníku, které nahradilo předešlé ustanovení v zákoně 40/1964 Sb. 116. 36 Pokud zaměstnanec zjistí, ţe nemá vytvořené potřebné pracovní podmínky, je povinen tuto skutečnost oznámit svému nadřízenému ( 249 odst. 3). Takové upozornění je vhodné vznést 35 KOTTNAUER, Antonín, A KOLEKTIV. Zákoník práce: komentář s judikaturou: podle stavu k 1. lednu 2012, včetně novely účinné k 1. dubnu 2012. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 1087 s. Komentátor. ISBN 978-808-7576-083.,str. 773 36 SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a Jana SVEJKOVSKÁ. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xiv, 792 s. ISBN 978-80-7400-423-0., str. 13 23

písemně, to můţe být důleţité v případném odstoupení zaměstnance od uzavřených dohod o odpovědnosti ( 252 odst. 1, 256 zákoníku práce). Kdyţ zaměstnanec nesplní povinnost k odvrácení hrozící škody, můţe zaměstnavatel ( 251, odst. 1 zákoníku práce) poţadovat po zaměstnanci podílení se na náhradě způsobené škody. 24

3. ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU ZAMĚSTNAVATELI 3.1. Odpovědnost za škodu Jedná se o významný typ hmotné pracovněprávní odpovědnosti. Hlavním pojmem vztahujícím se k tomuto institutu je škoda. 37 Pojem Škoda je obvykle definován jako majetková újma vyčíslitelná v penězích. Právo rozlišuje dvě kategorie škod: Škoda skutečná spočívá ve zmenšení hodnoty poškozené věci nebo majetku vlastníka. Jiná škoda (ušlý zisk) např. kdy zaměstnavatel nemůţe svůj zisk zvyšovat díky škodě způsobené zaměstnancem, za jiných okolností by býval zvyšoval svůj zisk. V zákoníku práce je vysloveně uvedené, kterých případů se týká náhrada ušlého zisku. Škoda se hradí v penězích, popřípadě škůdce můţe uvést poškozenou věc do předešlého stavu. Odpovědnost za škodu podle pracovního práva vzniká jedině za takových okolností, za kterých došlo ke škodě při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pokud by se stala škoda mimo rámec pracovních úkolů, mohla by mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vzniknout občanskoprávní odpovědnost, ze které vyplývá rovné postavení subjektů a nezvýhodňuje zaměstnance, jak je to většinou v pracovněprávní odpovědnosti. V pracovněprávních vztazích plní odpovědnost za škodu tři základní funkce: Preventivní (předcházení škodám) Reparační / kompenzační (odčinění za způsobené škody) a také satisfakční (zadostiučinění) 37 HŮRKA, Petr. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 559 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7380-316-2. str. 410 25

Sankční (postih za porušení povinnosti nebo zanedbání škodné události. 38 3.2. Odpovědnost zaměstnance za škodu Současná společnost klade na své okolí velké nároky a není tomu ani jinak v pozici zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Zaměstnavatel očekává od svého zaměstnance naprosté plnění svých povinnosti. V současné době působí zaměstnanci v různých sférách, počínaje u soukromého sektoru a konče u státního sektoru, kde se mohou vystavovat velkému riziku způsobení škody v různém rozsahu. V této práci se budu převáţně věnovat subjektivní odpovědnosti, resp. odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Zákoník práce rozlišuje odpovědnost zaměstnance obecnou a také zvláštní, do které patří: a) odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody, b) odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, c) odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů. 3.3. Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu Podle 250 zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu dochází za následujících předpokladů: 38 HŮRKA, Petr. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 559 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7380-316-2. str. 411-412 26

a) Vznik škody. Pojem škody je podrobně rozepsán v třetí kapitole této práce. V případě nejasnosti o včasném uplatnění náhrady škody poškozeným je důleţité objasnit vznik škody. Náhradu je nutné uplatnit před uplynutím promlčecí doby. V případě kumulace více škodlivých událostí je třeba zkoumat splnění předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu v každém konkrétním případě zvlášť." 39 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.8.2002, sp.zn. 21 Cdo 1111/2001. Tentýţ soud v rozsudku ze dne 18. 3. 2008, sp. Zn. Cdo 480/2007 uvedl, ţe skutečnou škodu můţe také představovat splatná pohledávka zaměstnavatele, kdy zaměstnanec způsobil, ţe tato pohledávka se stala vůči dluţníku zaměstnavatele nevymahatelnou. Ke vzniku škody došlo teprve okamţikem tohoto zjištění. 40 b) Porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pracovní povinnosti zaměstnance jsou stanovené zákoníkem práce a jinými právními předpisy, mimo jiné také v pracovní smlouvě a dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr. Za plnění pracovních úkolů lze také povaţovat příkaz k určité činnosti nařízené zaměstnavatelem, i kdyţ tato činnost nevyplývá z uvedených dohod. Plnění pracovního úkolů je také činnost stanovená zaměstnavatelem zaměstnanci během sluţební cesty. V praxi občas dochází k sloţitějším situacím, kdy se posuzuje, zda zaměstnanec způsobil škodu na základě objektivního nebo subjektivního hlediska při plnění pracovních úkolů. Nejčastěji jde o takové situace, kdy zaměstnanec během pracovní doby koná jinou práci, neţ mu byla zaměstnavatelem přidělená. Např. místo vypracování důleţitých objednávek, poptávek se zaměstnanec věnuje prohlíţení různých zpráv na internetu; vypůjčí si sluţební automobil bez dovolení nadřízené osoby pro své soukromé jízdy. Škoda jako taková, která byla způsobená pod vlivem omamných prostředků nebo v souvislosti se spácháním trestního činu, neznamená, ţe by se zaměstnanec při této činnosti vyhnul se plnění pracovních úkolů. Jsou případy, kdy zaměstnanec koná činnost ve prospěch zaměstnavatele nebo z vlastní iniciativy, pokud na to nepotřebuje zvláštní oprávnění zaměstnavatele. 39 KOBLIHA, I., D. ELISCHER, J. HOCHMAN, R. KOBLIHOVÁ a J. TULÁČEK. Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona: praktická příručka.vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 390 p. ISBN 978-808- 7212-974., str. 275 40 O skutečné škodě ve smyslu zákoníku práce. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2012 [cit. 8.4.2014]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/skutecna-skodave-smyslu-zakoniku-prace-55035.html?mail 27

Např. při směně na pracovišti dojde k nevolnosti spoluzaměstnance a je potřebné mu poskytnout pomoc, v případě neposkytnutí nutné pomoci mohl by mít takový počin nedozírné následky, jak lidské, tak i finanční. K přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů patří především úkony potřebné k výkonu práce. Například se jedná o takové úkony, kdy zaměstnanec před započetím pracovních úkolů se musí převléknout do pracovního oděvu, nebo řidič z povolání provádí kontrolu stavu automobilu před jeho vyjetím. K občasným nejasnostem v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů dochází mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v souvislosti se stravováním. Z hlediska posouzení je důleţité vědět, kde došlo k způsobení škody, pracovního úrazu, zda se zaměstnanec nacházel v prostorách zaměstnavatele nebo mimo rámec těchto prostor. 41 Za důleţité povaţuji uvést příklad judikatury, který je stanoven v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.1.2004, sp.n. 21 Cdo 1852/2003. Nejvyšší soud České republiky zjistil, ţe zaměstnanec se zařazením řidič-dealer bezdůvodně přestal pracovat a pracovní vozidlo zůstalo nevyuţité, tím také způsobil zaměstnavateli škodu na ztrátě zisku. Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr z důvodu neomluvené absence, to však neznamená, ţe zaměstnavatel nemá nárok na uplatnění náhrady škody od bývalého zaměstnance, i kdyţ skončil pracovní poměr. 42 c) Zjištění příčinné souvislosti mezi právní skutečností a škodou. Například poškozený zaměstnavatel se domnívá, ţe zaměstnanec opravdu zaviněně porušil povinnost vyplývající z pracovního poměru. Svoji domněnku musí prokazatelně prokázat, a to takovým způsobem, ţe určí konkrétní povinnost zaměstnance, kterou zaměstnanec porušil, a tím zapříčinil vznik škody. Ze své praxe mohu uvést případ, kdy zaměstnanec bez řádné omluvy a důvodu přestal docházet do zaměstnání. Nadřízený zaměstnance musel bez odkladu najít náhradu za chybějícího zaměstnance, aby dodrţel plynulý provoz pracoviště. Jelikoţ 41 KOBLIHA, I., D.ELISCHER, J. HOCHMAN, R. KOBLIHOVÁ a J. TULÁČEK. Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona: praktická příručka.vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 390 p. ISBN 978-808- 7212-974., str. 276-278 42 O škodě způsobenou zaměstnancem. Epravo.cz: sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2005 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/skoda-zpusobenazamestnancem-36400.html?mail 28

se jednalo o zaměstnání, které vyţadovalo specializovanou zdravotní kvalifikaci, a na pracovišti se nenacházel nikdo jiný s takovou specializací, nezbývalo nadřízenému nic jiného, neţli zavolat jiného zaměstnance, který se nenacházel v prostorách zaměstnavatele a měl nárok na volno. Zaměstnavateli vznikla škoda tím, ţe musel náhradnímu zaměstnanci navíc zaplatit za práci přesčas. d) Škoda způsobená zaviněným porušením povinnosti. Takové zavinění zaměstnance musí být zřetelné nebo nedbalostní (pojmům jako zavinění, úmysl a nedbalost je věnována samostatná kapitola Vymezení právní odpovědnosti). Poškozený zaměstnavatel musí zaviněné porušení povinností zaměstnancem prokázat. Je také otázkou, zda úmyslné zavinění škody se bude posuzovat podle zákoníku práce, nebo nikoliv. Na tuto otázku lze odpovědět v následujícím příkladě - zaměstnankyně zastává pozici pokladní v prodejně. K jejím obvyklým pracovním úkolům patří inkasování peněz za prodané zboţí. V případě, ţe zcizí určitý peněţní obnos z pokladny, dojde k úmyslnému způsobení škody při plnění úkolů. Pokud by zaměstnankyně odcizila peníze z kanceláře vedoucího, kde neplní ţádnou ze svých povinností pokladní, vybočila by z mezí plnění svých pracovních úkolů a tento případ by se posuzoval podle občanského zákoníku. 43 Dle 250 odst. 2 zákoníku práce vnikne-li škoda také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí., v odst. 3 Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v 252 a 255. 3.4. Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody Hrozí-li zaměstnavateli škoda, má zaměstnanec povinnost zakročit nebo upozornit nadřízeného zaměstnance. Podle 251 zákoníku práce v případě vědomého neupozornění a nezakročení proti hrozící škodě můţe zaměstnavatel poţadovat, aby zaměstnanec se podílel na náhradě způsobené škody zaměstnavateli, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem, pokud není moţné škodu nahradit jiným způsobem. 43 KOBLIHA, I., D.ELISCHER, J. HOCHMAN, R. KOBLIHOVÁ a J. TULÁČEK. Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona: praktická příručka.vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 390 p. ISBN 978-808- 7212-974., str. 279-281 29

Výše náhrady škody stanoví zákon 258 zákoníku práce, kdy taková výše náhrady škody nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. Předpokladem vzniku odpovědnosti za nesplnění povinnosti k odvrácení škody je: vznik škody na straně zaměstnavatele, porušení prevenční povinnosti zaměstnance upozornit na hrozící škodu, popřípadě proti ní zakročit, příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením prevenční povinnosti zaměstnance upozornit na hrozící škodu, eventuálně proti ní zakročit, zavinění zaměstnance (alespoň ve formě vědomé nedbalosti), zjištění skutečnosti, že škodu není možné jinak uhradit (např. škůdce nebyl zjištěn). 44 Je moţná situace, kdy zaměstnanec neodpovídá za způsobenou škodu při odvrácení škody hrozící zaměstnavateli, nebo nebezpečí, které hrozilo přímo ţivotu nebo zdraví, pokud takovou situaci sám úmyslně nevyvolal a počínal si způsobem přiměřeným okolnostem ( 251, odst. 2 zákoníku práce). Zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou vyvolal z nedbalosti, a to jak vědomé, tak i nevědomé. 3.5. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat V obecné odpovědnosti je zaměstnavatel povinen prokázat, zda způsobená škoda zaměstnancem byla na základě úmyslného nebo nedbalostního porušení povinnosti zaměstnance. Tedy důkazní břemeno je na zaměstnavateli. Uvedené však neplatí pro případy zvláštní odpovědnosti, kdy v takových případech uzavírá zaměstnavatel se zaměstnancem písemnou dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty nebo předměty a předpokládá se, ţe škodu zavinil zaměstnanec a důkazní břemeno nese on, který musí dokázat, ţe tomu tak 44 KOKEŠOVÁ, Marilla. Základy pracovního práva s příklady a vzory. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2013, 272 s. Právo - edice pro právo a management. ISBN 978-80-905247-8-1., str. 141 30

není. V případě svěřených předmětů musí se vţdy jednat o jejich ztrátu, pokud by došlo pouze k jejich poškození, řeší se dle 250 zákoníku práce upravujícího obecnou odpovědnost. 45 Nejčastěji se uzavírají dohody o odpovědnosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, kteří pracují v obchodě, při inkasu peněz, s ceninami, zásobami materiálu nebo jinými hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu a se kterými můţe zaměstnanec po celou dobu disponovat, zároveň zaměstnanec odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách ( 252 zákoníku práce). K dalším předmětům této odpovědnosti můţeme přiřadit bloky na benzin, naftu i návratné obaly. Pokud by se jednalo o předměty (např. loţní prádlo v hotelích, nádobí a příbory) a byly by propůjčovány dalším osobám, lze uzavřít dohodu za předpokladu, ţe zaměstnanci bude umoţněno bez rizika kontrolovat jejich převzetí a vrácení jinými osobami. 46 Podmínkou platnosti těchto dohod jejich písemná forma a zletilost zaměstnance. Pokud byla svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti. 47 Předpokladem odpovědnosti zaměstnance je: Vznik schodku nebo škody. Schodek lze definovat jako rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které zaměstnanec musí povinně vyúčtovat, a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav niţší neţ účetní stav. 48 45 MUNKOVÁ, Markéta. Odpovědnost zaměstnance za schodek a za ztrátu svěřených předmětů s přihlédnutím k odpovědnosti více osob. Právní rádce. 2011, roč. 19, č. 11. ISSN: 1210-4817., str. 35-36 46 KOBLIHA, I., D.ELISCHER, J. HOCHMAN, R. KOBLIHOVÁ a J. TULÁČEK. Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona: praktická příručka.vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 390 p. ISBN 978-808- 7212-974., str. 286-287 47 252 odstavec 3, zákoníku práce 48 KOBLIHA, I., D.ELISCHER, J. HOCHMAN, R. KOBLIHOVÁ a J. TULÁČEK. Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a 31

Existence písemné dohody nebo písemného potvrzení o převzetí předmětů. Zákoník práce stanoví přesné náleţitosti, které by měla dohoda o odpovědnosti obsahovat- označení zaměstnavatele, odpovědných zaměstnanců, vedoucího kolektivu zaměstnanců a jeho zástupce. Samozřejmě dohoda musí být sjednaná písemně a jako projev shodné vůle podepsána účastníky. Zavinění zaměstnance, které je presumováno. V praxi se často setkáváme s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědnosti se zaměstnavatelem a více zaměstnanci, kteří se nacházejí na stejném pracovišti a odpovídají za schodek společně (společná hmotná odpovědnost), např. v obchodech zabývajících se prodejem zboţí. 49 Dle 252, odst. 5 zaměstnanec se můţe zcela nebo z části zprostit odpovědnosti, jakmile prokáţe, ţe mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemoţněno nakládat se svěřenými hodnotami. Např. kdy zaměstnavatel nezajistil bezpečné a vyhovující skladovací prostory pro uloţení hodnot svěřených k vyúčtování. V judikatuře lze nalézt zajímavý případ, který je popsán v soudním rozhodnutí ze dne 30. 5. 2007, spis. zn. 21 Cdo 2045/2006, kdy se Nejvyšší soud ČR zabýval vztahem práv a povinností vyplývajících z pracovního poměru a společného jmění manţelů. Soud přiznal náhradu škody za schodek zaměstnavateli vůči zaměstnanci, který bohuţel zemřel. Zaměstnavatel poţadoval po manţelce zemřelého zaměstnance, aby způsobenou škodu uhradila vzhledem k existenci společného jmění manţelů. Přitom zaměstnavatel se odvolával na ustanovení 143 odst. 1 písm. b) a 145 odst. 3 občanského zákoníku. (podle nové úpravy občanského zákoníku byl 143 odst. 1 písm. b) nahrazen 710, a ustanovení 145 odst. 3 substituováno 713) 50 Soud zaměstnavateli přisvědčil, ţe tato pohledávka nezanikla jako peněţité právo. Z právního hlediska zaniká pracovně-právní vztah smrtí zaměstnance, podle ustanovení podle autorského zákona: praktická příručka.vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 390 p. ISBN 978-808- 7212-974., str. 288 49 BĚLINA, Miroslav. A KOLEKTIV. Pracovní právo. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 576 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-186-4. str. 386 50 SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a Jana SVEJKOVSKÁ. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xiv, 792 s. ISBN 978-80-7400-423-0., str. 173-174 32