Obchodní podnikání soubor přednášek 1 Vymezení a význam obchodu Cílem této části je seznámit se se základním vymezením obchodu a stručně vysvětlit základní pojmy vztahující se k obchodu. Vývoj lidské společnosti je od pradávna spojen s dělbou práce a s její postupnou specializací. Původní formy dělby práce byly velmi jednoduché, ale o to přehlednější byly její důsledky: výměna výrobků, časem zprostředkovaná zbožím s obecně uznávanou hodnotou a penězi. (Př. Vzpomeňme si na prvopočátky dělby práce spojené se směnou, kdy např.přebytek výroby zemědělských produktů na jedné straně byl důvodem pro jeho výměnu za výrobky jiné, které byly předmětem zájmu uspokojení nějaké další potřeby jednotlivce nebo jeho rodiny. Mám přebytek vajíček, ale nemám pšenici na chleba. Moje potřeba je podnětem pro směnu, to znamená získání toho, co sám nemám.). Vzájemné ekonomické vazby postupně narůstaly, vznikla potřeba prostředníka ekonomických transakcí vzniká obchod. Realizace směny závisí na tom, zda jsou oba subjekty schopny dohodnout se na takových podmínkách, které zaručí její výhodnost. Proto je směna popisována jako proces vytvářející hodnotu běžně zanechává oba subjekty bohatší než před směnou. Směna a transakce Produkty mohou lidé získat jedním ze čtyř možných způsobů. Samovýroba je prvním z nich. Prostřednictvím lovu, sběru ovoce, nebo rybolovu se tak lidé mohou zbavit hladu, a nemusí přitom vstupovat do obchodních kontaktů s nikým jiným. Neexistuje žádný trh ani obchod. Přinucení je druhý způsob. Lidé, kteří hladoví, mohou o potravu zápasit nebo ji ukrást někomu jinému. Třetím způsobem je žebrání hladoví přistupují k ostatním a prosí je o jídlo. Ke směně nemohou nabídnout nic, pouze svou vděčnost. A tak se dostáváme ke čtvrtému způsobu, kterým je směna. Hladoví lidé mohou přicházet k jiným a nabídnout jim protihodnotu jiné zboží, službu nebo peníze. Můžeme říci, že směna je aktem získávání žádaného produktu za nabídnutí něčeho jiného na oplátku. Pro její uskutečnění je třeba splnit pět podmínek. Podmínky pro uskutečnění směny podle Kotlera (2001): 1. Musí existovat alespoň dva subjekty. 2. Každý subjekt vlastní nějakou protihodnotu pro jiný subjekt. 3. Každý subjekt musí být schopný komunikace a dodání. 4. Každý subjekt může svobodně nabídku přijmout nebo odmítnout. 5. Každý subjekt má zájem o jednání s jiným subjektem. Směna je spíše proces než událost. Říká se, že ke směně dojde, pokud oba subjekty vyjednávají a směřují k dohodě. Po dosažení dohody se uskutečňuje transakce, tj. obchod s hodnotami mezi dvěma a více subjekty. Musí být prokazatelné, že osoba A dala osobě B x a obdržela y. Transakce však nevyžaduje pouze peníze jako jedinou hodnotu k obchodování. Barterová transakce může zahrnovat obchody, při nichž se výrobky nebo služby směňují za jiné výrobky nebo služby, například když daňový poradce Berňák připraví Daňové přiznání pro soukromého lékaře Mengela jako protislužbu za lékařské vyšetření.
Dimenze transakce Transakce zahrnuje několik dimenzí: minimálně dvě hodnotné věci, dohodnuté podmínky, dobu dohody, místo dohody. Obvykle vzniká právní systém, aby podporoval a prosazoval dodržování zásad od obou smluvních stran. Bez zákona kontraktů by lidé k transakcím přistupovali s nedůvěrou. Transakce versus transfer Transakce se liší od transferu, kdy osoba A dává x osobě B, ale na oplátku nedostane nic. Mezi transfery patří dary, subvence, dobročinné příspěvky atd..chování při transferu však může být také chápáno prostřednictvím pojmu směny. Obvykle ten, kdo transfer uskutečňuje, očekává, že při předávání daru příjemce projeví nějakým způsobem svou vděčnost. Profesionální obstaravatelé peněz si velmi dobře uvědomují reciproční motivy, skryté pod chováním dárce, a snaží se jim věnovat pozornost v podobě děkovných dopisů, čestných uznání a zvláštních pozvánek na různé akce. V nejobecnějším smyslu usilují obchodníci o to, aby vyvolali nějakou reakci v chování jiné strany. Obchodní firma si přeje jako odezvu nakupování, politický kandidát hlasování, církev očekává připojení, sociálně zaměřená skupina přijetí myšlenky. Tady dochází k propojení obchodního podnikání s marketingem. Marketing zahrnuje akce podniknuté pro získání žádoucí odezvy u cílových skupin. Aby se směny uskutečnily úspěšně, analyzuje obchodník to, co každý subjekt očekává, že na jedné straně dá a na druhé straně obdrží. Příklad 1.1 Předpokládejme, že firma C, která je největším světovým výrobcem stavebních strojů a zařízení, zkoumá přání stavební firmy S při koupi stroje na přesun zeminy. Obrázek 1.1 Stavební firma - seznam přání: vysoká jakost a trvanlivost zařízení příznivá cena včasné dodání objednaného zařízení dobré platební podmínky dobré služby Firma C (prodejce) Firma S (zájemce) Výrobní firma seznam přání: dobrá cena za zařízení včasná platba dobrá pověst Seznam přání firmy S zahrnuje vysokou jakost a trvanlivost zařízení, příznivou cenu, včasné dodání, dobré platební podmínky a dobré služby (viz obr.1.1). Uvedená přání mohou
mít pro různé zájemce potencionální kupující různou důležitost. Mezi důležité úkoly firmy C prodejce- patří zjistit relativní důležitost jednotlivých přání kupujících (zákazníků). Také prodávající - firma C- má svůj seznam přání. Přeje si dosáhnout dobrých cen, včasných plateb a dobré pověsti. Pokud existuje dostatečná shod mezi přáními kupujících a prodejcem, je vytvořen základ pro transakci. Proces, kterým se obě dvě strany snaží dosáhnout výhodných podmínek, se nazývá jednání. Jednání může tedy vést k vzájemně přijatelným podmínkám nebo k rozhodnutí transakci neuskutečnit. Význam obchodu Opodstatnění a význam obchodu jako mezičlánku mezi hospodářskými subjekty nebo v užším významu jako mezičlánku mezi výrobou a spotřebou se zdá být nepopíratelná. Případ V ČR na začátku roku 1991 došlo po liberalizaci cen ke vzpouře zákazníků. To vedlo k tomu, že výrobci se snažili prodávat přímo konečnému zákazníkovi. Při omezení sortimentu, času a při snížení některých dalších atributů kvality nákupu to bylo v konkrétní situaci levnější. Později v roce 1992 začal konečného zákazník vyhledávat i velkoobchod, bylo to v situaci, kdy mnoho nových soukromých maloobchodníků neplatilo za dodávky. V obou případech však šlo o mimořádnou situaci s časově omezenou dobou uplatnění a významným snížením kultury nákupu pro zákazníka. Podívejme se nejdříve na teoretické vymezení výhodnosti obchodu jako prostředníka. Tato teorie vychází především z toho, že obchod je mezičlánkem mezi výrobou a spotřebitelem, obdobně velkoobchod mezičlánkem mezi výrobou a maloobchodem, resp. mezi několika výrobci. Transakcionální teorie je postavena na kvantifikaci transakcí potřebných k zajištění obchodování mezi výrobci a maloobchodníky, resp. výrobci a spotřebiteli. Příklad 1.2 3 výrobci a 3 odběratelé představují ve vzájemných vazbách celkem 9 cest (cesty zboží, objednávek, nákupčích), při zařazení jednoho mezičlánku se počet cest snižuje o 33,3% na 6 cest. Při vzájemných vazbách dodavatelů a odběratelů, což je možné zejména v oblasti výroby, však bude nutné hodnotit vazby všech se všemi.
Příklad 1.3 8 hospodářských partnerů vykazuje 28 vazeb, při zařazení 1 mezičlánku se počet cest snižuje o 71,5% na 8. Obecně lze tento vztah vyjádřit vzorci: bez prostředníka Mp = N (N 1) s prostředníkem Mp = N Mp = maximální počet vzájemných vazeb hospodářských partnerů N = počet hospodářských partnerů 2 Čím větší počet partnerů, tím vyšší efekt obchodního zprostředkování u 4 partnerů je úspora 66,6% u 100 partnerů je úspora téměř 99% cest zboží, lidí či informací. Tyto uváděné hodnoty jsou ovšem teoretická maxima. V prvním případě směrem nahoru, v druhém případě směrem dolů. V hospodářské praxi bude tedy výhodnost podstatně menší i tak je však rozdíl výhodnosti obrovský (místo úspory blížící se limitě100% možná jenom 50% - ale i to stojí za zvážení. Často se také uvádí, že je účelné a názorné zkrácení cest zboží možné posuzovat pomocí geometrických tvarů. (Jindra, 1996) Závěr lze formulovat pomocí Schärova zákona (Schrär, 1911): Samostatnost a možnost existence každého mezičlánku je podmíněná množstvím užitečných a prospěšných služeb v oběhu zboží, které zajišťuje, resp. které nemohou být jiným článkem tak dobře a ekonomicky zajišťovány. Z toho plyne i závěr pro optimální počet obchodních podniků jakožto mezičlánku mezi výrobou a obchodem. Je celkově ekonomicky příznivé zřídit dodatečné podniky, když při dané sumě užitečných služeb, které tyto podniky poskytují, vzroste ekonomičnost obchodních výkonů proti dosavadnímu stavu, a
naopak musí počet obchodních podniků klesnout, zvýši-li se koncentrací hospodárnost v tomto počtu podniku. Funkce obchodu Rozvoj obchodních činností a institucí souvisel se zvyšováním náročnosti jednotlivých partnerů na jejich úroveň. Výše jsme se zabývali ekonomickým hodnocením obchodního článku. Uspokojování potřeb odběratelů (kupujících, zákazníků) však není jenom otázkou ceny. Je také hodnocena kvalita zboží a obchodních služeb potřeba času na nákup, čerstvost zboří, lákavost obalu, prostředí při nákupu a další. Většina z těchto těžko kvantifikovatelných aspektů je zahrnována pod pojem nákupní podmínky. Úspěch obchodu závisí na kvalitě a výkonech jeho složek stejně jako na úspornosti obchodní činnosti. Obecně lze shrnout tyto požadavky do souboru objektivizovaných funkcí obchodu. 1. Přeměna výrobního (dodavatelského) sortimentu na sortiment obchodní (odběratelský), odpovídající potřebám a nákupním zvyklostem zákazníků. (Například velkoobchod potravin má 60 dodavatelů a 300 odběratelů, kteří odebírají celý sortiment nebo jeho značnou část. Obchod zajišťuje přiměřený rozsah sortimentu hluboký nebo široký) 2. Překonání rozdílů mezi místem výroby (dodavatelem) a místem prodeje (odběratelem) obchod zajišťuje prodej zboží na potřebném místě nebo jeho dodávku na toto místo. 3. Překonání rozdílů mezi výrobou a časem nákupu zboží obchod zajišťuje pohotovost prodeje či dodávek a musí proto držet určitý rozsah zásob. 4. Zajišťování množství a kvality prodávaného zboží to neznamená prohlídku veškerého zboží a vlastní kontrolní laboratoře pro kvalitní přejímku. Důležitý je ovšem výběr správných dodavatelů, rychlé vyřizování reklamací a podle jejich rozsahu případně rychlá výměna dodavatele. 5. Iniciativní ovlivňování výroby co do sortimentu, času, místa a množství a ovlivňování poptávky (marketing). 6. Zajišťování racionálních zásobovacích cest s cílem snížení prodejní ceny ve vztahu k úrovni zásobování (logistika). 7. Zajišťování včasné úhrady dodavatelů. Význam této funkce je u nás plně docenitelný až v současném období výrazné zadluženosti řady obchodních a výrobních organizací. Z pozice všeobecného marketingu význam obchodu podle Viestové (2001) spočívá ve vykonání následujících funkcí: Funkce překlenutí prostoru, Funkce překlenutí času, Funkce překlenutí finančních rozdílů, Funkce realizace zboží, Funkce uspokojení potřeb, Poradenská funkce, Ovlivnění výrobců a spotřebitelů. 1.2 Vymezení pojmů Obchod je možno chápat v několika základních polohách: jako činnost a jako instituci, tzn. v širším a v užším pojetí.
Obchod jako činnost představuje nejobsáhlejší pojetí. Je to činnost zahrnující nákup a prodej zboží, ale také je to činnost při které se obchoduje se službami, informacemi, energií či s cennými papíry apod.v tom nejširším slova smyslu patří do obchodu i služby. Jde jednak o služby související s prodejem zboží (prodej fyzických, organizačních či informačních úkonů, např., rezervace zboží, úprava velikosti, montáž uvedení do provozu, pronájem předmětů. doprava zboží do bytu apod.), jednak jde o výhradní prodej služeb prodej pobytů, dopravních úkonů, služby osobní, prodej bankovních produktů atd. Obchod v institucionálním pojetí představuje subjekty zabývající se převážně obchodem, přičemž za obchodní instituce v užším slova smyslu jsou považovány ty subjekty, které nakupují fyzické zboží za účelem dalšího prodeje bez jeho podstatnější úpravy. Obchod s fyzickým božím zahrnuje dvě hlavní oblasti: Obchod se spotřebním zbožím; Obchod se zbožím pro další podnikání; Obě dvě oblasti tvoří rozsáhlé a charakteristicky vymezené skupiny činností, v mnohotvárné prezentaci tržního hospodářství však dochází k jejích prolínání. Obchod se spotřebním zbožím (business-to-customer) zahrnuje převážně soubor zboží určený pro konečného individuálního spotřebitele. Zákazníky jsou jednotliví občané, jednotlivé rodiny. Patří sem potraviny, odívání, potřeby pro domácnost a volný čas, auta a pohonné hmoty apod. V systému obchodu se spotřebním zbožím se uskutečňují i nákupy drobných výrobců řemeslníků (např. celý rozsah veřejného stravování) a okrajové nákupy středních a velkých firem (např. kancelářské potřeby). Velký rozsah m i prodej aut a pohonných hmot pro podnikatelské subjekty. Centrální plánování za socializmu oddělovalo důsledně tzv.tržní (pro konečného spotřebitele) a netržní prodej spotřebního zboží. Snaha o proporcionální rozdělení většinou nedostatkového zboží vytvářela oddělné těžkopádné systémy. Tržní hospodářství charakterizované určitým stálým přebytkem zboží na trhu vytváří lepší podmínky pro jednotné, navzájem si konkurující podnikové systémy. I přes určité nepřesnosti při přepočtech agregovaných národohospodářských ukazatelů (např. pojetí maloobchodního prodeje) jde o podstatně výhodnější a liberálnímu trhu odpovídající systém. Obchod se spotřebním zbožím převážně provozují obchodní instituce v užším slova smyslu obchodní firmy. Obchod se zbožím pro další podnikání (business-to-business) provozují kromě obchodních firem ve značném rozsahu i výrobní podniky svými organizačními útvary nebo navazujícími organizacemi pro prodej, popř. pro nákup (např. dceřiná společnost). Samostatné obchodní firmy nezávislé na výrobci se vyskytují zejména při potřebné kompletaci sortimentu v oblasti zahraničního obchodu. Obchodní kategorie druh obchodní činnosti charakterizovaný společně obecně vymezitelnými znaky. Hlavní dvě skupiny představují členění na obchodní prostředníky a zprostředkovatele. Prostředníci = představují obchodní firmy, které jsou prostředníkem směny mezi prodávajícím a kupujícím z hlediska nabídky zboží, jeho dodání, vyúčtování.
Nejznámější kategorie z obchodních prostředníků jsou: maloobchod (MO) a velkoobchod (VO) (viz. níže). Zprostředkovatelé = vyhledávají trhy pro nákup nebo prodej a konkrétní partnery pro svého obchodního zákazníka, dojednávají podmínky, které by vyhovovaly oběma subjektům pro jednotlivé obchodní případy, informují. Nejobvyklejší zprostředkovatelé jsou: obchodní zástupce, zprostředkovatel, komisionář, burzy, aukce, veletrhy. Dochází k prolnutí obou hlavních skupin a k vzájemnému převzetí charakteristik (Pražská a kol., 2002). Maloobchod (retailing) = zahrnuje nákup od velkoobchodu nebo od výrobce a jeho prodej bez dalšího zpracování konečnému spotřebiteli. Maloobchod vytváří vhodné skupiny zboží prodejní sortiment co do druhů, množství a kvality. Maloobchod dnes poskytuje 7 12% všech pracovních příležitostí v národním hospodářství, vyšší údaje jsou pro rozvinutější země. Podíl zaměstnanosti v obchodě se neustále zvyšuje (na úkor primárního a sekundárního sektoru) (Pražská a kol., 2002). Příklady světových retailerů v potravinářství: Wal-Mart, Carrefour, Ahold, Metro, Tesco, Aldi. Členění maloobchodu: Druhy MO činností: A/ MO realizovaný v síti prodejen (store retail) B/ MO realizovaný mimo prodejní síť (non store retail) Ad A/ MO realizovaný v síti prodejen = převažuje, po 2. světové válce představuje v ekonomicky vyspělých státech světa téměř 90% všech MO tržeb. Různá členění MO realizovaného v síti prodejen: a) Nejstarší členění je na potravinářsky x nepotravinářský MO. Potravinářský MO = obchod s potravinami, zařazují se zde i prodejní jednotky se značným rozsahem nepotravin zboží denní a občasné poptávky (supermarkety, hypermarkety). Klasické obchodní domy se většinou řadí do nepotravinářského MO. Potravinářský MO je tradičně nejvíce koncentrován, má největší průměrné velikosti prodejen, nejmodernější informační a logistické systémy. Důvodem jsou velké objemy zboží, které jim procházejí, pravidelní a hromadné nákupy. Nepotravinářsky MO = představuje širokou škálu sortimentu. Rozvoj nových sortimentů po rozvoji sortimentu pro volný čas nastalo období rozvoje výpočetní techniky, audiovizuální technika.
b) členění prodejních jednotek na specializovaný (typický pro menší prodejny) x despecializovaný MO (vývoj směřuje k univerzálním formám MO a jím odpovídajícím jednotkám) c) členění na stánkový prodej a tržiště (v Evropě se zde prodávají hlavně čerstvé potraviny a květiny, v přímořských oblastech ryby) x klasické stacionární sítě MO Ad B/ MO realizovaný mimo síť prodejen = představuje svým objemem stálou složku MO činnosti, současně i však největší potencionální rozvoj. Jeho hlavní složky jsou: a) prodejní automaty jedná se většinou o doplňkový prodej (stravování, jednoduchý sortiment), výhoda funguje 24 hodin, bez účasti stále pracovní síly. Nevýhoda - technická a ekonomická náročnost, malá výkonnost. b) přímý prodej přímý kontakt výrobce (prodejce) se zákazníkem. Př. návštěva bytu. Někomu vyhovuje - určitý vztah k prodejci, jednoduchost získání informací a vyřizování reklamací. Předmětem je specializovaný sortiment - vysavače, kosmetika, drogistika (Amway) 1. Přímý prodej je nejrozšířenější v USA. Omezený obsah vhodných zákazníků a výrobků a ekonomická nákladnost (ekonomie času) nelze předpokládat jeho výraznější rozšíření. c) přímý marketing označuje různé druhy zásilkového (katalog + objednání) a dodávkového obchodu, při kterých nabídka přichází za zákazníkem až do bytu, kde se převážně realizuje i objednávka. Klasické zásilkové obchody mají plnosortimentní nabídku. Výhodou je racionalizace a automatizace provozu, zákazník má katalogy 24 hodin. Nevýhody jsou počáteční investice, dlouhodobá závaznost nabídky, velké náklady na katalogy a reklamu a náročná organizace reklamací. Rozvoj dosáhl v Evropě vrcholu v 70. letech, nyní stagnace. Velkoobchod = podnik nakupující zboží ve velkém a ve velkém i prodávající maloobchodníkům, pohostinstvím, drobným výrobcům, a to bez podstatné změny. VO zboží většinou i skladuje a rozváží (Pražská a kol., 2002). Klasifikace obchodní činnosti Obchodní činnost je vykazována v základní struktuře Standardní klasifikace produkce SKP, která odpovídá evropské normě Standard International Trade Classification, Revision 3 (SITC, rev.3). Současně existuje harmonizovaný systém popisu a označování zboží v členění podle šestimístných položek celního sazebníku. K tomuto členění existuje převodník ve směru ke Standardní klasifikaci produkce. Standardní klasifikace produkce obsahuje 10 položek. Můžeme se s ní setkat při všech agregacích výkonů zahraničního obchodu: 0 Potraviny a živá zvířata 1 Nápoje a tabák 2 Suroviny 3 Nerostná paliva 4 Živočišné a rostlinné tuky 5 Chemikálie a příbuzná výroba 6 Materiálové meziprodukty 7 stroje a přepravní zařízení 1 Amway založen v roce 1959 (Jan van Andel a Rich De Vos), začal s jedním výrobkem, jedinečným marketingovým a prodejním plánem a velkým odhodláním: 1) dát lidem příležitost podnikat, 2) poskytnout zákazníkovi výrobek a službu nejvyšší možné kvality (Amway 1993)
8 Různé průmyslové výrobky 9 Ostatní zboží jinde nezařazené Jak je z přehledu patrno, oblast spotřebního zboží a zboží pro další podnikání se převážně prolíná. Podle velikosti okruhu působnosti se rozlišují trhy na: regionální, celostátní, zahraniční. Členění obchodu dle regionálního hlediska: Vnitřní obchod obchod na vnitřním trhu představuje obchod na celostátním a regionálním trhu. V oblasti spotřebního zboží přerostl původně lokální či oblastní fenomén menšího rozsahu do významného a vysoce koncentrovaného odvětví národního hospodářství. Budeme se tím podrobněji zabývat v další kapitole. Zahraniční obchod představuje vývoz (export) a dovoz (import) zboží přes hranice státu. Zahrnuje jak obchod se spotřebním zbožím, tak i obchod se zbožím pro další zpracování. Příslušné obchodní subjekty musí mít potřebnou klasifikaci pracovníků, musí znát zahraniční trhy a u určitých komodit se vyžaduje i příslušná licence především k vývozu. Rozšiřující se mezinárodní výměna zboží, odstraňování dovozních cel a dalších zábran spolu s internacionalizaci vkusu a zájmů zákazníků vedou u spotřebního zboží k tomu, že velké retailingové firmy si dovozy realizují samy. Zahraniční obchod v hospodářské politice plní podle Vestové (2001) následující funkce: dynamizuje ekonomiku. Nahrazuje výrobky na domácím trhu, které by ekonomika vyrobila za nevýhodných podmínek. Umožňuje získat technicky dokonalejší výrobky pro ovlivnění národní produktivity práce. Podporou růstu produktivity práce umožňuje zahraniční obchod rozšířit hranice celkového ekonomického růstu na základě toho, že: Je nenahraditelným zdrojem informací, Je nejobjektivnějším kritériem pro ověření užitečnosti produkce, Jedním z nejnáročnějších požadavků světového trhu je pružnost. Podíl zahraničního obratu na celkovém obratu ekonomiky se proto považuje za jeden z nejsouhrnnějších ukazatelů vyspělosti ekonomiky. (Viestová, 2001) Mezinárodní obchod završuje celistvost tohoto vymezení. Představuje soubor obchodních aktivit ve více zemích, na kontinentu, na jeho rozsáhlém teritoriu (např. Jižní Amerika) či na celém světě. Zahrnuje i obchod na vnitřních trzích. Mezinárodní obchod je chápán nejen jako soubor určitých aktivit či institucí, ale i mezinárodních zkušeností a poznatků v oblasti obchodu. Mezinárodní dimenze je proto nedílnou součástí teoretických a praktických aktivit obchodu realizovaných ve větším rozsahu. Změna podmínek na vnitřním trhu v České republice zařadila naší zemí do samého centra progresivních trendů světového obchodního podnikání. Došlo k významným změnám podnikatelských struktur, ke změnám obchodní sítě, informačních technologií.
Literatura 1. JINDRA, J.: Obchodní firma: mezinárodní retailing. 1. vyd. Praha: VŠE, 1996. 108 s. ISBN: 80-7079-918-8. str. 12. 2. KOTLER, P. Marketing management. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-247-0016-6. str. 28. 3. PRAŽSKÁ, L. JINDRA, J. a kol. Obchodní podnikání. Retail management. 2. vyd. Praha: Management Press, 2002. 874 s. ISBN 80-7261-059-7. 4. SCHÄR, J.F. Všeobecná nauka o obchodním podniku. Lipsko 1911 5. VIESTOVÁ, K. Teória obchodu - vybrané state. Bratislava: Sprint vfra, 2001. 208 s. ISBN 80-88848-88-1. Otázky ke studiu: 1. Co je to směna a jaké jsou nutné podmínky pro její uskutečnění? 2. Jaké jsou funkce obchodu? 3. Charakterizujte obchod se zbožím pro další podnikání (business-to-business). 4. Kdo je prostředník v obchodě? 5. Co je to maloobchod a uveďte jeho možné členění? 6. Jaký je rozdíl mezi vnitřním a zahraničním obchodem?