Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení. Stolování v bytě. Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Stolování v bytě Bakalářská práce Brno 2010 Lenka Šmejkalová

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Stolování v bytě zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: Podpis studenta:

Poděkování: Ráda bych poděkovala panu doc. Dr. Ing. Petru Bruneckému za odborné vedení a cenné připomínky k mé práci. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří přispěli k vypracování této práce, zejména mojí rodině za obrovskou podporu a trpělivost.

Jméno studenta: Lenka Šmejkalová Název práce: Stolování v bytě Abstrakt: Bakalářská práce je psaná formou literární rešerše. Stručně shrnuje vývoj stolování v jednotlivých historických obdobích, zabývá se problematikou jídelního nábytku a různými variantami dispozičního řešení jídelních prostor. Součástí práce je dotazníkový průzkum, který se snaží zjistit, jak a kde lidé v současnosti stolují, jaká mají přání a požadavky na jídelní prostor. Stěžejní částí práce je vyhodnocení dotazníků. Klíčová slova: stolování, jídelna, prostírání, ergonomie Student s name: Lenka Šmejkalová Title of thesis: Dining in a flat Abstract: Bachelor thesis is written as a literary search. It briefly summarizes the development of dining in different historical periods, it is dealing with the questions of dining furniture and different variants of the dining room layouts. Part of this work is the questionnaire survey, which seeks to find out how and where people are dining today, what are their wishes and demands on the dining space. The key section is the interpretation of questionnaires. Key words: dining, dining room, placemat, ergonomics

Obsah 1. Úvod... 6 2. Cíl práce... 7 3. Metodika... 8 4. Literární přehled... 9 4.1 Historický vývoj stolování... 9 4.1.1 Pravěk... 9 4.1.2 Starověký Egypt... 9 4.1.3 Starověké Řecko... 9 4.1.4 Starověký Řím... 10 4.1.5 Středověk... 11 4.1.6 Renesance... 12 4.1.7 Baroko... 13 4.1.8 Rokoko... 14 4.1.9 Klasicismus - empír... 15 4.1.10 Biedermeier... 15 4.1.11 Romantismus... 15 4.1.12 Secese... 15 4.1.13 20. století... 16 4.2 Možnosti dispozičního řešení prostoru pro stolování... 18 4.2.1 Propojení kuchyně, obývacího a jídelního prostoru... 18 4.2.2 Samostatná jídelna... 19 4.2.3 Jídelní kout v kuchyni... 20 4.2.4 Jídelní kout v obývacím pokoji... 21 4.2.5 Příležitostné stolování... 21 4.3 Požadavky kladené na jídelní nábytek... 23 4.4 Ergonomické vztahy jídelního nábytku... 24 4.4.1 Jídelní stůl... 24 4.4.2 Jídelní židle... 26 4.5 Prostírání a úprava stolu... 27 4.6 Zvyklosti stolování zjištěné ze studií provedených na přelomu 70. a 80. let 20. století... 30 5. Výsledky dotazníkového průzkumu... 31 5.1 Přání, požadavky a současná situace stolování v dotazovaných domácnostech... 31 5.2 Charakteristika respondentů dotazníku... 31 5.3 Výsledky dotazníku... 32 6. Diskuse... 40 7. Závěr... 44 8. Summary... 45 9. Použitá literatura... 46 9.1 Monografie... 46 9.2 Internetové zdroje... 47 10. Seznam obrázků, tabulek a grafů... 48 10.1 Seznam obrázků... 48 10.2 Seznam tabulek... 49 10.3 Seznam grafů... 49 11. Příloha... 50

1. Úvod Stolování je projevem kultivovanosti člověka a nezbytnou součástí společenského života. Základy správného stolování jsou vštěpovány dětem již v útlém věku. Avšak v každé zemi se po tisíciletí vyvíjela kultura stolování rozdílně, a proto jsou zvyky spojené s jídlem a pitím, podobně jako způsoby, jak upravit stůl, v každé kultuře odlišné. Strava patří mezi základní lidské potřeby, které musí člověk uspokojovat. O stolování můžeme mluvit teprve tehdy, když jídlo získalo také společenský význam. Stolování, tedy způsoby jedení a podávání jídla, se stalo jedním z nositelů životní kultury. Počátky stolování není jednoduché vysledovat, jelikož informace o něm získáváme pouze z nevelkého množství dochovaných předmětů, které naši předkové užívali. Stolování v nezměněné formě nebo neovlivněné současnou kulturou můžeme ještě stále nalézt u domorodých kmenů v těžce přístupných oblastech, jako jsou např. Amazonské pralesy. S vývojem celé životní kultury se vyvíjelo i stolování. Jídlo se postupem času stávalo složitější, připravovalo se ze speciálních surovin a vybrané pokrmy si mohli dovolit pouze bohatí. Strava tedy vyjadřovala společenské postavení a prestiž. Společenský význam jídla měl v různých dobách velký vliv na způsoby stolování. To, jak se jídlo vyvíjelo, podnítilo vznik nových nádob, pomůcek a nástrojů, které ke stolování používáme. Postupem času se tyto předměty zdokonalovaly a současně se vyvíjely i mravy a etiketa stolování. Činitelem ovlivňujícím stolování byl především vývoj lidského obydlí. Způsob stolování se přizpůsobuje celkovému uspořádáním příbytku, velikosti prostoru určenému k jídlu a nábytku, kterým je prostor zařízen. Stolování je závislé také na vlastnostech konzumovaného jídla. Kritériem je, zda se jídlo podává v soukromí, nebo při společenské události. Úroveň kultury člověka prozrazuje především stolování doma v rodině. Společné stolování hraje neodmyslitelnou roli v navazování a prohlubování společenských vztahů, společné jídlo lidi stmeluje. 6

2. Cíl práce Cílem této práce je seznámit se s problematikou stolování v jednotlivých historických obdobích až po současnost. Podívat se na stolování z hlediska vývoje jídelního nábytku, nádobí a příborů a zachytit vývoj etikety spojené se stolováním. Zmapovat stav současného stolování, zjistit zvyky a poodhalit potřeby a přání lidí. Dále jsem se zaměřila na současné řešení začlenění stolování do bytové dispozice a na požadavky kladené na jídelní nábytek. 7

3. Metodika První část práce je psána formou literární rešerše. Podkladem pro zpracování byla literatura zabývající se historickým vývojem nábytku, publikace o stravě, vaření a stolování v současnosti i v různých historických obdobích a odborná literatura zaměřená na zařizování jídelních prostor a ergonomii nábytku (viz Použitá literatura). Vlastní práce zpracovává a vyhodnocuje výsledky dotazníkového průzkumu. Osloven byl vzorek běžné populace starší 18 let, jednalo se především o mé přátele a známé, největší část tvořili studenti. Dotazník obsahoval celkem 17 otázek. První otázka zjišťovala věk respondenta, další 3 charakterizovaly domácnost, ve které dotazovaný žije. Zbylé otázky byly zaměřeny na zvyklosti při stolování, vybavení jídelního prostoru a spokojenost s tímto stavem. Dotazník vyplnilo celkem 100 respondentů. Odpovědi byly následně zpracovány formou tabulek a grafů. Některé údaje byly porovnány s hodnotami získanými z průzkumu provedeného Výzkumným ústavem obchodu na přelomu 70. a 80. let minulého století. V poslední části práce jsou výsledky diskutovány. 8

4. Literární přehled 4.1 Historický vývoj stolování 4.1.1 Pravěk Životní kultura předků člověka z doby paleolitu byla velmi primitivní. Lidé se zřejmě ani nezabývali, jakým způsobem jedí. (Tobolková-Kotíková, 1949) Člověk ovšem dokázal využít materiálů, které našel v přírodě, a vymyslel nejrůznější nástroje. Pomocí těchto nástrojů mohl vyrobit předměty usnadňující jeho život. (Dlabal, 2000) V době neolitické vynalezli lidé hliněné nádoby, které zřejmě používali pro ukládání potravin a k jídlu. Doba kovová zdokonalila předměty sloužící k přípravě jídla a samotnému jedení. K počátkům stolování se váže především vznik lidského obydlí. Tím, že si člověk začal stavět příbytky, vznikly podmínky pro primitivní stolování. (Tobolková- Kotíková, 1949) 4.1.2 Starověký Egypt Jelikož veškerá kultura starověkého Egypta byla na velmi vysoké úrovni, vyspělou formu mělo i stolování. Významní a bohatí lidé seděli při stolování v pohodlných křeslech u malých stolků. Na stolcích byly mísy, ze kterých se jedlo přímo rukama. Proto byla také pro Egypťany důležitá hygiena. Hned po přivítání byla hostům nabídnuta miska s vodou, aby si mohli opláchnout ruce, a po jídle přinesli sluhové ubrousky k očištění úst. (Tobolková-Kotíková, 1949) Hostiny se konaly odpoledne. Dozvídáme se o nich výhradně z výjevů vyobrazených na stěnách hrobek. Bohatí Egypťané konzumovali dvě až tři jídla denně, rolníci jedli ráno a večer. K nejběžnějším jídlům patřil chléb, vařená zelenina, ovoce, luštěniny a pilo se pivo. (http://www.foodtimeline.org/foodfaq3.html) 4.1.3 Starověké Řecko Řekové nejdříve stolovali u velkých společných tabulí, po řecko-perských válkách však nastala změna způsobená orientálními vlivy a začaly se používat malé stolky s mramorovými deskami. Stolování na nich bylo hygienické, protože po každém chodu umyli desku otroci. Hlavní jídlo se podávalo večer a Řekové při něm leželi na lehátkách kolem stolků. (Tobolková-Kotíková, 1949) Tyto stolky měly tři, nebo čtyři nohy. Maso a jiná tuhá strava se jedlo rukama, tekutá strava pomocí vydlabaného 9

chleba. Chléb se podával v pletených košících. Maso se však jedlo vzácně, a to i ve vznešených kruzích. Naopak víno se pilo velmi hojně. Otroci po každém chodu přinesli malé kovové misky s vodou a hosté si umyli ruce. Na konci jídla přinášeli Řekové oběť bohům. Při hostině obstarávali zábavu zpěváci, flétnistky a tanečníci, často hosté recitovali básně. (Endressová, 1993) V řeckém domě byly oddělené místnosti určené ženám a místnosti určené mužům. Hostiny (symposia) se odehrávaly v místnostech mužů, které k tomu byly nejlépe vybaveny. Lehátka (kliné), na kterých hosté leželi a jedli, byla rozestavěna právě zde. Výzdoba lehátek měla reprezentativní charakter, nejčastěji byla lehátka zdobena řezbou, někdy i drahými kovy nebo slonovinou. Při hostinách se hosté nejen bavili, ale probíhaly zde i živé diskuse o vážných tématech. (Dlabal, 2000) 4.1.4 Starověký Řím Římané nejdříve stolovali vsedě, posléze přejali řecký zvyk stolování vleže. Leželo na lehátkách kolem malých stolků, které byly ze zlata, stříbra nebo cínu. Stolky se po každém chodu umývaly. Jedlo se již za pomoci lžic, nožů nebo párátek vyrobených z husích brk. (Tobolková-Kotíková, 1949) V Římě se poprvé začal používat ubrus, a to za císaře Hadriána. Do té doby si hosté nosili na hostiny vlastní ubrousky. (Beranová, 2005) Jídlo připravovali Římané v kuchyni a pak je přenášeli do jídelny (triclinium). V domech bohatých Římanů se konala hostina každý den, a to pozdně odpoledne. Tato hostina mohla trvat i několik hodin. Kromě jídelny v samostatné místnosti byla v zahradě zřízena také letní jídelna, orientovaná na východ. Uprostřed jídelny se nacházel stůl (mensa), a ten byl obklopen třemi lehátky. Původně na každé z nich uléhaly tři osoby, později se jídelny rozšiřovaly pro větší počet osob. Místa na lůžku byla různě významná a osobám byla přidělována podle jejich společenského postavení. Ke stolu však uléhali pouze muži, ženy a děti při jídle stále seděly. Stůl a lůžka představovaly reprezentativní kusy nábytku, a proto byly bohatě zdobeny. Na hostinách se používaly také lehké přenosné servírovací stolky, jejichž nohy byly stylizovány do podoby laních nebo kozích nohou. (Dlabal, 2000) Jídla Římanů byla jednoduchá, živili se především plodinami, které vypěstovali na poli. V jejich jídelníčku byly zastoupeny luštěniny, zelenina a při slavnostech také vepřové maso. Historicky je doloženo, že řecká kuchyně byla obohacena o nová jídla, přísady a koření po návratu vojsk z úspěšného válečného tažení do Malé Asie. Taktéž 10

byla ovlivněna kultura stolování. Při hostinách pořádaných významnými státníky nebo bohatými obyvateli Říma se velmi dbalo na dekorace a výzdobu stolu. Hostitelé nešetřili květinami, oblíbené bylo také používání vonných esencí a olejů. Nejen vybrané pokrmy, ale také hodnotné stolní náčiní vyrobené z drahách kovů, okázalé zařízení slavnostních sálů a nábytek vyrobený z těch nejušlechtilejších materiálů to vše vyjadřovalo moc a bohatství hostitele. Naproti tomu prostí lidé používali pouze hliněné nádobí. (Endressová, 1993) 4.1.5 Středověk Středověk je historickým obdobím, které je charakteristické celkovým úpadkem v mnoha oblastech lidské činnosti. Klasická kultura byla kategoricky odmítána křesťanskou církví, a proto byla zavržena většina odkazů antického období. Pro středověk je typické míšení kultur způsobené výpady barbarů, které byly neustálou hrozbou a nepřímo způsobily hladomor, epidemie a pokles životní úrovně ve velké části Evropy. (Dlabal, 2000) Všechny tyto faktory se negativně podepsaly i na úrovni stolování. V 8. století se ještě u mnoha dvorů ve střední Evropě nepoužívaly ubrusy ani talíře, stejně tak misky na umývání rukou nebo ubrousky. Již platila určitá pravidla slušeného chování u stolu, ale vytříbenější způsoby stolování se začaly pomalu uplatňovat až za Karla Velikého. Při slavnostech se jedlo ve vyzdobených sálech a hosty při jídle bavili zpěváci, tanečnice nebo šašci. Formu stolování ovlivnily některé zvyky z antiky, jiné byly přejaty od Germánů, a nemalý vliv měla také církev. (Endressová, 1993) Ve středověku nastal rozvoj náčiní používaného ke stolování. Nejdůležitějším nástrojem byl nůž. Sloužil nejen ke krájení, ale i k napichování soust. Lžíce se zpočátku vyráběly ze dřeva, později se konce rukojetí opatřovaly stříbrnými ozdobami. Někteří šlechtici vlastnili lžíce ze stříbra, perleti nebo dokonce z křišťálu. Při stolování nebylo výjimkou, když dva hosté používali jeden příbor dohromady, nebo si každý na hostinu nosil příbor vlastní. Také se používaly velké vidličky, ovšem pouze pro přidržování masa při porcování. (Endressová, 1993) Talíře se ještě nepoužívaly, jídlo se servírovalo na společných mísách, ze kterých se jedlo. Jako talíř posloužil chleba, na který si stolovníci mohli položit svoji porci masa. Ve většině Evropy se jedlo dvakrát denně. (Beranová, 2005) Zvyklosti při stolování se začaly postupně zlepšovat od 11. století. Na 11

konci středověku se již dodržoval zvyk umývání rukou před a po jídle. (Endressová, 1993) Středověk byl charakteristický tím, že se rozvíjely zvyky spojené s pitím alkoholických nápojů, což se samozřejmě nelíbilo církvi, která proti tomu tvrdě bojovala. Pilo se hodně a často, přímo se v pití soutěžilo. Pitím se bylo možné i proslavit, zvláště pokud se někomu podařilo opít čtyři a více jiných osob. (Beranová, 2005) Obliba pití a přípitků se projevila ve velké variabilitě vyráběných nádob a pohárů. Ty měly často velmi bizardní podobu. Zpodobňovaly např. medvědy, jeptišky nebo čerty. Takovéto vzácné kusy majitel rád vystavoval ve speciální skříňce (příborníku se stupínky) nazývané tresura. Ta byla znamením bohatství a moci majitele. (Endressová, 1993) Jídelní stůl byl v románském období před stolováním sestavován ze stolní desky a kozových podstavců. Po jídle byl opět rozložen. Lidé seděli na lavicích zády ke stěně, aby stále viděli na vstupní dveře svého příbytku. V gotickém období už existovaly i pevné stoly, stále se nejčastěji sedávalo na lavicích, židle se používaly pouze vzácně. Jednoduchý dřevěný nábytek byl užíván prostými lidmi i šlechtou. Deska jídelního stolu byla překrývána ubrusem, jehož okraj dosahoval až k zemi. (Dlabal, 2000) 4.1.6 Renesance Období renesance přikládalo jídlu velký význam. Ke stolování se začíná používat vidlička. Na hostinu si ovšem každý člověk nosil vidličku vlastní. (Brunecký, 1997) Již předtím existovaly také takzvané lžíce vidličnaté, jež měly na svém konci bodec, kterým se sousta napichovala. Nejprve vidličku vlastnili králové a urození a bohatí lidé. Taková vidlička byla většinou ze stříbra, nebo zlata. Kolem roku 1700 už ji měli i někteří měšťané. V 15. století se při slavnostních příležitostech začal objevovat na stole měšťanů ubrus. Ve druhé polovině 16. století byl již běžně používán. Pozornost byla také věnována správnému chování u stolu. Mimo jiné se tomuto tématu věnoval holandský myslitel Erasmus Rotterdamský, jehož kniha patřila k nejrozšířenějším a byla přeložena do mnoha jazyků. Například nebylo vhodné mlaskat, opírat se lokty o stůl nebo házet pod stůl kosti. Až do 16. století se jedlo maso, ovoce a zelenina rukama. Ruce a ústa si pak často stolovníci utírali do ubrusu. Kaše a polévky se jedly lžící, ty se po jídle taktéž utíraly do spodní strany ubrusu. (Beranová, 2005) Obvykle se jedlo dvakrát denně dopoledne a navečer, protože se to považovalo 12

v tomto období za zdravé. Prostí lidé jedli první jídlo za úsvitu a druhé si nosili s sebou na pole. Postupem času se však četnost i doba jídla měnila. V renesanční Evropě bylo oblíbené připravovat jídla na podívání, tzv. šauesen. Z jídla byly vytvářeny scenérie, na jejichž vzniku se podíleli nejen kuchaři, ale i malíři. Na stůl se servírovali jeleni, jehňata nebo telata vcelku, slepicím a kohoutům se ponechávaly nohy a hlavy. Velmi oblíbené bylo nadívání např. prasat ptáky, klobásami nebo paštikami. Dokonce se vytvářely celé zahrady nebo potoky, kde plavaly živé ryby. Květy byly vytvořeny z obarvených oplatků, jedlové větve omazané těstem představovaly stromy, mezi tím byly figurky z těsta. Části některých jídel se dokonce pozlacovaly. Slavnostní hostiny připravované k významným událostem mohly trvat i několik dní. Vyznačovaly se obrovským množstvím různých druhů jídel a velmi reprezentativním drahým nádobím. Vybrané pokrmy se také posílaly jako dary. Nejvíce se o hostinách dozvídáme z popisů různých významných událostí, jako byly např. svatby. (Beranová, 2005) Pro ukládání nádobí byl vytvořen nový typ nábytku kredenc (credenza), který se stal ozdobou renesančních jídelen. Jednoduché kredence se postupně vyvíjely ve skříňové kredence s policemi. (Dlabal, 2000) Jídelna byla centrem obytného prostoru, nacházel se v ní krb a umístěno zde bylo také umyvadlo, které sloužilo k očistě před a po jídle. (Brunecký, 1997) V raném období renesance se ještě používaly stoly, které se musely před stolováním složit, od 15. století se již používaly stoly pevné, jejichž podstavce byly bohatě vyřezávané. Tyto stoly mohly mít čtyřhrannou, kruhovou, šestihrannou nebo osmihrannou stolní desku. V renesanci se začaly vyrábět stoly se skládacími nebo vysunovacími deskami. K sezení sloužily jednoduché židle doplněné volnými polštáři.(dlabal, 2000) Na židlích sedávali méně významné osoby, naopak lavice přistavené ke zdi představovaly čestná místa. (Brunecký, 1997) 4.1.7 Baroko Největší rozkvět barokního slohu můžeme pozorovat ve Francii. Francouzský král Ludvík XIV. byl proslulý nejen svým kladným vztahem k tanci, hudbě či krásným ženám, ale také k dobrému a vybranému jídlu. Na královském dvoře podléhalo veškeré konání, tedy i stolování, přísným pravidlům. Až do posledního detailu bylo stanoveno, co se má v danou chvíli dělat. Bylo přesně naplánováno, kdy se talíře s jednotlivými chody mají nosit na stůl a kdy odnášet a nahrazovat jinými. Dokonce byly definovány i velikosti talířů a jejich rozmístění na stole. Navrhovaly se přesné nákresy pro dané 13

rozmístění a před uspořádáním důležitých hostin se vše zkoušelo nanečisto. Král pak tyto návrhy kontroloval. Přísným pravidlům podléhala také etiketa. Nabírání jídla ze společných podnosů prsty bylo považováno za nevhodné, ale vlastní konzumace jídla rukama byla dovolena. Z příborů se používaly hlavně lžíce a nože, vidličky už méně. (http://angelique.cz/hostiny_stolovani.php) Ty se rozšířily, až když jejich používání nařídil přímo sám král. (Witt, 2006) Ludvík XIV. byl také jedním z průkopníků snídaně. Oběd posunul z jedenácté hodiny na třináctou a večeři na devatenáctou. Vznešené dámy začaly v této době snídat v posteli, kam si rády nechávaly posílat čokoládu a kávu. Módní bylo konzumovat především zeleninu, hlavně v čerstvém stavu. Avšak časté jídlo bylo vnímáno jako nezdravé až nemravné. (Beranová, 2005) Jelikož na hygienu se v baroku nedbalo tak, jako v období renesance, ruce se většinou oplachovaly až po jídle. (Brunecký, 1997) Nábytek v aristokratických sídlech byl honosný a měl především reprezentativní funkci. Na všech viditelných částech byl zdoben náročnou řezbou. Židle se opatřovaly pevným čalouněním, a to na sedáku i opěráku. Desku jídelního stolu bohatě zdobily intarzie. (Dlabal, 2000) Naproti tomu nábytek měšťanů se vyznačoval menší zdobností. Jídelnám vévodil mohutný jídelní stůl, stěny byly obloženy dřevem nebo tapetou z kůže. Na stůl se umisťoval těžký vyšívaný ubrus. Kromě jídelního stolu se zde nacházely další přídavné stolky, které sloužily k hrám nebo odkládání jídel při hostinách. (Brunecký, 1997) 4.1.8 Rokoko Rokoko je charakteristické uvolněnými mravy na dvorech šlechty a naopak upjatým způsobem života měšťanstva. V parádním pokoji měšťanů, který měl i funkci jídelny, se nacházel příborník sloužící k ukládání porcelánového a stříbrného nádobí. V tomto parádním pokoji se také oficiálně přijímaly návštěvy. Podle tehdejší módy měly pokoje působit jednotným dojmem, a proto se začínají vyrábět nábytkové soupravy, dekor a barevnost nábytku se opakuje v celé místnosti. V tomto období dochází ke změnám ve způsobech stolování, hosté si už nepřinášejí s sebou na hostinu svůj vlastní příbor a tvary příborů se sjednocují. Konstrukce jídelního stolu je lehčí než v období baroka. Používání ubrusu na jídelním stole je již samozřejmostí. V jídelně se také uplatňují servírovací stolky. Vyšší společnost se bavila v salónech. (Brunecký, 1997) 14

4.1.9 Klasicismus - empír Klasicismus je sloh charakterizovaný řádem a geometrickou souměrností. V druhé polovině 18. století dochází ve společnosti k velkým změnám spojeným s novými poznatky vědy a rozvojem techniky, postupně se začínají stírat rozdíly mezi způsobem života měšťanstva a vysoké šlechty. Místnosti bývají vyhrazovány jednomu účelu. To si však nemohli dovolit lidé méně majetní, ti proto stolují v kuchyni, bohatí měšťané mají jídelnu. Tato jídelna je zároveň slavnostním pokojem, který slouží k setkávání s návštěvami. Pohostinnost je v tomto období vnímána jako módní záležitost. Často je zde umístěn překlápěcí jídelní stůl, nebo se k sestavení tabule používají menší čtvercové stolky. Dochází k proměně vztahů mezi rodiči a dětmi, které jsou již přijímány ke společnému stolu a objevují se dětské zvýšené židle. Na počátku 19. století vznikají komplety, které tvoří sofa, stůl na jedné noze a židle. (Brunecký, 1997) 4.1.10 Biedermeier V tomto období platil jídelní stůl za střed života rodiny více než kdy jindy. Nacházel se v obývacím pokoji měšťanské domácnosti a nejčastěji měl kulatou stolní desku. Ta byla nesena štíhlými nohami nebo masivním centrálním sloupem. Používaly se také lehce přenosné servírovací stolky. Čalounění veškerého sedacího nábytku v místnosti bylo sjednoceno, běžné jsou soupravy, které tvoří jídelní stůl, židle a příborník. Pro vystavování porcelánu a stolního skla se uplatňovaly vitríny, jejichž zadní stěna byla opatřena zrcadlem, aby servis ještě lépe vyniknul. (Dlabal, 2000) 4.1.11 Romantismus Pro období romantismu je typické, že kuchyně a jídelna jsou zcela odděleny. To vychází z faktu, že u majetných vrstev obyvatel se o provoz kuchyně stará služebnictvo. K tomuto oddělení nedošlo naráz, byl to postupný proces, který probíhal nejprve v bohatých rodinách, později i v těch průměrnějších. Důvodem byl nárůst společenského významu stolování, jídelní prostor se stával reprezentativnějším. Toto oddělení místa přípravy stravy a stolování je typické pro město.(brunecký, 1998) 4.1.12 Secese Na konci 19. století se již přestává klást důraz na okázalost jídla a výzdobu jídelního stolu. Do popředí zájmu se dostává především funkčnost předmětů, které se ke 15

stolování používají. Důležitý byl tvar sklenic, nádobí a příborů. Jídelní židle jsou lehké a elegantní. (Endressová, 1993) 4.1.13 20. století Když po 1. světové válce nastala bytová krize, bylo snahou dosáhnout na minimální obytné ploše maximálně pohodlného bydlení. Architekti museli vyhovět novým požadavkům na vybavení interiéru a redukovat rozměry i množství nábytku. Stávající nevyhovující nábytek byl proto nahrazován nábytkem univerzálnějším. Sériová produkce nábytku jednoduchých tvarů přinesla finanční úsporu, díky níž byl nábytek dostupný širokým vrstvám obyvatel. Na druhou stranu čím početnější byly vyráběné série, tím méně mohl nábytek uspokojit individuální přání jednotlivců. Největší vliv na bytovou kulturu v tehdejším Československu měla firma Spojené UP závody. Nejprve vyráběla nábytek univerzálního charakteru, pak na něj navázala sektorovým nábytkem. Např. skříňka na soklu s vitrínou mohla sloužit k ukládání skla a nádobí, ale také jako knihovna. Skříňku bylo možno použít jako solitér, nebo ji přistavit k jinému nábytku. Později byl vyráběn nábytek stavebnicového charakteru, který umožňoval skládání skříněk jak do šířky, tak i do výšky. To poskytovalo větší variabilitu možných sestav. (Hubatová-Vacková, 2007) Tak jako na spoustu jiných oblastí života, měly obě světové války vliv i na stolování. To se stalo více střízlivějším a jednodušším. Nákladné dekorace a tradiční způsob prostírání přetrval jen v určitých společenských vrstvách. (Endressová, 1993) Postupné zmenšování prostoru v bytě podmínilo opětovný návrat stolování do kuchyně. Díky technickému pokroku, a to zejména zásluhou digestoře, která dokáže odstranit nežádoucí pachy vznikající při vaření, bylo možné propojit kuchyni s obytnou částí. Se změnami ve společnosti se proměňují i společenské postoje ke stolování. To začíná ztrácet svoji reprezentativní funkci, která se zachovává už jen při slavnostních společenských příležitostech. Jídelní stůl se přemístil ze středu místnosti do kouta obývacího pokoje a v panelákových bytech do kuchyňského koutu. Společensky významnějším a reprezentativnějším pokojem se v 2. polovině 20. století stává obývací pokoj, kde je návštěvám nabízeno drobné pohoštění. Nejen rychlé tempo této doby, ale i nárůst možností veřejného stravování, začalo ovlivňovat stolování všedních dní. Různorodé aktivity členů rodiny již přestaly umožňovat ve všední den společné stolování a stravování se tedy stalo více individuální záležitostí. (Brunecký, 1998) 16

Panelové domy na sídlištích a jejich typizované interiéry představují na přelomu 70. a 80. let specifický fenomén. Stravovací návyky členů domácností byly různorodé. Ve většině rodin se obvykle snídalo doma, ale často také za pochodu. Dětem se chystala svačina do školy. Ne všechny svačiny byly oblíbené, a proto leckdy končily v popelnici. V poledne většina dospělých obědvala v závodní jídelně a děti v jídelně školní. Pouze malá část lidí obědvala doma. V některých případech si děti ohřívaly jídlo, které jim matka nachystala předešlý den. Velká většina domácností však nebyla vybavena mikrovlnou troubou, ohřívání tedy nebylo tak rychlé a snadné jako dnes. Většina rodin se mohla ve všední dny sejít až večer. Hlavním jídlem dne proto byla pro mnoho rodin večeře. Oblíbenou úpravou pokrmů bylo smažení, protože nevyžadovalo příliš mnoho času. Aby se ještě více urychlila doba přípravy pokrmů, začaly se na trhu objevovat různé polotovary. Panelové byty neposkytovaly příliš prostoru pro pohoštění početnější společnosti. Velkou módou se v sedmdesátých letech staly jednohubky, které se připravovali nejčastěji na večerní pohoštění. (Hubatová-Vacková, 2007) Lidé dnes tráví čas, který byl dříve věnován společnému stolování, jinými činnostmi. Zdá se, že prostoru pro komunikaci ubývá. Spojovacím článkem mezi jednotlivými členy rodiny však může být i jiná společná aktivita nebo tvůrčí činnost, např. vaření. Ačkoli se význam stolování snížil, stůl zůstal stále důležitým místem pro shromažďování rodiny. Stolování, které bylo dříve vyčleněno ze společného prostoru do reprezentativní místnosti, se dnes postupně vrací zpět do místa přípravy jídla. Toto nové pojetí stolování tedy odpovídá jeho tradiční formě. Příprava jídla je znovu spojována se stolováním a společným prostorem. (Brunecký, 1998) I při stolování doma v rodině je vhodné dodržovat určité zásady etikety a dávat tak dobrý příklad dětem, které se zde učí správnému chování u stolu. Důležité je, aby si děti osvojily správné návyky co nejdříve, jelikož odnaučit se ty nesprávné, je obtížné. To se týká zejména nesprávného držení příborů. Základní pravidlo dobrého vychování velí neopírat se lokty o stůl. Při oslavách je vhodné používat ubrousky a všechny druhy talířů i sklenic. Nejčestnější místa u stolu, tj. místa orientovaná zády ke stěně s výhledem do prostoru nebo proti oknu, by měla být vždy nabídnuta nejstarším osobám. Stolování zahajuje hostitelka. Ta by během servírování měla odbíhat od stolu co nejméně, aby nebyla narušována pohoda při stolování. Taktéž by nikdo neměl odcházet od stolu, pokud ještě hostitelka sedí. Při konverzaci je dobré vynechat témata, která by mohla vyvolat hádku. (Špaček, 2005) 17

4.2 Možnosti dispozičního řešení prostoru pro stolování Charakter stolování v bytě je dán velikostí daného prostoru, představou a finančními možnostmi jeho obyvatel a stereotypy, které vycházejí ze zažitého letitého uspořádání tohoto místa. Optimální zařízení vždy vychází z potřeb a velikosti dané domácnosti. V rodině s malými dětmi dále rostou požadavky na zvýšenou odolnost, snadnou čistitelnost a hlavně bezpečnost nábytku. Kromě velikosti a skladby rodiny je důležitý i její životní styl. (Lukavská, Harmáček, 1999) Činnosti, které probíhají v bytě, jsou svým charakterem vázány na určité místo. Především v malých bytech se však nemusí pro všechny činnosti nacházet dostatečný prostor, a proto je nutné některé sloučit do jednoho místa. Častým příkladem je spojování stravování a konverzace. Optimální využití prostoru taktéž souvisí s rozměry nábytku a velikostí místa, které potřebujeme k jeho užívání. Obývací pokoj, jídelna a kuchyň jsou místem, kde strávíme v bytě mnoho času. Proto je vhodné, aby tyto pokoje spolu sousedily a pohyb mezi nimi byl co nejkratší. (Preisichová, 1991) 4.2.1 Propojení kuchyně, obývacího a jídelního prostoru Kuchyně i obytné prostory se přizpůsobují rychlému životnímu stylu dnešní doby. Velmi moderní je propojení kuchyně a jídelny s obývacím pokojem. Vytvoří se tak velký otevřený prostor, který se stává centrem veškerého dění v bytě. Jídelna nebo jídelní kout se z něj vyčleňují pouze opticky a nejčastěji tvoří jakýsi mezičlánek mezi kuchyní a obývacím pokojem. Moderní kuchyň už tedy není jen místem pro přípravu jídla, ale slouží i pro setkávání. Vaření a stolování bývá často jedinou příležitostí, kdy je celá rodina pohromadě. Ten, kdo připravuje stravu, může komunikovat s ostatními členy domácnosti a není oddělen od společenského dění. Aby celý prostor působil harmonicky, materiály a design kuchyňského nábytku by měly být sladěny s jídelním i obývacím prostorem bytu. V malých bytech toto řešení pomáhá opticky zvětšit prostor, v rodinných domech zase nechává vyniknout velkorysému prostoru. (Kuhnová, 2005) Velký otevřený prostor však nemusí vždy působit příliš útulně. K částečnému oddělení obývacího pokoje a kuchyně bývá často použit barový pult, na který může být jídlo přímo servírováno. Další nevýhodou mohou být hluk a pachy z kuchyně, které v některých situacích mohou obtěžovat členy rodiny, kteří se např. dívají na televizi. Řešení poskytuje výkonná a nehlučná digestoř. Nejvýhodnější však je, pokud můžeme 18

kdykoliv kuchyň od obytné části oddělit posuvnou příčkou nebo zasunovacími dveřmi. (http://www.bydlet.cz/98255-modni-trendy-kdyz-je-kuchyne-jidelna-a-obyvak-jednimprostorem/) Tento trend spojení kuchyně a obytného prostoru, který se objevuje v posledních dvaceti letech, se uplatňuje lépe ve větších bytech. V malých panelákových bytech lze jednotného prostoru dosáhnout vybouráním příčky, není-li nosná. Aby nově vytvořený prostor navozoval dojem jednoho celku, je třeba sjednotit nebo sladit podlahové krytiny, celkovou barevnost i styl nábytku. (Lukavská, Harmáček, 1999) Obrázek č. 1: Kuchyně propojená s jídelním a obytným prostorem 4.2.2 Samostatná jídelna Samostatná jídelna se většinou nachází ve velkých bytech nebo v rodinných domech a navazuje na kuchyni. V kuchyni lze navíc vytvořit další místo k rychlému občerstvení. Prostornou jídelnu upřednostňují lidé, kteří rádi zvou přátele na společné večeře, nebo jsou přívrženci např. velkých rodinných oslav. Stolování v samostatné jídelně má jistou noblesu a dostává se na úroveň společenské události. V dnešní době je jídelna především koncipována jako jídelní kout, který je součástí otevřeného obytného prostoru. I zde by měla jídelna vytvářet funkčně samostatnou část. V jídelně by samozřejmě neměl chybět příborník, který je praktický také pro odkládání použitého nádobí během stolování. Funkci jídelny může plnit i obývací hala.(kuhnová, 2005) 19

Obrázek č. 2: Klasická velká samostatná jídelna 4.2.3 Jídelní kout v kuchyni Stolování v kuchyni má tradici ve venkovských domácnostech. Výhodou jídelního prostoru vytvořeného v kuchyni je bezprostřední možnost servírování a kontakt s hospodyní. Za přítomnosti celé rodiny může probíhat prostírání, stolování, sklízení ze stolu, případně i umývání nádobí. Jídelní prostor je závislý na tvaru, charakteru a zejména půdorysné velikosti kuchyně. V některých případech není kuchyně dostatečně veliká pro vytvoření jídelního koutu, a proto se jídelní stůl přesouvá do obývacího pokoje. (Preisichová, 1991) Obrázek č. 3: Jídelní kout v kuchyni 20

4.2.4 Jídelní kout v obývacím pokoji K tomuto dispozičnímu řešení se přistupuje především v případě, když prostor v kuchyni není dostatečně velký pro pohodlné umístění jídelního stolu a rodina nemá ani samostatnou jídelnu. V obývacím pokoji je možné vytvořit příjemný a pohodlný jídelní prostor, pokud vznikne soulad s ostatními činnostmi, které zde probíhají. Stolování a s tím spojené činnosti rozhodně nesmí překážet či rušit užívání pokoje pro ostatní účely. Především v malých bytech je obývací pokoj místem, kde lze vytvořit plnohodnotný jídelní prostor. (Preisichová, 1991) Podle Preisichové by plocha jídelního koutu měla být minimálně 8 až 9 m 2 velká. Tato velikost postačuje k pohodlnému sezení pro 6 až 8 osob. Obrázek č. 4: Jídelní stůl umístěný v obývacím pokoji 4.2.5 Příležitostné stolování K příležitostnému stolování se používají především barové pulty. Nejčastěji jsou instalovány ve velkých otevřených kuchyních, kde oddělují prostor přípravy stravy od obytné části. Ani ve velmi malé kuchyni by neměl chybět malý jídelní stůl. Lze jej nahradit výsuvnou, sklopnou nebo otočnou pracovní deskou. (Lukavská, Harmáček, 1999) 21

Obrázek č. 5: Barový pult Obrázek č. 6: Sklápěcí stolek 22

4.3 Požadavky kladené na jídelní nábytek Požadavky, které by měl jídelní nábytek v současné době splňovat, jsou podle Bruneckého (2009) v České republice upraveny následujícími Českými technickými normami: Normy upravující materiál nábytku: ČSN 91 0001 Dřevěný nábytek Technické požadavky ČSN 91 0015 Čalouněný nábytek. Základní ustanovení Normy upravující povrchovou úpravu nábytku: ČSN 91 0102 Nábytek Povrchová úprava dřevěného nábytku Technické požadavky ČSN EN 12720 Nábytek Hodnocení odolnosti povrchu proti působení studených kapalin ČSN EN 12721 Nábytek Hodnocení odolnosti povrchu proti působení vlhkého tepla ČSN EN 12722 Nábytek Hodnocení odolnosti povrchu proti působení suchého tepla Normy upravující rozměry nábytku: ČSN 91 0820 Nábytek. Jídelní stoly. Rozměry ČSN 91 0620 Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření ČSN 91 0612 Nábytek. Dětský sedací nábytek bytový. Základní rozměry ČSN 91 0811 Nábytek. Dětský stolový nábytek bytový. Základní rozměry Normy upravující bezpečnost nábytku: ČSN 91 0100 Nábytek Bezpečnostní požadavky ČSN EN 1730 (91 0225) Bytový nábytek Stoly Metody zkoušení pro stanovení pevnosti, trvanlivosti a stability ČSN P ENV 12521 Bytový nábytek Stoly Mechanické a konstrukční požadavky ČSN P ENV 12520 Bytový nábytek Sedací nábytek Mechanické a konstrukční požadavky ČSN EN 1022 Nábytek bytový Sedací nábytek Hodnocení stability ČSN EN 1728 Nábytek bytový Sedací nábytek Zkušební metody pro stanovení pevnosti a trvanlivosti 23

4.4 Ergonomické vztahy jídelního nábytku Všechny funkční a rozměrové parametry stolového a sedacího nábytku byly stanoveny odvozením z rozměrů lidského těla a způsobu používání těchto předmětů. Ergonomie se také zabývá rozměry ploch potřebnými k manipulaci s předměty a všechny tyto rozměry vztahuje k člověku a činnostem, které vykonává. Rozměry lidského těla byly získány pomocí antropometrických měření. Výsledky těchto měření vycházejí z výzkumů, které provedl Institut hygieny a epidemiologie v letech 1967 až 1971. S vývojem civilizace však dochází k rychlejšímu dospívání a stálému nárůstu průměrné výšky mužů i žen, na což by se při navrhování nábytku nemělo zapomínat. (Dlabal a kol., 1980) Tento fakt potvrzují antropometrická měření, která v současné době probíhají na Ústavu nábytku, designu a bydlení. Průměrná výška populace se od té doby zvýšila o cca 8 cm. 4.4.1 Jídelní stůl Stůl představuje jeden ze základních nábytkových objektů. Měl by umožňovat přirozené používání předmětů a současně takové držení těla při vykonávané činnosti, které by odpovídalo hygienickým hlediskům. Mezi základní rozměry jídelního stolu patří velikost stolní desky a její výška. Pro rozměr jídelního stolu je dále určující počet stolujících osob, prostor, ve kterém je stůl umístěn, a rozměr sedacího nábytku, který je s ním současně používán. Při stolování zaujímá člověk polohu v sedu vzpřímeném. Tato poloha nejenže odpovídá etiketě stolování, ale především umožňuje správné fungování zažívacích orgánů při konzumaci jídla. (Dlabal a kol., 1980) Dle ČSN 91 0820 by měl mít jídelní stůl tyto rozměry (Brunecký, 2009): - doporučená výška stolu: 750 mm - doporučená šířka stolu: 800 mm - délka stolu pro 4 osoby: 1200 mm - vzdálenost od spodní hrany lubu k zemi: min. 650 mm - vzdálenost od sedáku ke spodní hraně lubu: min. 170 mm Vzdáleností loktů stolující osoby vymezuje šířku místa pro jednoho stolovníka. Délka stolní desky je pak dána jako násobek tohoto rozměru a počtu stolovníků. Optimální plocha pro stolování jedné osoby je 24 dm 2. (Dlabal a kol., 1980) Šířka stolu 24

800 mm postačuje pro běžné stolování, avšak abychom na stůl mohli umístit květiny nebo jiné dekorace, musíme použít stůl o optimální šířce, tedy o šířce 900 mm. (Dlabal a kol., 1980) Obrázek č. 7: Optimální plocha pro stolování jedné osoby (vlevo) Obrázek č. 8: Rozměry jídelního stolu pro 4 osoby (vpravo) Kolem jídelního stolu by měl být dostatek prostoru umožňující pohodlné usedání a vstávání. Tento prostor by měl také umožňovat bezproblémové procházení kolem stolu. Nároky na prostor potřebný ke stolování se odvíjejí od umístění stolu v interiéru a vliv má také tvar stolové desky. (Dlabal a kol., 1980) Obrázek č. 9: Prostor potřebný pro stolování 4 osob 25

4.4.2 Jídelní židle Jídelní židli používají v rodině lidé různého věku a postavy, proto by měla mít univerzální charakter. Židle musí umožňovat pohodlné sezení, nebránit ve správné funkci dýchání a zažívání a umožnit sedícímu člověku volně měnit polohu. Při sezení je největší část hmotnosti lidského těla (70 80%) nesena sedacími hrboly. Další místa opory jsou chodidla a bederní oblast zad. Při správném sezení by se měl minimalizovat tlak působící na spodní část stehen. Stačením v této oblasti totiž dochází ke zmenšení krevního oběhu, tlaku na svaly a nervy. (Dlabal a kol., 1980) Na komfort při sezení má zásadní vliv výška sedací plochy. Ta je odvozena od vzdálenosti dolního okraje stehna v podkolení od země, přičemž noha musí být ohnuta do pravého úhlu. Tento rozměr je označován jako tzv. poptiteální výška. Když k této výšce připočteme výšku podpatku, dostaneme optimální výšku sedací plochy. U osob sedících na vyšším sedacím nábytku dochází ke stačování podkoleních cév a také člověk nedosáhne nohama na zem, což vede k pocitu nepohodlí. Naopak osoby sedící na nižší sedací ploše tak velký diskomfort nepociťují. Proto je výška židlí odvozena od průměrných tělesných rozměrů populace žen. Pohodlí při sezení ovlivňuje také hloubka sedáku. Při sezení by měla zůstat dostatečná mezera mezi lýtkovou částí pod kolenem a hranou sedáku. Plocha sedáku musí být dostatečně velká, aby zajišťovala oporu pro sedací hrboly a vytvářela pocit jistoty při dosednutí. Opěradlo židle by mělo být prohnuto ve svislém směru tak, aby odpovídalo přirozenému zakřivení páteře. Jídelní židle se v domácnosti uplatňuje nejen při stolování, ale slouží i dalším funkcím v procesu bydlení. (Dlabal a kol., 1980) Dle ČSN 91 0620 by měla jídelní židle odpovídat těmto rozměrům (Brunecký, 2009): - šířka sedadla v nejširším místě: min. 360 mm - hloubka sedadla: 360 450 mm - výška sedáku: 420 480 mm - doporučený sklon sedáku: 0 - sklon opěráku: max. 110 26

4.5 Prostírání a úprava stolu Prostřený stůl umožňuje člověku nejen pohodlně jíst a pít, ale povyšuje konzumaci jídla na estetický zážitek. Hezká úprava a především čistota a pořádek na jídelním stole přispívá k dobré náladě, pohodě a zvyšuje požitek z jídla. Nabídka prostírání a ubrusů je v dnešní době velmi rozmanitá, to samé platí o nabídce dekorací, jako jsou např. ubrousky, svíce, stuhy nebo jmenovky. Výběr dekorací by měl korespondovat s charakterem dané příležitosti, ke které bude stůl prostírán. Jídelní stůl vždy dokonale ozdobí květiny. Ty by však v žádném případě neměly bránit stolovníkům ve výhledu, aby se při konverzaci museli naklánět. Na stole by neměla být ani přemíra dekorací a ozdob, protože i zde platí pravidlo, že v jednoduchosti je krása. Uspořádání příborů na jídelním stole by mělo stolovníkům samo napovídat, kdy a kterou rukou dané náčiní použít. Sklenice se umisťují vpravo od talíře, také v pořadí jejich použití. Mezi běžně používaný sortiment stolního nádobí patří mělký talíř na hlavní jídlo, hluboký polévkový talíř a dezertní talíř. Součástí mohou být také různé mísy, omáčníky nebo konvičky. (Smejkal, Bachrachová, 2006) Obrázek č. 10: Základní sada příborů 27

Obrázek č. 11: Příklad uspořádání nádobí a příborů na jídelním stole Úprava stolu se vyvíjela v jednotlivých historických obdobích stejně jako náčiní potřebné ke stolování. V 17. a 18. století dosahovalo umění výzdoby stolu svého vrcholu. Na stolech byla aranžována přímo umělecká díla z květin i dalších materiálů, jejichž hlavním úkolem bylo demonstrovat bohatství a moc hostitele. Celkový dojem z výzdoby a prostírání stolu vytváří souhra povrchu stolu, textilií, nádobí, příborů a materiálů použitých k dekoraci. S výzdobou stolu by měla ladit i úprava okolního prostředí. Volbou různých materiálů, barev a stylů můžeme pro danou příležitost vytvořit náležitou atmosféru. (Endressová, 1993) V domácnostech se uplatňují dva styly stolování, ve všední den převažuje jednoduchá a funkční úprava stolu, ve dny sváteční má slavnostní ráz. (Smejkal, Bachrachová, 2006) 28

Příklady prostírání pro slavnostní příležitosti Obrázek č. 12: Výzdoba stolu inspirovaná barokem Obrázek č. 13: Vánoční výzdoba stolu 29

4.6 Zvyklosti stolování zjištěné ze studií provedených na přelomu 70. a 80. let 20. století Studie provedená Výzkumným ústavem obchodu na přelomu 70. a 80. let zjistila, že jídelnímu koutu se nevěnuje příliš velká estetická péče. Prostor byl téměř vždy vybaven unifikovaným nábytkem, a proto se uživatelé často snažili více si toto místo přizpůsobit a zútulnit. Aby tento prostor lépe vystihoval osobnost majitele, byl doplněn o nejrůznější dekorace. Byly to např. vyřezávané poličky s keramikou, hmoždíře, kořenky a mnoho dalších dekoračních předmětů. V panelákových bytech bylo snahou vytvořit v jídelním koutě iluzi jídelny za pomoci dřevěného obložení stěn a dekoracemi rustikálního charakteru. Tehdejší nabídka dekoračních předmětů nebyla dostatečně široká, a proto docházelo k opakování motivů ve většině domácností, a tím opětovné unifikaci jídelních prostor. Stolování rodiny probíhalo výhradně u stolu v jídelním koutě, 99% rodin zde snídalo, 97% obědvalo a 95% večeřelo. (Borkovec, 1978) Další průzkum, ze kterého jsem čerpala údaje o stolování, proběhl na počátku 80. let a převážně byly dotazovány mladé domácnosti. Studii opět provedl Výzkumný ústav obchodu. Prostor pro stolování považovalo 40% dotazovaných domácností za nevyhovující, zvláště pak ti, kteří nepovažovali svůj dosavadní byt za definitivní. Průzkum se také zaměřoval na otázku ideálního umístění jídelního stolu. Respondenti mohli volit ze dvou variant, mezi velkou kuchyní s jídelním koutem nebo samostatnou jídelnou. Většina by upřednostnila umístění jídelního stolu do kuchyně před umístěním v samostatné jídelně. Rozdíl mezi oběma variantami nebyl nijak velký. (Borkovec, 1983) 30

5. Výsledky dotazníkového průzkumu 5.1 Přání, požadavky a současná situace stolování v dotazovaných domácnostech Cílem dotazníku bylo zjistit, kde a jak lidé v současné době stolují, jak často se ve všední dny i o víkendech rodina schází u společného jídla, a jaké předměty a dekorace se používají při stolování nejčastěji. Dále se v dotazníku táži na zvyky spojené se stolováním. Kde respondenti nejčastěji konzumují snídani, oběd a večeři, a jak se tyto zvyky odlišují v různých věkových skupinách. Několik prvních otázek je orientováno na charakteristiku respondentů z hlediska věku, bydliště a počtu osob v domácnosti. Následující otázky se zaměřují na umístění a velikost jídelního stolu, jak jsou respondenti s danou situací spokojeni, popřípadě co konkrétně by změnili, kdyby mohli. Poslední dvě otázky zjišťují, zda má každý člen rodiny své oblíbené místo u stolu, kde pravidelně sedává, nebo ne. A pokud ano, zda by mu nebyla změna tohoto místa nepříjemná. Dotazník obsahoval celkem 17 otázek, většina z nich měla předdefinované možnosti odpovědí, ze kterých si respondenti vybírali, nebo také mohli dopsat jinou variantu. 5.2 Charakteristika respondentů dotazníku Dotazník vyplnilo celkem 100 respondentů, jednalo se především o mé přátele a známé, velká část dotazovaných byli studenti do 25 let (41%). Na grafu č. 2 je vidět, že mezi respondenty měly největší zastoupení čtyřčlenné domácnosti. Graf č. 3 zobrazuje, že 58% dotazovaných bydlí ve městě a 42% na vesnici, z toho největší zastoupení mají v obou případech rodinné domy.. Graf č.1: Četnost respondentů dle věkových skupin 31

Graf č.2: Počet členů v dotazovaných domácnostech Graf č.3: Umístění bydliště respondentů 5.3 Výsledky dotazníku Tabulka č. 1 zobrazuje odpovědi na otázky ohledně jídelního stolu. Respondenti byli dotazováni, kde mají umístěn jídelní stůl, zda považují tento prostor za vyhovující z hlediska velikosti, zda lze stůl rozložit a je-li možné pohodlně stolovat, i když se sejde větší počet lidí. 32

Obyvatelé panelových domů mají nejčastěji jídelní stůl umístěn v kuchyni (16 odpovědí z 20), méně často v obývacím pokoji nebo v prostoru propojené kuchyně s obývacím pokojem. Většina lidí, která stoluje v kuchyni, není s velikostí prostoru spokojena, jídelní stůl nelze rozložit a pokud se sejde větší počet lidí, nemohou společně pohodlně stolovat. Naproti tomu respondenti mající jídelní stůl v obývacím pokoji uvádějí, že jim velikost prostoru vyhovuje a stolování větší společnosti probíhá bez problémů. Pokud se místo ke stolování nachází ve spojených prostorách kuchyně a obývacího pokoje, respondenti jsou opět s velikostí prostoru spokojení a pořizují si rozkládací stůl. Tabulka č. 1: Počty odpovědí týkající se jídelního prostoru a jídelního stolu v závislosti na typu obývaného domu počet respondentů umístění jídelního stolu počet respondentů velikost prostoru vyhovuje velikost prostoru nevyhovuje může stolovat více lidí nemůže stolovat více lidí jídelní stůl lze rozložit jídelní stůl nelze rozložit panelový dům rodinný dům bytový dům kuchyň obývací pokoj 20 68 12 K + O kuchyň obývací pokoj K + O jídelna J + O kuchyň 16 2 2 40 6 10 6 6 9 3 6 2 2 36 3 9 6 6 7 2 10 0 0 4 3 1 0 0 2 1 2 2 1 27 3 6 6 5 4 0 14 0 1 13 3 4 0 1 5 3 3 1 0 11 5 2 5 4 3 0 13 1 2 29 1 8 1 2 6 3 K + O Obyvatelé rodinných domů umisťují jídelní stůl také nejčastěji do kuchyně (40 odpovědí z 68), následují spojené prostory kuchyně a obývacího pokoje (10 odpovědí z 68) a na stejné úrovni se v četnosti odpovědí umístila samostatná jídelna, obývací pokoj a propojený prostor jídelny s obývacím pokojem. Při umístění jídelního stolu v kuchyni je velká část respondentů s velikostí prostoru spokojená, uvádí, že stolovat může i větší počet osob, ale rozkládací stůl si většinou nepořizuje. Pro kuchyni spojenou s obývacím pokojem byly výsledky stejné. Pokud má rodina jídelní stůl v obývacím pokoji, pořizuje si většinou rozkládací jídelní stůl, odpovědi na zbylé dvě otázky byly naprosto vyrovnané. Nejvíce spokojení jsou respondenti se samostatnou jídelnou. Všem 33

velikost prostoru vyhovuje, může zde stolovat i více osob najednou a většina respondentů vlastní rozkládací stůl. Obdobná situace platí i pro dotazované, kteří mají jídelní stůl situován v prostoru spojené jídelny s obývacím pokojem. Obyvatelé bytových domů nejčastěji umisťují jídelní stůl do kuchyně (9 odpovědí z 12). Většině těchto respondentů velikost prostoru vyhovuje, odpovědi vztahující se ke stolování více osob jsou téměř vyrovnané. Jídelní stůl většinou není rozkládací. Následuje umístění jídelního stolu ve spojeném prostoru kuchyně a obývacího pokoje. Zde velikost prostoru spíše vyhovuje, respondenti uváděli, že jídelní stůl nelze rozložit a ani se zde ke stolu nevejde větší počet lidí. Tabulka č. 2: Umístění jídelního stolu ve skutečnosti Skutečné umístění jídelního stolu respondentů [%] kuchyň 65 kuchyň + obývací pokoj 15 obývací pokoj 8 samostatná jídelna 6 jídelna + obývací pokoj 6 Z tabulky č. 2 vyplývá, že nejčastější umístění jídelního stolu v domácnosti je v kuchyni, následuje prostor propojené kuchyně s obývacím pokojem. Umístění v obývacím pokoji, samostatné jídelně, nebo prostoru propojené jídelny s obývacím pokojem není tak časté. Tabulka č. 3: Umístění jídelního stolu v ideálním případě Ideální umístění jídelního stolu respondentů [%] kuchyň 35 kuchyň + obývací pokoj 29 samostatná jídelna 18 jídelna + obývací pokoj 15 obývací pokoj 3 Tabulka č. 3 ukazuje, kde by si respondenti přáli mít jídelní stůl. Nejoblíbenějším místem pro jídelní stůl je kuchyně následovaná propojenou kuchyní s obývacím pokojem. Stolovat v samostatné jídelně by si přálo 18% respondentů, jídelna spojená s obývacím pokojem má podobnou oblíbenost. Jídelní stůl v obývacím pokoji by upřednostnily pouze 3% respondentů. Celkem 60% respondentů považuje umístění svého jídelního stolu za ideální. 34

domácnosti. Další dvě otázky se týkaly četnosti společného stolování většiny členů Graf č. 4: Četnost stolování v dotazovaných domácnostech Z grafu č. 4 je patrné, že více jak polovina dotazovaných domácností společně stoluje méně než 7krát za týden. Pouze 9% domácností společně stoluje více než 14krát za týden. Takto většinou odpovídali respondenti starší 50 let žijící ve dvoučlenné domácnosti. Graf č. 5: Četnost a rozdělení společného stolování v domácnostech Graf č. 5 znázorňuje, u kterých chodů se většina členů domácností schází nejčastěji. Nejvíce jsou zastoupeny společné obědy o víkendech. Ty probíhají v 91 domácnostech ze 100. Naproti tomu společné obědy ve všední dny jsou zastoupeny nejméně. Poměrně časté jsou společné večeře ve všední dny, podobně i o víkendech. 35

Společné snídaně ve všední dny ve většině domácností neprobíhají. O víkendech je situace příznivější, společně se snídá ve 44 domácnostech ze 100. Z celkového množství dotázaných, 26 osob uvedlo, že ve všední den se většina členů domácnosti nesejde ani u jednoho společného jídla. Jako další důvod pro setkání u stolu uvedli 2 respondenti pití odpolední kávy. V další otázce jsem se respondentů tázala, co by chtěli změnit ve stávajících prostorách vyhrazených ke stolování. Dotázaných, kteří uvedli, že by nechtěli nic měnit, bylo 39%. Zvětšit prostor by si přálo 19% respondentů, 14% neuvedlo žádnou odpověď, 8% by chtělo vyměnit nábytek, 5% by si přálo změnit tvar jídelního stolu z kulatého na hranatý, aby získali kolem stolu více místa, dalších 5% by chtělo větší jídelní stůl a 4% by vyměnila lavice za židle. Další přání respondentů byla zastoupena v rozmezí 1 2%, jednalo se např. o výměnu podlahové krytiny, osvětlení, přidání více židlí ke stolu. Jiní si přáli pohodlnější jídelní židle, rozkládací jídelní stůl nebo více odkládacích ploch. A dokonce se objevilo přání vybudovat v jídelně krb. Následující otázky byly zaměřeny na předměty, které se používají při stolování, a na dekorace zdobící jídelní prostor. Tabulka č. 4: Předměty nejčastěji používané k běžnému stolování Předměty a dekorace respondentů [%] ubrus 69 prostírání 60 ubrousky 19 květiny 19 souprava na dochucení 6 mísa s ovocem 3 Při každodenním běžném stolování se ve většině domácností používá ubrus nebo prostírání. Častá je také kombinace ubrusu a prostírání. Již mnohem méně respondentů má na jídelním stole ubrousky nebo květiny. Několik dotázaných uvedlo, že na jejich stole běžně nesmí chybět souprava na dochucení nebo mísa s ovocem. Pouze s nádobím a příborem si vystačí 6% dotázaných. 36

Tabulka č. 5: Předměty nejčastěji používané ke slavnostnímu stolování Předměty a dekorace respondentů [%] speciální ubrus nebo prostírání 81 speciální nádobí 62 svíčky 60 ubrousky 56 květiny 40 speciální příbory 36 vánoční a velikonoční dekorace 9 Při slavnostních příležitostech většina domácností používá speciální ubrus nebo speciální prostírání. Jiné nádobí, než které se používá běžně, označilo 62% respondentů. Oblíbené jsou také svíčky, ubrousky a květiny. Speciální jídelní příbor používá 36% dotázaných, 9% si zdobí jídelní stůl dekoracemi, které se tematicky vztahují k daným svátkům nebo příležitostem. Tabulka č. 6: Zastoupení dekorací v jídelním prostoru Dekorace v jídelním prostoru respondentů [%] dekorace stěn 62 poličky s dekoračními předměty 48 textilní dekorace 14 slavnostní jídelní servis 13 rostliny 11 žádné 10 Mezi nejčastější dekorace v prostoru pro stolování patří dekorace stěn, jako jsou např. obrazy, tapety, dřevěné obložení nebo aranžmá z usušených květin. Poličky s dekoračními předměty se vyskytují ve 48% dotazovaných domácností. Mnohem menší zastoupení mají textilní dekorace, slavnostní jídelní servis a rostliny. Žádné dekorace v jídelním prostoru nemá 10% dotázaných. V následující otázce měli respondenti bodově ohodnotit daná místa podle toho, jak často zde konzumují jídlo. Dotazované jsem rozdělila do 4 skupin podle věku. Tři respondenti uvedli, že nesnídají, další tři nevečeří. 37

Tabulka č. 7: Bodové hodnocení respondenty do 25 let Respondenti do 25 let snídaně oběd večeře u jídelního stolu 138 120 132 u barového pultu v kuchyni 7 6 5 u konferenčního stolku před TV 54 62 77 v posteli 39 11 35 v pracovně u PC 64 48 78 mimo domov 38 114 67 Dotazovaní ve věku do 25 let nejčastěji konzumují snídani u jídelního stolu, v pracovně nebo před televizí. Obědvají nejvíce mimo domov a večeří u jídelního stolu. Tabulka č. 8: Bodové hodnocení respondenty ve věku 25 35 let Respondenti 25-35 let snídaně oběd večeře u jídelního stolu 28 26 31 u barového pultu v kuchyni 3 2 3 u konferenčního stolku před TV 6 7 19 v posteli 8 0 1 v pracovně u PC 8 5 12 mimo domov 11 28 7 Dotazovaní ve věku 25-35 let nejčastěji konzumují snídani u jídelního stolu. Nejvíce bědvají mimo domov a večeří u jídelního stolu, u konferenčního stolku před TV a v pracovně. Tabulka č. 9: Bodové hodnocení respondenty ve věku 35 50 let Respondenti 35 50 let snídaně oběd večeře u jídelního stolu 80 75 90 u barového pultu v kuchyni 5 0 5 u konferenčního stolku před TV 21 20 38 v posteli 3 0 2 v pracovně u PC 19 10 14 mimo domov 31 66 6 Dotazovaní ve věku 35-50 let konzumují snídani i oběd u jídelního stolu, mimo domov nebo u televize. Nejčastěji večeří u jídelního stolu, u konferenčního stolku před TV nebo v pracovně. 38

Tabulka č. 10: Bodové hodnocení respondenty ve věku 50 a více let Respondenti 50 let a více snídaně oběd večeře u jídelního stolu 101 91 94 u barového pultu v kuchyni 0 0 0 u konferenčního stolku před TV 1 1 25 v posteli 1 0 0 v pracovně u PC 4 0 3 mimo domov 15 40 1 Dotazovaní ve věku 50 a více let konzumují nejčastěji všechny chody u jídelního stolu. Poměrně velké zastoupení mají také večeře u konferenčního stolku před TV. Graf č. 6: Místo u stolu V poslední otázce jsem se ptala, zda mají respondenti v dané domácnosti svoje místo u stolu, na kterém pravidelně sedávají. Celkem 14% dotázaných odpovědělo, že svoje stálé místo nemá. Zbylá část osob svoje místo má, ale pro většina z nich by změna tohoto místa nebyla nepříjemná. 39