MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií ANALÝZA NEZAMĚSTNANOSTI JIHOMORAVSKÉHO KRAJE VE SROVNÁNÍ S ČR Diplomová práce Autor: Bc. Lenka Cundová Vedoucí práce: Ing. Radka Redlichová, Ph.D. Brno 2013

Abstrakt Diplomová práce se zaměřuje na problematiku nezaměstnanosti Jihomoravského kraje (JMK) ve srovnání s průměrem ČR. Hlavním cílem práce je analyzovat vývoj nezaměstnanosti v letech 2001 2011 v JMK a srovnat jej s vývojem ČR. Z dosaţených výsledků analýzy a následné komparace vyplývá, ţe situace na trhu práce JMK není příliš příznivá. V nejproblematičtějších oblastech byla proto navrţena doporučení, která by mohla pomoci sníţit nezaměstnanost v kraji. Klíčová slova analýza nezaměstnanosti, Jihomoravský kraj, Česká republika, trh práce Abstract Diploma thesis focuses on the problem of unemployment in South Moravian Region (JMK) compared with the national average. The main goal of this work is to analyze the evolution of unemployment in the years 2001 2011 in JMK and compare it with the development in the Czech Republic. The results of the analysis and subsequent comparison show that the labour market situation in JMK is not very favorable. There were some recommendations proposed in most problematic areas that could help to reduce unemployment in the region. Key words analysis of unemployment, South Moravian Region, Czech Republic, labour market

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce Ing. Radce Redlichové, Ph.D., za velkou ochotu, vstřícnost, odborné vedení práce a za veškeré cenné rady a náměty, které mně při jejím zpracování pomohly.

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vytvořila samostatně s pouţitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 27. 5. 2013... Bc. Lenka Cundová

OBSAH ÚVOD... 6 1 CÍL A METODIKA PRÁCE... 7 2 TRH PRÁCE... 8 2. 1 Nabídka práce... 8 2. 2 Poptávka po práci... 10 2. 3 Rovnováha a nerovnováha na trhu práce... 11 3 NEZAMĚSTNANOST... 13 3. 1 Typy nezaměstnanosti a jejich příčiny... 14 3. 2 Struktura nezaměstnanosti... 15 3. 3 Přirozená míra nezaměstnanosti... 16 3. 4 Nezaměstnanost a inflace... 17 3. 5 Měření nezaměstnanosti... 19 4 DOPADY NEZAMĚSTNANOSTI... 24 4. 1 Ekonomické dopady... 24 4. 2 Sociální dopady... 25 5 POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI... 26 5. 1 Aktivní politika zaměstnanosti... 26 5. 2 Pasivní politika zaměstnanosti... 27 6 KORELAČNÍ ANALÝZA... 28 7 ANALÝZA NEZAMĚSTNANOSTI JMK VE SROVNÁNÍ S ČR... 29 7. 1 Geografická, demografická a ekonomická charakteristika JMK... 29 7. 2 Vývoj nezaměstnanosti JMK v letech 2001 2011... 33 7. 2. 1 Porovnání vývoje obecné a registrované míry nezaměstnanosti... 35 7. 2. 2 Vývoj registrované a dlouhodobé míry nezaměstnanosti... 37 7. 2. 3 Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst... 42 7. 2. 4 Vývoj struktury uchazečů o zaměstnání dle pohlaví, věku, vzdělání a délky evidence na úřadech práce... 45 7. 2. 5 Míra ekonomické aktivity... 52 7. 2. 6 Korelační analýza... 57 7. 3 Komparace vývoje nezaměstnanosti JMK a ČR v letech 2001 2011... 60 8 DISKUZE... 67 ZÁVĚR... 73 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 75 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK... 80 SEZNAM POUŢITÝCH OBRÁZKŮ A TABULEK... 81 SEZNAM PŘÍLOH... 83 5

ÚVOD Nezaměstnanost je jedním z hlavních makroekonomických ukazatelů dané země a zároveň negativně vnímaným jevem vznikajícím v trţním prostředí ekonomiky. Proto také nezaměstnanost představuje jedno z nejvíce diskutovaných, proměnlivých a tudíţ sledovaných, neustále analyzovaných témat minulosti i současnosti. Aktuálnost tématu je nesporná. Tuto skutečnost mimochodem dokazuje fakt, ţe míra nezaměstnanosti je v letošním roce nejvyšší od roku, kdy vznikla samostatná Česká republika. V trţní ekonomice probíhá hospodářský vývoj v cyklech a momentálně se česká ekonomika nachází v období recese, tj. v období poklesu reálného hrubého domácího produktu po dvě (či více) po sobě jdoucí čtvrtletí. Není tomu navíc tak dávno (konkrétně rok 2008 a 2009), kdy nastala celosvětová ekonomické krize, která negativně nezaměstnanost ovlivnila. Z hlediska ekonomické teorie je práce výrobním faktorem, který má nezastupitelnou roli nejen v současném reálném ţivotě člověka, ale i v případě fungování ekonomiky v rámci daného státu. Problém tkví v nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po práci, přičemţ nabídka práce je na pracovním trhu nedostatečně realizovaná. Jinak řečeno, práceschopné obyvatelstvo nenachází uplatnění na trhu práce. V dnešní době dokonce vysoce kvalifikovaní lidé s praxí a znalostí několika jazyků nemohou najít práci, coţ dříve bylo méně pravděpodobné, neţ u lidí u kterých byla vykazována niţší kvalifikace. Problematika vysoké nezaměstnanosti představuje řadu negativních dopadů působících na společnost. Stát se prostřednictvím politiky zaměstnanosti snaţí o eliminaci dopadů ve smyslu sniţování nezaměstnanosti, avšak některé státní intervence naopak nezaměstnanost ještě více prohlubují. Nezaměstnanost je však komplexním problémem, který ovlivňuje řada aspektů, a proto není pro vládu jednoduchým úkolem sniţovat nezaměstnanost na takovou úroveň, která by byla slučitelná s dlouhodobou udrţitelností. Na druhou stranu se ale nelze domnívat, ţe by mohla nastat nulová nezaměstnanost v podmínkách trţního prostředí, jelikoţ taková situace není zákonitě moţná a ani ţádoucí. Cílovým stavem je udrţení nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti, kdy trh práce se nachází v kýţeném rovnováţném stavu. 6

1 CÍL A METODIKA PRÁCE Hlavním cílem této diplomové práce je analyzovat vývoj nezaměstnanosti v letech 2001 2011 v Jihomoravském kraji (JMK) a srovnat jej s vývojem nadřazeného celku, tedy ČR. Vývoj bude analyzován s ohledem na hlavní příčiny, zdůraznění zásadních souvislostí či vazeb na jiné charakteristiky a na celkový rozvoj (růst) regionu. Na základě dosaţených zjištění budou navrţena doporučení, která by měla vést ke zlepšení vývoje nezaměstnanosti v následujícím období. Hlavní cíl práce bude vypracován pomocí jednotlivých dílčích cílů: 1) teoretické vymezení nezaměstnanosti 2) charakteristika JMK 3) analýza nezaměstnanosti JMK 4) komparace vývoje nezaměstnanosti JMK a ČR 5) návrhová opatření Hypotéza: Míra nezaměstnanosti JMK je vyšší, než míra nezaměstnanosti ČR. Metodika pro zpracování této diplomové práce vychází z teoretického vymezení nezaměstnanosti a z analýzy vývoje nezaměstnanosti pomocí vývojových tendencí, z nichţ bude analyzován dlouhodobý vývoj nezaměstnanosti v JMK a následně komparován s nadřazeným celkem, tedy ČR. V rámci teoretického vymezení bude nejdříve popsáno fungování trhu práce, na kterém nezaměstnanost vzniká, dále typy nezaměstnanosti a jejich příčiny, struktura nezaměstnanosti, přirozená míra nezaměstnanosti, nezaměstnanost ve vztahu k inflaci, měření nezaměstnanosti, dopady nezaměstnanosti a politika zaměstnanosti. Pro analýzu vývoje nezaměstnanosti bude stanoveno období 2001 2011, přičemţ datové podklady pro sestrojené grafy budou získávány z měsíčních a čtvrtletních statistik nezaměstnanosti veřejně dostupných přes integrovaný portál Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), a taktéţ veřejně dostupných statistik a přehledů Českého statistického úřadu (ČSÚ). V práci bude pouţita korelační analýza, která bude zobrazena pomocí bodových diagramů proloţených trendem s vyuţitím programu MS Office Excel. Po analýze JMK bude komparován vývoj nezaměstnanosti kraje s ČR a na základě veškerých zjištěných skutečností vývoje nezaměstnanosti budou navrţena moţná doporučení pro zlepšení situace do budoucna. 7

2 TRH PRÁCE V ekonomické teorii je práce výrobním faktorem, definovaným jako cílově zaměřená hospodářská činnost člověka (Vlček, 2009). Trh práce je, stejně jako jakýkoli jiný trh, charakterizován střetem nabídky a poptávky (Mankiw, 2012). Nabídka práce je reprezentována domácnostmi poskytujícími pracovní sílu a poptávka po práci pak firmami, které tuto pracovní sílu potřebují (Burda a Wyplosz, 2009). Jak uvádí Vlček (2009) v rámci trhu práce jsou souběţně řešeny dva zásadní alokační problémy: 1) Firmám musí být poskytnuta poţadovaná struktura pracovních sil. Tímto je myšleno, ţe ekonomicky činné obyvatelstvo je třeba přiřadit ke konkrétním pracovním činnostem a adekvátně jej rozmístit tam, kde je výroba lokalizována. 2) Zaměstnaným pracovním silám musí být, na základě jejich podílu na vyrobené produkci, poskytnut peněţní příjem. Dále však musí být navíc (dle sociálního statutu) zaopatřeny i osoby ţijící legitimně mimo zaměstnání. Trh práce má svá určitá specifika, tak jako ostatní trhy výrobních faktorů, tj. trh půdy a trh kapitálu. Kvalita samotné práce je obtíţně měřitelná a navíc přímo závislá na fyzických i psychických schopnostech pracovníků. Lidé se na rozdíl od strojů sami rozhodují kde a za jakých podmínek jsou ochotni pracovat. Trh práce je také ovlivňován intervencemi státu, například pracovním právem (Burda a Wyplosz, 2009). 2. 1 Nabídka práce Trţní neboli agregátní nabídka práce je horizontálním součtem individuálních nabídek práce všech domácností na trhu. Tyto individuální nabídky jsou podmíněny rozhodováním člověka, zda má vstoupit na trh práce a kolik je ochoten práce nabízet. Vychází se z předpokladu, ţe jedinec volí mezi prací a volným časem, jakoţto určitým druhem statku. Z ekonomického pohledu je tato volba obdobou spotřebitelského rozhodování. Jedinec poměřuje mezní uţitek 1 práce s mezním uţitkem volného času, přičemţ důleţitým aspektem je cena. Cenou práce je mzda, avšak v případě volného času se pouţívá termín ušlá mzda (Václavíková a kol., 2009). Jak uvádí Holman (2005) ušlá mzda je tzv. obětovanou příleţitostí, tedy je to taková mzda, kterou by jedinec 1 Mezní uţitek je přírůstek uspokojení spotřebitele ze spotřeby dodatečné jednotky statku. 8

mohl dostávat, kdyby volil práci namísto volného času. V rámci individuální nabídky práce je mnoţství práce ovlivňováno růstem reálných mezd 2. Působí zde dva protichůdné efekty, a to substituční a důchodový: a) Substituční efekt zvýšení mzdy nastává tehdy, kdyţ při růstu reálné mzdy je člověk motivován k tomu, aby nabízel větší mnoţství práce a tedy kupoval méně volného času. Volný čas se stává draţším statkem, a proto je substituován prací (tj. jinými statky, které lze za mzdu koupit). b) Důchodový efekt zvýšení mzdy nastává tehdy, kdyţ při růstu reálné mzdy je člověk motivován k tomu, aby nakupoval více statků (včetně volného času) a tedy nabízel menší mnoţství práce. Díky zvýšenému důchodu se stává člověk bohatším a můţe si tak dovolit spotřebovávat více statků, tj. i více volného času. Obr. č. 1 Křivka individuální nabídky práce Zdroj: upraveno dle Holmana (2005) Z výše uvedeného je patrné, ţe pokud převládne substituční efekt nad důchodovým, bude člověk nabízet větší mnoţství práce a v případě převahy důchodového efektu nad substitučním tomu bude naopak. Současně platí, ţe substituční efekt převládá při niţších mzdách a zase naopak důchodový efekt při vyšších mzdách. Vzájemné protichůdné působení obou efektů ovlivňuje průběh individuální nabídky práce, jak je znázorněno výše na obrázku č. 1. Křivka je zpětně zakřivena, protoţe při růstu mzdy nabízené mnoţství práce zpočátku roste a poté s ještě dalším růstem mzdy klesá (Holman, 2005). 2 Růst reálné mzdy je takové zvýšení mzdy, které umoţňuje nakupovat více statků. 9

2. 2 Poptávka po práci Trţní neboli agregátní poptávka po práci je horizontálním součtem individuálních poptávek všech firem poptávajících práci. Poptávka na trhu práce je determinována poptávkou po finálních výrobcích, které jsou pomocí práce vyráběny, a tudíţ je poptávkou odvozenou. Poptávku po práci dále ovlivňuje skutečnost, ţe práce nepůsobí samostatně a je nutná kombinace s ostatními vstupy (Václavíková a kol., 2009). Poptávka po práci je odvozena od produkční funkce (znázorněné níţe na obrázku č. 2) vyjadřující závislost reálného domácího produktu (Y) na mnoţství práce (L), a to při ostatních výrobních faktorech fixních (Holman, 2010). Produkční funkce tedy vyjadřuje vztah mezi vstupy výroby (variabilní faktor mnoţství práce s ostatními výrobními faktory fixními) a výstupem vytvořeným výrobou (reálný domácí produkt), kdy s postupným růstem mnoţství vstupů dochází ke zploštění křivky díky vlastnosti klesajícího mezního produktu práce 3 (Mankiw, 2012). Obr. č. 2 Produkční funkce Zdroj: (Holman, 2010) Firma bude zvyšovat mnoţství poptávané práce, dokud bude přírůstek příjmů z další jednotky práce vyšší neţ přírůstek nákladů na další jednotku práce. Přesněji řečeno, dokonale konkurenční firmy maximalizují svůj zisk z najímané práce tehdy, jestliţe se peněţní mezní produkt práce rovná mezním nákladům na tuto práci, tedy platí: P MP L = MC L, kde P MP L je peněţní mezní produkt práce a MC L jsou mezní náklady na práci. 3 Mezní produkt práce je přírůstek mnoţství výstupu z dodatečné jednotky práce. 10

Mezním nákladem na práci je nominální mzda (W), kterou lidé dostávají za vykonanou práci, takţe dále platí: P. MP L = W MP L = W/P, kde potom W/P je reálný náklad na práci, tj. reálná mzdová sazba (Holman, 2010). Obr. č. 3 Křivka mezního produktu práce Zdroj: (Holman, 2010) Mezní produkt práce MP L = Y/L je vţdy dán sklonem tečny k produkční funkci v daném bodě, jak je znázorněno výše na obrázku č. 2. Obrázek č. 3 zobrazuje křivku mezního produktu práce, která je zároveň křivkou agregátní poptávky po práci, jelikoţ pro kaţdý bod na této křivce je splněna podmínka MP L = W/P (Holman, 2010). 2. 3 Rovnováha a nerovnováha na trhu práce Rovnováha na trhu práce nastává v bodě (E), ve kterém se agregátní poptávka po práci rovná agregátní nabídce práce, jak je vidět níţe na obrázku č. 4. Tato rovnováha nastává při rovnováţné reálné mzdě W E a rovnováţné zaměstnanosti L E. Jak uvádí Mach (2001) domácnosti nabízejí při dané reálné mzdě tolik hodin práce, kolik chtějí a firmy poptávají takové mnoţství pracovníků, které při dané reálně mzdě najmout chtějí. Ekonomika se nachází ve stavu tzv. plné zaměstnanosti, tj. na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti (viz kapitola 3.3). Trh práce spěje ke své rovnováze a udrţuje se v ní na základě konkurence a to jak na straně poptávky, tak na straně nabídky. Nerovnováha na trhu práce je tudíţ přechodnou situací, která je eliminována pohybem reálné mzdy: 11

Niţší mzda (W 1 ) vyvolá nedostatek práce, tzn. firmy by nenacházely takové mnoţství práce, které by chtěly zaměstnat. Ovšem konkurence mezi firmami by vedla k růstu mzdy, která by motivovala lidi ke zvětšení nabízeného mnoţství práce a firmy naopak ke sníţení poptávaného mnoţství práce (pohyb po křivce nabídky i poptávky směrem vzhůru). Vyšší mzda (W 2 ) vyvolá přebytek práce čili nezaměstnanost. Díky konkurenci by však mezi lidmi hledajícími práci došlo ke sniţování mzdy aţ na úroveň mzdy rovnováţné (pohyb po křivce nabídky a poptávky směrem dolů). (Holman, 2005) Obr. č. 4 Rovnováha na trhu práce Zdroj: (Holman, 2005) Dosahovat takovéto rovnováhy na trhu práce lze pouze za předpokladu dokonalé konkurence na straně nabídky i poptávky (Václavíková a kol., 2009). Trh práce je za této situace pruţně reagujícím systémem, který je vţdy dokonale vyčištěn (nevznikají přebytky ani nedostatky práce), a to díky tzv. pruţným mzdám. Pruţné mzdy se projevují tím, ţe při změně nabídky nebo poptávky po práci dochází k ustálení trhu práce do rovnováţného stavu při rovnováţné mzdě a rovnováţné zaměstnanosti, tak jak bylo popsáno výše. Ve skutečnosti je ale trh práce nedokonalým trhem, kde ihned nedochází k nastolení rovnováţných mezd a hovoříme zde proto o nepruţnosti neboli rigiditě mzdových sazeb. Strnulost mzdových sazeb je způsobena mnoha faktory, jako např. zákonem o minimální mzdě anebo mzdovými poţadavky odborů (Jurečka a kol., 2010). 12

3 NEZAMĚSTNANOST Nezaměstnanost lze charakterizovat jako stav nerovnováhy na trhu práce, při které dochází k převaze nabídky práce nad poptávkou po práci (Václavíková a kol., 2009). Za nezaměstnaného je potom povaţován jedinec, který je vyloučen z pracovního procesu a zároveň splňuje stanovené podmínky (Šafránek, 2011). Definice nezaměstnaného dle ILO (Mezinárodní organizace práce) obsahuje čtyři takovéto podmínky: 1) věk starší 15 let, 2) postavení na trhu práce není v placeném zaměstnání či sebezaměstnání, 3) aktivnost aktivně hledá zaměstnání prostřednictvím úřadů práce, soukromých agentur práce, inzerce, příbuzných, přímým oslovováním zaměstnavatelů či podnikáním kroků vedoucích k založení vlastní firmy, 4) připravenost nastoupit do zaměstnání okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů (Václavíková a kol., 2009, s. 47). Nezaměstnanost ovlivňuje mnoho aspektů, některými z nich jsou např. (Václavíková a kol., 2009): nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, mzdová politika a nepruţnost mezd, dynamika ekonomiky a střídání hospodářských cyklů, demografická situace, strukturální změny, imobilita pracovní síly, vývoj inflace, státní zásahy na trhu práce, poţadavky odborů. Mezi současné rysy nezaměstnanosti v České republice patří: poměrně vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných, značná regionální rozdílnost úrovně nezaměstnanosti, stabilizace skupin obyvatelstva, které ţijí dlouhodobě ze sociálních dávek (lidé s věkovou hranicí nad 50 let, osoby se zdravotním postiţením, mládeţ, matky s dětmi, romská populace), závislost mnohých domácností na sociálních dávkách a konečně nárůst dávek sociální péče pro jednotlivé nezaměstnané osoby (Buchtová, 2007). 13

3. 1 Typy nezaměstnanosti a jejich příčiny Z ekonomického pohledu je vznik nezaměstnanosti dán různými příčinami, a to na základě uznání či odmítnutí určitých předpokladů (Helísek, 2000). Schiller (2000) uvádí čtyři hlavní typy nezaměstnanosti: Frikční nezaměstnanost nastává u lidí, kteří přecházejí z jedné pracovní pozice na druhou anebo vstupují na trh práce. Tento typ nezaměstnanosti se od ostatních typů odlišuje třemi faktory, a to existencí adekvátní poptávky po práci, poţadovanou kvalifikací u dostupných pracovních míst a poměrně krátkým časovým obdobím, po které je práce hledána. Sezónní nezaměstnanost vzniká v důsledku sezónních změn, tj. vlivem střídání ročních období a je tudíţ nevyhnutelná v některých oblastech jako zemědělství, stavebnictví nebo cestovní ruch. Strukturální nezaměstnanost je nezaměstnanost způsobená nesouladem mezi kvalifikací (nebo rozmístěním) lidí hledajících si práci a poţadavky (nebo rozmístěním) na dostupných pracovních místech. Holman (2005) uvádí, ţe vzniká vlivem přirozených a nevyhnutelných strukturálních změn v ekonomice, kdy dochází buďto ke zmenšování či naopak expanzi některých odvětví. Strukturální změny představují kontinuální proces, díky neustále měnící se struktuře poptávky, a proto snahy o jejich potlačení by vedly k zaostání ekonomiky. Václavíková a kol. (2009) dodává, ţe vhodným opatřením proti tomuto typu nezaměstnanosti je rekvalifikace a mobilita (i flexibilita) pracovních sil, která pomáhá sniţovat regionální rozdíly strukturální nezaměstnanosti. Cyklická nezaměstnanost vzniká při nedostatku pracovních míst, tzn. při neadekvátní úrovni agregátní poptávky, ke které dochází zejména v obdobích hospodářské krize. Jak uvádí Mach (2001) souvisí s cyklickými fluktuacemi ekonomiky, tj. rozdílem mezi skutečným a potenciálním produktem 4 (tedy i rozdílem mezi skutečnou a přirozenou mírou nezaměstnanosti, kdy skutečná míra nezaměstnanosti je nad úrovní přirozené míry nezaměstnanosti). Velikost cyklické nezaměstnanosti se proto v literatuře vyjadřuje pomocí tzv. Okunova zákona nazvaného podle amerického ekonoma Arthura Okuna. Tento zákon zachycuje negativní vzájemný vztah mezi poměrem skutečného a potenciálního produktu a mírou nezaměstnanosti. Říká, ţe růst nezaměstnanosti nad 4 Potenciální produkt je reálným HDP vyráběným při přirozené míře nezaměstnanosti. 14

její přirozenou úroveň o 1 % znamená sníţení hrubého domácího produktu (oproti potenciálnímu) o 2 %. Jak uvádí Holman (2005) dále lze na základě příčin rozlišit nezaměstnanost dle její dobrovolnosti: Dobrovolná nezaměstnanost vzniká v situaci, kdy nezaměstnaný hledá práci, ale za vyšší mzdu, neţ za tu která na trhu práce převládá. Klíma (2006) dodává, ţe při dobrovolné nezaměstnanosti je počet nezaměstnaných niţší nebo roven počtu volných pracovních míst. Délka trvání tohoto typu závisí na alternativních příleţitostech, jakými jsou podpory v nezaměstnanosti. Jestliţe je výše podpor nízká a doba jejich poskytování krátká, motivuje to lidi k rychlému nalezení práce, a tudíţ dochází ke sniţování dobrovolné nezaměstnanosti. Nedobrovolná nezaměstnanost (zobrazena výše na grafu č. 4) nastává v případě, kdy lidé nemohou najít práci za mzdu, která na trhu práce převládá i přesto, ţe by byli ochotni akceptovat ještě niţší mzdu. Příčinou tohoto typu nezaměstnanosti jsou překáţky bránící poklesu mezd jako např. odbory poţadující vysoké mzdy nebo státem uzákoněná minimální mzda, kterou musí zaměstnavatelé respektovat a nesmí vyplácet niţší mzdu neţ je právě ta minimální. Zákon o minimální mzdě pak nejvíce postihuje pracovníky s nízkou kvalifikací, jejichţ mzdy bývají nízké. Jak uvádí Klíma (2006) agregátní nabídka práce převyšuje agregátní poptávku po práci (tj. počet uchazečů o práci převyšuje nad počtem volných pracovních míst). Je zcela zřejmé, ţe tento typ nezaměstnanosti má pro člověka daleko horší důsledky neţ dobrovolná nezaměstnanost. 3. 2 Struktura nezaměstnanosti Dle Jurečky a kol. (2010) při hodnocení údajů o nezaměstnanosti v dané ekonomice je důleţitá i délka trvání nezaměstnanosti, její regionální rozloţení anebo dopad na jednotlivé skupiny obyvatelstva: Dlouhodobá nezaměstnanost trvá déle neţ jeden rok a představuje velmi závaţný společenský problém. Dlouhodobě nezaměstnaní trpí postupnou ztrátou kvalifikace, oslabením své psychiky a sociální pozice. Podle Holmana (2005) bývá obvykle vyvolána hospodářskou recesí (cyklická nezaměstnanost), existujícími překáţkami proti poklesu mezd či přílišnou štědrostí státu vyplácejícího podpory. 15

Krátkodobá nezaměstnanost se pohybuje pouze v rozmezí několika týdnů, a proto představuje méně závaţný, zato však nevyhnutelný společenský problém doprovázející vývoj kaţdé dynamické strukturálně proměnlivé ekonomiky. Jak uvádí Holman (2005) krátkodobá nezaměstnanost má frikční a strukturální charakter. Prostorové neboli regionální rozloţení nezaměstnanosti bývá velmi nerovnoměrné, a to díky existujícím regionálním disparitám. Analýza nezaměstnanosti by tedy z tohoto důvodu měla postihnout i niţší územní jednotky v rámci zkoumaného celku. Nerovnoměrnost nezaměstnanosti se nejčastěji projevuje např. z hlediska vzdělanosti, pohlaví či věkových skupin obyvatelstva, kdy u osob v předdůchodovém věku nebo absolventů škol bez potřebné praxe bývá vykazována vyšší míra nezaměstnanosti. 3. 3 Přirozená míra nezaměstnanosti Jak bylo uvedeno výše, kdyţ se trh práce nachází ve stavu tzv. plné zaměstnanosti, tak agregátní poptávka po práci se rovná agregátní nabídce. Důleţité je ale podotknout, ţe plná zaměstnanost neznamená, ţe všichni lidé jsou zaměstnáni. Dle Macha (2001) plná zaměstnanost znamená, ţe ekonomika operuje na úrovni tzv. přirozené míry nezaměstnanosti. Pojem přirozené míry nezaměstnanosti zavedl Milton Friedman. Tato míra zahrnuje frikční a strukturální nezaměstnanost, které plynou ze skutečnosti, ţe trh práce je v neustálém pohybu. Dle Klímy (2006) přirozená míra nezaměstnanosti představuje nejniţší dlouhodobě udrţitelnou míru nezaměstnanosti, při níţ jsou trhy práce v rovnováze (tlaky na mzdové a cenové hladiny jsou vyrovnány). Lze ji charakterizovat jako míru nezaměstnanosti na úrovni potenciálního produktu, kdy skutečná a očekávaná míra inflace je shodná a tudíţ neexistuje tendence k jejímu sniţování či zvyšování (Mach, 2001). Jedná se o situaci označovanou anglickou zkratkou NAIRU (NonAccelerating Inflation Rate of Unemployment), tj. míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci. Potenciální produkt potom vyjadřuje reálnou hodnotu statků a sluţeb (HDP), které by mohly být vyprodukovány, kdyby výrobní faktory dané země byly plně vyuţity (Václavíková a kol. 2009). V dlouhém období se skutečná míra nezaměstnanosti neodchyluje od přirozené míry nezaměstnanosti, která v ekonomice převaţuje (Jurečka a kol., 2010). 16

Mezi dva obecné determinanty přirozené míry nezaměstnanosti patří (Mach, 2001): 1) fakt, ţe hledání práce (z důvodů frikční a strukturální nezaměstnanosti) vyţaduje určitý čas, 2) nepruţnost nominálních mezd, kdy reálné mzdy nemohou klesnout okamţitě nebo vůbec na úroveň vyčišťující trh práce, coţ zapříčiní převis nabídky nad poptávkou po práci. Jak uvádí Helísek (2000) v rozvinutých ekonomikách vykazuje dlouhodobý vývoj přirozené míry nezaměstnanosti zpravidla rostoucí tendenci. K jejímu sniţování mohou přispět opatření zvyšující pruţnost trhů práce jako je: zlepšování informací o volných pracovních místech, vládou financované programy rekvalifikace, podpora migrace lidí za prací (např. příspěvky na dopravu za zaměstnáním), redukce sociálních dávek (především podpor v nezaměstnanosti) můţe vést ke sníţení frikční nezaměstnanosti, pokud dosavadní stav vytvářel příliš měkké podmínky při hledání práce, redukce zákonem stanovených minimálních mezd, coţ by podpořilo rozšíření pracovních příleţitosti pro pracovníky s nízkou kvalifikací. 3. 4 Nezaměstnanost a inflace Nezaměstnanost lze analyzovat samostatně nebo v korelaci s jiným podstatným jevem, jakým je inflace (Šafránek, 2011). Inflace je označením pro nárůst cen (resp. všeobecné cenové hladiny) neboli sniţování kupní síly peněz, přičemţ zvyšování cen se týká všech cen, a to včetně mezd. Důkaz o tom, ţe existuje vzájemný inverzní vztah mezi mzdovou inflací (růstem nominálních mezd) a mírou nezaměstnanosti podal ekonom A. W. Phillips (Holman, 2005). Na obrázku č. 5 je zobrazena původní Phillipsova křivka (PC). Jak uvádí Paulík a Pellešová (2003) z jejího klesajícího průběhu je patrné, ţe čím niţší je skutečná míra nezaměstnanosti (u), tím vyšší je mzdová inflace (gw) a naopak. Průsečík s vodorovnou osou míry nezaměstnanosti je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti (u*), kde je mzdová inflace nulová (platí tedy, ţe míra růstu mezd je nulová, kdyţ u = u*). 17

Obr. č. 5 Původní Phillipsova křivka Zdroj: upraveno dle Paulík a Pellešová (2003) Holman (2005) uvádí, ţe vzájemný nepřímo úměrný vztah lze vysvětlit tak, ţe při nízké nezaměstnanosti se zostřuje konkurence mezi zaměstnavateli z nedostatku potřebných pracovníků, a proto jsou ochotni zvýšit mzdy pro jejich získání či udrţení (platí tedy, ţe při růstu mezd u < u*). Naopak, kdyţ je vysoká nezaměstnanost, zostřuje se konkurence mezi pracovníky, kteří jsou ochotni akceptovat niţší mzdy (platí tedy, ţe při poklesu mezd u > u*). Phillipsova křivka však prošla mnoha vývojovými modifikacemi. Ekonomové P. A. Samuelson a R. M. Solow upravili původní mzdovou Phillipsovu křivku takovým způsobem, ţe mzdovou inflaci nahradili cenovou inflací. Modifikovaná Phillipsova křivka potom vyjadřuje inverzní vztah mezi cenovou inflací a mírou nezaměstnanosti a současně také skutečnost, ţe ţádoucí nízká míra nezaměstnanosti je doprovázena neţádoucí vysokou inflací a naopak (Paulík a Pellešová, 2003). Inverzní vztah byl tedy chápán jako volba mezi inflací a nezaměstnaností, kdy nezaměstnanost lze sníţit za cenu zvýšení inflace a inflaci lze sníţit za cenu zvýšení nezaměstnanosti. Předpoklad tohoto substitučního vztahu platí, ale pouze pro krátké období a nikoli i pro dlouhé, jak se domnívali. Původní Phillipsova křivka je tedy krátkodobá (Holman, 2005). M. Friedman a E. Phelps rozšířili Phillipsovu křivku o míru očekávané inflace. Poukázali na to, ţe klesající křivka předpokládá krátkodobou tzv. peněţní iluzi. Za peněţní iluzi je označována situace, kdy pracovníci přizpůsobují své mzdové poţadavky očekávané a nikoli skutečné cenové úrovni (Paulík a Pellešová, 2003). Jestliţe se stát snaţí o sníţení nezaměstnanosti pod její přirozenou míru zvyšováním 18

agregátní poptávky, zvýší se nominální mzdy a ceny. Pracovníci podlehnou peněţní iluzi a v jejím důsledku budou zvyšovat nabídku své práce. Tímto dojde ke sníţení nezaměstnanosti a k nárůstu inflace. Po delší časové období si ale začnou lidé uvědomovat, ţe se pro ně nic nezměnilo. Peněţní iluze tak vyprchá a lidé zase sniţují nabídku práce. Konečným výsledkem je růst nezaměstnanosti, kdy přibliţně do roka se nezaměstnanost opětovně vrátí na původní úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. Ovšem inflace po celý rok setrvává na zvýšené úrovni a tudíţ ji lidé očekávají i do budoucna (Holman, 2005). Dle Šafránka (2011) se jedná o tzv. adaptivní očekávání vycházející z minulého vývoje, kterému lidé přizpůsobují své chování v současnosti. Při dalších pokusech o dlouhodobé sníţení nezaměstnanosti pod úroveň přirozené míry se bude inflace neustále zvyšovat. Inflace bude tedy akcelerovat do chvíle, neţ stát nechá nezaměstnanost ustálit na své přirozené míře. Z uvedeného plyne, ţe z dlouhodobého hlediska existuje pouze přirozená míra nezaměstnanosti. Současně platí, ţe pokud je míra nezaměstnanosti pod svojí přirozenou mírou, tak inflace akceleruje a naopak pokud je míra nezaměstnanosti nad svou přirozenou mírou, tak inflace deceleruje. (Holman, 2005). V dlouhém období dochází pouze ke zvyšování inflace, tudíţ je dlouhodobá Phillipsova křivka vertikálou na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti (Šafránek, 2011). 3. 5 Měření nezaměstnanosti Pro potřeby kvantifikace a tedy měření nezaměstnanosti jsou vymezovány kategorie obyvatelstva (Jurečka a kol., 2010). Mankiw (2012) definuje tyto kategorie následujícím způsobem: Ekonomicky aktivní obyvatelstvo neboli pracovní síla je označením pro celkový počet pracovníků daný součtem zaměstnaných a nezaměstnaných. a) Zaměstnaní tato kategorie zahrnuje ty, kteří pracují jako placení zaměstnanci nebo jako pracovníci ve vlastním podniku. Řadí se sem pracovníci zaměstnaní jak na hlavní pracovní poměr, tak i na částečný úvazek. Dále také tato kategorie uznává ty, kteří jsou v pracovním poměru, ale pouze dočasně nepracují, např. z důvodu dovolené, nemoci anebo špatného počasí v případě některých sezónních zaměstnání. b) Nezaměstnaní definice nezaměstnaného viz výše. 19

Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo je označením pro ty, kteří nepatří mezi zaměstnané ani nezaměstnané, jako například student prezenční formy studia, člověk v domácnosti či důchodce. Obr. č. 6 Toky na trhu práce Zdroj: upraveno dle Burda a Wyplosz, (2009) Obrázek č. 6 znázorňuje dynamiku trhu práce zaloţenou na neustálém pohybu jedinců mezi třemi kategoriemi (zaměstnaní, nezaměstnaní a ekonomicky neaktivní obyvatelstvo). Tímto se vysvětlují nepřetrţité změny v počtu ekonomicky aktivních a neaktivních obyvatel. Kuchař (2007) uvádí, ţe intenzita toků mezi třemi uvedenými sociálně ekonomickými kategoriemi je indikátorem otevřenosti trhu práce. Niţší intenzita nasvědčuje stabilizované ekonomice a uzavřenému trhu, vyšší intenzita naopak svědčí o restrukturalizačních procesech v ekonomice a vysoce dynamickém, otevřeném trhu. Vymezená kategorizace obyvatelstva je základním východiskem ukazatelů, které se pouţívají pro analýzu vývoje na trhu práce, resp. nezaměstnanosti. Takovým nejčastěji pouţívaným relativním ukazatelem je míra nezaměstnanosti, která je dána podílem počtu nezaměstnaných k ekonomicky aktivním obyvatelům vyjádřený v procentech (Jurečka a kol., 2010). 20

Platí tedy (Václavíková a kol., 2009):, kde u míra nezaměstnanosti v %, U počet nezaměstnaných, L počet zaměstnaných. V České republice existují dvě metodiky pro měření nezaměstnanosti, a tudíţ dvě rozdílné míry nezaměstnanosti lišící se v datové základně (Jurečka a kol., 2010): 1) Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) ČR vychází ze statistik úřadů práce a za nezaměstnané tedy povaţuje ty osoby, které jsou registrovány na úřadu práce. Míra nezaměstnanosti je proto v tomto případě označována jako míra registrované nezaměstnanosti a je vyuţívána převáţně v médiích. 2) Český statistický úřad (ČSÚ) pravidelně realizuje speciální průzkum na vymezeném reprezentativním vzorku domácností, označovaný jako tzv. Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS). Na základě průzkumu VŠPS se potom určuje počet nezaměstnaných a míra nezaměstnanosti je zde nazývána jako obecná míra nezaměstnanosti. Velmi často se tato míra pouţívá pro mezinárodní komparaci nezaměstnanosti. Šafránek (2011) poukazuje na nepřesnost relativní výše registrované nezaměstnanosti. Jisté zkreslení představuje nezahrnutý počet pracovníků, kteří jsou zaměstnáni na zkrácený pracovní úvazek, i kdyţ by třeba rádi pracovali na úvazek plný (v literatuře označováni jako podzaměstnaní). Další důvod nepřesnosti vychází ze skutečnosti, ţe určitý počet nezaměstnaných se neregistruje na úřadech práce, coţ je dáno buďto psychologickými aspekty anebo pouze dočasnou nezaměstnaností s výhledem na jistou pracovní pozici. Navíc existuje určitý počet dlouhodobě nezaměstnaných, kteří jiţ byli vyřazeni z evidence úřadu práce. Jak uvádí Holman (2005, s. 293) skutečná nezaměstnanost bývá vždy o nějaké procento vyšší než registrovaná nezaměstnanost. 21

Výše uvedené důvody proto není potřeba přeceňovat a je moţno malý rozdíl posuzovat v rozsahu statistické odchylky. Je totiţ také pravdou, ţe někteří registrovaní nezaměstnaní ani neodpovídají výše uvedené definici nezaměstnaného, jelikoţ si nehledají aktivně práci a registraci na úřadu práce provedli pouze z důvodu vyuţití podpory v nezaměstnanosti (Šafránek, 2011). Jak uvádí Václavíková a kol. (2009) od 1. 7. 2004 se změnila metodika pro výpočet míry nezaměstnanosti. Nevychází se jiţ z celkového počtu uchazečů evidovaných na úřadech práce, nýbrţ z tzv. dosaţitelných uchazečů, kteří jsou schopni ihned nastoupit do práce. Tito uchazeči tedy nemají ţádnou objektivní překáţku, která by jim bránila v nástupu do zaměstnání. Objektivní překáţkou je potom myšleno to, ţe uchazeči nejsou např. ve vazbě, ve výkonu trestu, v pracovní neschopnosti, v rekvalifikačním kurzu, nevykonávají krátkodobé zaměstnání, nepobírají peněţitou pomoc v mateřství či hmotné zabezpečení po dobu rodičovské dovolené. Dle ILO (Mezinárodní organizace práce) všichni tito uchazeči nemohou aktivně hledat práci a nejsou tak povaţování za nezaměstnané. Podle Jurečky a kol. (2010) dalším z poměrně často pouţívaných ukazatelů je míra ekonomické aktivity (v některých publikacích uváděná jako míra pracovní participace účasti), jeţ je dána poměrem počtu ekonomicky aktivních obyvatel k obyvatelstvu v produktivním věku vyjádřeny v procentech. Platí tedy:, kde ea míra ekonomické aktivity v % EA ekonomicky aktivní obyvatelstvo obyvatelé v produktivním věku 15 aţ 65 let. Pro účely podrobnějšího zkoumání trhu práce se jednotlivé míry vykazují nejen za celou zemi, jakoţto průměrný údaj, ale i jako dílčí údaj dle různých charakteristik (např. věkových skupin, úrovně dosaţeného vzdělání, pohlaví atd.) Jak uvádí Václavíková a kol. (2009) jedná se o tzv. specifické míry nezaměstnanosti. 22

Jak uvádí Jurečka a kol. (2010) vedle sledování míry nezaměstnanosti je účelné posoudit i reálné šance nezaměstnaných na nalezení volného pracovního místa, tj. porovnání počtu uchazečů o zaměstnání s počtem volných míst. Obr. č. 7 Beveridgeova křivka Zdroj: (Jurečka a kol., 2010) Vztah mezi mírou volných míst (podíl volných míst na celkovém počtu pracovních míst potřebných k zaměstnání všech pracovních sil) a mírou nezaměstnanosti vyjadřuje Beveridgeova křivka na obrázku č. 7, jenţ má klesající průběh. Přerušovaná čára pod úhlem 45 odpovídá rovnováţné situaci. Posun po křivce popisuje pozici ekonomiky z hlediska hospodářského cyklu. V období ekonomické recese vyznačující se vyšší nezaměstnaností a niţší mírou volných míst odpovídá oblast pod osou 45 a naopak v období expanze vyznačující se nízkou nezaměstnaností a vysokým počtem volných míst odpovídá oblast nad osou 45. Dle Šafránka (2011) základním problémem této křivky je mylný předpoklad o úplnosti informací o volných pracovních místech. 23

4 DOPADY NEZAMĚSTNANOSTI Dopady nezaměstnanosti, a to zvláště dlouhodobé nezaměstnanosti, jsou velice tíţivé nejen pro člověka samotného, ale také pro celou společnost v rámci trţní ekonomiky dané země. Dopady bývají někdy označovány jako náklady nezaměstnanosti a lze je rozdělit na ekonomické a sociální. 4. 1 Ekonomické dopady Jestliţe v ekonomice nastane situace nedostatku pracovních míst pro všechny uchazeče o práci, dojde k nevyuţití tohoto významného výrobního faktoru (Klíma, 2006) a daná země tudíţ nebude moci vyrábět na hranici svých produkčních moţností (Jurečka a kol., 2010). Ekonomickým dopadem potom bude ztráta na výrobcích a sluţbách, tj. produktu (HDP), který mohli nezaměstnaní vyrobit (Klíma, 2006). Ztrátu makroekonomického produktu představuje tzv. produkční mezera, jeţ je dána rozdílem mezi skutečným a potenciálním produktem. Tuto ztrátu lze odhadnout pomocí tzv. Okunova zákona, který byl jiţ výše definován. Ovšem důleţité je ještě podotknout, ţe při této situaci je skutečná míra nezaměstnanosti vyšší neţ přirozená míra nezaměstnanosti (u > u*) a v důsledku nevyuţití potenciální moţnosti skutečný produkt menší neţ potenciální (Y > Y*). Jinými slovy, skutečný výstup je pod potenciální úrovní (Broţová, 2003). V podstatě se jedná o ekonomický dopad cyklické nezaměstnanosti (Helísek, 2000). Je tedy důleţité upozornit na to, ţe pracovní síla je hlavním determinantem národních produkčních moţností. Jestliţe dochází k růstu pracovní síly, současně roste i kapacita produkce, coţ má pozitivní vliv na dlouhodobý ekonomický růst dané země (Schiller, 2000). Dalším ekonomickým dopadem můţe být zvyšování schodku státního rozpočtu díky přetrvávající nezaměstnanosti. Tento dopad vychází z nutnosti výdajů na vyplácení podpor v nezaměstnanosti, financování chodu úřadů práce anebo na tzv. aktivní politiku. Navíc dochází ke sniţování daňových příjmů státního rozpočtu, coţ je dáno ztrátou daní z příjmů (a s tím související daně ze sociálního a zdravotního pojištění), kterou by mohli nezaměstnaní platit, kdyby byli zaměstnáni. Ke sniţování daňových příjmů napomáhá ale i niţší výběr nepřímých daní (DPH a spotřebních daní). Domácnosti s jedním či více nezaměstnanými členy mají niţší disponibilní důchod, za 24

který si nemohou koupit tolik statků, jako kdyby nezaměstnaní členové byli zaměstnáni a dostávali mzdu (Jurečka a kol., 2010). Jak jiţ bylo výše řečeno, dlouhodobá nezaměstnanost má negativní vliv, ve smyslu ztráty kvalifikace (lidského kapitálu) uchazečů o práci. Znehodnocení lidského kapitálu se řadí mezi ekonomické dopady, jelikoţ je jedním ze zdrojů ekonomického růstu (Helísek, 2000). 4. 2 Sociální dopady Vymezení nezaměstnanosti pouze v ekonomické rovině by bylo zcela jistě neúplné, proto je důleţité poukázat i na sociální dopady nezaměstnanosti. Nezaměstnanost je individuálně proţívaná zkušenost, a proto se s ní někdo vyrovnává lépe a někdo hůře. Obecně determinujícími faktory jsou např. profesní ambice, věk, sociální opora, regionální míra nezaměstnanosti, individuální odolnost (Václavíková a kol., 2009). Nezaměstnanost způsobuje psychickou zátěţ člověka, která je primárně vyvolána ztrátou pracovního příjmu, dále také narušením dosavadních společenských vztahů, zvýšením nemocnosti, rozpadem rodin (Helísek, 2000), změnami ve vnímání času, pocitem úzkosti z budoucnosti, nárůstem poniţujících zkušeností (ţádat o práci a být následně odmítán), ztrátou sebedůvěry s pocity podřadnosti apod. Ztráta zaměstnání tedy vede k sociální izolaci ve smyslu stranění se od zaměstnané populace a dochází k ní zejména u nezaměstnaných staršího věku. Prodluţování období nezaměstnanosti potom nasvědčuje pasivnějším ţivotním strategiím (Mareš, 2002), kdy se z uchazečů o zaměstnání stávají (jiţ výše zmiňovaní) odrazení pracovníci, tj. ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Dalším výrazně negativním sociálním dopadem souvisejícím s morálkou a promítajícím se do celé společnosti je destrukce etických hodnot člověka a s tím související sociálně patologické jevy jakými jsou např. kriminalita, vandalismus, alkoholismus, narkomanie, sebevraţdy apod. (Helísek, 2000). Jurečka a kol. (2010) uvádí, ţe nezaměstnanost celkově působí na pokles ţivotní úrovně obyvatel. Sniţování ţivotní úrovně plyne ze skutečnosti, ţe příjem z podpor v nezaměstnanosti či dokonce jen ze sociální podpory určené na základě ţivotního minima stěţí pokrývá základní potřeby člověka či dokonce celých rodin (Mareš, 2002). 25

5 POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI Státní politika zaměstnanosti je charakterizována jako činnost směřující k dosaţení dynamické rovnováhy mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. Tato politika, prostřednictvím mnohých opatření, usiluje nejen o nastolení kýţené rovnováhy (tj. sniţování existující nezaměstnanosti), ale i o produktivní vyuţití zdrojů pracovní síly a zabezpečení práva občanů na zaměstnání (Kotýnková, Němec, 2003). Nezasahuje však do působení trţního mechanismu, ale pouze se snaţí o podporu či doladění vývoje na trhu práce, tudíţ nijak nemodifikuje trh práce. Politika zaměstnanosti je výsledkem úsilí nejenom státu, ale i zaměstnavatelů, zaměstnanců a odborů (Halásková, 2008). Státní správu politiky zaměstnanosti zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (útvar Správy sluţeb zaměstnanosti) společně s územními orgány státní správy s právní subjektivitou, tzn. úřady práce (Kotýnková, Němec, 2003). 5. 1 Aktivní politika zaměstnanosti Jak uvádí Václavíková a kol. (2009) aktivní politika zaměstnanosti je jednou ze dvou sloţek politiky zaměstnanosti, která se aktivně zaměřuje na vytváření nových pracovních příleţitostí a na přípravu pracovních sil pro uplatnění na trhu práce. Holman (2005) poukazuje na skutečnost, ţe vytváření či udrţení pracovních míst vládou (pomocí vládních výdajů) nedokáţe v dlouhodobém horizontu sniţovat míru nezaměstnanosti. Hlavním zájmem politiků je totiţ udrţet si přízeň voličů, a proto obvykle dělají takové věci, které jsou vidět. Jestliţe některým velkým a zadluţeným podnikům hrozí krach, který by znamenal propuštění tisíce lidí, vláda za ně platí dluhy, poskytuje dotace ze státního rozpočtu anebo jim dává státní zakázky. Pokud by došlo ke krachu a následnému propuštění tolika zaměstnanců bylo by to vidět. Problémem je tedy v tom, ţe taková pracovní místa jsou udrţována za cenu obrovských ztrát. Politické zákony se zde dostávají do konfliktu s trţními zákony a dochází nejen k udrţování neefektivních firem, ale i ke zpomalování ekonomického růstu. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti definuje nástroje aktivní politiky takto: rekvalifikace získání nové nebo prohloubení dosavadní kvalifikace veřejně prospěšné práce časově omezené pracovní příleţitosti slouţící zejména pro dlouhodobě nezaměstnané 26

společensky účelná pracovní místa zaměstnavatel vytváří tato místa na základě dohody s úřadem práce příspěvek na zapracování poskytuje úřad práce zaměstnavateli (maximálně po dobu tří měsíců a na základě dohody), který přijme do pracovního procesu uchazeče o zaměstnání z rizikové skupiny nezaměstnaných příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program úřady práce poskytují příspěvek na částečnou úhradu náhrady mezd (maximálně po dobu šesti měsíců), překlenovací příspěvek úřad práce jej můţe poskytnout (nejdéle po dobu tří měsíců) osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání investiční pobídky u zaměstnavatele je hmotně podporováno vytváření nových pracovních míst a rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců Součástí opatření aktivní politiky zaměstnanosti jsou rovněţ: podpora zaměstnávání osob se zdravotním postiţením a poradenství, které provádějí nebo zabezpečují úřady práce (Václavíková a kol., 2009) 5. 2 Pasivní politika zaměstnanosti Dle Haláskové (2008) pasivní politika zaměstnanosti, jakoţto druhá sloţka politiky zaměstnanosti, řeší spíše jen sociální dopady nezaměstnanosti. V širším pojetí představuje systém umoţňující přeţití nezaměstnaných na určitém standardu prostřednictvím nejrůznější forem kompenzace za ztrátu výdělku po dobu nezaměstnanosti. V uţším pojetí se pasivní politikou rozumí vyplácení podpor v nezaměstnanosti anebo moţnost předčasného odchodu do důchodu. Mezi nástroje pasivní politiky se tedy řadí především: podpora v nezaměstnanosti podpora při rekvalifikaci Pasivní politika zaměstnanosti zahrnuje také činnost úřadů práce, které poskytují bezplatné informace o pracovních příleţitostech. Kritici tvrdí, ţe je lepší nechat vyhledávání práce na trţních silách a nejsou tak zapotřebí státní intervence. Pracovní místa se většinou zaplní díky inzerci v novinách, pracovním agenturám, osobnímu dotazování o nových pracovních příleţitostech i uchazečích o práci (Jurečka a kol., 2010). 27

6 KORELAČNÍ ANALÝZA Korelační analýza se zabývá vzájemnými, zejména lineárními, závislostmi dvou veličin (Hindls, Hronová, Seger, 2007). Dle Minaříka (2008) se v případě korelační analýzy jedná o oboustrannou závislost, kdy nelze jednoznačně určit závislou a nezávislou proměnnou. Obě proměnné mají charakter pozorovaných proměnných. Při zkoumání závislosti je základním nástrojem z hlediska grafického vyjádření tzv. korelační (téţ bodový či tečkový) diagram. Tento diagram zobrazuje mračno bodů odpovídající jednotlivým pozorováním, které tvoří korelační pole. Tvar korelačního pole potom vypovídá o dvou základních atributech závislosti, kterými jsou: průběh závislosti přímočarý, křivočarý, rostoucí či klesající, intenzita (neboli síla, těsnost) závislosti je větší, čím více má korelační pole protáhlejší tvar. V rámci korelační analýzy je kladen větší důraz na intenzitu vzájemného vztahu, neţ na zkoumání veličin ve smyslu příčina následek. Tuto skutečnost totiţ za pomoci korelace nelze určit (Hindls, Hronová, Seger, 2007). Podle Minaříka (2008) intenzitu závislosti vzájemného vztahu dvou veličin měří tzv. korelační koeficient (r), který je dán následujícím vzorcem: Tento korelační koeficient potom nabývá hodnot od 1 do + 1, kde znaménko určuje směr korelační závislosti. Současně platí, ţe pokud: r = 1 existuje pevná pozitivní závislost, r = 1 znamená pevnou negativní závislost, r = 0 jde o nezávislost. Jak uvádí Hindls, Hronová a Segera (2007, s. 206) čím více se tedy blíží koeficient korelace v absolutní hodnotě jedné, tím považujeme danou závislost za silnější a čím více se blíží nule, tím ji považujeme za volnější. Důleţité je však podotknout, ţe pokud se koeficient blíţí nule, tak se nemusí nutně jednat o slabou závislost. Proměnné mohou být silně závislé, avšak vzájemný vztah nelze vyjádřit lineární funkcí. 28

7 ANALÝZA NEZAMĚSTNANOSTI JMK VE SROVNÁNÍ S ČR 7. 1 Geografická, demografická a ekonomická charakteristika JMK Jihomoravský kraj (dále JMK) je situován v jihovýchodní části České republiky (dále ČR) na hranicích s Rakouskem a Slovenskem (www.kr-jihomoravsky.cz). V rámci republiky JMK (od západu po severovýchod) sousedí s krajem Jihočeským, Vysočina, Pardubickým, Olomouckým a Zlínským. Je tvořen sedmi okresy (Brno město, Brno venkov, Blansko, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo), přičemţ 673 obcí je rozděleno na 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP). Krajskou metropolí a současně druhým největším městem republiky je město Brno leţící na soutoku řek Svratky a Svitavy. Jako přirozené spádové centrum celé jiţní Moravy je křiţovatkou dálnic ve směru Praha, Vídeň, Bratislava a Olomouc. V neposlední řadě je také městem nadregionálního významu především z hlediska vysokého školství a existence sídel řady institucí celostátního významu, a to zejména soudnictví (www.czso.cz). Od 1. 1. 2005 dle zákona č. 387/2004 Sb., o změně hranic krajů bylo z kraje Vysočina přesunuto 25 obcí do okresu Brno venkov. Konkrétně se jednalo o 24 obcí z okresu Ţďár nad Sázavou (nyní ORP Tišnov) a o 1 obec (Senorady) z okresu Třebíč (ORP Ivančice). Díky tomuto přesunu došlo k rozšíření JMK téměř o 13 tisíc hektarů. Další změny proběhly na základě vyhlášky č. 513/2006 Sb., kterou se měnila vyhláška č. 564/2002 Sb. o stanovení území okresů ČR. Úpravou vnitřních hranic mezi okresy JMK bylo dáno do souladu území okresů s územím správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Od 1. 1. 2007 tak nastala změna okresu u 26 obcí, kdy k okresu Hodonín přibyla 1 obec z okresu Vyškov a do okresu Brno venkov přešlo zbylých 25 obcí. Z těchto 25 obcí bylo 14 obcí z okresu Blansko, 7 obcí z okresu Břeclav a konečně 4 obce z okresu Znojmo (www.czso.cz). Rozlohou 7 195,4 km 2 a počtem obyvatel 1 166 313 (k roku 2011) se řadí na čtvrté místo v republice. Na celkové ploše ČR se tak JMK podílí 9,1 % a ţije zde 11,0 % obyvatel ČR. Hustota zalidnění činí 160, 8 obyvatel na km 2 a je vyšší, neţ průměr ČR. Co se týče rozlohy, největším okresem je Znojmo (1 590 km 2 ), kde ţije pouze 9,8 % obyvatel JMK a okres je tak charakteristický svou nejniţší hustotou zalidnění v celém kraji. Naproti tomu nejmenší rozlohu vykazuje okres Brno město (230 km 2 ), kde ţije téměř 371 tis. obyvatel (32,2 %), coţ se projevuje nejvyšší hustotou zalidnění 29

v JMK. Avšak z celkového počtu obyvatel JMK připadá nejmenší počet obyvatel (7,7 %) na okres Vyškov (www.mpsv.cz). Při podrobnějším zkoumání vývoje počtu obyvatel JMK v letech 2001 2011 lze říci, ţe počet obyvatel zpočátku spíše stagnoval, poté ovšem došlo k jeho zvýšení. Z celkového počtu obyvatel převaţuje, v kaţdém sledovaném roce, ţenská populace nad muţskou (v průměru více jak 30 tisíc ţen) a skupina osob v produktivním věku (15 64 let), která má dlouhodobě rostoucí tendenci s výjimkou posledních tří let. Z hlediska vývoje dalších věkových skupin dochází k postupnému poklesu počtu osob v předproduktivním věku (0 14 let) opět s výjimkou posledních tří let a naopak k dlouhodobému nárůstu počtu osob v poproduktivním věku (65 a více let). Tento vývoj poukazuje na existenci dlouhodobého trendu stárnutí populace, který platí pro celou ČR (viz Příloha č. 1). Vzdělanostní strukturu obyvatelstva JMK ve věku starších 15 ti let, ve srovnání let 2001 a 2011, dokládá tabulka č. 1. Data jsou převzata z ČSÚ, a to konkrétně ze sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) pro roky 2001 a 2011. Z komparace těchto dvou let lze říci, ţe všeobecně roste úroveň vzdělanosti v JMK ve smyslu úbytku osob se základním a středoškolským (SŠ) vzděláním bez maturity ve prospěch osob se středoškolským (SŠ) vzděláním s maturitou a vysokoškoláků. Největší nárůst je zaznamenán u osob, které dosáhly vysokoškolského vzdělání a naopak největší úbytek je patrný u osob se základním vzděláním. Ovšem stále nejvíce zastoupenou skupinou jsou středoškolsky vzdělané osoby bez maturity. počet % počet % základní 224 014 24 179 692 18 SŠ bez maturity 351 000 37 323 328 32 SŠ s maturitou 266 099 28 309 083 31 vysokoškolské 97 824 10 146 796 15 nezjištěno 8 643 1 41 815 4 obyvatelstvo ve věku 15 a více let Jihomoravský kraj Nejvyšší dosaţené vzdělání 2001 2011 947 580 100 1 000 714 100 Tab. č. 1 Vzdělanostní struktura obyvatelstva ve věku 15 a více let JMK v letech 2001 a 2011 Zdroj: (www.czso.cz, vlastní úprava) 30

U vzdělanostní struktury obyvatelstva JMK je zajímavá komparace s průměrem ČR (k roku 2011), kdy podíl vysokoškoláků JMK převyšuje průměr ČR, jak je patrné z tab. č. 2. Tuto skutečnost, lze vysvětlit jiţ zmiňovaným nadregionálním významem vysokého školství v hlavním městě Brně. Nejvyšší dosaţené vzdělání počet % počet % základní 1 613 986 18 179 692 18 SŠ bez maturity 2 952 112 33 323 328 32 SŠ s maturitou 2 790 112 31 309 083 31 vysokoškolské 1 114 731 12 146 796 15 nezjištěno 476 691 5 41 815 4 obyvatelstvo ve věku 15 a více let Česká republika Tab. č. 2 Srovnání vzdělanostní struktury obyvatelstva ve věku 15 a více let JMK a ČR v roce 2011 Zdroj: (www.czso.cz, vlastní úprava) Jihomoravský kraj 8 947 632 100 1 000 714 100 Z hlediska ekonomického potenciálu patří JMK k významným regionům, jelikoţ výsledný hrubý domácí produkt (HDP) kraje je desetinou HDP ČR. V ekonomice kraje má stále dominantní postavení zpracovatelský průmysl, coţ je dáno dlouholetou průmyslovou tradicí Brna a okolí. Vedle průmyslu zaujímá své místo také obchod, opravy spotřebního zboţí a tzv. komerční sluţby. Dále zejména pro jiţní oblasti kraje je tradičním odvětvím zemědělství, které je více zaměřené na pěstování obilovin, řepku a cukrovku. Tradičním odvětvím je také, díky příznivým přírodním podmínkám, ovocnářství, zelinářství a vinařství. JMK má více jak 90 % plochy vinic celé ČR. Z pohledu okresů, přední místa ve vinohradnictví představují: Hodonín, Znojmo, částečně Brno venkov a zvláště pak okres Břeclav, ve kterém se nachází 46 % plochy všech vinic v ČR. Téměř 60 % celkové rozlohy kraje tvoří zemědělská půda, z níţ 83 % připadá na ornou půdu, kdy okresy Vyškov a Znojmo mají nejvyšší stupeň zornění (tj. podíl orné půdy na zemědělské). Zemědělství se však na celkovém HDP podílí nejmenší měrou (www.czso.cz). Pro úplnost je ještě důleţité se zaměřit na hospodářství JMK dle jednotlivých okresů. Znojmo je profilováno jako zemědělsky-průmyslový region (zemědělská půda tvoří téměř 68 % výměry okresu). Tradiční je keramický, potravinářský a strojírenský průmysl. V uplynulých letech některé větší či menší nekonkurenceschopné podniky 31

zkrachovaly či musely změnit svoji činnost a v převáţné většině vznikaly menší podniky. Taková situace nastala i v oblasti zemědělství, kdy také vznikalo velké mnoţství větších nebo menších rodinných farem. V odvětví sluţeb došlo k rozvoji, jak v případě právnických, tak v případě fyzických osob. Všechny popsané změny se následně negativně projevily na pracovním trhu. Trh práce je v tomto okrese významně ovlivněn sezónností prací v zemědělství, stavebnictví či sluţbách, kdy v zimních měsících se prohlubuje jiţ uţ tak vysoká míra nezaměstnanosti. Dále má na vysokou nezaměstnanost jistý vliv poměrně nízké zprůmyslnění, absence velkých podniků a špatná dopravní dostupnost. Okres Břeclav má naopak charakter průmyslovězemědělský, kde dle údajů ze SLDB v roce 2011 nejvíce ekonomicky aktivního obyvatelstva pracuje v průmyslu (27 %), v zemědělství 6 %, v obchodě a pohostinství 14 % a ve stavebnictví 8 % zaměstnaných obyvatel. Hodonín je stejně jako Břeclav průmyslově-zemědělským okresem, ve kterém se taktéţ negativně projevila transformace či zánik velkých průmyslových podniků, jeţ původně patřily k největším zaměstnavatelům v okrese. Díky této situaci z dlouhodobého hlediska vzrostla míra nezaměstnanosti. I přes vznik malých podniků v oblasti průmyslu či zemědělství však nedošlo ke zlepšení situace na trhu práce. Na území tohoto okresu se nachází rozsáhlá loţiska ropy, plynu, lignitu, cihlářských surovin a štěrkopísku, přičemţ velkou perspektivu představuje větší vyuţití minerálních vod pro léčebné účely. Okres Vyškov je průmyslově-zemědělským regionem a zaměstnanosti v okrese napomáhá snadná dopravní dostupnost do hlavního krajského města, z čehoţ těţí i okres Blansko. Blansko mělo vţdy průmyslově-zemědělský charakter, kde dle SLDB 2011 pracovalo v průmyslu 43,8 % obyvatel a v zemědělství 3,5 %. V okrese Brno město zastupuje průmysl a obchod významnou roli, přičemţ v současnosti je největší podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva zaměstnán ve sluţbách, tedy v terciálním sektoru. Brno venkov je stále průmyslově-zemědělskou oblastí s velmi značnou intenzitou dopravy, která kladně ovlivňuje hospodářství i rozvoj podnikatelských aktivit (www.czso.cz). Mezi největší zaměstnavatele JMK, dle nejvyššího počtu zaměstnanců, patří státní a polostátní podniky, jak je patrné z následujícího tab. č. 3. Na prvních příčkách se drţí zvláště dopravní společnosti, nemocnice, školy a úřady. Aţ poslední místo obsadila soukromá elektrotechnická firma Tyco Electronics Czech, s.r.o. se sídlem v Kuřimi na Brněnsku, přičemţ větší počet soukromých podniků se nachází aţ v další desítce nejvýznamnějších zaměstnavatelů JMK. V druhé desítce je tedy umístěna 32

např. obchodní společnost Ahold Czech Republic, a.s., Tesco Stores ČR, a.s., elektrotechnické podniky Celestica ČR, s.r.o. a ABB, s.r.o., textilní firma Nová Mosilana, a.s., společnost Zetor Tractors, a.s., firma zajišťující sluţby pro podniky The Source Network, s.r.o. či břeclavská chemička Gumotex, a.s. Je důleţité říci, ţe dvacítka největších zaměstnavatelů je převáţně situována do hlavního města JMK, kde ve státních sluţbách pracuje 35 % všech zaměstnaných. Přesněji řečeno, velké podniky jsou lokalizovány zejména na území okresů Brno město, Brno venkov a do jejich okolí. Pořadí Organizace Odvětví Počet zaměstnanců Počet zaměstnanců v roce 2003 v roce 2007 1. České dráhy, a.s., Praha doprava a spoje 7 520 5 531 2. Fakultní nemocnice Brno zdravotnictví 4 667 4 940 3. Policie České republiky, Brno veřejná správa 4 496 4 620 4. Masarykova univerzita v Brně školství 3 279 4 234 5. Česká pošta, s.p., Praha doprava a spoje 4 648 4 157 6. Dopravní podnik města Brna, a.s. doprava a spoje 2 922 3 004 7. Statutární město Brno veřejná správa 2 985 2 942 8. Vysoké učení technické v Brně školství 2 501 2 820 9. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zdravotnictví 2 608 2 605 10. Tyco Electronics Czech, s.r.o., Kuřim průmysl 1 874 1 964 Tab. č. 3 Největší zaměstnavatelé JMK dle počtu zaměstnanců v letech 2003 a 2007 Zdroj: (www.topregion.cz, vlastní úprava) Z porovnání vývoje počtu zaměstnanců v roce 2003 a 2007 je patrné, ţe k největšímu poklesu pracovníků došlo u Českých drah, a.s. a České pošty, s. p. U většiny organizací je však naopak patrný nárůst počtu zaměstnanců. Z uvedeného přehledu organizací je tak pro JMK stále charakteristické zaměstnávání velkého počtu pracovníků ve státních institucích, coţ můţe napomáhat ke stabilizaci na trhu práce JMK (www.topregion.cz). 7. 2 Vývoj nezaměstnanosti JMK v letech 2001 2011 Jak jiţ bylo výše uvedeno, pro účely měření vývoje nezaměstnanosti je obyvatelstvo členěno na ekonomicky aktivní (pracovní sílu) a ekonomicky neaktivní. Na obrázku č. 8 jsou graficky znázorněny tyto dvě kategorie obyvatelstva, a to v absolutním vyjádření v (tis.) z celkového počtu obyvatel ve věku 15 a více let JMK. Číselné údaje jsou z výběrového šetření pracovních sil (VŠPS), které zpracovává Český statistický úřad (ČSÚ). Od prvního sledovaného roku 2001 do posledního roku 2011 je patrný velmi mírný nárůst jak ekonomicky aktivního, tak ekonomicky neaktivního obyvatelstva. Ve sledovaném období tedy vzrostl počet ekonomicky aktivních z 555,4 (r. 2001) na 572,5 33

Počet obyvatel (v tis.) (r. 2011) a u ekonomicky neaktivních z 392,4 (r. 2001) na 418,9 (r. 2011) obyvatel (podrobněji viz Příloha č. 2). Tato skutečnost vychází z celkového pozvolného růstu počtu obyvatel v produktivním věku JMK. Při porovnání obou kategorií je zřejmé, ţe větší zastoupení představuje ekonomicky aktivní obyvatelstvo, kdy v relativním vyjádření dosahuje v průměru 58%. 1 200,0 1 000,0 800,0 600,0 400,0 200,0 0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 ekonomicky aktivní (pracovní síla) ekonomicky neaktivní Obr. č. 8 Vývoj ekonomicky aktivních a neaktivních JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ, vlastní zpracování) V rámci pracovní síly je účelné vedle nezaměstnanosti zhodnotit také zaměstnanost dle jednotlivých sektorů národního hospodářství. Je všeobecně známo, ţe od 90. let v celé ČR postupně docházelo k restrukturalizaci hospodářství, a to ve smyslu sniţování podílu primárního sektoru (zemědělství) společně s poklesem podílu sekundárního sektoru (průmyslu) ve prospěch zvyšování podílu terciárního sektoru (sluţeb). Výše popsaná situace se pochopitelně promítla do všech krajů včetně Jihomoravského, jak je patrné z obrázku č. 9. Za posledních deset let se podíl primárního sektoru neustále sniţoval aţ na 2,9 % k roku 2011. Jak jiţ bylo zmíněno, zpracovatelský průmysl nadále zůstává páteří hospodářské činnosti kraje i přes zjevný pokles sekundárního sektoru od roku 2008 do roku 2011 o 5,3 procentního bodu. Příčinou poklesu zaměstnanosti, resp. zvýšení nezaměstnanosti v sekundárním sektoru je probíhající hospodářská recese, která ovlivnila poslední tři sledované roky. Naopak terciární sektor se od roku 2008 do roku 2011 zvýšil o 5,4 procentního bodu. Lze tedy konstatovat, ţe primér je v útlumu na rozdíl od sekundéru či dokonce terciéru, který mezi sektory svým podílem více neţ 50 % jednoznačně převaţuje (viz Příloha č. 2). 34

(%) 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 primární sekundární terciární Obr. č. 9 Vývoj sektorové skladby zaměstnanosti v (%) JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ, vlastní zpracování) 7. 2. 1 Porovnání vývoje obecné a registrované míry nezaměstnanosti Nezaměstnanost, jakoţto druhá sloţka pracovní síly bude nyní předmětem podrobnější analýzy z hlediska řešeného území, kterým je JMK. Na obrázku č. 10 je srovnána míra registrované nezaměstnanosti (MPSV dle statistik úřadů práce) s obecnou mírou nezaměstnanosti (ČSÚ dle Výběrového šetření pracovních síl) za JMK. Jak jiţ bylo zmíněno, ukazatele se od sebe liší datovou základnou. Ve výsledku se tak jedná o dvě rozdílné míry nezaměstnanosti, coţ je patrné z odlišného průběhu křivek, kdy registrovaná míra je vyšší v kaţdém sledovaném roce. Způsob zjišťování u MPSV, respektive podmínky registrace a vyřazování uchazečů o zaměstnání jsou společně s definicí uchazeče o zaměstnání stanoveny zákonem č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Naopak u ČSÚ je Výběrové šetření pracovních sil dobrovolné a anonymní zjišťování za osoby bydlících ve vybraných bytech. Za stěţejní důvod rozdílnosti měr je povaţována absolutní hodnota počtu registrovaných uchazečů o zaměstnání a počtu nezaměstnaných. Od roku 2002 byl plně harmonizován národní dotazník VŠPS se standardem EU ve smyslu prioritní otázky na ekonomickou aktivitu respondentů v referenčním týdnu. Pokud respondent v tomto týdnu pracoval alespoň 35

Míra nezaměstnanosti (%) jednu hodinu, je dle metodiky ILO 5 povaţován za osobu v zaměstnání. Respondenti nejsou přednostně dotazováni na obvyklé ekonomické postavení v delším časovém období, tak jako tomu bylo dříve. Výsledkem této změny v dotazníku bylo sníţení počtu nezaměstnaných VŠPS v rozmezí 30 50 tis. osob (www.mpsv.cz). 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 míra registrované nezaměstnanosti JMK obecná míra nezaměstnanosti JMK Obr. č. 10 Komparace vývoje registrované a obecné míry nezaměstnanosti JMK v letech 2001 2011 (k 31.12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ a MPSV, vlastní zpracování) V souvislosti se změnou metodiky výpočtu 6 míry registrované nezaměstnanosti (platné od 1. 7. 2004) došlo k jejímu poklesu cca o 1 %. Změna spočívá nejen v tom, ţe se počítá pouze s dosaţitelnými uchazeči o zaměstnání (jak bylo jiţ zmiňováno), ale i v tom, ţe bere v úvahu počty cizinců. Konkrétně tedy tato míra nezaměstnanosti původně podle staré metodiky (platné do 30. 6. 2004) dosahovala 11,6 % a podle nové metodiky (platné od 1. 7. 2004) klesla na 10,7 %. Ve výsledném grafu je jiţ pro rok 2004 zaneseno procentuální vyjádření dle nové metodiky. 7 Při pohledu na obě křivky od tohoto roku lze konstatovat, ţe změna metodiky u míry registrované nezaměstnanosti 5 ILO - International Labour Organization (Mezinárodní organizace práce) 6 Podíl, kde v čitateli je počet dosaţitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání, občanů ČR a občanů EU (EHP), vedených na úřadech práce (ÚP) podle bydliště uchazeče ke konci sledovaného měsíce a ve jmenovateli pracovní síla, tj. počet zaměstnaných v národním hospodářství dle VŠPS + počet pracujících cizinců ze třetích zemí s platným povolením k zaměstnávání, zaměstnaných občanů EU registrovaných úřady práce a cizinců s platným ţivnostenským oprávněním + počet dosaţitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání, občanů ČR a občanů EU (EHP), vedených na ÚP (klouzavé roční průměry). 7 Platí téţ dále, a to u všech grafických vyjádření a tabulkových příloh. 36

Míra nezaměstnanosti (%) vedla ke sblíţení s křivkou obecné míry nezaměstnanosti, kdy v roce 2006 se lišily pouze o osm desetin procenta. Důvodem pro změnu metodiky byla snaha MPSV o maximální přiblíţení se zmiňované metodice ILO, kterou se řídí ČSÚ. Dle tiskové zprávy z roku 2004 MPSV souvisí tato snaha se vstupem ČR do Evropské unie (EU) téhoţ roku. K uchazečům o zaměstnání ČR se budou připočítávat i uchazeči o zaměstnání ze zemí Evropského hospodářského prostoru (EHP), tj. členské státy EU, Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarsko. Vychází se zde z nutnosti zahrnout do pracovní síly i občany EHP pracující na území ČR (www.mpsv.cz). Je ještě důleţité podotknout, ţe základem pro rozhodování v oblasti nezaměstnanosti je jednoznačně úplná evidence úřadů práce, z níţ je prováděn výpočet míry registrované nezaměstnanosti. VŠPS, které je pro členské země EU závazné a z něhoţ se počítá obecná míra nezaměstnanosti, je doplňkem administrativních údajů úřadů práce a je vhodné zejména pro mezinárodní srovnání (www.mpsv.cz). 7. 2. 2 Vývoj registrované a dlouhodobé míry nezaměstnanosti Z výše uvedeného důvodu bude autorka práce nadále vycházet z míry registrované nezaměstnanosti uváděnou MPSV. Nejdříve bude interpretován vývoj celkové míry registrované nezaměstnanosti společně se specifickou mírou dle pohlaví za JMK a poté míra registrované a dlouhodobé nezaměstnanosti dle jednotlivých okresů JMK. 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 míra registrované nezaměstnanosti JMK muţi ţeny Obr. č. 11 Vývoj míry registrované nezaměstnanosti JMK v letech 2001 2011 a dle pohlaví v letech 2004 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) 37

Z obrázku č. 11 je patrné, ţe od počátku roku 2001 do roku 2003 má míra registrované nezaměstnanosti JMK rostoucí tendenci, danou projevem zpomaleného hospodářského růstu. Právě v roce 2003 dosáhla míra registrované nezaměstnanosti 11,5 %, coţ je maximum za celé sledované období. Naopak v období let 2004 2008 se projevil dlouhodobý růst ekonomiky a míra nezaměstnanosti začala klesat aţ do svého minima (za posledních deset let), které činilo 6,8 % (k roku 2008). Oproti tomuto období se začala situace na trhu práce zhoršovat, jak je zřejmé z opětovně rostoucího průběhu míry registrované nezaměstnanosti, kdy v roce 2010 míra nezaměstnanosti dosáhla 10,9 % a přiblíţila se tak maximu z roku 2003. Dle výroční zprávy Jihomoravského kraje za rok 2010 byla míra nezaměstnanosti částečně v tomto roce ovlivněna připravovanými legislativními změnami v oblasti právní úpravy ve smyslu vyšších podpor v nezaměstnanosti (www.kr-jihomoravsky.cz). Mnohým se tak doslova vyplatila registrace na úřadu práce. Na zhoršení situace měla ovšem nepochybně vliv zejména hospodářská krize, která se od roku 2008 začala v celém kraji projevovat strmým nárůstem míry nezaměstnanosti. V důsledku hospodářské recese je tak pro poslední tři sledované roky charakteristická vysoká míra nezaměstnanosti, i přes její zjevný mírný pokles v roce 2011. Jak je z grafického vyjádření dále zřejmé, podíly muţů i ţen na celkové nezaměstnanosti JMK začínají rokem 2004, jelikoţ aţ od tohoto roku začalo MPSV podíly počítat a zároveň uvádět ve veřejně dostupných přehledech. I přes chybějící data lze však konstatovat, ţe podíly muţů i ţen kopírují průběh celkové míry nezaměstnanosti a také je zřejmé, ţe od roku 2008 dochází k jejich sbliţování směrem k celkové míře nezaměstnanosti kraje. V porovnání míry nezaměstnanosti muţů a ţen je míra nezaměstnanosti u ţen dlouhodobě vyšší, neţ je tomu u muţů. Konkrétně je rozdíl mezi těmito specifickými mírami v rozmezí od 1,4 do 3,5 procentního bodu, přičemţ nejniţší rozdíly připadají právě na poslední tři sledované roky. Dle průzkumu zaměstnanosti JMK (k 31. 12. 2010) souvisí sniţování rozdílů s nedostatečnou nabídkou volných pracovních míst ve stavebnictví a zemědělství (v období zimních měsíců), kde jsou zaměstnáni především muţi (www.kr-jihomoravsky.cz). 38

Při analýze nezaměstnanosti je vhodné se zaměřit na vývoj niţších územních celků kraje, kterými jsou okresy. V jednotlivých okresech JMK se míra registrované nezaměstnanosti vyznačuje zjevnými regionálními disparitami. Z dlouhodobého hlediska patří okres Hodonín společně s okresem Znojmo k hospodářsky slabým regionům, kde míra nezaměstnanosti dosahuje nejvyšších hodnot za JMK, coţ dokazuje obrázek č. 12. Obr. č. 12 Vývoj míry registrované nezaměstnanosti okresů JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Při porovnání míry nezaměstnanosti okresu Hodonín s krajským průměrem dosahuje rozdíl mezi nimi 3,8 5,5 procentního bodu. Nejvyšší hodnota (16,3 %) pro tento okres a zároveň v rámci všech okresů, po celé sledované období, byla zaznamenána v roce 2010. Pro okres Znojmo je situace obdobná a opět ve srovnání s krajským průměrem činí rozdíl 2,2 4,8 procentního bodu. Ve srovnání obou okresů po celé sledované období je patrné, ţe v některých letech je míra nezaměstnanosti obdobná, avšak ve více případech převyšuje míra nezaměstnanosti okresu Hodonín nad mírou nezaměstnanosti okresu Znojmo. Jak uvádí Kolínková (2012) podle ředitele úřadu práce Hodonín Vladimíra Šťávy, který léta úřad vedl, začala být situace v okrese špatná od poloviny 90. let. Obrovský propad nezaměstnanosti byl způsoben útlumem těţby, odchodem armády a stále niţším podílem primárního sektoru. I kdyţ má Hodonín dobrou infrastrukturu, investory neláká. Dodává, ţe struktura studijních oborů neodpovídá potřebám trhu práce v okrese. V této souvislosti tedy apeluje na potřebnou 39

restrukturalizaci středního školství. Dle jeho slov lidé s vyšším vzděláním odchází za prací do jiných regionů a lidé s niţším vzděláním (učni nebo nekvalifikovaní) na úřadu práce zůstávají. Za dva doposud zmíněné okresy lze zařadit okres Břeclav. Tento okres rovněţ za celé období převyšuje průměr JMK. Výjimkou je pouze rok 2008, kdy je rozdíl téměř nepatrný. Z uvedeného lze usoudit, ţe okresy Hodonín a Znojmo patří k regionům s vysokou mírou nezaměstnanosti (v průměru přes 10 %). Oba okresy jsou situovány u jiţního okraje JMK při hranicích s Rakouskem a Slovenskem. Tato skutečnost platí i pro okres Břeclav, který lze zařadit za dva zmiňované okresy s vysokou mírou nezaměstnanosti. Jak uvádí Kolínková (2012) dle vedoucí krajského úřadu práce Marie Cackové, za vysokou mírou nezaměstnanosti, na Znojemsku, Hodonínsku a Břeclavsku, stojí orientace těchto regionů na oblast zemědělství a stavebnictví podléhajících sezónním vlivům. Po skončení kaţdé sezóny přichází lidé opakovaně o práci, coţ má nepříznivý vliv na výši nezaměstnanosti v těchto regionech. Naopak okresy v severní části kraje jako Blansko, Brno město, Brno venkov a Vyškov lze zařadit k okresům s niţší mírou nezaměstnanosti (v průměru pod 10 %). Konečně úplně nejniţší míru registrované nezaměstnanosti v JMK a za celé sledované období vykazuje okres Brno venkov. JMK tak můţeme z hlediska výše nezaměstnanosti rozdělit na jiţní a severní část. Pro jiţní část je charakteristická vyšší míra nezaměstnanosti a naopak v severní části, kde je situováno druhé největší město ČR, je míra nezaměstnanosti podstatně niţší. Důleţité je ještě podotknout, ţe z průběhu křivek měr registrované nezaměstnanosti je patrné, ţe od roku 2008 se projevil nástup hospodářské recese u všech okresů, a to s rozdílnou intenzitou. Následující obr. č. 13 zobrazuje dlouhodobou míru nezaměstnanosti za JMK jako celek, ale i za jednotlivé okresy kraje. Míra dlouhodobé nezaměstnanosti představuje významný ukazatel, který je dán podílem počtu nezaměstnaných déle neţ jeden rok na ekonomicky aktivním obyvatelstvu vyjádřený v procentech (www.czso.cz). Výpočet dlouhodobé míry nezaměstnanosti byl tudíţ proveden podle následujícího vzorce: MDN = U 12+ /EAO * 100, kde MDN míra dlouhodobé nezaměstnanosti v %, U 12+ počet uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce 12 a více měsíců, EAO ekonomicky aktivní obyvatelstvo. 40

Od roku 2008 se na zvýšení míry dlouhodobé nezaměstnanosti projevila hospodářská krize u všech okresů a dlouhodobá míra se tak dostala na podobnou úroveň jako v prvních sledovaných letech. Nejniţší míra dlouhodobé nezaměstnanosti nastala v roce 2008, kdy u většiny okresů klesala na nejniţší hodnotu za celé sledované období. I v případě míry dlouhodobé nezaměstnanosti jsou pro jednotlivé okresy JMK charakteristické regionální disparity. Jak je z grafického vyjádření na první pohled zřejmé, tak z dlouhodobého hlediska dosahuje výrazně nejvyšší míry dlouhodobé nezaměstnanosti okres Hodonín a druhé nejvyšší míry okres Znojmo. Příčinu tohoto vývoje lze spatřovat zejména ve strukturálních změnách, z nichţ také plyne nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po práci. Nabídka, resp. kvalifikace nezaměstnaných neodpovídá poptávce, a proto se tito lidé nemohou dlouhodobě uplatit na pracovním trhu v těchto okresech. Naopak nejniţší míra dlouhodobé nezaměstnanosti je patrná v okrese Brno venkov. Obr. č. 13 Vývoj míry dlouhodobé nezaměstnanosti okresů JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) 41

Počet uchazečů a volných míst 7. 2. 3 Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst Účelné je také vedle zhodnocení vývoje míry registrované nezaměstnanosti porovnat vývoj počtu neumístěných uchazečů o zaměstnání s počtem volných pracovních míst v JMK, jak je znázorněno na obrázku č. 14. V souvislosti s tím potom také počet uchazečů na 1 volné pracovní místo, coţ vyjadřuje obrázek č. 16. Nabídku práce představují registrovaní neumístění uchazeči o zaměstnání na úřadech práce a poptávka po práci je vyjádřena volnými pracovními místy. 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 počet uchazečů o zaměstnání JMK volná pracovní místa JMK Obr. č. 14 Porovnání vývoje počtu uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst JMK v letech 2001 2011 (k 31.12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Při pohledu na grafické vyjádření obr. č. 14 lze říci, ţe za celé sledované období je patrný značný nepoměr mezi celkovým počtem uchazečů a volnými pracovními místy za JMK. Od roku 2001 lze sledovat zjevný nárůst počtu uchazečů o zaměstnání, a to do roku 2004. Naopak od roku 2004 do roku 2008 dochází k postupnému poklesu aţ na nejniţší počet uchazečů o zaměstnání za celé sledované období (tj. 43 063 k roku 2008). Vývoj počtu volných pracovních míst má aţ do roku 2007 rostoucí tendenci, s výjimkou počátečního poklesu z roku 2001 na rok 2002 o 815 míst. Vývoj volných pracovních míst lze taktéţ porovnat s vývojem míry registrované nezaměstnanosti. Mezi těmito dvěma ukazateli existuje nepřímo úměrný vztah, coţ znamená ţe, při růstu volných míst klesá míra nezaměstnanosti a naopak při poklesu volných míst roste míra nezaměstnanosti. Vzájemný vztah vyjadřuje jiţ výše zmiňovaná 42

Počet volných míst Míra nezaměstnanosti (%) tzv. Beveridgeova křivka s klesajícím průběhem. Platnost vzájemného vztahu obou ukazatelů je patrná z obr. č. 15. V období let 2002 2007 vzrostla volná pracovní místa o 10 820 (z 2 905 na 13 725) a míra registrované nezaměstnanosti klesla o 4,3 procentního bodu, tedy z 11,2 % na 6,9 %. Od roku 2007 do roku 2011 naopak došlo k poklesu volných pracovních míst o 10 950, tj. z 13 725 na 2775 a míra registrované nezaměstnanosti vzrostla o 2,9 procentního bodu. 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 volná pracovní místa JMK míra registrované nezaměstnanosti JMK 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 Obr. č. 15 Komparace vývoje počtu volných pracovních míst a vývoje míry registrované nezaměstnanosti v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Jak jiţ bylo výše zmíněno, na následujícím obrázku č. 16 je zachycen výsledný vývoj počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo v JMK za posledních deset let. Od počátku sledovaného období do roku 2007 je patrný sniţující se počet uchazečů na 1 volné pracovní místo, opět s výjimkou roku 2001 na rok 2002, kdy došlo k nárůstu (z 14, 8 na 22 uchazečů). Za celé sledované období nastala nejpříznivější situace v roce 2007, kdy bylo 44 239 uchazečů o zaměstnání a 13 725 volných pracovních míst. Na 1 volné místo tak připadalo pouze 3,2 uchazeče. Na rekordním počtu volných míst se, v tomto roce, největší měrou podílel okres Brno město (viz Příloha č. 15). 43

Počet uchazečů 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 počet uchazečů na 1 volné pracovní místo JMK Obr. č. 16 Vývoj počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Jak uvádí agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest 8 v roce 2007 přilákal JMK nejvíce investorů v ČR. Celkem 40 společností se zde rozhodlo investovat a za své projekty v nejbliţších letech utratí 13 miliard korun. Díky tomu v připravovaných podnicích nalezne práci 3 900 lidí. Především městu Brnu se uţ dlouhodobě daří přilákat moderní projekty pro výzkum a vývoj anebo pro poskytování nejrůznějších obchodních sluţeb. V předchozím roce se městu podařilo získat 15 nových investorů, z nichţ 10 plánuje právě vývojová nebo sluţbová centra. Projevuje se zde, jiţ zmiňovaný, nadregionální význam vysokého školství, kdy Brno patří k regionům s nejvyšší koncentrací studentů s vysokoškolským vzděláním. Tato skutečnost je hlavním důvodem, který láká stále více investorů do města Brna. Jelikoţ investoři hledají do svých podniků převáţně právě vysokoškolsky vzdělané lidi. Za JMK je podíl vysokoškolských studentů na celkovém počtu lidí nejvyšší v ČR. Z hlediska skladby investic míří nejvyšší počet nových investic do oblasti strojírenství, dále potom do plastikářského sektoru (zejména výrobci plastových oken) a na třetím místě je vývoj softwaru. Domácí společnosti pak byly nejaktivnějšími investory, kteří v roce 2007 připravili 13 nových projektů za 2,138 miliard korun (www.czechinvest.org). 8 Jedná se o státní příspěvkovou organizaci podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, která posiluje konkurenceschopnost české ekonomiky. 44

Počet uchazečů Naopak nejhorší situace na trhu práce byla v období hospodářské recese a zejména v roce 2010, kdy úřady práce evidovaly 69 342 neumístěných uchazečů a 2 955 volných míst. Počet uchazečů na jedno volné pracovní místo tak v tomto roce byl 23,5, coţ je nejvíce za celé sledované období. Nástup hospodářské krize způsobil na straně zaměstnavatelů sníţení poptávky po práci, která se projevila poklesem volných pracovních míst, tj. zastavením náboru nových pracovníků a také následným propuštěním zaměstnanců. V období let 2008 2011 došlo k poklesu z 8 253 na 2 775 volných míst. Při tomto poklesu zároveň postupně rostl počet uchazečů ze 43 063 na 69 342, avšak pouze do roku 2010. V roce 2011 byl zaznamenán pokles uchazečů o zaměstnání oproti předchozímu roku o 6 620 uchazečů. Vlivem poklesu volných pracovních míst k růstu počtu uchazečů rostl počet uchazečů na 1 volné pracovní místo z 5,2 na 23, 5 téţ k roku 2010. V roce 2011 byl zaznamenán malý pokles a na 1 volné místo připadlo 22, 6 uchazeče. 7. 2. 4 Vývoj struktury uchazečů o zaměstnání dle pohlaví, věku, vzdělání a délky evidence na úřadech práce V rámci struktury nezaměstnanosti je ještě pro podrobnější analýzu nezaměstnanosti vyjádřen na obrázku č. 17 vývoj počtu uchazečů o zaměstnání za JMK dle pohlaví. 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 počet uchazečů o zaměstnání JMK muţi ţeny Obr. č. 17 Srovnání vývoje počtu uchazečů o zaměstnání JMK dle pohlaví v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) 45

Jak je z grafického vyjádření zřejmé, tak od počátku sledovaného období jsou rozdíly mezi počtem nezaměstnaných muţů a ţen opravdu minimální. Ovšem od roku 2005 do roku 2008 je patrný rozdíl, kdy je více nezaměstnaných evidovaných ţen na úřadech práce. Opačná situace nastává od nástupu hospodářské recese, tedy v období let 2009 2011, kdy je zřetelný nárůst nezaměstnaných evidovaných muţů na úřadech práce. Nejvyšší počet neumístěných uchazečů o zaměstnání byl v roce 2010, a to 69 342, z čehoţ bylo 36 848 muţů a 32 494 ţen. Příčinu vyššího podílu nezaměstnaných lze spatřovat zvláště v dopadech hospodářské recese omezujících průmyslové podniky v jejich činnosti. Je totiţ všeobecně známo, ţe průmyslové podniky zaměstnávají v převáţné většině muţe. V souvislosti s vývojem struktury uchazečů o zaměstnání je na obrázku č. 18 uvedeno relativní vyjádření věkové struktury celkového počtu uchazečů o zaměstnání JMK (dále vývoj počtu uchazečů dle věkových skupin v absolutním vyjádření viz Příloha č. 7). Na první pohled je vidět, ţe během posledních deseti let dochází k postupnému vyrovnání rozdílů mezi podíly jednotlivých věkových skupin. Netýká se to však zejména dvou věkových skupin uchazečů o zaměstnání, které jsou (po většinu sledovaných let) v poměru k ostatním v menšinovém zastoupení. První touto skupinou jsou uchazeči ve věku 15 19 let, jejichţ podíl se postupně sniţuje, a to z 7,8 % (2001) na 4,2 % (2011). Nejmenší podíl však u této věkové skupiny nastal v roce 2010 a činil pouze 3,9 %. Tento vývoj vyplývá z trendu prodluţování období soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole, coţ má jistě vliv na sniţování podílu (z 19,4 % k roku 2001 na 14,2 % k roku 2011, minimální podíl 11,4 % v roce 2007) u uchazečů následné věkové skupiny od 20 24 let či dokonce popřípadě také skupiny od 25 29 let (z 14,1 % k roku 2001 na 11,8 % k roku 2011, minimální podíl 10,9 v roce 2007). Je známo, ţe do 26 let lze vyuţívat statusu a výhod studenta. Druhou skupinou vymykající se tendenci vyrovnávání rozdílů mezi jednotlivými věkovými skupinami, po celé sledované období, jsou uchazeči o zaměstnání ve věkové skupině nad 60 let, u nichţ je patrný mírný nárůst v poměru k ostatním věkovým skupinám. Jelikoţ dochází k neustálému prodluţování odchodu do důchodu, lze předpokládat, ţe do budoucna se podíl uchazečů o zaměstnání v této věkové skupině bude nadále zvyšovat. Stejně tak jistý vliv má všeobecně známý demografický fenomén 46

stárnutí populace, kdy ubývá mladších osob a naopak přibývá těch starších (zejména ve věku 65 a více). 100% 80% 60% 40% 20% 0% 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 15-19 let 20-24 let 25-29 let 30-34 let 35-39 let 40-44 let 45-49 let 50-54 let 55-59 let nad 60 let Obr. č. 18 Uchazeči o zaměstnání dle věkových skupin v (%) JMK v letech 2001 2011 (k 31.12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Po celé sledované období deseti let se značný nárůst týká věkové skupiny uchazečů 55 59 let, a to z 4,6 % (2001) na 12,1 % (2011), přičemţ nejvyšší podíl (12,7 %) nastal v předchozím roce 2010. Z hlediska relativního ale i absolutního vyjádření, nejpočetnější skupinou (skupinou s největším podílem) jsou uchazeči ve věku 20 24 let, a to po většinu sledovaných let. Výjimkou jsou pouze tři po sobě jdoucí roky (2006, 2007 a 2008), ve kterých dominovali uchazeči ve věku 50 54 let. Z uvedeného plyne, ţe nejproblematičtější skupinou z hlediska nezaměstnanosti jsou osoby ve věku 20 24 let. Tato skupina nejčastěji zahrnuje absolventy středních škol či učilišť, nedostudované vysokoškoláky, ale i absolventy vysoké školy s titulem, ale bez praxe v poţadovaném rozsahu. Absolventi představují jednu z rizikových skupin na trhu práce, neboť mají problémy se na něm zpočátku uplatnit, a to mnohdy v důsledku nedostatečné praxe. U dosud blíţe neuváděných věkových skupin uchazečů je vývoj poměrně konstantní. Je také patrné, ţe hospodářská recese neměla z hlediska věkové skladby výrazný dopad na uchazeče o zaměstnání. Neexistovala tedy ţádná věková skupina, kterou by hospodářská krize zasáhla větší měrou, neţ ostatní. 47

Vedle věkové struktury uchazečů bude taktéţ analyzována vzdělanostní struktura uchazečů o zaměstnání, registrovaných na úřadech práce v JMK. Pro zjednodušení a zvláště pak přehlednost byly počty uchazečů o zaměstnání dle dosaţeného vzdělání sloučeny do čtyř hlavních kategorií a následně relativně vyjádřeny, jak je moţné vidět na obr. č. 19 (viz Příloha č. 8). 100% 80% 60% 40% 20% 0% 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 základní SŠ bez maturity SŠ s maturitou vysokoškolské Obr. č. 19 Uchazeči o zaměstnání dle vzdělanostní struktury v (%) JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Jedná se tedy o tyto hlavní kategorie: základní vzdělání, SŠ (středoškolské) bez maturity, SŠ (středoškolské) s maturitou a vysokoškolské vzdělání. Do kategorie SŠ s maturitou byli zahrnuti uchazeči s vyšším odborným vzděláním, jelikoţ absolventi vyšších odborných škol získávají neakademický titul DiS. (tj. diplomovaný specialista), a proto nemohli být řazeni k uchazečům s vysokoškolským vzděláním. Navíc z hlediska jejich nízkého počtu bylo zbytečné je uvádět jako samostatnou kategorii. Na první pohled jsou z obr. č. 19 patrné jisté diference vzdělanostní struktury uchazečů o zaměstnání v kraji. Po celé sledované období představují největší podíl uchazeči o zaměstnání se středoškolským vzděláním bez maturity, kdy v průměru zaujímají 44 %. Naproti tomu nejmenší podíl mají vysokoškolsky vzdělaní uchazeči, a to v průměru pouze 5 %. Jak je však zřejmé, během posledních deseti let došlo k mírnému nárůstu podílu vysokoškolských uchazečů o zaměstnání ze 4 % (k roku 2001) na 7 % (k roku 2011). Příčinu této skutečnosti lze spatřovat v měnící se demografické situaci, kdy z dlouhodobějšího hlediska přibývá vysokoškolsky vzdělaných osob. Růst počtu 48

vysokoškoláků je však rychlejší, neţ růst odpovídajících volných pracovních míst. Po celé období je poměrně konstantní podíl uchazečů se středoškolským vzděláním s maturitou, stejně tak jako u uchazečů se základním vzděláním. Ovšem za poslední čtyři roky došlo k mírnému nárůstu podílu uchazečů se SŠ vzděláním s maturitou a naopak u uchazečů se základním vzděláním je zjevný mírný pokles. Strukturu volných pracovních míst dle dosaţeného vzdělání potom znázorňuje následující obr. č. 20. Volná pracovní místa dle vzdělanostní struktury byly tedy taktéţ sloučeny do čtyř hlavních kategorií (viz Příloha č. 9). 100% 80% 60% 40% 20% 0% 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 základní SŠ bez maturity SŠ s maturitou vysokoškolské Obr. č. 20 Vývoj volných pracovních míst dle vzdělanostní struktury v (%) JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Z počátku sledovaného období zaujímal největší podíl volných pracovních míst pro středoškolsky vzdělané uchazeče bez maturity. Ovšem v roce 2005 došlo k vyrovnání podílů volných pracovních míst pro uchazeče se středoškolským vzděláním bez maturity a uchazeče se základním vzděláním. V období let 2007 2010 nakonec převládl podíl volných míst určených pro uchazeče se základním vzděláním. Během celého sledovaného období, nejmenší podíl volných pracovních míst připadá na vysokoškolsky vzdělané a udrţuje si poměrně konstantní průběh aţ na výjimku čtyř po sobě jdoucích let. Od roku 2005 do roku 2008 je zřetelný velmi malý podíl těchto volných pracovních míst. Po roce 2008 aţ do posledního sledovaného roku 2011 dochází k nárůstu podílu volných míst pro vysokoškolsky vzdělané lidi, avšak pouze na srovnatelnou úroveň s počátečním sledovaným rokem. Velký pokles podílu volných 49

Počet uchazečů na 1 volné místo pracovních míst, vytvořených pro středoškoláky s maturitou, byl zvláště v roce 2007 a 2008. Od roku 2008 aţ do roku 2011 nastal naopak obrovský nárůst podílu těchto volných míst a velice se přiblíţil podílu volných míst určených pro osoby se základním vzděláním. S volnými pracovními místy a uchazeči o zaměstnání dle vzdělanostní struktury souvisí ukazatel udávající počet uchazečů na 1 volné pracovní místo dle vzdělanosti, který vyjadřuje obr č. 21. 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 základní SŠ bez maturity SŠ s maturitou vysokoškolské Obr. č. 21 Vývoj počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo dle vzdělanostní struktury JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Evidentně nejniţšího počtu uchazečů na 1 pracovní místo bylo dosaţeno ve všech věkových kategoriích v roce 2007. Přesto od počátku sledovaného období připadal nejvyšší počet uchazečů na 1 volné pracovní místo se SŠ vzděláním s maturitou, s výjimkou let 2009 a 2010, kdy bylo nejvíce uchazečů na 1 volné místo se SŠ vzděláním bez maturity. Konkrétně meziroční nárůst byl z 6,7 (2008) na 33,1 (2009) uchazečů na 1 volné místo SŠ vzdělání bez maturity, coţ je téměř identické rekordnímu počtu uchazečů se SŠ vzděláním s maturitou na 1 pracovní místo z roku 2002. V posledním sledovaném roce je zřejmé, ţe došlo ke značnému vyrovnání rozdílů počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo dle vzdělanostní struktury. Obr. č. 22 vyjadřuje podíly uchazečů o zaměstnání dle délky nezaměstnanosti, tj. délky evidence na úřadech práce JMK (dále vývoj počtu uchazečů dle délky nezaměstnanosti v absolutním vyjádření viz Příloha č. 11). Jak jiţ bylo uvedeno, pro ekonomiku i celou 50

společnost je problematická dlouhodobá nezaměstnanost trvající déle neţ 1 rok, která v negativním slova smyslu podporuje míru nezaměstnanosti. Zaměstnavatelé totiţ nemají příliš velký zájem o uchazeče, kteří jsou jiţ dlouho mimo pracovní proces. Důvodem je např. ztráta kvalifikace nebo pracovních návyků. Na grafickém vyjádření se tedy jedná o dvě poslední skupiny, a to 12 24 měsíců a nad 24 měsíců. Je tak patrné, ţe podíl dlouhodobě nezaměstnaných je poměrně dost vysoký po celé období, zvláště pak na počátku a opětovně ke konci sledovaného období. 100% 80% 60% 40% 20% 0% 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 do 3 měsíců 3-6 měsíců 6-9 měsíců 9-12 měsíců 12-24 měsíců nad 24 měsíců Obr. č. 22 Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání dle délky nezaměstnanosti (v %) JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Během všech sledovaných let je také vysoký podíl krátkodobě evidovaných uchazečů o zaměstnání, a to do 3 měsíců. Jedná se o tzv. frikční nezaměstnanost, která je nevyhnutelná a nezbytná v rámci probíhajícího dynamického procesu na trhu práce. Kdyby se frikční nezaměstnanost eliminovala, většina uchazečů o zaměstnání by musela nastoupit hned do první práce, která by se jim naskytla a neměli by moţnost volby, ţádného výběru. Faktem je, ţe nějakou dobu trvá, neţ si uchazeč najde adekvátní místo, které mu bude nejvíce vyhovovat. Uchazeči registrovaní na úřadech práce do 3 měsíců nepředstavují proto nijak závaţný problém, který by musel být řešen prostřednictvím opatření na sníţení jejich podílu na trhu práce. Příznivější situace nastala před nástupem hospodářské recese (v roce 2008), kdy podíly obou skupin uchazečů dlouhodobě nezaměstnaných rapidně klesly a byl zaznamenán nejvyšší nárůst podílu uchazečů registrovaných do 3 měsíců za celé sledované období 51

Míra ekonomické aktivity (%) (36,2 %). V roce 2009 byla situace nejpříznivější z hlediska největšího sníţení podílu uchazečů evidovaných nad 24 měsíců, který činil 12,1 %. Nicméně lze tedy konstatovat, ţe JMK se po většinu posledních deseti let potýká s problematikou vysoké dlouhodobé nezaměstnanosti. 7. 2. 5 Míra ekonomické aktivity Dalším významným ukazatelem počítaným a uváděným ČSÚ je míra ekonomické aktivity v (%) neboli míra participace na trhu práce, která měří potenciální pracovní sílu a tudíţ i výkon ekonomiky daného území. Ukazatel je dán poměrem zaměstnaných a nezaměstnaných osob, tj. EA (ekonomicky aktivních) k obyvatelstvu v produktivním věku (resp. všech osob starších 15 let). 59,0 58,5 58,0 57,5 57,0 56,5 56,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Míra ekonomické aktivity JMK Obr. č. 23 Vývoj míry ekonomické aktivity v (%) JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ, vlastní zpracování) Obr. č. 23 ukazuje vývoj míry ekonomické aktivity JMK za posledních deset let. Jak je patrné, od počátku sledovaného období do roku 2008 má klesající tendenci. Klesající trend míry ekonomické aktivity JMK je odrazem dlouhodobého stárnutí populace, kdy dochází k úbytku předproduktivního obyvatelstva a naopak k nárůstu obyvatelstva v poproduktivním věku. Naopak od roku 2008 do roku 2010 je vidět mírný nárůst míry ekonomické aktivity v JMK, který naznačuje zájem osob hledat práci v době hospodářské krize (tj. nezmenšila se potenciální pracovní síla). Tento vývoj míry ekonomické aktivity JMK můţe být ovlivněn růstem počtu ekonomicky aktivních obyvatel v období let 2008 2010. 52

Míra ekonomické aktivity (%) Pro podrobnější analýzu je na následujícím obr. č. 24 vyjádřen vývoj specifické míry ekonomické aktivity u muţů dle vybraných věkových skupin. Míry ekonomické aktivity se, z hlediska věku a pohlaví, poněkud významným způsobem od sebe liší. Pro lepší přehlednost a názornost vývoje v grafu bylo vybráno šest věkových skupin, a to první tři (tj. věkové skupiny: 15 19 let, 20 24 let, 25 29 let) a víceméně poslední tři (50 54 let, 55 59 let a 60 64 let). 100,0 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 15-19 let 20-24 let 25-29 let 50-54 let 55-59 let 60-64 let Obr. č. 24 Míra ekonomické aktivity (%) vybraných věkových skupin a její vývoj u mužů JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ, vlastní zpracování) Důvodem tohoto výběru byla větší variabilita vývoje, která je charakteristická při porovnání počátku a konce produktivního věku práceschopného obyvatelstva. Lze předpokládat, ţe na počátku produktivního věku jsou lidé méně ekonomicky aktivní, protoţe mnozí z nich studují. Jak je z grafického vyjádření patrné, tato skutečnost se týká především první uvedené věkové skupiny, která vykazuje oproti ostatním (v grafu uvedených) nejniţší míru ekonomické aktivity. Je zřejmé, ţe pro druhou věkovou skupinu 20 24 let je míra ekonomické aktivity o poznání vyšší. Avšak od roku 2003 začala postupně klesat, aţ dokonce pod 60 %, konkrétně na 54,1 %. Příčinu změny tohoto vývoje lze přisoudit, jiţ zmiňovanému, trendu prodluţování soustavné přípravy na budoucí povolání, který se zde potvrdil. Výsledkem je potom zjevný pokles ekonomické aktivity této skupiny obyvatelstva. U populace produktivního věku v rozmezí 25 29 let je ekonomická aktivita opravdu 53

vysoká a udrţuje se na poměrně stabilní úrovni oproti předchozí věkové skupině, i přes mírný pokles v posledních letech. Stejně jako tato skupina, tak i následující, které nejsou v grafu uvedeny (30 34 let, 35 39 let, 40 44 let, 45 49 let) společně s jiţ uvedenou věkovou skupinou 50 54 let, se vyznačují vysokou mírou ekonomické aktivity. Co se týče věkové skupiny 55 59 let, tak je vidět, ţe jsou jiţ méně ekonomicky aktivní. Ovšem během vývoje posledních deseti let došlo k nárůstu, a to takovému, ţe se vyrovnává předchozím skupinám vyznačujících se vysokou intenzitou ekonomické aktivity. U poslední znázorněné skupiny 60 64 let je zřejmý obrovský pokles ekonomické aktivity oproti doteď uvedeným skupinám, avšak opět je patrný pozvolný nárůst. Tento vývoj je opačným efektem, jak u déle studující skupiny 20 24 let. Poslední skupina 65 let a více se pochopitelně vyznačuje jiţ opravdu velmi nízkou mírou ekonomické aktivity, protoţe mnoho lidí odchází do důchodu. Je však důleţité podotknout, ţe i zde došlo postupně k nárůstu, přičemţ poslední dva sledované roky je dokonce míra ekonomické aktivity vyšší jak u první skupiny ve věku 15 19 let. Lze tedy říci, ţe prodluţováním věku odchodu do důchodu se zvyšuje ekonomická aktivita obyvatelstva vyššího věku. Na míru ekonomické aktivity jistě působí, také jiţ zmiňované demografické trendy. Při porovnání vývoje míry ekonomické aktivity muţů a ţen je patrné, ţe ţeny jsou méně ekonomicky aktivní jak muţi, a to ve všech věkových skupinách, jak je moţné vidět na obr. č. 25. I kdyţ věková skupina 50 54 let u ţen se velice přibliţuje stejné věkové skupině muţů. Jak je dále z obr. č. 25 patrné, následující věková skupina 55 59 let od roku 2002 doznala obrovského nárůstu. Přesto je však stále, pro tuto věkovou skupinu, míra ekonomické aktivity niţší, neţ je tomu u muţské populace. Z hlediska poklesu / vzrůstu je u ţen na počátku / konci produktivního věku ve skupinách 15 19 let, 20 24 let / 60 64 let, 65 a více obdobný vývoj jako u muţů. U věkové skupiny ţen 25 29 let naopak od roku 2008 míra ekonomické aktivity mírně vzrostla. 54

Míra ekonomické aktivity (%) 100,0 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 15-19 let 20-24 let 25-29 let 50-54 let 55-59 let 60-64 let Obr. č. 25 Míra ekonomické aktivity (%) vybraných věkových skupin a její vývoj u žen JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ, vlastní zpracování) Ukazatel míry ekonomické aktivity je ovlivněn nejen věkovou strukturou u muţů a ţen, ale i vzdělanostní strukturou dle pohlaví. Jak je vidět na obr. č. 26 znatelně nejniţší ekonomická aktivita je u muţů se základním vzděláním, popř. bez vzdělání, coţ je také zařazeno do této kategorie. Obr. č. 26 Míra ekonomické aktivity (%) dle vzdělání a její vývoj u mužů JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ, vlastní zpracování) 55

Zajímavé ovšem je, ţe více ekonomicky aktivní jsou v průměru muţi se středoškolským vzděláním (SŠ) bez maturity, neţ s maturitou. Přestoţe v mnohých sledovaných letech se obě vzdělanostní kategorie dostaly na přibliţně stejnou úroveň. Po celé sledované období posledních deseti let jsou bezesporu nejvíce ekonomicky aktivní muţi s vysokoškolským vzděláním, přičemţ jejich ekonomická aktivita se udrţuje téměř na konstantní úrovni. Na obrázku č. 27 je zachycen vývoj míry ekonomické aktivity dle vzdělanostní struktury ţenské populace. V porovnání ekonomické aktivity muţů a ţen dle vzdělání je opět ekonomická aktivita ţen ve všech vzdělanostních kategoriích niţší. Velmi obdobný je vývoj ekonomické aktivity u ţen se základním vzděláním, která se udrţuje na nejniţší úrovni. Patrný je však rozdíl u středoškolsky vzdělaných ţen bez a s maturitou oproti muţům v stejných vzdělanostních kategoriích. I přes nepříliš velké rozdíly, mezi SŠ bez maturity a s maturitou, jsou po většinu sledovaných let více ekonomicky aktivní ţeny se středoškolským vzděláním s maturitou. Nejvyšší míru ekonomické aktivity vykazují ţeny s vysokoškolským vzděláním, tak jako je tomu u muţů. Avšak z grafického vyjádření je patrný dlouhodobější mírný pokles ekonomické aktivity ţen v této věkové kategorii. Lze tedy na závěr konstatovat, ţe čím vyšší vzdělání mají, tím vyšší je jejich ekonomická aktivita na trhu práce. Je zde tedy patrná úzká souvislost mezi těmito dvěma aspekty. Obr. č. 27 Míra ekonomické aktivity (%) dle vzdělání a její vývoj u žen JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ, vlastní zpracování) 56

7. 2. 6 Korelační analýza Jak jiţ bylo výše uvedeno, v rámci korelační analýzy se pro vyjádření závislosti dvou veličin pouţívá tzv. bodový diagram tvořený mračnem bodů. Toto mračno bodů z následujícího obr. č. 28 odpovídá ročním hodnotám jednotlivých okresů JMK za celé sledované období 2001 2011 a je proloţeno mocninným trendem o výsledné rovnici y = 4, 273x 0,302. Mocninný trend byl vybrán z toho důvodu, ţe nejvíce vyjadřuje závislost sledovaných veličin (viz Příloha č. 17). Bodový diagram tedy zobrazuje závislost vzájemného pozitivního vztahu mezi mírou nezaměstnanosti a počtem uchazečů na jedno volné pracovní místo. Na základě jiţ provedené analýzy vývoje míry registrované nezaměstnanosti a počtu uchazečů na jedno volné místo, lze předpokládat, ţe čím vyšší bude počet uchazečů na jedno volné místo, tím vyšší bude i míra registrované nezaměstnanosti. Koeficient korelace (r) je odmocninou v grafu uvedeného koeficientu determinace R 2 = 0, 610, tudíţ koeficient korelace činí r = 0, 781. Podle koeficientu korelace lze říci, ţe stupeň závislosti obou proměnných má silný vztah. Jelikoţ, jak bylo uvedeno, čím více se blíţí koeficient korelace v absolutní hodnotě jedné, tím povaţujeme danou závislost za silnější. Naopak čím více se blíţí nule, tím ji povaţujeme za volnější. Obr. č. 28 Závislost míry registrované nezaměstnanosti a počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo dle okresů JMK v letech 2001 2011 (k 31.12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) 57

Mezi mírou nezaměstnanosti a hrubým domácím produktem existuje nepřímo úměrný vztah vyjádřený tzv. Okunovým zákonem. Jak jiţ bylo uvedeno, tento zákon zachycuje negativní vzájemný vztah mezi poměrem skutečného a potenciálního produktu a mírou nezaměstnanosti. Říká, ţe růst nezaměstnanosti nad její přirozenou úroveň o 1 % znamená sníţení hrubého domácího produktu (oproti potenciálnímu) o 2 %. Negativní vzájemný vztah dokazuje obrázek č. 29, kde jsou jednotlivé body diagramu proloţeny lineárním trendem a odpovídají ročním hodnotám (za sledované období 2001 2011) míry registrované nezaměstnanosti a hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele v (Kč) JMK o výsledné rovnici y = -14542x + 43444. Volba lineárního trendu byla uskutečněna pro jeho nejvíce vyjadřující závislost sledovaných veličin (viz Příloha č. 17). Jestliţe koeficient determinace činí R 2 = 0, 235, potom koeficient korelace nabývá hodnoty r = - 0, 484. Stupeň závislosti obou proměnných je tedy mnohem volnější, neţ tomu bylo v předešlém případě. Lze konstatovat, ţe stupeň závislosti sledovaných veličin má středně silný vztah. Obr. č. 29 Závislost míry registrované nezaměstnanosti a HDP na 1 obyvatele v (Kč) JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ a MPSV, vlastní zpracování) Následující obrázek č. 30 zobrazuje negativní vzájemný vztah mezi mírou nezaměstnanosti a průměrnou hrubou měsíční mzdou za JMK ve sledovaném období 2001 2011. Negativní vzájemný vztah vychází ze skutečnosti, ţe čím niţší je míra nezaměstnanosti, tím vyšší je měsíční mzda. Jednotlivé body obou veličin jsou 58

v korelačním diagramu proloţeny exponenciálním trendem o výsledné rovnici y = 26194e -0,03x. Exponenciální trend byl zvolen díky tomu, ţe vyjadřuje nejvyšší moţnou závislost mezi oběma sledovanými veličinami (viz Příloha č. 17). Velikost koeficientu korelace činí r = - 0,339, coţ vyjadřuje slabší závislost sledovaných veličin. Obr. č. 30 Závislost míry registrované nezaměstnanosti a průměrné hrubé měsíční mzdy JMK v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ a MPSV, vlastní zpracování) Jak jiţ bylo výše uvedeno, vzájemný nepřímo úměrný vztah mezi cenovou inflací a mírou nezaměstnanosti vyjadřuje modifikovaná Phillipsova křivka, která vychází ze skutečnosti, ţe ţádoucí nízká míra nezaměstnanosti je doprovázena neţádoucí vysokou inflací a naopak. Jinak řečeno, čím niţší je míra nezaměstnanosti, tím je vyšší míra inflace. Jednotlivé body v korelačním diagramu č. 31, udávají hodnoty závislosti míry nezaměstnanosti a průměrné roční inflace v letech 2001 2011. Tyto body jsou proloţeny polynomickým trendem o výsledné rovnici y = 0,022x 2 0,802x + 11,53. Polynomický trend byl zvolen na základě nejvyšší závislosti mezi řešenými veličinami, která je vyjádřena korelačním koeficientem nabývajícím hodnoty r = - 0,7106 (viz Příloha č. 17). Na základě hodnoty koeficientu korelace lze říci, ţe se jedná o silný vzájemný vztah. 59

Obr. č. 31 Závislost míry registrované nezaměstnanosti JMK a průměrné roční míry inflace ČR v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat ČSÚ a MPSV, vlastní zpracování) 7. 3 Komparace vývoje nezaměstnanosti JMK a ČR v letech 2001 2011 Po provedené analýze vývoje nezaměstnanosti JMK, pomocí míry nezaměstnanosti a dalších ukazatelů souvisejících s nezaměstnaností na trhu práce, bude tento vývoj srovnán s vývojem nadřazeného celku, kterým je ČR. Zároveň se zde potvrdí či vyvrátí stanovená hypotéza na počátku práce, která je uvedena v kapitole cíl a metodika práce. Na obrázku č. 32 je srovnán vývoj míry registrované nezaměstnanosti JMK a ČR. Je patrné, ţe za celé sledované období vývoj míry registrované nezaměstnanosti JMK přesně kopíruje průběh míry registrované nezaměstnanosti ČR, přičemţ míra nezaměstnanosti kraje vykazuje vyšší hodnoty. V kaţdém sledovaném roce, resp. za období 2004 2011, za které byla dostupná data, převýšila míra nezaměstnanosti ţen míru nezaměstnanosti muţů. Tento vývoj je shodný pro krajskou a republikovou úroveň (viz Příloha č. 3). V rámci ČR však existují i kraje, u kterých je za posledních deset let dosahována v průměru vyšší míra registrované nezaměstnanosti, neţ je tomu v případě řešeného JMK. 60

Obr. č. 32 Komparace vývoje míry registrované nezaměstnanosti JMK a ČR v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Jak je patrné z obrázku č. 33 dlouhodobě nejhorší situace v rámci ČR je v Ústeckém kraji, kde průměr míry registrované nezaměstnanosti za sledované období činí 14,33 %, následuje Moravskoslezský kraj s 13,10 %, dále Olomoucký kraj s 10,68 % a konečně na 4. místě se dlouhodobě drţí JMK s 9,74 %. Obr. č. 33 Míra registrované nezaměstnanosti (průměr let 2001 2011 v %) dle jednotlivých krajů ČR (k 31.12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) 61

Na pátém místě je Karlovarský kraj s 9,71 % a na šestém Zlínský kraj s přesně 9 %. Kolem osmi procent mají tři kraje (Liberecký, Vysočina a Pardubický) a kolem šesti procent čtyři kraje (Královehradecký, Plzeňský, Jihočeský a Středočeský). Dlouhodobě nejniţší míry registrované nezaměstnanosti dosahuje hlavní město ČR, které v průměru vykazuje pouze 3,33 % (viz Příloha č. 18). Vedle registrované míry nezaměstnanosti je vhodné srovnat vývoj dlouhodobé míry nezaměstnanosti JMK a ČR, coţ je moţné díky obrázku č. 34. Na první pohled je patrné, ţe míra dlouhodobé nezaměstnanosti JMK je vyšší, neţ míra dlouhodobé nezaměstnanosti ČR, a to ve všech sledovaných letech. Obr. č. 34 Komparace vývoje dlouhodobé míry nezaměstnanosti JMK a ČR v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Kolísavý průběh vývoje míry dlouhodobé nezaměstnanosti JMK, v posledních deseti letech, kopíruje průběh dlouhodobé míry ČR. V prvním sledovaném roce 2001 je výše míry dlouhodobé nezaměstnanosti JMK srovnatelná s průměrem ČR a liší se pouze o 0,2 procentního bodu. Z grafického vyjádření je nadále zřejmé, ţe od roku 2001 se dlouhodobá míra JMK začala vzdalovat od průměru ČR, kdy nejvyššího rozdílu bylo dosaţeno v roce 2005 a největší přiblíţení nastalo v roce 2007. Je patrné, ţe potom s nástupem hospodářské krize došlo ke zvýšení dlouhodobé míry nezaměstnanosti v JMK, stejně jako v celé republice. 62

Dalším ukazatelem pouţívaným v souvislosti s trhem práce, který bude komparován s průměrem ČR, je počet uchazečů o zaměstnání registrovaných na úřadech práce. Od počátku sledované období docházelo, v případě republiky i kraje, k nárůstu počtu uchazečů o zaměstnání. Avšak u ČR byl z roku 2003 na rok 2004 zaznamenán mírný pokles, oproti stálému růstu počtu uchazečů o zaměstnání JMK aţ do roku 2004. Opačný průběh je patrný od roku 2004 aţ do roku 2008, kdy je u ČR i JMK vidět postupný pokles aţ na nejniţší počet uchazečů za celé sledované období, a to v roce 2008. Jak z pohledu ČR, tak z pohledu kraje měla následně nastupující hospodářská krize vliv na růst počtu uchazečů o zaměstnání. Podíly registrovaných uchazečů o zaměstnání dle pohlaví jsou zpočátku vyrovnané, avšak od roku 2003 aţ do roku 2008 převládal podíl ţenské populace. Hospodářská krize probíhající od roku 2008 však zasáhla větší měrou muţskou populaci. V relativním i absolutním vyjádření od tohoto roku aţ do konce sledovaného období převyšovala muţská populace nad ţenskou. Obr. č. 35 Komparace vývoje počtu uchazečů o zaměstnání JMK a ČR v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Z porovnání vývoje volných pracovních míst ČR a JMK je zřejmý obdobný průběh s nejdříve spíše rostoucí tendencí a od roku 2007 naopak klesající. Výjimkou je počátek sledovaného období, kdy u ČR je pro první tři roky patrný pokles volných míst. V případě kraje se jednalo o pokles pouze z roku 2001 na rok 2002, nadále byl aţ do roku 2007 zaznamenán růst volných pracovních míst. Růst volných míst do roku 2007 63

je charakteristický i pro celou republiku, kdy došlo k navýšení aţ na rekordních 141 066 volných míst a v případě JMK to bylo 13 725 volných míst. Od roku 2007 naopak došlo k poklesu míst, a to jak na úrovni kraje tak republiky s výjimkou posledního sledovaného roku. Z roku 2010 na rok 2011 je na úrovni ČR patrný nárůst, přičemţ u kraje další pokles. Obr. č. 36 Komparace vývoje počtu volných pracovních míst JMK a ČR v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Zajímavé je výsledné srovnání vývoje počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo JMK a ČR, které umoţňuje obrázek č. 37. Z grafického vyjádření je zcela zřejmé, ţe v kaţdém sledovaném roce u JMK převyšuje počet uchazečů na 1 volné místo nad průměrem ČR. Jak je vidět, tak nejvyššího rozdílu (9,3 uchazeče na 1 volné místo) bylo dosaţeno v roce 2002, kdy v kraji čekalo 22 uchazečů na 1 volné místo a v ČR připadalo 12,7 uchazeče na 1 volné místo. Naopak nejpříznivější situace, z hlediska nejmenšího rozdílu mezi JMK a ČR, nastala v roce 2007, kdy pro obě srovnávaná území byl v tomto roce nejniţší počet uchazečů na nejvíce volných pracovních míst za celé sledované období. V tomto roce bylo zaznamenáno v ČR 2,5 uchazeče na 1 volné místo a v kraji 3,2 uchazeče na 1 volné místo, tedy rozdíl činil pouze 0,7 uchazeče na 1 volné místo. 64

Obr. č. 37 Komparace vývoje počtu uchazečů na 1 volné pracovní místo JMK a ČR v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) Posledním srovnávaným ukazatelem bude míra ekonomické aktivity JMK a ČR, která je zobrazena na obrázku č. 38. Na první pohled je patrné, ţe míra ekonomické aktivity je po celé sledované období u JMK niţší, neţ kolik vykazuje průměr ČR. Obr. č. 38 Komparace vývoje míry ekonomické aktivity JMK a ČR v letech 2001 2011 (k 31. 12) Zdroj: (zdroj dat MPSV, vlastní zpracování) 65