38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 38 OKRES B ECLAV CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr BRNùNSKO
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 382 Brnûnsko OKRES B ECLAV Na pfiedcházející stranû: Dominantou okresu Bfieclav jsou Pavlovské vrchy. Mûsto Mikulov se zámkem a Svat kopeãek. Krajina v okolí fieky Dyje a soustavy lednick ch rybníkû byly vroce 996 zafiazeny do památek svûtového pfiírodního a kulturního dûdictví UNESCO pod názvem Lednicko-Valtick areál. Okres Bfieclav leïí v Jihomoravském kraji pfii hranici se Slovenskem a Rakouskem. V okrese pfievládají roviny a níïinné pahorkatiny s mûkk m georeliéfem. Dominantou okresu jsou bílá vápencová bradla Pavlovsk ch vrchû ve velkém ohybu fieky Dyje. Na severov chodû okres Bfieclav sousedí s okresem Hodonín, na severu s okresy Vy kov a Brno-venkov a na západû pak s okresem Znojmo. Území okresu má nepravideln tvar. Jeho osu od severozápadu k jihov chodu tvofií údolí fieky Dyje. Nejzápadnûj í bod okresu (6 26 v. z. d.) leïí asi 4,5 km západojihozápadnû od obce Drnholec, nejv chodnûj í bod (7 06 v. z. d.) pak v Dyjsko-moravské nivû jihov chodnû od obce Mikulãice. Nejsevernûj í bod okresu leïí na hfibetu Îdánického lesa (49 03 s. z..) asi 750 m západnû od k. Píseãná (374,4 m v okrese Vy kov) a nejjiïnûj í v Dyjsko-moravské nivû pfii ústí fieky Dyje do Moravy (48 37 s. z..). Území okresu zabírá plochu 23 km 2. Nejvy ím bodem okresu je k. Dûvín (554,4 m n. m.) v Pavlovsk ch vr ích. NejniÏ í bod okresu (48 m n. m.) se nachází v luïních lesích pfii ústí Dyje do Moravy. Území okresu Bfieclav patfií geologicky k Západním KarpatÛm. Jeho západní ãást tvofií karpatská pfiedhlubeà, pfies kterou je ve stfiední ãásti pfiesunuta Ïdánická jednotka (pfiíkrov) s bradly Pavlovsk ch vrchû v ãele. V chodní ãást okresu tvofií neogén VídeÀské pánve. Karpatská pfiedhlubeà buduje západní ãást okresu Bfieclav. Jsou v ní zastoupeny usazeniny spodního badenu moravu, pfieváïnû vápnité jíly a písky (tégly) s nehojn mi polohami tufitû. Mezi Vranovicemi, Pasohlávkami, Novosedly a Nov m Pfierovem jsou na zlomu ohraniãeny vûãi star ím vrstevnat m jílûm ( líry ) karpatu, pfii hranici s v skyty pískû a tûrkû ( lutr tétské a brnûnské ). Ty jsou na v chodû pfiekryty nasunutím Ïdánického pfiíkrovu (jihozápadní okolí Mikulova, Bavory, Dolní Vûstonice, v chodní okolí Vranovic). Îdánick pfiíkrov buduje stfiední ãást okresu mezi Klobouky na severov chodû a Mikulovem na jihozápadû. Patfií k nûmu pouzdfianská jednotka, tvofiící tektonickou upinu (pfiíkrov) pfied ãelem pfiíkrovu mezi Strachotínem, Pouzdfiany a Nosislaví. Je zpravidla povaïována za ãást autochtonního paleo- 382 BV 2
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 383 Okres Bfieclav ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY BV 3 383
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 384 Brnûnsko KRAJINN POKRYV génu (svrchní eocén aï eggenburg), odlouãenou pfii nasouvání pfiíkrovu. Patfií k ní slíny (pouzdfianské), konkrecionální vápence (moutnické), jílovce s hojn m sádrovcem (uherãické), boudecké slíny, rytmity kfiepického souvrství s nejmlad ími akvick mi slíny. Pfiíkrov je t rskou strukturou, která vznikla mezi karpatem a badenem, protoïe je pfiesunut pfies sedimenty karpatu v pfiedhlubni, zatímco bádenské vrstvy leïí jiï na hotové pfiíkrovové stavbû. Îdánická jednotka (pfiíkrov) má v ãele tektonické útrïky (bradla) jursk ch 384 BV 4
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 385 Okres Bfieclav a kfiídov ch hornin tvofiících Pavlovské vrchy. Ty jsou tvofieny klentnick mi vrstvami (kummeridge-tithon), ernstbrunnsk mi vápenci (stfiední a svrchní tithon) a klementsk m souvrstvím. Mají zãásti zachován krasov povrch s nûkolika men- ími jeskynûmi. Pfiírodní ráz byl v minulosti naru en tûïbou vápencû, která v ak byla jiï pfied desítkami let zastavena. Mlad í sedimenty vlastní Ïdánické jednotky tvofií nûmãické (tj. podmenilitové) souvrství (maastricht aï spodní oligocén) s jílovci pestr mi s polohami pískovcû a slepencû (Kurdûjov) a ve svrchní ãásti slíny. NadloÏní menilitové souvrství, stáfií spodní oligocén aï eger, zahrnuje vápnité jílovce s rohovci (silicity, ãasto s rybí faunou) a slínovce, itbofiické vrstvy s jílovci s vloïkami pískovcû a siderity a nejmlad í Ïdánicko-hustopeãské souvrství pískovce s vloïkami slepencû, rytmity pískovcû a vápnit ch jílovcû s vápnit mi jílovci (hustopeãské souvrství). Na Ïdánickou jednotku transgreduje spodní miocén. akvické slíny jsou zachovány napfi. u Kobylí a v jejich nadloïí se nachází jíly (pavlovické) s pelokarbonáty a diatomity. Pfii v chodním okraji Ïdánického pfiíkrovu mezi Hovorany a Rakvicemi jsou upiny raãanské jednotky magurské skupiny pfiíkrovû se stfiídáním jílovcû a glaukonitick ch pískovcû (zlínské vrstvy) a pestr mi jílovci (beloveïské vrstvy). Severozápadní ãást VídeÀské pánve tvofií v chodní polovinu okresu Bfieclav. Je to naloïená miocénní pánev, která byla spolu s podloïními pfiíkrovy pfiesunuta na krystalinikum brnûnské jednotky. Sedimentární v plà tvofií na Moravû vápnité jíly, písky a jíly s polohami tûrkû a organogenních vápencû o mocnosti pfiesahující 5000 m (v centrální ãásti v Rakousku aï 0 000 m). Jejich stáfií je datováno jako eggenburg aï pont, v zahraniãí aï ruman. Poklesové tendence v ak i u nás pokraãují dodnes. Pfii okraji pánve vystupují na povrch star í jednotky (eggenburg) s bazálními klastiky a s vápnit mi líry luïick ch vrstev, napfi. západnû od Valtic u Úval, a jíly, svûdãící o prohlubování mofie aï do ottnangu. Po krátkém hiátu se usazují bazální klastika karpatu (t necké písky), pak a tínské písky a závodské jíly. V dûsledku t rské fáze se mûní tektonické podmínky, otvírá se dne ní pánev rozdûlená na kry s ãásteãnû samostatn m v vojem. Usazují se mofiské vápnité jíly (spodní báden) ve stále mûlãím Pohled od jihu na NPR Dûvín, v popfiedí je Kotel. BV 5 385
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 386 Brnûnsko Hustopeãská pahorkatina na západním okraji Îdánického lesa shorním Vrchem, Pfiedním a Zadním rybníkem, které leïí západnû od obce Kurdûjov. prostfiedí, usazeniny stfiedního bádenu jsou jiï brakické (ÏiÏkovské souvrství). V sarmatu vznikají sladkovodní sedimenty a sedimentace se posouvá dále k jihu. V panonu je pfieru ené spojení VídeÀské pánve s Paratethydou, usazují se pestré jíly a písky s kyjovskou slojí. V pontu je VídeÀská pánev sladkovodním jezerem, v nûmï vznikají ãtyfii uhelné cyklothémy, z nichï bazální obsahuje nejdûleïitûj í dubàanskou lignitovou sloj, která pokr vá témûfi celou moravskou ãást VídeÀské pánve. Geodetick mi mûfieními bylo prokázáno, Ïe oblast VídeÀské pánve klesá vûãi západnûj ím oblastem a Ïe dochází k v zdvihu Vnûj ích Karpat a jejich vzdalování od âeského masivu. Tyto tendence ovlivàují vzhled i cel v voj území v kvartéru. Velk rozsah mají akumulace fluviální a eolické, coï souvisí s poklesovou tendencí území po skonãení alpinské orogeneze. Bûhem pleistocénu vznikají terasy, z nichï nejvût ího v znamu dosahuje terasa tufianská a na jihu odpovídající terasy syrovicko-ivaàská. Mimofiádn v znam mají také eolické uloïeniny (spra e a váté písky). Podle jejich vztahu k terasám a podle pûdních poloh je moïné dosti pfiesnû datovat vznik tûchto uloïenin. V okolí Rakvic aï k LanÏhotu je území pokryto dokonce víceménû souvislou vrstvou spra e. Také váté písky mají znaãnou dûleïitost, protoïe jsou roz ífieny na mnoha místech v údolní nivû Dyje (tzv. hrúdy) i ve vy ích terasách, hlavnû podél levého bfiehu Dyje (Pouzdfiany, Popice, Strachotín, Bulhary, Velké Nûmãice). Na okrese Bfieclav se vyskytuje pfiedev ím ropa a zemní plyn. LoÏiska zde byla objevena jiï na poãátku 20. století urybníka Nesyt a od té doby jsou tû- Ïena: ropa u Velk ch Bílovic, Hru ek a Nikolãic, plyn u Lednice, Perné, LanÏhota, Hru ek a Moravské Nové Vsi. Na vytûïen ch loïiscích plynu jsou u Hru- ek a Dolních Dunajovic vybudovány v znamné zásobníky plynu akviferového typu. Mezi Bfieclaví a LanÏhotem je roz ífiena ve VídeÀské pánvi dubàanská lignitová sloj, dosahující mocnosti aï 9 m. Z cihláfisk ch surovin jsou nejdûleïitûj í spra e u Hustopeãí, tûïba vápencû u Mikulova byla omezena jiï ve 30. letech 20. století z dûvodu ochrany Pavlovsk ch vrchû. U Po torné jsou tûïeny bádenské jíly jako surovina pro v robu keramiky. Odhaduje se, Ïe více neï 50 % pûdy je v této oblasti ohroïeno nejen vodní, ale i vûtrnou erozí. Geologické vrstvy na území okresu patfií k nejmlad ím z celé âeské repub- 386 BV 6
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 387 Okres Bfieclav liky. LeÏí na styku mladé vnitrohorské sníïeniny Panonské pánve a provincie Západní Karpaty. Podle regionálního geomorfologického ãlenûní âr zasahuje z geomorfologické provincie Západopanonská pánev do okresu severní v bûïek geomorfologické soustavy VídeÀská pánev, a to její celek zvan Dolnomoravsk úval. Je to sníïenina, jejíï osu tvofií plochá Dyjsko-moravská niva se stfiední nadmofiskou v kou 7 m. Pfii ústí Dyje do Moravy se na pofiíãní nivû rozkládá rozsáhl a unikátní komplex luïních lesû. Pofiíãní nivu na okrajích lemují stupnû fiíãních teras s jihomoravsk mi vesnicemi. Severnû od Dyjsko-moravské nivy se rozprostírá podcelek Dyjsko-moravská pahorkatina. Tato plochá níïinná pahorkatina, rozkládající se mezi nivami Moravy a Dyje na jihu a Stfiedomoravsk mi Karpatami na severu a zaloïená pfieváïnû na neogenních sedimentech, má stfiední nadmofiskou v ku 88 m. Nad ãástí roviny Dyjsko-moravské nivy mezi Dolními Vûstonicemi a Nov mi Ml ny (zvané Vûstonická brána) v raznû vystupují v Dyjsko-moravské pahorkatinû vyv eniny Strachotínského (20,4 m n. m.) a akvického kopce (203,8 m n. m.) a Pfiítlucké hory (292,5 m n. m.), lemované rozsáhl mi kryopedimenty. V okolí Valtic leïí pfii státní hranici velmi ploch geomorfologick podcelek Valtická pahorkatina spovrchem ve stfiední nadmofiské v - ce 97 m. Pahorkatinu v raznû rozdûluje sníïenina s lednick mi rybníky mezi Sedlecem a Hlohovcem. Je to zajímavá kulturní krajina chránûného Lednicko-valtického areálu. Geomorfologická provincie Západní Karpaty zasahuje do západní ãásti okresu soustavou Vnûkarpatské sníïeniny, které náleïejí ke karpatské pfiedhlubni, vyplnûné neogenními a kvartérními usazeninami. Od Pohofielic na severu aï po státní hranici s Rakouskem na jihu se v západní ãásti okresu táhne celek Dyjsko-svrateck úval. Jeho osu tvofií pofiíãní nivy Svratky, Jihlavy a Dyje, které jsou lemované níïinn mi pahorkatinami. Na jihu pfii státní hranici je ve velkém ohybu Dyje klenba Dunajovick ch vrchû s kuestovit mi hfibety, pokryt mi agrárními terasami s vinicemi a centrální Dunajovickou sníïeninou (combe) s kryopedimenty. Pfiíznaãnou dominantou okresu Bfieclav jsou Jihomoravské Karpaty ve velkém ohybu Dyje u Mikulova. Tvofií jádro CHKO Pálava. Osu Jihomoravsk ch Karpat tvofií bílá vápencová bradla Pavlovsk ch vrchû s nejvy ím vrcholem Dûvínem (554,4 m n. m.). Jejich strmé svahy, které se prudce zvedají od hladi- Nejsevernûj í ãást Pavlovsk ch vrchû tvofií bradlo Dûvína (554,4 m n. m. s vysílaãem), na jehoï úpatí na západnû orientovan ch svazích se pûstuje vinná réva. V popfiedí obec Dolní Dunajovice a v pozadí obec Perná. BV 7 387
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 388 Brnûnsko ny novoml nsk ch nádrïí na Dyji, jsou na severov chodní stranû korunovány sruby. Mírnûj í jihov chodní svahy vesmûs pokr vají stepi a lesostepi. V bradle Turold u Mikulova je v ernstbrunnsk ch vápencích vyvinut jeskynní systém s krápníky. Ve v plni jeskynních chodeb byla nalezena bohatá fauna ãtvrtohorních obratlovcû a mûkk Û. V razn geomorfologick útvar tvofií NPR Tabulová (Stolová) hora s ploch m temenem na ernstbrunnsk ch vápencích a pfiíkr mi svahy. Na úpatí bradel leïí mohutné vrstvy spra í se sídli ti lovcû mamutû. Plo í Milovická pahorkatina na v chodû je pokryta rozsáhl mi komplexy ípákov ch doubrav. Na jejich svazích se nachází ãetná sesuvná území. U mûsta Hustopeãe u Brna zaãínají fly ové Stfiedomoravské Karpaty, které vyplàují severov chodní ãást území okresu. Od tohoto mûsta severov chodním smûrem na Klobouky a Velké Hostûrádky se táhne Îdánick les. Jeho jihov chodní úpatí tvofií Kyjovská pahorkatina, z které v ak do okresu zasahuje jen mal jihozápadní v bûïek podél fiíãky Trkmanky u Kobylí a Velk ch Pavlovic. V údolí Trkmanky jsou vyvinuty kryopedimenty. Od poãátku alpsko-karpatské orogeneze postupnû poklesal jihov chodní okraj âeského masivu do hloubky abyl zaplaven vodami oceánu Tethys. Postupné uzavírání oceánu Tethys v dûsledku nárazu eurasijské a africké desky vtfietihorách zpûsobilo, Ïe pouzdfiansk a Ïdánick fly ov pfiíkrov se nasunul od jihov chodu na okraj âeského masivu. Pfiíkrovy tvofií silnû zvrásnûné paleogenní a spodnomiocenní usazeniny. VprÛbûhu tohoto násunu se v pfiedpolí fly ov ch pfiíkrovû mezi âeskou vysoãinou a Západními Karpatami vytvofiila karpatská pfiedhlubeà, jejíï ãástí je dne ní Dyjsko-svrateck úval v západní ãásti okresu Bfieclav. Bûhem jejího v voje pfiedhlubeà nûkolikrát zaplavilo mofie. Pfii horotvorn ch pochodech byly z jurského podkladu utrïeny bloky pevn ch jursk ch aï spodnokfiídov ch vápencû (tzv. ernstbrunnsk ch) a tmav ch jílovcû (klentnické souvrství), které vytvofiily vnûj í bradlové pásmo. Jursk podklad leïí v oblasti Pavlovsk ch vrchû na fundamentu âeského masivu v hloubce pfies 2 km a v chodnû ve VídeÀské pánvi je tû hloubûji. Asi pfied 6,5 mil. let mezi karpatem a badenem do lo k v raznému pohybu fly ov ch pfiíkrovû, které se pfiesunuly pfies spodnomiocenní sedimenty v chodního okraje karpatské pfiedhlubnû a vyzvedly se nad mofiskou hladinu. Brzy po tûchto v razn ch horotvorn ch pohybech proniklo na území okresu teplé mofie a obklopilo vyzvednuté ãásti Jihomoravsk ch a Stfiedomoravsk ch Karpat. Pro západní ãást okresu (Dyjsko-svrateck úval) byla spodnobadenská transgrese poslední mofiskou záplavou a dal- í v voj probíhal jiï v subaerick ch podmínkách. Na obnaïeném povrchu pobfieïní níïiny se postupnû tvofiila síè prodlouïen ch konsekventních vodních tokû (Svratky, Jihlavy, Jevi ovky, Dyje a jejich pfiítokû). V Jihomoravsk ch a Stfiedomoravsk ch Karpatech vznikal v teplém podnebí pobadensk regionální zarovnan povrch. Nejasn je vznik zarovnan ch povrchû na ernstbrunnsk ch vápencích bradel Pavlovsk ch vrchû. Ve v chodní ãásti okresu do lo asi pfied 5 mil. let k v raznému kernému poklesu podél zlomû falkensteinsko- -mikulovského a bulharského. Do pokleslé VídeÀské pánve proniklo tropické mofie stfiedního a svrchního badenu. V dûsledkû kern ch poklesû se v nejhlub ích ãástech moravského podílu VídeÀské pánve v období od 5 aï po 6 mil. let B.P. (od poãátku badenu do konce pontu) nahromadily aï 3 km mocné, zprvu mofiské a pozdûji jezerní mladotfietihorní usazeniny. Asi pfied 3,5 mil. let B.P. ztratila v sarmatu VídeÀská pánev spojení se svûtov m oceánem. ZÛstalo zde vnitfiní brakické mofie, které se v pannonu zcela vysladilo. V Jihomoravsk ch a Stfiedomoravsk ch Karpatech vznikaly místní zarovnané povrchy, zejména typu pedimentû. Ve star ích ãtvrtohorách (pleistocénu) probíhal v voj georeliéfu pod vlivem stfiídání chladn ch období (glaciálû) a teplej ích období (interglaciálû). ada geologick ch a geomorfologick ch 388 BV 8
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 389 Okres Bfieclav jevû a tvarû svûdãí o tom, Ïe v chladn ch obdobích pleistocénu byl na území okresu vyvinut permafrost. V ménû odoln ch horninách vznikaly rozsáhlé kryopedimenty a kolem vodních tokû se vyvinuly stupnû fiíãních teras. íãní terasy, jejichï báze je asi 40 m nad dne - ními fiekami, pravdûpodobnû pocházejí ze spodního pleistocénu. Ve svrchním pleistocénu (asi pfied 25 aï 0 000 lety) se ukládalo tûrkové souvrství pofiíãních niv i váté písky. Vznikla mohutná souvrství spra í. V holocénu se v znamn m geomorfologick m ãinitelem stala lidská spoleãnost. V dûsledku kácení lesû na vrchovinách do lo k rozsáhlé erozi pûdy, jejíï produkty zpûsobily v okrese zaná- ení koryt fiek, jejich rozlivy a ukládání holocenních náplavov ch sedimentû na povrchu niv. V dûsledku pûstování vinné révy a dal ích plodin vznikly na svazích ãetné agrární terasy. Okres Bfieclav patfií jako celek mezi nejteplej í okresy âeské republiky. Podle Quitt, E. (97, 984) leïí v teplé klimatické oblasti, která je zde charakterizovaná prûmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 9 aï 20 C a v lednu 2 aï 3 C, 60 aï 70 letními a 00 aï 0 mrazov mi dny a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek v rozmezí 500 aï 650 mm. V severním cípu okresu, ve v bûïku Dambofiické vrchoviny, je tato klimatická oblast v letním období mírnû chladnûj í (prûmûrná teplota vzduchu v ãervenci dosahuje 8 aï 9 C a poãet letních dní se pohybuje v prûmûru mezi 50 aï 60) a vlhãí, takïe celoroãní prûmûrn úhrn atmosférick ch sráïek vystoupí na 550 aï 700 mm. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu se v jiïní ãásti okresu Bfieclav pohybují mezi 9,0 C (Lednice ) aï 9,3 C (Drnholec), ve Îdánickém lese mají Hustopeãe 9,2 C a v e poloïené Klobouky 8,8 C. Nejchladnûj í mûsíc roku, leden, má v oblasti Dyjsko-svrateckého úvalu prûmûrnou teplotu vzduchu,7 C ave v e poloïen ch místech Îdánického lesa 2,4 C. Absolutní teplotní minima v ak mohou klesnout od prosince do bfiezna na 25,0 C a níïe. Napfi. v Podivínû dosáhly. února 929 dokonce 32,0 C. V ãervnu klesá absolutní teplotní minimum na 0 C avãervenci a v srpnu je obvyklé minimum 5 C, ale uï v záfií klesá na 3 C avlistopadu dosahuje témûfi 0 C. Zima charakterizovaná prûmûrnou denní teplotou 0 C a niï í zaãíná v úvalu 5. prosince a konãí kolem 7. února, v oblasti Îdánického lesa zaãíná jiï kolem 3. prosince a konãí aï 9. února (Klobouky). Nejteplej ím mûsícem je Soutok fiek Jihlavy a Svratky v Dyjsko-svrateckém úvalu pfied ústím do Vûstonické nádrïe Vodního díla Nové Ml ny s novû vybudovan m umûl m ostrovem. BV 9 389
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 390 Brnûnsko Ko árské louky pfied pfiicházejícím de tûm. ãervenec, kter má v Dyjsko-svrateckém úvalu prûmûrnou teplotu vzduchu 9,2 aï 9,9 C (Drnholec) a ve v e poloïen ch ãástech Îdánického lesa 8,8 C. Absolutní maximum teploty v úvalu bylo zmûfieno v Podivínû 4. ãervence 950, a to 37,0 C. I v ãervnu a srpnu jsou je - tû absolutní teplotní maxima nad 36 C. V fiíjnu v ak jiï klesají pod 30 C a v prosinci mûïe vystoupit teplota v nejteplej ím dnu mírnû nad 5 C. Letní období zaãíná v úvalu kolem 6. aï 20. kvûtna, ve vy ích polohách Îdánického lesa aï 2. kvûtna. Léto konãí vprûmûru 2. aï 7. záfií. PrÛmûrné roãní úhrny atmosférick ch sráïek se v okolí Bfieclavi pohybují nejãastûji v rozmezí 500 aï 550 mm, v západní ãásti okresu mírnû klesají pod 500 mm a ve Îdánickém lese dosahují hodnoty kolem 560 mm. Ve v ech pfiípadech jsou uvádûné hodnoty pod pfiíslu n m v kov m normálem. Nejvíce sráïek spadne v létû, kdy se ãervencov prûmûr v úvalu pohybuje kolem 70 mm, ve vy ích polohách okresu kolem 76 mm. V extrémních pfiípadech v ak v období od kvûtna do listopadu pfiesáhne aktuální mûsíãní sráïkov úhrn hodnotu 50 mm, jako napfi. v kvûtnu 9 v Kloboukách (96 mm), nebo v ãervenci 93 ve Velk ch Bílovicích (228 mm). Za rok je vúvalu v prûmûru 42,5 a v oblasti Îdánického lesa 2,5 dnû se sráïkami. Vúvalu snûïí za rok kolem 26,6 dnû. VprÛmûru zaãíná snûïit 8. listopadu aprvní snûhová pokr vka se obvykle vytvofií 29. listopadu, poslední den se snûïením b vá zaznamenán v poslední dekádû bfiezna a poslední den se snûhovou pokr vkou pfiipadá obvykle na polovinu bfiezna. V extrémních pfiípadech v ak lze registrovat první snûïení jiï 24. fiíjna a poslední je tû kolem 0. kvûtna. V oblasti Boleradické vrchoviny i Hustopeãské pahorkatiny jsou v mnoh ch údolích velmi dobré podmínky k vytváfiení místních teplotních inverzí. Mezi v znamné inverzní polohy patfií napfi. údolí Trkmanky od Kobylí po Velké Pavlovice, údolí Harasky od Martinic, DivákÛ pfies Boleradice, MorkÛvky aï témûfi po Brumovice. Intenzivní a déletrvající místní inverze zaznamenáváme i na horním toku tinkovky avúdolích jejich levostrann ch pfiítokû prakticky od Kurdûjova po Horní Bojanovice. Svahy tûchto údolí mají velmi pfiízniv sklon a jsou jen v jimeãnû porostlé lesem, takïe v noci umoïàují stékání ochlazujícího se vzduchu ze svahû a jeho následné hromadûní v údolích. Vznikající jezera chladného vzduchu zde ohraniãují moïnosti pûstování vinné révy. V severní ãásti okresu pfievládá v roãním prûmûru proudûní ze západoseverozápadu. V Dyjsko-svrateckém úvalu je smûr proudûní vzduchu velmi závisl na roãní dobû. Na jafie v raznû pfievládá severní sloïka proudûní s mírn m nav ením v chodních smûrû vûtrû, v létû proudûní ze západoseverozápadu, na podzim z jihov chodu a v zimû jsou ãetné severní vûtry i proudûní z jiïních smûrû. Bfieclavsk okres, s v jimkou úzkého pruhu území podél fieky Moravy v jeho v chodní ãásti, náleïí do povodí Dyje. eka Dyje pfiitéká na území okresu u Nového Pfierova, protéká soustavou tfií novoml nsk ch nádrïí, které byly na jejím toku vybudovány v letech 975 aï 987 a jeï jsou zdrojem vody pro závlahy, slouïí pro ochranu pfied velk mi vodami, k chovu ryb a pro rekreaãní úãely. Ve stfiední novoml nské nádrïi do Dyje pfiitéká její nejvût í pfiítok Svratka spolu s fiekou Jihlavou. Oba tyto toky mají na území okresu pouze 390 BV 0
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 39 Okres Bfieclav krátké dolní úseky. Pod nádrïemi Nové Ml ny pfiitékají do Dyje zprava nejprve tinkovka, dále Trkmanka a nedaleko jejího ústí do Moravy je tû Kyjovka. Zprava do Dyje pfiitéká potok Vãelínek, na kterém leïí soustava jedenácti Lednick ch rybníkû. Dyje ústí zprava do Moravy u státní hranice âr s Rakouskem a Slovenskem (P 348,7 km 2, L 305,6 km, Q a 43,7 m 3 s ). Vbfieclavském okrese se nachází nejen umûlé, ale i pfiírodní vodní nádrïe. V údolní nivû u Dyje se zachovala tfii malá jezera fiíãního pûvodu, která vznikla oddûlením ãásti jejího koryta, kdyï fieka zmûnila smûr svého toku. Pro krajinu tohoto okresu jsou typické rybníky, které se zde zaãaly budovat jiï od 6. století v místech b val ch moãálû a mokfiin. Kromû Lednick ch rybníkû (nejvût í Nesyt) je v znamná soustava patnácti Pohofielick ch rybníkû jiïnû od Pohofielic. Dal í velké rybníky najdeme v Lednici (Zámeck ), ve Strachotínû (Strachotínsk ), v Pouzdfianech (Pouzdfiansk ). Rybníky se nejãastûji vyuïívají k chovu ryb nebo slouïí jako místní zdroje vody, ãásteãnû jsou vyuïívány pro rekreaci. Okres Bfieclav se nachází na území Dyjsko-svrateckého úvalu, kter je budován souvrstvím prûlinovû propustn ch fiíãních sedimentû ( tûrkopískû) údolních niv a pfiilehl ch niï ích fiíãních teras souvisle zvodn ch mûlkou úrovní podzemní vody. V okrese jsou proto pro zásobování vodou vyuïívány v luãnû zdroje podzemní vody. K nejv znamnûj ím vodním zdrojûm patfií jímací území Bfieclav-Kanãí obora, dále Lednice, Vranovice, T nec,tvrdonice a Zajeãí. Na území okresu jsou podmínky pro získání dal ích zdrojû podzemní vody. Problémy pfiedstavuje ochrana nûkter ch vodních zdrojû, neboè jakost jejich vody je ohroïována antropogenní ãinností, a proto nûkterá z dfiíve vyuïívan ch jímacích území musela b t vyfiazena z provozu (napfi. Bfieclav- irok DvÛr). V bfieclavském okrese je nûkolik zfiídel sirovodíkov ch vod, zejména v Brodû nad Dyjí, LanÏhotû, Podivínû, Sedleci a itbofiicích. Kromû toho se na jeho území vyskytují zfiídla síranové sodnohofieãnaté vody v Dolních Dunajovicích, Krumvífii a Zajeãí. Po stránce pûdního pokryvu je okres Bfieclav jedním z regionû, kde plo nû pfievaïují vysoce produktivní zemûdûlské pûdy nad pûdami lesními. Po celém území jsou nejroz ífienûj ím pûdním ty- Stfiední nádrï vodního díla Nové Ml ny. BV 39
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 392 Brnûnsko 2 Soutok nejvût ích jihomoravsk ch fiek Dyje a Moravy. 2 Pararendzina modální na vápnitém fly i v PR Velk Kuntínov. pem ãernozemû a z nich pak ãernozem typická. Ta je v celé severní a stfiední ãásti vázána hlavnû na spra e, pfiekr vající místy kyselé terasové tûrky a tûrkopísky (mezi nivami Svratky a Jihlavy, severnû podél novoml nsk ch nádrïí) a slínité jíly aï slíny. V exponovanûj- ích polohách jsou tyto pûdy znaãnû erodované, na nûkter ch lokalitách aï na pûdotvorn substrát (projevuje se to mimo jiné v pahorkatinném georeliéfu okolí Hustopeãí, kde se ãernozem typická vyvinula na mocnûj ích pokryvech karbonátov ch svahovin). JiÏnû od Dolních Vûstonic a západnû od itbofiic se nachází ãernozemû se znaky slabého solonãakování (zasolení). Kromû toho zde vznikly i okrsky dal ích ãernozemí ãernozem pelická na slínit ch horninách, ãernozem ãernicová a hnûdozemní na spra i. âernozem arenická na karbonátov ch píscích zaujímá pomûrnû velké území v chodnû od nivy Dyje v polygonu Velké Pavlovice Velké Bílovice Tvrdonice LanÏhot Bfieclav Podivín spolu s akcesorickou ãernozemí pelickou na slínech. Ze skupiny molick ch pûd tu mají velké zastoupení i ãernice. âernice typická se vytvofiila na nivních karbonátov ch sedimentech podél státní hranice jiïnû od Mikulova, v nivû Nikolãického potoka (severozápadnû od itbofiic), Trkmanky (severov chodnû od Kobylí), Pru ánky (mezi âejkovicemi a Moravsk m ÎiÏkovem), v nivû Dyje (od III. nádrïe Vodního díla Nové Ml ny po oblast mezi Bfieclaví a LanÏhotem), v okolí rybníku Nesyt. V men ím rozsahu se s ní v tûchto polohách vyskytuje i ãernice pelická na slínech. V nivû podél pravého bfiehu Dyje (mezi III. nádrïí Vodního díla Nové Ml ny a Po tornou) a v nivû Kyjovky (jihov chodnû od Moravské Nové Vsi) vznikly asociace ãernice glejové a pelické na bezkarbonátov ch nivních sedimentech. Nûkolik vût ích celkû zaujímají v regionu i hnûdozemû. Hnûdozem typická se vytvofiila na spra ích severov chodnû od Pohofielic, Mikulova a Hustopeãí. Mezi Klobouky u Brna a Kobylím ji doprovází i ménû zastoupená kambizem typická na svahovinách karbonátov ch i bezkarbonátov ch fly ov ch bfiidlic. Typická (psefitická) kambizem se vyskytuje jako dominantní sloïka v asociacích s ãernozemí typickou mezi Valticemi a Po tornou, kde je vázána na kyselé terasové tûrky a tûrkopísky. Severnû od novoml nsk ch nádrïí i mezi fiekami Svratkou a Jihlavou v této oblasti se na karbonátov ch píscích vyvinula kambizem arenická jako doprovodn pûdní typ ãernozemí. Skupinu melanick ch pûd reprezentují pfiedev ím pararendziny a rendziny. Pararendzina typická se nachází ve stfiední aï jihozápadnûjiïní oblasti Bfieclavska, kde se vyvinula na slínit ch jílech aï slínech pfieváïnû pod trval mi travními porosty spolu s dominantními ãernozemûmi. V severov chodním v bûïku okresu tvofií men í okrsky také pararendzina kambizemní na karbonátov ch fly ov ch pískovcích. Na svahovinách vápencû Pavlovsk ch vrchû (Dûvín 554,4 m n. m., Stolová hora a okolí), vrchû Turold a Svat kopeãek u Mikulova vznikla rendzina typická (litická, kambizemní), na niï navazuje na ménû svaïit ch pokryvech karbonátov ch svahovin ãernozem typická. iroké nivy Dyje, Svratky a Jihlavy pfied jejich ústím do novoml nsk ch nádrïí, celou oblast od soutoku Moravy a Dyje aï po spojnici Tvrdonice LanÏhot Bfieclav (i severnû od ní) pokr vají nivní pûdy fluvizem glejová, ménû i fluvizem typická na bezkarbonátov ch nivních sedimentech, lemující i nûkteré fiíãky a potoky regionu (Trkmanka, Ka nice, Hanivky, Haraska, tinkovka, Spálen potok aj.). 392 BV 2
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 393 Okres Bfieclav POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Prakticky cel okres Bfieclav patfií do Panonského termofytika a jeho flóra avegetace je velmi pestrá. V nivû Dyje se dochovaly nejlep í ukázky panonsk ch luïních lesû a nejvût í rozlohy níïinn ch nivních luk v âeské republice, rovnûï v pahorkatinách Bfieclavska najdeme nejpestfiej í teplomilnou nelesní vegetaci a nejvût í druhovou diverzitu teplomiln ch submediteránních, panonsk ch a ponticko-jihosibifisk ch rostlin v âeské republice. Nivu Dyje a jejích hlavních pfiítokû Jihlavy a Svratky a rovnûï nivu Moravy pokr vala mozaika luïních lesû a aluviálních luk a mokfiadû. V lesích pfievaïoval tzv. tvrd luh (Fraxino pannonicae- -Ulmetum) s dubem letním (Quercus BV 3 393
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 394 Brnûnsko 2 4 3 Hofiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe) roste na loukách v okolí Lednice. 2 Jedin m místem v skytu kriticky ohroïeného timoje trojlaloãného (Laser trilobum) v âr je Diváck les u Hustopeãí. 3 ProtûÏ Ïlutobílá (Gnaphalium luteoalbum). 4 Porost paprsky velkokvûté (Orlaya grandiflora) v NPR Dûvín- Kotel-Soutûska. robur) a jasanem úzkolist m (Fraxinus angustifolia), v podrostu napfi. s váleãkou lesní (Brachypodium sylvaticum), ostfiicí hubenou (Carex strigosa), kopfiivou dvoudomou (Urtica dioica) a s charakteristick mi jarními geofyty, k nimï zde náleïí zejména snûïenka podsnûïník (Galanthus nivalis), kfiivatec Ïlut (Gagea lutea), sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides), fiidãeji iladoàka vídeàská (Scilla vindobonensis) nebo l. rakouská (S. drunensis). Ménû ãast na místech s dlouho stagnující vodou je tzv. mûkk luh (Salicetum albae) s vrbou bílou (Salix alba), topolem bíl m (Populus alba) a t. ãern m (P. nigra), v jejichï bylinném patfie najdeme celou fiadu druhû mokfiadních, napfi. kosatec Ïlut (Iris pseudacorus) nebo bleduli letní (Leucojum aestivum). V nivû Dyje se jen ostrûvkovitû na nejvy - ích místech, tzv. hrúdech, vyskytují i dubohabfiiny (Fraxino pannonicae- -Carpinetum) s typick mi hájov mi druhy, k nimï náleïí hrachor jarní (Lathyrus vernus), dymnivka dutá (Corydalis cava), d. nízká (C. pumila) avminulosti zde snad v jimeãnû rostly i teplomilné doubravy. Typické ukázky luïních lesû chrání napfi. NPR Ran purk, NPR Cahnov-Soutok a PR PlaãkÛv les a fiíãka atava. Pro odlesnûná místa jsou nejtypiãtûj- í louky svazu Cnidion s jarvou Ïilnatou (Cnidium dubium), violkou nízkou (Viola pumila), konitrudem lékafisk m (Gratiola officinalis) a i ákem hrálovit m (Scutellaria hastifolia), ménû ãasto porosty s pfievaïujícím bezkolencem rákosovit m (Molinia arundinacea), kter doprovází napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis) a srpice barvífiská (Serratula tinctoria). Na odlesnûn ch hrúdech se objevuje vegetace teplomiln ch trávníkû svazu Koelerio-Phleion phleoidis se stepními a pískomiln mi druhy, k nimï patfií napfi. kostfiava walliská (Festuca valesiaca), kavyl píseãn (Stipa borysthenica), ãestec klasnat (Pseudolysimachion spicatum), kosatec pestr (Iris variegata), smldník ole - níkovit (Peucedanum oreoselinum) a trávniãka obecná (Armeria vulgaris). V nivních mokfiadech najdeme porosty vysok ch ostfiic (Caricion gracilis), orobincû a rákosu (Phragmition), velmi vzácnû zde dosud najdeme i zbytky kontinentálních vysokobylinn ch spoleãenstev svazu Veronico longifoliae-lysimachion vulgaris se ÏluÈuchou Ïlutou 394 BV 4
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 395 (Thalictrum flavum) a ãestcem dlouholist m (Pseudolysimachion longifolium), které jinde v âeské republice nebyly prakticky zaznamenány. V tûních a odstaven ch ramenech je typická vodní vegetace se stulíkem Ïlut m (Nuphar lutea) a nyní vzácn m leknínem bíl m (Nymphaea alba) a fiadou dal ích druhû, na periodicky obnaïovan ch místech vegetace jednolet ch nebo krátkovûk ch bylin, napfi. s pu tiãkou rozprostfienou (Lindernia procumbens) a trojfiadkou Micheliovou (Dichostylis micheliana). Pfiíklady mokfiadní a vodní vegetace chrání napfi. NPP Pastvisko u Lednice, PP Jezírko Kutnar a PR StibÛrkovská jezera. V nivách men ích pfiítokû (zejména Trkmanky a Vãelínku) se v minulosti nacházely komplexy slanomilné vegetace, z nichï do souãasnosti pfieïily jen fragmenty ty nejzachovalej í chrání PR Slanisko Dobré Pole a PR Slanisko Novosedly, do CHKO Pálava náleïí NPR Slanisko u Nesytu. Aãkoli zde do- lo v minulosti ke ztrátám v druhové diverzitû, dosud se zde vyskytuje fiada kriticky ohroïen ch druhû, napfi. sivûnka pfiímofiská (Glaux maritima) a hvûzdnice slanistá (Tripolium pannonicum). Pahorkatiny v minulosti pokr valy teplomilné, zejména ípákové doubravy a dubohabfiiny. Na jiïních svazích to byly zejména dfiínové doubravy (Corno- -Quercetum) s fiadou teplomiln ch asvûtlomiln ch bylin v podrostu, na plo inách ponûkud ochuzenûj í subkontinenální spra ové doubravy (Quercetum pubescenti-roboris). Typické pfiíklady najdeme napfi. v PR Nosperk a PR Hrádek. Na vápencov ch bradlech Pavlovsk ch vrchû (a v ochuzen ch typech velmi vzácnû i jinde) se dále objevují iprosvûtlené mahalebkové doubravy (Pruno mahaleb-quercetum pubescentis), v jejichï podrostu se nachází druhovû bohatá stepní flóra. Pro úpatí svahû a severní sklony jsou charakteristické panonské prvosenkové dubohabfiiny (Primulo-Carpinetum), které na Hustopeãsku pfiecházejí aï do karpatsk ch ostfiicov ch dubohabfiin (Carici pilosae-carpinetum). Pouze v jimeãnû se na Bfieclavsku setkáme i s bukem lesním (Fagus sylvatica), napfi. v PR Roviny u Divák. Na odlesnûn ch místech pahorkatin najdeme komplex teplomilné travinobylinné vegetace. Nejprud í hfibítky s jiïní orientací velmi ãasto hostí drnovou step svazu Festucion valesiacae s kostfiavou walliskou (Festuca valesiaca) akavyly (Stipa spp.), napfi. v NPR Pouzdfianská step-kolby, kterou na ménû vysychav ch stanovi tích stfiídají porosty s ostfiicí nízkou (Carex humilis). Na severních sklonech a na ménû svaïit ch místech jsou typické teplomilné trávníky svazu Bromion erecti s váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum) nebo svefiepem vzpfiímen m (Bromus erectus). Cel komplex takové vegetace najdeme napfi. v PR Louky pod Kumstátem. Na mûlk ch rendzinov ch pûdách v CHKO Pálava k tomu pfiistupuje je - tû vegetace skal svazu Seslerio-Festucion pallentis a vegetace skalních stepí, která téï náleïí do svazu Festucion valesiacae. Zvlá tností tûrkopískû na vy í terase mezi Bfieclaví, Lednicí a Valticemi jsou svérázné teplomilné doubravy (Carici fritschii-quercetum roboris) s hojn m dubem cerem (Quercus cerris) a ostfiicí Fritschovu (Carex fritschii), kde se spolu s fiadou teplomiln ch rostlinn ch druhû na lesních louãkách vyskytují i nûkteré acidofilní podhorské rostliny, napfi. smilka tuhá (Nardus stricta). K ochranû této flóry a vegetace je zfiízena NPP Rendezvous. Vegetace otevfien ch písãin (svaz Corynephorion) je na Bfieclavsku ochuzená, najdeme ji jednak v oblasti Bofiího lesa, jednak na nûkter ch hrúdech v nivû Dyje. âásteãnû je chránûna v PR Franti kûv rybník. Z hlediska ochrany fytogenofondu má v znam i vegetace teplomiln ch plevelû na okrajích polí a na úhorech (svaz Caucalidion lappulae), kde najdeme celou fiadu vzácn ch a ohroïen ch druhû, napfi. hlaváãek plamenn (Adonis Okres Bfieclav efii nice malokvûtá (Cardamine parviflora). 2 Starãek zlat (Senecio doria) rostoucí vzácnû na loukách a v pobfieïních hou tinách patfií mezi kriticky ohroïené druhy. 3 ebfiíãek sleziníkolist (Achillea aspleniifolia). 4 Ostfiice áchorovitá (Carex bohemica). 5 Bezkolenec rákosovit (Molinia arundinacea). 2 3 4 5 BV 5 395
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 396 Brnûnsko 2 Netop r brvit (Myotis emarginatus) z pûdních prostor Rybniãního zámeãku. 2 Rychle mizející ploskoroh pestr (Libelloides macaronius) pfiipomíná pestrou váïku, ale je pfiíbuzn známé zlatooãce. 3 Ná nejdel í tesafiík, tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo), se vyvíjí 2 aï 3 roky ve dfievû star ch dubû. 4 Velevrub malífisk (Unio pictorum) je druhem vût ích fiek, napfi. Dyje. 5 Páchník hnûd (Osmoderma eremita). 3 4 5 flammea), ãernuchu rolní (Nigella arvensis) a vrabeãnici roãní (Thymelaea passerina). Cel okres kromû zanedbatelného území na severov chodû leïí v panonské podprovincii, coï urãuje sloïení jeho bohaté a pozoruhodné fauny, patrnû nejzajímavûj í na celém území âeské republiky. Mnohé druhy zde mají jediné lokality v skytu v âr, nejsevernûj í nalezi tû ve stfiední Evropû nebo dokonce v rámci celého areálu. NíÏinné úvaly podél dolních tokû Dyje a Moravy, vãetnû oblasti jejich soutoku, zahrnují pfiedev ím luïní lesy azbytky záplavov ch luk s velmi bohatou faunou evropského v znamu, i kdyï ochuzenou po vodohospodáfisk ch úpravách. V periodick ch tûních se setkáme s kor i listonohem jarním (Lepidurus apus) a ÏábronoÏkou snûïní (Eubranchipus grubii). Pouze u Lednice byl zji - tûn cvrãek Pteronemobius heydenii, na vlhké pobfieïní písãiny je vázána saranãe Tetrix bolivari. Charakteristick mi druhy masafiek zbytkov ch luhû jsou Ascelotella granulata a Heteronychia haemorrhoides. LuÏním druhem je i stfievlík Carabus clathratus, jehoï nejpoãetnûj í populace byly zniãeny pfii v stavbû Vodního díla Nové Ml ny. Jedin nález velmi vzácné mery Egeirotrioza populi z na eho území pochází z luïního lesa u Charvatské Nové Vsi. Z okolí Podivína a Lednice byly nedávno popsány dva druhy krascû Agrilus kubani a A. viscivorus. Kovafiík Ectamenogonus montandoni není znám odjinud ve stfiední Evropû. PoblíÏ LanÏhota byl nalezen mohutn tesafiík Megopis scabricornis. Nedaleko Lednice byl zji tûn nejsevernûj í v skyt drobníãka Preisseckerova (Ectoedemia preisseckeri). Na Soutoku byl teprve nedávno zji - tûn unikátní v skyt tesafiíka alpského (Rosalia alpina). Zcela specifické biotopy pfiedstavují dfiíve v úvalech roz ífiená, dnes kriticky ohroïená slaniska. Pfies jejich malou rozlohu se zde stále setkáme s nûkolika druhy, které jinde na na em území neïijí. Jsou to napfiíklad mot li pouzdrovníãek Coleophora halophilella, chobotníãek slani tní (Bucculatrix maritima) a makadlovka Scrobipalpa samadensis, stfievlíãci Acupalpus elegans a Amara pseudostrenua a drabãík Philonthus salinus. Pahorkatinné oblasti jsou do velké míry zkulturnûné, na zbytcích stepních lad, zejména v NPR Pouzdfianská step a na vápencov ch bradlech Pavlovsk ch vrchû, se vyskytuje velk poãet bezobratl ch. Patfií sem napfiíklad kvor dvouskvrnn (Anechura bipunctata), váb Ectobius erythronotus, mohutná kobylka sága (Saga pedo), kobylka Platycleis vittata, unikátní kobylka Poecilimon intermedius, známá pouze od Kurdûjova, cvrãek Eumodicogryllus bordigalensis a saranãe Arcyptera microptera. Ostruhovník Kelisia halpina byl nedávno objeven jako pro vûdu nov druh na Pavlovsk ch vr ích. Masafika Stackelbergeola mehadiensis byla zji tûná na Li ãím vrchu u Sedlece, zlatohlávek uhersk (Netocia ungarica) a kozlíãek Agapanthia cynarae známí z Pouzdfianské stepi byli patrnû vyhubeni vypalováním vegetace. Drobn hnojík Aphodius hoberlandti je dosud znám pouze z Nového Dvora a severního Rakouska. K velk m vzácnostem patfií dále mr ník Satrapes sarto- 396 BV 6
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 397 rii, mravenec Anergates atratulus a více druhû majek, napfi. Meloe uralensis a M. scabriusculus. Z mnoïství druhû mot lû je moïné zmínit pouzdrovníãky Coleophora acrisella a C. dignella, nesytku alvûjovou (Chamaesphecia colpiformis), píìalku bezbarvou (Nebula achromaria) a pfiástevníka ãernoskvrnného (Cycnia luctuosa). Îije zde i mnoïství vzácn ch teplomiln ch druhû blanokfiídl ch, napfi. samotáfiské vãely hedvábnice Colletes collaris, C. graeffei, trubãice Melliturga praestans, piloroïka Melitta dimidiata a ãmelák Megabombus fragrans. RovnûÏ zbytky tepl ch, zejména ípákov ch doubrav jsou biotopem fiady zajímav ch a vzácn ch druhû. Patfií k nim napfiíklad mravkolev okat (Dendroleon pantherinus) a masafika Robineauella pseudoscoparia, z mot lû napfi. drobníãci Ectoedemia caradjai a E. gilvipennella, li aj dubov (Marumba quercus) a píìalka rûznoroïec jiïní (Paraboarmia viertlii). MnoÏství druhû je nezávisle na dal ích podmínkách stanovi tû vázáno na staré duby, jako napfi. zlatohlávek Potosia fieberi, tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo), tesafiík Trichoferus pallidus, mravenec luïní (Liometopum microcephalum) a jeho blanokfiídl parazit Tracheliodes curvitarsis. V dolních tocích Moravy, Dyje akyjovky a jejich inundaãních oblastech se vyskytuje fiada vzácn ch druhû ryb, jako je hrouzek bûloploutv (Romanogobio albipinnatus), cejn perleèov (Abramis sapa), c. sin (A. ballerus), ostrucha kfiivoãará (Pelecus cultratus), candát v chodní (Sander volgensis), jeïdík dunajsk (Gymnocephalus baloni), j. Ïlut (G. schraetser), drsek vût í (Zingel zingel), d. men í (Z. streber) nebo divoká forma kapra obecného sazana (Cyprinus carpio carpio m. hungaricus). Vfiekách najdeme pûvodní populaci bolena dravého (Aspius aspius), vzácnû se objevuje jeseter mal (Acipenser ruthenus). Hlavní oblast v skytu obojïivelníkû pfiedstavují záplavové nivy vût ích fiek. Charakteristické jsou dosud poãetné populace kuàky obecné (Bombina bombina), rosniãky zelené (Hyla arborea), skokana ostronosého (Rana arvalis) avodních skokanû zastoupen ch hlavnû s. zelen m (R. kl. esculenta) a s. krátkonoh m (R. lessonae), ale stále poãetnûji i s. skfiehotav m (R. ridibunda). V nivách Ïijí poãetnûj í populace i dal- ích druhû: blatnice skvrnité (Pelobates fuscus), ropuchy obecné (Bufo bufo), r. zelené (B. viridis), skokana tíhlého (Rana dalmatina) a ãolka obecného (Triturus vulgaris). V znamn m je osídlení údolních niv ãolkem dunajsk m (Triturus dobrogicus). UÏovka hladká (Coronella austriaca) se poãetnûji vyskytuje pfiedev ím na Pavlovsk ch vr ích, Pouzdfianské stepi nebo v Boleradické vrchovinû. Zajímavou je její populace Ïijící v terestrick ch rákosinách u Sedlece. Poãetné populace je tûrky zelené (Lacerta viridis) Ïijí na Pavlovsk ch vr ích, Pouzdfianské stepi a v okolí Kobylí. Nedávno introdukovaná populace Ïelvy bahenní (Emys orbicularis) v mokfiadu Betlém pfii bfiehu stfiední novoml nské nádrïe se obãas úspû nû rozmnoïuje. Mimofiádnû bohatá je zdej í fauna ptákû. V otevfiené krajinû hnízdí Èuh k obecn (Lanius collurio), pûnice vla ská (Sylvia nisoria), bramborníãek ãernohlav (Saxicola torquata), strnad luãní (Miliaria calandra), strakapoud jiïní (Dendrocopos syriacus), kter je charakteristick m obyvatelem pfiedev ím obcí a mûst a krutihlav obecn (Jynx torquilla), fiídce Èuh k ed (Lanius excubitor), vzácnû ve vinohradech bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe), jehoï tradiãní hnízdi tû na Pavlovsk ch vr ích jsou dnes opu tûna, v pískovnách a str- Ïen ch bfiezích vlha pestrá (Merops apiaster) abfiehule fiíãní (Riparia riparia), na Pavlovsk ch vr ích a v Milovickém lese pfietrvává hnízdûní dudka chocholatého (Upupa epops). Nûkteré v minulosti charakteristické druhy jiï vymizely: mandelík hajní (Coracias garrulus), Èuh k men í (Lanius minor), È. rudohlav (L. senator) astrnad zahradní (Emberiza hortulana), z Pavlovsk ch vrchû i skalník zpûvn (Monticola saxatilis). Ve skalách Pavlovsk ch vrchû hnízdí v r velk (Bubo bubo) akrkavec velk (Corvus corax). Bfieclavsko je známé pfiedev ím bohatstvím ptákû mokfiadû, rybníkû a luïních lesû. Z dravcû jsou nejv znamnûj í luàák hnûd (Milvus migrans), l. ãerven (M. milvus), raroh Okres Bfieclav Severní okraj areálu drobníãka Preisseckerova (Ectoedemia preisseckeri) dosahuje okolí Lednice; housenka tohoto druhu se vyvíjí v listech jilmû. 2 Kolpík bíl (Platalea leucorodia) lïícovit m zobákem filtruje vodu. 3 Samci skokana ostronosého (Rana arvalis) mají v dobû rozmno- Ïování modré zbarvení. 2 3 BV 7 397
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:5 Stránka 398 Brnûnsko 3 Vzácnou rybou dolního toku Dyje je jeseter mal (Acipenser ruthenus). 2 Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). 3 Racek boufiní (Larus canus). 2 velk (Falco cherrug), orel mofisk (Haliaeetus albicilla), o. královsk (Aquila heliaca) avãelojed lesní (Pernis apivorus). V minulosti zde na severní hranici areálu vzácnû hnízdila i po tolka rudonohá (Falco vespertinus) ap. jiïní (F. naumanni). Charakteristick m obyvatelem mokfiadû a rybníkû je moták pochop (Circus aeruginosus). V luïních lesích dále hnízdí ãáp ãern (Ciconia nigra), holub doupàák (Columba oenas), datel ãern (Dryocopus martius), Ïluna edá (Picus canus), Ïluva hajní (Oriolus oriolus), slavík obecn (Luscinia megarhynchos), poãetnû strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius) a lejsek bûlokrk (Ficedula albicollis), místy moudivláãek luïní (Remiz pendulinus). Vrozsáhlém komplexu luïních luk na Soutoku ve velkém mnoïství hnízdí chfiástal polní (Crex crex). Jediná kolonie kormoránû velk ch (Phalacrocorax carbo) dnes sídlí na Kfiivém jezefie u Nov ch Ml nû. V nivách jsou charakteristická stromová hnízda ãápa bílého (Ciconia ciconia) a kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea). V kolm ch bfiezích fiek a star ch fiíãních ramen hnízdí ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), podél fiek pisík obecn (Actitis hypoleucos). V ãetn ch rákosov ch mokfiadech nebo luãních mokfiinách hnízdí vzácnû chfiástal mal (Porzana parva), ch. kropenat (P. porzana) a s kofiice vousatá (Panurus biarmicus). Na Soutoku byl pfied nûkolika lety dokonce registrován hnízdní v skyt chfiástala nejmen ího (Porzana pusilla). Bfiehou ãernoocas (Limosa limosa) jako hnízdící jiï vymizel, dodnes snad ojedinûle je tû vyhnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago), ãastûji zahnízdí zpravidla jednotlivé páry vodou- e rudonohého (Tringa totanus), poãetnost dfiíve bûïné ãejky chocholaté (Vanellus vanellus) je znaãnû sníïená. Stfiední novoml nská nádrï je v znamná pfiedev ím jako zimovi tû seversk ch husí a orla mofiského, z pohledu hnízdûní jde o nejpoãetnûj í hnízdi tû rybáka obecného (Sterna hirundo) a racka chechtavého (Larus ridibundus). Jednotlivû, ale pravidelnû zde hnízdí racek ãernohlav (Larus melanocephalus), r. bûlohlav (L. cachinans) ar. boufiní (L. canus). Právû zde poprvé novodobû vroce 982 zahnízdil kormorán velk. Bûhem budování novoml nsk ch nádrïí docházelo k mimofiádn m koncentracím hnízdících ptákû nebo pfiechodn m hnízdûním nûkter ch jinak pouze v jimeãnû hnízdících druhû: kolpíka bílého (Platalea leucorodia), spoleãné kolonie volavky ãervené (Ardea purpurea) akvako e noãního nebo rybáka ãerného (Chlidonias nigra). Na druhé stranû ale vedlo vybudování vodního díla k zániku unikátních lokalit mokfiadních ptákû na Panském jezefie ustrachotína nebo akvickém rybníku ãi tradiãních hnízdi È hus velk ch a kachen divok ch (Anas platyrhynchos). Rybníky byly na Bfieclavsku tradiãnû osídlovány mokfiadními ptáky velmi poãetnû. Pouze Lednické rybníky jsou 398 BV 8
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:6 Stránka 399 v tomto smûru stále velmi v znamné. Hnízdûní bahàákû je na nich obãas podporováno letnûním (v minulosti zde pfii tûchto pfiíleïitostech pravidelnû hnízdil tenkozobec opaãn (Recurvirostra avosetta). Na Bfieclavsku se nacházejí v znamné tahové zastávky a zimovi tû ptákû. Dolní Podyjí a Pomoraví s pfiilehl mi rybniãními soustavami je v znamn m zimovi tûm mofisk ch orlû, na Soutoku je tahové shromaïdi tû obou druhû luàákû a zimovi tû luàáka ãerveného. Novoml nské nádrïe jsou pak i stfiedoevropsky v znamn m zimovi - tûm vodních ptákû s nocováním desetitisícû seversk ch hus polních (Anser fabalis) a h. bûloãel ch (A. albifrons). Zajímavostí je pravidelnûj í zimování zedníãka skalního (Tichodroma muraria) na Pavlovsk ch vr ích. Nivy Dyje a Moravy jsou hojnû osídleny bobrem evropsk m (Castor fiber) atrvale zde Ïije vydra fiíãní (Lutra lutra). V Milovickém lese byly zji tûny poãetné populace netop ra ãerného (Barbastella barbastellus) a netop ra velkouchého (Myotis bechsteinii). V jiïních bezles ch zemûdûlsky vyuïívan ch oblastech Bfieclavska dodnes vzácnû Ïije tchofi stepní (Mustela eversmanii). NíÏinné ãásti okresu Bfieclav byly osídleny koãujícími lidmi jiï v pleistocénu (star a stfiední paleolit). V období kolem 40 000 let pfi. n. l. pfiichází na území moderní ãlovûk. V mladém paleolitu (pavlovienu) se v období kolem 25 000 pfi. n. l. pfii severov chodním aï v chodním úpatí Pavlovsk ch vrchû rozkládala rozsáhlá trvalá sídli tû lovcû mamutû. V 6. tisíciletí se posunula na jiïní Moravu zemûdûlská neolitická civilizace. Jihomoravsk neolit se vyvíjel v pfiízniv ch geomorfologick ch, pûdních i klimatick ch podmínkách (boreál a atlantik) a zmûnil v období 5700 4500 let pfi. n. l. pûvodní krajinu v kulturní zemûdûlskou krajinu. RovnûÏ eneolit byl obdobím pfiízniv m pro rozvoj zemûdûlství i rûst populace, která proniká i do dosud zalesnûn ch pahorkatin. Koncem eneolitu v sídli - tích jiï pfievaïují pozûstatky chovné zvûfie nad lovnou. Poãátek 2. tisíciletí pfi. n. l. je na jiïní Moravû koncem doby kamenné a vznikem civilizace doby bronzové (900 759 pfi. n. l.). Lidé únûtické kultury osídlili jiï celé území okresu od Staré Bfieclavi na jihu pfies Mu ov aï po Rebe ovice na severu v okrese Brno-venkov. Únûtické osady se vût inou rozkládaly na mírn ch svazích obrácen ch k jihu aï do nadmofiské v ky zhruba 400 m. Vrcholová hradi tû z tohoto období byla na Stolové hofie u Klentnice, Dûvínû. V 8. století pfi. n. l. zaãíná na jiïní Moravû doba Ïelezná. Pro krajinu tohoto období jsou pfiíznaãná venkovská sídli tû, relativnû poãetná hradi tû a mohylová pohfiebi - tû. Hradi tû z doby Ïelezné (hal tatské) se nacházejí u obcí Borkovany, Diváky, MorkÛvky. Od poloviny 4. století pfi. n. l. se na území okresu usídlují Keltové. Keltské osídlení okresu bylo konsolidované a plynulé asi po dobu 200 let (napfi. níïinná sídli tû Drnholec, Strachotín, Milovice). Na polích Keltové pûstovali p enici, jeãmen, proso, hrách, ãoãku a vikev. Z domácích zvífiat pfievládali tur domácí, ovce, kozy, prase domácí. Stáda dobytka se pásla zejména na lukách v nivách a v lesích. Z období mezi koncem keltské a poãátkem germánské je málo informací. ímská okupace území okresu zahrnuje zhruba ãtyfii první století na eho letopoãtu. S pfiíchodem germánského kmene SvébÛ souãasnû souvisí i posun fiímsk ch legií severnû od Dunaje. Svébská sídla na území okresu byla napfi. v Drnholci, Mu ovû, epicích. Svébové v ak zfiejmû pfiíli neovlivnili ráz krajiny zanechan Kelty. Na území okresu se Okres Bfieclav Orel mofisk (Haliaeetus albicilla) na hnízdû s rybí potravou. 2 Vûstonická venu e je od doby nálezu uchovávána ve dvou kusech, délka,5 cm. 2 BV 9 399
38-40_BV_uvod 28.3.2008 2:6 Stránka 400 Brnûnsko Klasicistní loveck zámeãek Pohansko (stavba z roku 82). Na místû zámku a severov chodnû od nûj se zachoval val velkého slovanského hradi tû, jeï se moïná jmenovalo Lovûtíngrad. Toto místo bylo osídleno od 6. do 0. stol. jako jedno z center Velké Moravy. nachází nejv znamnûj í doklad fiímsk ch vojensk ch aktivit z doby markomansk ch válek stálé opevnûní (kastel?) na pahorku Hradisko u Pasohlávek. ímané v ak pravdûpodobû zaloïili i Podivín (Castrum Poduin). Pochodové tábory fiímsk ch legií se nacházely na více místech v severní ãásti okresu. V roce 375 zaãíná období stûhování národû, které konãí zhruba na sklonku 6. století n. l. Tato doba pfiedstavuje zásadní mezník ve v voji osídlení okresu. Svébové odcházejí. Zatímco je tû na sklonu 4. století jejich sídla zaplàují cel okres, v 5. století zûstávají jen ojedinûlá germánská sídla skrytá v údolích Îdánického lesa. Po prûchodu LangobardÛ územím okresu nastupuje invaze zemûdûlsk ch slovansk ch kmenû. Nálezy z období pfiíchodu SlovanÛ jsou známé z Pfiítluk, Ivanû, Pasohlávek a LanÏhota. Bûhem 8. století do lo k velkému rozvoji v roby a zv - ila se produktivita zemûdûlství a ovliv- Àování krajiny lidmi. Zaãíná doba hradi tní (8. 2. století) spadající jiï do raného stfiedovûku. VzrÛstá moc vládcû na hradi tích a zaãíná sjednocovací proces slovansk ch kmenû. V sledkem byl v 9. století vznik prvního státního celku SlovanÛ Velké Moravy s mohutnû opevnûn m hradi tûm Pohansko u Bfieclavi. Hradi tû leïí v nivû fieky Dyje a mûlo mohutné opevnûní v délce 2 km. Uvnitfi hradiska byly nalezeny základy kamenného kostela. V okolí bylo rozsáhlé pfiedhradí. Ve spojení s opevnûn mi sídly se objevila i první kamenná architektura, zejména kostelû. Velkomoravská hradiska byla i u Strachotína a Podivína. Po pádu Velké Moravy a zániku velkomoravsk ch stfiedisek vznikala v. století v blízkosti star ch center nová hradiska. Do tohoto období spadá hradi tû Vysoká zahrada u Dolních Vûstonic se zdûn m kostelíkem, u nûhoï se pohfibívalo aï do 3. století. Do roku 000 byl cel okres osídlen slovansk mi kmeny. Slovanské osídlení sahalo i dále na jih. V. století z jihu postupují Nûmci a hranicí celé pfiemyslovské Moravy se stává fieka Dyje. Hradi tû se stávají pomezními hrady. Pfiemyslovsk kníïe Bfietislav obnovil pohraniãní tvrz Bfieclav, která sv m v znamem nahradila nedaleké vyvrácené hradi tû Pohansko. Na zaãátku 2. století dochází k ustálení jiïní hranice okresu a k jejímu postupnému opevàování. V 3. století byly postaveny pomezní hrady v Mikulovû, Dívãí hrady (Dûviãky) na Dûvínû, Sirotãí hrádek na Stolové hofie a hrad Lednice. Zvy uje se v znam Bfieclavi na brodech pfies Dyji a nedalekou Moravu. V roce 427 Husité za obleïení ubránili Bfieclav pfied pfiesilou uherského vojska. Pod hradem Mikulov na dûleïité stezce spojující VídeÀ s Brnem se vyvinulo mûsto Mikulov. V roce 359 bylo podhradí pov eno na mûsto. V 6. století se tu usazují Habáni a v téïe dobû vzniká i v znamná Ïidovská obec (ghetto). Severnûji na kfiiïovatce mikulovské stezky se stezkou z âech se vyvinulo mûsteãko Pohofielice, které bylo v letech 269 54 královsk m vûnn m mûstem. V jeho okolí byla postavena rybniãní soustava Pohofielick ch rybníkû. Doba podûbradská pfiinesla nûkolik desetiletí klidu, kter prospíval zejména mûstûm. Jako ohlas tfiicetileté války do území v první polovinû 7. století pronikají táhnoucí vojska válãících stran, která devastují jak sídla, tak i krajinu. V roce 645 byl Mikulov dobyt védy. ada vesnic zniãen ch bûhem bojû byla sv mi obyvateli opu tûna, nûkteré nebyly nikdy obnoveny. védové zniãili i fiadu zámkû a hradû (Sirotní hrádek, Dûviãky). Je tû v roce 663 do kraje vpadli Turci. Teprve koncem století dochází k obnovû a k jistému zlep ení vlivem 400 BV 20