Interní zpráva o realizaci pilotního výzkumného šetření Analýza řešení každodenních problémů vietnamských migrantů při jejich adaptaci v ČR

Interní zpráva o realizaci pilotního výzkumného šetření Analýza řešení každodenních problémů vietnamských migrantů při jejich adaptaci v ČR Realizátor projektu: InBIT Česká republika, s.r.o. Realizátor výzkumu: Klub Hanoi Autor: Kocourek, J. V Praze 31.12.2009

1. Obsah 1. Obsah...2 2. Úvod...3 3. Popis výzkumného souboru...4 4. Analýza nutných adaptačních kroků Vietnamců v ČR... 11 4.1 Analýza sociálních případů... 11 4.1.1 Český jazyk... 11 4.1.2 Neznalost, absence povědomí o ČR a české kultuře, o středoevropské civilizaci... 16 4.1.3 Neprofesionální či zneuţívající servis... 21 4.1.4 Další zmiňované faktory, které nesouvisí příliš s interkulturou... 25 4.1.5 Shrnutí... 26 4. Interní vyuţití výzkumu v projektu... Chyba! Záložka není definována.

2. Úvod Následující text je pracovním interním textem partnera Klub Hanoi projektu Integrační vzdělávání vietnamských migrantů, který realizuje společnost InBIT Česká republika, s.r.o.. Analýza řešení kaţdodenních problémů vietnamských migrantů při jejich adaptaci v České republice. V 90. letech 20. století do České republiky (ČR) začala přijíţdět nová početná vlna vietnamských migrantů, kteří většinou s ČR neměli v minulosti ţádné zkušenosti. Po příjezdu se zde setkali se skupinou Vietnamců, kteří v ČR zůstávají jiţ několik let. Migrace byla ze strany ČR naprosto neorganizovaná. V důsledku toho přijíţděli do ČR jazykově, kulturně i sociálně nevzdělaní migranti většinou za účelem podnikání s velmi nízkým potenciálem integrace do české společnosti. Tato migrace trvala deset aţ patnáct let. Integrace probíhala spontánně s pomocí zprostředkovatelských vietnamských sluţeb. V současné době získala jiţ téměř polovina osob s vietnamským občanstvím, kteří ţijí na území ČR, trvalý pobyt. Od roku 2007 a 2008 byla navíc zahájena velmi silná migrace pracovníků do českých a transnacionálních firem. Opět bez zajištěné kvality vzdělávání příchozích, a to jak na vietnamské tak na české straně. Do období cca před třemi lety neexistovala ţádná integrující instituce zaměřená na Vietnamce ani ţádné speciální sociální adaptační kurzy. Jediným integračním subjektem byly většinou amatérsky poskytované (po stránce jazykové, právní i ekonomické) vietnamské sluţby ze strany zprostředkovatelských agentur. Tak na území ČR vznikly podmínky, které podporují monopolní postavení zprostředkovatelských sluţeb a hledání řešení na hranici zákona. Zprostředkovatelský servis často informoval klienty jen o tom nejnutnějším, aby kauza mohla proběhnout, ale aby neztratil klienta. Migranti z tak kulturně i jazykově vzdálené země sami nemají velké moţnosti jak v relativně krátké době překonat kulturní, právní a další rozdíly. Proto vyuţívají vietnamský servis. Tyto skutečnosti jiţ byly prokázány mnoha výzkumy, mezi které patří např. dva výzkumy v odlišných regionech ČR IOM 2003 a IOM 2006, výzkum integrace cizinců společnosti GAC, s.r.o. a Mgr. Jiří Kocourek aplikovaná sociologie, La Strada, Klub Hanoi apod. Přestoţe na nedostatek integračního potenciálu odborníci jiţ dlouhá léta poukazují, nebyla jim věnována patřičná pozornost. Teprve v posledních dvou letech se ministerstva a další subjekty na vietnamskou komunitu zaměřují podrobněji. Reálná představa o tom, co to integrace pro migranta z tak vzdálené země znamená, však stále není dostatečně známa a rozšířena. Migranti si v ČR nezvykají jen na jiný jazyk, ale také na jiný způsob uvaţování. Mnohdy poprvé přijdou do styku s cizím jazykem, s pravidelnou docházkou do práce, s ledničkou, absencí doma v době oběda, jízdou autobusem ve velkoměstě, preventivním typem lékařské péče apod. Následující text si neklade za cíl popsat průběh migrace, ani agenturního zaměstnávání, to jiţ provedly dvě studie organizace La Strada. Jeho cílem je zamyslet se nad konkrétními adaptačními překáţkami (úkony), které migrant musí překonat, aby se byl schopen v nové společnosti pohybovat a resocializovat se. Bez takových kroků není schopen chápat adekvátně své okolí a efektivně ho vyuţívat. Vzniká tak mnoho sociálně-patologických situací. Dále se v textu zamyslíme nad tím, jaké aktivity mohou napomoci tomu, aby tyto kroky migrant mohl vykonat co nejdříve po svém příjezdu a jeho integrace tím byla urychlena.

Frequency 3. Popis výzkumného souboru Výzkum se skládal ze čtyř hlavních částí: V první fázi byly sbírány informace od jednotlivých expertů projektu. Ti se vyjadřovali k tomu, s jakými případy sociální práce se dosud setkali a jaké byly jejich způsoby řešení. V druhé fázi byly připraveny dotazníky a tazatelsky vyškoleni česko-vietnamští interkulturní lektoři. Kaţdý z nich měl za úkol vyplnit s respondenty pět dotazníků. Kromě základních údajů o respondentech a jejich integraci, byly sledovány informace o sociálních kauzách, které respondenti řešili, o moţnosti vyuţití jazykových kurzů a poradny projektu a o moţnostech dobrovolného návratu. Celkem bylo sebráno 80 dotazníků. Po vyřazení nedostatečně vyplněných dotazníků bylo do vyhodnocení zařazeno 70 výpovědí respondentů. Ve třetí fázi byly dotazníky zpracovány kvantitativně pomocí softwaru SPSS. Následně ve čtvrté fázi proběhl kvalitativní rozbor adaptačního schématu migranta. Pokud jde o pohlaví, soubor byl vyváţený s 38 muţi a 32 ţenami. Jejich průměrný věk dosáhl hodnoty 31 let (s minimálním věkem 18 a maximálním 59 let). Nejvíce respondentů se pohybovalo ve věku 20 aţ 30 let tedy velmi mladé generace, coţ by měl být z hlediska integrace pozitivní faktor pro zkoumanou skupinu. Graf 1: Věk respondentů Histogram 12 10 8 6 4 2 0 10,0 20,0 30,0 40,0 Věk respondenta 50,0 60,0 Mean =31,125 Std. Dev. =9,7125 N =64 Právně-ekonomické postavení respondentů popisuje následující tabulka. Tab. 1: Právně-ekonomická subjektivita Percent podnikatel zaměstnávající další osoby 4,3 podnikatel bez zaměstnanců 31,4 zaměstnanec 24,3 nezaměstnaný (nepracuje a práci nehledá) 18,6 jiný 21,4 Total 100,0

Frequency Jedna osoba ze skupiny jiný byla na mateřské dovolené, druhá byla studující a pět hledalo práci jako nezaměstnaní. Graf 2: Doby pobytu v ČR bez přerušení Histogram 25 20 15 10 5 0 0,00 50,00 100,00 150,00 Jak dlouho žijete v ČR? 200,00 250,00 Mean =58,5714 Std. Dev. =53,37686 N =70 Průměrná doba pobytu respondentů v ČR dosáhla hodnoty 58,6 měsíce, tedy 4,9 let. Respondent, který v ČR pobývá nejkratší dobu, tu je 3 měsíce a nejdelší 238 měsíců, tedy 19,8 let. Nejvíce respondentů v ČR pobývá od 3 do 50 měsíců, tedy období 0 4 let. Právě o tomto období po příjezdu se hovoří jako o nejtěţším a nejvíce rizikovém období migrantů. Dle názoru expertů někdy trvá aţ deset let. Pokud jde o nejvyšší dosaţené vzdělání, můţeme respondenty rozřadit do následujících skupin - viz tabulka. Tab. 2: Nejvyšší dosažené vzdělání respondenta Frequency Valid Percent Valid základní 10 14,5 střední bez maturity 12 17,4 střední technické s maturitou střední netechnické s maturitou 5 7,2 29 42,0 vyšší odborná škola 7 10,1 vysokoškolské (Bc.) 5 7,2 vysokoškolské Mgr. 1 1,4 Total 69 100,0 Missing neodpověděl 1 Total 70 Většina dotázaných dostudovala všeobecné základní třístupňové vzdělání nebo méně.

Jen část respondentů má v ČR děti (39%). Tab. 3: Kolik z toho nyní v ČR? Počet dětí v ČR Frequency Valid Percent Valid 0 42 60,9 1 13 18,8 2 11 15,9 3 3 4,3 Total 69 100,0 Missing System 1 Total 70 Na otázku zda: Mají dostatek informací, které potřebují pro ţivot v ČR?. Odpovídali respondenti na škále 1 rozhodně dostatek informací aţ 5 mám velký nedostatek informací. Hodnota průměrné odpovědi dosáhla 3,52, tedy spíše ke straně velkého nedostatku informací. Na otázku odpovědělo 69 respondentů. V následujícím grafu jsou zeleně zvýraznění ti s dobrým mnoţstvím informacím a červeně ti s malým mnoţstvím. Graf 3: Nedostatek informací pro život v ČR rozhodně dostatek většinu mám 1 8,6 7,1 31,4 27,1 24,3 občas nějaké mám většinu nemám mám velký nedostatek 0% 20% 40% 60% 80% 100% Nedostatek informací Následující tabulka ukazuje, jak dlouho tu respondenti ještě plánují pobývat. Tab. 4: Jak dlouho máte v plánu v ČR pobývat? Valid Missing nechci zde pobývat trvale - sezónně Frequency Valid Percent 1 2,2 maximálně 1 rok 3 6,7 1-5 let 10 22,2 5 let a déle 15 33,3 natrvalo 16 35,6 Total 45 100,0 nevím, nemohu se rozhodnout 25 Total 70

Frequency Čistý měsíční příjem sdělilo 61 respondentů. Průměrná výše příjmu vyšla na 12 280,- Kč s maximem na 28 000,- Kč. Graf 4: Měsíční čistý příjem Histogram 14 12 10 8 6 4 2 0 0,00 5000,00 10000,00 15000,00 20000,00 25000,00 30000,00 Mean =12280,3279 Std. Dev. =7465,27114 N =61 Jaký je váš čistý měsíční příjem? Celkem 82,9 % respondentů pochází ze severního Vietnamu, coţ plně odpovídá tradici migrace z Vietnamu do ČR. Ze 70 respondentů celkem 37 projevilo aktuální zájem o absolvování kurzů češtiny a 48 o poradenství v nejrůznějších oblastech. Z výše uvedených dat vyplývá, ţe popisovaná skupina má relativně nízký vzdělanostní potenciál, niţší příjmy neţ 25 000 Kč/měsíc, vychovává v ČR děti, a přestoţe tu ţije v průměru cca tři roky, nemá dostatek informací o ţivotě v ČR. Poslední tvrzení se týká i mladé generace migrantů. Velký rozdíl nelze najít ani mezi nově příchozími migranty a podnikateli, kteří přijeli v posledních pěti letech. Tento příjmový průměr se dle minulých šetření za poslední tři roky sníţil téměř o dvacet tisíc Kč. V období posledních šesti měsíců (první polovina roku 2009) uvaţovalo o dobrovolném návratu rozhodně asi 28,6 % respondentů. Podrobnější přehled je moţné vysledovat z grafu. Na otázku odpovědělo 69 respondentů.

Graf 5: Počet respondentů, kteří uvažovali o návratu do VSR 1 29 11,6 13 46 ano spíše ano spíše ne ne 0% 20% 40% 60% 80% 100% Respondenti byli dotazováni na to, co jim brání v návratu do VSR. Počet odpovědí Obsah V ČR má již zázemí 10 Má tu manželku/rodinu/přítelkyni 8 Děti tu chodí do školy/mám tu děti 7 Vidí v ČR perspektivní budoucnost/čr je pro mě druhý domov 4 Má tu stálou práci 3 Prosperující obchod 3 Studuji Nedostatek financí a dluhy 7 Ještě na tom není dobře ekonomicky/nemám dost peněz 3 Má dluhy Musím pomoci rodině, nemohu se vrátit. / Nemohu se vrátit bez 3 peněz. 2 Chce zde vydělávat a spořit 1 Má tu příjem Jiné, nechce být v ČR 2 Jiné 1 Nevyhovuje mně to tu, nebaví mě to tu.

Důvody, proč by se respondenti vrátili do VSR: Počet odpovědí Obsah Stesk a kulturní exkluse 9 Často vzpomíná na domov/stesk/smutek/nuda 5 Cítí se tu cize/kulturní odlišnosti 5 Jazyková bariéra 1 Pesimismus na budoucnost Ekonomické problémy 5 Nemá práci 3 Problémy s příjmy 1 Náklady na živobytí jsou vysoké Jiné 2 Ve stáří chci být ve Vietnamu 1 Nemoc Ilegalita 1 Nemá doklady O moţnosti dobrovolného návratu vědělo celých 94,3 % respondentů, ale pouze 4,8% by ho vyuţilo. V tabulce jsou uvedeny podmínky, které by měly být podle respondentů splněny, aby se vrátily do VSR. Počet odpovědí Obsah Peníze a dluhy 39 Až našetří/zajistí budoucnost ve VSR/i své rodině 28 Až splatí dluhy 1 30000 USD 1 20000 USD 1 10000 USD 2 100000 CZK 1 na letenku Práce 12 Až seženu ve VSR práci Děti a rodina 16 Až děti budou soběstačné/mít práci Až se bude chtít vrátit rodina/žena/až bude souhlasit celá 6 rodina Strategie migrace /pobyt, povolení, doklady, jazyk/ 5 Až se budu pak moci vrátit zase do ČR 4 Dostuduji 4 Naučit se jazyk - češtinu/angličtinu 3 Mít doklady 1 Až bude mít manžel trvalý pobyt Jiné

3 Nemoc 1 Až nebudu moci obchodovat Z odpovědí vyplývá, ţe jsou respondenti ve většině případů o dobrovolných návratech velmi dobře informováni, ale zúčastnit se jich shledávají jako absolutně nereálné. Důvodem je jednak zadluţenost, tak mizivá pravděpodobnost, ţe získají ve VSR práci. Dalším uvedeným důvodem je stud před svou rodinou. Ostatní skupiny, které zůstávají v ČR kvůli dětem a šetření na investici do ţivota ve VSR, jsou také velmi výrazné.

4. Analýza nutných adaptačních kroků Vietnamců v ČR 4.1 Analýza sociálních případů V rámci sebraných 80 dotazníků byly sesbírány základní informace o 208 sociálních případech. Tyto informace nemají slouţit k popisu celkové sociální situace občanů VSR v ČR, ale k analýze potřebných integračních kroků a ke způsobu řešení těchto sociálních případů převáţně u migrantů, kteří jsou v ČR teprve krátkou dobu a pocházejí spíše z vesnického prostředí s niţší úrovní vzdělanosti. Z celkových 208 kauz bylo v dané době vyřešeno dle respondentů jen 39. Celkem 48 respondentů mělo zájem o poskytnutí poradenství. Respondenti popisovali jednotlivé problémy a přemýšleli o jejich důvodech a jejich reálném řešení. Jedním z nejčastěji zmiňovaných důvodů byla neznalost českého jazyka. 4.1.1 Český jazyk První velmi často zmiňovaný důvod potíţí ve všech moţných oblastech ţivota (právní, pobytová, smluvní, podnikatelská, vzdělávací, péče o dítě) je nezvládání základů českého jazyka. Z výzkumu IOM 2006 víme, ţe Vietnamci z velké části navštěvovali vietnamské kurzy češtiny, a to na celém území ČR. Tyto kurzy většinou trvaly tři měsíce. V těchto kurzech se naučili základní slovní zásobu potřebnou k realizaci prodeje, ale nikoli běţnou komunikaci. Do jiných kurzů migranti většinou nedocházeli z několika následujících důvodů: 1. Nabídka jiných kurzů češtiny pro Vietnamce byla velmi omezená. Pokud kurzy nabízeny byly, tak zejména na univerzitách či státních školách. 2. Výuka v takových kurzech nebyla pro většinu Vietnamců dostupná, neboť se odehrávala v čase, který migrantům z Vietnamu příliš nevyhovuje. Většina Vietnamců totiţ pracuje aţ do večerních hodin. 3. Kurzy nebyly uzpůsobeny cílové skupině. Především je si třeba uvědomit didaktické skutečnosti výuky vietnamštiny. Mnoho migrantů, jak jsme i ukázali na naší zkoumané skupině, vystudovalo ve Vietnamu jen třetí stupeň základní školy a méně. Na těchto stupních se vietnamština z nich mateřský jazyk učí především memorováním, nácvikem výslovnosti tónů. Mnoho Vietnamců se dosud jinému cizímu jazyku neučilo, a proto na to nejsou zvyklí. Gramatické a jiné rozdíly mezi češtinou a vietnamštinou jsou velmi zásadní. Proto výklad češtiny pro cizince, který je mnohdy zaměřen jen na cizince z Evropy či východní sousedy (slovanské jazyky), nedodává Vietnamcům potřebné informace, které by jim slouţily jako pevný základ studia češtiny. Jako příklad z praxe můţeme říci, ţe posluchačům nestačí vědět, jak se časují slovesa, protoţe vietnamština ţádné časování sloves nezná. Proto se nejprve musí naučit, co časování je a na co se pouţívá a k jakým gramatickým nástrojům vietnamštiny se dá přirovnat. Dalším příkladem je výslovnost. Vietnamská výslovnost je zaloţená na výslovnosti jednoduchých slabik. Protoţe ve vietnamštině má významotvornou funkci tón nad slabikou, občas se potírá význam koncové souhlásky ve slabice. Vietnamština nemá skupiny souhlásek. To však

znamená, ţe česká slova jsou pro Vietnamce příliš dlouhá, a proto mají tendenci zkracovat slova na jednu slabiku či nevyslovovat zřetelně souhlásky. Pro vyučujícího z toho vyplývá, ţe výslovnost musí se studenty cvičit minimálně půl roku, nikoli jen první hodinu či první měsíc, jak je zvykem pro Čechy, kteří se učí anglicky či německy. Mnoho migrantů při příjezdu do ČR ještě ani neví, jakým jazykem se v ČR mluví. V poslední době se totiţ do ČR dostávali lidé i z jiných neţ tradičních severních oblastí - ze středního a jiţního Vietnamu, kde není povědomí o ČR tak veliké. Ţiji tu jiţ delší dobu, ale český jazyk vůbec neovládám. Nedomluvím se na úřadech ani při náborech. Kdyţ se učím, nic si nepamatuji, nechápu pravidla gramatiky, jsem závislý na ostatních. 1 Česky jsem se učil jen první měsíce, poté jsem musel odjet do jiného státu. Teď jsem v ČR teprve krátkou dobu. Jsem v ČR krátkou dobu. Čeština je pro mě moc těţká. Při komunikaci s různými státními institucemi jsem závislý na tlumočníkovi, nemůţu se začlenit. Ze soukromých hodin češtiny jsem se téměř nic nenaučil. Mám problémy s komunikací, neumím dostatečně česky. Čeština je obtíţná a já nemám dostatek času se učit. Neznalost češtiny vyplývá z její veliké obtíţnosti pro Vietnamce a také z časové nedostupnosti kurzů. Neznalost češtiny pro příchozího migranta neznamená jen neschopnost se dorozumět, ale zejména neschopnost pochopit zdejší prostředí, neschopnost mít širší sociální kontakty, získávat nové cenné intenzivní zkušenosti s novým prostředím, protoţe pouţívání jazyka je také způsobem uvaţování. Tyto bariéry vyvolávají, anebo k nim výrazně přispívají, pocity samoty, stesku po rodině a po své minulé kultuře. Ve všech aspektech přivolávají také kulturní šok a mnoho nedorozumění, ke kterým dochází výrazně i tehdy, pokud migrant umí česky jen trochu a doslova překládá některé termíny. Taková jazyková nedorozumění se netýkají jen úsměvných situací hry se slovy, ale také například odpovědi na uzavřenou otázku ano či ne. Jako příklad si uvedeme například vietnamské slovíčko da. Toto slovíčko ve Vietnamu lidé často pouţívají, aby vyjádřili ano, poslouchám vás, nebo promiňte, nerozumím. Pokud se však Vietnamec podívá do slovníku vietnamsko-anglického či vietnamsko-českého, najde tam překlad ano. Mnohdy tedy v ČR, pokud chce Vietnamec vyjádřit, ţe nerozumí například otázce: Bydlíte tady jiţ dlouho?, odpoví česky ano, přestoţe chtěl říci, promiňte, nerozumím. Takovýchto nedorozumění, na která naráţejí i aktivně se učící lidé, lze nalézt mezi oběma jazyky mnoho především díky redukci slovníků a významů slov v nich. Kdyţ doslova přeloţí Vietnamec větu: Ban co khoe khong?, vznikne výraz Jsi zdravý? Tato věta se však ve Vietnamu pouţívá při kaţdodenním běţném navazování komunikace, něco jako české: Jak se máte? Jak však Čechovi zní, kdyţ ho někdo potká na ulici a zeptá se: Jsi zdravý? 1 V uvozovkách dále v textu uvádíme citace z výzkumu od respondentů či od tazatelů.

Mnohdy si připadám jako němá, jsem závislá na manţelovi a svých dětech. Veškeré papírování vyřizuje manţel, celý den jsem v obchodě, dorozumím se jen ve stánku. I kdyţ tu mám celou rodinu, připadá mi ČR stále cizí a neznámá. Asi odjedeme do jiného státu. S Čechy se téměř vůbec nestýkám. Chodím na češtinu, ale nemám kde a s kým ji procvičovat, jsem stále doma či ve stánku. Paní Huong neumí česky, vidí, ţe je to pro ni překáţkou v komunikaci s lidmi. Chtěla by se učit, ale neví kde, protoţe kaţdý den pracuje do šesti, domů přichází kolem sedmé. V tu dobu o ţádném kurzu neví. Kurz by měl být v blízkosti místa práce Sapy. Respondentka si stále nemůţe zvyknout na zdejší ţivot v ČR, všechno je pro ni stále nové. Česky moc neumí. Kde je to moţné, dorozumívá se anglicky. Nezná zdejší zvyky a obyčeje, stýská se jí po rodině, přesto se nemůţe vrátit do Vietnamu. Necítí se tu jako doma. Česky moc neumím, nemám čas na učení, musím dlouho pracovat, pečuji o malé dítě a musím se starat o domácnost. Neznalost češtiny však způsobuje také výrazné mocenské a ekonomické handicapy. Lidé jsou díky ní odkázaní na druhé, kteří jim překládají, včetně svých partnerů či dětí. Děti a partneři tak získávají obrovskou moc, kterou lze i zneuţít. Pokud jde o silnější mocenské skupiny a ekonomické toky, rodiny si platí tlumočníky a zprostředkovatele, kteří zařizují věci na úřadech, poskytují poradenské a asistenční sluţby. Částky, které jsou mnohdy placeny např. za převod účelu pobytu, se pohybují někde kolem 31.000,- Kč i více, a to bez jakékoli záruky úspěšné realizace pro klienta. Nemohl jsem nahlásit krádeţ automobilu, protoţe nerozumím česky. Uţ jsem tu dlouhou dobu, ale domluvím se jen ve stánku. Musel jsem přijmout tu ztrátu. Chodím na soukromé lekce češtiny. Nejsem schopný domluvit se se zákazníky, snaţí se mi něco říci, ale já nerozumím. Neumím česky a nemám moţnost se učit, kurzy jsou příliš drahé, nevyhovují mému času, prodávám v obchodě od rána do večera. Má problém s vyřizováním povolení k pobytu (prodlouţení platnosti víza). Pokaţdé musí za zprostředkování tohoto úkonu platit agentuře. Totéţ ji čeká v budoucnosti. Mám jazykové problémy, díky zaměstnání jen samostuduji, kromě frází naučených nazpaměť, nic neumím. Gramatika je moc náročná, pracovní doba zabírá všechny dny v týdnu, nemůţu konverzovat s rodilými mluvčími, většinu času trávím ve vietnamské komunitě. Pracovníci (na úřadech) jsou neochotní přizpůsobit rychlost a sloţitost vět cizincům. Neznám český jazyk. V rodinách často dochází k situaci, ţe se děti naučí velmi dobře česky a vietnamsky zapomenou, coţ někdy vede i k tomu, ţe si doma nerozumí s rodiči, kteří zase neumí česky. Samozřejmě i díky interkulturním rozdílům ve výchově a ve výchově české školy a vietnamských rodičů vznikají ambivalentní vztahy v rodině, ke své vlasti a k ČR. To je rovněţ jeden z velice rizikových faktorů. Jazyková neznalost znemoţňuje naplnění základních ţivotních a administrativních potřeb člověka. Navíc vede k velké zranitelnosti, protoţe je zneuţitelná. O této zneuţitelnosti vědí i ti, kteří poskytují Vietnamcům poradenské, advokátní, překladatelské a zprostředkovatelské

sluţby. Jedná se jak o české tak o vietnamské poskytovatele. Na následující stránce jsou znázorněny jen některé důvody a důsledky neznalosti jazyka. Na základě uvedených skutečností je velmi vhodné doporučit následující: - připravovat kurzy v blízkosti velkých center výskytu podnikatelů a pracovníků či přímo ve firmách - kurzy realizovat ve večerních hodinách či o víkendech pro pracující, pro matky s dětmi moţné i jindy - pečlivě se zaměřovat na výběr studentů a sjednocení jazykové úrovně ve skupině - kurzy připravovat metodicky v návaznosti na charakter vietnamštiny, např. výrazně a dlouho se věnovat výslovnosti, vysvětlovat základní gramatické kategorie a jejich funkce v češtině, srovnávat je s vietnamštinou, vzdělávat hodně na základě praktických cvičení, kterých se posluchači přímo mohou účastnit, zpočátku překonávat určité pedagogické bariéry u posluchačů (malá aktivní diskuse, neochota se aktivně zapojovat, ostych mluvit apod.), rozhodně vyuţívat vietnamsky mluvících lektorů, zejména zpočátku, pouţívat obou jazyčné materiály apod. - obecně v kurzu postupovat výrazně pomaleji neţ je zvykem v běţných kurzech češtiny pro cizince - vyvíjet česko-vietnamský učební materiál - při výuce pouţívat lektory vzdělané v jazykových a pedagogických oborech - z historické zkušenosti je patrné, ţe speciální výukové materiály spolu s vietnamsky hovořícími pedagogy a moţností praxe pro posluchače hovořit s Čechy vedli k tomu, ţe si tito osvojili základy češtiny mnohem rychleji a lépe neţ současní migranti. Tato znalost češtiny je mnohdy patrná ještě i v dnešním Vietnamu přesto, ţe češtinu jiţ lidé prakticky nemohou pouţívat - vytvářet nástroje k tomu, aby děti nemuseli překládat v kauzách dospělých, přitáhnout vietnamské rodiče do škol prostřednictvím asistentů a interkulturních zprostředkovatelů. Z praxe víme, ţe zájem o jazykové kurzy je obrovský. Při podpoře jejich kvality a adekvátní metodiky se můţe mnoho změnit. Zájem o kaţdý zápis je téměř čtyřnásobný.

Vybrané zmíněné důsledky faktoru: Nedostatečná znalost češtiny Nevyřídí pokutu Nepříjemní úředníci Nezavolá policii Nezná prostředí Nepřevede ná adresa Nepřečte si smlouvu Xenofobní reakce lidí Dlouhé jednání Neví jak ukončit sml. Nedomluví se Musí platit agenturám Nezvykne si tu Zkrachoval Ţije na dluh Neví o pasu Nemá řidičák Nemá kontakty s Č Závislost Rodinné ambivalence Nezná následky Neumí česky Vybraná zmíněná (ne)řešení neznalosti češtiny Obtíţnost češtiny Nejsou kurzy Kurzy drahé Hledá kurzy

4.1.2 Neznalost, absence povědomí o ČR a české kultuře, o středoevropské civilizaci Dalším často zmiňovaným důvodem problémů je neznalost zdejších poměrů. Kaţdý člověk se od narození učí mnoha věcem. Obsah jeho učení je výrazně ovlivněn prostředím, na které reaguje a které ho vyučuje. Zprvu je to matka, později rodina, širší rodina, škola, zájmové a jiné skupiny, společnost, média, literatura, kultura, civilizace. Tyto procesy sţívání se se svým prostředím se nazývají socializace, adaptace, globalizace apod. Jakoby člověk na sebe nabaloval určité vrstvy své identity. Samozřejmě záleţí na tom, zda jedinec bude ke svému prostředí loajální a do jaké míry. Takovou výslednou podobu pak bude mít jeho identita. Při přejezdu do jiného ţivotního prostředí, některé získané slupky praktikované ţivotní dovednosti zcela ztrácí svůj smysl, nefungují. (Jako bychom se octli v novém bytě, ale stále v noci sahali po vypínači na místě, kde byl v bytě starém. Světlo nerozsvítíme, nebo uděláme něco jiného (např. shodíme porcelán). Lidé se stávají sociálním dítětem. Neumí mluvit, ţvatlají, nevědí, kam jít, jak se chovat, neumí se sami o sebe postarat. Identita člověka, který se vyvinul v určitém prostředí, je dána výrazně zdejší kulturou. Kulturu chápeme jako reakci na prostředí, ve kterém člověk ţije. To si můţeme ukázat například na rostlinách a zvířatech, které se objevují v lidové slovesnosti. Základní lidské potřeby (hlad, láska,...) jsou stejné, ale v kaţdém prostředí jich jinak dosahujeme. Přitom výrazně také záleţí na tom, zda ţijeme na vesnici, v přírodě či ve městě. Při setkání dvou osob se utváří vztah. Záleţí na tom, do jaké míry se do tohoto vztahu investuje a zda se do něj investuje ku prospěchu obou stran. Takovým vztahem jsou i vztahy utvářené dvěma státy, na základě kterých poté vznikají vztahy migrantů a majoritní společnosti. Při posuzování těchto vztahů je třeba se vţdy zamyslet nad investicemi, které do vztahů byly vloţeny. Kaţdý vztah a jeho udrţování je do určité míry také pedagogická práce, protoţe se dva lidé poznávají, učí se o sobě. V konkrétním případě vietnamských migrantů přicházejících do ČR však toho vzdělávání téměř chybí. Migranti nejen, ţe do ČR přijíţdějí bez téměř jakékoli znalosti o ČR, ale přijíţdějí navíc z velmi odlišného bio-socio-kulturního prostředí. To samozřejmě činí jejich adaptaci velmi sloţitou. Investice, které byly vloţeny do integrace jak ze strany české tak i vietnamské zpočátku nebyly valné. V ČR neexistovala po roce 1989 ţádná instituce, která by migranty reálně vedla k zodpovědnosti za svůj pobyt zde a podporovala jejich integraci. Příklad z praxe jednoho migranta (zkoumáno ve VSR v jedné z náborových lokalit odjezdu do ČR): Celý ţivot vyrůstá a ţije v domě své matky, kde byl vychováván ještě spolu s dalšími šesti sourozenci. Nikdy nechodil do práce a není zvyklý pravidelně ráno vstávat. Nikdy nebyl na zdravotnickém vyšetření. Nikdy nečetl ţádný vietnamský zákon. Nemá peníze. Neumí ţádný jazyk a neumí ani gramatiku vietnamštiny. Nemá doma lednici a další přístroje, nemá doma ústřední topení. Kaţdý den nakupuje čerstvé potraviny před kaţdým jídlem zvlášť. Neví, jakým jazykem se hovoří v ČR, neví, jak má vypadat pas, neví jaký je kurz CZK a VND, neví o ČR vůbec nic. O ČR ví, ţe se tam vydělávají veliké peníze. Kdyţ někdo z ciziny přijede bez nich, nevěří, ţe by si je nevydělal. Myslí si, ţe na něj ten člověk zapomněl a nic mu nepřivezl.přijde jeden známý a řekne, zařídím vám cestu do ČR. Migrant mu věří, protoţe známý starosty by mu přeci neublíţil. Začne se připravovat na cestu, na nic se neptá, spoléhá na prostředníka a dostane se do ČR...

Co si v ČR takový člověk asi můţe počít? Migranti nebyli reálně vzděláváni ani informováni ani agenturami práce ve VSR, ani ambasádou ČR v Hanoji, ani jinými institucemi ani agenturami ČR ani státem v ČR. Vznikla tak potenciální velmi patologická sociální situace a prostor pro nekalé amatérské, monopolní a zneuţívající sluţby a jiné vietnamské i české společnosti. ČR umoţnila a neodborně tak zajistila příjezd aţ 20 000 Vietnamců do ČR, kteří o ČR věděli velice málo a neměli k ní ţádný vztah. Po jejich příjezdu se však fenomén jejich migrace a integrace nijak konkrétně neřešil. Velké obchodní či výrobní společnosti se tak často snaţily tyto handicapy sami odstraňovat, kdyţ zjistily, ţe příchozí migranti nejsou schopni se zařadit do běţného pracovního procesu. Tyto integrační snahy soukromých subjektů byly zmraţeny obdobím ekonomické krize a podle vyjádření některých firem i omezením ze strany úřadů práce. Zhoršení ekonomické situace a vzrůstající konkurence čínského zboţí ve velkoobchodních domech měla za následek stěhování mnoha migrantů do Prahy. Někteří z nich museli dokonce ţebrat o zajištění svých základních ţivotních potřeb. Nebudeme se nadále bavit jen o neznalosti konkrétní podoby právních předpisů, které se od těch vietnamských často výrazně liší, ale také o rozdílu v povědomí lidí o právu, jeho vymahatelnosti a jeho funkcích a vůbec jeho smyslu a o představách lidí o fungování úřadů, které si přiváţejí s sebou do ČR, o rozdílech ve stravování, hygieně a kultuře, způsobech naplňování ţivotních hodnot, stylech komunikace. Vzhledem k rozvíjejícímu se trhu ve VSR a obrovských podnikatelských příleţitostech, které dnes ve VSR existují, lze předpokládat, ţe lidé, kteří budou přesto chtít z Vietnamu odjet z ekonomických důvodů, budou patřit k těm chudším a méně vzdělaným, tedy za nezměněných podmínek i k těm, kteří nemají ţádné povědomí o ČR. Uveďme jeden příklad za všechny. Pokud někomu sdělíme větu: Do 1.1.2010 je třeba si zařídit zdravotní pojištění, pro mnoho nově příchozích migrantů je tato věta v praxi k integraci v ČR nepouţitelná. Daný člověk si zdravotní pojištění stejně nebude chtít koupit. Jak je to moţné, kdyţ jsme mu dali důleţitou informaci k uskutečnění? Nemusí vědět, kdo toto pojištění zařizuje, nemusí znát institut zdravotního pojištění, protoţe se s ním ve svých domácích podmínkách dosud nesetkal a ani ve VSR ho neměl nemít zdravotní pojištění není ve VSR protizákonné. I kdyţ pojištění ve VSR měl, byl v nemocnici ošetřován vţdy aţ jako poslední a na své zdravotnické stanici například nenašel několikrát lékaře, přestal se tedy o léčbu západním stylem starat. Zůstal leţet doma. Drobní podnikatelé nemusí ve VSR platit daně, odvádět přiznání či se hlásit na obecním úřadě. Tuto zkušenost si s sebou samozřejmě migranti také přiváţejí do ČR. Existuje mnoho rozdílů v administrativě a zákonech, o kterých migranti nevědí. Totéţ se týká představ migrantů o roli policie, právníků apod. Díky určitým kulturním předpokladům a jazykovým bariérám navíc migrant spíše vyuţívá zpočátku sluţeb vietnamských pouze na základě krajanské důvěry, aniţ by hodnotil jejich kvalitu. Tento fenomén byl v historii Vietnamu výrazně podpořen neustálou ofenzívou proti silnějším státům, jako Čína, Francie, USA apod. Hygienici přišli k respondentce na kontrolu a sdělili jí, ţe má mít pasti na myši. Ona však nevěděla, co jsou to pasti na myši. Takţe při další kontrole jiţ byla pokutována. Nevěděla jsem vůbec, ţe se má platit OSSZ, nepřihlásila jsem se, nevím, ţe se něco takového platí.

Nerozumí mi na koleji. Vadí jim, kdyţ vařím. Vţdycky se na ně usmívám, ale oni na mě nereagují. Chovají se neslušně. Reflexe tohoto rozdílu v neverbální komunikaci je jiţ notoricky všude opakována, ale stále se s ní v ţivotě interkulturního setkávání setkáváme. Migrant s nedostatkem interkulturních zkušeností si není schopen uvědomit, ţe svým úsměvem v krizové či nepříjemné situaci vyvolává ve svých protějšcích neblahý pocit, ţe se jim vysmívá, ţe je neposlouchá a ignoruje. Nevšiml jsem si data prodlouţení pobytu. Kdyţ jsem na to přišel, myslel jsem si, ţe to nějaký ten den počká. Z vděčnosti ke svému zaměstnavateli jsem nic neříkal, čekal jsem. Usmíval jsem se. Nedoţadoval se svých peněz, nepodepisoval jsem ţádnou smlouvu písemně. Ve Vietnamu se běţně mnoho problémů řeší ústními dohodami, které si člověk snaţí ale před realizací řádně ověřit. Avšak v ČR se často dohody uzavírají jen na základě existenciální nutnosti a důvěry ke krajanům. Zákazníci mi dělají naschvály. Koupí si sušenku a za chvíli se vrátí s tím, ţe ji vrací a chtějí zpět peníze. Nerozumím českému zákonu, jak můţu vrátit peníze za rozbalený balíček sušenek, taky zákazníkovi nerozumím... Ve Vietnamu k reklamacím zboţí na běţných trţištích téměř vůbec nikdy nedochází i přes nízkou kvalitu zboţí. Zákazníci mají tendenci povaţovat za svou chybu, ţe si zboţí řádně neprohlédli. Nemám pojištění, k čemu by my to taky bylo. Neznal jsem zákon, myslel jsem, ţe kdyţ televizi pouţívám kvůli bezpečnostnímu systému, nemusím platit poplatky. Musela jsem si obstarat vysokou finanční částku, ne kaţdý lékař měl smlouvu s VZP na smluvní pojištění. Před příjezdem do ČR jsem dostala mylné informace o svém výdělku v Čechách, nyní příjem pokrývá jen to, co posílám domů a existenční minimum. Kdyţ jsem přijela, nemohla jsem maso z ledničky mrazáku ani vidět. Říkala jsem si, jak mohou jíst čtrnáct dnů staré maso? Následující stránka opět graficky znázorňuje některé body vyplývající z neznalosti. K nedorozuměním tedy dochází v kaţdé rovině, kterou si jen lze představit. Od chování a komunikace přes důleţité právní úkony. V návaznosti na předchozí informace doporučujeme: - vznik integračních kurzů, které mohou propojovat výuku českého jazyka s představováním základů o české společnosti, s praktickými cvičeními - vyplňování různých formulářů a s informacemi o interkulturních rozdílech mezi Vietnamem a ČR a s moţnými postupy řešení některých problémů. Tyto kurzy však jsou nejefektivnější opět s interkulturním přesahem

- některé domácnosti by pravděpodobně uvaţovali o návratu do VSR. Zejména ty, které nemají aţ tak veliké dluhy, kterým by se ve VSR zajistila pracovní příleţitost a zpočátku pobyt mimo svou vlast (díky dluţním vztahům a studu z ekonomického neúspěchu a nesplněným závazkům daným rodině a rodu či vesnici). Dále ti, kteří nechtějí v ČR zůstat ani kvůli svým dětem a nechtějí dále šetřit - realizace ověřeného profesionálního nejen vietnamského poradenství - práce s ţenami v domácnosti: nabízejí se diskusní skupiny, kvalifikace, zájmové činnosti, jazyková výuka - terénní práce - poskytování kvalitních ověřených překladatelských a tlumočnických asistencí - podpora ověřených kvalitních asistentských sluţeb.

Vybrané zmíněné důsledky faktoru: Nedostatečné povědomí a znalost prostředí ČR Neví proč penále VZP Problém s pojišťovnou Pohádal se s policií Pozdě na vízum Neléčí se Neví, co je čeká - šok Bez práce Odloučení od dětí Neplatí VZP Neplatí OSSZ Nečte smlouvu Problémy s O2 Problémy s ČT Nemá pojištění Zneuţití Neznalost, ignorace Vybraná zmíněná (ne)řešení neznalosti o ČR Poradenství Nezaplatí Pokuta a častý styk Učit se česky Vysvětlení Zaplatil právníka