MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT

Membránový transport Soubor procesů umožňujících látkám různého typu překonat barieru biologické membrány. Buněčné membrány jsou polopropustné (semipermeabilní) Volný přístup přes fosfolipidovou dvouvrstvu má v podstatě voda a jen některé jiné nepolární a malé molekuly. Přenos přes lipidovou dvojvrstvu je zajištěn tzv. membránovými transportními proteiny (pumpami, přenašeči a kanály). Jsou různým stupněm specializovány pro transport specifických molekul.

Propustnost lipidové dvojvrstvy Velikost molekul: Malé molekuly jako voda, kyslík, kysličník uhličitý mohou volně procházet přes membrány, na rozdíl od většiny větších molekul Rozpustnost v tucích: Látky rozpustné v tucích (nepolární, hydrofóbní)procházejí přes membrány snadno glycerol, mastné kyseliny malé hydrofobní molekuly malé nenabité polární molekuly větší nenabité polární molekuly O 2 CO 2 N 2 benzen H 2 O glycerol ethanol Aminokyseliny Glukosa Nukleotidy Náboj: Fosfolipidová dvojvrstva je pro veškeré nabité částice (ionty) nepropustná. Ionty H +,Na + HCO 3-,K + Ca 2+, Cl - Mg 2+ dvojná vrstva lipidů

Typy transportů Klasifikace z hlediska fyzikálního 1. Transport přímo přes membránu Difůze Osmóza 2. Transport prostřednictvím specializovaných membránových proteinů Kanály Přenašeče 3. Transport prostřednictvím membránových váčků Endocytóza Exocytóza

Typy transportů

Klasifikace typů transportů Klasifikace na základě energetických požadavků 1. Pasivní transport Osmosa Prostá difůze (látky rozpustné v lipidech, malé neutrální molekuly) Usnadněná difůze (transport polárních látek, např. glukosa)

Klasifikace typů transportů Klasifikace na základě energetických požadavků 1. Aktivní transport Primární aktivní transport Nutný přísun ATP Proti elektrochemickému potenciálu, př. Na + -K + pumpa a) Uniport b) Spřažený transport o o Symport Antiport Sekundární aktivní transport (spřažený transport) Sám o sobě pasivní, spřažen s jiným systémem spotřebovávajícím energii př. symport glukoza/na + (Na + -K + ATPasa), antiport Na + /K +

Klasifikace typů transportů 2. Aktivní transport Transport prostřednictvím membránových váčků Endocytóza o o Transport větších molekul (proteiny, cholesterol) do buňky Vchlípení membrány dovnitř a její následné zaškrcení (vezikuly) a) Fagocytóza b) Pinocytóza Exocytóza o Transport větších molekul (hormony) z buňky prostřednictvím váčků (vezikulů)

Klasifikace typů transportů

Pasivní transport difůze = pohyb molekul z místa vyšší koncentrace do místa nižší koncentrace Látky rozpustné v lipidech (malé neutální molekuly - O 2, CO 2, H 2 O) Volný prostor lipidovou membránou Koncentrační spád (gradient) - rozdíl mezi koncentracemi obou složek Molekuly obou složek se mísí dokud nenastane rovnováha Samovolný proces nevyžaduje přísun energie z jiného zdroje

Pasivní transport difůze Rychlost difůze je přímo úměrná teplotě (při vyšší teplotě je difůze rychlejší) je nepřímo úměrná velikosti molekul (větší molekuly difundují pomaleji) je nepřímo úměrná tloušťce membrány je přímo úměrná ploše membrány závisí na rozpustnosti molekul v membránových lipidech

Pasivní transport - osmóza Osmóza je specifickým příkladem difuze je typ pasivního transportu, při kterém přestupuje rozpouštědlo (nejčastěji voda) přes polopropustnou membránu z prostoru s méně koncentrovaným roztokem do prostoru s více koncentrovaným roztokem.

Pasivní transport - osmóza Semipermeabilní membrána je propustná pro vodu ale ne pro rozpuštěnou látku.

Osmoza

Klasifikace transportních proteinů Klasifikace enzymů (6 tříd, označení EC) tranportních proteinů (9 tříd označení TC Transport Classication) 1. Číslo označuje třídu transportních proteinů 2. Písmeno podtřída Obě číslo (1 a 2) se vztahují k mechanismu translokace nebo zdroji energie 3. Číslo označuje rodinu transportního proteinu 4. Číslo podrodinu Obě čísla (3 a 4) jsou dány primární strukturou proteinu 5. Číslo konkrétního proteinu

Typy transportních proteinů 1. Póry a kanály 1.A a-helikální kanály ve všech buňkách, pohyb ve směru koncentračního, potenciálového spádu (př. 1.A.4.3.1 čichový, mechanicky regulovaný kanál pro Ca 2+ ), a-šroubovice 1B b-hřebenové poriny na energii nezávislý průchod, Skládaný list, tvorba b-soudků 1C Toxiny tvořící póry peptidy, proteiny produkované jednou buňkou a pronikající do jiné buňky kde způsobují perforaci 1D Kanály syntetizované mimo ribosomy řetězce L- a D- aminokyselin a z laktátu a β-hydroxybutyrátu

Typy transportních proteinů 2. Transportéry poháněné elektrochemickým potenciálem Systémy na bázi uniportu, symportu a antiportu bez využití energie chemické vazby. 3. Primární aktivní transportéry Přenašeče poháněné hydrolýzou vazeb P-P Transportní systémy těžící z volné energie disfosfátové vazby Transport látek proti jejich koncentračnímu nebo elektrochemickému spádu. Některé proteiny jsou během transportního cyklu přechodně fosforylovány Tyto přenašeče se vyskytují ve všech doménách organismů. Transportéry poháněné dekarboxylací Málo početné prokaryotní systémy využívající volnou energii dekarboxylace oxokyselin k transportu Na +.

Typy transportních proteinů Transportéry poháněné přenosem methylové skupiny Je známa jediná rodina takových přenašečů, a to z archebakterií. Transportéry poháněné oxidoredukcí Systémy, kde zdrojem energie pro transport je oxidace redukovaného substrátu zprostředkovaná tokem elektronů. Vyskytují se ve všech doménách organismů. Světlem poháněné transportéry Tato podtřída zahrnuje jedinou rodinu archebakterilních proteinů. Homologní proteiny obsahující retinal se však vyskytují u plísní, kde mohou fungovat jako proteiny teplotního šoku, popřípadě jako molekulové chaperony.

4. Skupinové translokátory Fosfotransferasové systémy Typy transportních proteinů V této podtřídě jsou zahrnuty systémy, které katalyzují vektoriální enzymové reakce, kdy substrát je na startovní straně membrány a produkt, odlišný od substrátu, na cílové straně membrány. 5. Transmembránové přenašeče elektronů Nově objevená skupina několika proteinů, které přenášejí elektrony pro udržení cysteinových zbytků v redukované formě, popřípadě fungují v součinnosti s oxidasami tvořícími superoxidy. Dvouelektronové transportéry Jednoelektronové transportéry

Typy transportních proteinů Skupiny 6 a 7 prozatím nepoužité 8. Přídatné faktory v transportních pochodech Pomocné transportní proteiny Zahrnuje proteiny usnadňující transport přes biomembrány bez přímé účasti na transportu. Jedná se o tvorbu membránového komplexu, o pomoc při využití energie, nebo regulaci transportu. 9. Neúplně charakterizované transportní systémy Transportéry s nejistou klasifikací Systémy, jejichž specifita je známa, ale není známo jejich zařazení podle mechanismu transportu, resp. spřažení se zdrojem energie.

SCHEMA PROSTÉ A USNADNĚNÉ DIFŮZE Transport molekul, které nejsou propustné přes plasmatickou membránu je zajišťován dvěmi hlavními třídami membránových transportních proteinů: kanálky a mobilními přenašeči

Kanály a přenašeče Přenašeče usnadněná difůze, aktivní transport Nespojují přímo vnější a vnitřní prostředí buňky Kanály prostá difůze Spojují přímo vnější a vnitřní prostředí buňky Transportují malé molekuly, především ioty a vodu Transport probíhá velmi rychle Vyskytují se ve dvou konformacích - jsou otevřeny buď ven z buňky nebo dovnitř buňky Transportují větší molekuly (glukóza, nukleotidy) Transport je pomalejší, ale vysoce selektivní

Dvě třídy transportportních proteinů Konformační změna přenese molekulu přes membránu. Vodní pór umožňuje průchod molekul přes membránu.

Koncentrace iontů uvnitř a vně buňky se mohou lišit

Otevřené kanály Umožňují volný pohyb iontů oběma směry. Nazývají se póry. Akvaporiny - otevřené kanály pro transport vody. Vrátkové kanály Součástí kanálu jsou tzv. vrátka speciální proteinová oblast, která uzavírá vstup do kanálu. Otvírání vrátek je vyvoláno specifickými podněty a tím je regulován pohyb částic kanálem. Kanálky

Kanálky Otevřené kanály Akvaporiny hydrofilní pory propouštějící vodu Intenzivní výskyt v erytrocytech a v ledvinách

Řízené iontové (vrátkové) kanály Otevírání vrátek je regulováno Elektrickým signálem (napětím). Vazbou chemického mediátoru (intracelulárně nebo extracelulárně) Fyzikálními vlivy (teplota, tlak)

Kanálky - membránové proteiny Transport určitého typu molekul Kanálky po směru koncentračního gradientu po směru elektrochemického potenciálu Nevyžaduje pro svou práci ATP Většina kanálů jsou tzv. iontové kanály o Transportují výhradně anorganické ionty, především Na +, K +, Cl - a Ca 2+. o Na zlomky sekund se otvírají a umožní tak transport iontů, pro které je jinak membrána nepropustná

Kanálky o Kanálem mohou být transportovány pouze ionty, pro které je daný kanál specifický. o Selektivita závisí na průměru, tvaru a typu aminokyselin ve vnitřní části kanálu o Selektivita např. kanálky pro K + propustí na 10000 iontů K + pouze 1 Na + o Struktura symetrická prstenčitá, 4-6 tvarově podobných domén, každá 2-6 a-helixů

Úloha K + při tvorbě membránového potenciálu Jak může K + kanál rozlišit mezi K + and Na + když oba mají stejný náboj a Na + je menší K +? Odpověď: Při průchodu iontu přes selekční filtr, se iont musí zbavit vodního obalu. Molekuly kyslíku z karboxylových skupin mají částečný záporný náboj a mohou nahradit molekuly vody u K +, ale Na + je příliš malý. Tudíž Na + zůstává přednostně asociován s vodou a hydratovaný iont je příliš veliký pro průchod selekčním filtrem.

Potenciálem řízené iontové kanál Změna propustnosti membrány pro ionty v důsledku změny konformace molekuly proteinu Silný negativní náboj na vnitřní straně buněčné membrány vede k uzavření kanálu. Když negativní náboj začíná klesat na vnitřní straně membrány dojde k otevření iontového kanálu.

Potenciálem řízené iontové kanál Na + kanál 3 stavový (klidový aktivovaný inaktivovaný) K + kanál 2 stavový (klidový aktivovaný) Ca 2+ kanál 3 typy : L (v srdeční a kosterní svalovině a umožňuje svalový stah), N (v srdci, na sympatických neuronech a na synaptických knoflících CNS, podílí se na vylučování neurotransmiterů ), T (podílí na excitaci neuronů) Vápníkové ionty, které po otevření buněčných kanálů začnou téci z cytosolu do buňky, nebo např. ven z mitochondrie (po koncentračním spádu), mohou mít v buňce důležitou signální funkci (a často pracují jako tzv. druzí poslové). složen z mnoha podjednotek, na mnohé z nich je přitom možné zacílit různé blokátory s léčebnými účinky

Potenciálem řízené iontové kanál Napěťově ovládané Na + iontové kanály jsou klíčové pro vznik a šíření akčního potenciálu.

Úloha K + při tvobě membránového potenciálu

Chemicky řízené iontové kanálky Otevírání a uzavírání je dáno vazbou ligandu, zde acetylcholinem

Chemicky regulované kanály - neurotransmitery Neurotransmitery jsou malé molekuly, které přenáší nervové impulsy na chemických synapsích

Příklady chemicky řízených kanálů 1. Kanály řízené acetylcholinem - kationtový kanál, váže se na postsynaptické membráně nikotinové synapse 2. Kanály řízené excitačními aminokyselinami - L-glutamová a L-asparagová kyselina 3. Kanály řízené G-proteiny Nepřímý účinek přes druhé posly (camp, cgmp) Přímý účinek - působení na vápenaté, sodné a draselné kanálky 4. Chloridové kanály - inhibici chloridového kanálu způsobují dvě aminokyseliny. Kyselina γ-aminomáselná (GABA) a glycin. 5. IP3 řízené kanály - otevření Ca 2+ kanálů

Pasivní transport usnadněná difůze Přenašečové proteiny Transport větších molekul Transport po koncentrační gradientu

Analogie s aktivační energií u chemických reakcí a jejím snížením působením enzymů Podstata usnadnění difůze

Enzym Kinetika transportu usnadněná difůze Vazebná místa pro substrát Chemicky modifikuje substrát Rychlost reakce je saturována při vysoké koncentraci substrátu Přenašečový protein Vazebná místa pro transportované molekuly Transportuje molekuly Rychlost transportu je saturována při vysoké koncentraci přenášené látky

Kinetika transportu usnadněná difůze Obdoba kinetiky enzymů u zprostředkovaného transportu

Transport glukosy usnadněná difůze zprostředkovaná mobilním přenašečem specificita

Aktivní transport Aktivní transport - energie dodávána zvenčí primární - spřaženou chemickou reakcí (ATPasa, oxidoredukce) sekundární - spřaženým exergonickým transportem jiné látky

Aktivní transport Transportní ATPasa iontová pumpa Ca 2+ ATPasa Čerpá Ca 2+ uvolněné při vyvolání kontrakce z cytoplazmy do sarkoplazmatického retikula

Sodno-draselná pumpa (Na + /K + ATPasa)

Sodno-draselná pumpa (Na + /K + ATPasa) Transmembránový protein pracující jako buněčná pumpa. Spotřebovává ATP, načež několikrát mění svou konformaci Přesouvá ionty sodíku a draslíku přes buněčnou membránu, a to proti koncentračnímu gradientu Sodík je tedy transportován ven z buňky, draslík je naopak pumpován dovnitř.

Sodno-draselná pumpa (Na + /K + ATPasa) Funkce Udržování intracelulárně K + ( ), Na + ( ) extracelulárně K + ( ), Na + ( ) Udržování klidového a akčního potenciálu Důležitá pro transport glukozy a aminokyselin (hnací síla) Inhibice srdečními glykosidy (digoxin, ouabain) Kontraktilita srdce blokování sodno-draselné pumpy silnější kontrakce

Sodno-draselná pumpa Kotransport - přenáší zároveň dvě substance. Za každé dva ionty draslíku přesunuté dovnitř buňky přenese tři ionty sodíku. V důsledku toho se mimochodem vytváří v buňce záporný potenciál a považuje se tedy za elektrogenní

Sodno-draselná pumpa Pracuje v určitém cyklu, trvajícím asi 10 milisekund. 1. Po vazbě tři iontů sodíku na vnitřní straně membrány se aktivuje ATPasová činnost enzymu, dojde k fosforylaci pumpy za spotřeby ATP. 2. Následně celá molekula změní konformaci a uvolní sodík ven z buňky na opačné straně membrány. 3. Tím se také uvolní místo pro ionty draslíku, přítomné v extracelulární tekutině. 4. Dva draselné ionty se navážou na sodno-draselnou pumpu, načež se sodno-draselná pumpa defosforyluje (odebere se fosfát z dříve navázaného ATP). 5. Po této defosforylaci se opět změní prostorové uspořádání molekuly, draslík je uvolněn do vnitřního prostoru buňky, čímž je umožněno navázat se třem iontům sodíku a celý cyklus se dostává na začátek.

Model čerpacího cyklu sodno-draselné pumpy

Model čerpacího cyklu sodno-draselné pumpy Klidový membránový potenciál eukaryotických buněk je výsledkem koordinované činnosti přenašečových proteinů a iontových kanálů. 1. Sodno-draselná pumpa koncentruje K + uvnitř buňky a Na + vně buňky (aktivní transport). 2. K + výtokové kanály umožňují K + difundovat ven z buňky po svém koncentračním gradientu (pasivní transport). 3. Negativní náboj zanechaný v cytoplasmě však brání odtoku K +, takže pouze velmi malé množství (1/100,000) K + se dostane ven z buňky. 4. Odtok malého množství K + je dostatečný k vytvoření membránového potenciálu (-70 mv) positivní vně a negativní uvnitř.

Uniport-symport-antiport

Symport pohon aktivního transportu druhé molekuly Na + gradient vytvořený Na + /K + ATPasou pohání transport glukózy do buňky pomocí Na + -poháněného glukózového symporteru. Energeticky příznivý pohyb Na + po svém elektrochemickém gradientu je spřažen s energeticky nepříznivým transportem glukózy proti svému koncentračnímu gradientu. Na + a glukosa se dobře vážou na přenašeč jen pokud jsou spolu Přenos glukosy a Na + do buňky

Na + -glukosový symport

Na + -glukosový symport Využití gradientu iontů pro sekundární transport Sodno draselná pumpa a symport Na-glukosa

Na + -glukosový symport AKTIVNÍ TRANSPORT - PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ Na + /K + -ATPasa a přenašeč glukozy symportem s Na +

Přenos glukosy přes střevní epitel Aktivní transport glukosový symport poháněný Na + (glukosa do buňky) Pasivní transport uniport (glukosa z buňky)

Přenos glukosy přes střevní epitel

Transport HCl do žaludku

Výměna ATP-ADP Mitochondriální transport

Mitochondriální transport - přenos citrátu

Oxidoredukční člunky Problém oxidace cytosolického NADH Glycerolfosfátový člunek Ztráta (FADH 2 místo NADH) rychlost Létací svaly hmyzu

Malát-aspartátový člunek Oxidoredukční člunky

Rostlinná vs. živočišná buňka

Transport přes membránu

Příklady přenašečových proteinů

Příklady přenašečových proteinů Pasivní transport Aktivní transport Přímo přes membránu Prostá difůze (kanály) Usnadněná difůze (přenašeče) Uniport Spřažený transport (symport, antiport) Sekundární transport Memb. váčky O 2, CO 2 mastné kyseliny glycerol močovina xxx xxx xxx xxx voda xxx xxx ionty (Na+, K+, H+, Ca+) xxx xxx xxx glukóza xxx xxx xxx xxx nukleotidy aminokyseliny proteiny cholesterol neuromediátory xxx xxx xxx xxx xxx

Transport membránových veziklů Schéma exo- a endocytozy

Transport membránových veziklů Schéma endocytozy

Fagocytóza Fagocytóza je endocytotický proces pohlcování pevných částic z okolního prostředí buňkami. Buňky se schopností fagocytózy mají na povrchu jen tenkou plazmalemu, mohou měnit svůj tvar a vytvářejí tzv. panožky, což jsou výběžky jejich těla. Panožkami částici obalí, vytvoří z plazmalemy váček vakuoly a vtáhnou ho do sebe. Do váčku vyloučí enzymy a částici stráví.

Pinocytóza druh endocytózy Buňka přijímá malé částice. Pinocytóza Absorbci mimobuněčných tekutiny Někdy jsou takto přepravovány i plyny např. kyslík a oxid uhličitý Není zaměřena na přepravovu specifických látek. Buňka přijímá okolní tekutinu včetně látek v ní rozpuštěných Proces pinocytózy vyžaduje adenosintrifosfát (ATP) Oproti fagocytóze se při pinocytóze vytváří velmi malé váčky Velikost obvykle 5 20 nanometrů..