DIDAKTIKA FYZIKY DIDAKTICKÉ PRINCIPY (ZÁSADY) Prof. RNDr. Emanuel Svoboda, CSc.
CITÁTY KOMENSKÉHO Poněvadž při všem je nesnadněji odučovati se než učiti se, musí být opatrně přihlíženo k tomu, aby se ničemu nebylo třeba se odučovati; a toho nelze dosíci jinak, než když se předem vystříháme toho, aby se žáci neučili špatnému nebo aby se dobrému neučili špatně. Vše, co se žáci dovídají, má jim být srozumitelné. Kde se zmateně vyučuje, tam se zmateně učí.
Didaktické principy: Dynamický systém vědecky zdůvodněných a zobecněných požadavků a pravidel odrážejících poznání zákonitostí procesu učení a vyučování a určujících charakter výuky S (stimul) R (reakce) Z (zpevnění) Zákon motivace: učení je efektivní, je-li vyvoláno otázkou, vytvoří-li se zájem o probíranou problematiku, navodí-li se problémová situace. Zákon zpětné informace (zpětná vazba): učení je efektivní, dochází-li ke zpevňování poznatků (kontrolní otázky, procvičování, dávkování učiva)
Didaktické principy: Zákon transféru: učení je efektivní, je-li zaměřeno na využití poznatků, na praktické činnosti žáků Zákon opakování: učení je efektivní, je-li učivo opakováno po určitých celcích (struktura učiva, obměna úkolů, nové souvislosti, vztahy, návaznosti) Výuka jako proces řízený učitelem
Didaktické principy (zásady) Určují (vztahují se na, týkají se): Cíle výuky a její obsah (učivo základní a rozšiřující) Výukové metody Organizační formy výuky a didaktické prostředky za daných podmínek výuky Dosažené výsledky výuky Tedy didaktické principy odpovídají základním didaktickým kategoriím Principy jsou vždy formulovány z hlediska určité filozofické koncepce (senzualismus, pragmatismus apod.) a ovlivňují je teorie vzdělávání (mění se jejich smysl a obsah, vznikají principy nové) V současné pedagogické literatuře různé systémy DP podle jednotlivých autorů
Princip vědeckosti, přiměřenosti a srozumitelnosti učiva Výklad na odpovídající úrovni odborné, vědecké, technické; aktuální informace neustálá modernizace obsahu vzdělání celoživotní sebevzdělávání učitele Nezkreslené informace, ale přiměřené věkovým zvláštnostem žáků didaktické zjednodušování, spirálový výklad učiva Srozumitelnost - poznatek je srozumitelný jen tehdy, dovede-li jej žák zařadit do dříve osvojené poznatkové soustavy a dovede jej použít
Princip cílevědomosti, soustavnosti (systematičnosti) a vazby na praxi Cíle výuky. Výběr učiva. Logická struktura jeho obsahu; strukturované VH jdoucí za naplněním cílů výuky Pojmotvorný proces, obsahová i didaktická systematičnost výkladu opírající se o poznatky dříve osvojené Systematická obsahová i didaktická výstavba soustavy veličin a jejich jednotek Systematické řešení úloh různými postupy Postupné zvyšování nároků na žáky včetně neustálé aktivizace žáků Soustavnost opakování, procvičování, zadávání úkolů (pravidelnost i v domácí přípravě, vedení poznámek) Systematická kontrola a hodnocení výkonů žáků Využití teoretických poznatků v praxi; řešení problémů praktického charakteru smysluplnost výuky ve škole (k čemu je to dobré - to umět vysvětlit; motivovat žáky)
Princip žákovy aktivity a uvědomělé spolupráce při vyučování Volba a střídání metod, prostředků a forem k vyvolání zájmu o předmět, potřeby poznat jev, k vyvolání aktivity a k vytváření podmínek pro tvůrčí samostatnou činnost žáků (motivace) Žák dovede něco udělat (formulování cílů v oblasti porozumění a aplikací, dovedností), ale musí dostat příležitost, aby projevil svůj postoj Vždy něco nového, aktivní práce s předloženými informacemi a se získanými zkušenostmi učit se s porozuměním a úmyslem naučit se požadovaným poznatkům, dovednostem, bez zbytečného biflování Řídící role učitele v procesu výuky, která zasahuje všechny stránky rozvoje osobnosti žáka
Princip postupnosti Od jednoduchého k složitějšímu (obecnému) Od lehčího k těžšímu Od blízkého ke vzdálenému Od konkrétního k abstraktnímu Od obecného k zvláštnímu Souvislost s principem přiměřenosti
Princip názornosti (jednota konkrétního a abstraktního, empirického a teoretického) Tradiční pojetí tohoto principu vystihuje Komenského zlaté pravidlo učitele (Didaktika velká): Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všechno bylo předváděno všem smyslům, kolika možno. Smyslové poznání skutečných předmětů, procesů a jevů pokud možno bezprostředně, přímo nebo v jejich názorném zobrazení. Názor jako prvotní zdroj informací o reálných předmětech, objektech a jevech + slovo učitele (učebnice, )
Pokusy
Princip názornosti (jednota konkrétního a abstraktního, empirického a teoretického) Zrakové a sluchové vnímání (srozumitelnost, příklady); v tradičním pojetí výuky 80 % sluch a jen 12 % zrak více využívat zrakových receptorů význam experimentů s důkladným vysvětlením (pozor na nebezpečí povrchního popisu objektů a jevů) Význam historického přístupu ilustrace poznatku + názorné řešení problému (experimenty) a hledání obecné zákonitosti jevů Problém: senzualismus; klamání smyslů smyslová stránka nestačí, nutné rozumové zpracování vjemů a generalizace (abstraktní myšlení)
Princip názornosti nástup rozumové činnosti Od konkrétní operace s věcmi se postupně přechází k myšlenkovým operacím s pojmy (abstraktní myšlení) role didaktických prostředků (vhodné a srozumitelné příklady pro vytvoření názoru na daný jev či objekt; pomůcky, obrazy, grafy apod.) Problém: vnímání pojmů jako atom, pohyb molekul, foton, elektrický proud jako jev či veličina, kvantové stavy,... Řešení: Zprostředkované slovo učitele (vhodná volba postupu včetně pokusů, systematizace) + použití názoru, analogie, modelu (a postupné zpřesňování modelu, zpřesňování faktů)
Názornost pokrač. Používání symbolů, značek, schémat, obrázků a jejich interpretace (pozor na přeplněnost obrázků) Používání matematických prostředků a počítačů ve výuce fyziky (tabulky, grafy, analytické tvary vztahů, zpracování měření, interpretace výsledků měření,...) NÁZORNOST jako doplňující zdroj informací tak akceleruje proces vnímání a zapamatování Cíl: Dostatečná zásoba zkušeností a představ, přiměřené rozvinuté abstraktní myšlení
Princip trvalosti a spolehlivosti Spojování osvojené hlavní myšlenky se znalostmi předchozími Základní (kmenové), rozšiřující a doplňující učivo Procvičování učiva s přidáním něčeho nového pohyb vpřed (např. při řešení úloh) Pravidelné opakování (ve VH, na konci tématu, tematických celků nutné vymezení času v časově tematickém plánu!!) Rozvoj žáka je funkcí vhodně konstruované výuky
Princip kolektivního charakteru výuky a individuální přístup k žákům Volba forem práce s kolektivem a forem práce žáků v kolektivu řídící proces Dobrá znalost individuálních zvláštností žáků
Princip vazby daného předmětu na ostatní předměty výuky Výchovná i vzdělávací stránka mezipředmětových vztahů Matematika Chemie Biologie Historie Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova a Mediální výchova - RVP pro gymnázia
Žáci na vás čekají..