Reorganizace povolené v třetím roce účinnosti InsZ: základní empirická pozorování a náčrt trendů Tomáš Richter Tento text předkládá základní empirická pozorování ohledně reorganizací, povolených v roce 2010, tedy v třetím roce účinnosti nového českého insolvenčního zákona. 1 Text navazuje na článek, v němž jsem podobným způsobem popsal reorganizace, povolené v letech 2008 a 2009. 2 S ohledem na novost pozorovaného datasetu nesleduje všechny údaje, prezentované v předchozím článku. V míře, v níž je to možné, se však snaží stopovat trendy, jež je v reorganizačních řízení za dobu účinnosti insolvenčního zákona možno sledovat. Jelikož text je určen pro neprávní periodikum, v poznámkách je obsažen stručný popis právních pravidel, jejichž obsahu je třeba rozumět pro účely pochopení prezentovaných veličin. 1. Dataset Ve sledovaném období, tj. roce 2010, byla reorganizace povolena ohledně devatenácti dlužníků: AuTec Group a.s., AUTOMOBIL TECHNIK PRAHA s.r.o., BRESSON a.s., CAMPASPOL HOLDING a.s., FREEZART PLUS, s.r.o., I.Q.A., a.s., INTERIOR PFD, spol. s r.o., InterLinka s.r.o., INVEST-INTERBAU s.r.o., Javořice, a.s., METAZ a.s., NERIA a.s., Oděvní podnik, a.s., PROMA CZ s.r.o., SUGAL spol. s r.o., Technistone, a.s., Teplická strojírna s.r.o., TOS, a.s., Mgr. Miroslav Zitko. 3 2. Vývoj HDP a počtu insolvenčních řízení Tabulka 1 prezentuje vývoj HDP a počtů zahajovaných insolvenčních řízení ve sledovaném období a ve dvou letech jemu předcházejících. Údaje o změně HDP pocházejí ze statistických zpráv Českého statistického úřadu, další údaje ze statistik vedených Ministerstvem spravedlnosti. 4 - Autor působí jako Of Counsel v pražské kanceláři Clifford Chance LLP, je profesorem na Právnické fakultě Radboud University v Nijmegenu, vyučuje na Institutu ekonomických studií FSV UK Praha. Text vznikl za podpory grantu GAČR 403/10/1235 (2010-2014) Institucionální reakce na selhání finančních trhů. Za významnou pomoc při sběru údajů o prezentovaných insolvenčních řízeních děkuji M. Husárovi a K. Holubové. 1 Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "InsZ"). 2 Richter, T., Reorganizace povolené v prvních dvou letech účinnosti InsZ: základní empirická pozorování, Obchodněprávní revue 11/2010, s. 339-441. 3 Není-li dále uvedeno jinak, pocházejí informace použité v tomto textu z elektronických spisů, vedených ohledně jednotlivých prezentovaných řízení v insolvenčním rejstříku, dostupném na https://isir.justice.cz/isir/common/index.do. 4 Ministerstvo spravedlnosti změnilo metodologii, podle níž prezentovalo statistické informace o insolvenčních řízeních, v roce 2008, v souvislosti s účinností InsZ, a znovu v roce 2010. Statistiky za období do 31.12.2007 jsou k dispozici pod http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=399&d=35026, tabulka S58, za období od 1.1.2008 pod http://insolvencni-zakon.justice.cz/expertni-skupina-s22/statistiky.html, za později jmenované období však nejsou úplné. Tabulka 1 proto čerpá i z dosud nezveřejněných dat Ministerstva spravedlnosti, která jsou k dispozici u autora. Kromě toho, tabulka obsahuje jisté aproximace ohledně rozdělení řízení mezi podnikatele a nepodnikatele, jelikož v důsledku změn právní úpravy a metodologie vedení statistik není ve všech obdobích možno tyto kategorie oddělit zcela exaktně. Srov. též Richter, T.,
Tab. 1: Vývoj HDP a počtu insolvenčních řízení Rok Meziroční změna HDP Nové návrhy na insolvenci podnikatelů Soudní rozhodnutí o návrzích Insolvenční návrhy Návrhy na reorganizaci Prohlášen konkurs Povolena reorganizace 2010 + 2,3 6258 5 N/A 2071 6 19 2009-4,1 5743 39 2004 7 14 2008 + 2,5 3603 14 868 6 Zdroj: Autor Jak je z tabulky 1 patrno, obrat v nepříznivém trendu meziročního vývoje HDP, k němuž v roce 2010 došlo, se ve sledovaném období neprojevil v trendu nárůstu počtu zahajovaných insolvenčních řízení, a to ani po očištění tohoto údaje od řízení spotřebitelských (oddlužení). Tento jev lze patrně vysvětlit tím, že trend vývoje formálních úpadků vykazuje za trendem vývoje HDP jisté zpoždění v důsledku toho, že podnikatelé, zasažení ekonomickou krizí, nejprve vyčerpají interní rezervy, případně se pokusí o řešení finanční krize svého podniku neformální restrukturalizací, 8 a k formálnímu insolvenčnímu řízení se uchylují teprve jako k poslednímu možnému kroku. Z pravého sloupce tabulky je dále na první pohled patrné, že počet reorganizací povolených v roce 2010 se téměř rovná součtu reorganizací povolených v letech 2008 a 2009 zde je tedy patrný velmi významný nárůst počtu reorganizací. Tento trend lze patrně vysvětlit dvěma faktory: zaprvé ipso facto, tedy dynamikou nárůstu celkového počtu nově zahajovaných řízení, a za druhé, pokračujícím porozuměním nové právní úpravě na straně dlužníků, věřitelů a jejich poradců, tedy postupným snižování "obav" z nového, neznámého právního institutu. 3. Základní pozorování ohledně dlužníků a řízení Ohledně devatenácti dlužníků, zastoupených v datasetu, je možno učinit tato základní pozorování: 9 šestnáct dlužníků splňovalo "test velikosti" dle 316 odst. 4 InsZ; 10 Insolvenční zákon v roce dva: první statistické údaje a jejich prozatímní interpretace, Jurisprudence 6/2009, s. 3-11. 5 Odhad: počet všech insolvenčních návrhů MINUS počet návrhů na oddlužení. Stejná aproximace provedena pro roky 2009 a 2008. 6 Pouze podnikatelé. 7 Podnikatelé PLUS nepodnikatelé; stejná aproximace provedena též pro rok 2008. 8 K důvodům preference neformální restrukturalizace před formálním insolvenčním řízením viz Wood, P., Principles of International Insolvency, 2nd edition, Thomson Sweet & Maxwell, London, 2007, s. 33; Westbrook, J.L., Booth, C.D., Paulus, C.D., Rajak, H., A Global View of Business Insolvency Systems, The World Bank, Washington, DC, 2010, s. 165. 9 Pozorování ohledně sledovaného období a vzorku dlužníků končí pro účely tohoto článku 31. březnem 2011. 10 Podle ustanovení 316 odst. 4 InsZ je reorganizace bez dalšího k dispozici pouze dlužníkům, vykazujícím jistou minimální velikost, stanovenou (zjednodušeně řečeno) jako obrat v minimální výši 100 milionů korun
v devíti případech bylo insolvenční řízení zahájeno na návrh dlužníka; všichni dlužníci byli tuzemští, tj. že jak jejich sídlo, tak jejich středisko hlavních zájmů bylo v České republice; deset dlužníků mělo právní formu akciové společnosti, osm společnosti s ručením omezeným a jeden byl fyzickou osobou; ve dvanácti případech věřitelé rozhodli hlasováním o způsobu řešení úpadku; 11 ve třech případech bylo povoleno moratorium (ani jeden z případů nepředcházel zahájení insolvenčního řízení); 12 v deseti případech soud rozhodl o omezení dispozičního oprávnění dlužníka; 13 v pěti případech došlo ke konverzi reorganizace na konkurs (přičemž ve všech pěti případech se tak stalo před schválením reorganizačního plánu); 14 jeden reorganizační plán již byl splněn; v žádném případě se nejednalo o "předjednanou" reorganizaci ve smyslu 148 odst. 2 InsZ. 15 ročně nebo alespoň 100 zaměstnanců. Dlužníci, kteří ani jedno z těchto kritérií velikosti nesplňují, mohou řešit svůj úpadek reorganizací pouze tehdy, předloží-li soudu nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku reorganizační plán, schválený většinou zajištěných a většinou nezajištěných věřitelů, počítanou dle výše pohledávek (srov. 316 odst. 5 InsZ). 11 InsZ umožňuje věřitelům rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku (v případě podnikatelů tedy o konkursu či reorganizaci) rozhodnutím schůze věřitelů, a to zvláštními většinami hlasů, stanovenými v ustanovení 151 InsZ. Ke konstrukci těchto většin srov. Richter, T., Insolvenční právo, ASPI Wolters Kluwer, Praha, 2008, s. 355-357. Přijme-li schůze věřitelů toto rozhodnutí požadovanou většinou, je takové rozhodnutí pro insolvenční soud závazné viz 152 a 54 odst. 1 InsZ. 12 Moratorium je procesní institut, který insolventnímu dlužníku se souhlasem většiny jeho věřitelů umožňuje na dobu tří či nejvýše čtyř měsíců odvrátit rozhodnutí o úpadku a provozovat přitom podnik viz 115 a násl. InsZ, srov. Havel, B., Co se smí a co třeba již ne v moratoriu podle insolvenčního zákona? Glosa k účinkům moratoria podle 122 InsZ, Obchodněprávní revue 3/2009, s.72-75. Ustanovení 125 a 126 InsZ umožňují vyhlásit "předběžné" moratorium, tedy moratorium povolené před zahájením insolvenčního řízení. Takové moratorium by mělo umožnit dlužníku aktivovat ochranná ustanovení insolvenčního práva (zejm. 109 InsZ), aniž by řízení bylo formálně zahájeno, a napomoci tak dlužníku a většině jeho věřitelů v implementaci neformální restrukturalizace v případech, kdy je restrukturalizační záměr ohrožován individuálním postupem nekooperujících věřitelů. Empirická pozorování však ukazují, že trh tento institut nevyužívá. 13 Nové insolvenční právo je z hlediska pravomoci nakládat s majetkem, který má sloužit k uspokojení věřitelů, konstruováno "prodlužnicky" v tom smyslu, že tato pravomoc zůstává i po zahájení formálního insolvenčního řízení zásadně dlužníku. Výjimkami jsou konkurs, kde tzv. dispoziční oprávnění přechází na insolvenčního správce ( 246 InsZ), a dále případy, kdy o omezení dlužníkova dispozičního oprávnění rozhodne soud (např. 113 nebo 332 InsZ). 14 Důvody pro konverzi povolené reorganizace na konkurs jsou uvedeny v 363 InsZ. 15 Ustanovení 148 odst. 2 InsZ umožňuje dlužníku předložit insolvenčnímu soudu již vyjednaný reorganizační plán, schválený většinou zajištěných a většinou nezajištěných věřitelů, počítanou dle výše pohledávek. V takovém případě soud spojí rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o povolení reorganizace, a řízení se tak teoreticky zkrátí jak o období až 3 měsíců, které může dle zákona uplynout mezi oběma těmito rozhodnutími (srov. 149 odst. 1 InsZ), tak zejména o období nutné k vyjednání a předložení reorganizačního plánu, které činí maximálně 240 dnů ( 339 odst. 1 InsZ). Empirická zkušenost z prvních dvou let účinnosti InsZ přitom ukazuje, že v reorganizačních řízeních uplyne mezi rozhodnutím o úpadku a povolením reorganizace v průměru cca 10,6 týdne (medián cca 11 týdnů), mezi rozhodnutím soudu o povolení reorganizace a předložením reorganizačního plánu soudu pak v průměru cca 22,8 týdne (medián cca 24 týdnů). Srov Richter, op. cit. v pozn. 2 výše. Empirická pozorování ovšem zároveň ukazují, že trh institut předjednané reorganizace přesto nevyužívá.
4. Srovnání vybraných statických parametrů řízení povolených v roce 2010 a v letech 2008-2009 Tabulka 2 představuje srovnání některých vybraných statických parametrů (tedy nikoli těch, které se týkají průběhu řízení v čase) pozorovaných řízení v roce 2010 na straně jedné, a v letech 2008 až 2009 na straně druhé. 16 Tab. 2: Srovnání statických parametrů - 2010 vs. 2008-2009 Sledovaný parametr 2010 2008-2009 Počet povolených reorganizací 19 20 Dlužníci pod testem velikosti 3 1 Dlužnické insolvenční návrhy 9 18 Moratorium 3 (0 před) 2 (0 před) Současné podání insolvenčního návrhu a návrhu na reorganizaci 3 7 Rozhodnutí věřitelů o způsobu řešení 12 14 Omezení dispozičních oprávnění dlužníka 10 3 Konverze na konkurs 5 4 Zdroj: Autor 5. Srovnání vybraných dynamických parametrů reorganizací povolených v roce 2010 a v letech 2008-2009 Tabulka 3 představuje srovnání některých vybraných dynamických parametrů (tedy těch, které se týkají průběhu řízení v čase) pozorovaných řízení v roce 2010 na straně jedné, a v letech 2008 až 2009 na straně druhé. 17 S ohledem na relativní novost datasetu za sledované období 2010 se srovnání omezuje na tři úvodní fáze řízení: Fázi I období od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku; Fázi II období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o povolení reorganizace; a Fázi III - období od rozhodnutí o povolení reorganizace do předložení reorganizačního plánu. 16 Údaje o období 2008-2009 pocházejí z Richter, op. cit. v pozn. 2 výše. 17 Údaje o období 2008-2009 pocházejí z Richter, op. cit. v pozn. 2 výše.
Tab. 3: Srovnání dynamických parametrů - 2010 vs. 2008-2009 Procesní fáze řízení 2010 2008-2009 Fáze I Od ins. návrhu do rozhodnutí o úpadku (v týdnech) Fáze II Od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o povolení reorganizace (v týdnech) Fáze III Od rozhodnutí o povolení reorganizace do předložení reorg. plánu (v týdnech) 6. Náznaky vývojových trendů Ø 11,3; Me 9; Min 1; Max 53 Ø 10; Me 8; Min 0; Max 29 Ø 16,6; Me 16; Min 4; Max 32 (12 hodnot) Zdroj: Autor Ø 5,5; Me 3; Min 1; Max 15 Ø 10,6; Me 11; Min 4; Max 24 Ø 22,8; Me 24; Min 12; Max 40 (19 hodnot) Jakkoli je časová řada od účinnosti InsZ, tedy od počátku roku 2008, dosud velmi krátká, z výše uvedených srovnání sledovaného období 2010 s obdobím 2008-2009 (přičemž v obou obdobích je zastoupen takřka stejný počet povolených reorganizací 19 resp. 20) se nabízejí některé náznaky potenciálních trendů. 6.1 Dynamické parametry Pokud jde o dynamické parametry řízení, sledované období 2010 zjevně vykazuje podstatně delší trvání Fáze I. To velmi pravděpodobně souvisí se skutečností, že v roce 2010 oproti letům 2008-2009 ve sledovaném vzorku řízení výrazně poklesl podíl dlužnických insolvenčních návrhů řízení o věřitelském insolvenčním návrhu je podstatně delší jednak z logiky věci, za druhé i v důsledku platné právní úpravy. 18 Fáze II nevykazuje v obou obdobích velkých odlišností. Fáze III se prozatím v období 2010 jeví podstatně kratší, než v období 2008-2009, což by byl pozitivní trend, s ohledem na novost datasetu roku 2010 je však počet pozorovaných hodnot ve Fázi III pro rok 2010 dosud významně nižší, a srovnání proto není spolehlivé. 6.2 Statické parametry Výrazný meziroční nárůst vykázal ve sledovaném období 2010 jak celkový počet povolených reorganizací, tak počet dlužníků, kteří byli schopni využít reorganizace přesto, že nesplnili test velikosti dle 316 odst. 4 InsZ. Při rostoucím celkovém počtu insolvenčních návrhů a rozhodnutí o úpadku (srov. Tab. 1) lze tento trend považovat za pozitivní. Za negativní trend je naproti tomu nutno považovat skutečnost, že ve sledovaném období 2010 došlo k výraznému poklesu podílu dlužnických insolvenčních návrhů, a s tím evidentně souvisejícímu poklesu počtu reorganizačních návrhů podávaných současně s návrhy insolvenčními. S tím patrně též souvisí prudký nárůst počtu soudních rozhodnutí o omezení dispozičních oprávnění dlužníka. Z uvedených tří trendů lze usuzovat, že ve srovnání s obdobím 2008-2009 byli insolventní dlužníci v datasetu roku 2010 reaktivnější a pasivnější, spíše, než aby reorganizace využívali proaktivně. Takový vývoj považuji za zklamání, a to tím spíše, že s klesající novostí právní úpravy a ztrácející se obavou z neznámého bych 18 Srov. zejm. 133 InsZ, podle nějž je k projednání věřitelského návrhu zásadně třeba nařídit jednání. Srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Exel proti České republice (rozsudek ze dne 5. 7. 2005, stížnost č. 48962/99).
očekával vývoj přesně opačný. Otázkou samozřejmě je, zda obavu z neznámého nenahrazuje "obava z poznaného" (a nefungujícího). Tomu však příliš nenasvědčuje rostoucí celkový počet reorganizací. Uspokojivé zdůvodnění pozorovaného trendu bohužel v tuto chvíli nabídnout nemohu. Zákonodárce by se však touto otázkou měl zabývat. Konečně, z údajů o povolených "předběžných" moratoriích a "předjednaných" reorganizacích je zjevné, že ani jeden z těchto potenciálních právních nástrojů podpory či formálního dokončení neformální restrukturalizace není trhem vůbec využíván. I to je třeba považovat spíše za zklamání a podnět pro reflexi při vyhodnocení fungování nové právní úpravy v praxi. 7. Závěr Ve sledovaném období lze pozorovat dva zásadně protichůdné hlavní trendy. Na jednu stranu se meziročně zvýšil celkový počet povolených reorganizací, a to jak v absolutním vyjádření, tak v poměru k celkovému počtu insolvenčních návrhů ohledně podnikatelů, jež vyústily v rozhodnutí o úpadku. 19 Na druhou stranu se ovšem s plynoucím časem od účinnosti nové právní úpravy dlužníci jeví jako spíše více pasívní a reaktivní uživatelé právní úpravy reorganizace. Jakkoli reorganizace zcela zjevně představuje úspěšnější nástroj nekonkursního řešení úpadku, než vyrovnání podle zrušeného zákona o konkursu a vyrovnání, 20 empirická pozorování z prvních tří let účinnosti nové právní úpravy naznačují, že ani nová právní úprava nefunguje optimálně a nabízejí prostor k analytické práci pro účely vyhodnocení účinkování účinků nové právní úpravy a jejích případných úprav. 19 V roce 2008 a 2009 činil počet povolených reorganizací vždy cca 0,7 % všech řízení ohledně podnikatelů, v nichž bylo rozhodnuto o úpadku. V roce 2010 tento podíl stoupl na 0,9 %. S ohledem na omezený absolutní počet reorganizací a na nutné aproximace ohledně počtu všech návrhů podaných ohledně podnikatelů (srov. pozn. 4) však tento nárůst pravděpodobně není statisticky významný. 20 Za více než 15 let účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání (zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) bylo povoleno pouze 48 vyrovnání. Viz Richter, op.cit. v pozn. 4. Oproti tomu za první tři roky účinnosti InsZ bylo povoleno 39 reorganizací. Obě období samozřejmě nejsou jednoduše srovnatelná. V druhém proběhla bezprecedentní a velmi prudká celosvětová a domácí recese. Do prvního období však spadá období ekonomické transformace, tuzemské recese z druhé poloviny devadesátých let, asijské krize, a recese po prasknutí internetové bubliny na počátku tisíciletí. Alespoň na první pohled se tedy nezdá, že celková poptávka po nekonkursním řešení podnikatelských úpadků musela být v prvním období nutně nižší, než v období druhém. Naopak lze legitimně usuzovat, že celkový počet tržních exitů v letech 1992 až 2007 byl mnohonásobně vyšší, než v letech 2008 až 2010, a to bez ohledu na dramatickou recesi let 2008 a 2009. Srovnání dostupných statistik o formálních insolvenčních řízeních takový závěr podporuje viz Richter, op.cit. v pozn. 4.
Literatura [1] Havel, B., Co se smí a co třeba již ne v moratoriu podle insolvenčního zákona? Glosa k účinkům moratoria podle 122 InsZ, Obchodněprávní revue 3/2009, s.72-75. [2] Richter, T., Insolvenční právo, ASPI Wolters Kluwer, Praha, 2008. [3] Richter, T., Insolvenční zákon v roce dva: první statistické údaje a jejich prozatímní interpretace, Jurisprudence 6/2009, s. 3 11. [4] Richter, T., Reorganizace povolené v prvních dvou letech účinnosti InsZ: základní empirická pozorování, Obchodněprávní revue 11/2010, s. 339-441. [5] Westbrook, J.L., Booth, C.D., Paulus, C.D., Rajak, H., A Global View of Business Insolvency Systems, The World Bank, Washington, DC, 2010. [6] Wood, P., Principles of International Insolvency, 2nd edition, Thomson Sweet & Maxwell, London, 2007.
Reorganizace povolené v třetím roce účinnosti InsZ: základní empirická pozorování a náčrt trendů ABSTRAKT Článek prezentuje základní empirická zjištění ohledně reorganizací povolených v roce 2010 (s datem ukončení pozorování k březnu 2011), tj. ve třetím roce účinnosti nového českého insolvenčního zákona. Tato pozorování jsou porovnána s obdobnými zjištěními ohledně reorganizací povolených v letech 2008 a 2009. Článek upozorňuje na náznaky trendů tam, kde je lze vystopovat. Klíčová slova: insolvence; reorganizace; české insolvenční právo; zákon č. 182/2006 Sb. ABSTRACT The article presents initial empirical findings about corporate reorganizations ordered in 2010 (with cut-off date as of March 2011), the third year after the coming into force of the new Czech Insolvency Act. These findings are compared to similar findings made in relation to the period 2008-2009 with pointers to trends where these could be detected. Key words: insolvency; bankruptcy; reorganization; Czech insolvency law; Act 182/2006 Coll. JEL Classification: G33, G34