Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699. 686 04 Kunovice TEORIE OBCHODU

Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice TEORIE OBCHODU Ing. Jan Prachař, PhD 2013 1

Obsah O autorovi... 4 Poděkování:... 4 Úvod... 5 1 Úvod do teorie obchodu... 6 Obecně o obchodu... 7 Obchod nositel úloh oběhu... 7 2 Organizace maloobchodních jednotek... 31 2.1 Členění maloobchodních jednotek... 32 2.2 Organizace supermarketu... 32 2.3 Začlenění supermarketu do struktury podniku... 33 2.4 Řízení celé struktury... 35 2.5 Pracovní náplň pracovníků supermarketu... 35 2.6 Popis pracovních pozic supermarketu... 35 2.7 Organizace prodejních ploch... 36 2.8 Navážení zboží... 36 2.9 Systém dodavatelských vztahů... 37 2.10 Skladování produktů... 38 2.11 Evidenční systém... 45 2.12 Ekonomika supermarketu... 46 2.13 Inventury... 46 2.14 Kontrolní systém... 46 2.15 Cena a systém řízení slev (zkušenosti)... 47 2.16 Marketing supermarketu... 53 2.17 Legislativa... 57 2.18 Vztah k zákazníkům... 58 2.19 Školení pracovníků... 60 2.20 Používaný software... 60 2.21 Hygienické a požární předpisy... 60 3 Organizace drobné maloobchodní jednotky (obvykle na živnostenský list)... 62 3.1 Smysl maloobchodní prodejny v komunitě... 62 3.2 Legislativa... 64 3.3 Organizace obchodu... 66 3.4 Systém dodavatelských vztahů a dodavatelů... 68 3.5 Evidenční systém... 70 3.6 Účetní systém... 70 3.7 Marketing... 71 3.8 Úvěrování činnosti... 75 3.9 Specifika vztahu pro zákazníka... 75 3.10 Používaný software... 76 3.11 Hygienické a požární předpisy... 76 4. Obchodní zástupce... 79 4.1 V jakých oblastech lze nalézt uplatnění jako obchodní zástupce... 80 4.2 Požadovaný profil osobnosti... 81 4.3 Pracovně právní vztahy... 83 4.4 Způsoby financování obchodního zástupce... 83 4.5 Plán práce... 84 4.6 Systém evidence... 85 4.7 Specifika komunikace s klienty se zaměstnavatelem... 86 2

4.8 Legislativa a odpovědnost vůči klientovi... 87 4.9 Rozdíl mezi komisionářem a distributorem... 87 4.10 Použitý software... 89 4.11 Hygienické a požární předpisy... 89 Literatura Přílohy 3

O autorovi Pracovní a odborné zkušenosti Ing. J. Prachaře, PhD jsou spojeny s Evropským polytechnickým institutem, s. r. o, Kunovice, kde působí jako odborný asistent v rámci ústavu ekonomiky a řízení. Má rozsáhlé mezinárodní zkušenosti, které přesahují evropský kontinent. Pracoval přes pětadvacet let v obchodě, z toho většinou na pozicích vedoucí obchodních útvarů ve strojírenských firmách v tuzemsku i v zahraničí. Na Evropském polytechnickém institutu se věnuje teoriím vnitřního obchodu, obchodní logistice, zahraničnímu obchodu a světové ekonomice. Participuje na řešení výzkumných úloh Vývojové tendence globalizujícího se podnikatelského prostředí, Výzkum vývojových tendencí globálních integračních seskupení, Výzkum vývojových tendencí surovinových zdrojů v globálním prostoru a Výzkum podnikatelského prostředí zemí světa. Přispívá svými články do časopisu VÝKONNOSŤ PODNIKU vědeckého časopisu Výskumného ústavu ekonomiky a manažmentu Bratislava, PROCESNÝ MANAŽER - Vědecký časopis Slovenskej asociácie procesného riadenia, TRADE REVIEW - časopisu české státní proexportní agentury Czech Trade, ACTA MORAVIAE vědeckého časopisu Evropského polytechnického institutu Kunovice. Udržuje vědecko-výzkumné kontakty s Bukovinskou univerzitou na Ukrajině a s vysokou školou Ufimskij gosudarstvennyj aviacionnyj techničeskij universitet (UGATU) v Rusku. Pravidelně publikuje v regionálním tisku o činnosti katedry zahraničního obchodu Evropského polytechnického institutu. V rámci zahraničních aktivit se podílí na Materiálovotechnologické fakultě Slovenské technické univerzity Trnava na zpracování učebních textů pro předmět Udržitelné společensky zodpovědné podnikání v studijním programu Priemyselné manažérstvo na druhém stupni MtF STU Trnava a to v rámci projektu projektu KEGA č. 037STU-4/2012. Dále vede na této fakultě diplomové prace z oblasti logistiky jako součásti vnitropodnikového řízení. Poděkování: Děkuji předsedovi Jednota, spotřební družstvo v Uherském Ostrohu panu Ing. Františku Polákovi za metodickou pomoc, poskytnuté informace a podklady, tak potřebné pro zpracování těchto učebních textů. Ing. Jan Prachař, PhD 4

Úvod Znalosti: Záměrem předmětu je seznámení studentů s podstatou, cílem a funkcemi obchodu, obchodní činnosti, úlohou obchodu v národní ekonomice, dále v utváření předpokladů pro další pochopení souvislostí ve vývoji obchodu v interakci s vývojem společnosti všeobecně. Studenti jsou seznámeni se všeobecnými poznatky ekonomických teorií, s problémy tuzemské obchodní politiky, zahraničněobchodní politiky i teorií spotřebitelské politiky, jako specifické části národohospodářské politiky. Dále s organizací obchodního útvaru a obchodními jednotkami podniku. Cílové kompetence: Po absolvování tohoto předmětu získá student následující kompetence (profesní činnosti, které je student schopen vykonávat samostatně): - vytvořit evidenci obchodní dokumentace, - analyzovat nástroje vnitřní obchodní politiky státu a optimalizovat je pro potřeby firmy, - analyzovat subjekty finančního trhu a činnost bank, - vysvětlit kurzovní lístek a provádět výpočty s valutami a devizami, - analyzovat podnikatelské příležitosti v oblasti maloobchodu a velkoobchodu, - využít informace ze stránek Státní zemědělské a potravinářské inspekce a České obchodní inspekce. - orientuje se v pracovní náplní prodavače, pokladní na prodejně, zástupce vedoucího prodejny a vedoucí prodejny, tyto činnosti dokáže i provádět Dovednosti: V tomto předmětu získá student základní dovednosti z teorie obchodu ve struktuře: - chápat podstatu obchodu, - umět analyzovat obchodní teorie, - být schopen analyzovat význam obchodu v národním hospodářství a jeho provázanost s globálním prostředím. 5

1 Úvod do teorie obchodu Obsah kapitoly 1 Úvod do teorie obchodu Cílové znalosti a dovednosti Po nastudování této kapitoly student chápe význam základních termínů, rozumí podstatě obchodu, jeho funkcím. Současně je seznámen i s typologií obchodních operací na vnitřním trhu. Dále je schopen dle různých kriterií provést členění forem obchodu. Rozumí významu obchodu v národním hospodářství. Klíčová slova Teorie, obchod, naturální a peněžní výměna zboží, oběh zboží, funkce obchodu, obchodní operace, obchodní metoda, členění obchodu, vnitřní obchod, zahraniční obchod, mezinárodní obchod, velkoobchod, maloobchod, legální obchod, nelegální obchod, koupě, prodej. Teorie obchodu podstata Slovo teorie je řeckého původu. Znamená souhrn logických zevšeobecnění společenské praxe, zkušeností, ale i soustavu zevšeobecněných poznatků v určité oblasti poznání. V ironickém významu slova se teorie chápe a používá jako vědecká domněnka, názor nepodložený praxí [9]. Obsah termínu,, TEORIE OBCHODU je rámcově vymezeným předmětem zájmu ekonomie jako společenské vědy, která zkoumá motivy a způsoby rozhodování jednotlivců společnosti jako celku o alternativním využití vzácných zdrojů. Obsah teorie obchodu tvoří soubory teoretických poznatků,vývoj názorů na obchod,dějiny obchodu v rámci dějin společnosti. Slovo obchod má v sobě vícero významů. Chápe se jako prodejní místnost, jako činnost, tj. výměna něčeho za něco, jako výsledek určité činnosti, jako odvětví hospodářství, jako směr studia. I z pozice samotné ekonomické vědy, z jejíž hlediska termín obchod budeme rozebírat a zkoumat, lze slovo obchod definovat z různých pohledů. Obchod je specifická ekonomická činnost. Obchod je uskutečňování výměny zboží prostřednictvím peněz. Obchod je nejrozvinutější formou vztahů mezi zbožím a penězi. Obchod je spojovací článek mezi různými hospodářskými odvětvími, který je zaměřený na uskutečňování oběhu zboží. Obchod je aparát oběhu (když je oběh sféra reprodukčního procesu). Nejvšeobecnější definice slova obchod ve smyslu obchod jako ekonomická kategorie je následující: Obchod je výměna zboží (statků, výrobků, zboží a služeb) formou koupě a prodeje. Termín teorie obchodu lze tak všeobecně definovat jako souhrn zevšeobecněných poznatků o obchodě, o zákonitostech určujících jeho podstatu, fungování, o vztazích, které vznikají v procesu fungování. Nebo zkráceně: Teorie obchodu je souhrn poznatků o výměně zboží formou koupě a prodeje. 6

Termín teorie obchodu nelze zaměnit s termínem - nauka o obchodu, či obchodní nauka, obchodní věda, obchodní teorie, teorie o obchodních vědách, nauka o oběhu, podnikově hospodářská nauka o obchodu, ekonomika odbytu či marketing obchodu. Teorie obchodu v našem chápání jako souhrn zevšeobecněných poznatků o obchodu obsahuje v sobě všechny uvedené termíny a disciplíny. Jednotlivé termíny, výrazy označují podle našeho názoru v dané (historické) době stupeň poznání, stupeň znalostí a metod o obchodu. Obsah termínu teorie obchodu je rámcově vymezený předmětem zájmu ekonomie jako společenské vědy, která zkoumá motivy a způsoby rozhodování jednotlivců i společnosti jako celku o alternativním využití vzácných, výrobních zdrojů, způsoby rozdělování vyrobeného zboží na současnou a budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a společenské skupiny, výměnné procesy, ke kterým při tom dochází. Teoretickým základem obsahu teorie obchodu je všeobecná ekonomická teorie. Všeobecná ekonomická teorie objasňuje základní ekonomické pojmy (ekonomické kategorie) a souvislosti mezi ekonomickými jevy (ekonomické zákony). Do tohoto komplexu patří úsekové (odvětvové) ekonomiky (např. ekonomika průmyslu, zemědělství, stavebnictví, obchodu, dopravy), průřezové ekonomiky (např. ekonomika práce, financí), prostorová ekonomika (zabývá se regionálními aspekty hospodářského vývoje), dějiny ekonomických teorií a dějiny národního hospodářství. Obecně o obchodu Obchod nositel úloh oběhu Vznik výroby zboží měl za následek vznik další činnosti-výměny zboží. Historicky se vyvinuly dvě formy výměny zboží-naturální a peněžní. Naturální směna zboží je jevem jednoduché výroby zboží s nedostatečně rozvinutými podmínkami výroby a výměny. Peněžní směna zboží je jevem rozvinuté výroby zboží, když při směně zboží dochází ke změně forem hodnoty zboží za peněžní. Při této výměně vzniká nepřetržitý řetěz dvou aktů-prodeje (výměna zboží za peníze) a koupě (výměna peněz za zboží). Dochází k využívání různých podmínek, jako jsou koncentrace a specializace výroby. Tím se překonávají omezení výroby zboží, typická pro jednoduchou výrobu zboží. Nové jevy ve výrobě však způsobují, že nastává oddělení výroby od spotřeby v prostoru a času. To má za následek, že na jedné straně vznikají výhody v rozvoji, racionalizaci výroby, roste produktivita práce ve výrobě atd. a na druhé straně to způsobuje problémy spojené s výměnou zboží. Nastává nová situace, kdy výrobci vyrábí pro neznámého spotřebitele (přesné stanovení objednávek je jen výjimečné). V důsledku těchto skutečností nastávají mezi výrobci a odběrateli-spotřebiteli nové vztahy, které vedou ke vzniku trhu. Na trhu vystupují výrobci se svými výrobky jako nabídka zboží a spotřebitelé se svými požadavky jako poptávka po zboží. Výměna zboží je začátek, východisko, od kterého se odvíjejí další činnosti. Množství směn zboží vytváří oběh. Oběh zboží je vyvolaný i časovým a prostorovým rozdílem mezi momentem dokončení výroby a výměny. Oběh je definovaný jako sféra reprodukčního procesu-spolu s výrobou jeho druhá sféra. Oběh kapitálu-pohyb kapitálu, ke kterému dochází ve sféře oběhu, tj. proměna peněžního kapitálu na prvky výrobního kapitálu, jednak (po uskutečnění výroby) proměna kapitálu zboží zpět na peněžní. Oběh zboží-vzájemné propletení koloběhu všeho zboží, které se vyměňuje na trhu. Jednotlivý koloběh, který vyjadřuje bezprostřední výměnu jedné užitkové hodnoty za druhou (zbožízboží, resp. ZA-ZB), se v podmínkách existence peněz mění na výměnu zprostředkovanou penězi:za-p-zb. Proměna zboží A na peníze je z hlediska vlastního zboží A prodejem (z hlediska vlastníka peněz koupí), proměna peněz na zboží B je pro vlastníka zboží A koupí (pro vlastníka zboží B prodejem). 7

Celý komplex činností v oběhu zboží lze rozdělit na tři části: Komerční stránka oběhu zboží, která zahrnuje rozsáhlé činnosti spojené se zabezpečováním nákupu zboží od dodavatelů a prodeje zboží odběratelům. Sem patří různé komerční činnosti, jako např. vyhledávání dodavatelů, rokování s dodavateli, výběr zboží, uzavírání smluv s dodavateli, specifikace objednávek, tvorba sortimentu, kalkulace zboží, výzkum spotřebitelské poptávky, reklama, aktivizace prodeje atd. Ekonomická stránka oběhu zboží, která zahrnuje početné činnosti spojené s ekonomickou stránkou zabezpečování oběhu zboží, cenová problematika, získávání úvěrů, problematika financování, odměňování pracovníků, obchodní rozpětí atd. Organizačně-řídící stránka oběhu zboží, která obsahuje materiální, lidské, právní i organizační stránky zabezpečování komerční činnosti, jako např. maloobchodní síť, počet pracovníků a jejich rozmisťování, sociální práce, právní a jiné předpisy, organizační struktura obchodních organizací, systém vnitropodnikového řízení atd. Nepřetržitý proces výměny zboží vyžaduje, aby se vyrobené zboží plynule přemisťovalo ze sféry výroby do sféry spotřeby. Tento úkon v podmínkách výroby zboží představuje pohyb zboží. Za pohyb zboží tedy pokládáme fyzicko-naturální přemisťování zboží v prostoru a času. Jeho součástí je však zároveň i určitý rozsah manipulace se zbožím. Pohyb zboží takto zahrnuje všechny procesy, které se se zbožím uskutečňují po dobu jeho skladování a v souvislosti s jeho prodejem. V oběhu produktu se realizuje směna. Jde o činnosti, které jsou: bezprostředně spojené s prodejem zboží, přípravné činnosti, které zabezpečují plynulý prodej-výměnu, jako např. nákup, evidence, reklama, výzkum spotřebitelské poptávky, inkaso peněz atd. Mezi oběhem a pohybem zboží nastává vzájemná podmíněnost. Pohybem zboží se zboží soustřeďuje v konkrétním množství, struktuře atd., v místě a čase vzniku poptávky po zboží. Jen tehdy, když se vhodné zboží v místě a čase nachází, dochází k jeho směně za peníze jako vyvrcholení oběhu zboží. A naopak, zájem o směnu vyvolává pohyb zboží (až na specifické případy, kdy výměna nevyžaduje pohyb zboží). Z charakteru pohybu zboží je možné odvodit, že pohyb zboží obsahuje tři prvky: prostor, čas a manipulaci se zbožím. Obchod jako funkce, obchod jako instituce oběhu Obchod je hlavním organizátorem oběhu zboží. Představuje jeden z nejdynamičtějších sektorů hospodářství a samostatnou ekonomickou činnost specializovanou na výměnu prostřednictvím koupě a prodeje. Vzniká, až při vyšším vykonávají na zabezpečení koupě a prodeje, ale i jako označení organizací, institucí a podnikatelů, kteří se uvedenou činností zabývají. Toto splynutí pojmů nastalo v určitých společensko-historických podmínkách, ve kterých vznikal osobitý zprostředkovatel koupě a prodeje mezi výrobci a spotřebiteli. V části odborné literatury, hlavně v oblasti teorie zahraničního obchodu jsou frekventované dva termíny a to - prostředník a zprostředkovatel. Termín prostředník se vymezuje jako jeden z obchodních mezičlánků. Do kategorie prostředníka v mezinárodním obchodě patří celá řada obchodníků (např. exportní či importní podniky, exportní zóny apod.), kteří na rozdíl od zprostředkovatelů obchodují pod vlastním jménem a na vlastní účet. 8

Zprostředkovatel (zástupce, obchodní zástupce, agent)-obchodní mezičlánek, který zprostředkuje obchody jménem a na účet dodavatele, ale neuzavírá je. Za svou činnost získává odměnu-provizi. Funkční chápání obchodu (jinými slovy obchod ve funkčním smyslu slova, obchod jako činnost) je širším pojmem ekonomické kategorie obchodu. Zahrnuje všechny nositele obchodních funkcí bez ohledu na to, zda tyto činnosti představují jejich hlavní nebo doplňkovou činnost. V nejširším slova smyslu jsou součástí obchodu i služby. Pojem institucionální (organizační) obchod je vyjádřením obchodu jako souhrnu hospodářských subjektů, jejichž hlavní činností je nákup a prodej zboží bez toho, aby se zásadně změnil jeho charakter. Je to obchod vykonávaný těmi institucemi, které jsou zapsané do obchodního registru jako obchodní instituce. Vznikem samostatného podnikání obchodu jako zprostředkovatele nebo prostředníka mezi výrobou a spotřebou, nastává nová skutečnost v tom, že akt koupě a prodeje se rozděluje na dva akty a to nákup obchodu u výrobce a na prodej obchodem spotřebiteli. Mezi nimi může být a skutečně i je rozdíl zpravidla v času a prostoru (obchod v určitém času a na příslušném místě nákupu, aby stejné zboží na určitém místě a v jiném času prodal). Lze to označit tak, že nastává zdvojení všech činností oběhu zboží. Z důvodu tohoto zdvojení by se mohlo zdát, že činnost obchodu jako zprostředkovatele výměny zboží nebude ekonomicky výhodná. To však není pravda. Na zabezpečení oběhu a pohybu zboží si specializovaní podnikatelé vytvořili infrastrukturní materiální základnu, racionální organizaci práce, zálohovali do ní finanční prostředky, analyticky si dělbou práce prohlubovali činnosti s cílem specializace, připravovali kvalifikované lidi, vytvořili určitá standardní pravidla obchodování atd. Jejich efektivní využívání, rozvíjení, zdokonalování, přizpůsobování určitým sociálně-ekonomickým podmínkám vyúsťuje do agregovaného ekonomického zdůvodnění, které představuje tu ekonomickou výhodu pro výrobce i spotřebitele, že v obchodě se váže méně společenské práce a že se vynakládá relativně méně nákladů na zabezpečení oběhu zboží, než kdyby si tuto činnost vykonávali jako nedělitelnou součást výroby zboží sami výrobci. Tato skutečnost je stále zárukou toho, že se zachová existence osobitého podnikání obchodu. Z institucionálního hlediska oběh zboží zabezpečují obchodní podniky. Jsou to prostředníci, zprostředkovatelé, tj. hospodářsky a právně samostatné subjekty, jejichž účel spočívá v převodu hospodářského práva disponovat se zbožím za odměnu. Jejich činnost představuje výhradně, nebo převážně nákup zboží ve vlastním jménu, na vlastní účet i riziko a jeho prodej se ziskem bez podstatného zpracování nebo zpracování článkem řetězce. Společnou linkou velkoobchodních a maloobchodních podniků je postavení prostředníka, zprostředkovatele mezi výrobcem a spotřebitelem v nepřímém distribučním systému. Obchodní operace na vnitřním trhu Obchodní operace na vnitřním trhu spotřebního zboží, uskutečňování výměny spotřebního zboží v rámci národní ekonomiky jsou vzájemně navazující prodejní, nákupní, skladovací a další ekonomické a organizačně-technické činnosti a s nimi spojené právní úkony, jejichž vykonáváním subjekty vnitřního trhu(především podniky a organizace odvětví vnitřního obchodu)plní své funkce ve sféře oběhu spotřebního zboží, tzn. připravují a uskutečňují výměnu mezi zbožím a penězi těchto výrobků v zájmu uspokojování národohospodářských potřeb, hlavně konečných tržních potřeb obyvatelstva. Přirozeným východiskem členění obchodních operací je jejich rozdělení podle ekonomického obsahu jednotlivých dílčích funkcí vnitřního obchodu. 9

Směnné obchodní operace tvoří základ obchodní činnosti. Jsou bezprostředně spjaté s pohybem zboží jako hodnoty a vyjadřují uskutečňování hlavního procesu, ke kterému dochází ve sféře oběhu. Zahrnují též realizaci obchodních služeb. Operace fyzického pohybu (zásobování) jsou spojené s pohybem zboží jako užitkové hodnoty. Představují hmotné odevzdání zboží a všechny předcházející úkony, které technicky připravují výměnu mezi zbožím a penězi. Zahrnují hlavně přepravu, přebírání, úpravu výrobků, jejich třídění, balení a skladování, tedy celou manipulaci se zbožím. Z hlediska všeobecné úlohy obchodu jsou tyto operace heterogenní. Doprovodné obchodní operace významným způsobem umožňují nebo ulehčují průběh ostatních obchodních operací. Zahrnují především výzkum a ovlivňování trhu, hlavně takovými nástroji obchodní politiky, jako jsou rozvoj nákupních podmínek, využití cenových nástrojů, propagace, opatření v inovaci zboží apod. Subjekty obchodních operací - jako účastníci těchto obchodních operací i když v odlišné míře a s diferencovanými úkoly vystupují prakticky všechny subjekty ekonomiky, jejichž činnost se přímo či zprostředkovaně dotýká oběhu zboží. Subjekty působící v této sféře se podle obchodních operací, které vykonávají, se dělí takto: komplexní nositelé obchodních operací, kteří spolu se směnnými obchodními operacemi převážně vykonávají i soubor všech ostatních operací, do této kategorie patří především podniky (organizace) vnitřního obchodu, dále také výrobní podniky, které realizují své produkty na vnitřním trhu. dílčí nositelé obchodních operací, které se zaměřují na výkon jednotlivých dílčích operací fyzického zásobování, nebo operací doprovodných. Jejich reprezentanty jsou veřejné sklady, instituce pro výzkum a ovlivňování trhu (propagační agentury apod.) Hlavními nositeli obchodních operací na vnitřním trhu spotřebního zboží jsou obchodní podniky a síť jejich provozních jednotek. Tyto organizace realizují zpravidla všechny obchodní operace, kterými zabezpečují a ukončují proces oběhu zboží, započatý odbytovou činností výrobních podniků, které jsou druhým základním nositelem obchodních operací. Obchodní metoda - způsob jakým se v podmínkách výroby zboží dostává zboží od výrobce ke spotřebiteli ve sféře výrobní, nebo konečné osobní spotřeby v závislosti na povaze zboží (výrobní faktor, spotřební předmět). Obchodní metoda je neodmyslitelnou součástí obchodních operací. Má svou stránku dopravně-technickou (volba dopravního prostředku, dopravní cesty) a právně-ekonomickou (přechod vlastnictví, náklady oběhu spojené s přemístěním zboží z místa výroby na místo spotřeby). Obchodní metody v nejužším smyslu se zúčastňují minimálně dva subjekty - výrobce a spotřebitel. Způsob jejich ekonomického, právního i dopravně-technického spojení tvoří mezi nimi jádro obchodní metody v její nejjednodušší podobě. Mohou však nastat a běžně nastávají případy, kdy se počet účastníků výměny stejného zboží na jeho cestě od výrobce ke spotřebiteli značně zvyšuje, pokud mezi oběma základními subjekty vstupují prostředníci a zprostředkovatelé. 10

Z tohoto hlediska přichází v úvahu několik základních modelových variant obchodních metod: výrobce zabezpečí přepravu zboží až ke konečnému spotřebiteli, jeho naložení, zabalení, překládku, pojištění atd., přičemž tyto náklady zahrne do ceny zboží, přepravu zboží včetně ostatních náležitostí si obstará spotřebitel sám, mezi výrobce a spotřebitele se vsouvá zprostředkovatel, prostředník (meziobchodník, překupník) přemísťování z místa výroby na místo spotřeby se teď po ekonomické a právní stránce (někdy i po stránce právně-technické) dělí na dva úseky a to na úsek krytý dohodou mezi prostředníkem a spotřebitelem. Není zvláštností (hlavně v zahraničním obchodu), že se původního výrobce zboží v jedné zemi a konečného spotřebitele v jiné zemi vsouvá řada prostředníků či zprostředkovatelů, celý pohyb zboží se stává složitější a vyvolává další, mnohdy zbytečné náklady na oběh. Funkce obchodu Obchod prostřednictvím obchodních podniků má centrální pozici v oběhu, v oběhovém dění trhového hospodářství. Z toho lze vyvodit závěr, že úkolem, resp. funkci obchodního podniku je překonávat různorodé a stále nově vznikající rozpory mezi výrobou a spotřebou, přičemž splnění této úlohy představuje podnikový výkon, na kterém se podílí kombinace faktorů použitých na jeho zabezpečení v jednotlivých podnicích. Funkce obchodu základní funkce: uspokojování potřeb zákazníků a vytvoření příznivých nákupních podmínek další funkce: - přeměna výrobního (dodavatelského) sortimentu na sortiment obchodní a zajištění jeho rozsahu, - překonání rozdílů mezi místem výroby a místem spotřeby, - překonání rozdílů mezi časem výroby a časem spotřeby, - zajišťování kvality prodávaného zboží (provádí se správným výběrem dodavatele popř. změnou dodavatele, - iniciativní ovlivňování výroby, co do sortimentu, času, místa i množství a ovlivňování poptávky, - zajišťování racionálních zásobovacích cest => logistika, - zajišťování platební způsobilosti a včasné úhrady dodavatelům. Charakteristika současného obchodu 1) Obchod je chápán z dvojího hlediska: a/dynamicky-jako pohyb zboží a peněz a b/ institucionálně-jako soubor institucí 2) Obchod je chápán ze širokého hlediska = na trhu obchoduje každý s každým. 3) Stírá se rozdíl mezi obchodem se spotřebním zbožím a obchodem s výrobními prostředky; v Evropě se začalo používat členění na spotřební zboží a zboží pro výrobní spotřebu. 11

4) Obchod v užším slova smyslu = podniky specializované na maloobchod, velkoobchod a pohostinství. 5) Mění se historicky dané pojetí vnitřního a zahraničního obchodu; vznikají retailingové firmy = velké obchodní společnosti. Retailing - velkoobchodní činnost včetně mezinárodního obchodu, opřená o vlastní maloobchodní síť; tyto firmy nevyvážejí jen zboží, ale i svou maloobchodní činnost formou know-how (vědět jak). Systém funkcí obchodu Klasický přístup ke zkoumání systemizace funkcí obchodu se vyznačuje hlediskem národohospodářského přínosu či podílu obchodu na tvorbě hodnot. Podíl obchodu se vyjadřuje prostřednictvím tzv. transpozičních základních funkcí, které je nutno splnit, aby se proces výměny v celé jeho složitosti realizoval a nejen jednoduchá výměna věcné hodnoty statků, označovaná jako věcná vhodnost, vyhovování. Zboží získává svou zralost na použití jen takovými opatřeními, které utváří podmínky na tzv. situační vhodnost prostřednictvím překonávání časových a kvalitativních rozporů mezi výrobou a spotřebou. K základním transpozičním funkcím patří procesy seskupování statků, přizpůsobování potřebám a procesy vyrovnávání rozporů na trhu. Seskupování - proces vyplývá z nevyhnutelnosti proměny výrobního sortimentu výrobních podniků na obchodní sortiment, sortiment požadovaný spotřebitelem. Přizpůsobování potřebám - proces přizpůsobování je výraz klasické funkce obchodu, zaměřené na splnění překlenovacích úkolů. Kombinací cizího věcného výkonu (zboží) s obchodně-podnikovým výkonem (doprava, skladování případně i financování) se vyrovnávají prostorové, časové ale i finanční rozpory. K úkonům přizpůsobení potřebám patří nejen opatření na prostorové nebo časové překlenování, ale i tzv. funkce zabezpečení (zajištění, ochrany). Zabezpečovací funkce obchodu se rozčleňují podle toho, zda jsou zaměřené na zabezpečení objektu nebo subjektu. K zabezpečení objektu patří opatření na zachování kvality, jako i ochrana funkčnosti na základě smluvní či dobrovolné smlouvy, které podmiňují poskytování výkonů garance nebo dalších záručních služeb. Pod zabezpečením subjektu se rozumí opatření vůči dodavatelům a uživatelům. Na jedné straně se přebírají rizika odbytu a úhrady vůči dodavatelům. Na druhé straně se poskytují výkony uživatelům formou poradenství a možnosti výměny (vrácení) zboží, které redukují ekonomické a sociální riziko. Vyrovnávání trhu - úkon vyrovnávání trhu se týká vlastního sladění nabídky a poptávky prostřednictvím průzkumu trhu a ovlivňování trhu. K procesům vyrovnávání patří i plnění úlohy realizování obratu (tržeb). Tato úloha spočívá v akvizici tržeb a ve způsobu jejich realizování. Akvizice tržeb zahrnuje úkony prodeje až po uzavření prodejní smlouvy. Do úloh způsobu realizování tržeb patří rozvoz, fakturování a kontrola zaplacených účtů. Věcná příprava zboží obsahuje procesy třídění, manipulace a instalace. I když jsou to sice přísně vzaté výkony proměny zboží, vyplývají však tradičně z úkonů distribuce a v některých odvětvích se považují za obchodní úlohy např. zušlechťování zboží a kombinování v oblasti potravin, montáž technických přístrojů. 12

Kulturní, resp. propagační funkce obchodu - její autor je současně i zakladatelem teorie funkce obchodu. Autorita v teorii obchodu-rakušan Karl Oberparleiter na konci první světové války, roku1918 publikoval knížku Die Funkcionen des Handels. V ní současně s Italem Gaetonem Corsavim-uvádí funkci obchodu, kterou pojmenoval kulturní funkce. Tuto dosud neznámou úlohu obchodu objasňuje na dvou příkladech: na moderním světovém obchodě s od sebe vzdálenými výrobci a spotřebiteli, kteří jsou příslušníky různých ras a náboženství a kteří se od sebe rozlišují mravními zvyky, v právních vztazích, sociálních strukturách, dopravních předpisech, řeči, v měnovém systému, v soustavě měn a vah atd., na moderním obchodním domě, který nabízí koncerty, prostory na osvěžení a čtení, knihovny a kulturní aktivity posuzuje přímo jako parametry soutěživosti. V roce 1930 K. Oberparleiter publikuje práci, která se považuje za jeho vrcholné dílo, Funkcionen und Risiken des Warenhandels. V něm se distancuje od názvu kulturní funkce a nahrazuje jej pojmenováním propagační funkce. V teorii obchodu předcházejícího období (do r. 1989) se uváděla funkce společenská. Ta do jisté míry považovala za funkci/úlohu obchodu podílet se na výchově spotřebitele nejen směrem k racionalitě jeho spotřeby, ale i kultivované spotřebě, jako účasti obchodu na tvorbě životního prostředí, tvorbě životního stylu. Z pozice všeobecného marketingu význam obchodu spočívá ve výkonu následujících funkcí: funkce překlenování prostoru, funkce překlenování času, funkce překlenování finančních rozdílů, funkce realizace zboží, funkce uspokojování potřeb, poradenská funkce, ovlivňování producentů (nabídky), ovlivňování spotřebitelů (poptávky). Členění obchodu Po dobu svého vývoje obchod nabýval různé formy-vždy adekvátně společnosti, pro kterou a ve kterých podmínkách pracoval. Výsledkem vývoje je nejen různorodost, heterogennost forem obchodu na jedné straně, ale i unifikace, typizace, specializace na straně druhé. Tato rozmanitost vlastností, které dodávají obchodu, podle požadavků zákazníků uzpůsobuje vzhled, umístění, technické procesy, činnosti a podobně ztěžuje jednoznačné začlenění známých forem obchodu podle jakkoliv umně promyšlených kritérií do typových skupin. Kriterium Členění -dle teritorií působení obchodního podniku, -dle dělby práce v obchodní činnosti, -dle legálnosti, -dle sídla, -dle vlastníků, -vnitřní, zahraniční, světový, -velkoobchod, maloobchod, prostředkovatelé, -legální obchod, černý obchod, šedý obchod, -obchodní centrum města, okrajové sídliště, -soukromý, družstevní, státní, 13

-dle komodity, která je předmětem činnosti. -potravinářské, nepotravinářské zboží. Tabulka č. 1: Základní formy obchodu v členění podle M. Kulčákové z roku 1991 Zdroj: [1] Německý autor Rudolf Seyffert, uznávaná autorita německé obchodní vědy, je autorem následujícího návrhu. Kriteria členění obchodu - dle teritorií, - vnitřní, evropský, zahraniční, mezinárodní, světový, - dle legálnosti, - legální, nelegální, - dle sídla, - městský (obchodní centrum, okrajové sídliště), vesnický, obchodněspolečenská centra, - dle stability, - umístění. - stacionární, pohyblivý, - v prodejnách, bez prodejen. Tabulka č. 2: Systematické uspořádání vnitřního obchodu podle R. Seyfferta z roku 1936 Zdroj:[1] Členění podle Seyfferta z r. 1936 je zajímavé samotnými kritérii, velmi jasně člení obchod na funkční a institucionální. Každé jedno z uvedených členění obchodu lze akceptovat. Na naše účely budeme používat přepracované členění obchodu podle prof. Kulčákové. Členění obchodu z hlediska statistiky. Až do roku 1992 se v ČR používalo členění hospodářství na odvětví tzv. produktivní a neproduktivní sféry (19 průmyslových odvětví a 81 podskupin). Mezi odvětví hmotné výroby patřili MTZ-materiálně technické zásobování. Nákup. Statistická komise OSN na svém 25. zasedání v roce 1989 schválila novou verzi (tzv. 3 verzi) mezinárodní typové klasifikace odvětví hospodářské činnosti. Všechny jsou rozdělené pomocí čtyř klasifikačních stupňů: kategorie, oddíl, skupina, třída. Dalším z možných členění obchodu je statistické členění EUROSTATU, v jehož smyslu se rozeznávají dvě hlavní kategorie obchodních podniků -velkoobchod a maloobchod, které se dále dělí na tři formy obchodu a to: samostatný, nespojený obchod, samostatný, kooperující obchod, integrovaný obchod. Základní formy obchodu Podle teritorií působení obchodních podnik dělíme obchod na obchod vnitřní /domácí, zahraniční obchod/ mezinárodní obchod, světový obchod. Vnitřní obchod je obchod, který uskutečňuje výměnu zboží v rámci jednoho státu. Ve smyslu přijatých všeobecně platných kritérií pro členění obchodu v dalším uvedeme základní formy obchodu. Vnitřní obchod, který uskutečňuje výměnu zboží v rámci jednoho státu na vnitřním trhu. 14

Vnitřní trh je oblast oběhu zboží v rámci národního hospodářství. Je to výsledek sloučení mnoha izolovaných místních trhů do jediného národního trhu. Přitom trh se chápe jako sféra oběhu zboží, souhrn nákupů a prodejů včetně jejich objektivních a subjektivních podmínek. Trh vzniká a vyvíjí se jako výsledek vývoje výroby zboží a společenské dělby práce. Ve smyslu kritéria dělba práce v obchodní činnosti se obchod člení na obchod ve velkém/velkoobchod, obchod v malém/maloobchod a obchod realizovaný obchodními zprostředkovateli. Velkoobchod /Wholesale, Wholesale trade, Grosshandel, Commerce de Gros/ Základním úkolem velkoobchodu je překlenování rozdílů mezi specializovanou a koncentrovanou výrobou zboží a decentralizovanými spotřebiteli reprezentovanými decentralizovanou sítí maloobchodu, jejíž sortimentní náplň je daná požadavky spotřebitelské poptávky. Subjekty, které se zabývají velkoobchodními aktivitami, představují velkoobchodníci. Velkoobchod Podnik nakupující zboží ve velkém a ve velkém I prodávající maloobchodníkům, pohostinským zařízením a drobným výrobcům a to bez podstatné změny; velkoobchodní činnosti: nákup a prodej, rozvoz zboží, skladování zboží, pražení a balení kávy, stáčení vín a olejů, balení ovoce. Často je velkoobchodní firma nezávislá na výrobě, protože má vlastní nebo smluvně vázané výrobní provozy. Rozlišujeme tři typy velkoobchodníků: vyrábějící velkoobchodník: vyrábí část sortimentu (méně než 50%), který prodává, výrobce - velkoobchodník: prodává převážně výrobky své vlastní produkce (více než 50%), velkoobchodník - dohotovitel: nakupované zboží upravuje (např. pražení kávy, stáčení vína ). Traťový velkoobchod Typ velkoobchodní činnosti, při které se provádí rozvoz zboží bez skladování. Cash & carry Historický vývoj: v Evropě vznikají první skaldy v roce 1957 (v Německu) v souvislosti se změnou struktury zákazníků ve prospěch drobných podnikatelů; v ČR se C&C po roce 1991 - po malé privatizace a to v důsledku atomizace (rozpad na malé části) trhu a časté platební neschopnosti podnikatelů. typické znaky: výhradně velkoobchodní činnost, zákazníci - provozovatelé maloobchodu, společného stravování a služeb, široký sortiment zboží, samoobslužná forma prodeje, platba v hotovosti (cash), 15

odvoz zboží vlastní dopravou (carry). výhody pro odběratele: C&C nakupuje u výrobců velká množství za nízké ceny, velkoobchodní cena neobsahuje jinak vysoké náklady na rozvoz zboží, zákazníci nemusí držet vysoké zásoby; zboží lze denně dokupovat, zboží si lze prohlédnout, při vysoké obrátce zásob je zboží vždy čerstvé, C&C průběžně obohacuje sortiment. problémy C&C: poměrně úzká nabídka zboží, nevhodné skladovací technologie, nevhodný přístup pro dopravu a nedostatečné parkovací plochy. Výkon velkoobchodu se skládá z následujících oblastí Prodej a obchodní promotion -nákup a tvorba sortimentu. Transformace množství skladování. Doprava financování. Převzetí rizika -informace o trhu. Služby a poradenský management. Velkoobchod s úplnou činností je tradiční forma velkoobchodu. Někdy se používá termín dodávkový velkoobchod (skladový). Skladuje zboží, objednávky dodává zákazníkovi na místo určení, zabezpečuje podporu prodeje (reklamní a propagační akce), školí odběratele i jeho personál, zabezpečuje ekonomické služby. Vzhledem k šířce služeb, které velkoobchod s úplnou činností poskytuje, se obvykle stává základem vertikální integrace v VMS. Velkoobchodní překupníci Jedná se o soukromé nezávislé firmy, které přebírají do svého vlastnictví zboží, se kterým obchodují. V různých odborech podnikání se jim říká zprostředkovatelé, distributoři nebo dodavatelské domy. Rozdělujeme je na dvě kategorie. Na velkoobchody poskytující plné služby a velkoobchody poskytující omezené služby. Velkoobchody poskytující plné služby Poskytují plné služby-skladují zásoby, udržují prodejní síly, nabízejí obchodní úvěry, zabezpečují dodávky a manažerské služby. Existují dva typy velkoobchodů poskytujících plné služby, velkoobchodní překupníci a průmysloví distributoři. Velkoobchodní překupníci Prodávají zboží především maloobchodům a poskytují jim služby v plném rozsahu. Všeobecně zaměření překupníci nabízí několik sortimentů zboží, překupníci zaměření na určitý sortiment nabízí jeden či dva sortimenty víc do hloubky. Specializovaní překupníci se zaměřují jen na část sortimentu (např. jen na potraviny z oblasti zdravé výživy nebo na potraviny z mořských živočichů). 16

Odvětvoví distributoři Prodávají zboží především výrobcům a okrajově maloobchodu. Zabezpečují řadu služebskladování zboží, poskytování obchodních úvěrů a zajišťování dodávek. Nabízejí celý sortiment, užší sortiment nebo se specializují na úzký sortiment. Velkoobchody s omezenými službami Poskytují svým dodavatelům a zákazníkům menší rozsah služeb než velkoobchody s plnými službami. Existuje několik typů velkoobchodů s omezenými službami, velkoobchodní prodej za hotovost, velkoobchodní přeprava, zabezpečování velkoobchodních dodávek, komisionáři, družstva výrobců, zásilkoví velkoobchodníci. Velkoobchodní prodej v hotovosti Cash carry vede omezený sortiment zboží s rychlým obratem, které prodává maloobchodu za hotovost při osobním odběru. Zpravidla nezaručuje dodávky. Velkoobchodní přeprava Zabývá se především prodejem a přepravou zboží. Nabízí omezený sortiment zboží se středně dlouhou dobou trvanlivosti (mléko, chléb, zboží na rychlé občerstvení). Zpravidla obchází maloobchody, obchodní domy, nemocnice, restaurace, hotely a prodává jim uvedený sortiment za hotovost. Zabezpečování velkoobchodních dodávek Zajišťovatelé dodávek zabezpečují velkoobchod s objemným zbožím, jako je uhlí, dřevo nebo těžké stroje, zpravidla zboží neskladují a nemanipulují s ním. Když dostanou objednávku, vyberou výrobce a ten zajistí dodávku přímo spotřebiteli za dohodnutých podmínek a ve stanoveném termínu. Zajišťovatelé velkoobchodních dodávek přebírají zboží do vlastnictví a i riziko s tím spojené od okamžiku převzetí objednávky až do okamžiku dodání zboží zákazníkovi. Soubor velkoobchodních skladů umístěných na určitém území, navzájem se lišících stupněm specializace, kapacitou, úlohou v oběhu zboží je velkoobchodní síť. Komisionáři Jedná (prodává, nakupuje) vlastním jménem, na cizí účet (může i na vlastní, pak přestává plnit funkci zprostředkovatele a jedná se o tzv. samovstup komisionáře) různé komodity tj. zboží, cenné papíry, pouze nákup, pouze prodej. Poskytují služby maloobchodem s potravinami a léky hlavně v sortimentu nepotravinářského zboží. Komisionář zašle auto se zbožím do maloobchodu a jeho zaměstnanec doplní do regálů hračky, knihy, železářské zboží, zdravotnické potřeby a kosmetické přípravky. Označí je cenovkami a zajistí, aby v regálech nebylo zboží po záruční lhůtě. Nastaví markovací hodnoty na pokladně a udělá zápis inventáře. Komisionáři obchodují na základě komisionářské smlouvy. To znamená, že zboží zůstává v jejich vlastnictví a maloobchodu účtují jen to, které se prodalo. Jejich reklamní úsilí je velmi malé, protože obchodují se širokým sortimentem značkových výrobků s rozsáhlou vlastní reklamou. Zasílatel Je typem komisionáře, obstarává přepravu a související služby vlastním jménem na příkazcův účet. 17

Družstva výrobců Jsou ve vlastnictví členů. Shromažďují zemědělské produkty, které potom předávají na místních trzích. Jejich zisk je na konci roku rozdělený mezi členy družstva. Často se snaží o zlepšení kvality výrobků a propagují značku družstva. Zásilkoví velkoobchodníci Zasílají maloobchodům, průmyslovým zákazníkům a institucím katalogy, ve kterých jim nabízejí klenoty, kosmetiku, potravinářské speciality a řadu dalších drobnějších položek. Jejich hlavními zákazníky jsou malé firmy v odlehlých oblastech. Nemají žádný personál, který by se věnoval zákazníkům. Objednávky přijímají poštou a dodávky realizují prostřednictvím pošty, kamionovou dopravou nebo jinými lacinými prostředky přepravy. Makléři a zástupci (agenti) Nepřebírají zboží do svého vlastnictví a plní jen omezený okruh funkcí. Jejich hlavní úlohou je ulehčování nákupu a prodeje, za což dostávají provizi ve výšce 2 až 6 % z prodejní ceny. Specializují se podle sortimentu nebo podle typu zákazníků. Makléři Poslání makléře spočívá v kontaktování prodávajícího s kupujícím a v asistenci při jednání. platí je ta strana, která si je najala. Neskladují zboží, nefinancují transakce a nepřebírají žádné rizika. Dobře známí jsou makléři na potravinových burzách, makléři realitních kanceláří a pojišťovací agenti. Zástupci (agenti) Zastupují buď stranu prodávajícího nebo stranu kupujícího na základě nějaké dohody trvalejšího rázu. Rozlišujeme několik druhů zástupců (agentů), zástupci výrobců, prodeje, nákupu, obchodníci za provizi. Zástupci výrobců Obvykle zastupují dva nebo více výrobců doplňujícího sortimentu. S každým výrobcem uzavírají písemnou dohodu, ve které je specifikovaná cenová politika, oblast působení, způsob vybavování objednávek, dodací služby, záruky a výška provize. Tito zástupci dobře znají sortiment, jako jsou oděvy, nábytek a elektrospotřebiče. Většinou jsou to ve skutečnosti malé firmy jen s několika zaměstnanci, kteří jsou zkušenými obchodníky. Najmou si je především malí výrobci, kterým se nevyplatí udržovat si vlastní prodejní personál. Velcí výrobci si je najímají tehdy, když chtějí proniknout do nových teritorií nebo v těch oblastech, kde se jim nevyplatí udržovat vlastní prodejní zástupce na plný úvazek. Zástupci prodeje Mají smluvní zplnomocnění na prodej různého výrobního sortimentu výrobce. Výrobce nemá zájem o vlastní zabezpečení prodejních funkcí, protože na to není dostatečně kvalifikovaný. Zástupci prodeje plní funkci prodejního oddělení a mají významný vliv na určování cen, dodacích podmínek a termínů. Většinou nemají žádné teritoriální omezení. Obchodují zpravidla v odvětvích s textilními výrobky, průmyslovými stroji a zařízeními, uhlím a koksem, chemikáliemi a kovy. 18

Zástupci nákupu Mají zpravidla s kupujícími dlouhodobé vztahy. Zabezpečují pro ně přebírání, kontrolu, skladování a dopravu zboží. Poskytují svým klientům cenné informace a získávají pro ně nejlepší zboží za dostupné ceny. Obchodníci za provizi Přebírají zboží do osobního vlastnictví a domlouvají obchody. Většinou nebývají dlouho zaměstnaní některou ze zúčastněných stran. Často je využívají zemědělci, kteří nechtějí své produkty prodávat sami a nejsou členy družstev výrobců. Obchodník za provizi přiveze kamion zboží na centrální trh a prodá ho za nejvýhodnější cenu. Odečítá si provizi a vynaložené náklady a finanční zůstatek odevzdá výrobci. Pobočky a kanceláře výrobců a maloobchodníků Velkoobchodní operace probíhají zpravidla spíše mezi prodávajícími a kupujícími, než prostřednictvím nezávislého velkoobchodu. Samostatné pobočky a kanceláře se zabývají prodejem i nákupem. Prodejní pobočky a kanceláře Často je zřizují výrobci, aby jejich prostřednictvím získali lepší kontrolu nad zásobami, prodejem a propagací. Prodejní pobočky skladují zboží a nacházejí se v takových oborech, jako je stavební dřevo, automobilové díly a příslušenství. Prodejní kanceláře neskladují zboží a jsou nejvíce zřizovány při prodeji sypkého zboží. Nákupní kanceláře Plní stejnou úlohu jako makléři a zástupci, ale jsou zaměstnanci nakupující organizace. Mnoho maloobchodů zřizuje nákupní kanceláře ve velkých obchodních centrech jako New York a Chicago. Nezařazené velkoobchody V některých oblastech ekonomiky najdeme určité specializované typy velkoobchodů. Jde například o zemědělské výkupní organizace (vykupují zemědělské produkty velkého množství farem), společnosti pro transfer ropných produktů (soustřeďují vytěžené produkty z mnoha vrtů) a aukční firmy (zajišťují aukce automobilů a nábytku). Vývoj velkoobchodu v ekonomicky vyspělých zemích byl za poslední roky postižený následujícími faktory: rostoucí vertikální a horizontální kooperace, rostoucí koncentrace obratu, prudký pokles počtu samostatných velkoobchodníků. Maloobchod /retail, der Einzelhandel/ Výraz maloobchod znamená obchod v malém, prodej v malých množstvích. Maloobchodní činnost může vykonávat jak výrobce, tak i obchodník. Maloobchod je podnik nebo činnost zahrnující nákup od velkoobchodu nebo přímo od výrobce a jeho prodej bez dalšího 19

zpracování konečnému spotřebiteli. Maloobchod je výsledek dělby práce v obchodu. Maloobchod prodává zboží konečným individuálním spotřebitelům, realizuje zboží. Maloobchod je poslední spojovací článek, který zabezpečuje, aby zboží opustilo sféru oběhu a přešlo do sféry konečné spotřeby. Maloobchodní proces se skládá z mnoha specializovaných oblastí činností. Patří mezi ně: nákup zboží na další prodej spotřebiteli, prodej a podpora prodeje, přeprava zboží, převzetí podnikatelského rizika, finanční operace, získávání informací na rozhodovací proces. Většinu maloobchodního procesu zabezpečují maloobchodníci. Rozhodující část maloobchodních transakcí se uskutečňuje v maloobchodních prodejnách. Obchodní slovník z roku 1982 definuje prodejnu jako organizační jednotku, ve které se uskutečňuje prodej zboží obyvatelstvu a další činnosti s ním spojené. Typologie maloobchodních provozních jednotek-prodejen by se mohla rozdělit na základě těchto kritérií: obchodní sortiment: potravinářské, nepotravinářské, smíšené, stupeň specializace sortimentu, forma, způsob prodeje: individuální obsluha, samoobsluha, volný výběr, prodej podle vzorků, automatový prodej, zásilkový prodej, ambulantní prodej, kombinace několika forem prodeje, rozsah a struktura služeb: úplná nabídka služeb (před, současně a po prodeji), alokace stanoviště prodejny-obchodní ulice, obchodní centrum (různého typu), obchodně-společenské centrum, město (část města), stavební forma objektu, druh prodejny: prodejna, velkoprodejna, obří velkoprodejna (hypermarket), obchodní dům, butik, výstavní síň, nákupní středisko, velikost: standard podle Eurostatu, cena: standardní ceny, vysoké ceny, nízké až jednotkové ceny (diskont), stavebně-technické řešení objektu, ve kterém je umístěná prodejna, solitér, polyfunkční stavba, monotematická stavba. Maloobchodní organizace Maloobchodní prodejny mohou působit na trhu nezávisle, ale stále větší počet těchto prodejen se dostává do určité formy závislosti na maloobchodních organizacích. Obchodní společnosti jedná se o dva nebo více obchodů, které jsou ve společném vlastnictví a jsou společně řízeny. Dobrovolná sdružení podniků se skládají z nezávislých prodejců, kteří jsou podporováni velkoobchodem. Mají výhodu zejména v tom, že společně nakupují zboží ve velkém množství. Družstva spotřebitelů jedná se o obchody, které jsou ve vlastnictví spotřebitelů. 20