Imunodeficiemtní choroby Primární vrozené Sekundární- získané Podle postižené složky: Protilátkové T lymfocytů Kombinované Fagocytů komplementu
Primární imunodeficience Selektivní deficit IgA Brutonova agamaglobulinemie CVID (common variable immunodeficiency)- běžná variabilní imunodeficiencehypogamaglobulinemie která se projeví mezi 20.- 30. rokem života Poruchy komplementového syndromu Syndrom hyper IgE Poruchy fagocytozy
Sekundární imunodeficience : Metabolické choroby diabetes, uremie Postižení kostní dřeně (ozáření,léky,infiltrace nádorem) Odstranění důležitých lymfatických orgánů (stp.splenectomii)
sekundární Sekundární protilátková imunodeficience- ke ztrátě imunoglobulinů dochází při postižení ledvin nebo při ztrátách proteinů trávícím ústrojím Porušení tvorby imunoglobulinů u lymfoproliferativních onemocnění lymfomy,myelom Získané granulocytopenie- agranulocytoza po lécích a infekcích Postraumatický stres Infekce virem HIV
Imunosupresivní léčba Indikována především u autoimunitních chorob, vaskulitid, a u pacientů po transplantacích. Vyjímečně používána u těžkých alergických chorob nebo u onemocnění způsobených nadměrnou aktivací T-lymfocytů (psoriáza). Léčba vždy vede k sekundárnímu imunodeficitu - náchylnosti k infekcím a častějšímu výskytu malignit, zejména lymfatického systému..
Imunosupresiva a) imunomodulační farmaka antagonisté kyseliny listové - metotrexát purinové analogy azathioprin, mykofenolát mofetil alkylační látky - cyklofosfamid sulfasalazin antimalarika b) látky vázající se na imunofiliny cyklosporin A tacrolimus (FK 506), sirolimus c) antit, anti B» anti-thymocytární globulin» monoklonální protilátky proti CD3, CD4, CD52, CD25» anti-cd20 (Rituximab)
Alkylační látky Cyklofosfamid aktivní až metabolity (po zpracování v játrech) při malých dávkách klesají počty CD8+, při větších CD4+ po vysazení návrat k normálu trvá týdny až měsíce dlouhodobé podávání spojeno s Ca močového měchýře Chlorambucil působí přímo na B buňky vysoké dávky spojeny s rozvojem leukémie
Azathioprin (Azamun, Imuran) Inhibuje syntézu purinových bází. Inhibuje především T-lymfocyty (proliferující). Obvykle podáván v kombinaci s glukokortikoidy. Nežádoucí účinky - leukopenie, hepatotoxicita. Používán v léčbě autoimunitních chorob i u pacientů po transplantacích.
Imunosupresiva zasahující do metabolismu IL-2 Kalcineurinové inhibitory Cyklosporin A - vazba na cyklofilin (Consupren, Sandimun) Používán v transplantologii a u závažných autoimunitních chorob. Tacrolimus (FK 506) (Prograf) Sirolimus (Rapamycin)
Glukokortikoidy jako imunosupresiva Imunosupresivně působí především dávky 0,5-1 mg Prednisonu/kg/den; udržovací dávka bývá u dospělých 5-10 mg Prednisonu/den. použití prevence GvHD, autoimunitní a nádorová onemocněn Mechanismy účinku: Snížená produkce cytokinů (IL-1, TNF-α, IL-2) Inhibice exprese HLA-II Vedlejší účinky: redistribuce tuku, vznik vředové choroby, steroidní diabetes, hypertenze, poruchy růstu dětí, hypokalémie, osteoporóza, katarakta, psychózy...
Nežádoucí účinky kortikosteroidů vliv na psychiku atrofie kůže katarakta akné hirsutismus proximální myopatie hypertenze žaludeční vředy diabetes mellitus suprese nadledvinek aseptická nekróza Cushingoidní habitus zvýšená náchylnost k infekcím zhoršení růstové dynamiky u dětí osteoporóza horší hojení ran Obrázek převzat z www.bfawu.org
Léčba imunoglobuliny substituce u primární protilátkové imunodeficience sekundární protilátkové imunodeficience imunomodulace autoimunitních onemocnění 1 g cca 4x10 18 molekul IgG rozdíl v dávkování u substituce a suprese
IV IG u autoimunitních chorob a vaskulitid Indikace polymyositis/dermatomyositis, SLE s těžkou nefritidou, v hematologii: akutní ITP mechanismy: Blokáda Fc receptorů na fagocytujících buňkách Inhibice aktivace komplementového systému, inhib. tvorby cytokinů Inhibice tvorby protilátek včetně autoprotilátek
Léčba intravenózními imunoglobuliny V současné době zlatý standard léčby poruch tvorby protilátek. Doporučované dávky okolo 400 mg/kg/3-4 týdny. Vysoká cena léčby - průměrně 25-30 000Kč/měsíc. Dříve opakované přenosy HCV. Přes tuto léčbu obvykle přetrvává určitý stupeň imunodeficitu.
Klinické použití IVIG efektivita prokázána : immuní trombocytopenie Guillain-Barré syndrom Chronická zánětlivá demyelinizující neuropatie Kawasakiho nemoc Dermatomyositida Lambert-Eatonův myastenický syndrom Multifokální neuropatie povzbudivé výsledky (malé soubory pacientů) systémové vaskulitidy steroid-dependentní astma anti-faktor VIII indukovaná koagulopatie myastenia gravis (těžký průběh) nezvládnutelná epilepsie
Anti-cytokinová terapie Monoklonální protilátky proti TNF - alfa infliximab (Remicade) - chimérická adalizumab (Humira) - humanizovaná Etanercet (Enbrel) humanizovaná, inhibitor receptoru nežádoucí účinky: indukce autoprotilátek anti-dsdna, zvýš. incidence tbc indikace: RA, Crohn, Bechtěrev Inhibice IL-1 - Interleukin1-RA = Anakinra (Kineret)
Terapeutické využití monoklonálních protilátek Akutní rejekce po translantaci orgánů Protizánětlivá léčba Anti TNFα: infliximab (Remicade) RA, Crohn, Protinádorová léčba: Anti-CD20: rituximab (Mabthera) + kombinace s 90 Y nebo 131 I - NHL Anti-CD52: altuzumanb (Campath) - CLL Anti-epidermal growth factor-r: trastuzumab (Herceptin) Ca prsu Anti-CD33 konjugovaná s ozogamycinem (Mylotarg) - AML Inhibice agregace destiček antagonista glykoproteinu IIb/IIIb: abciximab (Reopro)
Monoklonální protilátky v léčbě nádorových onemocnění spojení monoklonální protilátky a cytotoxického léku (methotrexát, vinkristin), toxinu (ricin ) radioizotopu (jód- 131, yttrium-90) imunolokalizace tumoru radioizotopem označená protilátka (indium-111, technecium-99)
Současná terapie primárních imunodeficitů Nejtěžší stavy (SCID, LAD syndrom, Wiskottův-Aldrichův syndrom) - transplantace hematopoetických buněk. Protilátkové imunodeficity: substituční imunoglobulinová léčba + v případě nutnosti antibiotická profylaxe Ve většině ostatních případů je možná pouze antibiotická profylaxe. Vždy je nutné se vyhnout očkování živými vakcínami. U nemocných s T- buněčnými a kombinovanými imunodeficity je možno podávat pouze ozářené krevní deriváty - nebezpečí vzniku transfúzí indukované GVHR.
Transplantace krvetvorných buněk v terapii autoimunitních chorob Principem je zničení zralých lymfocytů (včetně autoreaktivních) myeloablativní dávkou cyklofosfamidu a celotělovým ozářením a následné vytvoření normálního imunitního repertoáru z autologních kmenových buněk odebraných před myeloablací.