Pavla Šňupárková Příručka pro rodiče a děti s ADHD Příručka obsahuje praktická cvičení pro rodiče i jejich děti. Cvičení vycházejí z metod kognitivně behaviorální terapie a jejich cílem je nácvik lepších způsobů zvládání příznaků ADHD.
Obsah Úvod 2 Co je to ADHD 4 Proč zrovna ADHD 5 Kdo za to může 5 Jak to vlastně vypadá, když má někdo ADHD 8 Jak se dá ADHD léčit 10 Jak můžeme chování svého dítěte ovlivňovat 16 Tréninkový program 19 Jaké cíle si můžeme stanovit 21 Práce s myšlenkami 24 Nácvik sociálních dovedností 26 Verbální komunikace 29 tón hlasu 29 hlasitost 30 Neverbální komunikace 32 mimika 32 oční kontakt 36 postoje 39 proxemika (vzdálenost) 41 Trénink asertivního chování 44 pochvala 45 kritika 48 žádost o laskavost 53 kompromis 56 empatie (porozumění) 60 Řešení problémů 63 Nácvik zvládání vzteku 65 Sebeodměňování 75 Závěrem 77 Literatura 78 1
Úvod Tato brožura je určena především rodičům dětí s hyperkinetickou poruchou. Ale může být užitečná všem, kteří s těmito dětmi bývají v kontaktu. Zdá se, že hyperaktivních dětí je stále více. Jaké jsou příčiny? Jak se porucha projevuje? A jak můžeme dětem s ADHD pomoci? Na tyto otázky můžeme společně hledat odpovědi právě v této knize. Věřím, že pro vás bude dobrou inspirací a doufám, že vám pomůže lépe zvládat řadu problémů, které s sebou porucha pozornosti s hyperaktivitou přináší. V první části je teoretický úvod, v němž můžete najít informace ohledně názvosloví, vývoje a výskytu poruchy. Stručně jsou uvedeny hlavní příčiny ADHD, projevy a možnosti léčby. Druhá část je praktická. Máte zde možnost vyzkoušet si různá cvičení, která mohou pomoci lépe zvládat negativní projevy poruchy. Jde především o trénink sociálních dovedností, zvládání vzteku u dětí, plánování času, řešení problémů a podobně. Součástí cvičení jsou formuláře a tabulky, které můžete v rámci tréninkového programu využít. Některá cvičení jsou určena i vám. Poznáte je podle tohoto obrázku. Ideální postup při používání této publikace je nejdříve si ji celou přečíst a potom se zaměřit na to, co je pro vás nejaktuálnější. Doporučuji nejdříve se zamyslet nad tím, které problémy vnímáte jako nejpalčivější. Na jejich základě si stanovte cíle. A potom hledejte taková cvičení, která budou v souladu s vašimi cíli. Velmi doporučuji vše si zapisovat! Publikace obsahuje tabulky a formuláře, které pomáhají mapovat vaše chování i chování vašich dětí. Popis chování, včetně vašich myšlenek a pocitů, které v dané situaci prožíváte je velice přínosný. Jednak máte nezkreslená fakta, s nimiž můžete pracovat a potom lépe zhodnotíte průběh svého počínání. Máte před sebou jasnou odpověď, zda si vedete dobře nebo ne. Vy budete aktivní plánovači tréninku. Svým dětem můžete vybírat cvičení, která mají trénovat. Cvičení pro děti poznáte podle tohoto obrázku. Nejvhodnější bude, když si předem naplánujete, jakou máte vizi. To znamená, že dětem budete předkládat cvičení promyšleně. Například máte problém se zvládáním vzteku. Nejdříve si tedy budete zapisovat situace, ve kterých se dítě vzteká. Popíšete jejich reakci, své chování, myšlenky a pocity. Zkusíte se svými myšlenkami pracovat. Potom si 2
Jak to vlastně vypadá, když má někdo ADHD? Ten chlapeček je ale hyperaktivní! Slýcháme dnes stále častěji. Někdo si myslí, že mezi hyperaktivitou a nevychovaností není rozdíl. Tak jak to vlastně vypadá, když má dítě hyperkinetickou poruchu? Poznáme ji podle poruchy pozornosti, hyperaktivity a impulzivního jednání. Tato triáda musí být zastoupena, abychom mohli prohlásit dítě za takzvaně hyperaktivní. Porucha pozornosti se projevuje nepozorností vůči podrobnostem jak ve školní, tak při domácí práci a neschopnosti udržet pozornost i během hry. Děti se chovají, jako by neposlouchaly, co jim kdo říká, určenou práci nedokončí, mají potíže s organizací zadaných úkolů, vyhýbají se činnostem, které vyžadují dlouhodobou pozornost, často ztrácejí osobní věci a školní pomůcky, jsou zapomětlivé, rozptylují je i slabé podněty. Dítě si neumí organizovat práci, nedokončí úkol, nestrukturuje volný čas. Projevuje se u něho porucha motivace, úsilí a vytrvalosti, zvláště v aktivitách, které nepřinášejí okamžité uspokojení. Hyperaktivita s neschopností relaxace, sedavých aktivit. Takové dítě chvíli neposedí. Přitom výkon pohybu je správný, ale jeho provedení je zbrklé, nepřesné, nekoordinované. Takže hyperaktivní děti nezažívají ani uspokojení při sportovních aktivitách, neboť se jeví jako neohrabané. Impulzivita se projevuje jak ve formě jednání, tak ve formě kognitivního stylu (zbrklé úsudky, překotné rozhodování...). Mnoho věcí dělají nahodile, postupují spíše chaoticky než systematicky. Mají problémy se sebeovládáním, všechno dělají okamžitě. Pouštějí se zbrkle, bez rozmýšlení do nebezpečných aktivit a hrozí jim proto větší riziko úrazů a nehod. Často mluví bez ohledu na sociální zábrany, přerušují řeč nebo činnosti jiných lidí, vykřikují ve škole. K dospělým mají obvykle sníženou společenskou distanci. Kdy se dá zjistit, zda mám hyperaktivní dítě? Je velice důležité stanovit diagnózu v nejútlejším věku dítěte, dříve než se plně rozvinou poruchy chování a učení a zvláště sekundární příznaky ve formě neuróz a vývoje psychopatických rysů. Vývojová psychologie sleduje duševní vývoj dítěte a porovnává ho s jeho vrstevníky. Známky oslabení CNS se mohou projevit vývojovými opožděními za normou příslušnou 8
Přistoupíme k praktickým cvičením Tréninkový program Syndrom ADHD komplikuje život dětem i jeho okolí. Problémy, které jsou popsány výše, můžete zkusit aktivně řešit. Kromě návštěvy pedagogicko-psychologické poradny, kde vám odborníci dítě otestují a potvrdí diagnózu, existují i jiné cesty. V některých poradnách provádějí tréninkové programy pro hyperaktivní děti. Většinou formou skupinových terapií. Je to bezesporu vítaná aktivita! Děti v kolektivu dětí dostávají zpětnou vazbu o svém chování a mohou se učit chovat jinak. Další možností je návštěva psychologa nebo pedopsychiatra. Ten se může dítěti věnovat individuálně. Dětem nepomůže jen odborník, ale především vy jeho rodiče. S vámi tráví nejvíce času, vaše hodnoty a názory přejímá a řídí se jimi. Vy jste pro něho jistotou a oporou. A vaše mínění má pro něho rozhodující význam. Vy znáte potíže svého dítěte nejlépe. Proto by veškeré nápravné postupy měly mít oporu ve vaší rodině. Ideální pro dobrý průběh nápravy je porozumění problémům, chápající rodiče, kteří chtějí bojovat s příznaky ADHD a trpělivý učitel. V neposlední řadě je to spolupracující dítě. Také ono by mělo být přiměřenou formou motivováno ke změně chování. Například: Honzíku, dneska jsi byl moc hodný. Napsal sis úkoly a sám uklidil věci. Vůbec jste se nehádali s bratrem. Máme oba velkou radost. Víme, že když nás někdy zlobíš, neděláš to schválně a pak tě to mrzí. Rádi bychom udělali něco, aby takových dní, jako ten dnešní bylo mnohem více. Co ty na to? Zkusíme změnit své chování a ty se o to pokusíš taky, ano? Než začnete přistupovat ke změně, měli byste si problémové chování svého dítěte dobře zmapovat. Používejte záznamy problémového chování (na straně 23) nebo si vytvořte podobné záznamové archy. Možná časem sami zjistíte, kdy mívá dítě větší problémy se zvládáním některých činností. Až budete mít jeho chování lépe pod kontrolou, zaměřte se na to, aby si i dítě více uvědomilo, jak se chová. Cílem společného zaznamenávání je to, aby dítě mělo zpětnou vazbu na své jednání. Má možnost vidět, kdy se mu dařilo a kdy ne. Může to být pro něho motivační, neboť jasně vidí výsledky svého snažení. Někdy děti propadají pocitům beznaděje a trápí se myšlenkami, že jsou k ničemu. I proto mají záznamy význam. Kromě neúspěchu zde vidí i své úspěchy. Můžete si vytvořit přehlednou tabulku. 19
4. cvičení: Mimika Dopiš, jakou emoci cítí jednotlivé obličeje. 35
1. cvičení: Kompromis Cíl: Naučit se hledat řešení přijatelné pro obě strany. Podívej se na obrázek. Jsou na něm sourozenci, kteří se hádají o to, kdo bude pracovat na počítači. Napiš rozhovor, který by mohli vést. Zakonči ho kompromisním řešením. 57
1. cvičení: Zvládání vzteku Cíl: Naučit se reagovat klidnějším způsobem v nepříjemných situacích. Podívej se na obrázek. Představ si, že jsi kluk, který se polil při obědě polévkou. Kamarádi se ti smějí. Jak můžeš reagovat? 69