PŘÍČINY HLADOMORŮ V ROZVOJOVÉM SVĚTĚ SE ZAMĚŘENÍM NA ASII

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE Petra KVÍTKOVÁ PŘÍČINY HLADOMORŮ V ROZVOJOVÉM SVĚTĚ SE ZAMĚŘENÍM NA ASII Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. Olomouc 2006

Prohlašuji, že bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a veškeré použité prameny jsem uvedla v seznamu literatury. V Olomouci dne 7. května 2006. podpis

Děkuji Doc. RNDr. Pavlovi Nováčkovi, CSc. za cenné rady, vstřícný přístup a odborné vedení mé bakalářské práce.

Vysoká škola: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Geografie Školní rok: 2004/2005 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE pro Petru Kvítkovou studijní obor: Mezinárodní rozvojová studia Název tématu: Příčiny hladomorů v rozvojovém světě se zaměřením na Asii Rámcová osnova: Vymezení základních pojmů (hlad, hladomor, aj.). Hladomory v historii. Klasifikace příčin hladomorů. Podrobná analýza vybraných příkladů (Severní Korea). Aktuální hrozby hladu a jejich příčiny. Možnosti jejich odstranění. Budoucnost a možné hrozby hladomorů.

Rozsah grafických prací: dle potřeby Rozsah původní zprávy: 35 45 stran Seznam odborné literatury: bude zpracován v průběhu práce Vedoucí bakalářské práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. Datum zadání bakalářské práce: 2. května 2005 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2006.. Vedoucí katedry.. Vedoucí bakalářské práce V Olomouci dne 2. května 2005

Obsah Seznam použitých zkratek...7 Úvod...8 Cíl práce...9 Použitá metodologie... 10 1. Problém hladu... 11 1.1. Vymezení základních pojmů... 11 1.2. Nerovnost v přístupu k potravinám... 14 1.3. Oběti hladu... 16 1.3.1. Děti... 17 1.3.2. Ženy a muži... 17 1.3.3. Fyzické projevy spojené s nižším energickým příjmem... 18 2. Hladomory v historii... 20 3. Klasifikace příčin hladomorů... 21 3.1. Přírodní hladomory... 21 3.1.1. Hladomory způsobené přírodními katastrofami... 21 3.1.2. Vliv globálního oteplování... 22 3.2. Hladomory vyvolané člověkem... 23 3.2.1. Nadměrné využívání životního prostředí... 23 3.2.2. Války... 24 3.2.3. Past chudoby... 24 3.2.4. Příčiny populační... 25 3.2.5. Vliv nedemokratických režimů... 25 4. Analýza situace v Severní Koreji... 28 4.1. Současná Korea... 28 4.2. Hladomor... 28 4.3. Aktuální potravinová situace v zemi... 31 5. Řešení potravinového problému... 33 5.1. Prevence hladu... 33 5.2. Předpoklady úspěšného řešení... 33 5.3. Způsoby řešení... 34 5.3.1. Krátkodobá opatření... 34 5.3.2. Střednědobá opatření... 35

5.3.3. Dlouhodobá opatření... 35 5.4. Rozvojové cíle tisíciletí... 37 6. Aktuální hrozby hladu... 38 6.1. Zhodnocení současné potravinové situace ve světe... 38 6.2. Potravinová bezpečnost v Asii... 41 6.2.1. Afghánistán... 41 6.2.2. Irák... 41 6.2.3. Země zasažené tsunami v roce 2004 a problém hladu... 42 7. Prognózy do budoucnosti... 43 7.1. Demografický vývoj... 43 7.2. Potraviny a výživa... 43 7.3. Produkce plodin... 46 7.4. Nové technologie... 47 7.5. Rybolov... 48 Závěr... 49 Shrnutí... 51 Summary... 52 Klíčová slova... 53 Použité zdroje... 54 Přílohy... 57

Seznam použitých zkratek AU CDI IFAD IFPRI FAO LDCs MDGs OSN PDS UNICEF WFP WHO Africká unie Centrum informací o obraně Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj Mezinárodní výzkumný institut pro strategie výživy Organizace OSN pro výživu a zemědělství Nejméně rozvinuté země světa Rozvojové cíle tisíciletí Organizace spojených národů Systém veřejné distribuce potravin Dětský fond OSN Světový potravinový program Světová zdravotnická organizace 7

Úvod Jedním z charakteristických znaků dnešního světa je vzrůstající nerovnost. Ta může nabývat různých dimenzí od rozdílů v bohatství, technologiích, kvalitě životního prostředí, až po úroveň zdravotní či sociální péče. Odlišností, které ztrpčují život obyvatelům rozvojového světa, by se jistě dalo nalézt více, ale za jeden z nejpalčivějších problémů můžeme považovat nerovnoměrný přístup k potravinám. Jelikož jsou fyziologické funkce lidského těla stejné u všech obyvatel této planety bez ohledu na jejich původ, je zřejmé, že se jedná o fundamentální výzvu týkající se samotné podstaty lidského bytí. Zajištění přiměřeného množství potravin patří k základním lidským potřebám a bez jeho naplnění není možné rozvíjet další stránky plnohodnotného života. Obyvatelé vyspělého Severu při různých přírodních katastrofách či jiných neštěstích často prokazují značnou míru altruismu a nabízí pomocnou ruku postiženým. K plíživým katastrofám jako je právě nedostatek potravin, však už tak citliví nejsou, přestože hladomoru může padnout za oběť mnohem více lidských životů. Existuje značné množství literatury, internetových zdrojů či názorných videí věnujících se otázce potravinového problému, jen málokdo si však opravdu dokáže představit jaké to je jít dennodenně spát s prázdným žaludkem a ráno se s ním probudit. Jaké to je, když vidíte své vlastní děti umírat hladem. Jaké to je, když vy sami umíráte hladem. Ani já si takovou situaci nedokážu představit a to byl jeden z hlavních důvodů, který mě vedl k výběru tématu mé bakalářské práce. Cílem mé práce bylo proniknout hlouběji do problematiky nedostatku potravin a analyzovat příčiny potravinových krizí provázejících lidstvo po celou jeho historii. Ve své práci jsem se zaměřila nejen na řešení těchto krizí, ale také na jejich prevenci. V neposlední řadě bych chtěla apelovat na to, že podvýživa a hladomory jsou jevy, se kterými se v dnešní době dokážeme vypořádat. V zahajovacím proslovu na Summitu tisíciletí stanovil generální tajemník OSN Kofi Annan základní etickou výzvu naší doby: V době, kdy lidstvo začíná odhalovat kód lidského života a může své poznatky během sekund přenášet z kontinentu na kontinent, nemůže žádná matka na světě pochopit, proč by její dítě mělo zemřít na podvýživu či nemoc, která se dá vyléčit. Doufám, že i má práce bude výzvou k uvědomění si toho, že ačkoliv je potravinový problém tichým a plíživým nepřítelem, neznamená to, že neexistuje. 8

Cíl práce Cílem této práce je komplexně zmapovat problematiku potravinového problému v rozvojovém světě. První kapitola poskytuje základní informace o celé problematice od zhodnocení současných nerovností v přístupu k potravinám, přes vymezení základních pojmů až po dopady hladovění na lidský organismus a jednotlivé skupiny obyvatel. Druhá kapitola týkající se hladomorů v historii na vybraných příkladech dokumentuje, že s problémy se zajištěním potravin se lidé potýkali již v minulosti. Jak již sám název napovídá, nejvíce prostoru bude věnováno podrobné analýze jednotlivých příčin způsobujících potravinové krize. Příčiny jsou děleny na přírodní a člověkem způsobené a v rámci těchto dvou kategorií jsou dále rozdělovány podle faktorů, které krizi vyvolaly nebo k ní zásadním způsobem přispěly. Na konkrétním příkladu hladomoru v Severní Koreji bude podrobně ilustrována komplexnost a provázanost jednotlivých příčin krize to, že primárním hybatelem hladomoru mohou být přírodní události jako je povodeň či sucho, ale to jaký budou mít dopad na populaci zaleží na organizaci společnosti. V následující kapitole jsou diskutována možná řešení potravinových krizí, která jsou klasifikována na krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. Každé této kategorii je věnován prostor, kde jsou vysvětleny konkrétní způsoby jak dosáhnout požadovaných výsledků. Na konci této kapitoly je krátce analyzován pokrok v redukci počtu hladovějících, tak jak se k němu země zavázaly v Rozvojových cílech tisíciletí. Závěrečné kapitoly této práce jsou věnovány aktuálním hrozbám hladu a prognózám do budoucnosti. Celá problematika potravinového problému je mnohem širší, avšak na její hlubší analýzu z důvodu omezeného rozsahu práce nezbývá prostor. 9

Použitá metodologie Při vypracovávání bakalářské práce byla použita rešeršně-kompilační metoda sběru a následné analýzy dat. U sběru informací byly využity jak internetové zdroje tak knihy věnujícími se danému tématu. Časově nejnáročnější etapou byla analýza získaných informací, jelikož byla velká část potřebných zdrojů dostupná v anglickém jazyce a pro jejich použití bylo nutné je nejdříve přeložit a teprve poté bylo možné analyzovat je. Jednalo se zejména o dokumenty a výroční zprávy nejvýznamnějších organizací zabývajících se danou problematikou jako je FAO nebo WFP. Tyto dokumenty byly zpracovány v kapitole Prognózy do budoucnosti a v části kapitoly Aktuální hrozby hladu. Z informací internetových zdrojů, věnujících se danému tématu, vychází kapitola Analýza situace v Severní Koreji. Nejrozsáhlejší kapitola této práce Klasifikace příčin hladomorů kombinuje jak internetové, tak knižní zdroje. Studium literárních pramenů bylo využito zejména v kapitolách Problém hladu, Řešení potravinového problému a Hladomory v historii. Stěžejními literárními zdroji v tomto případě byly následující publikace: Crow, B. (2000):Understanding famine and hunger, Hareide, D. (1991): Vulnerability to famine a Jeníček, V., Foltýn, J. (2003): Globální problémy a světová ekonomika. K doplnění některých kapitol jsou použity informace z knih, které jsou dostupné v elektronické podobě. Veškerá citovaná literatura je uvedena v Použitých zdrojích. Uvozovkami jsou označeny ty části textu, které byly citovány z dostupných zdrojů přímo. Při tvorbě této práce bylo také využito poznámkového aparátu, přičemž poznámky pod čarou slouží k vysvětlení některých uvedených skutečností a tudíž k jejich lepšímu pochopení. Následně vznikl ucelený text, který je výsledkem této práce. 10

1. Problém hladu 1.1. Vymezení základních pojmů Abychom mohli analyzovat problém výživy a hladu je třeba rozlišovat mezi termíny hlad (hladomor) a chronická podvýživa. Za hladomor je označována krize, při níž lidé hladoví v důsledku nedostatečného příjmu potravy a současně je spojena s prudkým vzrůstem úmrtnosti v důsledku zvýšeného výskytu onemocnění. (CROW, 2000, s. 52) Hladomor probíhá na konkrétním místě v konkrétním čase můžeme zmapovat místo, kde se vyskytuje, podobně můžeme mluvit o rocích hladu. (HAREIDE, 1991, s. 7) HAREIDE (1991) popisuje hladomor jako morální anomálii lidské tělo ztrácí na váze a pomalu umírá. Hlad definuje jako sociální syndrom, proces možno popsat jak sociálně, demograficky tak ekonomicky. Hladomor bývá někdy charakterizován také jako katastrofa, se kterou se společnost není schopna vypořádat a vyžadující vnější pomoc. (HAREIDE, 1991, s. 7) Hlad navíc způsobuje i velké změny v chování člověka, nerespektování civilizačních a kulturních norem, sociální rozklad apod. (JENÍČEK, 2003, s. 118) Většina autorů popisuje průběh hladomoru ve třech fázích. Po počátečním stádiu nedostatku přichází druhé stádium mnohem větší nouze a drahoty. Závěrečná fáze je charakterizována obrovskou úmrtností. (HAREIDE, 1991, s. 8) Těmto třem stádiím se podrobně věnuje DIRKS (in: HAREIDE, 1991): První stádium: je charakterizováno intenzivními a hyperaktivními interakcemi prakticky ve všech sférách. Může zahrnovat migraci, altruistické vztahy, projevy náboženských rituálů a politického neklidu. V této fázi lidé ještě nejsou tolik vyčerpaní a mohou představovat potenciální hrozbu pro vládu. Druhé stadium: se projevuje vzrůstající nedostatkem energie, bílkovin a poklesem lidských aktivit. Sociální závazky se rozpadají, funkce rodiny zatím zůstává neporušena. Vzrůstají různé projevy agrese proti vládě ty často vedou k hlubšímu kolapsu, objevují se krádeže, vraždy či dokonce kanibalismus. Třetí stádium: v této fázi se hroutí úsilí rodin o kooperaci. Členové rodiny se rozptylují, jedinec se s námahou postará sám o sebe (natož pak o ostatní členy rodiny). Neznamená to ale, že by tato fáze nebyla prostoupena altruismem. Během hladomoru v severní Etiopii se starší lidé rozhodli nepřijímat jídlo, aby tak dali šanci přežít dětem. Situace může být označena jako extrémní dezintegrace a apatie. Bohatší skupiny lidí však tato situace často neohrozí, dokážou se vyhnout fyzickému utrpení a dokonce mohou profitovat z utrpení 11

ostatních. Jakmile proces dosáhne tohoto stádia, lidé většinou neumírají kvůli naprostému hladovění, ale kvůli onemocněním, která dosahují epidemických rozměrů nejčastěji se jedná o choleru, průjmy, tuberkulózu, neštovice, spalničky či spálu. (HAREIDE, 1991, s. 9) Změnami ve společnosti vedoucí ke krizi se zabývá i CROW (2000), který je ovšem člení do čtyř následujících fází (mohou trvat měsíce i roky): 1. nouze, nedostatek potravy; bezprostřední příčina hladomoru nutící obyvatele k úsporám 2. strategie jak zvládnout nouzi; krátkodobá migrace za účelem hledání obživy, prodej majetku 3. zhroucení společnosti: vyčerpání, rozptýlení a masová migrace obyvatel 4. příchod do uprchlických táborů (CROW, 2000, s. 53) DEWAAL (in: CROW, 2000, s. 55) se zabývá třetí a čtvrtou fází sociálního kolapsu přičemž tvrdí, že posun od strádání ke kolapsu (většinou způsobený válkou, nájezdy, či jinou formou násilí) je to, co vede k masovému hladovění. Lidé čelící nedostatku jídla a dalších základních životních potřeb migrují, aby našli práci, potraviny, vyhledali příbuzné, cestují na trh za účelem prodeje svého majetku. Některé části jejich majetku (dům, půda a další nepohyblivý majetek) zůstanou dočasně opuštěny a tudíž i vystaveny nebezpečí poškození či krádeže. Movitý majetek jako dobytek, může zemřít během cesty. Navzdory tomu zisky pro migranty v takovém období jsou vždy větší než ztráty podmínky doma by byly horší. (CROW, 2000, s. 55) Sociální kolaps nastane, jakmile selžou strategie jak přežít krizi. V okamžiku, kdy lidé už déle nevěří, že je možné zachránit jejich životy. Mezinárodní pozornost je většinou omezena pouze na koncová stádia, kdy oběti opustily své domovy a migrují v zoufalé touze najít potraviny. (CROW, 2000, s. 54) Snaha přežít krizi přináší také náhlou a dramatickou změnu v ekonomickém myšlení rolníka. Rolníci se zoufale snaží uprchnout ze samozásobitelského systému a zapojit se do tržního systému a výměny zboží. Trh přebírá mnohem větší důležitost než dříve, jelikož si rolníci uvědomují jak jejich přežití závisí na zisku, aby si mohli koupit potraviny. (CROW, 2000, s. 59) Chudí lidé, kteří nevlastní žádné výrobní prostředky vyjma své vlastní pracovní síly (kterou se snaží prodat, aby si mohli koupit jídlo), patří ke skupinám nejvíce citlivým na tržní podmínky. Mnoho obětí hladomorů proto tvoří námezdní rolníci nevlastnících půdu. (CROW, 2000, s. 71) 12

Hladomor je popisován jako výsledek dvojího selhání. Zaprvé se jedná o selhání běžného systému produkce/distribuce neschopnost zajistit potraviny pro populaci. Zadruhé jde o neúspěch krizového systému, který nastupuje po nezdaru běžného systému. V mnoha částech světa, kde se hladomor nevyskytoval po několik desetiletí, trpí velká část populace dlouhodobými nutričními ztrátami. Tento stav je označován jako chronický hlad, a jen málokdy získá pozornost médií, ačkoliv může zabít globálně více lidí než akutní krize (hladomor). (CROW, 2000, s. 52) Chronický hlad je oproti hladomoru široce rozšířený a dlouhotrvající. (HAREIDE, 1991, s.7) V posledních několika desetiletí došlo k určitým pokrokům v odstranění nebo alespoň ve snížení akutních projevů hladu a některých forem podvýživy. Naproti tomu menších úspěchů bylo dosaženo v úsilí o eliminaci chronického hladu a zajištění potravinové bezpečnosti 1. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 138) Vedle nedostatečného energetického příjmu může další problém výživy spočívat v absenci některých důležitých látek v potravinách. V tomto smyslu se o tomto jevu hovoří jako o skrytém hladu. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s.128).v některých oblastech lidé jedí jen jeden druh potraviny po celý život. Tato potravina sice může být energeticky bohatá a člověka nasytí, chybí jí ale některé pro organismus důležité látky. Jak uvádí JENÍČEK a FOLTÝN (2003), kolem 200 mil. obyvatel světa trpí chronickým nedostatkem vitamínu A. Podle IFPRI (2005) nedostatek vitamínu A ovlivňuje imunitní systém přibližně 40 % dětí mladších pěti let věku v rozvojových zemích a vede každý rok přibližně k úmrtí 1 milionu dětí. V některých zemích je situace ještě horší, jako například v Indii, kde nedostatkem vitamínu A trpí až 60 % dětí předškolního věku. Deficit železa způsobuje chudokrevnost u 1,5 mld lidí. Nedostatek železa postihuje až 70 % žen v Indii a 50 % v subsaharské Africe. (IFPRI, 2005, s. 2) Dvě sta až tři sta milionů lidí je postiženo endemickou strumou 2 z nedostatku jódu. Nedostatek těchto látek způsobuje kožní nemoci, při dlouhodobém deficitu minerálních látek špatný vývoj kostí, při hypo- a avitaminózách k chorobným stavům, jako jsou kurděje 3, beri 1 Potravinové bezpečnosti je podle definice FAO dosaženo pokud všichni lidé v dané zemi mají bezpečný přístup k dostatečnému množství výživných potravin, aby mohli vést zdravý a aktivní život. 2 struma - zvětšení štítné žlázy v důsledku nedostatku jódu, velká struma může stlačovat průdušnici nebo způsobovat poruchy polykání 3 kurděje avitaminóza z nedostatku vitamínu C, projevuje se krvácením z dásní až ztrátou zubů, špatným hojením ran, sníženou odolností 13

beri 4, křivice 5 a pelagra 6 s nevratnými změnami na organismu. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 126) Dle JENÍČKA a FOLTÝNA (2003, s. 127) je problém skrytého hladovění snáze řešitelný než nedostatek energie - řešení spočívá v osvětě a v dodání potřebných látek postiženým (např. ve formě tablet). Graf č. 1: Nedostatek vitamínu A u dětí předškolního věku, 1990 2000 Zdroj: BRAUN (2005, s. 2) 1.2. Nerovnost v přístupu k potravinám Potravinový problém je obecně považován za jeden z nejvýznamnějších problémů současného světa. Ve své podstatě představuje velmi široký komplex ekonomických, sociálních, demografických, technologických a politických aspektů výroby, rozdělování, směny a spotřeby potravin. Potravinový problém je zdrojem napětí a znamená vážnou hrozbu dalšímu rozvoji společnosti. (JENIČEK, FOLTÝN, 2003, s. 111) Tento svět je rozdělen zhruba na tři typy států: 1. ty jejichž obyvatelstvo vynakládá množství peněz na to, aby netloustlo 2. ty jejichž obyvatelstvo jí, aby žilo 3. ty jejichž obyvatelé nevědí, odkud se vezme další jídlo. 4 beri beri onemocnění nervového systému způsobené nedostatkem vitamínu B1 5 křivice onemocnění způsobené nedostatkem vitamínu D, nemoc způsobuje těžké nevratné deformity kostry 6 pelagra avitaminóza způsobená nedostatkem nikotinové kyseliny, způsobuje kožní, zažívací a nervové poruchy 14

Společně s těmito rozdíly existují ostré kontrasty v nemocnosti obyvatelstva a v průměrné délce života. (LANDES, 2004, s. 19) Obr.č.1: Spotřeba potravin ve světě (1999-2001) Upraveno autorkou podle následujícího zdroje: FAO Statistic Division (2003a) Rozvinuté země vyrábějí kolem 50 % celosvětové produkce potravin, přičemž zde žije zhruba 15 % celkové populace. V rozvinutých ekonomikách je produkce potravin na obyvatele asi 3,5krát vyšší než v rozvojových zemích. (JENIČEK, FOLTÝN, 2003, s. 111) Rozvinuté země jsou charakteristické přebytkem potravin, zatímco v chudých ekonomikách panuje obecný nedostatek potravin pro široké masy obyvatelstva projevující se podvýživou a s tím spojenými nemocemi (JENIČEK, FOLTÝN, 2003, s. 117) V 70. letech se ve vývoji světové ekonomiky projevila strukturální krize charakterizovaná krizí energetickou (hlavně ropnou), surovinovou a potravinovou. Potravinová krize propukla v roce 1972 v důsledku stoleté neúrody, která postihla jižní a jihovýchodní Asii a subsaharskou Afriku, a v důsledku omezování osevních ploch hospodářsky vyspělých zemí. Absolutní nedostatek potravin a růst jejich cen byl do dvou let zastaven, a od té doby se tento problém stal v rozvojových zemích chronickým. (NEZVAL, 2000, s. 19) Podle OSN (2002) produkce potravin v průběhu posledních 50 let roste zcela nebývalým tempem, předstihuje dokonce i tempo růstu populace, která se za stejnou dobu zdvojnásobila. Více než 830 milionů lidí tedy více, než kolik jich žije např. v Evropě však stále trpí hladem. (OSN, 2002, s. 142) Hladovění postihuje každého sedmého člověka na Zemi. (OSN, 15

2002, s. 36) Podle OSN v jižní Asii hladoví jeden člověk ze čtyř. V sub-saharské Africe dokonce jeden ze tří. OSN (2002) deklaruje, že hlad a podvýživa nepramení až tak z nedostatku potravin, jako spíše z chudoby postižených lidí, kteří si prostě nemohou koupit jídlo. Podle statistiky FAO (2006) hladoví více než 30% populace ve více než 70 rozvojových zemí. Z celkového počtu podvyživených žije podle údajů FAO: 221,1 milionů v Indii 203,5 milionů v Subsaharské Africe 142,1 milionů v Ćíně 519 milionů v Asii a Pacifiku 52,9 milionů v Latinské Americe a Karibiku 33,1 milionů na Blízkém Východě Obr.č.2: Podvyživené obyvatelstvo v jednotlivých zemích světa v letech 2000-2002 Upravenou autorkou podle následujícího zdroje: FAO (2005a) 1.3. Oběti hladu Jak uvádí WFP (2006b) hlad postihuje obyvatele všech věkových kategorií. Od dětí, jejichž matky je nemohou kojit pro nedostatek mléka, po lidi vyššího věku, kteří nemají příbuzné, jenž by se o ně postarali. Stejně tak útočí na obyvatele chudinských čtvrtí, sirotky, jejichž rodiče zemřeli na AIDS či farmáře nevlastnící půdu. Začarovaný kruh hladovění se 16

rozšiřuje nejen kratší délkou života hladovějících, ale přenáší se také na další generace. Podvyživené matky rodí děti s velmi nízkou porodní váhou. Každý rok se v rozvojových zemích narodí více než 20 milionů kojenců s nízkou porodní váhou 30% z nich v Indii a Bangladéši. (WFP, 2006b) Tři čtvrtiny všech hladovějících žijí ve venkovských oblastech, zejména v Asii a v Africe jsou naprosto závislí na zemědělství a nemají žádný alternativní zdroj příjmu či jiné zaměstnání a proto jsou obzvláště zranitelní v době nějaké krize. Podle údajů FAO polovinu z 815 milionů hladovějících v rozvojových zemích tvoří rodiny rolníků závislé na omezeném množství půdy náchylné k přírodním katastrofám jako jsou sucha či povodně. Jednu pětinu tvoří rodiny farmářů pracující na nevlastní půdě. Kolem 10 % tvoří komunity závislé na pastevectví, rybolovu či lesním hospodářství. 1.3.1. Děti Jak uvádí odhady WFP (2006b) podvýživou trpí 167 milionů dětí mladších pěti let a to jak výsledkem akutní krize tak chronického hladu. To znamená, že děti tvoří 20 % všech hladovějících. Podvyživené děti ztrácí svou přirozenou zvídavost a vůli k dětským hrám. Miliony dětí jsou nuceny předčasně ukončit školní docházku a to jak z důvodu špatné koncentrace hladových dětí, tak z potřeby jejich přispění k práci na poli či v domácnosti. Škola je pro hladovějící rodinou chápána jako přepych. Světový potravinový fond již téměř 40 let zajišťuje bezplatné školní obědy jako stimulaci docházky dětí z chudých rodin do školy. Výzkumy prokázaly, že programy bezplatného stravování ve škole podpořily výkony dětí ve třídě a také významně zvýšily docházku do školy. WFP (2006) také zajišťuje příděly jídla pro rodiny, které posílají dívky do školy, což pomohlo zvýšit docházku dívek do školy o 50 %. 1.3.2. Ženy a muži Jídlo přicházející do domácnosti může být rozdělováno nerovnoměrně. Kulturní tradice a uspořádání společnosti často způsobují to, že ženy jsou mnohem více vystaveny účinkům hladu. Sedm z deseti hladovějících tvoří právě ženy a dívky. Podvýživa hraje klíčovou (resp. negativní) roli u těhotných a kojících žen podvyživené a zakrslé matky často rodí děti s nízkou porodní váhou. (WFP, 2006b) Podle tvrzení Pavly GOMBY (2002) má podvýživa nejničivější účinky na lidský plod. Pokud během vývoje v těle matky a poté v kritickém období prvních tří let života dítě není dostatečně živeno, tento handicap již později nemůže dohnat, protože jeho tělo nemělo 17

potřebný stavební materiál pro tvorbu enzymů, hormonů a ostatních látek, kterých je zapotřebí pro vývoj nervového a imunitního systému. Podle WPF (2006a) je důležité především vzdělávání matek. Ty často vědí pouze málo o tom jak nejlépe využívat jim dostupné potravinové zdroje. Výzkumy ukazují, že vzdělané matky rodí zdravější a lépe živené děti. Problematice se dále věnuje CROW (2000, s. 68). Někteří členové rodiny, znatelně postarší lidé, děti a ženy mohou dostat méně jídla než dospělí muži. Sama domácnost se během krize může změnit. Děti a starší členové rodiny mohou být opuštěni, další mohou hledat práci jinde a zanechat tak členy rodiny bez nároků na jídlo. Domácnost se může zhroutit. V jižní Asie jsou to právě ženy, kdo nejvíce trpí nedostatkem jídla 7. Přestože ženy kvůli své drobnější tělesné konstrukci a menšímu množství svalů potřebují asi o 25 % méně energie, potřebují relativně více některých důležitých látek a to zejména v těhotenství. 1.3.3. Fyzické projevy spojené s nižším příjmem - na svoji výšku hubení jedinci - na normální aktivitu nedostatečný příjem energie - apatie 8 - vyšší náchylnost k nemocem - špatný zdravotní stav matek a novorozenců - zdravotní problémy pramenící z kvalitativních a kvantitativních nedostatků stravy (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 114) Lidé často umírají, jelikož existuje úzká souvislost mezi podvýživou a onemocněním. PAYNE (in: CROW, 2000, s. 54) poznamenává, že jedno posiluje druhé a často je nemožné rozpoznat příčinu psychického stresu či smrti. Infekce může způsobit ztrátu chuti k jídlu a odtud vzniká podvýživa; výsledkem může být také ochuzení těla o specifické živiny, což vede k oslabení imunitního systému a umožňuje rozvoj závažnější infekce. 7 V některých kulturách je pro muže je všeobecně považováno za nevhodné jíst ve společnosti ženy. Žena může konzumovat potravu teprve až po svém manželovi. 8 apatie znamená. zeslabení vnímavosti a citové odezvy vůči situaci, lhostejnost, neúčastný vztah k okolí 18

2. Hladomory v historii Hlad se u člověka vyskytuje během celého vývoje lidstva. Historické záznamy se zmiňují celkem o 462 velkých hladomorech. První zachovaný písemný důkaz o hladu pochází z Egypta z doby zániku Staré říše (po roce 2263 př. n. l.). Hladomory postihovaly a stále postihují rozsáhlé oblasti světa. Hladomory v Číně 9 a Indii připravily o život desítky milionů lidí. (JENÍČEK,FOLTÝN, 2003, s. 122) Klasickým příkladem země, kterou v 19. století postihl hladomor je Irsko. K velkým hladomorům došlo i na Ukrajině a v Rusku v období násilné kolektivizace zemědělství. V 19. století zemřelo v důsledku hladu nejméně 150 milionů lidí, ve 20. století se pohybují odhady OSN mezi 100 120 milionů. Každý den umírá hladem v průměru 35 000 lidí 10. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 122) V rozvojovém světě se v období 70. až 90. let snížil podíl i počet podvyživených na celkové populaci. Podle WPF (2006c) se mezi léty 1970 1997 celkový počet hladovějících poklesl z 959 milionů na 791 milionů. Jak uvádí JENÍČEK a FOLTÝN (2003, s. 123) nejúspěšnější oblastí byla východní a jihovýchodní Asie: počet hladovějících se od let 1969-1971 snížil ze 476 na 220 mil. v letech 1996 1998, v relativním vyjádření ze 41 % na 12 % obyvatelstva. CROW (2000, s. 67) píše, že tato oblast zahrnovala nově industrializované země východní Asie (kde pozemková reforma a prudký průmyslový růst vyrovnaly vlastnické poměry a vytvořily pracovní příležitosti) a Čínu, kde vytváření živobytí a rozsáhlý systém veřejné podpory (zahrnující distribuci potravin) omezily chronický hlad. V Latinské Americe došlo k poklesu podílu podvyživených z 19 % v letech 1969 1971 na 11 % v letech 1996 1998, počet podvyživených však mírně vzrostl. V subsaharské Africe se sice ve stejném období podařilo podíl hladovějících obyvatel snížit o 4 %, tento region se však i nadále vyznačuje nejvyšším podílem podvyživených obyvatel na celkové populaci (34 %) ze všech rozvojových oblastí. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 123-124) 9 Evariste Huc (in: LANDES, s. 340), který v letech 1839 až 1851 cestoval po Číně jako misionář, vypovídá: není pochyb, že v žádné jiné zemi nelze nalézt takovou hloubku katastrofální chudoby jako v Číně. Neuplyne rok, v němž by v některé části Číny nezhynul obrovský počet lidí hlady; a množství těch, kdo žijí ze dne na den, nelze spočítat. Ať už úrodu v jedné provincii poškodí sucho, záplavy nebo jakékoli jiné neštěstí, jsou dvě třetiny obyvatelstva okamžitě odsouzeny k hladovění. 10 WPF (2006) uvádí 25 000 obětí hladu denně 19

Podle údajů WFP (2006c) dosáhl do roku 2000 2002 celkový počet hladovějících 852 milionů: 815 milionů v rozvojových zemích, 28 milionů v transformujících se zemích a 9 milionů v zemích vyspělých. Graf č.2: Počet podvyživených obyvatel podle regionů (v mil.), 2000 2002 Zdroj: FAO (2005c, s. 117) 20

3. Klasifikace příčin hladomorů Dle WFP (2006d) z čistě kvantitativního hlediska existuje dostatek potravin k uživení všech obyvatel na Zemi. Potraviny nikdy neexistovaly v takovém hojném množství jako nyní, a proto zůstává otázkou proč v rozvojových zemích hladoví 815 milionů lidi. Jak uvádí CROW (2000, s. 53), příčiny hladomoru jsou komplexní. K zjednodušení se hladomory rozdělují na přírodní (způsobené extrémní klimatickou abnormalitou jako jsou sucho, povodně, mrazy nebo bouře) a vyvolané člověkem. Přírodní hladomory můžeme chápat jako nevyhnutelné, zatímco ty způsobené člověkem plynou z nějaké formy lidského selhání. Obecně se předpokládá, že hladomory vyvolané klimatickou abnormalitou vedou k nezdaru sklizně a tím k redukci dostupnosti a množství potravin. Avšak sucho, povodně či bouře se vyskytují často na celém světě a jsou zřídkakdy spojeny s hladem. Při takových situacích je počasí většinou pouze jeden z dalších faktorů, které vedou k hlubší zranitelnosti živobytí. (CROW, 2000, s. 57) V letech 1961 70 utrpělo zhruba dvaadvacet zemí v takzvaných klimaticky nepříznivých oblastech (náchylným k záplavám nebo suchu) škody ve výši téměř 10 miliard dolarů způsobené cyklony, tajfuny, suchem a podobnými pohromami což je téměř tolik, kolik tyto země dostaly na půjčkách od Světové banky, takže jim na rozvoj nezbylo téměř nic. V Indii, která se snaží dosáhnout 2-3 procentního ročního nárůstu v produkci potravin, může jedna špatná pěstitelská sezóna snížit výnosy o více než 15 procent. (LANDES, 2004, s. 35-36) Jak uvádí DREZE a SEN: Hlad je sociální fenomén. Zahrnuje neschopnost velkých skupin lidí ustanovit kontrolu nad potravinami ve společnosti, v níž žijí. Jako primární hybatel hladomoru byly rozpoznány přírodní události jako je povodeň či sucho, ale to jaký budou mít dopad na populaci zaleží na organizaci společnosti. (In: CROW, 2000, s. 57) 3.1. Přírodní hladomory 3.1.1. Hladomory způsobené přírodními katastrofami Přestože je klima ve všech oblastech světa dlouhodobě poměrně stabilní, krátkodobě dochází k odchylkám teplot, síly větru, množství srážek apod. od průměrných ročních hodnot, což mimo jiné negativně ovlivňuje velikost úrody. Dochází například k neočekávaným suchým obdobím, záplavám, zemětřesením, přemnožení škůdců. Tyto jevy člověk těžko předpovídá a nemůže se před nimi efektivně bránit. (JENÍČEK, FOLTÝN, 2003, s. 129) 21