Logistické technologie se zaměřením na ECR v řetězcích obchodního typu

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod Vedlejší specializace: Logistika Název diplomové práce: Logistické technologie se zaměřením na ECR v řetězcích obchodního typu Vypracoval: Jana Pejznochová Vedoucí diplomové práce: doc. Petr Pernica

OBSAH Obsah...1 Úvod...2 1 Logistika a logistické technologie...4 1.1 Pojmy logistika a logistické technologie...4 1.2 Charakteristika logistických technologií...5 1.2.1 Klasické...5 1.2.2 Telematické...6 1.2.2.1 Čárové kódy...7 1.2.3 Virtuální...11 1.2.4 Komplexní...11 2 ECR...13 2.1 Definice...13 2.2 Příčiny vzniku ECR a počátky...15 2.2.1 Faktory ovlivňující rozvoj ECR...15 2.2.2 Počátky ECR...16 2.3 Zavádění ECR...17 2.3.1 Předpoklady pro implementaci ECR...17 2.3.2 EDI...19 2.3.2.1 Co to je...19 2.3.2.2 EDI- výhody a nevýhody...20 2.3.2.3 Přenos dat...22 2.3.2.4 Zabezpečení...22 2.3.3 Postup při zavádění ECR...22 2.4 Pilíře ECR...23 2.4.1 Efficient Replenishment (Efektivní doplňování zásob, ER)...24 2.4.2 Řízení výrobkových řad...27 2.5 Výhody ECR...28 2.6 ECR Global Scorecard...31 3 ECR v praxi...35 3.1 Svět...35 3.2 USA...35 3.2.1 Průzkum GMI a IBM...36 3.3 Evropa...39 3.3.1 Průzkum společnosti Bowersox z let 1992-1997...40 3.3.2 ECR Europe...45 3.3.2.1 O ECR Europe...45 3.3.2.1 Konference ECR Europe...47 3.3.2.1.1 Case for ECR...53 3.4 ECR v České republice...76 Závěr...77 Seznam literatury...83 Seznam příloh...84 Přílohy...85 1

ÚVOD Logistika, pod kterou ECR patří, je jeden z nejrychleji se rozvíjejících oborů v poslední době vůbec. Logistika je dnes mnohdy jedinou možností, jak ušetřit a úspěšně konkurovat na trhu. Společnosti často nejsou schopné konkurovat cenou, jak tomu bylo dříve, nebo vyšší úrovní poskytovaných služeb. Ty se očekávají dnes již od každé společnosti, která chce uspět a oslovit zákazníka. Výrobků je stále více, zákazník je náročnější, dodavatelů i obchodů přibývá. Společnosti zjišťují, že samostatně obstát na trhu již téměř není možné. Jednou z možností, jak uspět, je spolupráce. A právě na tu je ECR zaměřeno. ECR je složitá technologie, která se skládá z několika dílčích složitých procesů a ty všechny musí být propojeny a musí dokonale pracovat, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku. Nejde o krátkodobý projekt, ale o dlouhodobou strategii. ECR je nutné aplikovat napříč celého podniku, nikoliv, jak dnes vidíme u mnoho firem, jen v některých procesech či odděleních. Jedním z rozhodujících faktorů úspěchu v podnikání jsou také kvalifikovaní manažeři, kteří jsou schopni veškeré procesy synchronizovat, naučit tomu své zaměstnance a snažit se o neustálé zlepšování. Znalost a pochopení ECR bude tedy bezpochyby konkurenční výhodou také při ucházení se o zaměstnání v oboru logistiky, konkrétněji pak v supply chain managementu. I z tohoto důvodu mě téma ECR zaujalo. Cílem této práce je rozebrat ECR po teoretické stránce, naznačit postup při zavádění ECR a ukázat na praktických příkladech, jak zkušené společnosti postupovaly na začátku implementace ECR, co jim ECR přineslo a předložit tak doporučení pro podniky, jak postupovat při zavádění ECR. Hlavním záměrem je ukázat, že ECR je přínosné a zdůraznit v čem. V úvodu první kapitoly vysvětlím základní pojmy, které jsou důležité pro pochopení celé problematiky. Ve zbytku první kapitoly budu charakterizovat logistické technologie, z nichž některé jsou nezbytnou částí ECR, některé jsou předchůdci ECR. Ve druhé kapitole přistoupím k samotnému ECR. Pokusím se použít ty definice, které ECR nejlépe charakterizují. Dále popíši, co vedlo a vede společnosti k tomu, aby ECR zavedly, a kdy se ECR objevilo ve světě a v Evropě poprvé. Následovat bude proces zavádění ECR, tzn. co je třeba, aby proces implementace ECR byl úspěšný a přinesl výhody, které uvádí odborná literatura a společnosti, které s ECR již mají zkušenosti, a také, jaký by měl být postup při implementaci (nebude se jednat o přesný popis kroků, podle nichž by mohla 2

postupovat jakákoliv společnost, ale spíše o základní přehled. ECR by totiž mělo být šité na míru každé společnosti). V rámci této kapitoly charakterizuji nezbytnou součást ECR a to Elektronickou výměnu dat (EDI). Další podkapitola bude zaměřena na jednotlivé prvky ECR- Efficient Replenishment a Category Management. Ty bych chtěla podrobněji definovat a popsat a zaměřit se na to, co je v rámci těchto prvků pro úspěšné fungování ECR nejdůležitější. Poslední podkapitola druhé kapitoly bude patřit výčtu výhod, které ECR mohou přinést. Jedná se o výhody jak na straně dodavatelů a maloobchodníků, tak na straně spotřebitelů. Ve třetí části přejdu k praktickému uplatnění ECR. Pokusím se analyzovat, jak společnosti- dodavatelé/ výrobci a maloobchody- úspěšně postupují při zavádění ECR. Jaké společnosti již ECR zavedly v plné míře, jaké se o to pokoušejí a zda jsou i takové, které o ECR neprojevují zájem. Důležité bude i to, jak změny pociťují spotřebitelé, na které by se ECR mělo nejvíce zaměřit. Analyzovat budu společnosti působící v Evropě, z nichž většina má své zastoupení také v České republice a dá se říci, že z důvodu jejich globálního působení je jejich strategie víceméně stejná ve všech zemích EU. Pro srovnání se na začátku kapitoly zmíním o situaci ve Spojených státech amerických, které jsou považovány za kolébku ECR, a vzhledem k odlišnému trhu a spotřebitelskému chování může ECR přinést jiné výsledky. Evropa je blíže našemu prostředí a proto bych se chtěla zaměřit právě na rozbor ECR v evropských společnostech. ECR se do Evropy dostalo v první polovině devadesátých let 20. století. Chtěla bych tedy porovnat dosažené výsledky v éře seznamování se a zavádění ECR a potom přínos ECR v posledních letech, kdy se díky rychlému rozmachu informačních technologií a snaze společností co nejlépe uspokojit své zákazníky ECR velmi rozšířilo a stalo se prakticky nepostradatelnou součástí strategií společností, které chtějí na trhu uspět. Pokusím se také porovnat ty společnosti, které ECR implementovaly v plném nebo téměř plném rozsahu a ty, které od toho mají ještě daleko. Analýza by měla ukázat, že ECR je opravdu v dnešním světě pro úspěšné podnikání nezbytné. 3

1 LOGISTIKA A LOGISTICKÉ TECHNOLOGIE 1.1 Pojmy logistika a logistické technologie Pro vysvětlení pojmu logistické technologie je důležité si uvědomit, co vlastně znamená samotná logistika. Dnes existují desítky definic, které umožňují pochopit, co se za tímto pojmem skrývá. Logistika jako obor prošla ne zcela dlouhým, nicméně velmi dynamickým vývojem a stejně se vyvíjely i její definice. Poprvé logistiku definovala National Council of Physical Distribution Management v roce 1964 v USA jako plánování, realizaci a řízení toku a skladování zboží, služeb a souvisejících informací z místa vzniku do místa spotřeby cílem uspokojit požadavky zákazníků. Tato organizace postupně definici upravovala, poslední modifikace z roku 1991 zní: Logistika je proces plánování, realizace a řízení efektivního, výkonného toku a skladování zboží, služeb a souvisejících informací z místa vzniku do místa spotřeby, jehož cílem je uspokojení potřeb zákazníků. Z evropských definic jsou výstižné následující: Logistika je soubor činností zaměřených na dodání určitého množství zboží s minimálními náklady do místa, v němž v dané době existuje poptávka., nebo Logistika je organizace, plánování, řízení a uskutečňování toku zboží, počínaje vývojem a nákupem a konče výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka tak, aby byly splněny všechny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích. Poslední definicí z roku 1999 je Logistika je věda o časově vztaženém umisťování zdrojů. 1 Nyní, když jsme se seznámili s pojmem logistika, můžeme definovat logistické technologie. Logistické technologie nám slouží k uspořádání jednotlivých logistických operací do relativně ustálených procesů. Mají především umožnit co nejefektivnější uspokojení zákazníka libovolným výrobkem či procesem. Logistické technologie se stejně jako samotný obor logistika neustále vyvíjejí, vylepšují a rozšiřují do nejrůznějších odvětví a disciplín. Jako příklad je možno uvést technologii Just In Time, o níž je zmínka v souvislosti s lean managementem, kvantitativními metodami restrukturalizace a revitalizace zaměřených na zvyšování produktivity, výrobními 1 Všechny definice jsou citovány z knihy Pernica, Logistika v 21. století- Supply Chain Management, 1. díl 4

systémy, výrobní strategií, strategií zásobování, metodami zásobování, systémem dodávek atd. 2 Logistické technologie se liší podle systémové úrovně, na níž mohou být aplikovány. Existují technologie klasické, telematické, virtuální a komplexní. Technologie klasické jsou uplatňovány v technicko- technologickém podsystému a patří mezi ně tvorba manipulačních skupin, kombinovaná doprava, Hub and Spokes (H&S) a koncentrace skladových sítí a centralizace skladů. Na úrovní informační a komunikační jsou aplikovány technologie telematické jako např. automatická identifikace, radiofrekvenční datová komunikace, elektronická výměna dat a internet, technologie pro podporu řízení provozu dopravního parku. Virtuální technologie, které jsou reprezentovány dvěma skupinami softwarových produktůautonomními simulačními programy a grafickou vizualizací, jsou uplatňovány v podsystému řízení. Poslední skupinu pak tvoří technologie komplexní na úrovni multi systému. K něm řadíme Just In Time (JIT), kanban, Quick Response (QR) a Efficient Consumer Response (ECR), na kterou je zaměřena tato diplomová práce. Než se touto technologií budu podrobně zabývat, chtěla bych alespoň stručně charakterizovat ostatní technologie, z nichž některé jsou s ECR neoddělitelně spojeny, nebo z nich ECR vychází a doplňuje je. 1.2 Charakteristika logistických technologií 1.2.1 Klasické Manipulační skupiny jsou výsledkem sdružení položek materiálu podle principu manipulovatelnosti a jejich tvorba má zjednodušit analytické, návrhové a projektové práce, rozdělit složitý problém manipulace do menších efektivně řešitelných částí a dát i základ pro řízení logistického řetězce, a dále také přesně vymezit soubory vlastností materiálu a poskytnout tím dodavateli manipulační nebo dopravní techniky jednoznačné informace pro výběr nebo konstrukci jejích vhodných typů. 3 Kombinovaná doprava je intermodální doprava, kdy nejdelší úsek připadá na železniční dopravu, námořní nebo leteckou, případně vnitrozemskou vodní dopravu, a místně je použita silniční doprava. Výhodou je používání stejných přepravních jednotek u různých druhů dopravy bez vlastní překládky zboží v přepravních jednotkách. 2 Pernica P., Logistika v 21. století- Supply Chain Management, díl 2., Logistické technologie, str. 837, 838 3 Pernica P., Logistika v 21. století- Supply Chain Management, díl 2., Logistické technologie, str. 837, 838 5

Hub And Spokes spočívá ve sdružování menších zásilek do větších celků a týká se především poskytovatelů expresních a balíkových služeb. Zásilky jsou sdružovány do menších nebo větších celků, poté přepraveny do oblasti určení, kde jsou opět rozdružovány. Sdružování a opětné rozdružování se provádí v logistických centrech, tzv. hubs. Svoz a rozvoz zásilek mezi přepravci a hubs se uskutečňuje silniční dopravou, dálková doprava mezi jednotlivými hubs železniční, kamionovou, leteckou nebo námořní dopravou. Ke konsolidaci zásilek se používá velkých kontejnerů nebo výměnných nástaveb. Tato technologie je levnější pro dopravce a ve srovnání s JIT šetrnější k životnímu prostředí. Koncentrace skladových sítí a centralizace skladů je prostorové soustředění skladů z původně většího počtu rozptýlených objektů do jednoho nebo několika mála objektů, které jsou velké, a těží z výhod zhromadnění a automatizace skladových procesů a tím je takovou alternativou k technologii JIT. 4 S rostoucí koncentrací skladové sítě, klesají náklady na financování zásob, na dopravní obsluhu skladů, a na skladování. S touto technologií souvisí výběr vhodné skladové technologie a skladového objektu. 1.2.2 Telematické Automatická identifikace slouží především k přenosu informací mezi jednotlivými články logistického řetězce, konkrétněji k záznamu, identifikaci a vyhledávání informací, k identifikaci a vyhledávání předmětů, k identifikaci míst, ke kontrole stavů, ke sledování a řízení procesů a při transakčních procesech. Je založena na principu optickém, radiofrekvenčním, induktivním, magnetickém a biometrickém. Dnes se používá například technologie čárových kódů, písmo OCR (Optical Character Recognition) a radiofrekvenční technologie, které mají pro logistiku velký význam, a vedle nich například plastikové karty s magnetickým proužkem nebo také technologie biometrické a další. Čárové kódy budou rozebrány podrobněji níže. Nyní jen stručně k písmu OCR a radiofrekvenční technologii. Technologie písma OCR z anglického Optical Character Recognition, neboli optické rozpoznávání znaků se používá již déle než 30 let především k vyplňování a čtení dokumentů ve finanční sféře, dopravě nebo účetnictví. Je to levná technologie, která jako jediná umožňuje zápis rukou a čtení okem. Radiofrekvenční technologie, z anglického názvu Radio Frequency Identification, RF/ID, se používá v prostředí s nepříznivými podmínkami pro použití optické identifikace 4 Pernica, Logistika v 21. století- Supply Chain Management, díl 2., Logistické technologie, str. 917 6

(prach, špatná viditelnost, extrémní teploty, fyzická překážka mezi snímačem a nosičem dat atd.). Nosiči dat jsou identifikační štítky a to pasivní, které předávají zaznamenaná data, a aktivní, které umějí data přijímat, ukládat a vysílat. Identifikační štítky mají velkou kapacitu a jsou schopny zaznamenat velké množství informací. Je možné snímat data z několika štítků najednou a identifikovaný objekt může mít dokonce různou polohu. Další výhodou je spolehlivost. Pravděpodobnost chybného přečtení dat je 1 : 1 000 000. I přesto, že je tato technologie nákladnější než ostatní, je z výše uvedených důvodů velmi perspektivní pro logistické systémy a již dnes se začíná hojně využívat (viz níže, v subkapitole 3.3.2.1.1 Case for ECR). Používá se především v dopravě k identifikaci dopravních prostředků a kontejnerů, ve skladovém hospodářství k identifikaci skladovacích jednotek a ve výrobě (např. automobilový průmysl). 1.2.2.1 Čárové kódy Čárových kódů existuje téměř 300 a liší se mimo jiné skladbou, délkou, hustotou záznamu a způsobem zabezpečení správnosti dat. Rozlišujeme lineární kódy (s jednou řadou čar a mezer, které se dělí na číselné- např. UPC, EAN; číselné se zvláštními znaky nebo alfanumerické); dvojdimenzionální (víceřadové nebo maticové) a třídimenzionální (neboli prostorové, které mají podobu výstupků nebo prohlubní, a využívají se především v nepříznivých podmínkách). Rozšíření technologie čárových kódů přineslo vytvoření celosvětového standardizovaného systému EAN.UCC (dnes již GS1/EAN.UCC) pro kódování zboží (a služeb), organizací a distribučních jednotek ve spolupráci organizace GS1 International (dříve EAN International) působící v Evropě, a UCC spravující systém čárových kódů ve Spojených státech amerických. V České republice zastupuje práva GS1 International (bývalý EAN International) organizace EAN ČR, 8.9.2005 přejmenována na GS1 Czech Republic, která zároveň plní funkci centrální koordinační organizace pro systém GS1/EAN.UCC v ČR. Nejvýznamnějším projektem posledních let je Národní katalog EAN, který se zabývá definicí datových prvků pro elektronický katalog a jejich vazbou na standard pro elektronickou výměnu dat EANCOM (EANCOM je komunikační standard pro elektronickou výměnu dat). 5 5 GS1 Czech Republic, O sdružení GS1 Czech Republic, dříve EAN ČR, www.ean.cz 7

Pro označení spotřebitelských jednotek pro maloobchodní prodej se používá nejčastěji EAN 13. Je to lineární, 13ti místný číselný kód s pevnou délkou a jednou kontrolní číslicí na konci záznamu. Záznam je rozdělen do levé a pravé časti oddělené středovým znakem. V levé části EAN 13 kódu je uveden kód státu neboli prefix (České republice bylo přiděleno organizací EAN International číslo 859) a čtyřmístné číslo označující firmu (tato čísla přiřazuje EAN ČR). V pravé části se nachází pětimístné číslo výrobku, které si stanovuje firma a na konci je kontrolní číslice. EAN 13 spolu s dalším již ne tak hojně používaným čárovým kódem EAN 8 jsou mezinárodní čárové kódy a využívá se jich bez ohledu na území prodeje zboží. Vedle nich existují také interní EAN 13 a EAN 8, které se používají na vymezeném území nebo uvnitř firem patřících do organizace EAN. Ve Spojených státech se používá čárový kód UPC 12 s jednou číslicí představující systém číslování, s pětimístným označením výrobce a pětimístným označením výrobku, a jednou kontrolní číslicí. Obr. 1, EAN/UCC-13 - jmenovitá velikost: šířka 37,29 mm, výška 26,26 mm včetně ochranných zón, zdroj: www.ean.cz Pro distribuční jednotky se rovněž používá EAN 13, který však musí být jiný než ten na spotřebitelských obalech uvnitř distribuční jednotky. EAN 13 může být doplněn logistickou variantou a mít buď 14 znaků, kdy mimo 12ti místného označení převzatého ze spotřebitelského obalu a jedné kontrolní číslice obsahuje také jednu číslici identifikující velikost a druh balení, a který je určený pouze pro velkoobchod, nebo 16 znaků, kde se navíc vyskytuje jedna volně použitelná číslice a namísto jednomístného označení balení se zde vyskytují dvě číslice. Mimo to lze pro označení distribučních jednotek použít také kód ITF (s proměnlivou délkou). Pro označení palet se používá EAN 128. Obr. 2, UCC/EAN-128, zdroj: www.ean.cz 8

Pro bezproblémové a přesné snímání čárových kódů musí být kolem kódu vytvořeno světlé pásmo, ve kterém se nesmí vyskytovat žádné grafické znaky, dále je důležitá velikost kódu (čím menší čárový kód, tím kvalitnější tisk se očekává, například pro kód EAN se doporučuje výška 70-80% délky čárového kódu). Co se barev týče, doporučuje se pro tisk černá na bílém pozadí, obecně tmavá na světlém pozadí, jedinou nevhodnou barvou je červená, protože snímače používají infračervené paprsky a to by mohlo způsobit nesprávné čtení záznamu. Čárové kódy by měly být umístěny na spotřebitelských jednotkách podle norem ČSN. Každý spotřebitelský obal smí nést jen jeden kód a měl by být umístěn vlevo na spodní straně obalu, neměl by zasahovat do švů či přehybů a současně musí být zachováno světlé pásmo kolem kódu, u lahví by měl být umístěn na zadní etiketě, u textilního zboží na visačce apod. U distribučních jednotek také platí několik pravidel, kromě jiných to, že označeny by měly být všechny 4 kolmé strany a dolní okraj záznamu by měl být vzdálen +/- 32mm od dolního okraje strany obalu, na které je záznam umístěn. Pro tisk kódů, který je velmi důležitý pro jejich správné čtení, je možné využít externí firmu specializující se právě na tisk kódů, nebo použít vlastní tiskárnu. Pro snímání čárových kódů se zpravidla používají 4 druhy snímačů, které využívají ke čtení červené nebo infračervené paprsky pohybující se přes celou šířku kódu a navzájem se lišící konstrukcí. Jsou to kontaktní tužkové snímače, štěrbinové snímače, pasivní bezkontaktní snímače (CCD) a aktivní bezkontaktní snímače (laserové, které jsou nejkvalitnější a umožňují snímat až na vzdálenost 10m). Příklady čárových kódů na etiketách a jejich umístění na obalech jsou uvedeny v příloze pod čísly 1 až 7. Elektronická výměna dat (EDI) je přenos dat ve strukturované formě přes veřejnou telefonní síť, prostřednictvím internetu, pomocí pevné nebo mobilní sítě nebo satelitního či rádiového spojení ve strukturované formě, online, mezi dvěma obchodními partnery. Přechod od papírových dokumentů k elektronickým snižuje náklady na výměnu dat a zkracuje dobu předání na několik minut či vteřin, dále to snižuje chybovost, vznikají personální úspory a to všechno vede ke zlepšení služeb poskytovaných zákazníkovi. Sekundárně toto urychlení informačních toků v logistických řetězcích vede také k urychlení hmotných toků a obratu finančních prostředků. EDI může sloužit pouze pro přenos několika málo dokladů, kdy jej používá jen jedno oddělení, nebo ke komunikaci s velkým počtem podniků, do které se 9

zapojuje více oddělení, a nebo, což je dnes nejvíce žádoucí, může být použito jako nový způsob podnikání a obchodování, jemuž se přizpůsobuje celý podnik Nutno si ale uvědomit, že EDI zejména na té nejvyšší úrovni není možné zavést za každých okolností. Zavádí se především tam, kde dochází k velkému rozsahu opakujících se standardních operací pod tlakem času. 6 Detailněji bude o EDI pojednáno v podkapitole 3.1. Internet je celosvětová počítačová supersíť, která spojuje jednotlivé menší sítě, pomocí sady protokolů IP. Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily -net, a mezinárodní (původně latinské) předpony inter- (mezi) vyjadřující fakt, že internet propojil a vstřebal různé starší dílčí, specializované, proprietární nebo lokální sítě. Internet slouží k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou elektronická pošta, chat, www stránky, sdílení souborů, on-line hraní her a další. 7 V logistice se používá například k prezentaci firmy nebo výrobku, zpracování a sledování zásilek, pro elektronickou výměnu dat a dokumentů, pro zobrazení informací poskytovatelů logistických služeb o dopravních spojích atd. V poslední době jeho využití pro prezentaci (a nejen pro ni) značně roste, a to z několika důvodů- internet je celosvětově dostupný, informace v něm lze snadno aktualizovat, jeho prostřednictvím je možné přijímat zprávy ze všech koutů světa v kteroukoliv denní hodinu, a přináší také úspory v nákladech na tisk a poštovné. Technologie pro podporu řízení provozu dopravního parku umožňují dispečerům optimálně plánovat přiřazování vozidel k dopravním zakázkám, optimalizovat trasy, zajišťovat zpětné zatížení vozidel, sledovat činnost řidičů, komunikovat s logistickými partnery, poskytovat informace o dopravě, vyhodnocovat náklady na provoz atd. Existuje řada specifických technologií a internetových produktů, které toto umožňují (tzv. route planners, pomocí nichž je možné najít nejkratší či nejrychlejší trasu z výchozího místa do místa určení, včetně popisu a číslování silnic a dálnic, odboček a sjezdů z dálnic, čerpacích stanic apod.; pro sledování zásilek přepravovaných letecky či námořní dopravou je k dispozici např. server www.redberry.com, kde je podle čísla náložného listu a čísla kontejneru možno zjistit, kde se zásilka právě nachází; poskytovatelé kurýrních a expresních balíkových služeb na svých stránkách umožňují každému, kdo zná číslo zásilky, zjistit, kde se nachází zásilka s přesností na několik minut; v posledních letech se rozšířily satelitní systémy pro mnohé druhy dopravy sloužící pro rychlou komunikaci mezi vozidlem a dispečinkem a v poslední fázi zákazníkem; pro přesné určení polohy se používá družicového systému GPS nebo mobilních telefonů). 6 Vondrová P., Efficient Consumer Response, str. 7 Definice z www.wikipedia.cz 10

1.2.3 Virtuální Autonomní simulační programy mají především funkci poznávací a nemusí mít přímou vazbu na software implementovaný na řízení reálných logistických objektů. Existuje například WITMESS program, díky němuž je možné modelovat materiálové toky, stavy, operace či využití zdrojů. Simulační agendy slouží především k predikci a optimalizaci zadané úlohy. Pomocí nich je kupříkladu možné určovat optimální parametry pro zásobování včetně vnější dopravní obsluhy, pro výrobu či montáž, některé slouží k navrhování logistických řetězců a k optimalizaci využití aktivit. 1.2.4 Komplexní Just In Time je nejznámější logistickou technologií a její princip spočívá především v odstraňování časových ztrát dodáním materiálu nebo výrobku právě včas, tj. v dohodnutém termínu podle potřeby. Dodávky jsou velmi časté, i desetkrát za den, a uskutečňují se v co možná nejpozdějším okamžiku. Tak může být minimalizována pojistná zásoba, která v automobilovém průmyslu činí pouhých 20-30 minut. Předpokladem jsou minimální náklady na změny výstupů, stabilita poptávky a odběratel by měl mít ve srovnání s dodavateli velmi významné postavení na trhu. Je nutné aby se dodavatel maximálně přizpůsobil odběrateli, tj. musí dojít k synchronizaci činností, dodavatel musí zaručit požadovanou kvalitu výrobků, musí odběrateli poskytnout veškeré informace nutné pro plánování a řízení, a musí vytvářet vhodné manipulační prostředky. Přeprava musí být provedena kvalitním dopravcem. Necení se ani tak rychlost, jako spolehlivost a přesnost. Mezi pozitivní efekty, které JIT přineslo několika firmám v automobilovém průmyslu, jako Toyota, Mazda, Audi, BMW apod., patří mimo jiné zvýšení produktivity o 20-50%, snížení nákupních cen až o 10%, zkrácení doby potřebné n manipulaci a přepravu o 50-90%, zlepšení kvality až o 55%. 8 Na druhé straně ale JIT zatěžuje dopravní infrastrukturu a životní prostředí. Kanban pochází z Japonska a uplatňuje se hlavně mezi dodavateli náhradních dílů a finální montáží ve strojírenském průmyslu. Je založena na samořídícím regulačním okruhu, 8 Pernica, Logistika v 21. století- Supply Chain Management, díl 2., Logistické technologie, str. 959) 11

který je tvořen dodávajícím a odebírajícím článkem. Objednávané množství je vždy obsah jednoho přepravního prostředku (palety, přepravky, malého kontejneru apod.), který se označuje průvodkou tzv. kanbanem, nebo jeho násobky. Existuje kanban výrobní- označen odběratelem a odpovídá objednávce; a přepravní- označen výrobcem, který po naplnění přepravního prostředku vyrobeným výrobkem odešle prostředek odběrateli. Dopravní prostředek se pohybuje mezi dodavatelem a odběratelem. Důležité je dodržovat požadovanou kvalitu, včas dodávat výrobky ze strany dodavatele, a ze strany odběratele musí být zaručen odběr zásilky. Dodavatel ani odběratel nevytvářejí žádné zásoby. Výhodou je přehlednost, není nutné používat složitý výpočetní systému, provoz je plynulý, je dosahováno vysoké produktivity a efektivnosti. Quick response se používá především u obchodních řetězců spotřebního zboží, původně se uplatňoval u textilního a oděvního zboží. Ve srovnání s JIT je QR širší- každý článek v řetězci si navzájem vyměňuje a sděluje informace o prodejích, objednávkách a zásobách. Předpokladem zavedení je automatická identifikace čárovými kódy a elektronická výměna dat (EDI) mezi jednotlivými články řetězce. QR je logistická technologie, která vychází z toho, že informace jsou plynule předávány mezi jednotlivými články distribučního řetězce, např. mezi dodavateli a prodejnami. Pracuje s EDI a čárovými kódy (EAN v Evropě a UPC v Americe), které umožňují průběžné sledování prodejů zákazníkům. Informace získaná díky čárovému kódu se předá výrobci a dodavateli, který naplánuje výrobu a dodá zásoby tak, jak je potřeba. Součástí je logistická technologie JIT (Just in time), která funguje v celém zásobovacím nebo logistickém řetězci. QR má přinést pokles stavu zásob, zrychlení reakce na straně dodavatele i odběratele, snížení rozsahu manipulace se zbožím a úsporu času v celém řetězci. Konečným efektem je zdokonalení řízení zásob a zvýšení efektivnosti prostřednictvím zrychlení toku zásob a zkrácení objednávkového systému. Výrobkům, které bez QR potřebovaly osm nebo i více týdnů k uskutečnění objednávky a k tomu, aby byly doručeny na místo určení, stačil po zavedení QR pouhý týden. Hlavním efektem je úspora času, která může dosáhnout až několika týdnů, zároveň rostou prodeje a příjmy a klesají náklady. Další technologií patřící do této skupiny je ECR, kterou se budu zabývat dále. 12

2 ECR 2.1 Definice ECR je zkratka pro Efficient Consumer Response, neboli efektivní reakci na požadavky zákazníků. Stejně jako existuje nespočet definic logistiky, existuje také několik desítek definic ECR. Zde uvádím některé z nich. ECR je vzájemná iniciativa dodavatelů a obchodníků zaměřená na optimalizaci společného distribučního řetězce s cílem vytvořit dodatečnou hodnotu pro spotřebitele, snížit náklady a zrychlit a zefektivnit dodávky. Jedná se o nejucelenější systém řízení zásob, protože kombinuje výhody ostatních systémů. Je to takový přístup ke spolupráci mezi dodavatelem a obchodníkem, který vede k maximálnímu snížení nákladů a zlepšení služeb, optimalizaci skladového hospodářství a k optimalizaci výroby. ECR je definována také jako strategie potravinářského průmyslu (dnes se však dostává i do ostatních odvětví), kde dodavatelé a velkoobchodníci spolu úzce spolupracují, aby společně zvýšili spokojenost zákazníka. Jiná z definic říká, že je to způsob podnikání v potravinářském průmyslu, která spojuje obchodní partnery, a řídí se heslem: spolupracujme, abychom lépe, rychleji a levněji splnili přání našich zákazníků. 9 Technologie ECR je založena na těsné spolupráci obchodních partnerů- dodavatelů (výrobců) a odběratelů (maloobchodníků) za předpokladu automatické identifikace, elektronické výměny dat (EDI), elektronického převodu peněz a dokumentů atd. Vede k efektům, které jsou dosahovány eliminací činností, které nepřidávají hodnotu. 10 ECR je spontánní reakcí na rostoucí nedostatky v efektivnosti řízení zásob a marketingových aktivit. Nabízí řešení jak na straně nabídky- tj. v oblasti logistiky, tak na straně poptávkyv oblasti marketingu využívající Category Management. ECR je založeno na respektování posílení úlohy spotřebitele a na lepší spolupráci mezi obchodními partnery. ECR je založeno na tom, že lepší je poznat potřeby zákazníků a reagovat na ně, než přesvědčovat zákazníky, aby si koupily to, co je k dostání, tj. dosáhnout toho, aby žádaný výrobek byl k dispozici na prodejní ploše v takovém množství, kvalitě a 9 ECR Europe, www.ecrnet.org 10 Pernica P., Logistika pro 21. století, díl 2. 13

čase, které jsou zákazníkem žádány, a to při maximálním zefektivnění všech procesů, které probíhají v distribučním řetězci. Tímto přístupem se společnosti snaží o získání konkurenční výhody pomocí zlepšení obchodní spolupráce mezi dodavateli a odběrateli, jinými slovy ECR klade důraz na optimalizaci sdíleného dodavatelsko-odběratelského distribučního řetězce. Mezi jeho základní principy patří jednak posílení úlohy spotřebitele (upřednostňování pull principů před push principy), a také pověření dodavatele zásobováním odběratele s cílem optimalizace jeho nákladů a přijetí ostatních spolupracujících článků řetězce za partnery, se kterými je potřeba komunikovat a sdílet důležité informace. ECR je takový přístup ke spolupráci mezi výrobcem a maloobchodníkem, který vede k dosažení maximálního snížení nákladů a zlepšení služeb, optimalizaci skladového hospodářství a k optimalizaci výroby. V rámci tohoto procesu dodavatelé a odběratelé pracují společně, aby zabránili neefektivnosti v dodavatelském řetězci, zejména v logistice. Je založeno na tom, že lepší je poznat potřeby zákazníka a reagovat na ně než přesvědčovat zákazníky, aby si koupili to, co je k dostání. Obrázek číslo 3 ukazuje, jak se liší dodavatelský řetězec bez ECR a s ním. Obr. 3, Dodavatelský řetězec bez ECR a s ECR, zdroj: http://hbswk.hbs.edu/archive/2837.html 14

2.2 Příčiny vzniku ECR a počátky Předchůdcem této logistické technologie byla technologie Quick Response, o které již byla zmínka výše. Dá se říci, že rozšířením a zdokonalením QR vznikla technologie ECR, která byla původně vytvořená pro potravinářské řetězce, později se rozšířila i do dalších odvětví. 2.2.1 Faktory ovlivňující rozvoj ECR ECR vznikla jako odpověď na změny v dodavatelských řetězcích, které se projevily ve zvyšování dominance maloobchodních řetězců. Velké firmy se stávaly plnohodnotnými partnery výrobcům, kterým postupně začaly určovat, za jakých podmínek jsou ochotny jejich výrobky prodávat. Výrobní firmy tak byly nuceny zvolit správnou strategii, jak své výrobky dostat na trh. Mohly se rozhodnout buď pro zakládání výrobních strategií, kdy se výrobci snaží posílit vzájemně svou pozici ve vztahu k obchodnímu řetězci, a snaží se optimalizovat a zefektivnit pouze svou část řetězce a náklady převést na stranu partnera, nebo mohly přistoupit na partnerství s obchodní společností, kdy konkurenční výhodu je možné najít ve vzájemném obchodním vztahu s řetězcem. A právě o tuto strategii se opírá ECR. Vliv měl rozvoj informačních technologií, především systémy automatické identifikace, elektronická výměna dat, elektronické pokladní systémy nebo systémy plynulého zásobování (CRP), které jsou nezbytné pro uplatnění ECR. Jedním z předpokladů úspěšnosti firmy je schopnost dostat se k důležitým informacím dříve než konkurence. V dřívější praxi bylo běžné, že jak výrobce, tak velkoobchod připravovaly své vlastní plány výroby a objednávaného zboží. Vycházely přitom ze zkušeností z dřívějších let, ze sezónních výkyvů a různých předpovědí. Ať již byly takové plány vytvářeny na období jednoho roku nebo na delší období, nemuselo být takové plánování vždy efektivní. Díky rozvoji informačních technologií může maloobchod efektivněji sledovat pohyb zboží v regálech svých obchodů a ve svých skladech. Tak může maloobchod pružně reagovat na změny zásob a provádět automatické objednávky. To vede také k flexibilnímu objednávání zboží od velkoobchodu směrem k výrobci, který na základě takových objednávek může lépe (v kratších intervalech a tedy přesněji) plánovat svou výrobu. 15

Vedle informačních technologií to byla také internacionalizace koncem devadesátých let a v 21.století, kdy docházelo k odstraňování nebo alespoň omezování překážek v mezinárodním obchodě, a k možnosti získávat trhy nejen doma, ale i v zahraničí. Obchodním firmám se otevřela možnost zakládání provozních jednotek v zahraničí. Obchod a zboží se stávají globálními, zákazníci mají možnost získat své oblíbené výrobky v prodejnách po celém světě. Velký zájem o ECR vyvolaly také změny na trhu, který se v 80. letech vyznačoval nízkým růstem, vysokou konkurencí, tlakem ze strany spotřebitelů, zapojením dalších článků v dodavatelských řetězcích, nepřátelskými vztahy mezi jednotlivými partnery v rámci vertikální spolupráce vedoucí k vyšším nákladům, a zaměření se spíše na prodej než na potřeby zákazníka. V posledních letech se prosazovaly tendence k tržní dominanci obchodních firem formou integrace a kooperace, zvyšovala se velikost maloobchodních jednotek a zároveň klesal jejich počet. Jak v Evropě, tak v Severní Americe převažují diskontní prodejny (nabízejí omezený počet zboží, díky úspornému a jednoduchému vybavení prodejen, nižšímu počtu zaměstnanců a nákupu levného zboží mohou nabízet zboží za nízké ceny. Jejich význam v posledních letech právě z důvodu nízkých cen roste u nás, i v celé Evropě.); supermarkety (sortiment kolem 10000 položek, prodejní plocha 400-800m2, převažuje potravinářské zboží) a hypermarkety (nabízejí široký potravinářský i nepotravinářský sortiment, okolo 60000 položek, většinou je najdeme na okraji měst s dobrou dopravní dostupností). Vedle toho dochází k diverzifikaci firem, neboli k jejich specializaci na určitý sortiment, na určitý způsob prodeje i na určité území. 2.2.2 Počátky ECR Poprvé bylo ECR implementováno v potravinářském průmyslu v USA ve spolupráci společností Wal-Mart a Procter& Gamble v roce 1993, do Evropy se poprvé dostala v roce 1994 v rámci národního programu na podporu ECR. V polovině roku 1992 vznikla v USA ECR pracovní skupina složená z maloobchodníků, velkoobchodníků, výrobců a zprostředkovatelů, kteří společně s firmou Kurt Salmo Associate měli za úkol vytvořit dokument definující ECR a usnadňující jeho implementaci. Cílem bylo dosáhnout zlepšení v distribuci v potravinářských řetězcích. Dokument vyšel začátkem roku 1993 a právě proto je tento rok považován za počátek ECR hnutí. Později bylo vytvořeno několik komisí a 16

podkomisí, které se zabývaly sestavením doporučení ke zlepšení stavu v potravinářském průmyslu, mezi která patřily například zavedení elektronické výměny dat (EDI), přímé dodávky, elektronické objednávání, zefektivnění dopravy, category management a změny v organizaci. Dokumenty s doporučeními pak byly poskytnuty jednotlivým podnikům, které o ECR měly zájem. V Evropě se počátek hnutí ECR datuje k 1. konferenci pořádané iniciativou ECR Europe v roce 1995. Od té doby se prostřednictvím této organizace a společností, které o ECR projevily velký zájem, začíná masivně šířit k dodavatelům a výrobcům. K postupnému rozšiřování ECR v ČR byla založena iniciativa ECR ČR, vycházející z konceptu ECR Europe, spadající pod poradenskou firmu Roland Beger and Partners, později ji převzaly výrobní firmy a maloobchodní řetězce. Jak o ECR ČR, tak o ECR Europe bude podrobněji pojednáno v kapitole 3. 2.3 Zavádění ECR 2.3.1 Předpoklady pro implementaci ECR Kvalitní spolupráce na tak vysoké úrovni se může realizovat jen za předpokladu, že bude zajištěna spolehlivostí plateb, minimální úrovní zásob při udržení potřebné hloubky a šířky zásob a vhodným balením zboží. Mezi klíčové prvky úspěchu patří také strategie podniku a schopnosti manažerů, očekává se plné nasazení zejména pracovníků na pozicích senior managementu; optimalizace sortimentu, propagace a zavádění nových výrobků na straně řízení poptávky; integrace dodavatelů, synchronizovaná výroba, kontinuální doplňování, automatizované objednávky, spolehlivý provoz na straně řízení nabídky. Ideálními podmínkami pro zavedení ECR je úzká spolupráce mezi partnery, kterými by měly být velké a silné firmy. Počáteční investice jsou relativně vysoké a menším firmách by se nemusely vyplatit. Výrobci i obchodníci musí zajistit naprostou spolehlivost svých aktivit- výrobce musí zajistit spolehlivou výrobou, kvalitní zboží, vhodné a kvalitní balení; od obchodníka se očekává spolehlivost plateb a odběrů. Informace musí být předány přesně a rychle a bez možnosti změny během přenosu. Je tedy zapotřebí dostatečně vysoká úroveň informačních technologií. Nutné je také překonání bariér mezi jednotlivými odděleními ve firmě. Každé oddělení musí být považováno za nedílnou součást celé společnosti a každý 17

krok musí být konzultován se všemi odděleními. Organizační změny jsou proto nezbytnou součástí přechodu na ECR. Základním předpokladem úspěchu je využívání určitého komunikačního systému, který zajišťuje vzájemnou výměnu informací mezi obchodními partnery. Pro tuto úroveň komunikace byla vypracována technologie Electronic Data Interchange (EDI), která umožňuje elektronickou výměnu klíčových obchodních dokumentů, jako jsou například objednávky a faktury z počítače do počítače ve standardním formátu mezi nezávislými partnery i za předpokladu, že využívají navzájem nekompatibilní softwarové vybavení (viz kapitola 2.3.2 EDI). Kromě vytvoření hlavní sítě pro EDI komunikaci a tím pádem také sjednocení struktur přenášených dokumentů jsou pro zavedení ECR podstatné další technické podmínky jako hardwarové a softwarové vybavení zahrnující scanerové pokladny, datová propojení na centrálu, komunikační software a systémy zabezpečení důvěrných informací; a také důsledné dodržování a vyžadování EAN značení spotřebních a distribučních balení. Na následujícím obrázku jsou shrnuty faktory úspěchu podle Dr. Seiferta, který přednáší na Harvard Business School. Obr. 4, Důležité faktory úspěchu podle Seiferta, zdroj: http://hbswk.hbs.edu/archive/2837.html 18

2.3.2 EDI 2.3.2.1 Co to je EDI je moderní způsob komunikace mezi dvěma nezávislými subjekty, při které dochází k výměně standardních strukturovaných obchodních a jiných dokumentů elektronickou formou mezi nezávislými subjekty, nikoliv vnitropodnikově. Jedná se o dokumenty, faktury, objednávky, instrukce k dodávce, dopravní pokyny, platby apod. Zjednodušeně EDI představuje výměnu zpráv, které mají stejnou formu a jsou psány stejným jazykem mezi počítačovými systémy dvou nezávislých obchodních partnerů bez zásahu lidského činitele. 11 Výměna probíhá on-line, kdy jsou odesílány kompletní bloky dat. Pro EDI komunikaci bylo do dnešní doby definováno mnoho národních a oborových standardů, které však nebyly vzájemně kompatibilní a proto se začalo používat mezinárodního standardu UN/EDIFACT, což je obecná mezioborová norma, v rámci které vznikají konkrétní aplikační normy pro jednotlivá odvětví. UN/EDIFACT je definován normou ISO 9735 a byl přijat v roce 1987. Tímto rokem začala práce na tvorbě standardních zpráv, které se skládají ze standardizovaných komponent. Ty představují segmenty (označovány třímístným kódem) s datovými prvky (obsahují konkrétní informace, např. o zboží, obchodním partnerovi atd., a jsou označeny čtyřmi číslicemi). Přesně definované skupiny segmentů pak popisují konkrétní obchodní doklad. Nejčastěji používanými zprávami jsou ORDERS- objednávka, INVOICfaktura, INVRPT- přehled zásob, PRICAT- katalog zboží a cen atd. Následující obrázek uvádí přehled typů EDI zpráv používaných obchodními řetězci v České a Slovenské republice. Obchodní řetězec Používané zprávy Baumax ČR/SR ORDERS, INVOIC Billa ČR/SR ORDERS, DESADV, INVRPT INVOIC Carrefour COOP CENTRUM COOP MORAVA ORDERS, INVRPT, CONTRL, APERAK ORDERS, INVOIC, CONTRL, APERAK, COMDIS ORDERS, INVOIC, PRICAT, CONTRL, APERAK Připravované (testované) zprávy INVOIC AUTACK COMDIS Delvita ORDERS, DESADV INVOIC Plánované zprávy 11 Vondrová P., Efficient Consumer Response, str. 18 19

DM ČR/SR Droxi ČR Globus Jednota Opava, SD Julius Meinl Kaufland Makro ČR Metro SR OBI Penny Market Plus Discount Rossman ORDERS, INVRPT ORDERS, INVRPT ORDERS, DESADV, INVRPT, SLSRPT, CONTRL INVOIC, RECADV, APERAK, COMDIS, AUTACK PRICAT INVOIC APERAK, COMDIS ORDERS ORDERS, INVOIC, INVRPT ORDERS, INVOIC, INVPRT, APERAK, COMDIS, CONTRL ORDERS, REMADV ORDERS ORDERS, INVRPT ORDERS, INVRPT SPAR ORDERS INVRPT Tesco ČR/SR ORDERS, INVRPT, RECADV - podmíněna DESADV DESADV, RECADV INVOIC DESADV - umí, ale zatím nevyužívají ORDERS, INVOIC PRICAT? INVOIC, PRICAT Obr. 5, Zdroj: CCV, s.r.o., Obchodní řetězce, ECR, Editel CZ, http://www.edizone.cz/01edi01.htm Pro oblast obchodu, zejména se spotřebním zbožím, je aplikační normou systém EANCOM, který spravuje GS1 International (dřívější EAN International). Jedná se o podmnožinu normy EDIFACT, která pro identifikaci zboží, služeb a komunikujících partnerských organizací využívá systému GS1.EAN/UCC. První pokusy o EDI se objevily již v 60.letech v letectví v USA, o deset let později ve Velké Británii opět v leteckém průmyslu. V celé Evropě došlo k rozvoji v 80.letech, v 90. se EDI začal masivně rozšiřovat. Začátkem 21.století EDI využívalo již 50% podniků v Evropě. 2.3.2.2 EDI- výhody a nevýhody EDI umožňuje reagovat na požadavky trhu rychleji, lépe a s vynaložením nižších nákladů, nicméně existují i určitá nebezpečí. Za přínosy EDI komunikace bývají nejčastěji zmiňovány: snížení nákladů, úspora času a zrychlení toku dokumentů. Přestože jde o obecně platné výhody, byly dlouhou dobu 20

EDI technologie používány hlavně velkými (nadnárodními) společnostmi a většímu rozšíření bránila zejména vysoká pořizovací cena a také provozní náročnost. V současné době existují typy EDI řešení, které jsou výhodné nejen pro velké společnosti, ale které jsou dostupné také středním a malým společnostem. Podstatné je, že tyto moderní EDI řešení odstranily nejčastější překážku zavádění EDI, kterou byla pro většinu společností složitost systému a nevýhodný poměr mezi výkonem a cenou. Zde je výčet některých výhod EDI: EDI přináší významné úspory u dlouhodobých nákladů, snižuje náklady na poštovné, tisk, evidenci, snižuje náklady na administrativu (personální), šetří čas - zrychluje tok dokumentů, zjednodušuje předávání dokladů a jejich archivaci, omezuje chybovost při ručním zadávání dat, zvyšuje bezpečnost předávaných dokumentů, zkvalitňuje vztahy mezi obchodními partnery, umožňuje jednotnou komunikaci rozdílných systémů a subjektů, přispívá k efektivnějšímu plánování a řízení výroby a obchodu, umožňuje dokonalejší zásobování a strategické plánováni dodávek. Pokud se však podíváme na podniky, zjistíme, že i přes všechny vyjmenované výhody, EDI využívají jen některé. Důvodem jsou nákladné investice do informačních technologií. Vedle toho je to také nedůvěra v bezpečnost elektronického přenosu dat a především peněz, což je v mnoha případech rozhodující pro společnosti, a to i přesto, že existuje několik metod zabezpečení (viz podkapitola 2.3.2.4). Objevilo se několik případů, kdy došlo k vykradení kont přes internetové bankovnictví nebo ke zneužití citlivých informací získaných přes internet nabouráním se do cizích interních systémů. Může se stát, že nová informační technologie bude pomalejší a složitější pro jednoho z partnerů než ta stávající. Tím se mohou prodloužit operace, kterých se změna v technologii týká. Často je třeba najmout další zaměstnance, čímž se investice dále prodraží. Důležité je zvolit ten správný systém. Velcí odběratelé obvykle vyžadují ty nejkvalitnější, ale zároveň nejnákladnější systémy, kteří si malí dodavatelé nemohou dovolit. Je třeba najít řešení, které bude vyhovovat oběma stranám. 21

2.3.2.3 Přenos dat V České republice se data přenášejí pomocí telefonní sítě (Telecom), datové sítě (Nextel), IBM Information Global Network, internetu, sítí mobilních operátorů a satelitního a rádiového spojení. 2.3.2.4 Zabezpečení Otázky zabezpečení dat přenášených cestou EDI jsou řešeny softwarově přímo v systémech EDI, použitím kryptografických metod pro komunikaci mezi jednotlivými systémy (šifrování, klíče, digitální podpis) a implementací digitálního podpisu a šifrování přímo do zpráv EDIFACT. Elektronický podpis slouží zejména pro ověření identity podepisujícího a ověření toho, že zpráva nebyla změněna, a dále k ověření totožnosti odesílatele dokumentu. Je to informace zašifrovaná soukromým klíčem, která se připojuje k elektronickým datům, aby identifikovala odesílatele příjemci, a která rovněž zajišťuje integritu dat. Podpis se vždy vztahuje na data, ke kterým byl připojen. Elektronický podpis je vytvořen pomocí kryptografické transformace z elektronické zprávy nebo datového souboru soukromého klíče podepisujícího subjektu a má následující vlastnosti: identifikuje původce podpisu - příjemce bezpečně ví, kdo je autorem či odesílatelem zprávy, zaručuje integritu zprávy - příjemce má jistotu, že zpráva nebyla změněna v průběhu transportu, což ruční podpis může zajistit jen stěží; zaručuje nepopiratelnost - odesílatel nemůže popřít, že danou zprávu s daným obsahem opravdu odeslal a prostředky k podepisování může mít daná osoba pod svou výhradní kontrolou, tzn. že podpis nelze napodobit. 2.3.3 Postup při zavádění ECR Prvním krokem při zavedení je stanovení pravidel, za kterých bude vzájemná spolupráce probíhat. Je nutné domluvit se na modelu distribučního řetězce, časovém harmonogramu pilotního projektu a následného komplexního zavedení ECR, výběru výrobků a distribučního centra, které budou zahrnuty do pilotního projektu, způsobu vzájemné komunikace (ideálně EDI), frekvenci dodávek zboží a na cílech, kterých obě strany chtějí dosáhnout. Nezbytnou součástí je také závazek dodavatele o udržování stanovené úrovně 22

zásob daného produktu ve skladu odběratele. Mimořádné dodávky jsou zajištěny jen v případě, pokud o ně odběratel požádá. Takto vytěsňuje odběratel část svého provozu na své dodavatele, což je ale výhodné pro všechny, každý se tak může specializovat na to, v čem je nejlepší a dělat to efektivněji. Spolupráce musí být založena na vzájemné důvěře a otevřenosti. Obě strany musí jasně vymezit cíle a příležitosti. Tyto cíle pak musí být implementovány do samotného systému ECR. Je třeba přehodnotit potřeby a přání zákazníka, tak aby požadovaný výsledek byl jasně daný a dosažitelný. Zákazník musí zůstat ústředním bodem spolupráce. Všichni partneři musí identifikovat a implementovat jen ty nejlepší metody. Ty jsou u ECR často podceňovány. Přesouvání nákladů mezi spolupracujícími články je nepřijatelné a velmi neefektivní. Partneři musí rozpoznat nejlepší postupy tak, aby se správné produkty dostaly do správných prodejen ve správný čas a s co nejnižšími náklady. Druhým krokem je zavedení takové spolupráce mezi dodavatelem a odběratelem (maloobchodem), kdy se dodavatel zaváže udržovat stanovenou úroveň zásob daného produktu. Mimořádné dodávky jsou zajištěny jen v případě, že o ně odběratel zažádá. Takto vytěsňuje odběratel část svého provozu na své dodavatele, což je oboustranně výhodné, protože odběratel se tak může věnovat své hlavní činnosti prodeji zboží koncovému zákazníkovi, popř. zpracování dodávaných surovin, a dodavatel poskytuje odběrateli službu, dokáže provozovat efektivněji než on.. Dále je nutný vstup finančních institucí do oblasti financování produkce. Finanční ústav kryje výrobu, optimalizuje a řídí finanční a materiální tok a převod vlastnických práv od výrobce k prodejci a naopak. Finanční ústav nepřebírá přímo zboží, jeho tok zůstává nezměněn, ale přebírá pohledávky na toto zboží, popřípadě manipuluje s vlastnickými právy na zboží. Tímto způsobem se opět zvyšuje efektivita celého procesu. Zatímco dodavatel by pohledávky řídil méně obratně, finanční instituce je v tomto oboru specialistou. Takový postup má příznivý dopad na cash flow dodavatele i odběratele. Po těchto krocích je odstartován pilotní projekt určený omezenému počtu výrobků a maloobchodních distribučních center. Po úspěšném pilotním projektu může být zavedeno ECR v plném rozsahu. 2.4 Pilíře ECR 23

ECR se opírá se o 2 základní strategie- Efficient Replenishment (Efektivní doplňování zásob) a Category Management (Řízení výrobkových řad), jehož součástí jsou Efficient Assortment (Efektivní sortiment), Efficient Promotion (Efektivní propagace) a Efficient Product Introduction (Efektivní zavádění nových výrobků). V rámci ECR je nutné soustředit se na ně nikoliv jednotlivě, jak jsou většině obchodních firem již známé, ale jako na celek. 2.4.1 Efficient Replenishment (Efektivní doplňování zásob, ER) ER zaujímá zásadní postavení. Cílem je vyladění zásob zboží v distribučním řetězci tak, aby docházelo k jeho plynulému toku bez zbytečných prodlení a zásob, a také aby nedošlo k vyprodání zásob v jednotlivých prodejnách. Všechny články distribučního řetězce by se měly snažit o vzájemnou spolupráci a o volnou výměnu informací, jež přinese pozitivní výsledky všem. Podstatou ER je přesun odpovědnosti za stanovení požadavků na doplňování zboží v maloobchodních prodejnách ze strany obchodníka na stranu výrobce. Celý proces ER zahrnuje 5 fází: 1) Zasílání informací výrobci o denních prodejích, o úbytku zásob na prodejně nebo v distribučním centru prostřednictvím EDI. 2) Vyhodnocení informací u výrobce pomocí informačního systému podporující efektivní obnovování zásob. Jedním z informačních systémů může být Continuous Replenishment Program (CRP). Zadáním informací o výrobkové konfiguraci, o obchodních podmínkách, prodejích a zásobách umí tento systém vypočítat optimální objednávku. EDI zpráva od obchodníka je přeložena do tzv. in house formátu, následuje odhad budoucího prodeje. Je nutné vypočítat předpověď pro každý týden (jako procentuální podíl z prodeje v minulém týdnu a procentuální podíl předpovědi z minulého týdne; pro přesnější předpověď se zohlední silné a slabé pracovní dny, sezónní výkyvy, marketingová kampaň, uvedení výrobků na trh, nepravidelná poptávka), pro každou položku a pro každé prodejní místo. Dalším krokem je výpočet bezpečných zásob, opět pro každý týden, každou položku a každé prodejní místo, které se používají k určení objednávkové potřeby (např. automatickým způsobem, kdy je výpočet založen na chybě v předpovědi z minulého týdne a množství bezpečných zásob z minulého týdne). Posledním krokem je nutnost uvědomit si výjimky z předpovědi, ke kterým dochází v případě, že týdenní objem prodeje překročí kontrolní limity. Ty odpovídají 24