Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století

Podobné dokumenty
Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století

Instituce finančního trhu

Instituce finančního trhu

KAPITOLA 7: MONETÁRNÍ POLITIKA, MODELY Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Obsah. BANKOVNÍ SYSTÉM (soustava) Bankovní soustava Monetární politika. 1) Jednostupňový bankovní systém

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc tř.17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

9. Přednáška Česká národní banka

CENTRÁLNÍ BANKOVNICTVÍ. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

DOPAD FISKÁLNÍ/MONETÁRNÍ POLITIKY NA ŘÍZENÍ PODNIKU. seminární práce

Seminární práce. Vybrané makroekonomické nástroje státu

Česká národní banka (ČNB)

Bankovní soustava ČR. Bc. Alena Kozubová

Peníze a monetární politika

Předmluva k 3. vydání 11

Model IS - LM. Fiskální a monetární politika v modelu IS-LM

Monetární politika v ČR, její cíle a nástroje

Monetární politika v ČR, její cíle a nástroje

8. Přednáška Centrální banka

Střední škola hotelová a služeb Kroměříž CZ.1.07/1.5.00/ VY_32_INOVACE 27_EKO

Inflace a měna. Národní hospodářství 2. seminář Podzim 2016 Sem. skupiny Libora Kyncla S využitím materiálů Dany Šramkové

Centrální banka. 1. Historický vývoj centrálních bank 2. Činnost centrální banky 3. Bilance centrální banky

Základy ekonomie. Monetární a fiskální politika

Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní. Přizpůsobovací mechanizmy ekonomiky na monetární politiku Bc. Šárka Rokytová

Bankovní účetnictví Pokladní a bankovní účty, závazky z krátkých prodejů

Hlavní poslání centrální banky. Vzdělávací prezentace, Jiří Böhm, červen 2010

Makroekonomie I. 11. přednáška. Monetární politika. Podstata monetární politiky. Nástroje monetární politiky. Přímé nástroje monetární politiky

Mgr. Ludmila Heraltová, LL.M. 1

BANKOVNICTVÍ. Mgr. Ing. Šárka Dytková

Pen P íze í I. Rovnováha pen I. ě Rovnováha pen žního trhu

Měnová politika a Česká národní banka

Metodické listy pro kombinované studium předmětu Centrální bankovnictví. Metodický list č.1

r T D... sazba povinných minimálních rezerv z termínových depozit

Vysoké učení technické v Brně Fakulta podnikatelská BANKOVNICTVÍ. Ing. Václav Zeman. zeman@fbm

Ústav stavební ekonomiky a řízení Fakulta stavební VUT

Cíl: seznámení s pojetím peněz v ekonomické teorii a s fungováním trhu peněz. Peníze jako prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty.

Makroekonomie I. Praktický příklad určete a, b, c, d, e, f, g, h, ch. Praktický příklad určete a, b, c, d, e, f, g, h, ch. Řešení.

Zopakovat si trh peněz, rovnováhu nabídky a poptávky na trhu peněz.

Bankovní systém a centrální banka + Hospodářská politika. Makroekonomie I. 10. přednáška. Bankovní systém. Jednostupňový systém.

BANKOVNÍ SOUSTAVA VY_62_INOVACE_FGZSV_PN_4

Metodické listy pro kombinované studium předmětu Centrální bankovnictví

Současná teorie finančních služeb cvičení č Úvod do teorií finančních služeb rekapitulace základních pojmů a jejich interpretace

E-učebnice Ekonomika snadno a rychle BANKOVNICTVÍ

KAPITOLA 9: ZÁKLADNÍ DRUHY OPERACÍ - KOMERČNÍ BANKOVNICTVÍ

BANKY A PENÍZE. Alexandra Paurová Středa, 11.dubna 2012

Finanční trhy. Doc. Ing. Jana Korytárová, Ph.D. Finanční trh

FINANČNÍ TRH místo, kde se D x S po VOLNÝCH finančních prostředcích, instrumentech, produktech

1. Přednáška FINANCE I. Peníze, měna, peněžní standardy, měnové agregáty, české měnové reformy a odluky

Metodický list pro první soustředění kombinovaného Bc. studia předmětu Peníze, banky, finanční trhy

Sám o sobě, papírek s natištěnými penězy má malinkou hodnotu, akceptujeme ho ale jako symbol hodnoty, kterou nám někdo (stát) garantuje.

II. Vývoj státního dluhu

- o udělení povolení působit jako banka rozhoduje ČNB v dohodě s ministerstvem financí ČR

Makroekonomie I. Příklad. Řešení. Řešení. Téma cvičení. Pojetí peněz. Historie a vývoj peněz Funkce peněz

5. setkání. Platební bilance a vnější ekonomická rovnováha, měnová politika, fiskální politika

Stav Půjčky Splátky Kurzové Změna Stav

3. Přednáška Bankovní bilance, základní zásady řízení banky, vybrané ukazatele činnosti banky

8. 1. Bankovní systém České republiky

10. téma: Krátkodobá a dlouhodobá fiskální nerovnováha*) **) Krátkodobá fiskální nerovnováha Dlouhodobá fiskální nerovnováha

Kapitola 11 MĚNOVÁ POLITIKA

Makroekonomie I. Co je podstatné z Mikroekonomie - co již známe obecně. Nabídka a poptávka mikroekonomické kategorie

aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb

Přehled o vývoji státního dluhu v čtvrtletí roku 2004 podává následující tabulka: mil. Kč. Výpůjčky (a) Stav

Hospodářská politika je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu zaměřených na kontrolu a ovlivňování ekonomického vývoje.

Obsah. Úvod... VII. Seznam obrázků... XV. Seznam tabulek... XV


DISTANČNÍ OPORA pro magisterské studium obor Finance na BIVŠ v Praze

Česká národní banka: mýty a fakta

8 Rozpočtový deficit a veřejný dluh

5b.. N abíd í ka k p eněz a p opt p ávka k po penězích slide 0

Vývoj státního dluhu. Tabulka č. 7: Vývoj státního dluhu v čtvrtletí 2014 (mil. Kč) Stav Půjčky Splátky Kurzové Změna Stav

Základní typy HP. Fiskální Monetární Vnější

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Makroekonomie I. Opakování. Řešení. Příklad. Příklad. Řešení b) 106,5. Příklady k zápočtu. Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D.

Fiskální nerovnováha, veřejný dluh. Ing. Miroslav Červenka, VSFS, 2012

Maturitní témata z EKONOMIKY profilová část maturitní zkoušky obor Obchodní akademie dálkové studium

Rizika v oblasti pasivních obchodů banky Banka podstupuje při svých pasivních obchodech níže uvedená rizika:

Zbynék Revenda CENTRAL BAN KOVN ICTVI. Management Press, Praha 1999

OBECNÉ ZÁSADY (2014/647/EU)

Základy makroekonomie

Funkce rozpočtu. Fiskální politika Rozpočtová politika - politika, která k ovlivňování ekonomiky využívá specifický systém veřejných financí.

Metodický list pro první soustředění kombinovaného studia. předmětu BANKOVNICTVÍ

6 Peníze a peněžní sektor v ekonomice I

ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE

1. Základní ekonomické pojmy Rozdíl mezi mikroekonomií a makroekonomií Základní ekonomické systémy Potřeba, statek, služba, jejich členění Práce,

Inovace bakalářského studijního oboru Aplikovaná chemie

Vývoj státního dluhu. Tabulka č. 7: Vývoj státního dluhu v čtvrtletí 2015 (mil. Kč) Výpůjční operace

Hospodářská politika. Téma č. 5: Stabilizační politiky: fiskální a měnová politika. Petr Musil petrmusil1977@gmail.com

Přílohy. Příloha č. 1. Výkaz zisků a ztrát v bance. 1. Výnosy z úroků a podobné výnosy. Z toho: úroky z dluhových cenných papírů

Hospodářská politika

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Ča Č sov o á ho h dn o o dn t o a pe p n e ě n z ě Petr Málek

Makroekonomie. 6. přednáška. 24. března 2015

finančním trhem s kompetencemi správního úřadu

II. Vývoj státního dluhu

Rozvaha finančních institucí Aktiva (zjednodušená) Pasiva Peněžní prostředky (hotovost, vklady) Závazky z přijatých vkladů

VZOROVÝ STIPENDIJNÍ TEST Z EKONOMIE

Fiskální politika, deficity a vládní dluh

Měnová politika. Národní hospodářství Přednáška

Cíl: seznámení s pojetím peněz v ekonomické teorii a s fungováním trhu peněz. Peníze jako prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty.

Transkript:

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století Bakalářská práce Autor: Monika Šetelíková Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Petr Musil, Ph.D. Praha Červen, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Plané dne 23. 6. 2014 Monika Šetelíková

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala panu Ing. Petru Musilovi, Ph.D., který je vedoucím mé bakalářské práce, za všestrannou pomoc a uţitečné podněty.

Anotace Cílem bakalářské práce Monetární politika v ČR v 90. letech minulého století je popis monetární politiky ČNB v letech 1993 2000 v kontextu ekonomické transformace ČR. Zabývá se historií České národní banky od jejího vzniku do roku 2000. Práce se především soustřeďuje na hlavní cíle monetární politiky, nástroje monetární politika a typy monetární politiky. V první kapitole je vysvětleno, co je monetární politika, uplatnění monetární politiky centrální bankou. Annotation The aim of this thesis, "Monetary Policy in the Czech Republic in the 90s of the last century" is a description of the CNB's monetary policy in the years 1993-2000 in the context of the economic transformation of the country. It deals with the history of the Czech National Bank since its inception in 2000. Thesis is mainly focused on the main objective of monetary policy, monetary policy instruments and types of monetary policy. The first chapter explains what is monetary policy, the use of monetary policy by the central bank. Klíčová slova Centrální banka, cíle monetární politiky, Česká národní banka, monetární politika, nástroje monetární politiky, Keywords Central bank, goals of the monetary policy, Czech National Bank, monetary policy, instruments of the monetary policy,

Úvod... 7 1. Monetární politika a její význam... 8 1.1. Definice monetární politiky... 8 1.1.1. Centrální banka... 9 1.2. Význam monetární politiky... 15 1.1.1. Vývoj monetární politiky a peněţní rovnováha... 15 1.2.1. Transmisní mechanizmy... 15 2.1.1. Měnové agregáty... 17 3.1.1. Úvěrové agregáty... 17 1.2.2. Měnová báze... 18 1.2.3. Měnová kritéria... 19 1.2.4. Poţadavky na měnová kritéria... 19 2. Cíle, nástroje a typy monetární politiky... 22 2.1. Nástroje monetární politiky... 22 2.1.1. Přímé nástroje monetární politiky... 22 2.1.2. Nepřímé nástroje monetární politiky... 25 2.2. Cíle monetární politiky... 33 2.2.1. Cenová stabilita... 34 2.3. Typy monetární politiky... 37 2.3.1. Expanzivní monetární politika... 37 2.3.2. Restriktivní monetární politika... 38 2.3.3. Neutrální monetární politika... 39 3. Monetární politika ČNB v letech 1993 2000... 40 3.1. Období 1993 aţ květen 1997... 40 3.2. Po měnové krizi květen 1997 aţ 2000... 48 5

Závěr... 57 Seznam použité literatury... 58 Zákony a jiná legislativní úprava... 59 Seznam internetových zdrojů... 59 Seznam použitých obrázků... 61 Seznam použitých tabulek... 61 6

Úvod Cílem bakalářské práce je popis monetární politiky České národní banky v letech 1993 2000 v kontextu ekonomické transformace ČR. Monetární politika je hlavním regulátorem centrální banky ve formě České národní banky. Vývoj a vznik centrálního bankovnictví se stal podstatnou událostí pro vývoj celého bankovnictví. Vznikl dvoustupňový bankovní systém. Centrální banka vznikla v devadesátých letech dvacátého století a vývoj monetární politiky ČNB byl poměrné dlouhý a sloţitý. Hlavní úlohou centrální banky je zejména funkce vykonavatele monetární politiky, coţ je dáno zákonem. K dosaţení svých cílů pouţívá měnových reţimů a měnově-politických nástrojů. Monetární politikou reguluje mnoţství peněz v oběhu a snaţí se dosáhnout svého hlavního cíle, kterým je stabilní cenová hladina. Monetární politika a dohled nad bankovním systémem jsou nejdůleţitější činnosti centrální banky. Práce je rozdělena do tří hlavních částí. V první kapitole se zaměřuje na podstatu a význam monetární politiky centrální banky. První část kapitoly podrobně charakterizuje definici centrální banky, funkce centrální banky a obchodní banky a její hlavní principy. Druhá část kapitoly se zaměřuje na měnové agregáty, měnovou bázi a měnová kritéria. Druhá kapitola je zaměřena na cíle, nástroje a typy monetární politiky. Zde jsou rozebrány podrobně přímé a nepřímé nástroje monetární politiky, například povinné minimální rezervy, diskontní nástroje, operace na volném trhu, povinné vklady atd. Dále se soustřeďuje na expanzivní, restriktivní a neutrální politiku, a také popisuje hlavní cíl monetární politiky a její reţimy. Poslední kapitola se týká historie monetární politiky ČNB. Kapitola se zabývá vývojem České národní banky, přičemţ je zde popsán kaţdý rok. Pro tyto roky jsou charakteristické časté politické a ekonomické změny. Kapitola dále popisuje změny v měnově-politických nástrojích. V práci bylo pouţito metody analýzy a popisu. 7

1. Monetární politika a její význam 1.1. Definice monetární politiky Monetární politika byla ovlivňována politickými, popř. hospodářskými událostmi. Po úspěšné stabilizaci ekonomiky a zavedení zlaté měny ve 20. letech minulého století přišla světová hospodářská krize, následně nacistická okupace a později měnové reformy a direktivní plánování. S pádem socialismu se měnová politika vrátila ke své základní funkci stabilizovat cenový a měnový vývoj v České republice. 1 Monetární politika je vědomá činnost centrální banky, kterou se snaţí, s vyuţitím svých dostupných nástrojů, regulovat mnoţství peněz v oběhu, a tím dosáhnout svého hlavního cíle, kterým je péče o cenovou stabilitu. Současný peněţní systém, zaloţený na bezhotovostním oběhu peněz, finanční inovace, rozvoji výpočetní techniky a informačních technologií, které umoţňují toky peněz prakticky celosvětově v reálném čase, komplikují vazby mezi mnoţstvím peněz v ekonomice a ostatními makroekonomickými veličinami a znesnadňují centrální bance regulaci mnoţství peněz v oběhu. Postavení monetární politiky je ovlivněno v konkrétním národním hospodářství především: rolí peněz v ekonomice, postavením a úlohou centrální banky jedná se o ČNB, která se řídí zákonem o ČNB, strukturou bankovního systému v ČR je zaveden dvoustupňový bankovní systém, rozsahem a intenzitou platebního styku se zahraničním. Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance (Zákon č. 6/1993 Sb.) je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. Svého hlavního cíle - cenové stability - ČNB dosahuje změnami v nastavení základních úrokových sazeb. Rozhodování bankovní rady ČNB o nastavení úrokových sazeb vychází z aktuální makroekonomické prognózy a 1 Vypracovala z: http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/ 8

vyhodnocení rizik jejího naplnění. Po vstupu ČR do eurozóny se ČNB vzdá samostatné měnové politiky ve prospěch Evropské centrální banky. 2 Monetární politika se provádí prostřednictvím bankovní soustavy, kterou tvoří centrální banka (ČNB) a obchodní (komerční) banky. 1.1.1. Centrální banka V České republice je dvoustupňový bankovní systém. Na prvním stupni je centrální banka, v České republice se nazývá Česká národní banka (dále jen ČNB), která vykonává dohled a uděluje licence všem komerčním bankám, jeţ jsou na druhém stupni bankovního systému. ČNB je řízena Ústavou České republiky a svou činnost vykonává na základě zákona č. 6/1993 Sb., O České národní bance, ve znění pozdějších předpisů a dalšími právními předpisy. ČNB je právnickou osobou se sídlem v Praze a má sedm regionálních poboček v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada, v zastoupení guvernéra, dvou viceguvernérů a čtyř dalších členů. Všichni členové bankovní rady jsou jmenováni prezidentem České republiky na šestileté období. Do této funkce mohou být jmenováni nejvýše dvakrát. Aby centrální banka mohla být finanční institucí, musí splňovat základní znaky: vlastní emisní monopol na hotovostní peníze má výsadní právo emitovat bankovky a mince, stanovuje parametry měny, nominále, ochranné znaky apod. Provádí na území státu monetární politiku reguluje množství peněz v ekonomice a jejím hlavním cílem je podpora měnové stability. 2 Vypracovala z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/ 9

Reguluje bankovní systém stanovuje základní pravidla činnosti obchodních bank, monitoruje jejich dodržování a realizuje v případě potřeby ozdravná opatření. Současně reguluje vstup subjektů do bankovního systému. 3 Centrální banka je politicky nezávislá pokud: guvernér není jmenován vládou, bankovní rada není jmenovaná vládou, nezávazná účast zástupce vlády v bankovní radě, vláda neschvaluje záměry monetární politiky, poţadavek na udrţení měnové stability je upraven zákonem, existuje zákonné opatření pro řešení konfliktu mezi vládou a centrální bankou, Ekonomicky nezávislá je centrální banka tehdy, kdyţ: přímé moţnosti úvěrování existují, ale nejsou automatické, přímá moţnost úvěrování za trţní úrokovou míru, přímá úvěrová moţnost je dočasná, přímá úvěrová moţnost je omezena výší, centrální banka se nepodílí na primárním trhu veřejného dluhu. Centrální banka v trţní ekonomice je definovaná svými základními funkcemi. Tyto funkce centrální banku odlišují od komerčních bank. Funkce ČNB Funkce ČNB jsou hlavním důvodem pro existenci centrální banky v současnosti. Jsou vzájemně provázány a vyvíjejí se v čase. Česká národní banka spravuje účty bank a přijímá jejich vklady, od ostatních bank můţe nakupovat, nebo prodávat státní dluhopisy eventuálně jiné cenné papíry se státní zárukou. Funkce centrální banky se rozdělují na dva základní okruhy v jejich činnosti: 3 Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM Brno, 2010, str. 30 10

Mikroekonomické činnost banky se rozumí uvnitř ekonomického systému. Patří sem dohled nad bankovním trhem, úvěrování obchodních bank, řízení platebního styku, definice předpisové základny, týkající se nakládání s penězi, vedení účtů státních institucí apod. Makroekonomické činností banky se obvykle myslí hlavně emise peněz a provádění monetární politiky. Hlavním nástrojem pro řízení cenové stability je i devizová činnost. makroekonomické Funkce ČNB mikroekonomické Emise hotovostních peněz Monetární politika Devizová činnost Regulace a dohled v systému Banka bank Reprezentant státu v měnové oblasti Banka státu Tabulka č. 1 - Základní funkce centrální banky zdroj: Zeman 4 Emise hotovostní peněz Centrální banka má jako jediná ze zákona právo vydávat bankovky a mince do oběhu, má tedy tzv. emisní monopol. Tato funkce je nejstarší funkcí centrální banky. V dnešní době nejsou emise kryty zlatem, ale jsou emitovány úvěrem, tedy vzniklým dluhem, jelikoţ stoupá potřeba hotovostního oběţiva. Emisní funkce centrální banky v uţším smyslu znamená emitovat, neboli vydávat hotovostní oběţivo a v širším smyslu je obsahem emisní funkce centrální banky zabezpečení kvality měny prostřednictvím řízení peněţního oběhu pomocí nástrojů měnové regulace. Centrální banka prostřednictvím svých poboček můţe spravovat zásoby bankovek a mincí, stahovat je z oběhu, nebo měnit poškozené peníze za nové. 4 ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 33 11

Určování a realizace monetární politiky Centrální banka monetární politikou uskutečňuje svůj hlavní cíl, a to cenovou stabilitu. Dříve hlavní formou peněz byly hotovostní peníze, monetární politika se zaměřovala na regulaci emise těchto peněz. S rozvojem bezhotovostní formy peněz nabývá monetární politika na významu. Aby mohla centrální banka řídit monetární politiku a rozhodovat, který řídící nástroj kdy a jak aplikuje, je důleţité formulovat míru samostatnosti centrální banky. ČNB nemůţe podléhat tlaku vlády nebo parlamentu na financování deficitních státních rozpočtů. Funkce banky bank V jedné ze svých mikroekonomických funkcí centrální banky vystupuje jako bankovní subjekt vůči svým klientům. Klienty centrální banky jsou však ostatní komerční banky. ČNB tak plní základní funkci banky, jelikoţ poskytuje bankám úvěry ve formě bezhotovostní emise peněz v rámci svého výkonu monetární politiky, vede bankám účty a provádí zúčtování mezi nimi a přijímá od bank vklady ve formě jejich povinných, minimálních a dobrovolných rezerv. Banky s dobrovolnými rezervami u ČNB mohou volně disponovat. Hlavní smysl dobrovolných rezerv je mít na účtu u centrální banky prostředky pro mezibankovní platební styk. Banky v některých bankovních systémech mohou u centrální banky ukládat i své devizové rezervy. Centrální banka poskytuje ostatním bankám úvěry formou bezhotovostní emise peněz, při úročení úrokovými sazbami (diskontní, lombardní, repo sazba), které jsou nižší než sazby tržní, takže úvěry centrální banky jsou pro banky levným zdrojem peněz. Banky jich využívají, kromě levného zdroje peněz, též jako prostředků pro zajištění likvidity, také pro průběžné vyrovnávání likvidních pozic (zajištění zdrojů pro plnění závazků ze svých obchodů a vůči klientům), na což jsou úvěry běžně dostupné. Při potřebě řešit krizovou likvidní situaci v likviditě, či solventnosti, kdy centrální banka, pokud úvěr poskytne, tak ve formě sanačního se sankčním úrokovým dopadem na dlužnickou banku. Centrální banka v tomto případě vystupuje jako 12

věřitel poslední instance, a rozhodnutí, zda úvěr poskytne, předchází analýza problému, který takovýto zásah vyžaduje, neboť kolaps jedné banky vyvolá obvykle nervozitu na bankovním trhu, odliv vkladů z bank a tím možnou řetězovou reakci potíží ostatních bank. 5 Funkce banky státu Banka státu řídí účty vládním orgánům a útvarům, veřejným korporacím a místním orgánům státní moci, institucím spravujícím vládní nebo státní půjčky, účty komisionářů vládního dluhu. Centrální banka obvykle pro stát: plní úkoly státní pokladny, jako vedení účtů, platební transakce, inkasa a další operace, které souvisejí s finančními toky při hospodaření se státním rozpočtem. Spravuje státní dluh provádí činnosti spojené s jeho splácením, splátkami úroků, poskytování úvěrů veřejnému sektoru, emisemi státních pokladničních poukázek a obligací. Odkupem emisí státních cenných papírů poskytuje zdroje státnímu rozpočtu, zejména při potřebě krytí jeho deficitu, nebo časovém nesouladu jeho příjmů a výdajů, coţ řeší emisemi krátkodobých pokladničních poukázek. Funkce správce devizových rezerv Centrální banka hromadí zlaté a devizové rezervy státu a provádí s nimi operace na devizovém trhu. Udrţuje pro stát jejich potřebnou výši a regulaci jejich mnoţství v ekonomice v rámci svého působení, vydáváním pravidel pro nakládání se zahraničními měnami v bankách i u nebankovních subjektů, včetně kontroly jejich zachovávání. Centrální banka se podílí na stanovování pravidel dispozice se zahraničními měnami. 5 Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 35 13

Devizové operace mají čtyři základní motivy: Ovlivňování vývoje měnového kurzu domácí měny prostřednictvím nákupů, resp. prodejů domácí měny za zahraniční měny. Udrţování hodnoty devizových rezerv státu operacemi proti moţnému poklesu hodnoty rezerv při drţení znehodnocujících se měn. Zajišťování výnosnosti devizových rezerv. Zabezpečení devizové likvidity země zajistit dostatek devizových prostředků v potřebné struktuře pro platby do zahraniční a splácení zahraničních závazků. Regulace a dohled bankovního systému Dvoustupňovým bankovním systémem je míněna regulace a kontrola niţšího stupně stupněm vyšším. Coţ znamená bankovní dohled centrální banky nad komerčním bankovnictvím. V mikroekonomickém důvodu vytvářejí prostor pro podporu bezpečnosti, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému v zemi. Systémy bankovní regulace a dohledu se skládají ze čtyř základních součástí: Stanovení a prověřování základních pravidel činností bank. Regulace vstupu do bankovní sféry. Působení centrální banky v úloze věřitele poslední instance. Povinného pojištění vkladů v bankách. Funkce reprezentanta státu v měnové oblasti Banka by měla neustále vysvětlovat své přístupy a přesvědčovat o jejich správnosti a nutnosti, provádět politiku otevřenou v nejvyšší možné míře a systematicky tak budovat a upevňovat svoji důvěryhodnost u veřejnosti. Tím vytváří jeden z nezbytných základů účinné měnové politiky a podmínky pro provádění i nepopulárních, avšak nutných opatření. Opačná politika, prováděná pouze za zavřenými dveřmi, bývá obvykle méně úspěšná. 6 6 Vypracovala z: http://www.ceed.cz/bankovnictvi/788funkce_reprezentanta_statu_v_menove_oblasti.htm 14

1.2. Význam monetární politiky Úkolem monetární politiky je zabezpečení cenové stability. Cenová stabilita ve skutečnosti neznamená doslova neměnnost cen, nýbrţ jejich mírný růst. Jinak řečeno, centrální banka usiluje o mírnou inflaci. V dnešní době si stanovuje za cíl meziroční míry inflace 2 % s odchylkami o jeden procentní bod v obou směrech. Vysoká míra inflace by totiţ měla negativní dopad na hospodářský růst ekonomiky státu. Vyšší inflace znehodnocuje příjmy i úspory, a také znamená vyšší nominální úrokové sazby. Vyšší inflace zvyšuje také nejistotu o budoucích relativních cenách, díky čemuţ domácí i zahraniční finanční trhy vyţadují rizikovou prémii, kterou by si mohly kompenzovat vysokou nejistotu. Investoři se pak raději orientují spíše na krátkodobé finanční investice a investice s dlouhou dobou návratnosti raději nepodporují. 1.1.1. Vývoj monetární politiky a peněžní rovnováha Monetární politika, jako cílená činnosti při regulaci měny, vznikala současně se zaváděním papírových peněz (čili bankovek) do oběhu. Její důleţitost se výrazně projevila emitováním bezhotovostních peněz, kdy centrální banka ztratila monopol na dodávání peněz do oběhu. Mechanizmus emise a oběhu plnohodnotných peněz umoţňoval při převisu nabídky peněz nad poptávkou drţitelům peněz tyto peníze stahovat z oběhu a ukládat je ve formě pokladu, neboť jejich kupní síla neklesala. V době, kdy se v oběhu objevují bezhotovostní peníze, roste význam monetární politiky kvůli emisím bezhotovostních peněz mimo centrální banku. A nelze ani přesně určit nabídku peněz právě díky emisím mimo kontrolu ČNB. 1.2.1. Transmisní mechanizmy V trţních ekonomikách je monetární politika sloţitou a komplikovanou záleţitostí. Ve výjimečných situacích lze pouţít nařízení, či direktivního řešení. Centrální banka pouţívá vesměs trţních nástrojů řízení. Kromě hotovostních peněz obíhají i bezhotovostní, emitované 15

především obchodními bankami a nebankovními finančními institucemi poskytováním různých forem úvěrů. Podíl bezhotovostních peněz výrazně překračuje podíl hotovostního oběţiva a velmi rychle mění svoje formy vlivem rozvoje informačních a komunikačních technologií ve stále více globalizované ekonomice. Centrální banka dosáhla výrazné samostatnosti a nezávislosti, která jí umoţňuje zdokonalovat nástroje regulace peněz, zrychlovat a zkvalitňovat cyklus od vzniku informace aţ po její pouţitelnost pro výkon monetární politiky. Proces monetární politiky v tržní ekonomice zahrnuje celý sled dění od nastavení a použití nástroje pro regulaci peněz v oběhu, nebo jiného nástroje měnové politiky, až po jeho dopadu na vývoj měnového cíle. Centrální banka ale nemá přímý vliv na konečný cíl měnové politiky, svými nástroji pouze ovlivňuje monetární vývoj. A právě odpověď na otázku, zda se měnový vývoj ubírá očekávaným směrem, je dána: Schopností CB ovlivnit svými nástroji veličiny reagující bezprostředně na použité nástroje operativní kritéria. Znalostí nebo odhadnutelností vztahů mezi operativními kritérii a veličinami indikujícími dopad měnových nástrojů na vývoj měnového cíle zprostředkující kritéria. Znalostí, nebo odhadnutelností vztahů mezi zprostředkujícími kritérii a konečným cílem měnové politiky. 7 V závislosti na konkrétní náplni operativních a zprostředkujících kritérií monetární politiky existují tři základní transmisní mechanizmy: úvěrový, měnový, kurzový. 7 Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 68 16

2.1.1. Měnové agregáty Měnové agregáty tvoří souhrn peněţních prostředků s určitým stupněm likvidity. Agregáty se označují M a číslo, coţ znamená, ţe vyšší agregát obsahuje v sobě celý agregát niţšího stupně včetně další skupiny peněz s niţší mírou likvidity. Měnové agregáty lze obecně vymezit: M1 = hotovostní oběţiva v drţení v nebankovních subjektů + běţné vklady klientů v bankách v domácí měně. M2 = M1 + ostatní závazky bank vůči klientům v domácí měně + termínované vklady klientů v bankách v domácí měně. M3 = M2 + vklady klientů v bankách v zahraničních měnách. M4 = M3 + vklady klientů v domácí nebankovní organizaci. Měnové agregáty v ČNB vycházejí z Eurosystému. Agregáty se definují jako úzký (M1), střední (M2) a široký (M3). Liší se likvidností zahrnutých aktiv rezidentů ČR. 3.1.1. Úvěrové agregáty Mnoţství peněz v oběhu lze kvalifikovat také s vyuţitím úvěrových agregátů, neboť většina peněz je emitována úvěrem a úvěrové agregáty plní úlohu kritéria pro hodnocení účinnosti monetární politiky. V monetární politice mají praktický význam dva agregáty. Celkový stav úvěrů, poskytnutých bankami agregát zahrnuje úvěry poskytnuté bankovním sektorem nebankovním subjektům v domácí měně. Vývoj tohoto agregátu je pod kontrolou centrální banky a vypovídá o nárůstu peněz, emitovaných bankovním úvěrem. Celkový stav úvěrů, poskytnutých v ekonomice agregát zahrnuje úvěry, poskytnuté bankovním sektorem i nebankovními institucemi nebankovním subjektům v domácí měně. Vývoj tohoto agregátu lépe popisuje vývoj HDP, ale jeho nevýhodou je těţko realizovatelná regulace ze strany CB. 17

Krátkodobá úroková míra V úvěrovém mechanizmu monetární politiky má podobu operativního kritéria krátkodobá úroková míra, reprezentovaná zprůměrovanou úrokovou mírou z krátkodobého úvěru v ekonomice, nebo průměrem sazeb úvěrů na mezibankovním nebo peněţním trhu. 1.2.2. Měnová báze Měnová báze je jedno z operativních kritérií, sledovaných v transmisních mechanizmech měnové politiky. Pro velký význam jejich změn při sledování účinnosti měnové politiky se někdy nazývá high powered money (mocné peníze), nebo rezervní peníze. Měnová báze zahrnuje oběživo a rezervy, které drží obchodní banky na účtech u centrální banky. Obě tyto položky představují užití měnové báze: oběživo v oběhu zahrnuje hotovost drženou domácnostmi a firmami a hotovost v bankovních trezorech. Bankovní rezervy zahrnují povinné minimální rezervy a volné rezervy na účtech centrální banky. 8 Můţeme ji rozčlenit podle stupně kontrolovatelnosti jejích poloţek centrální bankou: nevypůjčená regulují se přes operace na volném trhu. Vypůjčená regulují se pomocí diskontních a dalších úvěrů poskytované centrální bankou obchodním a dalším bankám. Podle stejného hlediska lze rozlišovat nevypůjčené a vypůjčené rezervy bank. 8 Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 56 18

Obrázek č. 1 Měnová báze zdroj Revenda 9 1.2.3. Měnová kritéria Mezi cíli a nástroji monetární politiky není přímá vazba. Centrální banka ovlivňuje svými nástroji vývoj operativních kritérií ve snaze dosáhnout stanovených cílů monetární politiky. Vývoj operativních kritérií má vliv na posun kritérií zprostředkujících, které indikují míru souladu prováděné monetární politiky s jejími definovanými cíli. Měnová kritéria musí splňovat základní parametry: stabilní vztahy mezi operativním a zprostředkujícím kritériem, zprostředkující kritérium musí reagovat na změnu rychleji, neţ konečný cíl, měřitelnost, rychlá dostupnost statistických dat, operativní kritéria musí být plně pod kontrolou centrální banky. 1.2.4. Požadavky na měnová kritéria V dosahu centrální banky musí být následující kritéria, v nichţ se musí co nejrychleji odrazit efekt pouţitého transmisního mechanizmu a pouţitých nástrojů monetární politiky. 9 REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 74 19

Operativní kritéria Operativní kritéria jsou ovlivňována nástroji monetární politiky. Operativní kritériem mohou být krátkodobé úrokové míry nebo měnová báze. Operativní kritéria musí: reagovat co nejdříve na pouţité nástroje monetární politiky, být statisticky rychle a přesně zjistitelná, být pod kontrolou centrální banky. Zprostředkující kritéria Zprostředkující kritéria transmisních mechanizmů monetární politiky se ovlivňují změnou hodnot operativních kritérií. Jejich úkolem je avizovat, zda se pouţitá monetární politika efektivně přibliţuje definovanému cíli. Zprostředkující kritéria centrální banka vybírá podle: spolehlivosti a dostupnosti údajů, vazeb mezi kritérii a konečným cílem monetární politiky, míry svého vlivu na vývoj zprostředkujících kritérií. Nejvhodnější parametry pro zprostředkující kritéria jsou: úvěrové agregáty mnoţství úvěrů v ekonomice pro úvěrový transmisní mechanizmus. Směnný kurz hodnoty domácí měny se změní vůči zahraničí současně plní i funkci operativního kritéria - pro kurzový transmisní mechanizmus. Měnové agregáty M1, M2 - pro měnový transmisní mechanizmus. 20

Transmisní mechanismus měnové politiky Nástroje měnové politiky Operativní kritérium Zprostředkující kritérium Konečné cíle měnové politiky Obrázek č. 2 Transmisní mechanismus měnové politiky v trţní ekonomice zdroj Revenda 10 10 REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 70 21

2. Cíle, nástroje a typy monetární politiky 2.1. Nástroje monetární politiky Nástroje monetární politiky tvoří techniku stabilního dodrţování operačního cíle monetární politiky, tj. krátkodobé úrokové míry. V trţní ekonomice, kde je centrální banka nezávislá na politické moci, lze nástroje monetární politiky klasifikovat podle různých hledisek: podle časového hlediska členění nástrojů na krátkodobé a dlouhodobé, podle adresnosti se nejčastěji nástroje centrální banky člení na administrativní (přímé) a trţní (nepřímé), dále jsou nástroje běţné a výjimečné, bankovní a nebankovní. Mezi nebankovní lze zařadit například právní úpravu podmínek úvěrování nebo pravidla vedení účetnictví v bankách. 2.1.1. Přímé nástroje monetární politiky Přímé nástroje jsou pouţívány pouze sporadicky a dočasně. Mají charakter administrativních opatření. Lze je vyuţít adresně (vůči jedné bance nebo skupině bank) či plošně (vůči všem bankám). Přímé, neboli direktivní nástroje, jsou ve vyspělých ekonomických systémech vyuţívány velmi zřídka a jejich pouţití svědčí o selhání nástrojů nepřímých. Jedná se spíše o různá doporučení, výzvy, gentlemanské dohody, úvěrové limity. Přímé nástroje zasahují bezprostředně do rozhodování obchodních bank. Jedná se o: pravidla likvidity, úvěrové kontingenty, úrokové limity, povinné vklady. 22

Pravidla likvidity Pravidla likvidity jsou přímým nástrojem centrální banky. ČNB stanoví komerčním bankám strukturu aktiv a pasiv a závazných vazeb mezi nimi v bilancích bank za účelem regulace likvidity bank. Pouţívají se k zabezpečení ţádoucí úrovně likvidity bank. Jsou zaměřena na zajištění určitého stupně diverzifikace bilančních poloţek bank, tedy na rozloţení rizik bankovní činnosti, neboli na podporu stability bankovního systému. Mohou však ovlivnit vývoj rezerv bank, pohyb krátkodobé úrokové míry nebo měnový kurs domácí měny. Velkým tvrdým přímým nástrojem jsou pravidla likvidity zejména tehdy, týkají-li se povinných vazeb mezi aktivy a pasivy obchodních bank. Jako příklad lze uvést povinnost udržovat podíl vlastního kapitálu v určitém poměru (např. 8%) k celkovým aktivům nebo minimální podíl střednědobých a dlouhodobých vkladů na střednědobých a dlouhodobých úvěrech. Čím vyšší je podíl vkladů na úvěrech, tím nižší je, za jinak neměnných okolností, peněžní zásoba. Pravidla likvidity však ovlivňují nejen celkovou peněžní zásobu, ale i její časovou strukturu. Používají se ve všech tržních ekonomikách, zejména z důvodu zajištění likvidity obchodních bank. 11 Úvěrové kontingenty Můţeme je téţ nazývat jako stropy či limity. Jedná se o zásahy do rozhodování obchodních a dalších bank. Stanovují maximální počet úvěrů, které banka můţe poskytnout svým klientům s cílem regulace úvěrových kritérií monetární politiky. Úvěrové kontingenty mají vliv jak na měnové agregáty, tak i na úrokové sazby. Úvěrové kontingenty patří k jednomu z nejúčinnějších nástrojů monetární politiky. Úvěrové kontingenty jako nástroje monetární politiky lze použít ve formě: rozpisu absolutní výše nově poskytnutých úvěrů bankami klientům pro budoucí období působí tvrdě administrativně a lze stanovit i selektivně. Relativní změnou nově poskytnutých úvěrů ve srovnání s minulým obdobím, což v absolutní hodnotě zvýhodňuje banky s vyšším objemem úvěrů v minulém období. 11 Vypracovala z: http://leccos.com/index.php/clanky/pravidla-likvidity 23

Poměru ke kapitálu, nebo aktivům nedochází ke zvýhodnění některých bank, ale malé banky mohou poskytnout v budoucím období méně úvěrů. 12 Úrokové limity Úrokové limity stanovují maximální úrokové sazby bank z úvěrů. Maximální nebo minimální úrokové sazby regulují, nebo stabilizují vklady klientů krátkodobou úrokovou mírou. Centrální banka stanovuje bankám úrokové stropy či minima pro vklady a úvěry, které se nabízí klientům. Působí tím přímo na krátkodobou úrokovou míru. Limity stanovené centrální bankou jsou obvykle sledovány jako záměr ovlivňovat krátkodobou úrokovou míru. Maximální limity vedou k převedení vkladů z bank do nebankovní instituce, coţ má negativní dopad na účinnost monetární politiky. Zvýší-li centrální banka minimální limity pro úrokové sazby z vkladů, sleduje tím jiný cíl. Zvýšení limitu úrokové sazby z vkladů podporuje růst úspor obyvatelstva, stabilizaci a důvěryhodnost měny. Povinné vklady Povinné vklady stanovují povinnost některých subjektům ukládat volné peněžní prostředky, provádět některé operace pouze přes centrální banku s cílem získat kontrolu nad pohybem a nakládáním s peněžními prostředky těchto subjektů. 13 Nejsou nijak významným nástrojem monetární politiky, protoţe přímo nesouvisejí s bankovním sektorem. Jsou to velice likvidní finanční prostředky a centrální banka tak kontroluje peněţní zásobu. Subjektům se dává moţnost volby při rozhodování o tom, zda své prostředky uloţí s niţším výnosem, ale vysokou jistotou u centrální banky, nebo preferují výnos na úkor jistoty a prostředky uloţí u obchodních bank. 12 Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 88 13 Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 89 24

2.1.2. Nepřímé nástroje monetární politiky Nepřímé nástroje vyuţívá centrální banka vůči komerčním bankám a jejich prostřednictvím reguluje nabídku peněz. Působí nikoliv neadresně, ale trţně a celoplošně. Stanovují stejné podmínky pro všechny subjekty bankovního sektoru. Jsou vyuţívány mnohem častěji neţ přímé. Mezi nepřímé nástroje patří: operace na volném trhu, diskontní nástroje: o diskontní úvěr, o reeskontní úvěr, o lombardní úvěr. Povinné minimální rezervy, konverze a swapy cizích měn, kurzové intervence. Operace na volném trhu Operace na volném trhu jsou nejpouţívanější skupinou nástrojů centrální banky. Cílem je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Operace na volném trhu se provádí převáţně formou tzv. repo operací (na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu). Mezi operace na volném trhu také patří další nákupy a prodeje státních cenných papírů (státní pokladniční poukázky, bankovní akcepty apod.) centrální bankou obchodním bankám. Mohou být rozděleny na: aktivní dopadají na měnovou bázi. Vynucené centrální banka jimi vyvaţuje vliv jiných faktorů na měnovou bázi, nebo se snaţí stabilizovat ceny státních cenných papírů. 25

Pro operace mezi centrální bankou a obchodními bankami s různými cennými papíry platí: operace s cizími cennými papíry mohou být jednosměrné, operace s vlastními cennými papíry musejí být doprovázeny budoucí zpětnou transakcí centrální banka své cenné papíry musí nejpozději v den splatnosti koupit zpět. Z nakoupených cizích cenných papírů při uplynutí doby splatnosti centrální banka inkasuje úrokové platby a splátku jistiny. Operace s vlastními cennými papíry jsou pro centrální banku spojeny s úrokovými náklady. Při regulaci rezerv bank jsou operace s cizími cennými papíry prováděny spíše s cílem zvýšit rezervy ke snížení rezerv mohou být využity pouze při dřívějším nákupu centrální bankou. Základním cílem operací s vlastními cennými papíry je snížení rezerv bank, operace začínají prodejem. 14 Operace na volném trhu vliv na bilance CB vliv na měnovou bázi Nákup státních CP od dom. bank v domácí měně nárůst nárůst Prodej státních CP od dom. bank v domácí měně pokles pokles Nákup vl. CP od bank v domácí měně (před spl.) nárůst nárůst Prodej vl. CP od bank v domácí měně (před spl.) pokles pokles Nákup vl. CP od bank v domácí měně (při spl.) ţádná nárůst Prodej vl. CP od bank v domácí měně nová emise ţádná pokles Nákup a prodej státních a vlastních CP od domácích bank v domácí měně =>=>=> krátkodobá IR Tabulka č. 2 Vliv operací CB na volném trhu na měnovou bázi zdroj Zeman 15 14 Vypracovala z: REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 222 15 ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 80 26

Rozeznáváme tři základní druhy operací na volném trhu z hlediska působení na rezervy bank: Přímé operace centrální banka nakupuje a prodává cizí cenné papíry. Cílem je změna měnové báze. Na rezervy bank má dopad jednosměrný, resp. trvalý. Repo operace sniţují dočasně měnovou bázi. Ze strany centrální banky představují prodej cenných papírů s jejich pozdějším nákupem. Jsou sloţené ze dvou protisměrných transakcí: Reverzní repo operace ( dodávací operace ) tvoří nákupy cenných papírů centrální bankou s budoucím zpětným prodejem., repo operace se provádí pouze k dočasné změně měnové báze. Prostou repo operace ( stahovací operace ) centrální banka prodává cenné papíry a později je zpětně odkupuje, dočasné sniţování měnové báze. Switch operace výměna cenných papírů za cenné papíry ve stejném objemu, ale s jinou lhůtou splatnosti. Nemění se objem nakoupených cenných papírů v bilanci centrální banky, operace nemají vliv na rezervy bank. Centrální banka ovlivňuje především krátkodobou, střednědobou nebo dlouhodobou úrokovou míru. 27

Obrázek č. 3 Tři základní typy operací na volném trhu centrální banky zdroj Revenda 16 Diskontní nástroje Diskontní nástroje patří k historicky nejstarším nástrojům monetární politiky a pouţívají se i v současné době. Jsou zaměřené na regulaci měnové báze. Mezi diskontní nástroje spadají: úvěry, úrokové sazby z úvěrů, úrokové sazby z rezerv bank, úroky z cenného papíru. Diskontní nástroje jsou podmínky úvěrů centrální banky včetně úrokových sazeb z těchto úvěrů, poskytovaných domácím bankám v domácí měně za účelem regulace operativních kritérií měnové politiky v jejím měnovém a úvěrovém transmisním mechanizmu. 17 16 REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 226 28

Charakteristickými rysy diskontních nástrojů jsou permanentnost, neoperativnost, jsou nepřímé, regulují měnovou bázi a jsou krátkodobé. Úvěry, které poskytuje centrální banka jednotlivým bankám, mají emisní účinky, které zvyšují objem rezerv bank. Obrázek č. 4 Členění úvěrů centrální banky z hlediska měnové politiky zdroj Revenda 18 Diskontní úvěry jsou krátkodobé úvěry, poskytované centrální bankou obchodním bankám. Banka odkoupí směnku před její splatností a sama pak poţaduje její splacení. Podstatou úvěrového obchodu je tedy odkoupení obchodní směnky bankou od klienta za cenu rovnající se směnečné částce sníţené o diskont. 17 Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 83 18 REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 231 29

Diskontní úvěry mají dvě základní podoby: běţné diskontní úvěry slouţí k překlenutí krátkodobých výkyvů likvidity bank, zhruba na dobu jednoho měsíce. Sezónní diskontní úvěry slouţí k překlenutí sezónních výkyvů, zhruba na dobu tří měsíců. Diskontní úvěry poskytované bankami jsou limitované úvěrovými stropy, stanovenými pro jednotlivé banky podle jednotných pravidel na základě jednoho nebo více parametrů: relativní změnou proti dřívějšímu čerpání, poměru ke kapitálu banky, absolutního rozpisu diskontních úvěrů pro jednotlivé banky, poměru k aktivům banky. Reeskontní úvěry lze povaţovat za jeden z druhů diskontních úvěrů, jsou to krátkodobé úvěry a jejich délka poskytnutí záleţí na době splatnosti (většinou jde o 5 7 dnů kratší, neţ je splatnost směnky). Centrální banka poskytuje úvěry obchodním bankám, ty jsou navíc kryty reeskontními směnkami. Tento úvěr se úročí diskontní sazbou, někdy však můţe být mírně vyšší neţ diskont. Vyšší neţ diskontní sazba je nazývána reeskontní sazbou. Lombardní úvěry jsou krátkodobé úvěry. Centrální banka poskytuje obchodním bankám úvěry zajištěním cenných papírů. Nejčastěji se jedná o pokladní poukázky, případně směnky za lombardní úrokovou sazbu. Obvyklá délka úvěrů je od 30 do 90 dnů a končí vţdy před datem splatnosti zajišťovacích cenných papírů. Nejvyšší z vyhlašovaných úrokových sazeb centrální banky je lombardní úroková sazba. Lombardní úvěry se vyuţívají většinou pro posílení likvidity v případě, ţe nemají moţnost čerpat vyšší objem diskontních úvěrů, nebo mají nedostatek kvalitních směnek k reeskontu. Při poskytnutí úvěru dochází ke krátkodobému nárůstu měnové báze. Centrální banka ovlivňuje poptávku po diskontních, reeskontních a lombardních úvěrech stanovením úrokových sazeb z těchto úvěrů: Diskontní sazba jedná se o úrokovou míru. Poskytuje bankám moţnost uloţit svou přebytečnou likviditu. Spadá k základním vyhlašovacím sazbám, které centrální banka vyuţívá jako svoje nástroje pro řízení monetární politiky. 30

Reeskontní sazba se odvozuje od vyhlašovaných sazeb a je nad úrovní sazby diskontní. Je to úroková sazba, kterou si sráţí subjekt reeskontující cenný papír Lombardní sazba patří mezi nejvyšší vyhlášenou sazbou a přibliţuje se k úrokové sazbě trţní, ta určuje i účel poskytování lombardních úvěrů a hlavně potřebu jejich přijetí obchodními bankami, které za cenu drahých peněz řeší své problémy krátkodobé likvidity. Repo sazba je úroková sazba, za kterou odkupuje centrální banka od komerčních bank jimi eskontované směnky (reeskont) Povinné minimální rezervy Povinné minimální rezervy jsou měnovým nástrojem, který můţe slouţit k ovlivňování likvidity v bankovním systému. U nás však díky přebytku likvidity slouţí spíše k hladkému průběhu mezibankovního platebního styku. Výše povinných minimálních rezerv je zpravidla stanovena procentní sazbou z vkladů od domácích nebankovních subjektů uloţených u banky. Povinné ukládání peněţních prostředků komerčních bank u centrální banky má okamţitý vliv na rozsah volných peněţních prostředků bank a zároveň na jejich moţnosti v poskytování úvěrů. Kaţdá banka musí drţet na svém účtu, který vede v Zúčtovacím centru ČNB, povinnou minimální rezervu. Výše tohoto objemu je v současné době určena na 2 % z primárních vkladů klientů bank v domácí i zahraniční měně. Jejich skutečná výše je kalkulována jako průměrný stav povinných minimálních rezerv za určité období, kalkulováno zpětně ze zůstatku na příslušném účtu na konci kaţdého dne. Povinné minimální rezervy nejsou úročené, nebo jsou úročené nízkou úrokovou sazbou. Centrální banka pouţívá povinné minimální rezervy jako nástroj slouţící k regulaci mnoţství peněţ v oběhu. Povinné minimální rezervy neslouţí pouze jako nástroj monetární politiky. Jejich změny sazeb lze pouţít k regulaci likvidity obchodních a dalších bank a za určitých okolností i jako rezervy pro krizové situace. Povinné minimální rezervy se pouţívají k ovlivňování peněţních multiplikátorů. V trţní ekonomice patří povinné minimální rezervy na stranu aktiv bank a 31

na stranu pasiv centrální banky. Povinné minimální rezervy jsou nástrojem, který nelze jednoznačně zařadit mezi přímé nebo nepřímé. Konverze a swapy cizích měn Konverze a swapy cizích měn znamenají nákup a prodej cizí měny za tuzemskou měnu obchodním bankám, termínovaný prodej za předem určený měnový kurz. Obchod má dvě podoby: Konverze tvoří prodej a nákup cizí měny za měnu domácí ve spotovém (aktuálním) kurzu nebo v dohodnutém termínovém (forward) kurzu bez jakýchkoliv následných zpětných operací. Swap kombinace spotového obchodu s termínovými. Swap je obchod uzavíraný s jedním obchodním partnerem ve stejném čase, na základě kterého dochází k nákupu (prodeji) jedné měny proti druhé měně k určitému datu a zpětnému prodeji (nákupu) této měny proti měně původní s jinou dobou splatnosti za předem dohodnutý kurs. Dopady konverzí a swapů jako nástroj monetární politiky: Prodej deviz centrální bankou dochází ke stahování českých korun z oběhu, zpomalení oběhu peněž protiinflační restriktivní monetární politika Nákup deviz centrální bankou dochází k vhánění českých korun do ekonomiky, zrychlení oběhu peněz expanzivní politika 19 Tyto operace mají dopad na kurz měn. Kurzové intervence Kurzová intervence, jinak devizová intervence, působí na trzích, kde nabídkou, respektive prodejem určitých deviz, a poptávkou, respektive nákupem určitých deviz, které působí utvářením devizového kursu na trhu tak, ţe těmito svými kurzovými intervencemi budí buď 19 Vypracovala z: http://www.ceed.cz/makroekonomie/32_konverze_a_swapy.htm 32

vzestup, pokles nebo stabilizaci kurzu určité (vlastní) měny. Je jedním z významných nástrojů devizové politiky ústřední banky. Většinou centrální banka provádí kurzové intervence přímo, tedy nakupováním či prodáváním zahraničních měn za měnu domácí. Pokud jde o domácí devizový trh, tak partneři centrální banky vystupují jako obchodní a další banky, včetně poboček různých zahraničních bank. Cílem je ovlivňování úrovně devizového kurzu. Ovlivňování kurzu se projeví změnou v nabídce zahraniční měny. Členění kurzové intervence: Přímé intervence jsou tvořeny prostými prodeji nebo nákupy zahraničních měn za měnu domácí v aktuálním, či spotovém kurzu na spotovém trhu nebo předem dohodnutém kurzu na termínovém trhu (forward). Nepřímé intervence, které provádí změnou úrokových sazeb centrální banky. Ovlivňují pohyby zahraničního kapitálu. Růst sazeb vede k přílivu zahraničního kapitálu a pokles k jeho odlivu. 2.2. Cíle monetární politiky Monetární politika znamená regulaci mnoţství peněţ v ekonomice za účelem dosaţení určitých makroekonomických cílů. Jedná se o peněţní a úvěrovou politiku. Z dlouhodobého hlediska sleduje monetární politika tyto cíle: podpora cenové hladiny vnitřní stabilita měny, podpora zaměstnanosti, podpora ekonomického růstu, stabilita měnového kurzu domácí měny vnější stabilita měny, stabilita finančního systému, stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb. Hlavním cílem většiny centrálních bank bývá zabezpečení cenové stability, respektive boj proti inflaci. Vedlejší cíle se spolu s hlavním cílem (cenová stabilita) dostávají 33

v krátkodobém horizontu do vzájemných rozporů a dosaţení jednotlivých vedlejších cílů můţe mít protikladná řešení. Podpora ekonomického růstu znamená, ţe se jedná o podporu tempa růstu reálného hrubého domácího produktu. Transmisní mechanismy mohou být spojeny s hledáním vazeb mezi vývojem nominálního HDP a zprostředkujících kritérií. Obrázek č. 5 Rozpory mezi cíli měnové politiky v trţní ekonomice zdroj Revenda 20 2.2.1. Cenová stabilita Cenová stabilita je hlavním cílem monetární politiky centrální banky. V trţní ekonomice se dosahuje pouze za situace, kdy se mnoţství peněz v oběhu rovná právě potřebnému mnoţství peněz v ekonomice. Protoţe v trţní ekonomice jsou vztahy ovlivněny nabídkou 20 REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví, 3. vydání, Management Press, Praha, 2011, str. 80 34

a poptávkou, lze peněţní rovnováhu definovat jako situaci, kdy peněţní nabídka se právě rovná poptávce po penězích. Centrální banka prováděnou monetární politikou sleduje i další cíle. Tím podporuje hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému ekonomickému růstu. Reţimy monetární politiky jsou: cílování měnového kurzu, reţim s implicitní nominální kotvou, cílování měnové zásoby, cílování inflace. Cílování měnového kurzu Tento reţim je vhodný zejména pro malé otevřené podniky. Při uplatnění této strategie je úkolem centrální banky zajištění stability měnového kurzu, a to především prostřednictvím změny úrokových sazeb a přímých devizových intervencí. Centrální banka si zvolí vhodně zahraniční měnu země s nízkou inflací. Jde o pevnou fixaci kurzu vůči měně jiné. Princip této strategie záleţí na tzv. dovozu nízké inflace ze zahraničí. Režim s implicitní nominální kotvou Reţim s implicitní nominální kotvou záleţí v cílování určité veličiny přijaté interně v rámci centrální banky. Pro kladné fungování je předpokladem tohoto reţimu vysoká důvěryhodnost centrální banky. Je vybudována na základě dlouhé historie cenové a měnové hladiny v zemi, která dosáhne ţádoucích změn v inflaci a inflačních očekávání bez explicitních cílů. Cílování měnové zásoby Cílování měnové zásoby vychází z poznatku, ţe v dlouhodobém horizontu je růst cen ovlivňován vývojem peněţní nabídky. Monetární politika se soustřeďuje na tempo růstu zvoleného peněţního agregátu. Zejména moţnost realizovat nezávislou monetární politiku 35

a reagovat na specifické problémy jsou jeho výhodou, které vznikají v domácí ekonomice. Za nevýhodu lze povaţovat problém ve výběru peněţního agregátu vhodného k cílování. Centrální banka není schopná vybraný peněţní agregát řídit s dostatečnou přesností. Cílování inflace Zajištění cenové stability je nejmladším způsobem reţimu cílování inflace. Tento měnověpolitický reţim převaţoval zejména v devadesátých letech, protoţe postupně na něj přistoupila většina centrálních bank ve vyspělých zemích s trţní ekonomikou. Centrální banka u cílování inflace s určitým předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl. O dosaţení inflačního cíle bude usilovat. Na inflační očekávání ekonomických subjektů působí aktivně, je srozumitelnější a umoţňuje lépe předpovídat záměry centrální banky. Jde především o dovozní ceny, ceny výrobců, informace z trhu práce, vývoj měnového kurzu hospodaření veřejných rozpočtů a úrokových sazeb. Přechodem režimu na cílování inflace se centrální banka dostává do situace, kdy není schopna sledovat klasicky průběh transmisního mechanizmu měnové politiky, neboť: režim měnové politiky je zaměřen na stanovenou míru inflace (inflační cíl), zprostředkující kritéria se přestávají používat, snahou centrální banky je dosáhnout inflace blízko vytčeného cíle, rozhodujícím nástrojem je krátkodobá úroková míra (měnová báze je druhotná). Inflace je cílována v horizontu několika let (zpoždění mezi opatřením CB a jeho dopadem do inflace je obvykle 1 2 roky). Rozhodování o stanovení inflačního cíle je podloženo sofistikovanou prognózou vývoje domácí i zahraniční ekonomiky. Inflační cíl je veřejně deklarován. Centrální banka je nezávislá ve všech svých aspektech jako ochrana proti politickým tlakům. 21 21 Vypracovala z: ZEMAN, V.: Centrální bankovnictví a monetární politika, akademické nakladatelství CERM, Brno, 2010, str. 139 36

2.3. Typy monetární politiky Centrální banka, která provádí monetární politiku, má na výběr mezi expanzivní monetární politikou, která zvyšuje mnoţství peněz v oběhu nebo restriktivní monetární politikou, která zpomaluje tempo růstu peněz v oběhu. A také neutrální monetární politiku v podobě stabilizace rozumného tempa růstu mnoţství peněz v oběhu. 2.3.1. Expanzivní monetární politika Expanzivní monetární politika neboli politika levných peněz. Provádí se tehdy, kdyţ centrální banka potřebuje sníţit krátkodobé úrokové sazby, na které reaguje obchodní banka. Ta se snaţí poskytnout nové úvěry a klient je s ochotou přijímá. V expanzivní monetární politice se centrální banka snaţí stimulovat ekonomiku. Nejčastěji tomu bývá v situaci vysoké nezaměstnanosti, slabého hospodářství, vysokých úrokových měr a očekávání nízké inflace. Jakmile je ekonomika stimulovaná a úrokové míry se dostatečně sníţí, tak se centrální banka opět zajímá o vývoj cenové hladiny. Domácnosti a podniky více utrácejí a tím se zvyšuje rychlost peněz v oběhu. Expanzivní monetární politika má snahu centrální banky prostřednictvím monetárních nástrojů zvýšit peněţní zásobu. Vhodné nástroje pro expanzivní politiku jsou: sniţování diskontní sazby, nákup státních dluhopisů, sniţování míry povinných minimálních rezerv. 37

Obrázek č. 6 Expanzivní monetární politika zdroj Pačesová 22 Při nezměněné poptávce po penězích se zvýší nabídka peněz jako důsledek monetární expanze, vyvolané centrální bankou. Rovnováha na peněžním trhu se přesouvá z bodu E 0 do bodu E 1, úrokové sazby se sníží z i 0 na i 1 a množství peněz v oběhu vzroste z M 0 na M 2. 23 2.3.2. Restriktivní monetární politika Restriktivní monetární politika, neboli politika drahých peněz. Spočívá ve zvýšení trţní krátkodobé úrokové míry. Zvyšují se i ostatní úrokové míry v hospodářství. Obchodní banky na to reagují niţší ochotou poskytování nových úvěrů a klienti jsou zdrţenlivější přijímat nové úvěry. Ekonomické subjekty reagují opačně na zvýšení úrokové míry, neţ je u expanzivní politiky. Centrální banka provádí restriktivní politiku při očekávané vysoké míry inflace, nízké nezaměstnanosti, nízkých úrokových měr a přehřátého hospodářství. Dojde-li ke zvýšení úrokové míry a klesnou obavy o inflaci, centrální banka se zajímá o stimulaci ekonomiky a přechází k expanzivní monetární politice. 22 PAČESOVÁ, H.: Makroekonomie 2. díl, BIVS, Praha, str. 15 23 Vypracovala z: PACESOVA,H.: Makroekonomie 2. díl, BIVS, Praha, str. 15 38