Správné čtení výkresové dokumentace pro svářeče

STUDIJNÍ MATERIÁLY Správné čtení výkresové dokumentace pro svářeče Autor: Ing. Ivana Horáková Seminář je realizován v rámci projektu Správná praxe ve strojírenské výrobě, registrační číslo CZ.1.07/3.2.05/05.0011

Vzdělávací modul: Svářeč ve strojírenské výrobě Školení: Správné čtení výkresové dokumentace pro svářeče Obsah: 1 Technická normalizace... 3 1.1 Technické normy... 3 1.2 Technický výkres... 3 1.3 Měřítka zobrazení... 4 1.4 Měřítka zobrazení... 4 1.5 Typy čar a jejich význam... 5 2 Zobrazování těles... 7 2.1 Zobrazování složitých těles... 8 2.2 Řezy a průřezy... 8 2.3 3D prostorové zobrazení... 9 3 Kótování strojních součástí...10 3.1 Pravidla kótování...10 3.2 Kótování svarů...10 4 Tolerance rozměrů...21 5 Drsnost povrchu...22 6 Geometrické tolerance...23 7 Kreslení konstrukční dokumentace...24 8 Seznam použité literatury...26 9 Seznam obrázků...27 2/27

1 Technická normalizace Výsledkem technické normalizace jsou normy. 1.1 Technické normy Předpis, který stanoví důležité vlastnosti různých materiálů, výrobků, součástek nebo postupů a může definovat také používané pojmy. Autoritou je buď státní úřad (v ČR Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, do roku 2008 Český institut pro normalizaci) nebo oborové sdružení výrobců. Od 20. století se státní normy podřizují mezinárodním, vydávaným evropskými nebo světovými organizacemi. Technické normy nejsou obvykle závazné, prosazují se ale pro své výhody. Sjednocení součástek dovoluje jejich záměnnost a hromadnou výrobu, normy pro signální cesty, kódování a konektory umožňují propojení a kompatibilitu různých zařízení, železniční normy mezinárodní dopravu a podobně. Stanovením závazných parametrů výrobků zajišťují také ochranu spotřebitele. (https://cs.wikipedia.org) Druhy norem: ISO mezinárodní normy EN evropské normy ČSN české státní normy DIN německé normy 1.2 Technický výkres Technický výkres, je výkres používaný převážně ve strojírenství, elektrotechnice a stavebnictví, kreslený ve vhodně zvoleném měřítku a obsahující všechny informace nutné pro výrobu konkrétní součásti, stroje, stavby apod. (https://cs.wikipedia.org) Výrobní výkresy se musí kreslit jednotně, aby byly vždy jednoznačné pro každého, kdo podle nich pracuje. Výkres, který by umožňoval více možností výsledného tvaru nebo rozměrů součásti je vadný (ve strojírenství se používá slovo zmetek). Používá se zjednodušování, zvláštních symbolů, značek apod., což si vynutilo normalizaci hlavních zásad kreslení výkresů státní normy ČSN 01 3000 Strojnické výkresy. (https://cs.wikipedia.org) Formáty výkresů Strojnické výkresy kreslíme na normalizovaných formátech řady A. A4 210 x 297 základní formát A3 297 x 420 A2 420 x 594 A1 594 x 841 A0 841 x 1189 Prodloužené formáty Prodloužené formáty se mohou používat ve výjimečných případech. Jsou tvořeny kombinací rozměru kratších stran (např. A3) a delších stran větších formátů ISO-A (např. A1). Kombinací vznikne nový formát označený například A3.1. Všechny výkresy se skládají na základní formát A4, tak aby popisové pole výkresu bylo vždy na horní straně. Nejdříve se naměří na delší straně velikost 210 mm a seskládá se harmonikou, poté se na kratší straně naměří 297 mm a poskládá se stejným způsobem. 3/27

Náležitosti výkresu: Popisové pole - Rozměry a úpravy popisového pole jsou uvedeny v ISO 7200. Na formátech A0 až A3 se popisové pole umisťuje do pravého dolního rohu kreslicí plochy. Tyto formáty je dovoleno používat pouze horizontálně orientované. Na formátu A4 se popisové pole umisťuje dolů na kratší stranu kreslící plochy. Formát A4 je dovoleno používat pouze vertikálně orientovaný. Směr čtení výkresu je shodný se směrem čtení popisového pole (Leinveber, Vávra 2011). Okraje a orámování - Každý výkresový list musí mít mezi orámováním kreslicí plochy a oříznutým formátem okraj o šířce 20 mm vlevo, 10 mm vpravo, nahoře a dole. Levého okraje se může využít pro svázání výkresů do složky. K orámování kreslící plochy se používá souvislé čáry tloušťky 0,7 mm (Leinveber, Vávra 2011). Středicí značky - Středicí značky sloužící k usnadnění umístění výkresu při reprodukci nebo mikrosnímkování tvoří čtyři značky umístěné s tolerancí souměrnosti 1 mm uprostřed každé strany oříznutého listu. Tvar středicích značek může být libovolný, doporučují se úsečky zasahující 10 mm do kreslicí plochy, kreslené čarou tloušťky 0,7 mm, začínají na orámování souřadnicové sítě. Na formátech větších než A0 se doporučuje umístit další středicí značky v ose každé sekce, která se vejde na jeden snímek (Leinveber, Vávra 2011). Souřadnicová síť - kreslicí plocha se pro snadnější lokalizaci prvků na výkresu dělí na pole. Jednotlivá pole jsou označena shora dolů písmeny velké abecedy (s výjimkou I a O) a zleva doprava čísly. Označení se umísťuje po všech stranách kreslící plochy, na formát A4 pouze nahoře a vpravo. Velikost číslic a písmen je 3,5 mm. Používá se kolmého písma podle ISO 3098-1. Délka polí je 50 mm měřeno od středicích značek. Počet polí závisí na formátu. Vzniklé rozdíly se vyrovnávají v rozích formátu. Číslice a písmena se umisťují dovnitř rámečku kresleného souvislou čarou tloušťky 0,35 mm (Leinveber, Vávra 2011). 1.3 Měřítka zobrazení Měřítko je poměr mezi rozměry obrazu na výkresu a rozměry skutečného předmětu. Vhodným měřítkem lze zmenšit obraz rozměrného a jednoduchého předmětu, nebo naopak zvětšit obraz předmětu příliš drobného. Kromě kreslení ve skutečné velikosti (M 1 : 1) se užívají následující měřítka: pro zmenšení 1 : 2, 1 : 5, 1 : 10, 1 : 20, 1 : 50, 1 : 100 pro zvětšení 2 : 1, 5 : 1, 10 : 1 Měřítko se zapisuje na výkresu do rohového razítka popisového pole. Jestliže jsou některé části výkresu kresleny v jiném měřítku, tato část výkresu je označena samostatným měřítkem. Například M 2 : 1. (https://cs.wikipedia.org) 1.4 Měřítka zobrazení Typy technického písma: Kolmé typ A Kolmé typ B používá se na technických výkresech Šikmé typ A Šikmé typ B CAD písmo ISO 3098-0 4/27

Rozměry písma jsou závislé na jeho výšce. Na výkresech se užívají velikosti 2,5; 3,5; 5; 7. 1.5 Typy čar a jejich význam Souvislá tenká čára o Neurčité průniky o Kótovací čáry o Pomocné kótovací vynášecí čáry o Šrafy o Obrysy otočného a vkresleného průřezu o Krátké osy o Množiny závitových den o Hraničící značky kótovacích čar o Úhlopříčky pro vyznačení rovinných ploch o Čáry ohybu ohýbaných součástí o Orámování tvarových podrobností o Zobrazení opakujících se prvků o Vyznačení roviny kótování průměru kužele o Umístění lamel, plechů o Promítací přímky o Mřížka Souvislá tenká čára kreslená o ruky o Od ruky kreslené ukončení nebo přerušení obrazu, jestliže není současně osou souměrnosti nebo středící přímkou Souvislá tenká čára se zlomy o Počítačem kreslené ukončení nebo přerušení obrazu, jestliže není současně osou souměrnosti nebo středící přímkou Souvislá tlustá čára o Viditelné hrany o Viditelné obrysy o Množina závitových hřbetů o ukončení délky závitu o Přednostní čáry v grafech, mapách, schématech o Zobrazení prutů ve schématech kovových konstrukcí o Dělicí plochy odlitků a zápustkových výkovků o Čáry šipek u řezů a průřezů Čárkovaná tenká čára o Zakryté hrany o Zakryté obrysy Čárkovaná tlustá čára o Označení ploch s povolenými povrchovými úpravami Čerchovaná tenká čára s dlouhými čárkami o Osy o Stopy rovin souměrnosti (osy souměrnosti) o Roztečné kružnice ozubení o Roztečná kružnice děr 5/27

Čerchovaná tlustá čára s dlouhými čárkami o Označení ploch povrchově upravených, např. tepelně zpracovaných o Označení rovin řezů Čerchovaná tenká čára se dvěma tečkami o Obrysy sousedících částí o Krajní polohy pohyblivých částí o Neutrální vlákna o Výchozí tvary před tvářením o Zobrazení části před nákresnou o Obrysy alternativního provedení o Obrysy konečného tvaru v předvýkovku o Ohraničení části plochy o Prodloužené toleranční pole Na výkresech pro strojírenství se běžně užívají dvě tloušťky čar. Poměr mezi tloušťkami těchto čar je 1 : 2. (Leinveber, Vávra 2011). 6/27

2 Zobrazování těles Pravoúhlé promítání Metody pravoúhlého promítání jsou používány dvě (ISO-A a ISO-E) a liší se umístěním objektu vůči pozorovateli a průmětnám. Obrázek 1: Značka promítání ISO-E (Zdroj: vlastní) Obrázek 2: Značka promítání ISO-A (Zdroj: vlastní) Nejrozšířenější metoda promítání ve strojírenském kreslení je pravoúhlé promítání v prvním kvadrantu ISO E, kterému se také říká evropské. Objekt je promítán na tři až šest navzájem kolmých průměten. Zobrazovaný předmět promítáme rovnoběžnými promítacími přímkami, jejichž směr svírá s průmětnou pravý úhel. Při tomto způsobu promítání leží objekt mezi pozorovatelem a průmětnou. Objekt můžeme zobrazit maximálně v šesti hlavních směrech. Za hlavní pohled nárys - se snažíme volit ten, který obsahuje nejvíce informací. K dostatečnému zobrazení objektu většinou postačí: pohled zepředu - nárys, pohled zleva - bokorys, pohled shora - půdorys. Obrázek 3: Pravoúhlé promítání (Zdroj: vlastní) 7/27

2.1 Zobrazování složitých těles Za hlavní obraz (nárys) volíme ten, který podává o tělese nejvíce informací. Počet obrazů má být co nejmenší, ale umožňující úplné zobrazení i okótování. Nelze kótovat k neviditelné hraně. Předmět zobrazujeme ve funkční poloze nebo v poloze odpovídající převládajícímu způsobu obrábění. Soustružené nebo broušené součásti kruhového průřezu se kreslí vždy s osou ve vodorovné poloze (rovnoběžně se spodním okrajem výkresu). Dlouhé předměty se svislou funkční osou (stojany,stožáry) se mohou kreslit ve vodorovné poloze, jejich spodní část se kreslí na výkrese vpravo. 2.2 Řezy a průřezy Řezy a průřezy jsou obrazy pomyslně rozříznutého předmětu. Užíváme je hlavně v obrazech dutých součástí (např. hloubku osazení u díry nemůžeme kótovat k neviditelné hraně), nebo v případě, kdy obrazy součástí se složitým vnitřním tvarem obsahují mnoho čárkovaných čar, které činí obraz nejasný a někdy nesrozumitelný. Řezy se podle počtu rovin dělí na: - jednoduché - jedna rovina řezu - složité - volíme více rovin řezu - zalomené - stupňovité Řez zobrazují se jen ty části tělesa, které leží v rovině řezu a části ležící za rovinou řezu. Průřez zobrazují se pouze části předmětu ležící přímo v rovině řezu (hrany před a za řeznou rovinou se nezobrazují). Pokud by se obraz součásti rozpadl na více dílů, nesmí se průřez použít. Materiál součásti v rovině řezu se vyznačí šrafováním. Platí pravidla pravoúhlého promítání. Šrafování provádí se tenkou souvislou čarou, nejčastěji budeme pracovat s tělesy kovovými a případně plastovými. 8/27

Obrázek 4: Druhy šrafování (Zdroj: vlastní) 2.3 3D prostorové zobrazení 3D pohledy se na výkresy vkládají pro názornost. Základní pohledy jsou vyobrazené pomocí pravoúhlého promítání ve 2D. U složitějších sestav nebo složitých součástí 3D pohledy napomáhají představit si jejich tvar. Ve 3D systémech (např. Inventor, Creo, NX, Ideas, Pro-E apod.) se nejdříve musí vymodelovat součást a pak teprve se z modelu generuje výkres. Kdežto při kreslení ve 2D CADu se kreslí pouze promítnuté pohledy. 9/27

3 Kótování strojních součástí Kóty - jsou rozhodující pro čtení výkresů. Jsou to čísla, která určují velikost rozměrů nebo polohu předmětu bez ohledu na použité měřítko. 3.1 Pravidla kótování o o o o na celém výkrese musíme všechny délky kótovat ve stejném měřítku všechny rozměry jsou v milimetrech (mm) ty se nezapisují každý prvek zakótovat jen jednou na výkrese nebo v popisovém poli musí být uvedeny všechny informace o rozměrech potřebných k popsání předmětu o rozměry opakujících se konstrukčních prvků se kótují jen u jednoho prvku o zřejmé rozměry se nekótují (např. úhel 90 ) o při kótování se přihlíží k funkci výrobku a postupu výroby a montáže 3.2 Kótování svarů Kótování svarů vychází z normy ČSN EN ISO 2553. Kde se uvádí: Značky svaření Praporek odkazové čáry a odkazová čára jsou požadované prvky značky svaření. K vyjádření specifické informace smějí být uvedeny doplňkové prvky. Doporučuje se, aby značka svaření byla zobrazena na té straně spoje, kde má být proveden svar, tj. na odkazové straně. Tloušťka odkazové čáry, praporku odkazové čáry, základních značek a písma musí odpovídat požadavkům ISO 128 a ISO 3098-2. Aby nebylo zobrazení na výkresu příliš složité, měly by být odkazy a doporučení uvedeny v poznámkách na výkresu nebo v jiných dokumentech návrhu produktu. Jestliže nejsou specifikovány podrobnosti o spoji a je uveden pouze požadavek na označení spoje, který má být svařen, smí se použít obecná značka svaření. V takovém případě se v systému a nepožaduje dvojitý praporek odkazové čáry, protože nejsou uváděny žádné podrobnosti o svaru. Obecná značka svaření se musí skládat z odkazové čáry, praporku odkazové čáry a odkazové vidlice. 10/27

Obrázek 5: Obecná značka svaření (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) Systémy značek svaření Tato mezinárodní norma uvádí dva různé systémy značek svaření označené a a B, které určují odkazovou stranu a protilehlou stranu svaru na výkresu. Zjednodušené zobrazení podle systému a užívá dvojitý praporek odkazové čáry, který je sestaven ze souvislé a čárkované čáry. Zjednodušené zobrazení podle systému B užívá jednoduchý praporek odkazové čáry. Není dovoleno vzájemně smíchat systém a a B a výkresy musí jednoznačně uvádět, který systém je použitý včetně jednotek měření podle ISO 129-1. Základní značky K praporku odkazové čáry, zobrazeném v obou systémech a a B, mohou být přidány základní značky uvedené v tabulce 1 označující druh svaru, který má být proveden. Základní značky vytváří část značky svaření a musí být kresleny u praporku odkazové čáry obvykle v jeho střední části. Základní značky smějí být doplněny: o doplňkovými značkami o rozměry o doplňujícími informacemi Orientace základních značek se nesmí měnit do jiných pozic, než je uvedeno. Jestliže není možné provést jednoznačné zobrazení svarů pomocí značek, smějí se nakreslit příčné řezy svarů a stanovit jejich rozměry. 11/27

Tabulka 1: Základní značky svarů - 1.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) 12/27

Tabulka 2: Základní značky svarů - 2.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) 13/27

Tabulka 3: Základní značky svarů - 3.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) Je dovoleno kombinovat základní značky podle požadavku zobrazení sestav jednotlivých svarů. Složené základní značky pro oboustranné svary Pro zobrazení oboustranných svarů musí být základní značky uvedeny naproti sobě na praporku odkazové čáry, včetně všech požadovaných informací. V případě symetrických oboustranných svaru se stejnými značkami a rozměry má být čárkovaná čára v praporku odkazové čáry v systému a vynechána. Doplňkové značky Doplňující informace o požadovaném spoji se smí uvádět pomocí doplňkových značek podle následující tabulky. Doplňkové značky mohou například poskytovat informace o tvaru svaru, nebo jak se musí svarový spoj zhotovit. 14/27

Tabulka 4: Doplňková značky svarů - 1.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) 15/27

Tabulka 5: Doplňková značky svarů - 2.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) 16/27

Tabulka 6: Doplňková značky svarů - 3.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) Odkazová čára Pro označení svařovaného spoje se musí použít odkazová čára. Odkazová čára musí: o směřovat k obrysu tělesa (svarku), který znázorňuje část spoje na výkresu (viditelný obrys/hrana) a musí se tohoto obrysu dotýkat; o být pod určitým úhlem spojena s praporkem odkazové čáry a ukončena uzavřenou vyplněnou šipkou. Odkazová čára smí být připojena k jednomu nebo druhému konci praporku odkazové čáry. Dvě nebo více odkazových čar se mohou spojit s jedním praporkem odkazové čáry k označení pozic shodných svarů. 17/27

Obrázek 6: Příklad použití vícenásobných odkazových čar (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) U tupých svarů desek/tyčí, kde je u stanoveného spojovaného dílce požadována úprava, musí mít odkazová čára zlom a směřovat k tomuto dílci. Toto se netýká tupých svarů T - spoje. Odkazová čára nemusí mít zlom, jestliže je zřejmé, který dílec je nutné před svařením upravit nebo není stanoveno, který dílec má být přednostně upraven. Praporek odkazové čáry a umístění svaru Praporek odkazové čáry doplněný základními značkami se používá k označení strany spoje, která má být svařena. Systém A Praporek odkazové čáry obsahuje dvě rovnoběžné čáry stejné délky, souvislou čáru a přerušovanou čáru. Přerušovaná čára se může kreslit nad nebo pod čárou souvislou, ale přednostně se kreslí pod souvislou čárou. Přerušovaná čára se může vynechat u symetrických svarů a u bodových a švových svarů zhotovených na styčné ploše dvou dílců. Systém B Praporek odkazové čáry se kreslí souvislou čárou. Umístění svaru Odkazová strana je strana spoje, na kterou ukazuje šipka odkazové čáry. Protilehlá strana leží naproti odkazové strany, na kterou ukazuje šipka. Odkazová strana a protilehlá strana vždy tvoří části téhož spoje. Protilehlá strana spoje nesmí být zaměňována se svarem v pohledu zakrytým, který je součástí jiného spoje. Systém A základní značky musí být umístěny na souvislé čáře praporku, když je svar zhotoven na odkazové straně spoje. Základní značky musí být umístěny na čárkované (identifikační) čáře praporku, když je svar zhotoven na protilehlé straně spoje. 18/27

Systém B Základní značky musí být umístěny pod praporkem odkazové čáry, když je svar zhotoven na odkazové straně spoje. Základní značky musí být umístěny nad praporkem odkazové čáry, když je svar zhotoven na protilehlé straně spoje. Obrázek 7: Příklady značek svaření (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553) Odkazová vidlice Odkazová vidlice je volitelný prvek, který se smí připojit na konec souvislé čáry praporku, kde se uvádí doplňující informace jako součást značky svaření, například: o stupeň kvality o metoda svařováni o přídavný materiál o poloha svařování o doplňující informace Rozměry svarů Rozměry musí být uvedeny na té straně praporku odkazové čáry, na které je související základní značka. Jednotky měřeni použité na výkresu musí být jednoznačné. Uvádět dva systémy jednotek měření není dovoleno. Rozměry příčného řezu svaru (velikost svaru) musí být uvedeny vlevo od základní značky. Písmena se uvádí pouze před údaj o velikosti koutového svaru. Jmenovité délkové rozměry svaru musí být uvedeny vpravo od základní značky. Není-li délkový rozměr svaru uveden, musí být svar průběžný po celé délce spoje. Tento požadavek neplatí, je-li uvedena doplňková značka svaru mezi dvěma body, potom je svar zhotoven pouze mezi specifickými body. Počáteční a koncový bod svaru, který není průběžný po celé 19/27

délce spoje, nesmí být součástí značky svaření, ale oba body musí být jasně uvedeny v zobrazení na výkresu. Přerušované svary Rozměry přerušovaných svarů musí být uvedeny vpravo od základní značky: a) počet dílčích svarů, n; b) délka dílčích svarů, /; c) délka mezery mezi dílčími svary, e (v závorkách), znak násobení musí být umístěn mezi počtem dílčích svarů, n, a délkou dílčích svarů. Jestliže počet dílčích svarů, není uveden, přerušovaný svar musí být zhotoven po celé délce spoje. Obrázek 8: Příklad úplné značky svaření 20/27

4 Tolerance rozměrů Skutečné rozměry vyrobené součásti se vždy liší od jmenovitých rozměrů udaných na výkrese kótami, nejsou tedy vyrobeny s absolutní přesností. Ke splnění daného účelu postačí, aby součásti byly vyráběny s rozměry v určitých mezích, které mají vyhovující přesnost. Předepisování těchto mezí, a tím i přesnosti, s jakou mají být součásti vyrobeny, se provádí tolerováním. To však klade na přesnost výroby vyšší požadavky, tolerujeme tedy jen funkční rozměry. Uložení je to vztah dvou strojních součástí, nejnázorněji válcová hřídel v díře a ty mají společný jmenovitý rozměr průměr. Uložíme-li hřídel převodovky v ložiskách, vyžadujeme, aby se mohla v ložiskách otáčet uložení s vůlí. Naopak vzájemně nehybného spojení hřídele a ozubeného kola můžeme dosáhnout nalisováním. U nalisovaného spoje musí být před nalisováním zajištěno, aby skutečný průměr hřídele byl větší než skutečný průměr díry uložení s přesahem. Rozeznáváme tato uložení: o Uložení s vůlí je zaručena minimální vůle, která umožňuje vzájemný pohyb součástí. o Uložení s přesahem zaručují určitý nejmenší přesah zabezpečující požadovanou nehybnost ( pevnost) spojení. o Uložení, u nichž se může vyskytovat buď vůle (nejvýše V max ), nebo přesah (nejvýše P max ) se nazývá uložení přechodné. 21/27

5 Drsnost povrchu Drsnost povrchu je jakost obráběného povrchu. Určuje se podle způsobu obrábění, vzhledu a hloubky stop po nástroji. Je to vlastně to, jak povrch vypadá, jak se klikatí a kterým směrem jdou rýhy, jak hluboké jsou a podobně. Drsnost povrchu se určuje buď porovnávacími šablonami nebo speciálními měřidly. Každý způsob opracování má své šablony. Při velmi jemném opracování se používá komparační mikroskop. Výsledkem měření je hodnota Ra, což je průměrná aritmetická úchylka profilu a jednotkou jsou mikrometry. Obrázek 9: Značky drsností (https://cs.wikipedia.org) Obrázek 10: Úplná značka povrchu (https://cs.wikipedia.org/) Složení úplné grafické značky drsnosti povrchu: a - požadavek na drsnost povrchu b - případné další požadavky na drsnost povrchu c - výrobní proces (způsob opracování, povlakování... ) d - orientace nerovností e - přídavek na obrábění Obrázek 11: Příklad použití značek drsností (https://cs.wikipedia.org/) 22/27

6 Geometrické tolerance Určují úchylky prvku od jeho tvaru, směru, polohy bez vztahu k rozměru prvku. Vzájemná závislost rozměrů a geometrie může být vyjádřená buď podmínkou maxima či minima materiálu, kdy je možné předepsat takové závislosti úchylek geometrických charakteristik prvků na skutečných rozměrech, že skutečná úchylka tvaru nebo vzájemné polohy může překročit hodnotu stanovenou předpisem geometrické tolerance. Značka a číselná hodnota (v milimetrech) požadované tolerance se zapisují do tolerančního rámečku, který se spojuje s tolerovaným prvkem odkazovou čarou, ukončenou ve směru měření geometrické úchylky šipkou. Vztahuje se ke konkrétní ploše základně. (http://www.347.vsb.cz/staff/kunzova/zs-kunzova-prednaska5.pdf) Přehled geometrických tolerancí: Skupina tolerancí Druh tolerance Značka Tolerance přímosti Tolerance rovinnosti Tolerance tvaru Tolerance kruhovitosti Tolerance válcovitosti Tolerance profilu podélného řezu Tolerance rovnoběžnosti Tolerance kolmosti Tolerance sklonu Tolerance plochy Tolerance souososti Tolerance souměrnosti Tolerance jmenovité polohy prvku Tolerance různoběžnosti os Souhrnné tolerance tvaru a plochy Tolerance obvodového házení Tolerance čelního házení Tolerance házení v daném směru Tolerance úplného obvodového házení Tolerance úplného čelního házení Tolerance tvaru daného profilu Tolerance tvaru dané plochy Tabulka 7: Přehled geometrických tolerancí (Zdroj: Zdroj: LEINVEBER, Jan a VÁVRA, Pavel. Strojnické tabulky, 2008, str.735) 23/27

7 Kreslení konstrukční dokumentace Technická dokumentace je souhrn podkladů vypracovaných s cílem realizovat technickou myšlenku ve výrobek a jeho využití. Technickou dokumentaci tvoří vždy dva základní nutné soubory: konstrukční dokumentace a technologická dokumentace. Kromě nich někdy existuje ještě obchodně-technická dokumentace, patentní dokumentace apod. Rozsah a úplnost druhů jednotlivých dokumentů v příslušných etapách závisí na složitosti výrobku a sériovosti výroby. Druhy výrobků Ve strojírenství se rozlišují druhy výrobků: o Součást - výrobek zhotovený ze stejného materiálu bez použití montážních operací, např.: hřídel, šroub, odlité těleso, výlisek z plastu, věnec zkružený a svařený z plechu; o montážní jednotka - výrobek, jehož části se musí při výrobě vzájemně smontovat (sešroubováním, svařováním, slisováním, lepením, nýtováním (např.: obráběcí stroj, automobil, převodovka, svařené těleso převodovky, valivé ložisko;) o komplex - dva a více výrobků, které jsou určeny k provádění vzájemně navazujících funkcí. Montují se spolu až na místě používání, např. obráběcí linka, vrtná souprava; o souprava - dva a více výrobků, které ve výrobním závodě nebyly smontovány a jsou zpravidla pomocného charakteru, např.: sada nářadí, sada měřicích přístrojů, sada výměnných kol. (http://old.uk.fme.vutbr.cz/kestazeni/6c2/6.1.a.pdf) Výkres součásti Pro každou součást se kreslí samostatný výkres bez rozdílu sériové či kusové výroby. Musí obsahovat všechny údaje potřebné k vyrobení součásti a pro kontrolu hotové součásti. Vyrobená součást musí plnit požadovanou funkci, při čemž výroba má být hospodárná. Výkres součásti musí definovat stav hotové součásti. Součást je takto použita buď při montáži do celku, nebo jako samostatný výrobek. Každý výkres má popisové pole. (http://old.uk.fme.vutbr.cz/kestazeni/6c2/6.1.a.pdf) Výkres sestavení Je určen pro sestavení (smontování) montážní jednotky, přičemž za montážní jednotku je považován celý stroj (automobil) nebo ucelená část stroje (převodovka, spojka, přední dveře) nebo svařovací sestava (rám předních dveří). Výkres sestavení musí obsahovat: o zobrazení montážní jednotky, která dává představu o vzájemné poloze a vztahu jednotlivých části jednotky o odkazy na části výrobků (dříve pozice dílů montážní jednotky) v pořadí čísel položek (pozic) podle seznamu položek (kusovníku). Odkazy na části výrobku (pozice) se na výkrese řadí do sloupců nebo řádků. Velikost písma odkazů (pozic) se výrazně odlišují od písma kót (obvykle o 2 stupně). Odkazová čára začíná buď tečkou, je-li vedena z plochy obrazu, nebo šipkou, je-li vedena od obrysu. Odkazové čáry se nesmí navzájem křížit ani protínat s kótovací čarou o údaje o svarech, pájených spojích o požadavky a údaje (rozměry, tolerance, struktura povrchu), které se mají zpracovat nebo kontrolovat při montáži o údaje o druhu uložení, jestliže se přesnosti uložení dosahuje kompenzačním prvkem, výběrovým spojováním apod., tj. při montáži 24/27

o hlavní rozměry (délku, šířku, výšku) a připojovací rozměry. Ke každému výkresu sestavení se vypracuje seznam položek, obsahující seznam částí (pozic), které tvoří montážní jednotku. (http://old.uk.fme.vutbr.cz/kestazeni/6c2/6.1.a.pdf) Popisové pole Na výkresech některých textových dokumentů ve strojírenství se do jejich pravého dolního rohu umisťuje popisové pole pro zapsání organizačních údajů, některých technických požadavků a na výkresech součástí i konečného stavu materiálu a výchozího polotovaru. K tomuto účelu je popisové pole vhodně složeno z obdélníkových polí: identifikačního pole a polí pro dodatečné informace. Identifikační pole musí obsahovat základní údaje: o registrační nebo identifikační číslo o název výkresu (výrobku) o název zákonného vlastníka výkresu Umisťuje se v pravém dolním rohu popisového pole, aby bylo viditelné i po složení výkresu. Zvýrazňuje se rámečkem souvislou tlustou čarou shodnou s rámečkem výkresu. Pole pro dodatečné informace, údaje, které se zapisují do polí pro dodatečné (ostatní) údaje se dělí na: informativní údaje, technická údaje a administrativní údaje. Informativní údaje mají vyloučit omyly při výkladu zobrazení na daném výkrese. Jsou jimi: o značka (symbol) metody promítání o hlavní měřítko výkresu o délkové jednotky - pokud jsou jiné než milimetry Všechny informativní údaje jsou povinné. Technickými údaji mohou být: o úroveň přesnosti všeobecných tolerancí - ISO 2768 o základní pravidlo tolerování - ISO 8015 Administrativními údaji mohou být: o datum prvního vydání výkresu o datum a zkrácený popis změny, podpis, změna se na výkrese označí indexem o podpisy zodpovědných osob o výkresy tvořené několika listy se označují pořadovým číslem listů. Na listu 1 se navíc uvede celkový počet listů, např. n/p, kde n je číslo listu a p celkový počet listů. (http://old.uk.fme.vutbr.cz/kestazeni/6c2/6.1.a.pdf) Seznam položek (kusovník) K výkresům sestavení (montážních jednotek, komplexů, souprav) vždy přísluší seznam položek (dříve kusovník). Pro každý výkres sestavení se zpracovává samostatný seznam položek na formátu A4 v základní poloze. Ve zdůvodněných případech lze seznam položek provést na formát A3. Seznam položek lze umístit nad popisovým polem výkresu sestavení. Vztah mezi položkami uvedenými na seznamu položek a částmi zobrazenými na příslušném výkresu je dán odkazy na části výrobku. Seznam položek provedený na samostatném listu se označuje stejným identifikačním číslem jako jemu příslušný výkres sestavení. Seznamy položek se vyplňují kolmým strojnickým písmem. (http://old.uk.fme.vutbr.cz/kestazeni/6c2/6.1.a.pdf) 25/27

8 Seznam použité literatury KLETEČKA, Jaroslav a FOŘT, Petr. Technické kreslení. 2., opr. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 252 s. Učebnice. ISBN 978-80-251-1887-0. LEINVEBER, Jan a VÁVRA, Pavel. Strojnické tabulky: pomocná učebnice pro školy technického zaměření. 4., dopl. vyd. Úvaly: Albra, 2008. xiv, 914 s. ISBN 978-80-7361-051-7. http://www.347.vsb.cz/staff/kunzova/zs-kunzova-prednaska5.pdf https://cs.wikipedia.org/ 26/27

9 Seznam obrázků Obrázek 1: Značka promítání ISO-E (Zdroj: vlastní)... 7 Obrázek 2: Značka promítání ISO-A (Zdroj: vlastní)... 7 Obrázek 3: Pravoúhlé promítání (Zdroj: vlastní)... 7 Obrázek 4: Druhy šrafování (Zdroj: vlastní)... 9 Obrázek 5: Obecná značka svaření (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...11 Obrázek 6: Příklad použití vícenásobných odkazových čar (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...18 Obrázek 7: Příklady značek svaření (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...19 Obrázek 8: Příklad úplné značky svaření...20 Obrázek 9: Značky drsností (https://cs.wikipedia.org)...22 Obrázek 10: Úplná značka povrchu (https://cs.wikipedia.org/)...22 Obrázek 11: Příklad použití značek drsností (https://cs.wikipedia.org/)...22 Tabulka 1: Základní značky svarů - 1.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...12 Tabulka 2: Základní značky svarů - 2.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...13 Tabulka 3: Základní značky svarů - 3.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...14 Tabulka 4: Doplňková značky svarů - 1.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...15 Tabulka 5: Doplňková značky svarů - 2.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...16 Tabulka 6: Doplňková značky svarů - 3.část (Zdroj: Norma ČSN EN ISO 2553)...17 Tabulka 7: Přehled geometrických tolerancí (Zdroj: Zdroj: LEINVEBER, Jan a VÁVRA, Pavel. Strojnické tabulky, 2008, str.735)...23 27/27